května 2023

Okurka (Cucumis) je rod rostlin patřící do čeledi Cucurbitaceae, který zahrnuje asi 52 druhů. Tento rod je považován za jednoho z nejdůležitějších zástupců této čeledi, neboť mezi ně patří dvě velmi oblíbené a komerčně významné plodiny - okurka setá (Cucumis sativus) a meloun (Cucumis melo).

Okurky jsou původem z tropických a subtropických oblastí Asie a Indie, kde se přirozeně vyskytují na různých stanovištích od nížin po horské oblasti.

Rostliny rodu Cucumis jsou jednoleté popínavé byliny s dlanitě složenými listy a úponky, které jim umožňují šplhat po oporách. Květy jsou jednopohlavné, žluté barvy a vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích. Plodem je bobule nebo peckovice s mnoha semeny, která může být různorodá co do tvaru, velikosti i barvy.

Okurky jsou známé pro svou vysokou nutriční hodnotu, obsah vitamínů a minerálů, velké množství vody, a také pro svou širokou škálu kulinářských, kosmetických a léčebných využití.

Výsev okurek

Semena okurky můžeme vysévat do sadbovačů pro předpěstování sazenic, ale také přímo do záhonů ve skleníku či na zahradě. V těchto případech se termín liší, protože semínka pro vyklíčení potřebují dostatek tepla a absenci přízemních mrazíků. Jak tedy na to?

Výsev okurek do skleníku

Chcete-li pěstovat okurky ve skleníku po celou dobu vegetace, můžete je vysévat přímo do země. Vždy je ale lepší si sazenice předpěstovat, a pokud máte skleník, můžete se do toho pustit brzy zjara.

Trváte-li i přesto na tom, že budete okurky pěstovat přímo ze semen, připravte si ve skleníku záhony a skleník dobře vyhřejte. Okurky potřebují pro klíčení teplotu kolem 20-25 °C, půda by měla mít minimálně 15 °C. Skleník pravidelně větráme, aby se zabránilo přemnožení plísní a hub. Udržujte půdu stále mírně vlhkou. Sazenice okurek by měly vyklíčit do 7-14 dnů.

Výsev okurek na záhon

Jak jsme si již nastínili v předchozí kapitole, semínka okurek můžeme vysévat přímo do záhonu. Toto pěstování však má svá pravidla. Tím nejdůležitějším je dostatečně teplá půda i vzduch.

Před výsadbou se tedy ujistěte, že půda je dostatečně zahřátá (nejméně 15 °C) a že již nehrozí mrazy, což obvykle bývá až v květnu nebo červnu. Vyberte slunné místo s dobře propustnou a živinami bohatou půdou.

Semínka okurek zasaďte přímo do záhonu asi 1-2 cm hluboko a nechte mezi nimi rozestup cca 30-40 cm pro optimální růst rostlin. Po výsadbě pravidelně zalévejte a udržujte půdu vlhkou, ale ne přemokřenou. Okurky ocení také pravidelné hnojení a oporu pro růst (o tom si v našem článku také povíme).

Vypěstujte si vlastní salátovky nebo nakládačky - semena okurek najdete v našem e-shopu mezi plodovou zeleninou.

Předpěstování okurek

Okurky zpravidla předpěstováváme ve vyhřívaném skleníku nebo v interiéru. K výsevu přistupujeme již začátkem dubna, aby byly sazenice do konce května, kdy již nehrozí přízemní mrazíky, dostatečně silné.

Pro předpěstování okurek použijte malé květináče, rašelinové kelímky nebo speciální sazeničkové palety. Okurky potřebují dobře propustnou a živinami bohatou půdu. Můžete použít kvalitní zahradní substrát nebo směs kompostu s perlitem pro zlepšení drenáže.

Do každé nádoby zasaďte 1-2 semínka okurky, asi 1-2 cm hluboko. Pokud vysazujete více semínek do jedné nádoby, nechte mezi nimi dostatek prostoru (alespoň 5 cm), aby se rostliny mohly rozvíjet.

Po výsadbě semínek důkladně zalijte půdu, ale nepřelijte ji - pozor na vyplavení semen, použijte vhodný typ konvičky nebo rozprašovač. Půda by měla být vlhká, ale ne promočená.

