Pěstování česneku

Není náročný na pěstování a vyhovuje mu téměř každá půda, kromě těžké podmáčené půdy. Česnek se rozděluje podle pěstitelské odrůdy na jarní a podzimní. Podzimní odrůdy můžete vysazovat od konce října do trvalého zamrznutí půdy, podle podmínek i do poloviny prosince. Další rozdělení je z botanického hlediska:

Paličáky - s květným stonkem a pacibulkami. Pokud chcete získat větší stroužky, květní stonky je nutné vylamovat. I z pacibulek získáte česnek. V prvním roce vyrostou kulaté hlávky, které se v druhém roce rozdělí a získáte klasický česnek.

Nepaličák - nevytváří květní stonek a cibule je více složena

Jak vysadit česnek

Vysazuje se do předem připravené, odplevelené a prokopané půdy, čerstvě nehnojené. Ideální po okurkách, košťálovinách a bramborách. Nevhodnými předplodinami jsou luštěniny a cibule. Pravidelným střídáním plodin zamezíte výskytu škůdců a chorob a podpoříte i zdravější růst.

Pozor na mělké výsadby. Česnek vysazujte hluboko 8 - 10 cm do řádků, podle velikosti stroužků. Jednotlivé rozestupy by měly být 10-15 cm od sebe, rady 20 - 30 cm.

TIP Z PRAXE: Stroužky sázejte správnou stranou

Při výsadbě česneku dávejte pozor na orientaci stroužků. Do půdy je vkládejte širší, plochou částí směrem dolů a špičkou nahoru. Právě ze spodní části vyrůstají kořeny, zatímco ze špičky nový výhonek. Stroužky do půdy netlačte násilím, abyste nepoškodili jejich spodní část. Jednodušší je připravit jamku nebo rýhu, stroužek do ní vložit a následně ho zahrnout zeminou.

Stává se, že česnek do zimy ještě vyroste. Mnozí mají zkušenosti, že to není překážkou, ale nemělo by se to stát. Pravděpodobně se jednalo o mělkou výsadbu. Hrozí omrznutí. Během teplého období během zimy a dostatečných srážek se však tomu mnozí nevyhnou, pokud je česnek vysazený mělce.

Vyberte si z naší aktuální nabídky kuchyňského česneku na podzimní výsadbu

Pokud z nějakého důvodu podzimní výsadbu nestihnete, každý česnek se dá vysadit i na jaře. Většinou to nemá vliv na výši výnosu. Počítejte však s pozdějším sběrem.

Pozor i na okopávání, aby se nepoškodila výsadba. Česnek má první listy křehké. Proto doporučujeme jen prokypření kolem a samozřejmě během května a června mu vyhovuje bohatší zálivka. Pro česnek je důležitá provzdušněná půda alespoň 3x za sezónu.

České a slovenské odrůdy česneku

V naší nabídce najdete například i tyto vynikající odrůdy:

Lukan

je nepaličák, s velmi ostrou a zároveň příjemnou chutí. Obal je bílý s jemně fialovým nádechem. Výborně se skladuje. V jedné hlavičce může mít 8-17 stroužků.

Vekan

je paličák, s příjemnou ostrou chutí. Obal je šedobílý s výraznými fialovými skvrnami. Skladovatelnost je dobrá, dá se sklízet i za zelena. 8-12 stroužků v hlavičce.

Záhorský II

je nepaličák se širokými listy. Obalové suknice jsou šedobílé. Má dobrou skladovatelnost a ostrou ušlechtilou chuť. V hlavičce se může nacházet 8-15 stroužků.

Mojmír

je slovenská odrůda česneku. Je to nepaličák. Vytváří středně pevné až pevné cibule. Obal je šedobílý, s řídkým výskytem fialových skvrn. Chuť je příjemná, ušlechtilá.

Matúš

je další slovenská odrůda česneku. Je to paličák, který se vyznačuje ostrou, příjemnou chutí. Obalové suknice jsou bílé s fialovými skvrnami a hnědými žilkami.

Neváhejte a využije naši nabídku. Získáte zdravý sadbový materiál. Cena česneku na pultech v obchodních řetězcích stoupá. Pokud máte prostor, dopěstujete si množství česneku na domácí využití. Doma vypěstovaná zelenina chutná nejlépe.

PRAKTICKÁ RADA:
Hlávky česneku rozdělte na jednotlivé stroužky až krátce před výsadbou. Vybírejte především zdravé, pevné a nepoškozené stroužky a ponechte na nich obalovou slupku. Měkké, poškozené nebo napadené stroužky k výsadbě nepoužívejte. Kvalita sadby totiž výrazně ovlivňuje zdravotní stav i výslednou úrodu.

TIP: Přečtěte si jak je třeba postarat se s příchodem podzimu o teplomilnou zeleninu.

Aktualizováno 9/2026

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

 Jak poznat, že je aronie zralá, a kdy ji sklízet

 Tmavá barva plodů ještě nemusí znamenat, že je aronie připravená ke sklizni. Bobule nechte na keři pořádně dozrát – zralé jsou měkčí, šťavnaté a po rozmáčknutí mají tmavou dužinu i šťávu. Pokud jsou uvnitř ještě světlé a jejich chuť je výrazně trpká, se sklizní raději ještě chvíli počkejte.

 Plody se obvykle sklízejí koncem léta až začátkem podzimu a výhodou je, že zralé bobule mohou na keři určitou dobu zůstat. Pozor však na ptáky – ti často zjistí, že aronie dozrála, dříve než zahrádkář. Pokud se o úrodu nechcete dělit, pomůže včasné zakrytí keře ochrannou sítí.

 TIP:
Pokud vám čerstvá aronie připadá příliš trpká, zkuste plody po sklizni zamrazit a teprve potom je zpracovat. Po rozmrazení bývá jejich chuť příjemnější a hodí se do džemů, sirupů, smoothie nebo v kombinaci se sladším ovocem.

 TIP Z PRAXE:
Aronii dopřejte místo, kde se může přirozeně rozrůst. Přestože mladá rostlina působí nenápadně, časem vytvoří poměrně široký keř. Pokud ji vysazujete jako solitéru, nesázejte ji proto příliš těsně k plotu nebo k jiným dřevinám. Více prostoru znamená také lepší přístup k rostlině při sklizni úrody.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

aktualizováno 9/2026

Ne všechny rostliny mají stejné nároky na stanoviště a péči. Musíte to rozlišovat. Zálivka patří mezi to nejdůležitější. Bez vody není života. Jsou samozřejmě druhy, které bez vody vydrží déle. Jsou to zejména středomořské trvalky, bylinky, skalničky, kaktusy a sukulenty.

Více vody vyžadují rostliny vystavené slunci, mezofyty a trvalky, dřeviny pěstované v nádobách. Samostatnou skupinou jsou hydrofyty a hygrofyty, které vyžadují vodu v každém případě, neboť jsou v ní částečně nebo zcela ponořené.

Často se stává, že se na povrchu substrátu tvoří bílý povlak. Z nadměrné zálivky může jít o plísně, později z nádob mohou vyrůst i různé houby. Bílý povlak se však může vytvořit také z vody, která je velmi tvrdá, a na povrch vystupují různé minerály. Odstátou vodou se zbavíte jen chloru. Povařením i množství minerálů. Takový povlak na substrátu je jen estetický problém. Horší je, pokud se tvoří plíseň.

Rostliny do nádob najdete i mezi balkónovými

Zalévejte tak, aby voda přetekla do misky, chvíli počkejte a přebytečnou vodu vylijte z misky. Rostliny jsou dobře zalité tehdy, jestliže voda projde celou nádobou až do podmisky. Mnohé rostliny stačí zalévat do podmisky.

Jednoduchý trik: nejdřív prst do substrátu, až potom konev

Nejste si jistí, zda už rostlinu potřebujete zalít? Nespoléhejte se pouze na vzhled povrchu substrátu. Zasuňte prst přibližně 2 až 3 cm do zeminy. Pokud je v této hloubce stále vlhká, se zálivkou ještě počkejte. Pokud je suchá, nastal čas rostlinu zalít.

