Blog

Krásné letničky, které vaši zahradu promění doslova k nepoznání. Přesně tak lze charakterizovat cínie (neboli také ostálky). Pokud vsadíte na postupný výsev, mohou vaši zahradu či terasu zdobit prakticky po celé léto.

Zjistěte, jak postupovat při jejich výsevu a jaké druhy existují.

Charakteristika cínií

Cínie je okrasná letnička, která se mezi zahrádkáři těší velké popularitě. Cínií přitom existuje velké množství kultivarů, které se mohou lišit svými velikostmi i barevnými provedeními. Původem pochází z Mexika, odkud se postupem času dostala k nám. Díky svému vzhledu se cínie často využívají jako atraktivní lákadlo pro motýly. Kromě toho si je ale také můžete nařezat do vázy, nebo je využít jako okrasné květiny do truhlíků.

Cínie druhy

Mezi základní druhy cínií se řadí jiřinkokvěté. Tyto rostliny dorůstají do výšky až 90 cm a jsou charakteristické velkými, plnými a převážně kulovitými květy.

Kalifornské obří cínie se pyšní také výškou kolem 1 metru a jejich květy bývají střechovitě uspořádané a mírně vyklenuté.

Obří kaktusovité cínie zaujmou typickými střapatými květy, které mají delší a mírně stočené korunní plátky. Do této kategorie se řadí například ostálka lepá.

Pomponkovité cínie disponují menšími, plnými a vysoce klenutými květy. Skvěle se hodí na záhon i k řezu.

Skabiosokvěté cínie mají spíše drobné květy, které mohou připomínat květy hlaváče.

Populární ostálka haageova zaujme úzkými listy a menšími poloplnými až plnými dvoubarevnými květy.

Pořiďte si semena cínie a vytvořte si ze své zahrady nebo terasy doslova barevné království

Je cínie jedovatá?

Cínie jedovaté nejsou a jejich pěstování je proto bezproblémové i u rodin s domácími mazlíčky. Tyto rostliny však mohou způsobit podráždění pokožky kvůli přítomnosti alkaloidů. Při stříhání rostliny proto doporučujeme nosit rukavice, abyste se těmto reakcím na kůži vyhnuli.

Cínie výsev

Výhodou cínií je jejich schopnost se ve velké míře přizpůsobit většině půdních podmínek. Ideální volbou je nicméně půda bohatá na živiny s dobrým systémem odvodnění. Cínii je vhodné vysévat do půdy, kde již bude trvale růst (a kde ji tedy nebudete vykopávat). Přerušení kořenů v době růstu totiž této rostlině nevyhovuje.

Semena při výsevu umístěte do vzdálenosti zhruba 10 až 50 cm od sebe. U mladé cínie dbejte na dostatečnou zálivku, půda by měla být neustále mírně vlhká. U vzrostlých cínií je již situace odlišná a tak intenzivní zálivku nevyžadují.

V momentě, kdy sazenice ostálky dosáhnou výšky zhruba 7 cm, je vhodné jejich množství v záhonu nebo truhlíku protřídit. A to tak, aby od sebe jednotlivé květy byly vzdáleny aspoň 15 až 20 cm. Jakmile dojde k odumření květů, ihned je odřízněte. Tímto způsobem docílíte dalšího bohatého kvetení.

Cínie do truhlíku

Cínie se nemusí nutně vyjímat pouze přímo v záhonu. Skvělou službu vám udělají také v truhlíku, díky čemuž ozdobí třeba vaši terasu nebo balkon. Pamatujte na slunné stanoviště a dostatečně velkou nádobu, aby se rostlině dařilo. Jelikož pěstování cínie není nijak složité, hravě si s ním poradí i pěstitel začátečník.

Kdy sázet cínie

Co se týče samotného výsevu, semena cínie zasejte zhruba čtyři až šest týdnů před posledními očekávanými mrazy. Rostlina začíná klíčit přibližně při 10 °C. Pokud chcete dosáhnout podzimního kvetení ostálky, můžete vysévat ještě v červnu přímo na požadované místo.

TIP: Připravte se na další pěstitelskou sezónu v předstihu. Zjistěte, jak správně předpěstovat zeleninu.

S měsíčkem lékařským se nepojí pouze jeho využití v domácí medicíně. Pěstován bývá i pro své kulinářské využití a krásný vzhled, který vynikne i při jeho řezu do vázy. Navíc je pěstování této bylinky nenáročné a hravě si s ním poradí i začátečníci.

Zjistěte, jak postupovat, kam bylinku umístit a jak o ni správně pečovat.

Charakteristika měsíčku lékařského

Měsíček lékařský (latinsky Calendula officinalis) je jednoletá (někdy dvouletá) bylina, která dosahuje výšky až 50 cm. Pyšní se podlouhlými listy a bohatě větvenými lodyhami. Květy mají charakteristickou žlutou až oranžovou barvu. Původ měsíčku není úplně známý. Pravdou ale zůstává, že jeho sílu využívali již staří Egypťané.

Využití měsíčku lékařského

Měsíček lékařský bývá mnohdy využíván v gastronomii a také léčitelství. Pokud je řeč o koření, tato bylinka se používá jako náhrada drahého šafránu. Díky své barvě pak najde uplatnění při výrobě různých druhů potravin.

Kromě toho se z měsíčku lékařského často vyrábí masti, odvary a tinktury. Například odvar z měsíčku se může používat jako obklad při ranách či pohmožděninách. Čaje se využívají při onemocnění jater nebo třeba pro podporu zlepšení trávení. Měsíčkové masti pak nachází uplatnění u osob, které trápí například akné, omrzliny, spáleniny či popraskaná kůže.

Nakupte si semínka měsíčku lékařského a buďte včas připraveni na novou pěstitelskou sezónu

Měsíček lékařský výsev

Výhodou měsíčku lékařského jsou jeho velmi nízké nároky pro pěstování. Tuto bylinku můžete pěstovat jak na zahradě v záhoně, tak i v nádobách na balkoně nebo za oknem. Nejvíce se bylince daří na slunném stanovišti, zpravidla však snese i stinná místa. Z hlediska půdy je ideální volbou vápenitá a dobře propustná varianta. Naopak těžké a zamokřené půdy nesnáší dobře.

Co se týče samotného výsevu na záhon, můžete k němu přistoupit v březnu. Výsev provádějte po špetkách do sponu o velikosti zhruba 15 × 50 cm. Semínka při výsevu jemně zatlačte do půdy. Klíčení rostliny trvá zhruba 10 až 14 dní, první květy můžete zaznamenat po zhruba 10 až 12 týdnech. Alternativou je podzimní výsev měsíčku lékařského, kdy se květy objeví již v dubnu nebo květnu.

