+420 533 312 793

Férové online záhradníctvi již od roku 2001!   

prosince 2017

Méně známé popínavé rostliny

Autor: Adriána Francová 26. prosince 2017 Žádné komentáře

Snad každý z nás zná typické a obecně známé popínavé rostliny. Běžně se v zahradě pěstují, jsou oblíbené, ale druhů je však mnohem více a pro mnohé jsou neznámé. Nyní máte možnost poznat jednotlivé popínavé rostliny. Nádherná Tecoma capensis (Tekoma kapská) je zajímavá vždyzelená liána dorůstající až do 7 metrů. Kvete téměř během celého roku nádhernými trubkovitými květy oranžové až červenooranžové barvy. Vhodná na popínání stěn, zdí. Pěstuje se podobně jako trubač kořenující (Campsis radicans).

Lapageria rosea (Lapagerie) je také stálezelená liána, která vynikne na chráněných zdech a stěnách, protože na nechráněných místech ji může poškodit pozdní i brzký jarní mráz, případně slunce v zimních měsících. Vyžaduje kyselou půdu. Vynikne krásnými cukrkandlově růžovými zvonkovitými květy. Pod popínavou rostlinou můžete vysadit podrost rostlin, které ochrání kořeny a budou je udržovat ve stínu. Rostliny musí být kyselomilné. Ideální je použít vřesy a vřesovce.

Méně známá akébie pětičetná (Akebia quinata) je dokonalá popínavka, na jejíž květy nikdy nezapomenete. Nádherně voní a vytváří menší vínově červené květy, které dominují nad listy. Výborná na ploty. Má silné ovíjivé stonky a je poloopadavá. V mírné zimě si své listy dlouho ponechává až do rašení nových. Podobná je akébie trojpočetná (Akebia trifoliata)

Mezi netradiční stálezelené druhy patří: Trachelospermum, Tecoma capensis, Staunton hexaphylla, Pileostegia viburnoides, Lapageria rosea, Holboellia coriacea, Eccremocarpus scaber, Berberidopsis corralina.

Určitě je z čeho vybírat. Klasika je klasika a méně známé druhy si zaslouží být na výsluní a dostat se do povědomí.

Návody na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Vážený zákazníku,

opravdu nám záleží na tom, aby se Vašim novým rostlinám neustále dobře dařilo, a proto Vám poskytujeme zdarma i tyto nové online návody na pěstování rostlin. Jsme si vědomi, že náš návod nemůže plně odpovídat na všechny možné otázky ohledně pěstování zakoupených rostlin. Pokud jste si zakoupili méně známý druh nebo naše informace nepovažujete za dostatečné, zavolejte nám nebo neváhejte sáhnout po dostupné literatuře, případně využijte informace dostupné na internetu, abyste si co nejvíce rozšířili poznatky o charakteru a pěstování vybraného druhu rostliny.

Online návody na pěstování Vám poskytnou nejdůležitější rady, jak se o rostliny postarat, aby Vám ještě dlouho přinášely radost.

V případě jakýchkoliv doplňujících dotazů nás neváhejte kontaktovat telefonicky, abychom Vám mohli promptně poradit. Velmi rádi a ochotně Vám doplníme informace, které jste v našem návodu z jakéhokoliv důvodu nenašli. Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů!

Co dělat s rostlinami po vybalení

 Cibulové a hlíznaté rostliny

Trvalky

 

Skalničky

Pokryvné a vřesovištní rostliny

 

Listnaté a jehličnaté okrasné dřeviny

Pěnišníky a azalky 

 

Ovocné stromy a keře

 

Jahody

Maliny a ostružiny 

Hurmi-kaki

 

Paw-paw, Asimina triloba

Popínavé rostliny 

 

Trávy

 

Růže

 

Balkonové rostliny

 

Subtropické rostliny

Tropické rostliny

Hmyzožravé rostliny

Péče o rostliny v nádobách

 

Cypripedium

Goji, Gotu Kola, Klikva / Cranberry

   

                                                                                                                               

 



 

Paw-paw, Asimina triloba (L.) - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Pawpaw je rostlina v naší oblasti sice nepůvodní, avšak našemu podnebí přizpůsobená, nenáročná a velmi odolná. Je vysoce plodná a vizuálně nepřehlédnutelná.

Stanoviště

Při výběru stanoviště je potřeba brát ohled na kvalitu půdy (hloubku a propustnost lze vylepšit přidáním standardního zahradnického substrátu) a na oslnění v průběhu dne (vhodné je slunečné, v teplých oblastech mírně zastíněné místo). Čím víc je chráněné stanoviště proti větru, hlavně v zimním období, tím lépe. Je vhodná pravidelná závlaha (jednou za dva týdny až do srpna).

Opylení

Z důvodů cizosprašnosti se musí pěstovat 2 různé odrůdy. Opylení zajišťují zejména mouchy a vítr. Je nevyhnutelné, aby obě dvě rostliny byly vzdálené max. 9 m od sebe. Rostliny dosahují výšky až 6 m a doporučený spon je 3 - 4,5 m.

Zimování

Mrazuvzdornost je udávaná minimálně do -25°C. Paw-paw kvete relativně pozdě a dlouho. Kvetení nastává před úplným olistěním, podle charakteru počasí koncem dubna až května a trvá až 3 týdny, takže případné jarní mrazíky by neměly poškodit celou úrodu. Citlivost nových výhonků k mrazíkům stoupá s jejich velikostí. V případě skutečně velkých jarních mrazů paw-paw regeneruje cca v červnu, ale už bez kvetení. Je vhodné minimálně první rok po výsadbě rostlinu na zimu mírně chránit - osvědčilo se nahrnutí zeminy kolem kmene do výšky cca 50 cm. V dalších 2 letech se tímto nepracným opatřením rovněž nic nezkazí. Zeminu můžeme odhrnout začátkem dubna. Nevyhnutelnou se jeví ochrana proti devastujícímu vlivu zimního slunce na slunečných stanovištích. Postačí jednoduchý chránič (opřená deska do jižního směru, bílá netkaná textilie ve dvou vrstvách na bambusových tyčkách). Jako nedostatečné se jeví známé bílení kmene.

Hnojení

Postačí běžné hnojení s obsahem stopových prvků (Cererit, Krystalon). Škůdci paw-paw prakticky netrpí, rostlina je insekticidní, její domácí škůdci v SR a ČR nežijí. Případné houbovité choroby na velkých listech při vlhkém počasí je možné odstranit běžnými fungicidy (např. měďnatými).

Řez

Paw-paw roste v poměrně přísném pyramidálním tvaru a kvete na loňských letorostech. Proto řez není zapotřebí, výjimkou může být základní tvarování a odstranění uschlých a poškozených větví.