U větších nádob pomůže také jednoduchý test pomocí dřevěné špejle – zapíchněte ji hlouběji do substrátu a po chvíli vytáhněte. Vlhká zemina se na ni zachytí, zatímco při vyschlém substrátu zůstane špejle téměř čistá.

TIP:
Květináče můžete zkusit také „potěžkat“. Časem získáte cit pro rozdíl mezi čerstvě zalitou a vyschlou nádobou a potřebu zálivky odhadnete doslova během několika sekund.

Pokud používáte hnojiva, vodu můžete znovu sbírat do nádob a použít na zálivku. Hnojiva jsou různá. Rozlišují se podle toho, nač se používají. Některá nastartují rostliny v růstu, jiná vyprovokuje ke kvetení a plození, jiná působí na vyzrávání pletiv a mají blahodárný účinek na zazimování. Jiná jsou s pomalým uvolňováním živin, granulovaná, tekutá, hnojiva na list atd. V každém případě je dobré vědět kdy je použít a zvolit adekvátní množství.

Na balkónové rostliny jsou jiná hnojiva než například na jahody. Hnojením zabezpečíte rostlině pěstované v nádobě dlouhodobou a vyváženou výživu a získáte kvalitní a zdravé rostliny, které bohatě kvetou. Hnojením se začíná od dubna do září. Kromě toho pravidelně odstraňujete odkvetlé květenství, zaštipujte rostliny, řežte dřeviny v nádobě. Ty, co kvetou na jaře, se stříhají po odkvětu a ty, co kvetou v létě, v zimě nebo na jaře.

Nádoby a přesazování

Při výběru vhodných nádob pro rostliny vycházíme z několika skutečností:

a) kde chceme rostlinu pěstovat

b) jak často budeme moci rostlinu zalévat

c) jak vyhovuje nádoba našim estetickým požadavkům.

Platí zásada, že na výsušných a větrných stanovištích se musí zalévat častěji, proto je vhodné použít plastovou nádobu, z níž se zálivková voda odpařuje podstatně méně než z jiných typů nádob. Některé rostliny ale nesnášejí přemokření a následnou anaerobiozi kořenů, které potom zahnívají a rostlina chřadne (Camelia, Bougainvillea, Stevia).

V takovém případě je lepší rostliny pěstovat v nádobách z pálené hlíny bez glazurovaného povrchu, které umožňují kořenům, aby dýchaly, zároveň však taková nádoba rychleji prosychá.

Kompromisem může být nádoba z keramiky s vnější glazurou, která spojuje vyrovnanější vodní režim plastových nádob se vzdušností nádob z neglazovanékeramiky. Navíc bývají tyto nádoby i velmi estetické. Nevýhodou ale může být jejich vyšší cena.

Zdraví rostliny v nádobě do velké míry záleží i na kvalitě použitého substrátu. I když kvalitní pěstitelské substráty bývají finančně náročnější, v tomto směru se opravdu nevyplatí šetřit. Rozdíly v růstu mezi rostlinami zasazenými v kvalitním substrátu a rostlinami zasazenými do zeminy, nakopané kdesi na zahradě či v lese, jsou viditeľné už na první pohled. V kvalitním substrátu má rostlina k dispozici všechny potřebné živiny v optimálním množství, vyvíjí se rychle a rovnoměrně. Zdravý růst má později vliv i na vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zahradní a lesní zemina v sobě nese nejen riziko nesprávné půdní reakce či zasolení, ale i možnosti zavlečení vícerých půdních škůdců od háďátek, smutnic až po slimáky, kteří dokáží zlikvidovat i větší rostliny. Na trhu je v současnosti dostatek kvalitních substrátů, je třeba si podle známek kvality vybrat ten nejvhodnější.

Rostliny subtropického pásma mají životní cyklus výrazně rozdělený na období aktivní růstové fáze, které trvá asi od konce února do poloviny října a na období vegetačního klidu, které vyplňuje zbylou část roku. Hlavní období přesazování začíná u těchto rostlin s nástupem vegetace, tj. asi od konce února. I když rostliny můžeme přesadit kdykoliv v době vegetace, lepší je stihnout to hned na začátku. Přesazujeme rostliny, které mají malou vegetační nádobu, následně rychle prosychají, případně rostliny, které vyčerpaly objem živin za předešlé vegetační období.

Při samotném přesazování uvolníme kořenový bal od stěn původní vegetační nádoby, nejlépe převrácením a klepnutím rukou na dno. Do nové nádoby, která má být asi o 2 cm, u větších nádob až o 4 cm větší, nasypeme na dno asi do 1/3 vrstvu substrátu. Na ni položíme rostlinu i s celým kořenovým balem, dosypeme substrát po stranách a přitlačíme. Nakonec rostlinu důkladně zavlažíme. Při přesazování dbáme na to, aby se kořenový bal přesazované rostliny nerozpadl, na což jsou některé druhy (Eucalyptus) mimořádně choulostivé a mohou reagovat zeslabením růstu nebo i úhynem.

Tvarování a řez, opylovací poměry

Při tvarování rostlin v nádobách používáme dvě techniky: řez a zaštipování. Zatímco řez je vhodnější na radikálnější úpravu tvaru a provádíme jej obyčejně hned na začátku vegetační sezóny, zaštipování můžeme s úspěchem použít po celou fázi aktivního růstu na jemné modelování tvaru a celkového vzhledu rostliny. Každý druh snáší tvarování jinak.

Řez používáme u bujně a rychle rostoucích, agresivnějších druhů rostlin (Hibiscus, Anisodontea, Solanum), zatímco slabší a pomaleji rostoucí druhy rostlin (Camelia, Laurus) stačí zaštipovat. Těmito dvěma technikami můžeme docílit i rozvětvení u druhů, které se jen těžce a neochotně rozvětvují (Lapacho), případně úpravu tvaru silně se rozvětvujících druhů s dlouhými výhony (Sida).

Tropické rostliny se snažíme neřezat v období vegetačního klidu, tj. v zimě, protože některé druhy se slabou regenerační schopností takové zásahy špatně snášejí. Vrcholem snažení každého pěstitele bývá to, aby rostlina nejen dobře rostla, ale i krásně kvetla.

Ovocné rostliny ale pravou odměnu poskytují až vytvořenými plody. Proto, abychom z ovocných rostlin mohli česat vlastní úrodu, je třeba někdy při opylení těmto rostlinám pomoci. Na úrodu ale musíme myslet už při koupi rostliny. Některé druhy jsou totiž dvoudomé, tzn. že k tomu, abychom získali vlastní úrodu, potřebujeme samčí a samičí rostlinu. I druhy, které bývají jednodomé, mohou být samosprašné (s těmi bývá nejméně problémů, rodí spolehlivě i začátečníkům) nebo cizosprašné (tehdy je nutné mít dvě nepříbuzné rostliny, aby byl pyl na blizně schopný vyklíčit. Až po zvážení všech těchto skutečností a prostudování dostatku odborné literatury můžeme z rostliny pravidelně česat vlastní úrodu chutných tropických či subtropických plodů.

Ochrana rostlin v nádobách před škůdci 

Ochrana rostlin před škůdci je neoddělitelnou součástí pěstování a péče o rostliny. I v těch nejideálnějších podmínkách se totiž může stát, že na rostlinu se vrhne nějaký ten škůdce a pěstitel musí být vždy připraven se s ním vypořádat.

Zpočátku je nejdůležitější škůdce správně identifikovat. Některé poruchy růstu a vývoje mohou být způsobené i pěstitelskými přehmaty (tzv. fyziologické poruchy) např. přeléváním, přeschnutím, špatným substrátem, prochladnutím či naopak přehřátím rostliny. Pokud jsme si tedy skutečně jistí, že rostlina je napadená škůdci, neváhejme zalistovat v odborné literatuře, případně kontaktovat naše odborné poradenství, abychom škůdce správně identifikovali. Fotografie nejběžnějších škůdců najdete přímo v katalogu společně s kvalitními přípravky, jimiž se proti nim můžete bránit.