Měsíček lékařský pěstování v květináči

Alternativou k pěstování v záhoně je pěstování měsíčku lékařského jednoduše v květináči, který umístíte na balkon či terasu. V tomto případě nezapomeňte rostlině zajistit dostatek slunečních paprsků, živin a zálivky. Pokud se rozhodnete pro pěstování ve velké nádobě, vybavte ji ve spodní části drenáží. Vhodné je také zasazení do samozavlažovacích truhlíků.

Měsíček lékařský v zahradě

Při pěstování měsíčku lékařského v zahradě nezapomeňte okolní půdu pravidelně kypřit a zbavovat plevelu. V suchém období pamatujte na pravidelnou zálivku, i když rostlina zpravidla zvládne i několik dní bez zalévání. Abyste prodloužili dobu kvetení, je na místě průběžně odstraňovat odkvetlé květy. Pokud necháte poslední zásobu květů dozrát a vysemenit, v dalším roce se nemusíte výsevem zabývat a o vše potřebné se postará příroda sama za vás.

V zahradě bývá tato bylinka hojně pěstována i pro své dezinfekční vlastnosti. Dokáže totiž do jisté míry dezinfikovat půdu a odpuzovat háďátko, proto bývá pěstována společně s bramborami. Zároveň měsíček lékařský odpuzuje mšice a mravence a chrání před plísněmi rajčata a okurky.

TIP: Zorientujte se v rozsáhlé nabídce letniček a pořiďte si ty pravé letničky do nádob, kterými ozdobíte svou terasu či balkon.

Toužíte po krásně barevné zahradě, balkonu nebo prostoru za oknem? V tom případě se pusťte do pěstování hvozdíků. Tyto krásné květiny se pyšní nádhernými barvami a přitom je jejich pěstování nenáročné. Přečtěte si, jak postupovat a čemu se vyhnout.

Charakteristika hvozdíků

Hvozdíky neodmyslitelně patřily do zahrádek našich babiček. Pro svou krásu však bývají mnohdy pěstovány i v současnosti. S hvozdíkem se zároveň pojí zajímavá symbolika, která sahá až do středověku. Tehdy byla tato rostlina symbolem pro Pannu Marii, což ostatně připomíná dosud používaný lidový název pro hvozdík kartouzek - slzičky Panny Marie. Mezi hvozdíky se řadí i starý známý karafiát.

Hvozdíky jsou obecně domovem v Evropě a Asii. Ve volné přírodě na ně lze narazit na slunných stanovištích na sušších mezích, skalkách a svazích.

Prohlédněte si různé druhy hvozdíků v našem e-shopu a vybavte se včas na novou pěstitelskou sezónu

Hvozdík druhy

Hvozdíků existuje celá řada. Díky tomu není problém vybrat si takovou rostlinu, která se bude ve vaší zahradě nejvíce vyjímat. Hvozdíky můžeme rozdělit do následujících kategorií.

Nízké vytrvalé druhy hvozdíků

Tyto druhy hvozdíků bývají hojně pěstovány na skalce. K populárním druhům se v tomto ohledu řadí zejména hvozdík alpský, hvozdík sivý, hvozdík japonský či hvozdík péřitý. Zapomenout nesmíme ani na hvozdík kropenatý, který jako jeden z mála dobře snáší kyselou půdu.

Hvozdíky jako letničky

Pravděpodobně nejoblíbenějším druhem hvozdíku u nás, který se pěstuje jako letnička, je hvozdík čínský. Ten na první pohled zaujme svým nižším růstem, přičemž kvete v nejrůznějších barvách. Jeho květy jsou malé, nicméně v zahradě zaručeně vyniknou.

Pokud je řeč o letničkách, musíme zmínit také hvozdík karafiát či karafiát zahradní. Tato květina je charakteristická svým vysokým vzpřímeným růstem. Jelikož je ideální k řezu, často se umisťuje jako dekorace do vázy.

Hvozdíky jako dvouletky

Mezi oblíbené dvouletky můžeme zařadit hvozdík bradatý, který dorůstá do výšky 30-50 cm. Tento hvozdík bývá zpravidla pěstován v pestré škále barev. Rovněž je ideální k řezu, díky čemuž v sezóně ozdobí vaši vázu.

Hvozdík do truhlíku

Hvozdík se často pěstuje v truhlíku, díky čemuž si můžete ozdobit svůj okenní parapet nebo třeba prostor na balkoně. Pokud hledáte vhodný druh hvozdíku pro pěstování v truhlíku, vybírejte spíše z nižších a středně velkých druhů. Ideální volbou jsou letničky, u nichž se můžete těšit na barevné květy prakticky po celé léto. Oproti trvalkám se rozrůstají rychleji a začínají také rychleji kvést.

Pěstování hvozdíků v květináči

Pojďme se nyní podívat na to, jak postupovat při pěstování hvozdíků v květináči a jaké nároky vlastně tyto rostliny mají. Výhodou je, že pěstování hvozdíků je opravdu snadné. Díky tomu si s ním hravě poradí i začátečníci. Obecně lze doporučit vybrat těmto rostlinám slunné stanoviště. Z hlediska půdy volte nezamokřený vápenitý typ. Rostlinu nezapomeňte pravidelně zalévat, ale vyvarujte se přemokření, které by mohlo vést k hnilobě kořenů.

Hvozdík je vhodné před výsadbou na venkovní stanoviště předpěstovat. Semena lze vysévat do truhlíků za oknem nebo do skleníku a později je přesadit ven (jakmile již nehrozí mrazíky).

Hvozdík v květináči i volně v půdě bývá vůči chorobám poměrně dobře odolný. U vyšších druhů se může objevit padlí či plíseň šedá, přičemž rozvoj plísní může podpořit dlouhodobě vlhké počasí. Pokud bychom měli jmenovat nějaké škůdce, mohlo by se jednat snad jen o zajíce, který by se na vaši zahradu mohl zatoulat. Listy hvozdíku jsou pro něj totiž pochoutkou.

Hvozdík po odkvětu

Jakmile hvozdík odkvete, doporučujeme odstranit zvadlé květy a případně odumřelé části rostlin. Díky tomuto kroku podpoříte další kvetení. Některé druhy hvozdíků mohou znovu vykvést v druhém období kvetení.

TIP: Zaujala vás možnost pěstování hvozdíků? Prozkoumejte také další vhodné letničky do nádob a vzájemně je zkombinujte.

