+420 533 312 793

Férové online záhradníctvi již od roku 2001!   

Trvalky – návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 9. prosince 2017 Žiadne komentáre

Zásady pro umístění trvalek

Trvalky se umísťují buď na místa vhodná pro detailní pozorování jednotlivých rostlin, např. k oddechovému zákoutí nebo tak, aby se v pokoji dala vnímat celková kompozice, tedy na místo, kam se dá nahlédnout oknem obýváku nebo terasy. Výsadba potřebuje vždy některé stabilní prvky, které by tvořily kostru celé kompozice. U menších skupin stačí jen opora v pozadí, u větších jsou nevyhnutelné pevné oporné body přímo v záhonu. Takovými prvky bývají dřeviny. Ty přispívají k dekorativnosti skupiny v zimě a opadavé přispívají k barevnému efektu v období kvetení stejně jako v období podzimního vybarvení. Krom dřevin může být oporou i stavba, neprůhledný plot, drobná architektura, u menších záhonů i balvany nebo zahradní keramika. Trvalková skupina se vysazuje vždy nepravidelně, rostliny se ale neumísťují náhodně. Pokud má být záhon pěkný, je potřeba se při jeho sestavování řídit určitými kompozičními pravidly. Nejdůležitější pravidlo je, že nejvýraznější prvek (rostlina) se neumísťuje do středu skupiny, ale vždy trochu bokem, nejlépe asi do jedné třetiny délky a hloubky záhonu. Na protější straně je nutné tento výrazný prvek vyvážit podobným, ale slabším prvkem jako ozvěnou. Například při použití toho stejného druhu a kultivaru se na jednu stranu umístí skupina 5-6 rostlin a naproti jen 2-3 rostliny. Jindy se na jednu stranu umístí silně rostoucí, výrazně zbarvený kultivar a naproti jemněji zbarvený a nižší kultivar. Stejně tak se dají použít dva druhy podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti. Pokud je záhon široký, je třeba vyvážit navzájem tři podobné prvky: na jednu stranu se umístí velmi nápadný prvek, slabší prvek se umístí na opačnou stranu a nejslabší do popředí mimo střed. V tomto případě už ale nestačí na odstupňování různý počet sazenic nebo různé kultivary, ale je třeba kombinovat různé druhy (např. heliopsis, rudbeckia laciniata, oenothera missouriensis). Pokud je záhon dlouhý, rozčlení se na kratší úseky. Pro jeden úsek sa vypracuje vhodné seskupení, které se potom několikrát opakuje jako článek řetězu. V takovém úseku lze zařadit i prvky za sebou a to v kombinaci – nápadný, slabší, nejslabší. Tyto prvky se neumísťují v jedné linii a ve stejném odstupu, ale tak, aby se využila i šířka záhonu. Cílem je, aby se totéž nepravidelné seskupení pravidelně opakovalo a tím vznikl rytmus.

Příprava půdy

Příprava půdy spočívá hlavně v jejím důkladném zkypření a odplevelení. Půdu pro trvalkové partie je třeba nejprve dobře zrýt. Většině trvalek vyhovuje hloubka zpracování na výšku rýče, tj. asi na 30 cm. Nižším trvalkám stačí mělčí obdělání, vysokým naopak mírně hlubší obdělání. Odplevelení je jedním z hlavních předpokladů úspěšného pěstování. Zvlášť nepříjemné jsou plevele, které se rozrůstají oddenky. Nejčastěji jsou to pýr, bršlice kozí noha, pcháč oset, podběl aj. Velmi nepříjemné jsou plevele, které mají oddenky hlouběji, než se dá rýt.

Vlastní výsadba

Druhy kvetoucí na jaře je vhodné sázet na podzim, zatímco druhy s letním a podzimním kvetením se sázejí na jaře. Existují ale i výjimky. Kontejnerované rostliny lze vysazovat po celý rok. S výsadbou se začíná obyčejně v průběhu března a končí se v půli až koncem května. S podzimní výsadbou se začíná obyčejně v půli srpna a sází se nejpozději do půlky listopadu. Lepší je ale ranější podzim, protože rostliny mohou do zimy dostatečně zakořenit. Období výsadby závisí i na kvalitě půdy. Některé druhy nesnášejí vysazování v těžších půdách vůbec. Větší rostliny se sází na vzdálenost 0,8 – 1,2 m, středně velké do vzdálenosti 0,5 - 0,6 m a menší trvalky do vzdálenosti 0,3 – 0,4 m. Pokud není možnost vysadit zakoupené sazenice ihned, založí sa na zastíněném místě do půdy a zavlaží se. Takto ošetřené sazenice vydrží i několik dní, než se přistoupí k samotné výsadbě. Pokud není možnost založit rostliny venku, dají se rozložit i ve sklepě, pokropit vodou a potom vysázet. Sazenice se vysazují s pomocí lopatky nebo motyčky. Dlouhé kořeny je možné zkrátit nožem. Kořenový bal je vhodné předem dobře namočit a po výsadbě důkladně zalít. Trvalky se sází většinou tak hluboko, aby pučící výhonky byly na úrovni povrchu půdy. Velmi hluboká výsadba může mít za následek slabé kvetení a někdy i úhyn rostliny. Při výsadbě trvalek je velmi prospěšný pokryv povrchu půdy, který zabraňuje jednak prosychání stejně jako klíčení semen plevele na povrchu půdy.

Ošetřování

V porovnání s jinými skupinami rostlin trvalky vyžadují méně práce. Práce spojené s ošetřováním nejsou každý rok stejné. V prvním roce založení trvalkové partie je nutné starat se hlavně o to, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji vyrostly. Je třeba tedy častěji zalévat (hlavně v suchém období), půda se ale nesmí zbytečně přemokřit. Kdo nemá možnost se o závlahu stále starat, pomůže si pokryvem. Když rostliny tak vyrostou, že začnou půdu úplně zakrývat, je nutné občas prokypřit půdu mezi rostlinami. Okopávka má však význam jen v suchém teplejším období, kdy podkopaný plevel rychle uschne. U záhonů s chudou půdou je nevyhnutelné občasné přihnojování. Z organických hnojiv se dá použít kompost, z anorganických tekutá vícesložková hnojiva, která se aplikují v období intenzivního růstu před kvetením jednotlivých druhů. Trvalky se zmlazují odstraňováním odkvetlých soukvětí nebo se po odkvětu celé seříznou. Na podzim se odřeže celá nadzemní část u země. Toto ale neplatí u stálezelených trvalek.

Soukvětí trvalek se odstraňují v těchto případech:

– pokud jsou soukvětí odkvetlá a nepěkná

– u druhů náchylných na samovolné vysemeňování se odstraňují odkvetlá soukvětí proto, aby nedošlo k nežádoucímu samovýsevu

– u některých druhů se brzkým seříznutím odkvetlých částí dosáhne další násady květů.