Okurky potřebují pro klíčení teplotu kolem 20-25 °C. Umístěte nádoby na teplé a světlé místo, ideálně s přístupem k přímému slunci. Sazenice okurek by měly vyklíčit do 7-14 dnů. Jakmile sazenice dosáhnou výšky asi 10 cm a mají několik pravých listů, mohou být přesazeny na větší nádoby nebo venkovní záhon, pokud je již dostatečně teplo.

Před přesazením sazenic okurek venku je důležité je aklimatizovat na venkovní podmínky. Sazenice tedy postupně otužujeme a ponecháváme je venku nejdříve pouze na chvíli, později čas protahujeme, až je nakonec přemístíme ven úplně.

Čím hnojit okurky

Stejně jako většina druhů zeleniny, také okurky potřebují ke zdárnému růstu dostatek živin, které během vegetace doplňujeme hnojivy. Využít můžete klasická minerální hnojiva, která však nejsou pro rostliny určené ke konzumaci nejlepší. Skvělou volbou jsou přírodní organická hnojiva, jako je kompost, hnůj, slepičince nebo nějaká forma zeleného hnojení. Tyto přírodní materiály pomáhají zlepšit strukturu půdy, zvyšují obsah živin a podporují mikrobiální aktivitu.

Při hnojení (nejen) okurek je důležité dodržovat správné dávkování a intervaly aplikace, aby nedošlo k přehnojení nebo poškození rostlin. Řídíme se vždy informacemi uvedenými na obalu hnojiva. Kompost či hnůj zapravujeme do půdy ještě před vysazením rostlin. Během vegetace pak v pravidelných intervalech přihnojujeme buďto hnojivy rozpustnými ve vodě, která aplikujeme společně se zálivkou, nebo můžeme na povrch záhonu opět navrstvit menší množství kompostu a podobně.

Chcete-li rostliny podpořit v přirozeném získávání důležitých látek z půdy a vody, vyzkoušejte symbiotické houby v přípravku Symbivit. Celý proces funguje na principu symbiózy a konkrétně tato spolupráce kořenů rostliny a hub, které se na nich usídlí, se nazývá mykorhiza. Rostlina poskytuje houbě energii, kterou získává se slunečního světla - houba jí naoplátku zásobuje velkým množstvím vody s živinami a podporuje navíc funkci kořenové mikroflory, díky čemuž dochází ke zefektivnění vstřebávání živin.

Okurky nakládačky pěstování

Pěstování “nakládaček” je snadnější než u jiných typů okurek - zatímco hadovky nebo tzv. svačinové okurky musíme jako sadbu zakoupit, jelikož se častou roubují na podnože dýní, nakládačky vypěstujeme ze semínek ve skleníku i záhonu. Jsou vhodné pro pěstování na poli, poměrně odolné a mají vysoké výnosy. Stačí jim pravidelné hnojení, bohatá zálivka a občas záhon zbavit plevele.

Choroby okurek

Se zeleninou to bývá v zahradě často náročné. O rostliny a plody plné živin se totiž pokoušejí nejen škůdci, ale i celá řada chorob. Ty se nevyhýbají ani okurkám. S čím se u nich můžeme setkat?

Plísně - projevují se bílým až šedým práškovitým povlakem na listech, který se postupně rozšiřuje na celou rostlinu. Plísně však mohou způsobovat i hnědnutí či černání listů, záleží na konkrétním druhu.

Erwinia tracheiphila - jedná se o bakterii způsobující hnití a žloutnutí listů, vadnutí a úhyn celé rostliny.

Mozaika okurková - jedná se o virové onemocnění, které se projevuje deformacemi listů, žlutými skvrnami a výskytem velmi malých, či dokonce žádných plodů.

Antraknóza - tato houbová choroba způsobuje tmavé skvrny na listech, stoncích a plodech.

Žloutnutí okurek - žloutnutí listů i plodů může způsobovat přelévání rostlin, ale také nedostatek živin nebo světla, případně výskyt škůdců (nejčastěji savého hmyzu jako jsou mšice).