Podlehli jste kráse těchto nádherných rostlin, které vám učarovaly díky nádherným květům? Ještě je nepěstujete? Myslíte si, že nemáte dostatek informací o jejich nárocích na pěstování? Poradíme vám základní pěstitelské rady, aby i váš záhon byl zajímavý, aniž by šlo zrovna o japonskou výsadbu.

Charakteristika rododendronů

Rododendrony (Rhododendron) pocházejí z Asie, ale rostou po celém světě. Rod zahrnuje až 900 druhů stálezelených až opadavých stromů a keřů. Vzhledově vám je nemusíme zvlášť představovat. Typické jsou pro ně kopinaté, lesklé, tmavě zelené listy různé délky. Pěstují se zejména pro atraktivní a voňavé květy, které vyrůstají jednotlivě nebo ve shlucích od konce jara do léta. Květy jsou různé barvy i velikosti. V češtině bývají rododendrony někdy označovány také jako pěnišníky.

Prohlédněte si aktuální nabídku nádherných rododendronů v našem e-shopu

Rododendron druhy

Rododendrony najdou uplatnění ve skalce či na záhonech. Hodí se také do stinného kouta, pro tvorbu živých plotů a neformálních clon a také jako solitéra. Rododendrony lze pěstovat i v nádobě na terase. Rozdělují se do několika skupin, ale nejznámější jsou 4 skupiny:

Stálezelené rododendrony

Rododendrony Vireya

Azalky

Azaleodendrony

Většinou jde o mrazuvzdorné druhy. Kromě skupiny Vireya, které se pěstují v zimní zahradě nebo ve studeném skleníku. Moc hezky také vypadá, když se rozhodnete pěstovat rododendron na kmínku.

Jak zasadit rododendron

Rododendrony vyžadují vlhké, dobře propustné, humidní kyselé půdy s podílem listovky. Je zapotřebí je vysazovat do polostínu a mělce. Nesnášejí hlubokou výsadbu a trvalý tmavý stín. Místo výsadby by mělo být chráněno před silným větrem.

Po odkvětu odstraňujte odkvetlé květenství, vyloupnutím. Během kvetení dopřejte dřevinám hnojivo určené pro rododendrony. Na jaře můžete dlouhé výhony odstranit stříháním.

Nejdůležitější je podzimní a zimní zálivka během dní, kdy nemrzne. Na zimu je můžete zastlat v kořenové části listím. Zejména mladé výsadby, protože mělce koření. Bohužel je napadají  choroby a škůdci, proto jim věnujte dostatečnou péči a pravidelně je kontrolujte.

Rododendron přesazování

K otázce jak pěstovat rododendron patří také nutnost přesazování. Kdy přesadit rododendron? Jednoduše tehdy, pokud již přerostl stanoviště, nebo se mu třeba na vámi zvoleném stanovišti nedaří. Tato rostlina snáší přesazení dobře v případě, že jej provedete na podzim nebo na jaře. V období přesazování by ale nemělo mrznout.

A jak přesadit rododendron? Při přesazování rostliny postupujte tak, že svážete větve, aby se vám při přenášení nezlomily. Následně opatrně rýčem obryjte kořenový bal. Jakmile se celý uvolní, rostlinu přesuňte na dostatečně velkou plachtu. Jejím prostřednictvím pak můžete rostlinu přetáhnout na nové místo. Nově zasazené či přesazené rododendrony nepotřebují přihnojovat.

Žloutnutí rododendronu

Pokud listy žloutnou, půda je pravděpodobné vápnitá, případně jej zaléváte tvrdou vodou s vysokým obsahem vápníku.

Proč nekvete rododendron

I když se snažíte rostlině zajistit ty nejlepší možné podmínky, může se stát, že vám nebude kvést. Důvodem může být například situace, kdy rostlině odstraňujete opadané listy.

Druhým důvodem, proč rododendron nekvete, může být nezaštipování odkvetlých květů. Ty je třeba odstraňovat vždy po odkvětu, abyste dosáhli lepší násady květů v následující sezóně. Při zaštipování je nutné postupovat velmi opatrně, abyste náhodou nepoškodili či dokonce nevylomili pupeny, které jsou již připravené k rašení.

Pokud rododendron na zahradě již máte a nekvete, zkuste jej přesadit, začít na jaře zalévat vhodným hnojivem, doplnit mu kyselou půdu s pH 4,5 - 5,5, zkontrolovat zda je, byl zasazen mělce nebo nebyl vysazen v tmavém stínu.

Stříhání rododendronů

Nejvhodnějším obdobím pro omlazovací řez rododendronu bývá okamžik chvíli po odkvětu. To znamená v průběhu června a počátku července. Pokud byste řez provedli příliš brzy na jaře, mohli byste nové výhony vystavit riziku omrznutí a zaschnutí.

Větve, které budete stříhat, zkraťte na délku 30 až 60 cm. Pamatujte na to, abyste na větvích ponechali čípky, z nichž bude moct rostlina později obrazit a vytvořit shluk nových výhonů.

Dejte si pozor na to, abyste rododendron nevystavovali radikálnímu řezu. Vždy řez provádějte postupně. Zmlazování keře tedy můžete klidně rozložit do období 2 až 3 let.

Rododendron přezimování

Rododendrony je vhodné v zimních měsících chránit před mrazy. Jak přesně?

Přezimování rododendronu

Rostlinám můžete dopřát čerstvou rašelinu nebo mulč. Díky tomu ochráníte velmi mělké kořeny rostliny. Pokud se rozhodnete v zimě rododendron zalévat, vždy se rozhodněte pro velmi malé dávky vody. Zároveň zalévejte rostlinu pouze ve dnech, kdy nehrozí silné mrazy.

Jak vidíte, rododendrony jsou opravdu nádherné a vaši zahradu dokáží proměnit k nepoznání. Proto určitě neváhejte a vysaďte si tento keř do zahrady i vy.

Tip: Pěstujete v zahradě vistárii a nekvete vám? Poradíme jak ji přimět kvést.

Lahodné ovoce, které neodmyslitelně patří k typickým českým zahradám. Přesně tak lze charakterizovat meruňky, jejichž pěstování se u nás těší velké popularitě. Zjistěte, jaké jsou ty nejlepší odrůdy meruněk, jak při pěstování postupovat a na co si dát pozor.

Podíváme se také na to, kdy a jak stříhat meruňku, aby se strom těšil dobrému zdraví a vy docílili bohaté úrody.