Při ochraně je důležité si uvědomit, že většina z uvedených přípravků jsou nebezpečné, až velmi nebezpečné jedy, které jsou škodlivé nejen pro člověka, ale i pro většinu běžných domácích zvířat, užitečný hmyz (včely) případně pro jiné organismy. Pozorně si proto pročtěte návod na přípravu postřikové kapaliny, její použití a znehodnocení obalů.

Velmi důležité je i zachovat správnou ochrannou dobu přípravku – a zásadně nekonzumovat a podle možností se ani zbytečně nedotýkat rostlin či jejich částí, které byly chemicky ošetřené. To platí i pro rostliny, které jste právě obdrželi, protože v zájmu dodání kvalitního rostlinného materiálu jsou rostliny pravidelně chemicky ošetřované. Před jakoukoliv zamýšlenou konzumací jejich částí je proto nevyhnutelné je důkladně umýt a vyčkat nejméně 14 dnů od obdržení zásilky. Jen tak se vyhnete případným komplikacím, způsobeným nesprávnou manipulací s přípravky na ochranu rostlin před škůdci, případně přímo ošetřenou rostlinou.

Protože i škůdci mají svůj vývojový cyklus, který je v příznivých podmínkách velmi rychlý, je třeba postřiky několikrát zopakovat, abychom měli jistotu, že jsme škůdce opravdu zničili. Tyto informace ale bývají přesněji uvedené přímo v příbalovém letáku jednotlivých doporučených ochranných přípravků.

Praktické rady:

Co s rostlinami v nádobách během veder?

Před horkým dnem přemístěte menší nádoby, pokud je to možné, z celodenního úpalu na místo s odpoledním stínem a květináče seskupte blíže k sobě. Substrát tak nebude vysychat tak rychle. Pomůže také tenká vrstva mulče na jeho povrchu, která omezí odpařování vody. Rostliny zalévejte vydatně, ideálně ráno, aby se voda dostala až ke kořenům, a nezůstala pouze v horní vrstvě substrátu.

TIP PŘED DOVOLENOU:
Rostliny nepřemisťujte do úplné tmy. Raději jim najděte světlé, ale méně exponované místo bez ostrého poledního slunce. I několik dní s menším odpařováním může výrazně prodloužit dobu, po kterou zůstane substrát vlhký.

TIP: Vyzkoušejte pěstování v samozavlažovacích nádobách.

Aktualizováno 9/2026

Podívejte se, jak si chmel můžete vypěstovat doma, krok za krokem.

Jaký chmel vybrat do zahrady?

Pro domácí pěstování doporučujeme sáhnout po běžných odrůdách chmele otáčivého (Humulus lupulus), které jsou dostupné v našem e-shopu jako kontejnerované rostliny. Právě tento druh se často pěstuje nejen pro sklizeň, ale také jako okrasný chmel. Jsou to trvalky – každoročně na jaře vyrostou nové výhony a do podzimu se vyšplhají do výšek.

Pro zahrádkářské účely postačí základní samičí rostlina. Právě samičí květy totiž tvoří typické šištice (tzv. chmelové hlávky). Pokud toužíte po úrodě šištic (kromě vizuálního efektu), zvolte si odrůdu pěstovanou i v našich podmínkách.

Stanoviště: kde se bude chmelu dařit

Chmel miluje slunná místa. Potřebuje alespoň 6 hodin slunce denně. Zároveň však ocení i chráněnou polohu – někde, kde ho vítr nepoláme a kde bude mít pevnou oporu pro šplhání.

Půda: hluboká, propustná, výživná, ideálně s přídavkem kompostu. Hodnota pH by měla být mírně kyselá až neutrální (6,0 – 7,0).

Opora: Chmel je popínavá liána, která se ovíjí ve směru hodinových ručiček. Během jedné sezóny může dorůst až do výšky 6 metrů! Proto mu připravte pevnou oporu – pergolu, plot, napnuté lanko nebo konstrukci vysokou alespoň 3 – 5 metrů. Právě díky tomu se skvěle uplatní jako okrasný chmel pro zastínění či zakrytí nevzhledných míst.

Výsadba chmele krok za krokem

Termín výsadby: Ideální je duben až květen, kdy už nehrozí mrazy.

Rozestupy: Mezi jednotlivými rostlinami nechte minimálně 1 metr, jinak si budou konkurovat.

Postup výsadby:

Vykopejte jámu o velikosti 30 × 30 × 30 cm.

Na dno nasypte kompost nebo vyzrálý hnůj, promíchejte se zeminou.

Vložte rostlinu, zasypte a dobře zalijte.

Při výsadbě ke konstrukci nezapomeňte nasměrovat rostlinu tak, aby se mohla správně ovíjet.

Chcete si chmel vypěstovat i vy? Vyberte si zdravou sazenici chmele z našeho e-shopu a sledujte, jak vám zahradu během pár týdnů promění v zelenou oázu

Péče o chmel během sezóny

Zalévání: Chmel potřebuje pravidelnou zálivku, zejména během suchých a horkých dnů. Nejlepší je hlubší, ale méně častý závlahový režim.

Hnojení: Během vegetace (duben – srpen) mu pomůže organické hnojivo jednou měsíčně. Výborný je také kompostový čaj nebo přírodní výluhy.

Řez:

Na jaře vyberte 2–3 nejsilnější výhony, zbytek odstraňte.

Na podzim, když rostlina odkvete a odumře, můžete suché stonky jednoduše odstranit – snadno se lámou.

Sklizeň chmelových šištic

Pokud chcete z chmele získat úrodu, sledujte samičí šištice (květy), které se objevují koncem léta.

Kdy sklízet? Zralé jsou, když:

jsou suché na dotek

mají žlutozelenou barvu

po stlačení praskají a voní pryskyřičně

Jak sušit? Sušte je při teplotě do 40 °C – ideálně ve stínu nebo v sušičce. Uchovávejte v temnu a suchu, například v papírových sáčcích nebo zavařovacích sklenicích.

Pěstování chmele v květináči

Chmel zvládne i pěstování v nádobě, pokud mu dopřejete dostatek prostoru. I zde se může uplatnit jako okrasný chmel na balkoně či terase.

Květináč: minimálně 40 litrů objemu, dno s drenáží.

Substrát: lehký, humózní, propustný.

Opora musí být stejně vysoká jako na zahradě – šplhá rychle a vysoko.

Zálivka a hnojení: V nádobě se zemina rychleji vysušuje a vyčerpává, proto je potřeba chmel častěji zalévat a hnojit.

Shrnutí: proč si chmel zaslouží místo ve vaší zahradě

Roste rychle – ideální pro stínění, oživení prázdných zdí nebo altánu.

Je nenáročný – když mu dáte oporu, světlo a vodu, odmění se bujným růstem.

Lze ho pěstovat i v nádobě – vhodné na balkon či terasu.

Může přinést úrodu – pokud zvolíte vhodnou odrůdu, budete mít i vlastní voňavé šištice.

TIP: Dáváte přednost spíše klasice mezi popínavými rostlinami? Pak by se vám mohl líbit například plamének. Přečtěte si více o pěstování plaménků.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Často se setkáváme s faktem, že v zahradě chybí trvalkové záhony. Většinou vsadí lidé kvůli pracovní vytíženosti na jehličnaté dřeviny a trávník. Neuvědomují si, že se ochuzují o množství květů, vůni i nádherné motýly.

Trvalkový záhon

Založení trvalkového záhonu není složité a navíc je to výsadba na dlouhá léta, kdy už nemusíte zvlášť zasahovat do výsadby. Po několika letech je nutné trvalkové trsy rozdělit, zmladit a samozřejmě vyžadují klasickou péči jako hnojení, zalévání, stříhání.