Pro úspěšné pěstování okurek je důležité pravidelně sledovat rostliny a včas zasahovat proti možným chorobám. Používejte preventivní opatření, jako je správná poloha záhonu, dostatečný rozestup mezi rostlinami, použití zdravých sazenic nebo semínek a kontrola škůdců. V případě výskytu choroby neprodleně odstraňujte napadené části a aplikujte vhodné fungicidy nebo baktericidy dle pokynů výrobce.

Kdy sázet okurky

Chcete-li si předpěstovat vlastní sazenice, začněte s tím již tři až čtyři týdny před plánovanou výsadbou do záhonů, a to ve vytápěném skleníku nebo uvnitř domu.

Kdy se sází okurky

Kdy tedy zasadit okurky? Sazenice do záhonů vysazujeme nejčastěji po “zmrzlých mužích”, tedy v druhé polovině května. V tuto chvíli již nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly choulostivé rostliny zničit.

Sázení okurek

Před výsadbou předpěstovaných sazenic si nejprve zvolíme správné stanoviště a připravíme záhon. Okurky potřebují dostatek slunce, ideálně 6-8 hodin denně. Pozemek by měl být také chráněný před větrem a nevlídnými vlivy počasí. Záhon zbavte plevele, půdu prokypřete a zapravte kompost. Před vysazením do záhonu je dobré sazenice řádně zalít, aby měly dostatek vláhy pro první dny na novém místě.

Jak daleko od sebe sázet okurky

Jamky v záhonech by měly být v rozestupech 40 až 60 centimetrů. Záleží však na tom, jaký druh okurek pěstujete a jakým způsobem. Plazivé odrůdy mívají častěji ještě větší rozestupy, klidně i 90 centimetrů a více. Pokud však rostliny vyvádíte například po síti nebo je vyvazujete, můžete se držet 40 až 50 centimetrů.

Roubování okurek

O roubování okurek jste ještě možná neslyšeli, zejména pokud pěstujete výhradně nakládačky a polní okurky. Roubují se totiž hlavně hadovky, které jsou náchylnější k různým chorobám a díky roubování podpoříme nejen vitalitu celé rostliny, ale také výnosy. Sazenice salátových okurek neboli hadovek již koupíte většinou roubované. Jedná se totiž o náročnou disciplínu, která potrápí začínající i pokročilé zahradníky. Pokud se však do toho chcete pustit i přesto sami, zde je pár tipů.

Jako podnož můžete použít odolnější odrůdy okurek nebo dýní, které mají silný kořenový systém a odolnost vůči chorobám. Štěp by měl být z odrůdy okurky s dobrými plodícími vlastnostmi.

K roubování budete potřebovat ostrý a čistý nožík nebo skalpel, roubovací klipy nebo pásky a dezinfekční prostředek na sterilizaci nástrojů. Ty je třeba důkladně vyčistit, abychom se vyvarovali přenosu chorob.

Vyberte zdravou a silnou rostlinu jako podnož. Proveďte šikmý řez asi 2-3 cm nad půdou, přičemž délka řezu by měla být asi 2 cm. Dále zvolte zdravý výhon okurky požadované odrůdy jako štěp. Proveďte stejný šikmý řez, jako u podnože, tak aby se oba řezy dobře spojily. Položte štěp na podnož tak, aby se obikmé řezy přesně kryly. Ujistěte se, že místa řezů jsou dobře spojená a že cambium (tenká vrstva buněk mezi kůrou a dřevem) obou rostlin je v kontaktu.

K upevnění spojení použijte roubovací klipy nebo pásky. Rostliny umístěte do stínu a zajistěte jim vlhké prostředí (například pomocí plastového sáčku). Zalévejte opatrně a pravidelně, aby byla půda vlhká, ale ne přemokřená. Během následujících 7-10 dnů by mělo dojít k srůstání roubovaných částí. Po úspěšném srůstu můžete postupně zvykat roubované rostliny na silnější světlo a nakonec je vysadit na záhon.

Roubované okurky také lze koupit v našem e-shopu.

Pěstování okurek na síti

Pěstování okurek na síti je stále populárnější a má to hned několik důvodů. Tím prvním je minimalizace plísní. Okurky na síti lépe “dýchají”, prosychají a zelené části neustále neleží na vlhké půdě, která se k množení patogenů přímo nabízí. Ke květům a plodům se také dostane více slunce. Dočkáme se tak větších a chutnějších okurek.