Nejlepší odrůdy meruněk

Pokud se rozhodnete pro pěstování meruňky ve vaší zahradě, jistě vás bude zajímat, jakou konkrétní odrůdu zvolit. Jednotlivé odrůdy se přitom nejčastěji dělí do tří skupin, a to na rané, středně rané a pozdní typy.

Rané odrůdy meruněk

Rané odrůdy meruněk jsou charakteristické tím, že plody se na stromě objevují již v červnu a červenci. Jednotlivé odrůdy zpravidla také vynikají dobrou odolností vůči mrazu. Plody meruněk bývají chuťově vyvážené. Pokud během sezóny panují dobré podmínky, můžete se dokonce dočkat druhé sklizně.

Z oblíbených raných odrůd meruněk lze zmínit například odrůdu Aurora, Karola, Pinkcot, Barbora, Sylvercot či Vesna.

Středně rané odrůdy meruněk

Tyto odrůdy meruněk se těší popularitě především pro velikost svých plodů a dobu zrání. Skvěle se hodí do oblastí s mírně teplým podnebím. Ke sklizni meruněk je zpravidla možné přistoupit uprostřed léta.

K nejoblíbenějším odrůdám v této kategorii se řadí Veharda, Harcot, Kioto a Goldrich.

Pozdní odrůdy meruněk

S pozdními odrůdami meruněk se pojí úroda na konci sezóny. Plody totiž dozrávají až na konci léta a na podzim. Na druhou stranu nabídnou mnohdy výraznější chuť, a to díky své delší době zrání.

Z populárních pozdních odrůd meruněk stojí za zmínku odrůda Harlayne, Harogem či Bergeron.

Vyberte si mezi jednotlivými stromky meruněk tu pravou odrůdu přesně pro vás a pusťte se do pěstování

Mrazuvzdorné meruňky

Mezi mrazuvzdorné odrůdy meruněk lze zařadit odrůdu Ledana. Hojně doporučovaná bývá také odrůda Velita, která zároveň vyniká poměrně slušnou odolností vůči houbovým chorobám. V době kvetení snáší mrazíky dobře, stejně jako případné nárazové jarní mrazíky.

Pokud budete meruňku pěstovat ve vyšších polohách, kde se očekávají nejen přízemní, ale i kotlinové mrazíky, lze doporučit odrůdu Lerosa. Její plody se skvěle hodí nejen pro přímou konzumaci, ale i konzervování.

Z dalších mrazuvzdorných odrůd meruněk lze doporučit odrůdu Kompakta, Goldrich či Minaret.

Sázení meruňky

Stromky meruněk lze do zahrady vysadit jak na podzim, tak na jaře. Z hlediska půdy preferují spíše sušší variantu lehčího typu. Příliš těžká půda totiž může zatěžovat kořeny. Studeným a zamokřeným půdám se vyhněte.

Před samotnou výsadbou je nutné zkrátit veškeré kořeny a případně odstranit ty poškozené (až na zdravou část). Vysazené stromky je vhodné vyvázat ke kůlům a zajistit jim ochranu proti poškození zvěří.

Při výsadbě meruňky se hojně používají takzvané podnože. Zjednodušeně řečeno se jedná o rostlinu (nebo její část), která slouží pro očkování či roubování jiné rostliny. Její zásluhou se podpoří přežití zasazené rostliny. Jako podnože pro meruňky se u kvalitních půd používají meruňkové semenáče. V případě těžší nebo sušší půdy lze zvolit myrobalán. V těžších vlhkých půdách lze pracovat se slivoňovými podnožemi.

Péče o meruňky spočívá především v časté zálivce mladého stromu. Ty starší stačí zalévat již pouze v období sucha. Vsadit dále můžete na průběžné mulčování půdy v okolí stromu, díky čemuž potlačíte růst plevele a zadržíte vláhu v půdě.

Za jak dlouho plodí meruňka

Meruňky začínají plodit většinou druhý až třetí rok po výsadbě. Vůbec nejvyšší plodnosti stromy zpravidla dosahují mezi desátým až dvanáctým rokem. Meruňky se nejčastěji pěstují do třicátého roku života.

Řez meruněk

Jednou z velmi důležitou disciplínou při pěstování tohoto ovocného stromu je bezpochyby správné stříhání meruněk. Kdy po jakém řezu sáhnout?

Jarní řez meruněk

Jarní řez meruněk se provádí v období od začátku rašení až do května. Jedná se o výchovný řez, při kterém se odstraňují suché, nemocné či poškozené výhony. Tento řez je zásadní provádět zejména u nově vysazených stromků. V dalších letech pak slouží k tomu, abyste strom udrželi v dobré kondici. 

Letní řez meruněk

K letnímu řezu meruněk se přistupuje v období od poloviny června až srpna (proto se mu někdy říká také srpnový řez meruněk). Jeho úkolem je podnítit růst nových větví. Tvorbu mladých letorostů delších než 25 cm lze podpořit zkrácením větví o třetinu až polovinu. Díky tomu podpoříme očka na spodní části letorostu k tomu, aby tvořila další výhony.

Podzimní řez meruněk

Na podzim se můžete zaměřit na zastřihování větvemi obtěžkaných stromů, u kterých se jednotlivým větvím nedostává dostatek světla. Bez podzimního řezu by meruňka nemusela mít na jaře dostatek síly k tomu, aby mohly vyrašit nové pupeny. Stejně tak dřevinu zbavte suchých, odumřelých nebo nemocných větví.

Radikální řez meruněk

Jako radikální řez meruněk se označuje ten, který se provádí bezprostředně po výsadbě. Tehdy je třeba odstranit veškeré výhony, které rostou příliš nízko a mohly by deformovat kmen rostliny. Kromě toho je nutné zkrátit také všechny ostatní výhony, které se nejčastěji stříhají na jednu třetinu až dvě třetiny délky. Ideálním obdobím pro tento řez je první jaro po podzimní výsadbě stromu.

TIP: Hledáte další originální plodinu pro pěstování ve vaší zahradě? Přečtěte si také náš článek zaměřený na pěstování moruše.

Ginkgo biloba je mimořádně silný strom. Zajímavostí je, že se jednalo o jedinou dřevinu, která přežila po útoku atomové bomby v Hirošimě. Roste velmi pomalu, nicméně nakonec může dosáhnout výšky až 30 metrů. Kromě toho lze však pěstovat i zakrslé odrůdy, které můžete tvarovat jako bonsaj.

Zjistěte, jak při pěstování tohoto stromu postupovat a na co si dát pozor.