Trvalky v zimě

Některé choulostivé trvalky je třeba na zimu přikrýt vrstvou listí, rašeliny nebo jehličí. Na jaře, když už pominula hrozba mrazů, lze tuto vrstvu odstranit. U stálezelených rostlin se přikrývka neodstraňuje najednou, protože rostliny by mohlo poškodit slunce.


PO – okraj podrostu

Okraje stromů, skupin keřů, provzdušněná humózní půda

variace: slunečný světlý okraj chladný polostín

Vp – volná plocha

Slunečné plochy, provzdušněná humózní půda

variace: trvalky divoké se záhonovým charakterem

Vr – vřesoviště se zvláštními situacemi

Slunečné plochy, chudá písčitá kyselá půda

L – horská louka

Slunečné plochy, kamenitá minerální půda

Ks – kamenité stepi

Slunečné plochy, suchá humózní půda s výskytem skal

SŠ – skalní štěrbiny

Slunečné zídky, prohlubeniny, suchá štěrkovitá minerální půda

A – alpinium

Slunečné skalky, chudé minerální půdy

Z – záhon

Humózně kypré, živné půdy

záhonové trvalky s výraznými květy variace: stín, polostín, slunce

Stanovištní okruhy trvalek podle Prof. Dr. Josefa Siebera (zdroj – VICTORIA trvalková školka)

Posted in: Okrasná zahrada Tags: trvalky

Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady (liliovník, paulovnie, zmarlika)

Autor: Adriána Francová 9. prosince 2017 Žiadne komentáre

Nic není krásnějšího než rozkvetlá zahrada. Každá by měla mít jednu dokonalou dominantu, která během každého ročního období uchvátí svým vzhledem, ať už je to květem, habitem, listím nebo jen tím, že poskytne dokonalý stín. Ne každá zahrada však splňuje parametry pro vysazení stromu, který v dospělosti dosáhne obrovských rozměrů. Zpravidla však platí, že dominantní velké stromy poskytnou zahradě neopakovatelné kouzlo. Spolu s okolní výsadbou, jemnými křivkami záhonu a celkovou koncepcí, navodí tu správnou atmosféru, dokonce i samotný příběh zahrady. Nečekejte však zázraky. Od samotného vysazení mladého stromu musí projít určitým obdobím, aby strom zmohutněl, nabyl svou šířku a výšku a tím i rozkvetl do podoby, kterou chceme vidět.

Mezi nejkrásnější stromy patří určitě zmarlika (Cercis), liliovník či paulovnie plstnatá.

Zmarlika (Cercis) je zajímavá zejména růžovými květy, které rozkvétají již v dubnu na bezlistých stoncích. Květy často vyrůstají i z kmene a starších větví. Později se tvoří listy. Vybrat si můžete z několika druhů a kultivarů. Zmarlika Jidášova, čínská a kanadská. Nejznámější je asi Cercis siliquastrum (Zmarlika Jidášova), která dostala jméno podle legendy, že právě na tomto stromu ukončil svůj život biblický Jidáš. Keř nebo strom pochází z Balkánu a Východního Středomoří. Trsy růžových motýlovitých kvítků vyrůstají přímo z kmene a z větví. Tento jev se nazývá kauliflorie a byl popsán poprvé právě u zmarliky Jidášovy. Pěstuje se obyčejně jako solitér. Má ráda vápenatou půdu, slunné stanoviště a dobře zvládá podmínky i bez pravidelné závlahy, samozřejmě ne bezprostředně po výsadbě. V mládí je náchylná na mrazy a proto vyžaduje ochranu. Po kvetení, které trvá 3 - 4 týdny, se začnou tvořit srdcovité listy, které mají modrozelený nádech. Pokud toužíte po tomto stromu a máte malou zahradu, sáhněte po zmarlice čínské (Cercis chinensis), která dorůstá jen do výšky 3 m. Zvládá stejné podmínky jako výše popsaná zmarlika Jidášova, jen je tedy menších rozměrů. Obzvláště kultivar 'Avondale'. Listy má však žlutozelené, na podzim se zbarvuje do zlatova. Takže opravdu v každém ročním období překvapí a zahraje své divadlo.

Liriodendron tulipifera (Liliovník tulipánokvětý) snad nemusíme ani představovat. Kdo by po něm netoužil, kdo by ho nemiloval. Jeden z nejkrásnějších a nejmohutnějších listnatých stromů na světě pochází ze severní Ameriky, kde na původních stanovištích dorůstá až do výšky 50 m a šířky 15 m. Spolu s magnoliemi patří mezi nejpůvodnějším krytosemenné stromy. Má velmi zajímavé čtyřlaločné zvláštní vykrojené listy lyrovitého tvaru. Květy se objeví v květnu a jsou opravdu plné noblesy a elegance. A přestože nejsou barevně výrazné, svým vzhledem připomínají rozkvétající tulipány. Květy jsou oboupohlavní, žlutozelené. Strom je náročný na obsah živin v půdě a vyžaduje i dostatečné zavlažování. Dobře odolává mrazům. Je to výborná a atraktivní solitéra, která však vyžaduje i dostatek prostoru. Kvete asi po 7 letech pěstování. V našich podmínkách dorůstá cca 30 m. Pokud mu opravdu neodoláte, dopřejte mu výjimečné místo ve vaší velké zahradě s trávníkem, kde bude Váš pohled přitahovat právě tato dominanta.

Paulownia tomentosa (Paulovnie plstnatá) patří do okrasné zahrady z několika důvodů. Výjimečná je zejména díky květům. Jen málokteré dřeviny kvetou růžovofialově tak bohatě jako ona. V dospělosti a zejména ve starším věku se jedná o mohutný strom. Patří mezi nejrychleji rostoucí elegantní stromy pro svůj habitus a celkový vzhled. Je to dominantní dřevina vhodná jako solitér do velké zahrady. Dorůstá do výšky 9 m. Má obrovské měkké listy a nádherné květy růžovofialové barvy, které mají různé žluté tečkování a pásky zároveň. Květy kvetou ještě před vyrašením listů, takže se Vám naskytne neuvěřitelný pohled na rozkvetlý strom bez listů jako v pohádce. Později se z květů vyvíjejí tobolky, které jsou nejdříve zelené, na podzim hnědnou a poskytují řadu semen. Květiny navíc voní vanilkově a lákají množství hmyzu. Patří mezi energetické stromy. Dobře zvládá řez a je nenáročná na pěstování. Hlubokým řezem na hlavu se podporuje velikost listů na úkor květů a dá se pak pěstovat jako keř. Pěstovaná v podobě stromu potřebuje jen prostor. Dá se pěstovat i v nádobě, kde roste pomaleji a častěji je jí třeba doplňovat živiny a nový substrát. V mladém věku může namrznout. Dobře zvládá jakýkoliv řez, i z vyříznutého kmene dokáže obrůst.