Plody

Plody dozrávají v září až říjnu. Zralost se pozná podle lehkého změknutí plodů a změny barvy do žluta, popřípadě je nejlepším indikátorem zralosti intenzivní exotická ovocná vůně. Pokud do příchodu mrazů nestihnou plody dozrát na rostlině, dozrají v pokojové teplotě po přidání zralých jablek cca do 14 dnů. Při konzumaci se plody rozkrojí, vyjmou se semena, která jsou jedovatá (jen při rozkousání) a jí se obsah žlutooranžové barvy, příjemné vůně, pudinkové konzistence a exkluzivní chuti. Zpracování, krom přímé konzumace, je možné vícerými způsoby, ale chuť plodů, jimiž víc než překvapíte nejen sebe, ale i všechny známé, většinou zabezpečí, že nebudete mít žádné přebytky. Plody vydrží při pokojové teplotě zralé cca týden, chlazené déle. Výživná a vitamínovo-minerální hodnota plodů je značná.

Upozornění

Semena plodů jsou jedovatá (po překousnutí), je třeba je před konzumací vyjmout! Semena jsou dostatečně velká, až 2,5 cm, jejich počet v 1 plodu bývá kolem 10.

Posted in: Užitková zahrada Tags: pawpaw

Co dělat s rostlinami po vybalení - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Každá manipulace s rostlinou pro ni znamená určitý traumatický zásah neboli stres. Takovým stresem je samozřejmě i přeprava rostliny v balíku k Vám. Aby se rostlina z tohoto stresu co nejdříve vzpamatovala, obnovila svůj původní růstový potenciál a dobře se aklimatizovala na podmínky svého nového stanoviště, je důležité dodržet několik důležitých zásad.

První minuty v novém domově

K tomu, aby se rostlinám v novém domově zalíbilo, je důležité přátelsky je přivítat. Znamená to, že se k nim po vybalení chováme velmi ohleduplně a s citem.

První tři dny rostliny zásadně nevystavujte přímému slunci. Každý rostlinný druh se nejlépe aklimatizuje v polostínu. Po třech až čtyřech dnech můžete rostliny umístit na definitivní stanoviště. V období aklimatizace rostliny nedržte na větrném místě nebo v průvanu. Na takové zacházení reagují některé druhy okamžitým shozením všech listů.

Pokud zahradním kontejnerovaným rostlinám při přepravě přeschl kořenový bal, rostlinu důkladně zalijte nebo ještě lépe ponořte celý květináč na nějakou dobu do vědra s vodou, aby dobře nasákl. Suchý zemní bal po zasazení jen s problémy absorbuje vodu a předejdete tak možnému zklamání z úhynu rostliny i při navenek dostatečné zálivce.

Exotické balkonové a bytové rostliny pěstované v květináčích na balkóně, terase nebo v bytě zásadně hned nepřesazujte. V prvních dnech je potřeba dbát hlavně na správnou vlhkost kořenového balu. Na přesazování je dost času po několika dnech či týdnech, když je už rostlina aklimatizovaná a i to jen v případě, že se ze spodní strany květináče tlačí ven kořeny a tudíž původní substrát v květináči je důkladně překořeněný.

Zahradní rostliny dodávané jako prostokořenné, tedy bez vegetační nádoby jen se zabalenými kořeny, je nutné na několik hodin ponořit do vědra s vodou a co nejdříve zasadit na trvalé stanoviště. Kořeny takových rostlin nesmějí nikdy úplně oschnout! Pokud nemůžeme rostliny vysadit delší dobu, je lepší je přihrnout zeminou v asi 30 až 40 cm hluboké rýze ve stínu a důkladně zalít. V krajním případě zasadíme rostliny do kontejnerů, z nichž se i po delším časovém období dají vysadit na trvalé stanoviště. I po vysazení do kontejneru ale dbáme na dostatek vláhy.

Hlízy a cibule rostlin po obdržení skladujte až do období výsadby na suchém a větraném místě, nejlépe při teplotě okolo 10 °C. Pokud se cibule dostanou při skladování do vlhkého a teplejšího prostředí, mohou začít hnít, případně růst, což vede často k jejich zničení. Cibule a hlízy teplomilných druhů rostlin sázíme do zahrady až tehdy, když už nehrozí nebezpečí pozdních jarních mrazíků, tj. podle oblasti od konca dubna až do začátku června.

Není třeba se polekat, pokud hned po otevření balíku mají rostliny mírně zažloutlé či povadlé listy. Po pár dnech na světle by se měly z přepravy v balíku vzpamatovat a začít vyhánět nové zdravé listy. Hlavně rostlinky v menších kontejnerech a multipacku mohou být při doručení zvadlé. V takovém případě je jednoduše namočte celé na nějakou dobu do vědra s vodou, aby se mohly dostatečně napít. Rostliny dodávané v multipacku i kontejnerech nezapomeňte do doby výsadby pravidelně zalévat!

Pokud je rostlina poškozená, je nutné ji ihned reklamovat

I přes naše snahy o co nejlepší zabalení a ochranu rostlin před poškozením se může při přepravě stát, že rostlina se poškodí. Pokud nevíte, jak rostlinu ošetřit nebo si myslíte, že rostlina se ze šoku, resp. poškození nevzpamatuje, okamžitě nás, prosím, kontaktujte telefonicky, abychom Vám mohli poradit, jak rostlině pomoci nebo jak postupovat při reklamaci.

Informace o pěstitelských podmínkách rostlin

V dalším textu najdete základní skupinové návody pro úspěšné pěstování dodávaných rostlin. Pokud dodržíte pár našich dobře míněných rad při péči o Vaše nové zelené přírůstky, budete se jistě dlouho těšit z krásy jejich listů, květů či plodů a na dlouhou dobu zpříjemní svou přítomností kvalitu Vašeho prostředí. Pokud jste si zakoupili méně známý druh nebo naše vytištěné informace nepovažujete za dostatečné, zavolejte nám nebo neváhejte sáhnout po dostupné literatuře, případně využijte informace dostupné na internetu, abyste si co nejvíce rozšířili poznatky o charakteru a pěstování vybraného druhu rostliny.

Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů!