Charakteristika jinanu dvoulaločného

Ginkgo biloba (neboli jinan dvoulaločný) se řadí k nejstarším stromům na zemi. Pyšní se vysokou odolností vůči přírodním živlům, klimatickým změnám a také nejrůznějším chorobám. Zajímavostí je skutečnost, že i když na první pohled nevypadá jako jehličnan, řadí se právě mezi jehličnaté stromy. Jednotlivé jehlice jsou totiž již natolik zploštělé, že připomínají spíše listy.

Listy ginkgo biloby mají tvar dvoulaločných vějířů a bývají poměrně velké. V letních měsících se vybarvují do krásné svěže zelené barvy. Na podzim pak přirozeně žloutnou a postupně opadávají.

Vyberte si sazenice jinanu dvoulaločného a pusťte se do jeho pěstování i u vás doma

Jinan dvoulaločný pěstování

Jinan dvoulaločný je ve východní Asii považován za posvátný strom. Často se proto vysazuje v blízkosti místních chrámů. Pěstovat jej však lze i v našich podmínkách. Vybrat si můžete z různých variant - některé druhy jsou převislé, jiné zakrslé a jiné mají různě tvarované listy.

Jinanu dvoulaločnému se nejlépe daří v propustné sušší jílovité půdě. Zpravidla dobře snáší i znečištěné ovzduší a zasolené půdy. Vyhněte se ale trvalému stínu a přemokření. Libuje si spíše na teplejších stanovištích, ale je mrazuvzdorný do zhruba -20 °C. Stromy existují buď samčí, nebo samičí. Pro zasazení do blízkosti domů lze však doporučit pouze samčí rostliny. Plody samičích stromů totiž mohou nepříjemně zapáchat.

Jinan dvoulaločný má tendenci růst spíše pomalu. Za rok průměrně přirůstá zhruba 30 cm. Poprvé začíná strom plodit zhruba ve svých 35 letech. Pokud chcete používat listy, je vhodné je sklízet na konci léta, případně časně na podzim (než začnou měnit svou barvu).

Nově vysazený strom potřebuje pravidelnou zálivku, dokud nedojde k zapuštění hlubokých kořenů. Poté je možné jej zalévat pouze během suchých letních měsíců. Zpravidla také není třeba používat hnojivo, jelikož ginkgo biloba dokáže všechny potřebné živiny čerpat z půdy.

Ginkgo biloba pěstování v květináči

Jinan dvoulaločný lze pěstovat nejen volně v půdě, ale i květináči. Požadavky pro pěstování jsou v mnohém podobné, v některých ohledech se však liší. Předně je třeba zvolit dostatečně velkou nádobu s drenážními otvory. Rostlina v květináči totiž potřebuje pravidelnou zálivku, a to obzvláště v době jejího aktivního růstu.

Ginkgo biloba stříhání

Pokud chcete jinan dvoulaločný udržet v přiměřené velikosti, můžete jej velmi snadno udržovat řezem. Střih totiž snáší skvěle a i z toho důvodu se mnohdy pěstuje jako efektní bonsaj.

Pamatujte na to, že každá odrůda stromu má svůj přirozený obrys. Sloupovité stromy například rostou v úzkém tvaru sloupu, jiné odrůdy mohou mít spíše pyramidový, nebo deštníkový tvar. Ořezávat můžete všechny větve, které zdánlivě konkurují hlavnímu kmeni. Odstraňovat lze také malé vzpřímené stonky vyrůstající ze země (tzv. přísavky). Nezapomeňte průběžně odstraňovat také všechny větve, které vypadají mrtvé nebo slabé.

Plody ginkgo biloby

Jak jsme již zmínili, ze samičích květů dozrávají plody, které příliš nevoní. Disponují poměrně masitou slupkou, která kryje jedlý bílý oříšek. Tyto oříšky bývají ve východní Asii považovány za pochoutku. Jejich chuť lze připodobnit kaštanům, některým chutnají jako kombinace edamame, brambor a piniových oříšků. Jelikož jsou mírně toxické, lze najednou konzumovat pouze několik semen. 

TIP: Hledáte spíše osvědčenou klasiku? V tom případě si nenechte ujít náš článek zaměřený na túje, které se často používají k optickému oddělení prostoru.

Nádherná a přitom jedovatá. Pouštní růže je krásná rostlina pocházející z Afriky, která skvěle ozdobí třeba váš parapet. Zaujme svými květy, které se vybarvují do bílé, růžové až tmavě červené barvy. Jak na její pěstování?

Pěstování pouštní růže

Pouštní růže ( Adenium obesum ) je sukulentní rostlina, která vás doslova uchvátí svými nádhernými květy. Právě díky nim skvěle rozzáří každý prostor. Jak napovídá samotný název, tato rostlina pochází z pouštních oblastí střední Afriky a arabského poloostrova. Ve svém domácím prostředí vytváří keře nebo menší stromky, které jsou charakteristické tlustým kmenem i větvemi. Barva květů může být bílá, růžová až tmavě červená, díky čemuž celek působí velmi dekorativním dojmem.

Z hlediska půdy pro pěstování volte písčitou zeminu. Vhodný může být substrát pro kaktusy a sukulenty. Mladé rostliny se přesazují každý rok vždy na jaře. Starší rostliny můžete přesazovat podle aktuální potřeby.

Pouštní růže je zvyklá na teplé počasí. Proto není divu, že jí nejvíce prospívá dostatek slunečních paprsků v průběhu celého roku. Jakmile je slunečního svitu málo nebo nastane zima, můžete ji nechat odpočívat při teplotě kolem 15 °C. V tomto období je zároveň důležité omezit zálivku a rostlině dopřát jen tolik vody, aby jí neuschly kořeny. Od dubna do října je naopak nutné růži pravidelně zalévat, přičemž do zálivky můžete přidat hnojivo pro kaktusy a sukulenty. Pokud máte skleník, můžete pouštní růži zhruba od dubna do září pěstovat v něm.

Nutno zdůraznit, že pouštní růže je jedovatá. Proto ji vždy umístěte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. Zároveň lze doporučit, abyste při manipulaci s ní používali rukavice.

Prohlédněte si aktuální nabídku pouštních růží v našem e-shopu a vyberte si rostlinu, která vás svými květy uchvátí

Tvarování pouštní růže

Pouštní růže je velmi tolerantní k řezu a tvarování. Díky tomu si z ní můžete postupem času vytvořit efektní bonsaj. Rostlině můžete dát vzpřímený nebo třeba šikmý vzhled. Také ji lze tvarovat do vzhledu nějakého živočicha a podobně.