Pokud máte prostor, je to ideální strom do zahrady. Poskytuje nádherný pohled na celkový habitus a rozvolněnou korunu, pod kterou budete rádi sedět. Přesvědčili jsme Vás? Věříme, že ano. Tyto stromy jsou výjimečné a patří do zahrady jakéhokoliv tipu.

Pěstování v samozavlažovacích nádobách

Autor: Adriána Francová 9. prosince 2017 Žiadne komentáre

Na internetu se dá najít určitě hodně informací, ale samotné a zejména praktické zkušenosti s jednotlivými nádobami, v kombinaci s rostlinami už ne. Proto vám nabízíme základní popis a nejčastěji kladené otázky související s pěstováním rostlin v samozavlažovacích nádobách. Samozavlažovací nádoby se používají od roku 1980, kdy poprvé spatřily světlo světa. Byly dokonalým systémem a novinkou pro všechny dychtivé pěstitele balkónových rostlin. Používáním se však zjistilo, že ne všem rostlinám vyhovuje množství vody k množství substrátu, a proto procházely změnami až nakonec vznikly nádoby, které v 80% začali opravdu plnit účel a klidně můžete odjet i na 5 dní mimo domov.

Samozavlažovací nádoby jsou obyčejně složeny z podmisky- zásobníku na vodu, samostatné vnitřní nádoby, ve které je osazena rostlina v substrátu a knotů. Jako doplněk může být hladinoměr. Pěstování je jednoduché, úplně stejné jako v klasických nádobách, s tím rozdílem, že je třeba opravdu znát požadavky rostlin, co se týče množství vody.

Jaké jsou výhody a nevýhody pěstování v samozavlažovacích nádobách?

V zásadě platí, že i samozavlažovací nádoba může být podprůměrná nebo s vynikajícími vlastnostmi, které opravdu ovlivňují samotný růst a blahobyt rostlin. Obyčejné samozavlažovací nádoby jsou složeny z podmisky, do které se lije voda a samotné výsadbové nádoby, v níž je substrát a vysazené rostliny. Kvalitnější nádoby mají kromě 2 častí kvalitní knoty, které absorbují vodu a tím ji přivádějí ke kořenům rostliny. Rostliny následně vytvářejí bohatý kořenový systém, rychle prokoření, jsou vitální a zabezpečené vodou pro delší období.

Jaké jsou výhody a nevýhody používání samozavlažovacích nádob Lebiš?

Výhody :

- prosperující rostliny

- zálivka na více dní

- možnost pěstovat rostliny i na jižních oknech a terasách

- dlouhá životnost knotů

- knoty ve vodě neplavou, ale absorbují vodu a tím ji bezpečně dopravují i ke kořenům rostlin

- jednoduché zalévání

Nevýhody:

- nejsou vhodné pro všechny druhy rostlin

Jak často zalévat?

Záleží na orientaci vůči světovým stranám, druhovém složení rostlin v osázené nádobě, na počasí, typu nádoby, velikosti. Obecně platí, že rostliny, které čerstvě vysadíte do samozavlažovací nádoby, musíte ze začátku zalévat shora. Nemají dobře vyvinuté kořeny a také nejsou překořeněné v substrátu tak, aby dokázaly vytáhnout vodu zespodu. Zavlažovací nádoby Lebiš mají nádobu, do které nalijete i 5l vody. Ideální jsou také samozavlažovací nádoby s vypouštěcím ventilem nebo přepadem, kde při dlouhotrvajícím dešti přebytečná voda odteče. V nádobách Lebiš je toto zajištěno jednoduše, konstrukcí skládající se ze dvou samostatných dílů, kde přebytek vody přirozeně proteče mimo podmisku.

Opravdu mohu odjet na týdenní dovolenou?

Bohužel, týden je dlouhá doba na to, aby rostliny přežily v horkém létě nad 30 ° C. Vše opravdu záleží na aktuálním počasí a zejména rostlinách, které budete mít vysazené v nádobách. Muškáty nemají rádi přemokření nebo trvalý příjem vody, proto se mnohým pěstitelům zdá, že v klasických truhlících se jim daří lépe. Muškáty jsou ale schopny 1 týden při teplotě 25 ° C přežít. Jestliže jeden den v týdnu ještě prší, je to ideální. V takových nádobách muškáty uvítají, když vodu doléváte až po proschnutí substrátu. Na druhé straně petúniím, surfiniím a minipetúniím se bude mnohem více dařit v samozavlažovacích nádobách než v klasických. Milují vlhkost a dostatek vody. Doba, po kterou balkónové rostliny vydrží bez zásahu na jedno doplnění vody do zásobní části nádoby lze prodloužit přeložením truhlíku po dobu nepřítomnosti do zastíněné části, např. za zábradlí balkonu.

Které rostliny jsou pro pěstování v samozavlažovacích nádobách vhodné, a které nevhodné?

Vhodné:

- Minipetúnie

- Surfínie

- Million bells, alias minipetúnie či Calibrachoa

- rajčata

- paprika

- okurky

Méně vhodné resp. vyžadující větší opatrnost při běžném zalévání:

- muškáty

- sanvitálie

- begónie

Jaký substrát se používá do samozavlažovacích nádob?

Kvalitní substrát je také podmínkou úspěšného pěstování rostlin v těchto nádobách. Mnohé substráty jsou lehké, nenasákavé. Je nutné používat kvalitní substráty nejlépe přímo určené pro pěstování balkónovek. Mnohé již obsahují i hnojiva s postupným uvolňováním. I domácí smíchaný zahradní substrát s kompostem a rašelinou je vhodný. Pokud se vám zdá těžký, můžete jej vylepšit přidáním podílu písku nebo perlitu.

Jak hnojit rostliny v samozavlažovacích nádobách?

Výborná otázka, nad kterou se mnozí nepozastavují a vylijí hnojivovou zálivku běžně do podmisky jako vodu. Mnohdy se však stává, že rostliny si odeberou jen částečně hnojivo a část zůstane na dně nádoby, kde se později ukládá a na nádobách tak potom zůstává nepěkný povlak. Pro rostliny je výhodnější pokud použijete tyčinková hnojiva nebo granulovaná hnojiva s postupným uvolňováním. Hnojiva však musí být vhodně použity a položené na vlhký substrát. Mladé, právě vysazené rostliny do nového substrátu se první měsíc hnojit nemusí. Mají dostatek živin ze substrátu. Později, když se již začínají vyvíjet květní pupeny, je vhodné použít tyčinkové hnojivo nebo kapalné hnojivo. Osvědčily se nám také hnojiva krystalická jako Ferty a Kristalon květ a plod.