Pěstování na síti je snadné, protože rostlina se svými úponky přirozeně plazí sama. Stačí do záhonu upevnit síť kolmo k zemině. Když jsou sazenice dostatečně vysoké, začneme je na síť navádět. Poté již regulujeme jejich směr a vyvádíme konce stonků až k horní části sítě, odkud pak necháme rostlinu přerůstat zpět dolů. Pokud chcete, aby se držela pouze “v mezích sítě”, zaštípněte vrchol stonku souběžně s její horní částí.

Vyvazování okurek

Stejná pozitiva jako pěstování na síti má i vyvazování okurek. Vyvazování probíhá stejně jako například u fazolí. Nejsnazší je umístit sazenice na záhonu do kruhu a do jeho středu zapíchnout přibližně 1,5 až 2 metry dlouhou tyč. U každé sazenice zapíchneme do země kolík a vyvedeme provázek k vrcholu tyče. Po těchto napnutých provázcích pak budeme směřovat rostoucí stonky - dostatečně silný šlahoun vždy opatrně přivážeme k tyči pomocí provázku a necháme ho růst až k vrcholu tyče. Zde můžeme stonky buďto zastřihnout, nebo jej nechat růst po tyči dolů.

Okurky na balkoně

Příliš mnoho zahradníků okurky na balkonech nepěstuje. Tato zelenina totiž potřebuje poměrně dost místa, slunce a vláhy. Zvolíte-li tu správnou odrůdu a způsob pěstování, podaří se vám sklidit plody také v květináči na balkoně či terase.

Pěstování okurek v nádobách

Pro pěstování okurek na balkoně budete potřebovat dostatečně velké nádoby nebo květináče s dobrou drenáží. Doporučuje se použít nádoby s minimálním průměrem 30 cm a hloubkou 20-25 cm. Nádoby naplňte kvalitním zahradnickým substrátem smíchaným s kompostem nebo organickým hnojivem. Do každého květináče pak přijde jedna sazenice.

Květináče umístěte na dostatečně prosluněné stanoviště a pravidelně zalévejte. Do nádoby dejte stabilní oporu (například spirálovou tyč, drátěnou mříž a podobně).

TIP: Hledáte-li nenáročnou zeleninu do zahrady, kterou upotřebíte téměř v každém receptu, vysaďte si česnek. Snese téměř všechny typy půd a vysadit ho můžete na jaře i na podzim. Jak na pěstování česneku se dozvíte v našem předchozím článku.

Vrba (Salix) je poměrně obsáhlý rod stromovitých či keřovitých rostlin. Vrby se běžně vyskytují téměř po celém světě, naprostá většina však v mírném podnebí severní polokoule, spíše ve vlhkých oblastech. Najdeme je podél řek, kolem rybníků, v blízkosti rašelinišť, v lužních lesích, ale i ve vyšších a chladnějších polohách.

U nás je vrba spojována s mnoha tradicemi, v minulosti bylo dřevo využíváno nejen v košíkářství, ale také k výrobě nábytku či hudebních nástrojů. Vrbová kůra se také využívala v tradiční medicíně. Kromě toho se jedná o důležitou včelařskou rostlinu. Jehnědy jsou totiž plné sladkého nektaru a pylu, což hmyz velmi ocení. 

Vrby mají obvykle silný kmen (vzhledem k velikosti stromku), případně rostou ve tvaru keře. Listy jsou kopinaté nebo čárkovité, drobných rozměrů, na podzim opadají. Květy vrby jsou uspořádány do jehněd. Ty mohou mít odlišný vzhled; nám jsou již od dětství nejznámější jehnědy vrby jívy, kterým se lidově říká “kočičky”, pro jejich hebkou strukturu.

Pěstování vrby

Vrby jsou náročné na světlo a vláhu. Vysazujeme je tedy na stanoviště slunné, případně s dostatkem rozptýleného světla po celý den. Polostín či plný stín těmto rostlinám nesvědčí.