Ovocné stromy a keře - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Klimatické podmínky

Pěstování ovocných dřevin má u nás dlouhou tradici. Je to dané dobrými klimatickými podmínkami, které umožňují jejich pěstování ve všech regionech. Ve většině případů jsou u nás pěstované ovocné dřeviny nenáročné na klimatické podmínky stejně jako na půdu. Oblibu si v poslední době získavají i netradiční druhy ovoce, pocházející z oblastí s chladnějším subtropickým podnebím nebo z chladných oblastí Asie či Severní Ameriky. Dobrá sněhová pokrývka zabezpečuje dobré přečkání zimy a jarní zásobení rostlin vodou. Rostlinám kiwi (Actinidia), fíkovníku (Ficus carica), cicimku (Ziziphus jujuba) či citronečníku (Poncirus trifoliata) se bude dařit především v nížinách západního, na jihu středního a východního Slovenska, na chráněných stanovištích s dlouhým slunečným osvitem, pokud možno málo větrných. Mnoho škod dokáží na těchto rostlinách napáchat pozdní jarní mrazíky a proto je třeba na tuto skutečnost pamatovat už při výsadbě. Ideální na výsadbu jsou místa u jižních, jihozápadních a severozápadních stěn domů nebo jiných budov, které poskytují těmto teplomilným druhům vhodné mikroklimatické podmínky. Nevhodné jsou polohy orientované na východ, neboť u nich po zimě dochází k rychlejšímu nástupu vegetace. Předčasně vyrašené výhony můžeme chránit např. jutovinou, ale u větších rostlin je tento způsob ochrany už náročnější. Kanadským borůvkám (Vaccinium corymbosum), kamčatským borůvkám (Lonicera camtschatica), borůvkám brusnicím (Vaccinium vitis-idaea) či klikvě (V. oxycarpum) se daří i ve výše položených oblastech, kde přinášejí bohatou úrodu drobných plodů. Protože jsou obyčejně náročnější na vláhu, není vhodné je sázet na příliš vysychavá stanoviště. To platí zejména pro jejich pěstování v teplejších nížinných podmínkách.

Půda

Všeobecně platí, že ovocným dřevinám vyhovuje lehčí humózní půda s mírně kyselou reakcí. Je třeba dbát na to, aby na místě výsadby nebyla vysoká hladina spodní vody, při níž by došlo k zahnívání kořenů. Příliš kamenité, nepropustné nebo zasolené půdy jsou pro pěstování nevhodné. I když nároky na půdu nejsou velké, jsou vděčné za každé zlepšení struktury půdy, jejího Ph a celkového obsahu humusu a živin. Je to hlavně aktuální u novějších odrůd, u nichž se požadovaného efektu nedá dosáhnout bez dodatkového přísunu organických a minerálních hnojiv. Důležitá je přitom zásoba humusu v půdě, která ovlivňuje celou mikrobiologii. Zde je víc možností, z nichž se nejčastěji využívá zlepšení kompostem nebo vyzrálým hnojem. Velmi těžké půdy můžeme vylepšit pískem a u kyselých půd nezapomínáme na vápnění. Ph můžeme zlepšovat použitím průmyslových hnojiv, které obsahují vápník. Specifickými nároky na půdu se vyznačují hlavně rostliny rodu Vaccinium, které vyžadují kyselou rašelinnou půdu. Na to je důležité myslet už před výsadbou a půdu do hloubky cca 30 - 50 cm na záhonu vyměnit. Další, méně pracnou možností je pěstování těchto rostlin v nádobách, které zapustíme do půdy. Jejich objem by však měl být minimálně 10 litrů. Pokud chceme mít bohatou úrodu, důležité je rostliny pravidelně přihnojovat, přičemž používáme speciální hnojiva pro kyselomilné rostliny.

Zálivka

V poslední době se voda stává důležitým prvkem při pěstování všech ovocných dřevin. Je to dané změnou klimatických podmínek, což vede k tomu, že rostliny jsou odkázané na doplňkovou závlahu. V jarním období mají dřeviny většinou dostatek vody, ale v období intenzivního růstu plodů je jí často nedostatek, což se může odrazit v kvantitě i kvalitě očekávané úrody. Na přeschnutí jsou citlivé všechny nově vysazené dřeviny. Obzvlášť je třeba dát v letních měsících pozor na přeschnutí kiwi (Actinidia). Mladé rostliny kiwi musíme rovněž chránit pletivem proti okusování kočkami, které je poškozují zejména na jaře při rašení.

Výsadba

Samotná výsadba je velmi důležitým úkonem, jenž ovlivňuje naše pěstování po celou životnost rostliny. Začít je třeba právě důkladnou přípravou půdy. Doporučuje se provádět výkop jam i několik dnů předem a zapracovat do nich organické nebo minerální hnojivo (Veget, Rokosan). Důležitější je však velikost jámy, která by u jabloní měla být 60x60x60 cm. Zde je potřeba rovněž zohlednit kvalitu půdy. Ke kořenům nedáváme v žádném případě nevyzrálou chlévskou mrvu nebo průmyslové hnojivo, které by mohlo poškodit kořeny. Vzdálenost jam čili spon, je závislý na druhu, odrůdě i použité podnoži. U malin to bývá 40x40 cm, keříčkový rybíz sázíme na vzdálenost 80 až 120 cm, jabloně na slabě rostoucích podnožích od 150 do 200 cm, kiwi na vzdálenost 2,5 až 4 m. Důležitá zásada při výsadbě ovocných stromů stejně jako jiných roubovaných dřevin je neumístit místo roubování pod úroveň půdy. Místo roubování nesmí být zahrnuté zeminou, abychom neznehodnotili význam roubování. Podnož brzdí růstovou sílu ušlechtilé odrůdy, čímž zlepšuje její plodnost. Pokud je rostlina zasazená velmi hluboko, může ušlechtilá část vytvořit vlastní kořeny a tím potlačit význam podnože, což bude mít za následek silnější růst a snížení rodivosti. Výsadbu prostokořenných rostlin můžeme provádět na jaře nebo na podzim. Kontejnerované rostliny se sází po vyjmutí z kontejneru po celé vegetační období přímo, bez zkracování kořenů. Úpravu kořenové soustavy prostokořenných rostlin provádíme těsně před výsadbou. Kvůli zlepšení přijímání vody zkracujeme kořeny asi o 1/3 a víc, stejně jako i poškozené kořeny. Pokud provádíme výsadbu na podzim, zkrácení nadzemní části necháváme na jaro. Hloubku výsadby přizpůsobíme v závislosti na ovocném druhu. Jabloně a hrušně na vegetativních podnožích vysazujeme do takové hloubky, aby místo štěpu bylo minimálně 10 cm nad zemí. Peckoviny na semenných podnožích sázíme tak, aby byl kořenový krček kousek pod úrovní půdy. Drobné ovoce jako rybíz, angrešt, maliny sázíme o cca 5 – 10 cm hlouběji než rostly ve školce. Po přisypání kořenů do poloviny hlínu utlačíme a pořádně zalijeme. Potom jámu dosypeme a opět zalijeme. U zimní výsadby nahrneme více zeminy k rostlině. Citlivější druhy (broskvoně, meruňky, nektarinky, fíkovníky) je vhodné na zimu obalit vhodným prodyšným materiálem.