Mohu v takových nádobách pěstovat i zeleninu?

Ano, samozřejmě. Výborně se daří zejména plodové zelenině jako paprice, okurkám a rajčatům.

Musí mít nádoby i hladinoměr?

Závisí na konstrukčním řešení samozavlažovacího truhlíku. Pokud je pouhým okem přístupný pohled na hladinu vody v nádobě, není nutný doplňkový hladinoměr, na rozdíl od nádoby, kde je voda zcela skryta uvnitř.

Mohu v takových nádobách pěstovat i interiérové rostliny?

Pro interiérové rostliny jsou samozřejmě také samozavlažovací nádoby. Některé jsou opravdu zajímavé a designové. S nimi si návrháři dali svou práci a opravdu si dokážete vybrat podle velikostí, barevného provedení. Fungují na stejném principu. Skládají se z 2 nádob, kde jedna tvoří vnitřek nádoby pro rostlinu a substrát v dolní části, knot a vnější obal je právě ten designový. Obyčejně bývají vybaveny i hladinoměrem a nalévacím otvorem. Nevýhodou je, že takové květináče nemají přepad, takže s letněním venku si dávejte pozor zejména v deštivém období.

http://www.rostlinky.cz/samostatne-knoty-pre-system-lebis-bal-5-ks.html

http://www.rostlinky.cz/truhlik-lebis-60-cm-biely.html

http://www.rostlinky.cz/kos-lebis-na-balkon-60-cm-biely.html

http://www.rostlinky.cz/doplnky/hranty/samozavlazovacie.html

Posted in: Balkonová zahrada Tags: nádobydoplnky

Fíkovník a pěstování v našich podmínkách

Autor: Adriána Francová 4. prosince 2017 Žiadne komentáre

Fíkovník patří v poslední době mezi žádané rostliny zejména pro své plody. I v našich podmínkách je možné vypěstovat bohatou úrodu za předpokladu vhodného stanoviště a přezimování, zejména mladých rostlin. Fíkovník je opadavý vyšší keř. Dorůstá do výšky i 3 m. Jeho výhonky obsahují bílý lepkavý latex, který může podráždit pokožku. Listy mají zajímavý tvar a působí v záhoně dekorativně i bez plodů. Na jaře se v paždí listů na loňském dřevě tvoří malé hruškovité plody, proto je důležité, aby tyto výhonky během zimy nebo brzy na jaře nenamrzly. Plody z jara dozrávají od srpna do října. Plody, které se tvoří v létě už do podzimu dozrát nestihnou, proto je lepší, pokud je vysazený v nevhodných podmínkách, přesadit jej do nádoby a před mrazy jej přenést do nemrznoucích podmínek, kde plody z léta do jara dozrají, ačkoli listy opadnou.

Stanoviště:

V našich podmínkách zvládá mrazy do - 18 ° C. Mladé dřeviny je vhodné během 2 let od zakoupení pěstovat v nádobě a až potom je vysadit do zahrady na vhodné, chráněné a slunné místo. Starší dřeviny je také lepší před mrazy zazimovat a to obalením do jutoviny nebo bílé textilie s výplní. Vhodná je například sláma, seno, kdy se vyplní prostor mezi jednotlivými výhonky, které nesou základ budoucí úrody. Také nastláním pomocí listů a chvojí. Pokud výhonky zmrznou, musí se na jaře odstranit a čeká se na nové výhonky, které vyrostou od kořene. Je to houževnatý keř, který výborně regeneruje, ale za cenu úrody. Na jednoletých výhoncích se úrody nedočkáte. Vytvoří se pouze plody, které dozrají až na jaře, tedy v bytových nemrznoucích podmínkách. Plody tvoří bez kvetení. Má v oblibě a nutně potřebuje jižní teplá a slunečná místa, svahy, ochráněné zdí, stěnou nebo gabionovým plotem, který slouží také jako akumulátor tepla. Nevadí mu ani sluneční úpal. Nevhodná místa jsou severní, s nedostatkem slunce během dne, větrná a nechráněná místa, podmáčené, kyselé a nevýživné půdy.

Opylování: 

Je to jednodomá nebo dvoudomá rostlina. Do našich podmínek vybírejte pouze druhy, které nejsou závislé na opylovačích. Je to opravdu komplikovaný proces, protože u nás vosy hrnčířky nežijí, a proto vybírejte pouze druhy, které rodí i bez opylení.

Jak sázet?

Do volné půdy se kontejnerové rostliny vysazují od jara do podzimu. Prostokořenné doporučujeme vysazovat nebo přesazovat z jednoho stanoviště na druhé vysloveně na jaře po odeznění mrazů, kdy je již půda teplejší. Vyhlubte jámu, do které dáte na dno kompost nebo zahradnický substrát smíchaný s pískem. Dostatečně přihrňte a zalijte. Fíkovník můžete vysadit do jámy hlouběji, než byl pěstován v květináči. Ochrání to kořeny před mrazy. Pro pěstování v nádobě platí stejný substrát a složení. Mladá rostlina vyžaduje cca 3l květináč. Přesazuje se každé jaro cca 3 roky do výživné směsi vždy do většího květináče. Starší a větší rostliny, které plánujete dlouhodobě pěstovat v nádobách vyžadují min. 10 l nádobu, přesazování každé 4 roky a pravidelné doplnění čerstvého substrátu.

Péče během roku:

Zálivka musí být přiměřená a pravidelná. Hnojivo je ideální použít s postupným uvolňováním. Kontejnerové rostliny vyžadují větší zálivku i celkovou péči. Pozor na nadměrnou zálivku, tehdy mohou plody praskat. Fíkovníkům pěstovaným ve volné půdě zabezpečte vždy dostatek čerstvého kompostu, může být i hnůj na podzim zarytý v okolí kořene. Pro vyzrávání pletiv se také používají hnojiva s vyšším obsahem draslíku. Hnojení doporučujeme do konce září. Později už ne. Fíkovníky řez nevyžadují ale částečně je nutný. Každoročně se odstraňují odumřelé, namrzlé, suché či jinak poškozené větvičky. V prvních letech po výsadbě se provádí výchovný řez, kdy seříznete hlavní výhon na 5 - 6 pupenů a tím podpoříte rozvětvení se a obrost, kde se vytvoří základ úrody. Odrozené výhonky se rovněž odstraňují, ale jen po loňské dřevo. V paždí se vytvoří nové plody. V dalších letech ponechte 3 základní výhony, které opět seříznete za 5. pupenem a tím dosáhnete rozvětvení.