Na půdu vrby nejsou vybíravé. Dobře se jim daří i v méně výživných půdách s vysokým podílem písku. Stěžejní je pro ně dostatek vlhkosti. Pokud vrbu nevysadíte přímo u jezírka nebo u rybníku, musíte ji pravidelně zalévat - zemina kolem kmene by měla být neustále mírně vlhká (nikoliv podmáčená, i když v tomto ohledu snesou hodně).

Jak zasadit vrbu

Vrbu vysazujeme stejně jako kterýkoliv jiný strom či keř. Důležité je zvolit optimální stanoviště - to už jsme si přiblížili v předchozím odstavci. 

Vrbu zasadíte tak, že vykopete dostatečně velkou jámu pro kořenový bal, umístíte strom do jámy a pevně přikryjete zeminou. U některých druhů, například u vrby košíkářské, je důležité vysadit sazenici tak, aby jednotlivé větve byly k okolnímu povrchu pod úhlem 60°, přičemž nad zemí zůstávají 3 až 5 pupenů z každého prutu.

Kdy zasadit vrbu

Vrbu je nejlepší zasadit na podzim nebo na jaře, když není v plném růstu. Máte-li však kvalitní a dostatečně předpěstované sazenice, můžete je umístit do půdy prakticky kdykoliv od jara až do podzimu. Vysazujete-li během vegetačního období, musíte se rostlině více věnovat, zejména co se zálivky týče.

Kam zasadit vrbu

Vrbu byste měli zasadit na slunné místo s dostatkem vlhkosti a prostoru pro její růst. Některé asijské druhy, například vrba japonská, snesou i mírný polostín.

Vrby jsou mrazuvzdorné, není tedy nutná výsadba do květináčů a náročný transport na konci každé sezóny. Větve některých druhů jsou poměrně tenké a křehké, proto se vyplatí stromky vysadit na místo chráněné před větrem. To se však netýká například vrby košíkářské nebo některých našich původních druhů, které mají pružné a odolné větve.

Stříhání vrby

Vrbu je vhodné stříhat v období vegetačního klidu, tedy od pozdního podzimu do časného jara.

Při řezu odstraňujeme zejména suché, poškozené a překrývající se větve. U všech pěstovaných druhů dbáme také na estetiku, korunu tedy udržujeme v pravidelném tvaru. 

Vrby obrůstají rychle, během roku tak provádíme nejčastěji dva až tři řezy. Ten první bývá nejradikálnější a uskutečňujeme jej ještě před vytvořením prvních pupenů, tedy klidně již v únoru. Během roku provádíme udržovací řezy.

Kdy stříhat japonskou vrbu

Vrbu japonskou stříháme každý rok celkem třikrát. První řez provádíme na pomezí února a března. Důležité je, aby ještě na větvích nebyly rozvinuté pupeny a řez tak vrbě neuškodil. V tuto roční dobu se nebojíme do keře zasáhnout pořádně a provedeme radikální řez, při kterém zkrátíme výhony až o dvě třetiny jejich délky.

Další řez provádíme v létě, kdy vrbu zastřihujeme do pěkného tvaru. Poslední pak učiníme na podzim, ideálně v listopadu, kdy odstraňujeme všechny vyčnívající větve, které narušují estetiku koruny. 

Stříhání vrby na podzim

Pro řez vrby se nejvíce hodí doba Velikonoc. Ne nadarmo se košíky, pomlázky a další výrobky pletou právě z vrbového proutí, které bylo vždy nutné v tuto roční dobu odstranit. Řez však můžeme v některých případech provádět také na podzim. Nejčastěji tak činíme u drobných okrasných druhů, které chceme udržovat kompaktní a úhledné (vzrostlé stromy a košaté keře seřezáváme jednou za jeden až dva roky na jaře). 

Podzimní řez nesmí být radikální. Jedná se o řez udržovací, kdy odstraňujeme pouze nežádoucí části větví, které narušují tvar koruny. 

Vrba druhy

Tento rod zahrnuje více než 400 jednotlivých druhů. Některé druhy vrb jsou si natolik blízké, že k jejich přesnému rozeznání je potřeba využít odborných botanických technik. 

V české přírodě najdeme 22 původních druhů, které přirozeně rostou zejména ve vlhkých oblastech, podél řek, rybníků či jiných vodních ploch. Vrby jsou však oblíbené také jako okrasné stromy, v zahradách tak kromě našich původních druhů najdeme i některé z asijských a amerických vrb. 