Pouštní růže opadávají listy

Pouštní růži přirozeně opadávají listy v momentě, kdy nastane období sucha. Tento problém však může nastat také v případě, kdy dojde k určité změně podmínek (například rostlinu přenesete na jiné stanoviště). Pokud je to váš problém, nesnažte se růst nových listů podpořit o to větší zálivkou. Místo toho nechte rostlinu, aby si zvykla na nové prostředí při minimální zálivce. Pokud pouštní růže shazuje listy, může problém spočívat také v nedostatku světla.

Pouštní růže žloutnutí listů

Pokud si všimnete že listy pouštní růže začnou žloutnout, je na místě omezit zálivku.

Pouštní růže nekvete

Pouštní růže kvete při správné péči několikrát do roka. První květy se zpravidla objevují v květnu a červnu, další pak na scénu přichází koncem léta.

Co ale může stát za tím, že pouštní růže nekvete vůbec? V prvé řadě to může nastat v případě, kdy rostlina nemá dostatečný přístup ke slunečnímu svitu.

Květy se také nemusí na rostlině objevit v případě, že jste ji nedávno přesadili. Tehdy si totiž rostlina teprve může zvykat na nové prostředí a svou energii směřovat spíše do rostoucích kořenů než do toho, aby kvetla.

Problémy s květy mohou nastat také v momentě, kdy rostlina stojí v rozmočené půdě nebo ve vodě. V takovém případě rostlina nejen přestává kvést, ale také se na ní může objevit hniloba.

Pouštní růže nevyžaduje velkou intenzitu hnojení. Nicméně dostatek živin je podstatným faktorem k tomu, aby se mohly rozvinout květy.

Pouštní růže a škůdci

Silné a zdravé rostliny se zpravidla škůdcům dokáží velmi dobře ubránit. Někdy však může být pouštní růže napadena sviluškami či vlnatkami. Pokud tyto škůdce na rostlině spatříte, použijte ochranný prostředek dle návodu. Pamatujte na to, že vůbec největší škodu můžete rostlině napáchat v případě, kdy ji vystavíte příliš chladnému prostředí a nadměrné vlhkosti.

TIP: Slunné stanoviště vyhovuje i dalším rostlinám. Zjistěte, jak pěstovat rýmovník, který vám kromě jiného pomůže od ucpaného nosu.

Ozdobte svůj vstup do domu, terasu nebo třeba balkon. Jednou z možností jsou okrasné trávy, mezi které se řadí i majestátní ozdobnice čínská. Zjistěte, jak na její správné pěstování, jak ji připravit na zimu a kdy ji zastřihávat.

Charakteristika ozdobnice čínské

Ozdobnice čínská se právem řadí k jedněm z nejoblíbenějších okrasných trav. Kromě svého dekorativního vzhledu potěší také nízkými nároky na pěstování. Ozdobnice čínská původně pochází z východní Asie, přičemž v dnešní době je známo velké množství jejich kultivarů. Jednotlivé odrůdy se liší zejména svou výškou, tvarem, barvou listů a květů.

Rané odrůdy ozdobnice čínské kvetou v srpnu a září velkými květenstvími se stříbrnou až hnědočervenou barvou. Pozdní kultivary kvetou jen výjimečně. Jakožto okrasná tráva se rovněž v průběhu roku mění. Zatímco na jaře má krásně svěží zelenou barvu, během roku listy tmavnou a na podzim se zbarvují do nejrůznějších odstínů.

Prohlédněte si majestátní ozdobnice čínské v našem e-shopu a ozdobte s jejich pomocí i vaši zahradu

Pěstování ozdobnice čínské

Ozdobnici čínské se nejlépe daří na slunném, případně mírně zastíněném stanovišti. Pokud ji vysadíte do polostínu, je třeba počítat s tím, že méně pokvete. Z hlediska půdy tato rostlina není nikterak náročná. Pouze je třeba si dát pozor na dlouhodobě zamokřenou půdu, v níž by mohla uhnívat. Volte ideálně dobře propustnou běžnou půdu s dostatečným množstvím živin. V sušších chudších půdách budou trsy ozdobnice přirozeně menší. Rostlinu stačí zalévat pouze na začátku vegetace a v případě velkého sucha.

Než nastane zimní období, můžete ozdobnici čínskou svázat. Díky tomu zabráníte tomu, aby jednotlivé trsy vlivem sněhu rozklesávaly. Ozdobnice sice nevyžadují sezónní hnojení, nicméně kvalitní kompost v jarních měsících rostlině určitě dopřát můžete.

Nejznámější kultivary ozdobnice čínské

Kultivarů ozdobnice čínské existuje opravdu spousta. K těm nejznámějším se řadí například ´Zebrinus´ charakteristický svými příčně pruhovanými listy.

Kultivar ´Variegatus´ zaujme štíhlými trsy, které dorůstají až do výšky 170 cm. Jeho listy jsou podélně zelenobíle pruhované a obloukovitě převisají. V našich podmínkách ovšem kvete jen výjimečně.

´Silbertum´ se pyšní listy širokými zhruba 2 cm. Jednotlivé listy mají uprostřed světlý pruh.

Pokud se poohlížíte po spíše drobnějším kultivaru, můžete vsadit například na ´Flamingo´. Jeho trs dorůstá do výšky 90 cm. Zaujme svým bohatým květenstvím. Laty jsou nejprve růžové až vínové, později se vybarvují do krásného stříbřitého odstínu.

Pokud naopak hledáte skutečně vysokou okrasnou trávu, můžete se rozhodnout pro ozdobnici obrovskou. Její nároky na pěstování se od ozdobnice čínské prakticky neliší.

Ozdobnice čínská v květináči

Ozdobnice čínská patří mezi typické solitérní trávy. Vzhledem k tomu v zahradě nejlépe vynikne v podobě jednotlivých trsů na pečlivě posečeném trávníku. Přesto se však můžete rozhodnout pro její pěstování v květináči a tímto způsobem ozdobit například váš balkon či terasu.

Vždy však pamatujte na správný výběr nádoby. Květináč by měl být dostatečně velký, aby bylo možné zajistit zdravý a kvalitní růst ozdobnice. Dostatečná šířka je poté klíčem k tomu, aby si rostlina dokázala vytvořit kvalitní kořenový systém. Květináč by také měl mít na dně drenážní vrstvu, díky níž rostlině zajistíte adekvátní vlhkost.

Ozdobnice čínská jak rychle roste

Rychlost růstu ozdobnice čínské může záviset nejen na konkrétním kultivaru, ale i podmínkách, které jí dopřejeme. Obecně lze říct, že roční přírůstek činí zhruba 10 cm.