Plody:

Plody jsou chutné, podle odrůdy žlutě, zeleně nebo modrofialově zbarvené, plné semínek a vitamínů. Dužina je sladká, šťavnatá. Plody se mohou uchovávat v chladničce max. 2 dny. Výborné jsou sušené nebo na přímou konzumaci. Fíkovníky netrpí žádnými chorobami ani škůdci. Ve skleníku ho mohou však napadnout molice, resp. plody, které jsou prasklé a vytéká z nich šťáva, mohou přilákat mravence. Nechte se zlákat pěstováním této subtropické rostliny. Podle podmínek, které máte k dispozici a zejména podle lokality, zvolte pěstování v nádobě nebo přímo ve volné půdě a dočkáte se určitě sladkých a výživných plodů, které se velmi dobře prodávají i na pultech obchodních řetězců.

Posted in: Užitková zahrada

Cibulové rostliny - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 4. prosince 2017 Žiadne komentáre

Nároky na prostředí, příprava pozemku a zásady správné výsadby

Většina cibulových a hlíznatých rostlin při pěstování vyžaduje slunečné umístění nebo jen lehký polostín. Rostliny pěstované v takových podmínkách jsou větší, krásnější a hlavně zdravější. Do polostínu se vysazují jen sasanky (Anemone blanda), hlíznaté begónie, bramboříky, ladoničky (Chionodoxa), talovíny (Eranthis), kandíky (Erythronium), řebčík kostkovaný (Frittilaria meleagris), sněženky (Galanthus nivalis), bledule (leucojum), některé lilie a ladoňka sibiřská (Scilla siberica).

Cibulovým a hlíznatým rostlinám vyhovuje většina půdních typů mimo suché, písčité půdy, půdy se štěrkovým podložím, kde trpí v létě rostliny nedostatkem vláhy. Cibulovinám se nedaří ani na těžkých a zamokřených půdách. Nejvhodnější jsou písčitohlinité, propustné, neutrální až slabě alkalické půdy s vyšším obsahem humusu a živin. Při přípravě půdy pro cibuloviny je třeba se vyvarovat přidávání čerstvého nezetlelého hnoje do půdy, protože způsobuje zahnívání cibulí. Půdu pro cibulové a hlíznaté rostliny je potřeba zrýt do hloubky minimálně 20 až 25 cm (tj. asi 1 rýč) aspoň 10 až 14 dnů před plánovaným vysázením. I pro cibuloviny, jež se vysazují na jaře, je lepší připravit pozemek už na podzim rytím. Do lehkých a vysychavých půd se může přidat pro zlepšení retenční schopnosti rašelina, těžší půdu naopak vylepší přidané piliny, perlit, případně písek. Průmyslová hnojiva pro cibuloviny se přidávají do půdy jeden až dva týdny před samotnou výsadbou rozhozením po povrchu a následným mělkým zapracováním do povrchové vrstvy půdy. V průběhu vegetace jsou potom hnojiva splavovaná zálivkovou, ale i dešťovou vodou ke kořenům cibulí. Hloubka a termín vysázení závisí na jednotlivých druzích cibulovin. Všeobecně hloubka vysázení by měla odpovídat asi dvojnásobku výšky cibule nebo hlízy. Drobnější cibule je tedy potřeba vysazovat vždy mělčeji než ty větší. Na těžších a hlinitých půdách je vhodné zmenšit hloubku vysazování asi o 2 až 3 cm, zatímco na lehkých půdách se cibule sází naopak asi o 2 až 3 cm hlouběji. Stejně tak i na čerstvých zkypřených a neslehlých záhonech zasadíme cibule o něco hlouběji. Výsadba cibulovin ve skupinách působí vždy mnohem přirozeněji a estetičtěji než řádková výsadba. Pri vysazování se doporučuje sázet cibule do brázdiček s rovnoměrnou hloubkou. Při výsadbě do různé hloubky se cibule později vyvíjejí nerovnoměrně, mají rozdílnou dobu růstu a kvetení. Vegetační vrcholy cibulí musí při vysazování směřovat vždy kolmo vzhůru. Šikmo nebo dokonce naopak vysazené cibule pučí vždy později, nepravidelně a vyrůstají z nich slabší rostliny. Např. sasanky (Anemone) při vysázení naopak většinou ani nevypučí a uhynou. Po výsadbě povrch záhonu urovnáme a vydatně zalijeme. Za slunečného počasí můžeme zálivku opakovat. Na podzim vysázené cibuloviny stihnou v takovém případě do příchodu prvních mrazů dobře zakořenit, na jaře vysázené cibuloviny zase rychleji pučí a vyrůstají.

Ošetřování rostlin v době vegetace

Po vypučení rostlin je nutné povrch záhonu zkypřit, čímž se zabrání tvorbě přísušku. Záhony je potřeba také pravidelně vyplít. Pro cibuloviny je z plevele nebezpečný hlavně pýr plazivý (Agropyrum repens), který dokáže prorůst zásobnímy orgány cibulovin. Při suchém počasí cibulovinám prospěje zalévání, nejlépe ráno nebo večer. V horkém létě může zálivka přes den vyvolat různé defekty na vegetačních orgánech rostlin. Pravidelné rozrušování přísušku v době vegetace na povrchu půdy kypřením umožní zabránit přemokření půdy a následnému hnití cibulí a hlíz. Po odkvětu rostlin je nutné co nejdříve odstranit zbytky květů a vyvíjející se plod, čímž se docílí růstu cibulí a podpoří se násada bohatých a velkých květů v následujícím vegetačním období. Asi 1 měsíc před přirozeným ukončením vegetace je potřeba zálivku postupně snížit a cibuloviny tak připravit na období vegetačního klidu. Při sledování zdravotního stavu rostlin v období vegetace je potřeba si všímat hlavně výskytu virových chorob, které se projevují nepěknou mozaikou na listech a květech (neplatí pro některé odrůdy tulipánů, pro které je mozaikové zbarvení přirozené). Takto napadené rostliny je nejlepší hned ze záhonu odstranit. Virové infekce přenášejí hlavně mšice, proti nimž se používá některý z dostupných pyretroidů. Častým problémem při pěstování cibulovin ve vlhkých podmínkách bývá výskyt různých houbovitých chorob. Proti houbovitým chorobám se bráníme různými širokospektrálními fungicidy. Hlízy se doporučuje i před výsadbou namořit v roztoku fungicidu, který je dokáže v období vegetace uchránit před napadením houbovitým patogenem. Hlízy, které jste od nás obdrželi, jsou již tímto způsobem ošetřené.