Řez

Většinu ovocných dřevin je třeba ještě před rašením seříznout. Nově vysázené peckoviny vyžadují bezpodmínečně silný hluboký řez! V opačném případě hrozí uhynutí stromků. V prvních letech jde o výchovný řez, kdy tvarujeme rostlinu do podoby, která nás bude provázet po celé pěstování. Všeobecně platí, že zkracujeme výhony hlouběji, abychom mohli nasměrovat kosterní větve požadovaným směrem. U rybízu a angreštu jde o zkrácení výhonů o 1/3 až 1/2. Maliny jsou často připravené při nákupu tak, že je není třeba zkracovat. U jabloní je řez ještě důležitější, protože jeho zanedbání by nám mohlo působit v budoucnosti problémy. Problematika řezu je velmi obsáhlá s možností použití různých tvarů. Každý druh a i odrůda má svá specifika, jimiž se řídíme. U ovocných stromů vstupuje jako významný faktor použitá podnož. Velmi oblíbeným tvarem je štíhlé vřeteno, které pěstujeme do 2 - 2,5 m výšky. Tato výška umožňuje pohodlný přístup ke stromu po celou vegetaci. Řez, chemická ochrana a sběr je velmi ulehčený a současně i bezpečný. Na rozdíl od jiných tvarů nezapěstováváme silné kosterní větve, ale na svislém středníku ponecháváme jen polokosterní větve pravidelně rozmístěné okolo hlavní osy. Směrování větví se snažíme udržet ve vodorovné poloze a celý tvar koruny v pyramidálním tvaru. V případě štíhlého vřetene jsou nejvhodnější jabloně, které jsou štěpované na slabě rostoucí podnoži. Po zapěstování kteréhokoliv tvaru je třeba myslet na udržovací řez, který je výhodné provádět každý rok. Jde o prosvětlení koruny nebo částečné zmlazení. Nezapomínáme na nemocné a poškozené větve. V létě, pokud nám zbyde čas, je vhodné věnovat se letnímu řezu. Má význam hlavně u jádrovin, kde prosvětlujeme příliš hustou korunu a současně podporujeme tvorbu květních pupenů pro další rok.

Fíkovník řežeme jen velmi málo, protože rodí na vyzrálých dvouletých letorostech a nevhodným seřezáním bychom se mohli připravit o větší část úrody.

Mladou rostlinu kiwi koncem první zimy hluboce seřežeme na jeden dobře vyvinutý pupen, abychom vypěstovali co nejsilnější letorost. Pokud se nám to nepodaří, opakujeme tento hluboký řez i druhý rok. Ostatní slabé výhonky průběžně odřezáváme. Ve druhém roce, pokud máme napěstovaný kmenový výhonek, zkrátíme jej v požadované výšce. Z posledních dvou až tří pupenů vyrostou výhony, které vytvoří základní kostru. Nesmíme zapomenout na jejich přivazování. Ve třetím roce pěstování koncem února až začátkem března zkrátíme kosterní výhony asi o čtvrtinu až třetinu. Z jejich pupenů rostou rodivé letorosty a z asi tří nejspodnějších pupenů se tvoří květy a první plody. V srpnu je zkrátíme od posledního plodu za osmým listem a koncem zimy je opět zkrátíme na dvoupupenové čípky. Z nich vyrostou nové rodivé letorosty, které poskytnou první větší úrodu. V dalších letech opakujeme letní řez a zimní na dvouočkové čípky. Při pěstování musíme měnit odplozené a vyschlé větve za nové, mladé výhony. Dozrávající plody necháváme na rostlině až do pozdního podzimu. Očesané plody jsou ještě tvrdé a nezralé. Uskladníme je v chladném a přiměřeně vlhkém sklepě. Skladováním postupně dosahují konzumní zralosti, kterou si udrží až do března. V prvních dvou letech po výsadbě borůvek se doporučuje provést výchovný řez, tedy nechat jen nejsilnější větve a odstranit všechny boční výhonky s květními poupaty. V dalších letech borůvku stříháme na jaře, když je známý její zdravotní stav a kvalita přezimování. Rostlina vytváří květní poupata na jednoletých výhonech z dvouletého dřeva. Květní pupeny jsou v porovnání s listovými větší.

Odrůdy pomaleji rostoucích borůvek s velkou násadou plodů je třeba řezat hlouběji v porovnání s bujněji rostoucími kultivary s menším počtem plodů. Mezi odrůdy s nadměrnou násadou plodů patří ´Bluecrop´, ´Blueray´, ´Berkeley´ a ´Patriot´. Ty se řežou radikálněji.

 

 

 

 

 

 

Obr. A – Jednoletý výhonek s listovými pupeny

 

 

 

 

 

 

Obr. B – Dvouleté výhonky s rodivým obrostem

 

 

 

 

 

 

Obr. C – Přestárlé dřevo, které řezem odstraňujeme

Opylovací poměry kiwi

Mezi velkoplodými druhy (A. chinensis) si můžeme vybrat jednopohlavní (potřebujeme minimálně jednu samčí na několik samičích rostlin) a oboupohlavní, kde samčí a samičí květy jsou na jedné rostlině. I u oboupohlavních rostlin je ale lepší pěstovat skupinu (3 - 6) rostlin, což napomáhá lepšímu opylení, větším a chutnějším plodům. Máloplodé odrůdy patří k botanickému druhu aktinidie význačné (A. arguta). U nás pěstujeme oboupohlavní odrůdy, jejichž plody jsou oválné a vyrostou do 2 až 3 cm. Jsou méně náročné na pěstování a odolnější i vůči silnějším mrazům.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Ovocné dřeviny jsou napadané různými škůdci a chorobami, což budí dojem jakési bezmocnosti proti nim bojovat. Ve všeobecnosti je můžeme rozdělit na ty méně důležité, s nimiž si rostlina umí poradit nebo neohrožují přímo rostlinu či úrodu a potom jsou to choroby a škůdci, kteří po přemnožení snižují nebo úplně poškozují úrodu, popřípadě dojde k vyschnutí celé rostliny. Rostliny jsou náchylné na houbovité choroby hlavně v jarním období, když jsou pletiva ještě mladá. Správným použitím přípravku a jeho načasováním umíme ochránit úrodu a radovat se z pěkných plodů. I když daná problematika je obsáhlá, je nutné připomenout alespoň základní choroby a škůdce. U angreštu nezapomínáme na padlí a u rybízu na rez, které umí zkomplikovat naše pěstování. U jabloní se k padlí a strupovitosti přidávají živočišní škůdci jako obalovač nebo pilatka. V neposlední řadě je důležité nezapomínat na některé zásady při použití chemických látek tak, aby účinnost přípravku byla co nejlepší a abychom neohrožovali naše zdraví.