Ozdobnice čínská kdy stříhat

K zastřihávání ozdobnice čínské se doporučuje přistoupit na jaře, jakmile pominou poslední mrazy. V té době seřízněte celý trs zhruba 10 -15 cm nad zemí. A kdy naopak ozdobnici čínskou rozhodně nestříhat? Na podzim, stejně jako ostatní okrasné trávy.

TIP: Pamatujte na správné zazimování okrasných trav, abyste se z jejich krásy mohli těšit i příští rok. Zjistěte, jak postupovat.

Vytvořte si u vás v zahradě kousek Středomoří. Skvěle vám k tomu poslouží olivovníky, s jejichž pěstováním si hravě poradí i začátečníci. Zjistěte, jakou půdu zvolit, jak vydatně tuto rostlinu zalévat a na co si dát pozor. Poradíme vám také s tím, jak se starat o olivovník v zimě.

Olivovník evropský

Pěstování olivovníků není žádná věda. Nejoblíbenějším druhem olivovníku, který se pěstuje u nás, je jednoznačně olivovník evropský. Ten zaujme atraktivními úzkými stříbřitými listy a typickými zelenými plody. Původně pochází z Íránu, odkud se postupem času rozšířil do Středozemí. Olivovníky se nemusí pěstovat nutně jen kvůli olivám. Skvěle totiž poslouží i jako originální okrasné stromy, které promění vaši zahradu či terasu k nepoznání.

V našem e-shopu najdete zajímavé olivovníky na prodej. Stačí si tedy jen vybrat, objednat a zakomponovat je do své zahrady nebo třeba na terasu

Olivovník v zahradě

Olivovníkům se nejvíce daří v jemně navlhlé půdě, proto pamatujte na jejich pravidelné zalévání. Zatímco v zimních měsících bude pravděpodobně stačit zalévat rostlinu jednou týdně, v létě jí dopřejte dostatek vláhy alespoň dvakrát až třikrát týdně. Pozor si však dejte na to, aby voda v květináči zbytečně nestála, jelikož by mohla způsobit uhnívání kořenů. Substrát na olivovník volte ideálně tak, aby se jednalo o mírně zásaditou písčitě-hlinitou půdu.

Olivovníky ke svému správnému růstu potřebují dostatek slunečních paprsků. Proto je vhodné je vysadit na zahradu orientovanou ideálně na jih. Rostlinu není třeba rosit, jelikož v přírodě běžně roste v suchém podnebí.

Jak stříhat olivovník

Řez olivovníku rozhodně nemusí být nikterak radikální. Je ale třeba pravidelně zastřihávat bujné letorosty. Dlouhé větve se stříhají proto, aby strom zhutněl a netáhl se příliš do výšky. Pravidelně také uvolňujte střed stromu a prostříhejte větve, které vedou směrem dovnitř.

Kdy stříhat olivovník

Již vzrostlé stromky je třeba upravit řezem na jaře, nejpozději však v polovině července. Díky tomu stihnou nové výhony do zimy vyzrát. Každé dva roky můžete také přistoupit k prosvětlovacímu řezu.

První olivy můžete na stromu zaznamenat po zhruba pěti letech, a to především na roubovaných rostlinách. Postupně by se pak měla plodnost stromu zvyšovat, naplno však bude olivovník plodit až po několika desetiletích. Pamatujte také na to, že aby plody dostaly svou typickou chuť, je třeba je macerovat v silně slaném nálevu.

Olivovník v květináči

Olivovník je možné pěstovat nejen volně v zahradě. Popularitě se těší také jeho pěstování v nádobě. Pamatujte na to, že olivovníky špatně snáší vlhký vzduch. Proto je vhodné jim zajistit stanoviště, kde bude vzduch spíše sušší, a to především v zimě. Ideální může být například prostor na chodbě či terase, který je dobře chráněn před mrazem.

Jak pěstovat olivovník v květináči

Pokud se rozhodnete pro tento způsob, jistě vás bude zajímat, jak pěstovat olivovník v nádobě. Zvolit byste měli dostatečně velký květináč, aby se mohly kořeny olivovníku volně rozrůstat. Nádoba by měla být tak velká, jako koruna stromu. Olivovník přesaďte, jakmile se jeho koruna zvětší (nejlépe každých 3 až 5 let).

Samotný květináč s rostlinou poté umístěte na slunné místo, kde bude chráněn před silnějšími větry. Pro doplnění živin v půdě pamatujte na to, abyste zhruba každé dva roky olivovník přihnojovali a dosypávali nový substrát.

Aby docházelo k lepšímu odtoku vody z květináče, lze doporučit vytvořit uvnitř nádoby drenážní systém. To znamená, že dno květináče vysypete štěrkem či malými kamínky a přikryjete substrátem.

Olivovník na kmínku

Pokud se rozhodnete pro pěstování okrasného olivovníku, můžete upřednostnit pěstování dřeviny na kmínku. Olivovník se k tomu totiž skvěle hodí.

Olivovník mrazuvzdorný zpravidla není

Pokud olivovník pěstujete v nádobě, je vhodné jej na zimní měsíce přenést do interiéru (zhruba koncem října nebo v momentě, kdy venkovní teplota klesne pod 10 °C).

Olivovníky zasazené přímo v zahradě lze před mrazem ochránit vhodným způsobem zazimování. Výjimkou může být mrazuvzdorný olivovník, který dokáže chladné měsíce lépe přečkat (přesto se však doporučuje před zimou určitým způsobem ochránit každou odrůdu). Olivovník zkrátka a jednoduše miluje teplo.

Jak zazimovat olivovník

Kolem olivovníku lze navršit půdu, která rostlině poskytne izolaci před chladem. Okolí kmene dále také můžete přikrýt mulčem, který kořeny velmi dobře ochrání. Díky navršené půdě zároveň bude moct voda stéct dál od kořenů, díky čemuž nebude olivovník v zimě přemokřený.

Pokud očekáváte, že okolní teploty budou opravdu velmi nízké, můžete kmen a korunu stromu obalit jutovinou či netkanou textilií.

Pokud rostlinu přenesete do interiéru, vyhněte se příliš tmavým a vlhkým prostorám (v ideálním případě olivovník umistěte k oknu, aby se mu i v zimních měsících dostalo dostatek slunečních paprsků).

TIP: Pokud se rozhodnete pro okrasné pěstování olivovníku, můžete jej doplnit i dalšími zajímavými rostlinami. Jednou z možností je například hebe. Zjistěte, jak pěstovat hebe a z jakých variant můžete vybírat.