Sběr a přezimování

Po odumření nadzemních částí rostlin přecházejí cibulové a hlíznaté rostliny do stádia vegetačního klidu. Každoročně se z půdy vyjímají hlízy nepřezimujících cibulových a hlíznatých rostlin, jako jsou: Acidanthera, Anemone coronaria, Begonia, Bletilla, Canna, Crinum, Dahlia, Freesia, Galtonia, Gladiolus, Hymenocallis, Iris X hollandica (v příznivých podmínkách ale přezimuje), Ixia, Ismene, Montbrecia (Crocosmia), Ornitogalum, Oxalis, Ranunculus, Sinningia, Sprekelia, Tigridia, Vallota, Zantedeschia, Zephyranthes a druhy, vyžadující letní uskladnění - hyacinty, zahradní tulipány, citlivé kultivary botanických tulipánů, případně krokusy. Ostatní rody a druhy cibulovin a botanické tulipány patřící k druhům T. kaufmaniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. biflora, T. turkestanica, T. praestans lze ponechat na stanovišti několik let. Narcisy, lilie a ocúny se vyjímají z půdy po třech až čtyřech letech, když se rostliny výrazněji rozmnoží a porost se zahustí. Cibule a hlízy se vyjímají z půdy ještě před úplným odumřením nadzemních částí. Zásobní orgány je třeba opatrně vyjmout rýčem, stonky, případně listy oddělit hned po sběru bezprostředně u zásobního orgánu. Včasným odstraněním nadzemních částísa takové cibule udrží v dobrém zdravotním stavu. Výjimku tvoří jen jiřiny (Dahlia), jimž je nutné ponechat zbylých asi 10 cm všech starých výhonů. Po vyjmutí cibulí z půdy je potřeba zbavit je zbytků zeminy mechanicky nebo opláchnutím. Pro cibule je velmi důležité následné pečlivé sušení na vzdušném místě s proudícím vzduchem. Na slunci můžeme dosoušet jen na podzim sbírané druhy, ale je potřeba je chránit před večerním chladem a ranní rosou. Cibule lilií se nesuší. Po usušení se cibule namoří vhodným přípravkem, který zabraňuje rozvoji houbovitých chorob. Na trhu existuje dostatek přípravků v suché i tekuté formě. Při použití tekutých mořidel je důležité nechat cibule následně důkladně proschnout. Cibule, které se vysazují na podzim, se uskladňují na suchém a vzdušném místě s teplotou 15 - 25 °C až do doby výsadby, přičemž je třeba pravidelně kontrolovat a odstraňovat nemocné a nahnilé kusy. Cibule a hlízy druhů, které se vysazují na jaře, je potřeba uskladnit v bezmrazých, chladnějších, dobře větraných prostorách. Jiřiny vyžadují při uskladnění mírnou vlhkost, kterou jim zabezpečí trocha sušší rašeliny či písku, na které se hlízy při zimování položí. I v tomto případě je nevyhnutelné dokonalé větrání skladovacích prostor.

Posted in: Okrasná zahrada Tags: cibuľoviny

Hurmi - kaki návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 4. prosince 2017 Žiadne komentáre

Hurmi-kaki viržínské (Diospyros virginiana)

Hurmi-kaki je rostlina pro naši oblast nepůvodní, avšak našemu klimatu velmi přizpůsobivá. Ve vhodných podmínkách se vyznačuje nenáročností, odolností a exotickým vzhledem. Výborná dřevina i pro zahradní architekturu zejména na podzim, kdy se listy zbarvují do zářivě červena až oranžova. Odvděčí se bohatou úrodou. Známe ho pod názvem tomel, ebenovník i kaki s latinským názvem Diospyros kaki. Plody jsou žluté až oranžové, podobné rajčeti. Opravdu vynikající chuti. Pěstuje se jako vyšší keř nebo nízkokmenný strom.

Stanoviště

Stanoviště vybíráme co nejslunnější s možným potenciálem akumulace tepla (stěna domu, zahradní zídku). Čím chráněnější stanoviště proti větru, zejména zimnímu, tím lépe. Je třeba brát ohled i na kvalitu půdy, kterou můžeme vylepšit přidáním standardního zahradnického substrátu. Vyhovují jí propustné, hluboké půdy s dobrou zásobou živin a humusu, a mírně kyselé (s pH 5,5 až 6,5). Nejlépe s drenáží, aby nebyla pěstována v podmáčených půdách, které jí nevyhovují. Pravidelná závlaha je potřebná při sušších obdobích a první 2 - 3 roky po výsadbě. Samotná vláha má vliv na tvorbu plodů, také jejich velikost a tvar. V prvních dvou letech je však vhodnější pěstovat ji v nádobě a přezimovat na místech, kde nemrzne. Ideální jsou skleníky a zimní zahrady.

Opylování

Většina odrůd je samosprašná, takže pro tvorbu plodů postačí jedna rostlina, navíc bez přítomnosti opylovače jsou plody bezsemenné. Přítomností dobrého opylovače zabezpečíme kvalitní úrodu i dostatek plodů. Mezi nejlepší opylovače patří odrůdy 'Gailey' (má jen malé plody), 'Zeng-Maru', 'Dai Dai Maru', 'Seedless'. Rostliny sázíme ve sponu 3 - 6 metrů.

Zazimování

Mrazuvzdornost je udávána až do -25 ° C (až -30 ° C dospělý zdravý strom). Kvetení nastává v druhé polovině května a trvá 2 - 3 týdny. Citlivost vyrašených částí stromu k mrazu je vysoká, závisí na délce vystavení mrazu. V případě mrazového poškození strom spolehlivě regeneruje, ovšem už bez kvetení. Zakoupené rostliny je nutné zpočátku pěstovat v polostínu a doporučujeme je ponechat alespoň rok v původním kontejneru. Důvod je potřeba dosažení plného prokořenění. Ideální je rostlinu jeden nebo dva roky zimovat někde, kde dlouhodobě nemrzne, krátkodobé mrazy toleruje (do - 5 ° C). Ideální jsou sklepy nebo studené předsíně (světlo není nezbytné). Pokud je rostlina po vynesení na jaře nevyrašená, dáme ji na teplé slunné místo, pokud je již částečně vyrašená, umístíme ji do polostínu, aby nedošlo ke spálení. Rostlinu vynášíme na stanoviště podle počasí, v dubnu nebo začátkem května. Po výsadbě na stanoviště je vhodné minimálně první rok rostlinu během zimy mírně chránit - např. chvojím nebo zahrnutím kmene zeminou do výšky 50 cm. Nezbytnou je ochrana proti devastujícímu vlivu zimního slunce na slunečných stanovištích. Postačí jednoduchý chránič (deska opřená do jižního směru, bílá netkaná textilie ve dvou vrstvách na bambusových tyčkách). Nedostatečné je známé bělení kmene. Vhodné je i zabalení kmene do jutoviny v prvních 4 letech.

Hnojení

Postačí běžné hnojení s obsahem stopových prvků (Cererit, Krystalon). Ideálním hnojivem je i NPK v poměru 10: 4: 6. Škůdci rostlinu v našich podmínkách nenapadají, jeho domácí škůdci v ČR nežijí. Případná chemická nebo jiná ochrana je stejná jako u našich rostlin.