Správná výsadba peckovin roubovaných na semenných podnožích

Listnaté a jehličnaté okrasné dřeviny - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Zásady výsadby okrasných dřevin

Nejvhodnější období pro výsadbu dřevin je podzim, jaro v méně příznivých klimatických podmínkách a u choulostivějších druhů. Rostliny dodávané v kontejnerech lze vysazovat po celé vegetační období, mimo nejteplejší letní dny, kdy by výsadba vyžadovala neustálou kontrolu a péči.

Dřeviny se vysazují vždy rovně a při výsadbě je potřeba dbát na to, aby se kořenový bal nerozpadl. Kořeny se zasypávají kvalitnější povrchovou vrstvou půdy, pokud možno obohacenou kvalitním kompostem a až na povrch se přidává zbylá spodní vrstva. Nově vysazené dřeviny se nehnojí, s přihnojováním je třeba počkat, dokud dobře nezakoření. Po vysazení je potřeba dřeviny dobře zalít a hned jak se voda vsákne, je třeba vyplnit vzniklé jamky v půdě humusem, aby se snížil výpar vody z půdy. Po vysazení rostlinám prospěje i častější povrchové kypření půdy, které snižuje odpařování vody. Pokud je třeba některé druhy dřevin vyvázat ke kolíkům, kolík se do jámy umísťuje ještě před výsadbou. Kolem dřevin solitérně vysazených v trávníku hned po vysazení je třeba vytvořit přiměřené velké mísy, které umožní jednodušší zalévání a později i přihnojování a tráva dřevinám neodebírá vláhu ani živiny. Velmi důležitá je hlavně důkladná zálivka jehličnanů a stálezelených listnáčů před příchodem mrazů. Nerovnoměrný vodní režim rostliny v období slunečného a mrazivého počasí by totiž mohl způsobit vyschnutí rostliny. Vysázené okrasné dřeviny se seřezávají, pokud je potřeba, těsně před vysazením nebo po něm a to tak, že výhonky se zkrátí až o dvě třetiny délky. Kratší výhonky se zkracují méně než delší, nikdy však ne do jedné roviny.

Vysázení živých plotů

Účelně vybrané keře na živý plot, dobře zasazené a ošetřované, nedají pěstiteli moc práce, a i přesto podstatně zvyšují půvab každé zahrádky. Udržovací řez se provádí většinou jednou za rok, většinou po odkvětu. Vzdálenost keřů od plotu při vysázení závisí na plánované výšce a šířce plotu. Vzájemná vzdálenost rostlin v nízkém plotě je asi 0,6 m, u středně vysokých plotů 0,8 – 1,5 m dle vzrůstu jednotlivých druhů a kultivarů. Okrasné keře vyžadují krom běžného ošetřování aspoň jednou za rok plné hnojení NPK, které zlepšuje a urychluje jejich růst. Základem úspěšného hnojení ale i zde zůstává hnojení dobře vyzrálým kompostem.

obr. 1: Vysoké živé ploty.-Výsadba 1 m od sebe(Carpinus betulus)

obr. 2: Jehličnaté živé ploty.-Výsadba 40 – 80 cm od sebe.-Thuja occidentalis ´Smaragd´

obr. 3: Středně vysoké živé-ploty. Výsadba 3 ks na 1 m.-Ptačí zob (Ligustrum ovalifolium)

obr. 4: Nízké živé ploty.-Výsadba 4 – 6 ks na m.-Spirea bumalda

Řez živých plotů

Živé ploty se stříhají kónicky – keř je na bázi širší a směrem k vrcholu se zužuje. Stěny jsou tak lépe osvětlené a je zabezpečený lepší přísun vody, čímž nedochází k zasychání spodních větví. Stříháme dvakrát do roka. Poprvé koncem května (v době, kdy jsou vytvořené už malé přírůstky), když se v mladých výhoncích vytvářejí částečné retardační (zpomalovací) látky. Tímto se další obrůstání po prvním zastřihnutí částečně zpomalí. Druhý řez vykonáváme v průběhu srpna a to proto, aby dřeviny po řezu už neobrašily.

Ošetřování a péče v dalších letech

Vzhled pěstovaných dřevin závisí na jejich ošetřování v dalších letech. Ošetřování pozůstává ze zálivky, přihnojování, z odstraňování odkvetlých květů a soukvětí a udržování zdravé a pěkné koruny. V období chladných, ale slunečných zimních dnů je třeba sledovat, jestli nedochází k předčasnému probouzení se koruny jehličnanů a stálezelených listnatých dřevin. Nedostatečný přísun vody z kořenového systému, který je v chladné zemi, může způsobovat vysychání koruny. Zabránit tomu můžeme poléváním ke kmenu dřeviny.

obr. 1: Správný kónický řez živého plotu

obr. 2: Nesprávný kolmý řez živého plotu.

Řez a prosvětlování

Vzhled a kvetení dané dřeviny do velké míry ovlivňuje správný řez a prosvětlování. U všech dřevin bez výjimky se odstraňují namrzlé a suché výhonky. Namrzlé části se odstraňují až při pučení, aby se ušetřil pozdější opravný řez. U šlechtěných dřevin se odstraňují tzv. vlky, bujně rostoucí výhonky podnože. U druhů, které silně odnožují a ohrožují okolní úpravu, se odstraňují odnože i s kořeny. Některé dřeviny vůbec řez nepotřebují (spíše by uškodil jejich vzhledu), jiné vyžadují jen zmlazování a další pravidelný každoroční řez a jednou za čas zmlazování.

Dřeviny, které nepotřebují řez

Vůbec se neřežou stálezelené dřišťály (berberis), kdoulovce (chaenomeles), skalníky (cotoneaster), lýkovce (daphne), cesmíny (ilex), ořešáky (juglans), pěnišníky (rhododendron), štredřence (laburnum), šácholany (magnolia), dřevité pivoňky (paeonia), ruj vlasatá (cotinus coggygria), jilmy (ulmus), stálozelené kaliny (viburnum) a všechny jehličnany. Některé dřeviny přímo nesnášejí řez, jako například šácholan (magnolia), který kvete na koncových, vrcholových pupenech.

Dřeviny, které vyžadují zmlazovací a prosvětlovací řez

Zmlazování znamená vyřezávání starých výhonků za současného ponechání stejného počtu mladých výhonků. Prosvětlování vykonáváme u hustějších porostů zpravidla jednou za tři roky. Takové řezy vyžadují opadavé dřištály (berberis), lísky (corylus), hlošiny (elaeagnus), málo kvetoucí ibišky (hibiscus), kolkvície (kolkwitzia), pustoryl (philadelphus), zob (ligustrum), zemolezy (lonicera), dřevité mochny (potentila), pámelníky (symphoricarpos), šeříky (syringa), kaliny (viburnum), vajgélie (weigela) a další. Tento zákrok se provádí většinou v období vegetačního klidu. Listnaté dřeviny ve skupinových výsadbách se upravují zimním řezem tak, aby se navzájem netísnily a měly vždy dostatek slunce a vzduchu.