Ideální trvalkový záhon je takový, který je barevný, kvete během celého roku, nevznikají na záhoně prázdná místa a je variabilní výškou. Pro jarní kvetení vyžaduje výsadbu cibulovin v podzimním období, pro podzimní kvetení vyžaduje rostliny kvetoucí od konce léta až do mrazů. Nejvíce rozkvetlé je léto. V tomto období kvete nejvíce trvalek. Ne všechny jsou však vhodné do každého prostředí.

Na začátku je velmi důležité vybrat správné rostliny. Také je třeba si všímat i jiných faktorů, než je druh půdy, návětrné, závětrné strany, vláhy, existence původních druhů, které chcete ponechat, velikost plochy.

Plochu je třeba pečlivě připravit, odplevelit, případně doplnit kvalitním substrátem, pískem. Pokud máte na pozemku travnatý porost, musíte ho v místě plánovaného záhonu zlikvidovat.  Buď ho vyberte rýčem i s kořeny, nebo opatrně odřízněte drn a pěkně vypěstovaný trávník v rolích umístěte na předem připravené podloží, kde chcete mít trávník.

Rostliny volte zdravé, silné, s dostatečným kořenovým balem. Podle velikosti rostlin v dospělosti zvolte místo na výsadbu, do pozadí, solitér nebo jako podrost, do popředí, na lemy. Bohužel, někdy se budete muset zříci rostlin, které se Vám líbí, pokud jim nevyhovuje stanoviště nebo půdní podmínky. Můžete je zkusit pěstovat v nádobách a přenosných mísách na terase, balkoně.

Pokud máte v zahradě stín, nepěstujte levanduli (Lavandula) a jiné trvalky, které milují slunce a sucho.

Trvalkový záhon - výběr trvalek do stínu

Naopak na velmi slunných místech, nepěstujte rostliny, které mají rádi stín, například kapradiny, srdcovka (Dicentra), funkie (Hosta), pomněnky (Myosotis).

Trvalkový záhon, trvalky na slunce - sázíme například levanduli nebo třapatku

Dbejte na to, že vzrostlé druhy nebo rozpínavé do šířky vyžadují svůj prostor a už po několika sezónách nabudou na svém objemu. Ostatní rostliny by mohly být vytlačeny a udušeny, případně se jim nebude dařit v těsné blízkosti silnějšího druhu. Každý rostlinný druh bojuje o živiny a vodu. Vyšší druhy umísťujte dozadu, středně vysoké do středu a nízké do popředí, jako lemy nebo podrost.

Trvalky jsou různých velikostí a proto si při koupi všímejte i jejich výšky a šířky v dospělosti. V budoucnosti se vyhnete přesazení a výměně rostlin z pozadí do popředí a naopak.

Příklad jednoduché výsadby

Pro menší sluneční trvalkový záhon (cca 3-5 m²) můžete použít například:

• 3 ks výše dominantní trvalky (např. echinacea)
• 5–7 ks středně vysoké druhy (např. rudbekie, krásnoočko)
• 5–7 ks nižší lemové rostliny (např. levandule)
• 2–3 ks okrasné trávy pro strukturu

 Takto vytvoříte přirozeně působící kompozici bez prázdných míst.

Chcete mít konkrétní plány výsadby?

Pokud si nejste jisti kombinací rostlin nebo počtem kusů, připravili jsme také stručné plány trvalkového záhonu s osvědčenými kombinacemi z naší praxe.

Vyžádat si plány trvalkových záhonů

Záhon s trvalkami

Mezi nejkrásnější trvalky patří třapatka (Echinacea) v bílé, růžové, červené i žluté barvě, rudbekie (Rudbeckia), krásnoočká (Coreopsis), levandule (Lavandula) v klasické fialové, bílé i růžové barvě, ježibaby (Echinops), vysoké rozchodníky (Sedum) a astry (Aster). Doplňte okrasné trávy jako vousatec (Pennisetum), ozdobnice (Miscanthus) a nádhernou kortaderii (Cortaderia).

Trvalkový záhon nemusí být striktně trvalkový. Pokud je záhon dlouhý, zvolte více dominujících rostlin, které mohou mít převislou formu, nebo mohou být zajímavé barvou, květem, vzhledem.

Dodržujte také rozestupy, aby jednotlivé druhy mohly v budoucnu růst. Nezaplňujte prostor jen proto, že nyní jsou rostliny malé. Ony narostou.

Pokud vysadíte do záhonu jehličnany a okrasné trávy budete mít efekt i na podzim a během zimy. Záhony by neměly v zimním období zůstat prázdné. Hodně rostlin se na podzim zatahuje, odumírá, vysychá a znovu se objeví až s jarní teplotou.

Přejeme vám mnoho úspěchů a skvělých nápadů při tvorbě nejen trvalkových záhonů.

Pokud si chcete vybrat konkrétní druhy nebo se inspirovat dalšími kombinacemi, podívejte se na naši nabídku trvalek nebo si vyžádejte stručný plán výsadby.

Zobrazit trvalky v nabídce
Vyžádat si plány trvalkových záhonů

TIP: Toužíte po tom aby váš záhon zůstal dlouho rozkvetlé? Přečtěte si článek o dlouho kvetoucích trvalkách.

Jak zasadit maliny 

Ačkoli mají mělký kořenový systém, jejich podzemní výběžky se rychle šíří – snadno proniknou do sousední zahrady nebo zarostou skalku či trávník. Proto je důležité vybrat jim trvalé a dobře ohraničené místo. Maliny nejlépe prospívají na slunném stanovišti s výživnou, propustnou půdou. Mají rády pravidelnou zálivku, ale nadměrná vlhkost jim může uškodit.  

Pokud máme k dispozici maliny kontejnerované, můžeme je sázet po celé vegetační období. Rostliny vyjmeme z kontejneru a společně se zeminou je vysadíme do předem připravené jámy tak, aby výška okraje jámy byla stejná se zemitým obalem kořenů.  

Nekontejnerované maliny vysadíme do jam hlubokých asi 40 cm a průměru do 60 cm. Vzdálenost mezi keříky se doporučuje od 0,5 do 1 m, podle velikosti odrůdy. Podle potřeby kořeny seřežeme a nadzemní výhonky zkrátíme asi na třetinu původní délky. Po zasazení vydatně zalijeme, v suchých dnech maliny musíme zavlažovat. Od března začneme přihnojovat.  

Jakou půdu potřebují maliny?  

Maliny mají podobné nároky jako jahody – vyžadují humózní, dobře provzdušněnou hlinitopísčitou půdu s neutrální až mírně kyselou reakcí. Vhodná jsou stanoviště s dobrou drenáží, protože maliny nesnášejí přemokření. 

Hnojení malin 

Maliny, které mají dostatek živin – zejména při jarním hnojení (např. NPK nebo Cererit) – a jsou pravidelně zalévané, vás odmění bohatou sklizní velkých a šťavnatých plodů. Naopak při nedostatku vody bývají maliny drobné, suché a předčasně opadávají. Maliny hnojení zkrátka a jednoduše vyžadují, proto na něj nezapomínejte.

 Prohlédněte si sortiment malin z naší aktuální nabídky a vyberte si sazenici podle vašich preferencí

 Kdy zasadit maliny 

Pokud toužíte po malinovém keři v zahradě, jistě vás bude zajímat odpověď na otázku, kdy se sází maliny. Maliny lze sázet buď na jaře, nebo na podzim – obě období mají své výhody. Záleží tedy na vás, pro jakou variantu se rozhodnete. 

Kdy sázet maliny na jaře 

Pokud se rozhodnete pro jarní výsadbu malin, učiňte tak ideálně v období od března do května.

Kdy sázet maliny na podzim

Pokud vás zajímá spíše podzimní výsadba malin, je nejlepším měsícem říjen, dokud nenastanou první mrazíky. 