Řez

Hurmi-kaki řez nepotřebuje. Řezem regulujeme pouze vzrůst, čímž udržujeme poměrně bujný strom v požadované velikosti. Odstraňují se uschlé a poškozené větve. Strom sám shazuje odrozený obrost. Kvete a plodí na výhoncích, které vyrůstají z loňského dřeva, proto je potřeba být při řezu opatrný, jinak se radikálním řezem ošidíte o úrodu. Navíc je hurmi-kaki dost tvrdý oříšek a roste si po svém. Pokud se rozhodnete pro řez, tak jen na jaře.

Plody

Dozrávají koncem září až října. Nezralé plody jsou nepoživatelné, trpké. Zralost se pozná podle zmizení trpkosti. Nejjednodušší a nejspolehlivější způsob je nechat plody projít mrazem. V takovém stavu se mohou nechat na stromě až do Vánoc. Plody můžeme ponechat v pokojové teplotě s přidanými jablky a banány, které urychlují zrání uvolňováním plynu. Konzumují se buď po rozkrojení nebo celé se slupkou. Semínka, pokud jsou přítomny, se odstraňují. Některé odrůdy se mohou sesbírat dříve a nechat uložené krátkodobě v mrazničce a následně několik dní v teple. Plody jsou rosolovité, podobné meruňkám a je z nich vynikající džem, rosol. Čerstvou dužinu si však můžete i natřít na pečivo.

Hurmi-kaki japonské

Je velmi příbuzný druh, jeho mrazuvzdornost je však nižší (paradoxně je však odolnější vůči jarním mrazíkům). Udávaný limit je okolo -16 ° C. Na území ČR jde o poměrně rozšířený strom. Dospělé stromy mají výbornou schopnost přizpůsobit se podmínkám prostředí. Nejcitlivější je jednoleté dřevo. Doporučuje se kontejnerová kultura, se zazimováním podobná Hurmi-kaki viržínskému. Důležité je minimalizovat teplotní výkyvy (větráním, zastíněním). Pro pěstování u nás jsou vhodné i hybridy Hurmi kaki viržínského a japonského, například odrůda 'Nikita's Gift' (mrazuvzdorná do -23 ° C) či 'Roseyanka' (mrazuvzdorná do -27 ° C). Obě odrůdy jsou chuťově velmi dobré a jsou samosprašné, ale je výhodné - pro kvalitu i velikost plodů - mít dobrého opylovače.

Posted in: Užitková zahrada Tags: hurmi-kaki

Jak a kdy sázet plamínky?

Autor: Adriána Francová 29. listopadu 2017 Žiadne komentáre

Plamínky patří mezi typické popínavé rostliny. V zahradě jsou velmi oblíbené, protože zde můžeme obdivovat jejich divoký i ušlechtilý růst, drobné i velké hybridní květy různých barev. Daří se jim na plotech, trelážích, pergolách i v nádobě s oporou.

Pokud máte zájem vypěstovat si dokonalý plamínek, vysazujte ho na jaře, po odeznění jarních mrazů nebo během léta. Nikdy ho nevysazujte v blízkosti zdi, kde je příliš sucho a na jižní stěny, kde celodenně pálí slunce. Kořeny musí být ve stínu. A to zabezpečíte po výsadbě doplňující výsadbou nízkých trvalek, mulčem nebo kameny. Vykopejte dostatečně velkou jámu, na její dno vysypte štěrk jako drenáž, zasypte kvalitním substrátem a vysazujte kolmo na oporu. Rostlinu důkladně zalijte a připevněte ke konstrukci.

Dají se stejně pěstovat i v nádobě, kde nezapomeňte na oporu. Jsou vhodným doplňkem terasy nebo balkonu. V nádobě se však kořeny rychleji prohřívají, v zimě naopak hrozí mráz, proto nezapomínejte na pravidelnou zálivku, v zimě na zazimování a obalení nádoby a výsadbu podrostu. Rostliny nikdy neumisťujte pod okapové roury, kde hrozí přemokření a náchylnost plamínků na houbové choroby. Pokud toužíte po plamínkovém plotě, vysaďte několik druhů a barev podél celého plotu stejným způsobem, šikmo do jámy, tak aby výhonky směřovaly k opoře a jednotlivé výhonky upevněte k plotu. Plamínek je rostlina, která se ovíjí na konstrukci díky ovíjivým listovým stonkům a úponkám. Otáčejí se dokola, a proto není problém nasměrovat je v růstu. Často si však najdou svou cestu. Když jí dáte prostor, dokáže se ovíjet i kolem blízkých keřů a dřevin.

Zajímavé popínavky

Autor: Adriána Francová 29. listopadu 2017 Žiadne komentáre

Podlehli jste kouzlu romantických zahrad, kde dominují popínavé rostliny, a nemůžete si vybrat? Také zde platí pravidlo výběru podle stanovištních podmínek. Nabízíme Vám prohlídku některých zajímavých druhů, které osloví díky vzhledu, vůni, nenáročnosti pěstování a rychlostí růstu. Pak už záleží na Vás, zda chcete dekorovat nebo skrýt nepěkná místa.

Popínavky na slunce - plamínek (Clematis), platí zde však pravidlo, kořeny ve stínu, hlava rostliny na slunci, aktinidie (Actinidia, A.kolomikta), růže (Rosa), přísavník (Parthenocissus quinquefolia, Parthenocissus tricuspidata), mučenka (Passiflora caerulea ), jasmín (Jasminum officinale), hortenzie (Hydrangea anomala- petiolaris), vistárie (Wisteria floribunda).

Popínavky do polostínu - plamínek (Clematis), berberidopsis (Berberidopsis corallina), Kobea - vilec (Cobaea scandens), lapagéria (Lapageria rosea), zimolez (Lonicera x heckrottii), břečťan (Hedera helix) - panašované kultivary. I všechny výše uvedené druhy bez problémů přežijí lehký polostín.

Popínavky do stínu - břečťan (Hedera helix)

Jednoleté rostliny - thunbergie křídlatá nebo černooká Zuzana (Thunbergia alata), lichořeřišnice (Tropaeolum majus), hrachor vonný (Lathyrus odoratus), povijnice (Ipomoea), Kobea - vilec (Cobaea scandens), u nás pěstovaná jako jednoletá.

Pozor na invazivní a rychle se rozrůstající se druhy - chmel obecný (Humulus lupulus), Trubač kořenující (Campsis x radicans), pohanka nebo křídlatka (Fallopia baldschuanica).