Dřeviny vyžadující každoroční řez

Rozdělují se do tří skupin dle toho, kdy a na jakém dřevu kvetou.

1. skupina – dřeviny, které kvetou brzy na jaře a na loňském dřevu (forsythia, spiraea, amigdalus, prunus, jasminum nudiflorum, cytisus, cornus); upravují se tak, že se jim odřežou všechny slabé a křižující se výhonky, velmi dlouhé výhonky se zkrátí. Zimní řez se provádí od konce října do půle března a poprvé se provádí nejdřív po třech letech od vysazení. Hlavní řez se provádí po odkvětu, obyčejně v druhé půli května, aby dřeviny mohly ještě do podzimu vytvořit nové květuschopné výhonky. Hlavní řez se provádí po odkvětu, obyčejně ve druhé půli května, aby dřeviny mohly ještě do podzimu vytvořit nové letorosty, na nichž se budou příští jaro tvořit nové květy. Řežeme na 2 – 4 očka.

2. skupina – dřeviny, které kvetou později a na loňském dřevu (malus, sorbus, crataegus, berberis, tamarix a pod.); výhonky se zkracují asi o jednu třetinu, aby vytvořily nové boční výhonky.

3. skupina – dřeviny, které kvetou v létě a na podzim na letošním dřevu, vyžadují silný zpětný řez (budleia, hydrangea, caryopteris, hypericum, levandula, erica); řežou se nakrátko podle povahy rostliny a tloušťky dřeva na jaře, na dva až šest pupenů. Staré větvičky se úplně odstraňují.

obr č. 1: Prosvětlovací řez

obr. 1: Řez dřevin se střídavými očky

obr. č. 2: Silný zpětný řez

obr. 2: Řez dřevin s protilehlými očky.

Řez dřevin na kmínku

Okrasné převislé vrby, mandloně nebo růže, pěstované na kmínku, je třeba řezat pravidelně každý rok, aby si udržely hustý a kompaktní tvar koruny. Řez je důležitý hlavně u dřevin pěstovaných v nádobách, aby koruna příliš neztěžkla a kmínek se pod její váhou nezlomil. Dřeviny, které kvetou brzy na jaře, řežeme až po odkvětu koncem dubna (mandloň), ostatní dřeviny brzy na jaře (růže, vrby).

obr: Řez dřevin na kmínku.

Zálivka

Závlahová dávka pro okrasné keře a stromy by měla provlhčit kořenovou zónu půdy. Zavlažovat by se mělo ráno nebo večer. U stálezelených dřevin se nesmí zapomínat, že potřebují vláhu i v průběhu zimy. Pokud nemrzne a je sucho, zaléváme je i v zimním období. Na zálivku je nejlepší dešťová voda. Studniční voda mívá často velký obsah minerálních látek a pokud přesáhne jejich obsah množství 1 g/l, je na zálivku nevhodná, protože solí půdu.

 Hnojení

Výživa a hnojení okrasných dřevin se nedá zevšeobecnit, protože jsou různorodé. Žádné dřevině však neuškodí přihnojení organickými hnojivy, hlavně kvalitním kompostem nebo zetlelým hnojem. Průmyslovými hnojivy dřeviny přihnojujeme až po důkladném zakořenění, podle náročnosti jednotlivých druhů na živiny. S přihnojováním je třeba skončit nejpozději v červenci, aby mohly nové letorosty do příchodu zimy dobře vyzrát. Jehličnanům prospěje občasné přihnojení speciálními hnojivy pro jehličnany. Na živiny jsou všeobecně náročnější velkokvěté, příp. bohatě kvetoucí keře, naopak méně náročné jsou jehličnany a stálezelené keře. 

 


Ochrana dřevin před zimním vysycháním

Hmyzožravé rostliny - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Většina druhů hmyzožravých rostlin vyžaduje vlhký vzduch, který v bytě zejména v zimě při zapnutém ústředním topení chybí. Pomoci se dá velmi jednoduše: rostlinku i s květináčem je třeba umístit do většího (3-litrového) poháru, skleněné číše, malého akvária či akvaterária, na jehož dno se nalije asi 2 cm dešťové nebo destilované vody (ne technické). V létě může pohár zůstat pootevřený s tím, že po odpaření je vodu třeba dolít. V zimě je vhodné nádobu uzavřít a tím zabezpečit vyšší vzdušnou vlhkost. Odpadají tak starosti se zálivkou a rostlinka v pohodě přežije i dlouhou dovolenou, kterou jiné pokojové květiny nebudou tolerovat. Masožravé rostliny se zásadně nehnojí tak jako jiné pokojové rostliny. Mírný doplněk živin získávají, právě rozkladem drobného hmyzu, který si nachytají. Masožravost je jen doplňková výživa a proto žádný druh masožravé rostliny není třeba přikrmovat. Časté dráždění, či velké sousto rostlinám spíše škodí a může způsobit předčasné odumření listu nebo i celé rostliny. Láčkovky a saracénie se pěstují podobně, je jim ale potřeba poskytnout větší, až velké akvaterárium či akvárium. Pro tvorbu láček je zejména u láčkovek důležitá vysoká vlhkost vzduchu, proto se akvárium shora přikrývá tabulí skla. Nádoby s rostlinami je třeba umístit na rozptýlené světlo nebo do polostínu. Při pěstování na přímém slunci je nutné dát pozor na rychlé přehřátí nádoby, kterému se dá zabránit zastíněním, např. listem papíru.

Maliny a ostružiny - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Malina je polokeř, který v závislosti na odrůdě rodí na jednoletém nebo dvouletém dřevu. Odrůdy s dvouletým cyklem v prvním roce vyženou ze středu mladé tenké olistěné výhonky, ty se rozvětví a na nich se vyvinou v druhém roce květy a plody. Pruty, které zarodily, potom odumřou. Větvičky bývají trnité, některé odrůdy je mají hladké. Stáleplodící odrůdy rodí na jednoletém dřevu, a proto se kompletně sestřihávají každé jaro. Po sestřižení na jaře vyženou nové výhonky a ty opět zarodí.

Podnebí a klimatické oblasti

Maliny se mohou pěstovat ve všech klimatických oblastech. Vyžadují ale chráněné slunečné stanoviště, které podporuje vývoj plodů a vysokou úrodu. Nejčastěji se vysazují na okraje zahrad, např. k plotu.