Kdy přesadit maliny 

Při přesazování dbejte na to, aby kořenový systém zůstal co nejvíce neporušený, a nové stanoviště mělo podobné podmínky – slunné, chráněné místo s výživnou, propustnou půdou. 

Nejvhodnější doba pro přesazení malin je na podzim, ideálně v říjnu až listopadu, kdy už rostlina ukončila vegetaci, ale půda ještě není zmrzlá. Podzimní přesazení umožňuje sazenicím dobře zakořenit před zimou a na jaře pak rychleji nastartovat růst. 

Druhou možnou variantou je jarní přesazení, obvykle od března do poloviny dubna. V tomto období je však důležité hlídat dostatek vláhy a sazenice pravidelně zalévat, protože počasí bývá sušší. 

Stříhání malin 

Malina je polokeř, který v závislosti na odrůdě rodí na jednoletém nebo dvouletém dřevu. Pokud je chcete stříhat, je důležité vědět, jaké maliny vlastně pěstujete.  

Klasické zahradní maliny plodí na dvouletých výhonech. Každý rok proto po sklizni odstraníte staré, odplozené výhony a na jejich místě vyrostou nové. Díky tomu se můžete každý rok těšit na pravidelnou a zdravou úrodu.  

Dvakrát plodící maliny rodí na jednoletých výhoncích, a to je podstatný rozdíl. V případě, že byste tyto výhonky odstranili, připravíte se o bohatou úrodu. Maliny sesbírejte během celé sezóny postupně. 

Kdy se stříhají maliny 

Správný řez malin je klíčový pro bohatou úrodu a zdravý růst keřů. Termín a způsob řezu se liší podle toho, zda pěstujete jednouplodící (letní) nebo remontantní (dvakrát plodící, podzimní) odrůdy. 

Stříhání malin na jaře 

Jednoplodící odrůdy můžete stříhat ihned po sklizni, kdy odstraníte odplozené, dřevnaté výhony až u země. U dvakrát plodících malin se na jaře (únor–březen) všechny výhony seříznou v polovině – podpoříte tak bohatou podzimní úrodu. Na jaře také nezapomeňte odstranit suché nebo poškozené větve bez života. 

Stříhání malin na podzim 

Na podzim se u jednoplodících odrůd stříhají nové výhony – ponecháte jen 6–8 nejsilnějších na běžný keř. Dvakrát plodící maliny na podzim nestříháme. 

Jak stříhat maliny 

Při řezu vždy používejte čisté, ostré nůžky a odstraňte i slabé nebo poškozené výhony, aby měly rostliny dostatek světla a prostoru. Odplozené výhony poznáte podle dřevnatého vzhledu a zasychajících listů. Stříhejte je co nejníže u země.  

Při prořezávání keře se snažte o rovnoměrné rozprostření větví, aby keř nebyl příliš hustý a dostaly se do něj sluneční paprsky.

Ošetřování a sběr plodů

Při pěstování malin můžeme využít i různé oporné systémy, po nichž porost vedeme. Takto je keř lépe dostupný při ošetřování a sběru plodů. Zabraňuje i nežádoucímu znečištění plodů, které jsou stejně jako jahody na znečištění či přemokření velmi háklivé a lehce podléhají plísním.

TIP: V zahradách se stále častěji pěstuje i méně tradiční drobné ovoce. Přečtěte si článek o pěstování rakytníku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Tulipány druhy

Tulipány existují v desítkách odrůd a barevných variant, které se liší nejen vzhledem, ale i dobou kvetení či výškou. Pěstování tulipánů v zahradě tak začíná výběrem vhodného druhu.

Skalkové tulipány

Pokud hledáte jemné a nenáročné květiny pro menší záhony nebo skalničky, ideální volbou jsou skalkové tulipány. Tyto nízké a často raně kvetoucí druhy vyniknou zejména na slunných místech a dobře se kombinují s ostatními jarními cibulovinami.

Jednoduché tulipány

Oblíbenou klasikou mezi zahrádkáři zůstávají jednoduché tulipány, které mají pravidelný tvar květu a kvetou většinou brzy na jaře. Jsou vhodné do řádkových výsadeb, květinových záhonů i květináčů, a často tvoří základ jarních květinových aranžmá.

Ostatní tulipány

Do kategorie ostatní tulipány pak patří pestrá škála okrasných a často i výraznějších odrůd – například zelenokvěté, papouškovité nebo liliokvěté tulipány.

Vyberte si tulipány, které rozzáří vaši zahradu a přinesou do ní jaro

Kdy sázet tulipány

Pokud po těchto rostlinách v zahradě toužíte i vy, jistě budete dříve nebo později řešit, kdy se sází tulipány. Tulipány se sázejí na podzim, ideálně od poloviny září do konce října. Jednotlivé cibule totiž potřebují čas pro zakořenění, než začne mrznout. Přezimováním v půdě projdou přirozeným „chladem“, který je klíčový pro jarní kvetení. Sázení tulipánů na podzim je tedy prvním předpokladem úspěchu v dalším roce.

Kdy zasadit tulipány na jaře

Výsadba tulipánů a jiných cibulovin se nejčastěji provádí právě na podzim. Pokud se rozhodnete pro jejich jarní výsadbu, pravděpodobně nevykvetou vůbec, nebo jen velmi slabě a pozdě. V některých případech se ale cibule v zemi aklimatizují a květ přinesou až další jaro – za předpokladu, že dobře přečkají zimu. Sázení tulipánů na jaře tak, abyste docílili květů v létě, proto doporučit nelze.

Tulipány sázení

Nyní se pojďme podrobněji podívat na to, jak pěstovat tulipány. Teplota půdy pro sázení tulipánů by se měla pohybovat kolem 10 °C. Důležité je, aby ještě nepanovaly mrazy. Velkou roli hraje také správně zvolené stanoviště. Ideální je slunné místo nebo polostín. Vyhýbejte se místům, kde stojí voda, mohly by zde totiž začít uhnívat jednotlivé cibule. 

A jak sadit tulipány? Půdu pro výsadbu tulipánů volte dobře propustnou, ideální je písčitá nebo hlinitá. Před samotnou výsadbou je vhodné půdu nakypřit do hloubky zhruba 20–30 cm. Cibule sázejte do dvojnásobné až trojnásobné hloubky výšky cibule (tedy cca do hloubky 10 až 15 cm). Tulipány se sázejí špičkou nahoru a rozestup mezi jednotlivými cibulemi by měl činit 8 až 10 cm. Po zasazení cibulek vše zasypte zeminou a jemně přitlačte. Nezapomeňte na důkladnou zálivku, aby se zemina usadila. Celek můžete přikrýt mulčem, abyste cibule ochránili před mrazem.

Sázení tulipánů do květináče

Sázení tulipánů do květináče se v několika ohledech liší od klasické výsadby do záhonu. Pojďme se proto podívat na to, jak pěstovat tulipány v květináči. Cibule se v květináči sázejí mělčeji, obvykle do hloubky 8–10 cm, protože vrstva zeminy je menší. Na rozdíl od záhonu, kde se dodržují rozestupy kolem 8–10 cm. 

Na dno květináče je důležité umístit drenážní vrstvu – například keramzit nebo štěrk – a použít kvalitní, dobře propustný substrát. Po výsadbě tulipány zalijeme, ale na rozdíl od záhonu musíme květináč občas zkontrolovat, protože zemina v nádobě rychleji vysychá.

Velkým rozdílem je také přezimování – zatímco tulipány v zemi běžně přezimují bez problémů, v květináči hrozí promrznutí cibulí. Proto je vhodné květináče obalit izolačním materiálem, přenést je na chráněné místo nebo je zakopat i s nádobou do země. Po odkvětu necháme listy zcela zežloutnout a poté cibule buď vyjmeme a uskladníme, nebo je ponecháme v květináči až do podzimu. Sázení tulipánů do nádob může být skvělým způsobem, jak ozvláštnit balkon nebo terasu.