Ačkoli mají některé i své nevýhody, protože rychle rostou a je obtížné zbavit se jich, vynikají množstvím květů a listů, které v krátké době dokáží zakrýt ošklivé zdi, stěny, konstrukce na uschování popelářských nádob nebo skladiště. Mnohé opravdu lákají hmyz svými dokonalými, barevnými a voňavými květy. Některé se zbarvují na podzim, ale mnohé zároveň zůstávají zelené během celého roku. U většiny se vyvíjejí plody, které jsou nejedlé, ale najdou se i druhy, které rodí jedlé plody. Ty vyniknou zejména v eko zahradách a na plochách, kde je dostatek slunce a místa na pěstování. Nyní si už určitě vyberete.

Stratifikace osiv, co to znamená

Autor: Ing. Adriána Francová 25. listopadu 2017 Žiadne komentáre

        Určitě jste se s tímto pojmem již setkali, ale mnozí ani netušíte, co to ve skutečnosti znamená. Odborné termíny, které najdete na internetu či v literatuře, dokáže vyhledat každý, ale pochopit je je už těžší.

Stratifikace osiv, co to znamená

Stratifikace se týká zejména některých osiv a semen, které bez ní nemají takovou klíčivost a úspěšnost jak nestratifikované semena. Laicky vysvětleno to znamená, že semena některých druhů trvalek potřebují projít obdobím chladu (cca 60 - 90 dní) pokračujícím následným zvýšením teploty. Jedná se o imitování vnějších podmínek. Semena rostlin, které se samovolně vysemení z mateřské rostliny, spadnou na podzim do půdy, mezi kameny, kde i část přezimuje, promrzne a následně uvidíte na jaře klíčící mladé rostlinky, které jsou mnohem silnější než ty z přímých výsevů pěstovaných v bytových podmínkách.

Pokud máte možnost, semena se dají stratifikovat ve vlhkém písku ve sklepě, na místech, kde je chlad. Doporučujeme stratifikovat více než 2 měsíce. V chladničce, bez písku, jde o suchou stratifikaci. Tam je vhodné zabalit semínka do papírové utěrky, kapesníků a ještě do papírového sáčku a uložit na dno. Po tomto období semena vysejte a teplotu zvyšte. Brzy uvidíte klíčící rostlinky.

Druhy, které je vhodné stratifikovat: koniklec, hořec, lupina, stračka.

Samozřejmě se stává, že i nestratifikovaná semena vyklíčí. Je jich však méně.

Příklad: Koniklec je nejlepší vysévat ihned po sklizni semínek, kdy jsou opravdu vyzrálé. Jednoduše je vysejte pod nějaký keř, který je ochrání před mrazy. Chcete-li vysít do nádob, potřebují projít chladem, čili stratifikací. Je třeba je dát do lednice alespoň na 4 měsíce a pak mělce vysít. Spíše se jim daří v lehkých i písčitých půdách. Pro ty, kteří chtějí rozmnožovat dělením nebo mladými rostlinkami, je lepší to dělat v době, kdy jsou ještě rostliny malé, jelikož koniklec nesnáší narušení kořenové části.

Posted in: Okrasná zahrada Tags: stratifikace

Rostliny do stínu

Autor: Ing. Adriána Francová 25. listopadu 2017 Žiadne komentáre

        Možná i Vy patříte mezi ty, kteří nedisponují slunečním pozemkem. I na zastíněném pozemku však můžete vytvořit dokonalou atmosféru starých zahrad protkaných popínavými liánami a nádhernými obrovskými a zároveň dominantními listy trvalek. Pak už jen umístit lavičku do této nádhery a relax může začít. Není umění vytvořit zahradu na holém pozemku na slunci. Umění je vytvořit zahradu s existujícím porostem, dominantními stromy a v stínu nebo polostínu.

Rostliny do stínuVětšina majitelů zahrad má v oblibě rovinatý pozemek s množstvím volné plochy s trávníkem a uspořádanými záhony. Jsou však i tací, kteří chtějí dát stávající zeleni šanci, aby zapadla do nové kompozice, která se přizpůsobí současnému stavu. V první řadě zastíněnou zahradu neberte jako problém, ale jako pozitivum nevšední krásy a romantiky, kde se kdykoliv schováte před pálícím sluncem a vychutnáte si odpočinek i v tom nejžhavějším dni. V takovém prostředí méně cítíte výkyvy počasí, půda se nepřehřívá a zůstává déle vlhká a péče o rostliny je tedy minimální. Musíte však vybrat ty správné rostliny, které nevyžadují dostatek světla, suchou půdu a nevadí jim konkurence v kořenové části.

Takových rostlin není vůbec málo. O některých jste možná ani nevěděli, že mají rádi stín, a zbytečně se trápí na slunci v již existujících záhonech na zahradě. V takové zahradě vykvetou i drobné cibuloviny. Většina z nich roste v přirozeném prostředí pod korunami stromů, v lesích, kde vynikají v době, kdy ještě nejsou na stromech listy. Mezi ně patří i sněženky (Galanthus), sasanky (Anemone), pomněnky (Myosotis), bledule (Leucojum), konvalinky (Convallaria), plicník (Pulmonaria) ...

Mezi další dominující trvalky patří rostliny atraktivní listem. Dominují kapradiny, funkie (Hosta), břečťan (Hedera), pomněnkovec (Brunnera), barvínek (Vinca). Mnohé rostliny ve stínu i kvetou: zvonky (Campanula), srdcovka (Dicentra), orlíčky (Aquilegia), rododendrony (Rhododendron), hluchavky (Lamium) a mnohé jiné.

Nezapomeňte, že záhony v zastíněném prostředí je třeba vysazovat tak, aby byly brzy zapojeny, aby jeden druh potlačoval druhý a aby ty rostliny, které zatahují na podzim, nebyly vedle sebe, a tak nevzniklo prázdné místo.

Posted in: Okrasná zahrada Tags: trvalkystín
POSLEDNÍ PŘÍSPĚVKY
Poslední komentáře
  • Pěstování rododendronů
    16. října 2017
    Dobrý večer, nepíšete, jak je starý, obyčejne nemá hluboké kořeny. Koření mělce. Teď...
  • Zapomněli jste vysadit na podzim cibuloviny?
    4. října 2017
    Dobrý deň, záleží aké ľalie. Orientálne ľalie sa na zimu vyberajú z pôdy. Ázijské...
  • Oblíbená perovskie
    4. října 2017
    Dobrý deň, ospravedlňujeme sa , že sme v sezóne prehliadli váš príspevok. Perovskie...
  • Pěstování rododendronů
    3. října 2017
    Chci přesadit roďáka...jak velké jsou kořeny po letech?.Děkuju. ...
  • Oblíbená perovskie
    31. srpna 2017
    Mám 4 perovskie asi 30 cm od sebe. Jsou tam už tři roky a mají řídké stonky a pořád se...
Archív blogu