Příprava půdy a výsadba

Maliny, podobně jako jahody, vyžadují humózní, dobře provzdušněnou, hlinitopísčitou, neutrální nebo mírně kyselou půdu. Nejvhodnější období pro výsadbu jsou na jaře měsíce březen až květen, na podzim říjen do příchodu prvních podzimních mrazů. Pokud máme k dispozici rostliny kontejnerované, můžeme je sázet po celé vegetační období. Rostliny vyjmeme z kontejneru a společně se zeminou je vysadíme do předem připravené jámy tak, aby výška okraje jámy byla stejná se zemitým obalem kořenů. Nekontejnerované maliny vysadíme do jam hlubokých asi 40 cm a průměru do 60 cm. Vzdálenost mezi keříky se doporučuje od 0,5 do 1m, podle velikosti odrůdy. Podle potřeby kořeny seřežeme a nadzemní výhonky zkrátíme asi na třetinu původní délky. Po zasazení vydatně zalijeme, v suchých dnech maliny musíme zavlažovat. Od března začneme přihnojovat.

Ošetřování a sběr plodů

Při pěstování malin můžeme využít i různé oporné systémy, po nichž porost vedeme. Takto je keř lépe dostupný při ošetřování a sběru plodů. Zabraňuje i nežádoucímu znečištění plodů, které jsou stejně jako jahody na znečištění či přemokření velmi háklivé a lehce podléhají plísním.

Ostružiny mají podobné klimatické a půdní nároky jako maliny. Nejvhodnější způsob pěstování je pěstování na opoře.

Ideální jsou natažené dráty, železná nebo dřevěná mřížka. Aby keř zůstal přehledný, oddělíme od sebe jednoleté a plodonosné dvouleté výhony. Tyto vyvazujeme na oporu. Odrozené dvouleté výhony (červené) na jaře vystřihujeme těsně u země. Tak vytvoříme místo pro nové výhony. Takto zabezpečíme, aby se choroby a škůdci nepřenášeli ze starých výhonů na nové.

Na jaře vystřihujeme u ostružin dvouleté odplozené výhony.

Posted in: Užitková zahrada Tags: malinyostružiny

Péče o rostliny v nádobách - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Nádoby a přesazování

Při výběru vhodných nádob pro rostliny vycházíme z několika skutečností: a) kde chceme rostlinu pěstovat b) jak často budeme moci rostlinu zalévat c) jak vyhovuje nádoba našim estetickým požadavkům.

Platí zásada, že na výsušných a větrných stanovištích se musí zalévat častěji, proto je vhodné použít plastovou nádobu, z níž se zálivková voda odpařuje podstatně méně než z jiných typů nádob. Některé rostliny ale nesnášejí přemokření a následnou anaerobiozi kořenů, které potom zahnívají a rostlina chřadne (Camelia, Bougainvillea, Stevia). V takovém případě je lepší rostliny pěstovat v nádobách z pálené hlíny bez glazurovaného povrchu, které umožňují kořenům, aby dýchaly, zároveň však taková nádoba rychleji prosychá. Kompromisem může být nádoba z keramiky s vnější glazurou, která spojuje vyrovnanější vodní režim plastových nádob se vzdušností nádob z neglazovanékeramiky. Navíc bývají tyto nádoby i velmi estetické. Nevýhodou ale může být jejich vyšší cena. Zdraví rostliny v nádobě do velké míry záleží i na kvalitě použitého substrátu. I když kvalitní pěstitelské substráty bývají finančně náročnější, v tomto směru se opravdu nevyplatí šetřit. Rozdíly v růstu mezi rostlinami zasazenými v kvalitním substrátu a rostlinami zasazenými do zeminy, nakopané kdesi na zahradě či v lese, jsou viditeľné už na první pohled. V kvalitním substrátu má rostlina k dispozici všechny potřebné živiny v optimálním množství, vyvíjí se rychle a rovnoměrně. Zdravý růst má později vliv i na vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zahradní a lesní zemina v sobě nese nejen riziko nesprávné půdní reakce či zasolení, ale i možnosti zavlečení vícerých půdních škůdců od háďátek, smutnic až po slimáky, kteří dokáží zlikvidovat i větší rostliny. Na trhu je v současnosti dostatek kvalitních substrátů, je třeba si podle známek kvality vybrat ten nejvhodnější.

Rostliny subtropického pásma mají životní cyklus výrazně rozdělený na období aktivní růstové fáze, které trvá asi od konce února do poloviny října a na období vegetačního klidu, které vyplňuje zbylou část roku. Hlavní období přesazování začíná u těchto rostlin s nástupem vegetace, tj. asi od konce února. I když rostliny můžeme přesadit kdykoliv v době vegetace, lepší je stihnout to hned na začátku. Přesazujeme rostliny, které mají malou vegetační nádobu, následně rychle prosychají, případně rostliny, které vyčerpaly objem živin za předešlé vegetační období.

Při samotném přesazování uvolníme kořenový bal od stěn původní vegetační nádoby, nejlépe převrácením a klepnutím rukou na dno. Do nové nádoby, která má být asi o 2 cm, u větších nádob až o 4 cm větší, nasypeme na dno asi do 1/3 vrstvu substrátu. Na ni položíme rostlinu i s celým kořenovým balem, dosypeme substrát po stranách a přitlačíme. Nakonec rostlinu důkladně zavlažíme. Při přesazování dbáme na to, aby se kořenový bal přesazované rostliny nerozpadl, na což jsou některé druhy (Eucalyptus) mimořádně choulostivé a mohou reagovat zeslabením růstu nebo i úhynem.

 Tvarování a řez, opylovací poměry

Při tvarování rostlin v nádobách používáme dvě techniky: řez a zaštipování. Zatímco řez je vhodnější na radikálnější úpravu tvaru a provádíme jej obyčejně hned na začátku vegetační sezóny, zaštipování můžeme s úspěchem použít po celou fázi aktivního růstu na jemné modelování tvaru a celkového vzhledu rostliny. Každý druh snáší tvarování jinak. Řez používáme u bujně a rychle rostoucích, agresivnějších druhů rostlin (Hibiscus, Anisodontea, Solanum), zatímco slabší a pomaleji rostoucí druhy rostlin (Camelia, Laurus) stačí zaštipovat. Těmito dvěma technikami můžeme docílit i rozvětvení u druhů, které se jen těžce a neochotně rozvětvují (Lapacho), případně úpravu tvaru silně se rozvětvujících druhů s dlouhými výhony (Sida). Tropické rostliny se snažíme neřezat v období vegetačního klidu, tj. v zimě, protože některé druhy se slabou regenerační schopností takové zásahy špatně snášejí.