Co s odkvetlými tulipány

Po odkvětu tulipánů je důležité se o ně správně postarat, aby mohly vykvést i příští rok. Ihned po odkvětu ustřihněte nebo odlomte květ (se semeníkem), ale rostlině ponechte zelené listy. Díky tomu tulipány nebudou zbytečně vkládat energii do tvorby semen. 

Listy nechte zcela zežloutnout a zvadnout a až poté je odstraňte. Pokud máte tulipány jako trvalku na stejném místě, můžete cibule nechat v zemi. Pokud jsou v květináči nebo na méně vhodném stanovišti, můžete je po zatažení listů vyjmout, usušit a uskladnit.

Kdy kvetou tulipány

Tulipány kvetou na jaře – obvykle od dubna do května. Konkrétní doba kvetení však závisí na odrůdě a počasí. Zatímco rané druhy tulipánů mohou v některých případech vykvést již koncem března, u pozdních se květy objevují až na konci května. 

Pokud chcete, aby rostliny vykvetly dříve než přirozeně na jaře, používá se k tomu takzvané rychlení tulipánů. Cílem této techniky je napodobit podmínky panující během podzimu. Cibule se nejprve chladí – uloží se na 10–14 týdnů do chladu (5–9 °C), např. do lednice nebo sklepa. Následně se zasadí do květináče a přenesou se do teplejšího prostředí, kde začnou rašit a kvést.

Kdy vybrat tulipány ze země

Tulipány by se měly vyjmout ze země po odkvetení, až když jejich listy úplně zežloutnou a uschnou. Obvykle to nastává v červnu až červenci, záleží však na počasí a konkrétní oblasti. Pokud byste cibule ze země vybrali dříve, cibule by zeslábla, jelikož by ji listy nestihly dostatečně vyživit. Kvůli tomu by následně další rok nemusela vykvést. 

Cibule z půdy vždy vyrýpněte velmi opatrně. Odstraňte z nich zbytky hlíny a suchých listů a nechte je zhruba týden vyschnout na suchém a vzdušném místě. Následně je můžete uložit na tmavé, suché a chladné místo až do podzimní výsadby. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Pokud je na jaře krásné počasí bez mrazů, vydrží na stromě opravdu dlouho a postupně všechny puky rozkvetou. V případě mrazivých nocí či rán se připravte na smutný pohled, ale bohužel je to příroda. Výběr vhodného místa a chráněná uzavřená poloha proto mohou strom ochránit. 

Kam zasadit magnolii 

Magnolie je bujně rostoucí keř nebo menší strom s mělkým kořenovým systémem, který nevyžaduje pravidelný řez, a proto je poměrně nenáročný na pěstování. Většina druhů je opadavá, ale v současnosti jsou dostupné i stálezelené varianty. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti s mírným zastíněním během dne, dobře však snáší i polostín. Preferuje výživnou, dobře propustnou a mírně kyselou půdu, ideálně na chráněném místě s jižní orientací. 

Co zasadit pod magnolii 

Pod magnolii je nejlepší sázet rostliny, které mají rády polostín, snesou kyselou až neutrální půdu a mají mělký kořenový systém, aby nekonkurovaly kořenům magnolie.  

Skvělou volbou jsou například půdopokryvné trvalky, jako je barvínek (Vinca minor), dlužicha (Heuchera) nebo konvalinka vonná (Convallaria majalis), které navíc přidají barevný akcent v podrostu. Přírodní vzhled dodají i sasanky (Anemone nemorosa) nebo jarní cibuloviny, jako sněženky (Galanthus nivalis), bledule (Leucojum vernum) či narcisy (Narcissus), které vykvetou ještě předtím, než magnolie vytvoří husté olistění. Z kapradin se dobře uplatní kapraď samec (Dryopteris filix-mas), do stínu i polostínu se hodí také ostřice (Carex) či jiné nenáročné okrasné trávy. 

Magnolie pěstování v květináči 

Magnolii sice lze pěstovat v květináči, nicméně je třeba dodržet několik důležitých pravidel. Nejedná se totiž o běžnou rostlinu do nádob. Proto lze obecně doporučit k tomuto účelu volit spíše menší nebo zakrslé druhy. 

 V každém případě se neobejdete bez dostatečně velkého květináče, který by měl disponovat odtokovými otvory. Na dno této nádoby nasypte drenážní vrstvu (například štěrk nebo keramzit). Zvolte vhodný substrát a magnolii umístěte na stanoviště, které jí vyhovuje. Při pěstování magnolie v nádobě je důležité věnovat pozornost pravidelné zálivce. Substrát by měl být neustále vlhký, ale vyhněte se přelití. Na zimu nádobu zabalte do juty nebo bublinkové fólie, aby byla chráněna před promrznutím. Alternativou je její přenesení na dobře chráněné místo. 

Kdy zasadit magnolii 

Magnolii je ideální zasadit na jaře nebo na podzim. Jarní výsadbu lze doporučit pro chladnější oblasti. Půda již v tomto období není promrzlá a rostlině zajistíte celé vegetační období pro zakořenění.  

Na druhou stranu podzimní výsadba magnolie může být vhodnější pro oblasti s mírnější zimou. Kořeny se stihnou částečně uchytit a rostlina pak na jaře rychleji startuje. 

Jak zasadit magnolii 

Ze všeho nejdříve magnolii vyberte vhodné stanoviště. Následně na výsadbu připravte půdu. Důležité je, aby byla kyprá a dobře propustná. Pokud máte k dispozici těžkou jílovitou půdu, můžete do ní přimíchat rašelinu, kompost a písek.  

Následně je na místě vyhloubit dostatečně velkou jámu. Ta by měla být zhruba dvakrát širší než kořenový bal. Její dno můžete posypat tenkou vrstvou kompostu nebo kvalitní zeminy. Při výsadbě magnolie si pak dejte pozor na to, abyste neporušili její kořeny. Sazenici vložte do jámy tak, aby se vrchní část kořenového balu nacházela v úrovni země. Vše zasypte zeminou a jemně udusejte. Nezapomeňte na dostatečnou zálivku. 

Magnolie kořeny 

Kořenový systém magnolie je mělký, ale široce rozprostřený. To znamená, že většina kořenů se nachází těsně pod povrchem půdy a šíří se do stran mnohem více než do hloubky. Právě proto je magnolie citlivá na narušení půdy v okolí kmene – hrabání, rytí nebo přesazování jiných rostlin může snadno poškodit její kořeny a negativně ovlivnit zdraví celé rostliny. 

Jak rychle roste magnolie 

Rychlost růstu magnolie závisí na jejím druhu, stanovišti a péči. Obecně platí, že v prvních letech roste spíše pomalu, jelikož energii investuje spíše do zakořenění. Po několika letech se růst mírně zrychlí. Roční přírůstky bývají přibližně 20–40 cm u většiny druhů. 

Kdy kvete magnolie 

Magnolie kvetou od března až do května podle druhu, některé až v červnu. Máte ji už několik let, ale nekvete? Může to mít několik důvodů. Příčinou může být například špatné stanoviště. Magnolia vyžaduje kyselou půdu, bezvětrné stanoviště, slunce až polostín, žádné okopávání, žádný řez. 

Druhým případem může být to, že máte semenáč, který kvete až tehdy, když dosáhne určitého věku. Může to být i 5 až 8 let. Začněte přihnojovat fosforečnatými hnojivy na podporu kvetení, někdy ji tak oklamete. Pokud plánujete koupi magnolie, zakupte si už větší strom či keř, nejlépe už kvetoucí. 

Mezi prvními rozkvétá již v březnu magnolia hvězdovitá (Magnolia stellata). Pokud ji chcete pěstovat, dopřejte jí samostatnou plochu, jelikož nesnáší konkurenční rostliny v oblasti kořenů ani okopávání. Má mělké kořeny. Vyžaduje slunce až polostín, výživné kyselejší půdy, a protože pomaleji roste, je vhodná do menších zahrad nebo i do nádob. 