Hrušně jsou takovou pomyslnou klasikou českých zahrad. Jejich plody se skvěle hodí nejen k přímé konzumaci, ale i k výrobě kompotů nebo třeba destilátů. Zajímá vás, jakou odrůdu si vybrat pro pěstování? Na jaké stanoviště tuto dřevinu vysadit, aby se jí skvěle dařilo? A na co si dát pozor? Čtěte náš článek zaměřený na sázení hrušně a její pěstování.

Hrušně odrůdy

Jednotlivé odrůdy hrušní se dělí do 3 základních kategorií - letní, podzimní a zimní.

Letní odrůdy hrušní

U těchto odrůd se sklizně dočkáte zpravidla od začátku srpna do začátku září. Pyšní se sladkou a šťavnatou chutí a jsou určeny pro přímou konzumaci. Mezi populární letní odrůdy hrušní se řadí například Clappova, Isolda či hrušeň Williamsova.

Podzimní odrůdy hrušní

Podzimní hrušky zpravidla zrají v září. Jejich dužina je příjemně nasládlá, šťavnatá a rozplývavá. Tyto odrůdy se rovněž hodí buď pro přímou konzumaci, nebo krátkodobé uskladnění. Mezi populární podzimní druhy hrušní se řadí například Hardyho máslovka, Armida či Mramornaja.

Zimní odrůdy hrušní

Konzumní zralost těchto hrušek nastává zhruba od ledna do dubna. I vzhledem k tomu jsou většinou určeny pro uskladnění. Z oblíbených odrůd lze zmínit například hrušeň Erika, Amfora či Blanka.

Nabídka hrušní v našem e-shopu je poměrně rozsáhlá. Vyberte si odrůdu, která vám nejvíce zachutná

Hrušně do vyšších poloh

Zatímco některé odrůdy hrušní jsou vhodné do teplejšího oblastí s nadmořskou výškou od 200 do 350 metrů, jiné lze vysadit v lokalitách s nadmořskou výškou od 200 do 500 metrů. Mezi hrušně do vyšších poloh se řadí například Alice, Erica, hrušeň Lucasova či Alfa. Naopak z teplomilných hrušní můžeme zmínit hrušeň Williamsovu či Amforu.

Samosprašné hrušně

Jako samosprašnost se označuje schopnost opylení květu přenesením vlastního pylu z prašníku na bliznu. Mezi samosprašné odrůdy hrušní patří například hrušeň Condo či hrušeň Patten. Zmínit můžeme také částečně samosprašnou odrůdu s označením hrušeň Suvenýr. Klasické odrůdy jsou převažně cizosprašné a vyžadují pro získání bohaté úrody opylovače.

Výsadba hrušní

Hrušně mají obecně vyšší nároky na podmínky stanoviště. Dařit se jim bude zejména v teplých a středních polohách, přičemž průměrná roční teplota stanoviště by se měla pohybovat mezi 7,5-9 °C.

Co se týče půdy, tu volte hlubokou, středně těžkou až těžší. Měla by být slabě kyselá až neutrální, ideální je pH mezi 6,0-7,2 pH. Naopak nevhodné pro pěstování jsou vápenité a zamokřelé půdy. Důležitá je také správná orientace stanoviště na světové strany, kdy hrušním prospívá zejména jihovýchodní, jihozápadní či jižní strana.

Pro samotnou výsadbu hrušky je třeba vyhloubit dostatečně velkou jámu (o rozměrech zhruba 1 m × 60 cm). Před zasazením stromku odstraňte jeho odumřelé kořeny a namočte jej do vody. Většina mladých stromů bude v prvních letech života potřebovat patřičnou oporu. Proto do vyhloubené jámy zatlučte také kůl. Po zasazení stromu do půdy jej nezapomeňte zalít zhruba 15 litry vody. Při výsadbě můžete použít také přípravek Plantasorb, který pomáhá v půdě udržovat vodu a uvolňuje ji pro potřeby rostliny v suchém období. Největšího účinku přitom dosahuje společně s mykorhizními přípravky.

Nemoci hrušně

Mezi nejvýznamnější nemoci hrušní se řadí takzvaná rez hrušňová, hostitelem je jalovec. Nemoc se přitom vyskytuje právě v místech, kde se nachází oba tyto stromy. Prevence před výskytem nemoci spočívá v tom, že byste neměli oba hostitelské stromy pěstovat v těsné blízkosti. Pokud tedy chcete mít v zahradě jak hrušni, tak i jalovec, zasaďte je alespoň 300 metrů od sebe (záleží však také na proudění vzduchu a podobně). Pokud se chcete nemoci vyhnout, vyplatí se také vybírat hrušně rezistentní vůči rzi hruškové.

Z dalších nemocí můžeme zmínit takzvanou moniliniovou hnilobu hrušek, kdy se na jednotlivých plodech rychle rozšiřují hnilobné skvrny a následuje postupná hniloba celých plodů.

Řez hrušně

Řez hrušní se provádí dle prakticky stejných zásad jako řez jabloní. Tato dřevina obecně řez snáší velmi dobře. Jelikož má tendenci růst strměji směrem vzhůru, je vhodné ji vyvazovat hned v počátku pěstování. Díky tomu si můžete nastavit vhodný základní tvar koruny.

Kdy stříhat hrušně

Jako první přichází na řadu řez hrušní po výsadbě. V tomto směru přitom záleží na tom, jak starý stromek jste zasadili a zda již stihl vytvořit nějaké postranní větve. Tyto větve se zkracují těsně nad pupenem směřujícím ven. Všechny nové výhony můžete u nového stromku zkracovat zhruba na polovinu. Zároveň odstraňujte ty výhony, které rostou směrem do koruny stromu. Díky pravidelném řezu v prvním roce života se koruna hrušně velmi rychle rozvětví.

Jarní řez hrušně

V rámci jarního řezu hrušky můžete zkracovat nebo zaštipovat letorosty, díky čemuž podpoříte lepší tvorbu pupenů.

Zimní řez hrušní

K prořezání hrušně lze přistoupit také v zimě, díky čemuž podpoříte její celkové zdraví a úrodnost. Pokud se jedná o strom se slabým růstem, doporučuje se střih hrušně provádět ideálně před obdobím vegetačního klidu. Dejte si však pozor na to, že zimní řez hrušně se nesmí provádět při teplotě nižší než -8 °C, jelikož mráz by mohl poškodit obnažené pletivo.

Hrušky a jablka patří neodmyslitelně k sobě. Přečtěte si, jak vybrat jabloně do chladných oblastí, aby se jim dařilo.