Vrcholem snažení každého pěstitele bývá to, aby rostlina nejen dobře rostla, ale i krásně kvetla. Ovocné rostliny ale pravou odměnu poskytují až vytvořenými plody. Proto, abychom z ovocných rostlin mohli česat vlastní úrodu, je třeba někdy při opylení těmto rostlinám pomoci. Na úrodu ale musíme myslet už při koupi rostliny. Některé druhy jsou totiž dvoudomé, tzn. že k tomu, abychom získali vlastní úrodu, potřebujeme samčí a samičí rostlinu. I druhy, které bývají jednodomé, mohou být samosprašné (s těmi bývá nejméně problémů, rodí spolehlivě i začátečníkům) nebo cizosprašné (tehdy je nutné mít dvě nepříbuzné rostliny, aby byl pyl na blizně schopný vyklíčit. Až po zvážení všech těchto skutečností a prostudování dostatku odborné literatury můžeme z rostliny pravidelně česat vlastní úrodu chutných tropických či subtropických plodů.

Ochrana rostlin v nádobách před škůdci

Ochrana rostlin před škůdci je neoddělitelnou součástí pěstování a péče o rostliny. I v těch nejideálnějších podmínkách se totiž může stát, že na rostlinu se vrhne nějaký ten škůdce a pěstitel musí být vždy připraven se s ním vypořádat.

Zpočátku je nejdůležitější škůdce správně identifikovat. Některé poruchy růstu a vývoje mohou být způsobené i pěstitelskými přehmaty (tzv. fyziologické poruchy) např. přeléváním, přeschnutím, špatným substrátem, prochladnutím či naopak přehřátím rostliny. Pokud jsme si tedy skutečně jistí, že rostlina je napadená škůdci, neváhejme zalistovat v odborné literatuře, případně kontaktovat naše odborné poradenství, abychom škůdce správně identifikovali. Fotografie nejběžnějších škůdců najdete přímo v katalogu společně s kvalitními přípravky, jimiž se proti nim můžete bránit.

Při ochraně je důležité si uvědomit, že většina z uvedených přípravků jsou nebezpečné, až velmi nebezpečné jedy, které jsou škodlivé nejen pro člověka, ale i pro většinu běžných domácích zvířat, užitečný hmyz (včely) případně pro jiné organismy. Pozorně si proto pročtěte návod na přípravu postřikové kapaliny, její použití a znehodnocení obalů.

Velmi důležité je i zachovat správnou ochrannou dobu přípravku – a zásadně nekonzumovat a podle možností se ani zbytečně nedotýkat rostlin či jejich částí, které byly chemicky ošetřené. To platí i pro rostliny, které jste právě obdrželi, protože v zájmu dodání kvalitního rostlinného materiálu jsou rostliny pravidelně chemicky ošetřované. Před jakoukoliv zamýšlenou konzumací jejich částí je proto nevyhnutelné je důkladně umýt a vyčkat nejméně 14 dnů od obdržení zásilky. Jen tak se vyhnete případným komplikacím, způsobeným nesprávnou manipulací s přípravky na ochranu rostlin před škůdci, případně přímo ošetřenou rostlinou.

Protože i škůdci mají svůj vývojový cyklus, který je v příznivých podmínkách velmi rychlý, je třeba postřiky několikrát zopakovat, abychom měli jistotu, že jsme škůdce opravdu zničili. Tyto informace ale bývají přesněji uvedené přímo v příbalovém letáku jednotlivých doporučených ochranných přípravků.

Pokryvné a vřesovištní rostliny - návod na pěstování

Autor: Adriána Francová 22. prosince 2017 Žádné komentáře

Základní prvek a půdní kryt vřesoviště tvoří druhy a kultivary vřesů (caluna) a vřesovců (erica). Vřesy mají v oblibě slunce, už v mírném polostínu špatně kvetou, jsou vytáhlejší a řidší. Nejlépe se jim daří v silně písčitých a chudých sušších půdách. Vřesovce snášejí polostín i stín, ve stínu ale méně kvetou. Zimní přikrývka je nevyhnutelná všude tam, kde hrozí nebezpečí holomrazů. Vřesoviště může být součástí skalky nebo se umísťuje i samostatně.

Výsadba

Před výsadbou vřesovištních rostlin je nezbytné přidat do půdy větší množství rašeliny, případně i písku. Vřesovce i vřesy se vysazují na vzdálenost 30 cm a po výsadbě se důkladně zavlaží. Mladé rostliny je nezbytné hlavně v sušším období roku pravidelně zavlažovat. Dostatek vody je důležitý i v zimním období, kdy za slunečných a současně mrazivých dnů mohou trpět nedostatkem vláhy. V zimě je pro rostliny škodlivější sucho než mráz. Různobarevné kultivary vřesovištních rostlin umožňují vytvořit různé barevné kompozice. Vždy se osazuje větší plocha kultivary stejné barvy. Barevná směs, vznikající kombinací jednotlivých různě zbarvených rostlin působí chaoticky a na větší vzdálenost splývá do neurčité sivé barvy. Pro menší partie se volí malé kultivary. Základní vřesovištní rostliny se s úspěchem doplňují i jinými druhy rostlin. Pěkně se vyjímají nepravidelně vysazené jalovce (juniperus), skalníky (cotoneaster), čilimníky (cytisus). Z ostatních rostlin vhodných na oživení vřesoviště je třeba připomenout okrasné trávy. K nápadně kvetoucím vyšším keřům patří rododendrony, nižší porosty vytvářejí různé odrůdy hebe či zimozelenu.

Ošetřování

Když se vřesovištní rostliny dostatečně rozrostou a vytvoří souvislé porosty, zabraňují růstu plevele a nevyžadují ani pletí. Je potřeba dbát jen na to, aby vřesy a vřesovce neprorůstaly a neutlačovaly své sousedy, hlavně skalničky s nižším růstem. Starší rostliny vřesů se na jaře občas sestřihnou, čímž se zmladí a jsou potom kompaktnější. To je s občasným prosypáním porostů rašelinou jediná péče, kterou porosty vřesovištních rostlin vyžadují.

Posted in: Okrasná zahrada Tags: vresovcevresy
POSLEDNÍ PŘÍSPĚVKY
Poslední komentáře
  • Péče o živý plot
    30. prosince 2018
    Ospravedlňujeme sa za neskorú odpoveď. Nezobrazovali sa nám prichádzajúce otázky. Zostrih...
  • Péče o živý plot
    17. května 2018
    Dočetla jsem se, že výhony je vhodné první rok zkrátit na 1/3. Jak svůj plot...
  • Tipy na měsíc květen
    11. května 2018
    Prosím o radu.Letos se nám na malých plodech jablek,broskví i meruněk objevily vyžrané...
  • Pěstování rododendronů
    16. října 2017
    Dobrý večer, nepíšete, jak je starý, obyčejne nemá hluboké kořeny. Koření mělce. Teď...
  • Zapomněli jste vysadit na podzim cibuloviny?
    4. října 2017
    Dobrý deň, záleží aké ľalie. Orientálne ľalie sa na zimu vyberajú z pôdy. Ázijské...
Archív blogu