Magnolie můžete obdivovat v barvách bílé, krémové, růžové, purpurové, fialové, žluté i nazelenalé. Květy má drobné i velké, nádherně voní a lákají první opylovače. 

Magnolia hnojení 

Hnojení není důležité, ale můžete ji přihnojit během roku od března do září rozpustným hnojivem NPK a fosforečnatými hnojivy. Stačí jednou za 3 měsíce - na podporu kvetení v březnu, pak v létě a na podzim pro vyzrávání pletiv hnojivem s vyšším obsahem draslíku. 

Magnolia stříhání 

Tato rostlina nevyžaduje pravidelný ani speciální řez, průběžná úprava magnolie tedy není potřeba. Odstraňují se jen poškozené větve nebo jinak nevyhovující, esteticky nevhodně rostoucí. Kvete každoročně, pokud neomrznou květní pupeny. 

Druhy magnolie 

Nejznámější a oblíbený je Magnolia x soulangeana. Má velké dominantní květy a používá se na výsadbu do větších prostorů a parků. 

Magnolia liliflora má úzké liliovité květy. Patří mezi atraktivní druhy a velmi často se používá do předzahrádky nebo na menší plochy v záhoně. 

Magnolia stellata - drobnokvětá, zajímavá a atraktivní pro jarní efekt. Pochází z Japonska a určitě si ji zamilujete pro její jednoduchou krásu. 

Magnolia denudata - M. holá s atraktivními a velkými bílo-krémovými květy.  

Magnolia sieboldii - méně tradiční druh, který kvete už při plném olistění na přelomu května a června. 

Přestože na podzim magnólie opadávají, strom zdobí později zajímavá semena a také kostra stromu a kůra vynikne i v zimních měsících. 

Magnolia grandiflora je jediná stálezelená magnolie, která kromě listů vynikne i lesklými tmavými listy během celého roku. Mírný opad je v pořádku. Je mrazuvzdorná do -20 °C a vyžaduje chráněnou polohu, daří se jí na jihu ČR. Obrovské krémové květy kontrastují s tmavými voskovými listy.

Vyberte si z magnólií v nabídce našeho eshopu

Mrazuvzdorná magnólia 

Existuje několik mrazuvzdorných druhů magnolie, které bez problémů zvládají české zimy – dokonce i v nižších a středních polohách. Mezi tyto druhy patří například Magnolia stellata, Magnolia kobus nebo kompaktní Magnolia 'Susan'.

TIP: Inspirujte se i článkem o nejkrásnějších kvetoucích stromech do zahrad.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Kyselomilné trvalky

Trvalky do kyselé půdy jsou rostliny, kterým se daří v půdě s nižším pH – tedy v kyselém prostředí. Pokud máte na zahradě rašelinitou, lesní nebo jinak kyselou půdu, můžete si vybrat z celé řady krásně kvetoucích a nenáročných druhů. 

Mezi nejznámější rostliny do kyselé půdy se řadí vřes obecný (Calluna vulgaris) a vřesovec (Erica carnea). Vřes kvete od srpna do října a vyniká fialovými, růžovými nebo bílými květy, zatímco vřesovec potěší svým časným kvetením už v únoru. Obě rostliny tvoří husté, nízké keříky a jsou ideální do skalek, trvalkových záhonů nebo jako půdopokryvné rostliny. 

Neméně oblíbené trvalky jsou i rododendrony (Rhododendron) nebo hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla), které v kyselé půdě vykvétají sytě modře a zaujmou tak na první pohled. 

Pokud máte v zahradě k dispozici spíše stinné místo, můžete se rozhodnout pro pěstování nejrůznějších kapradin, které zde vnesou texturu zelených listů. Chybu neuděláte ani s bledulí jarní (Leucojum vernum), která kvete brzy na jaře a rozzáří tak vaši zahradu poměrně časně. 

Na druhou stranu mezi oblíbené kyselomilné letničky se řadí například begonie (Begonia), fuchsie (Fuchsia) nebo netýkavka (Impatiens).

Substrát pro kyselomilné rostliny

Kyselomilné rostliny vyžadují specifický typ půdy s nízkým pH, ideálně mezi 4,0 až 6,0, podle konkrétního druhu. Takový substrát musí být nejen kyselý, ale také vzdušný, dobře propustný a bohatý na organickou hmotu. 

V obchodech přitom lze běžně zakoupit speciálně namíchané substráty pro pěstování rododendronů, borůvek a dalších kyselomilných rostlin. Důležité je také rostliny zalévat dešťovou vodou, tvrdá voda s vápníkem totiž půdu znehodnocuje.

Hnojivo pro kyselomilné rostliny

Kyselomilné květiny mají specifické nároky nejen na půdu, ale i na hnojení. Spousta lidí se proto zajímá o to, jak hnojit kyselomilné rostliny. Důležité je pamatovat na to, že nesnášejí vápník a vyžadují živiny v takové formě, která nenaruší kyselé pH půdy. Použití běžného hnojiva může být pro tyto rostliny škodlivé – pH se může posunout do neutrální až zásadité oblasti a růst rostlin se zpomalí nebo úplně zastaví. Proto je třeba používat právě speciální hnojivo určené pro kyselomilné rostliny.

Kyselomilné ovoce

Kyselá půda není doménou jen okrasných trvalek – daří se v ní také některým ovocným keřům. Aby se jim dařilo, vyžadují rovněž půdu s nízkým pH, pravidelnou zálivku a důsledné mulčování. 

Pravděpodobně nejznámějších zástupcem kyselomilného ovoce jsou borůvky. Rozhodnout se můžete pro pěstování kanadských borůvek (Vaccinium corymbosum). Ty jsou oblíbené nejen pro své velké plody, ale i lahodnou chuť a vysoký obsah antioxidantů. 

Dalším vděčným keřem je brusinka pravá (Vaccinium vitis-idaea), nízká rostlina s drobnými lesklými listy, která kvete bíle a později vytváří červené bobule. 

Zapomenout nesmíme ani na klikvu velkoplodou (Vaccinium macrocarpon) – známou pod názvem americká brusinka. Jedná se o plazivou rostlinu s dlouhými výhony a červenými plody.

Kyselomilná zelenina

Zatímco většina běžně pěstované zeleniny upřednostňuje neutrální až mírně zásaditou půdu, existují i výjimky, kterým se daří lépe spíše v kyselejší půdě. 

Typickým zástupcem mohou být brambory, které přímo vyžadují mírně kyselé prostředí. Právě kyselá půda podporuje jejich zdravý růst a tvorbu bohaté úrody. 

V kyselé půdě se daří také rebarboře (Rheum rhabarbarum), která ocení kyprou, humózní a kyselou půdu.

Kyselomilné keře

Kyselomilné keře dokážou vytvořit efektní květinovou scenérii, nabídnout úrodu chutného ovoce nebo posloužit jako půdopokryvné rostliny. 

Jedním z nejoblíbenějších kyselomilných keřů je již zmíněný rododendron, který na první pohled upoutá pozornost svým mohutným květenstvím. Zajímavým a celoročně atraktivním keřem je pieris japonský (Pieris japonica). Je stálezelený a kvete na jaře drobnými bílými nebo růžovými zvonkovitými květy. Kromě toho stojí za zmínku také vřes obecný (Calluna vulgaris) a vřesovec (Erica carnea). 

Kyselomilné keře pak mohou být i jedlé. Typickým zástupcem již zmíněné kanadské borůvky. Do této kategorie se ale řadí i brusinka pravá (Vaccinium vitis-idaea), klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon) nebo muchovník (Amelanchier). 

TIP: Bojujete v zahradě s nedostatkem vláhy? Inspirujte se, jaké jsou oblíbené rostliny do suché zahrady. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Jak pěstovat kiwi 

Aktinidie je rychle rostoucí liána s opadavými listy, která v krátké době vytvoří bujnou vegetaci, která se neobejde bez opory. Vytváří dlouhé výhony s listy, které mohou odpařit hodně vody, takže je nutné poskytnout jim vhodné místo a dostatečnou vlhkost. Na jednom místě budou růst 40-50 let, takže správná volba místa výsadby je důležitá také z dlouhodobého hlediska. 

Kiwi pěstování v květináči 

Pro majitele menších zahrad nebo třeba teras může být zajímavou volbou pěstování kiwi v květináči. I to je totiž možné, pouze to vyžaduje pečlivější péči než výsadba do volné půdy. Nádoba pro výsadbu kiwi by měla být dostatečně velká a hluboká. Pro pěstování volte vždy květináč s otvory pro odtok vody a nezapomeňte na zakomponování drenážní vrstvy. Dbejte na pravidelnou zálivku, ale dejte si pozor na přemokření. 

Jak pěstovat kiwi na zahradě 

Pěstování kiwi na zahradě je v českých podmínkách zcela možné, za předpokladu, že dodržíte základní pravidla. Rostlině vyberte slunné a chráněné místo, ideálně u jižní zdi domu nebo plotu. Pamatujte na to, že kiwi miluje teplo a světlo, ale nesnáší prudký vítr. Pozor si dejte také na případné přemokření. 

Odrůdy kiwi 

Několik odrůd kiwi je vhodných pro naši pěstitelskou oblast. Aktinidie může být jednodomá, kde může stačit pouze jedna rostlina. Obvykle je však taková rostlina podporována ještě jiným kultivarem, a to pro lepší plodnost.  

Ve většině případů jsou dvojdomé, kde je nutné vysadit vedle sebe samčí a samičí rostlinu pro správné opylení. Můžete také vysadit 5 samičích na jednu samčí rostlinu. Pokud máte málo místa, pár bude stačit. Nejlepšími odrůdami jsou: Hayward, Ken's Red, částečně samosprašné jsou například: Jenny, Issai. Pro estetické účely se často pěstuje Actinidia kolomikta, která je charakterizována barevnými listy (samčí rostlina) a vytváří v krátké době vzhlednou zelenou stěnu, která se postupně stává barevnou. Listy jsou bílo-zeleno-růžové.  

Samčí květy obyčejně po opylení opadnou. Rostou na výhoncích ve shlucích, obvykle po třech. Samičí květy rostou většinou odděleně. Kvetou na bílo asi 10 dní, v květnu až červnu podle stanoviště. Květy žloutnou, později jsou hnědé a padají, a na jejich místě se začínají tvořit malé plody. Opylení provádí včely a čmeláci.  

Vzhledem k tomu, že kvetou během pozdních jarních mrazů je vhodné, aby byly zasazeny na chráněném místě, respektive je nutné je v této době chránit. Květy kvetou na ročních výhoncích, které rostou z dvouletého a někdy i staršího dřeva, takže je také důležitý řez. Nesprávným řezem se můžete připravit o budoucí úrodu. 

Mrazuvzdorné kiwi 

Pokud chcete, aby rostlina kiwi přežila i mrazy typické pro oblast střední Evropy, je třeba si vybrat vhodnou odrůdu.  

V tomto směru přitom skvěle poslouží Actinidia arguta – tzv. kiwi bobule nebo mini kiwi. Tato rostlina je totiž plně mrazuvzdorná až do teploty -25 °C. Pěstuje se jako popínavá liána a potřebuje oporu. 

Jak zasadit kiwi 

Aktinidie vyžaduje slunečné místo, v horkém létě také stínění. Místo chráněné před větrem a silným průvanem. Ideální je polostín a rozumně otevřené místo pro včely a opylování. Ideální poloha je jižní, jihovýchodní, chráněná východní nebo chráněná západní. Půda by měla být mírně kyselá, výživná, dostatečně vlhká. Suchem rostlina trpí stresem a ztrácí listy, které rychle schnou. Kiwi také vyžaduje mulčování, které chrání mělký kořenový systém, udržuje půdu vlhkou a působí jako ochrana v zimě.

Aktinidie se sází do sponu 4x3 metry. V případě menších sponů si rostliny vzájemně konkurují a výhonky se navzájem splétají. Nemusíte se obávat, že na začátku výsadby mezery působí neesteticky. Je to liána, která roste rychle a musíte výhonky od začátku přivazovat na připravený drát a konstrukci.

 Vysaďte si některou z odrůd kiwi z nabídky našeho eshopu

Rostliny se vysazují do předem připravené jámy. Vložte do ní živný kompost, který je smíchán s rašelinou. Pokud je půda jílová, vyhlubte hlubší jámu a na její dno vysypte kameny a štěrk. Tato vrstva bude sloužit jako odvodnění. 

Opora pro kiwi 

Opora na pěstování je dlouhodobou investicí (protože rostlina žije 40 až 50 let), takže je nezbytné zajistit takovou, která bude odolná, stabilní a dlouhodobá. Často se pěstuje jako víno.  

Sítě poslouží pouze v počáteční fázi růstu, u mladých rostlin. Jakmile kiwi zesílí, bude potřeba je nahradit pevnější oporou. Ideální je postavit stabilní konstrukci s napnutými dráty, vysokou maximálně 2 metry. První drát umístěte asi 90 cm nad zemí, druhý ve vzdálenosti 50 cm nad prvním. 

Řez kiwi 

Řez kiwi se v mnohém podobá řezu vína. Tento krok je přitom důležité nepodceňovat, abyste docílili zdravé rostliny a bohaté úrody. Kiwi plodí na jednoletém dřevě, které vyroste z dvouletého (loňského) výhonu. Pravidelným řezem zajistíte, že rostlina bude mít dost nových plodonosných větví. 

Kdy stříhat kiwi 

Ke stříhání kiwi lze přistoupit v různých obdobích v roce. V každém období je přitom vhodné se zaměřit na něco trochu jiného. Obecně se doporučuje provádět jarní a letní střih kiwi. 

Jak stříhat kiwi 

To záleží na tom, jaký konkrétní řez provádíte. Zatímco na jaře se provádí hlavní tvarovací a plodonosný řez, v létě slouží řez hlavně k udržování rostliny a podpoře dozrávání plodů. 

Jarní řez kiwi 

Jarní řez kiwi se obvykle provádí koncem zimy, kdy je menší tok mízy a rostlina tolik neslzí nebo po opadu listů na podzim. 

Letní řez kiwi 

V létě se provádí prosvětlovací řez, čímž se odstraňují neestetické a dlouhé výhony, také výhony konkurenční. Plodné výhonky se zkracují za 5-8 listem u samičích rostlin. U samčích rostlin se výhonky řežou na 1 m. Nezapomeňte, že výhonky kvetou a plodí na jednoletém dřevě, které nesmíte odříznout. Po zimě můžete odstranit suché, staré, mrazem a jinak poškozené výhonky. Současně plánujte, který výhon v budoucnosti nahradí starší výhon. 

Jak zpracovat kiwi 

Plody za vhodných podmínek dorostou do očekávaného rozměru podle odrůdy (maloplodé, velkoplodé). Dozrávají na podzim, od října do prosince, kdy počasí nemusí být dlouhodobě příznivé. Drobné odrůdy jsou odolnější vůči chladu. Velkoplodé odrůdy se mohou obírat i nezralé. Rychle dozrávají i v bytových podmínkách. Neobrané plody mohou na rostlině zůstat dlouho, ale mrazem ztrácejí dobrou chuť a obsah vitamínu C. 

Existuje mnoho způsobů, jak zpracovat kiwi. Když předpokládáte, že plodů bude hodně, myslete také na zpracování, abyste využili všechno ovoce. Dají se připravit různé míchané ovocné saláty, kde dominuje kiwi, smoothie, nanuky, zmrzlina, marmeláda, kiwi limonáda s ledem, kiwi řezy, dezerty.  

TIP: Chcete doplnit svoji zahradu o další, možná méně známý druh ovoce? Přečtěte si článek o pěstování fíkovníku.  

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.