Mezi nejběžnější i nejoblíbenější druhy pěstované u nás patří:

Vrba růžová (Salix gracilistyla) - tento druh je zajímavý svými růžovými “kočičkami”, ´Mount Aso´.

Vrba japonská (Salix integra) - druh okrasný nejen jarními květy, ale také listem. Snadno se tvaruje, v zahradách je velmi oblíbený. Zejména ´Hakuro Nishiki´.

Vrba stromečkovitá (Salix arbuscula) - nízká okrasná vrba, tvoří asi jeden metr vysoký stromek. S oblibou vysazována jako doplněk mezi nízké keře a byliny.

Vrba jíva (Salix caprea) - středně vysoký strom, který preferuje růst u vodních ploch. Významná včelařská rostlina. Zajímavá je také převislá forma ´Pendula´. 

Naše další původní druhy běžně se vyskytující v přírodě střední Evropy jsou Vrba bílá (Salix alba), Vrba křehká (Salix euxina), Vrba trojmužná (Salix triandra), Vrba popelavá (Salix cinerea), Vrba ušatá (Salix aurita)

Sazenice vrby do vaší zahrady, k jezírku i rybníku najdete také na našem e-shopu. Vybírat můžete hned z několika oblíbených druhů

Okrasná vrba

Okrasné vrby jsou v současnosti velmi žádaným doplňkem moderních záhonů plných okrasných travin, nízkých keřů a kvetoucích bylin. Mezi oblíbené okrasné druhy patří například vrba japonská nebo vrba pokroucená. 

Kroucená vrba v květináči

Kroucená vrba v květináči je krásnou jarní dekorací nejen na zahradu, ale také na balkon, terasu či před dům. Důležité je opět dodržet několik pravidel pro pěstování - zejména plně slunečné stanoviště a dostatek vláhy.

Pokud chcete zakoupenou vrbu v květináči pěstovat i nadále, je nutné je přesadit do větší nádoby a v zimních měsících ideálně květináč s rostlinou přenést do skleníku, ve kterém nemrzne. Kroucenou vrbu také můžete po sezóně z původního květníku vyjmout a jednoduše ji vysadit do zahrady.

Převislá vrba na kmínku

Okrasná vrba na kmínku ´Pendula´ nebo ´Kilmanrock´ zkrášlí předzahrádku, poskytne stín v parku nebo se postará o smuteční vzhled pietního místa. Mezi převislé druhy vrb patří například vrba babylonská, vrba bílá, vrba Matsudova nebo vrba náhrobní. Všechny jmenované druhy se však dorůstají i několika metrů. Hledáte-li drobnější druh převislé vrby na kmínku do zahrady, zvolte například vrbu stromečkovou.

TIP: Milujete minimalistický vzhled okrasných odrůd neplodících stromů? Vrbu v zahradě krásné doplní třeba zakrslé břízy nebo javory. A právě o pěstování okrasných javorů jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Čilimník (Cytisus) je rod rostlin z čeledi bobovité a zahrnuje přibližně 50 jednotlivých druhů. Tento keř je původem z Evropy, západní Asie a severní Afriky, kde roste na slunných stráních, v křovinách nebo ve světlých lesích. U nás je původním druhem pouze čilimník černající, zdomácněl zde také janovec metlatý, který mimo to pěstujeme jako okrasnou dřevinu nejen v zahradách, ale také v parcích a městských výsadbách.

Čilimníky jsou známé svými nápadnými květy, které se objevují na jaře v různých odstínech žluté, oranžové, červené či bílé barvy, záleží na druhu i kultivaru. Květy mají charakteristický tvar typický pro bobovité rostliny a mohou být jednoduché nebo složené do hroznů.

Pěstování čilimníků se svou náročností příliš neliší od jiných kvetoucích keřů. V následujících řádcích se dozvíte, co rostlina ke zdárnému růstu a kvetení potřebuje.

Barvy čilimníků

Květy čilimníků mohou mít různá zbarvení. Barva květů závisí nejen na druhu, ale také na konkrétní odrůdě. Setkat se tak můžeme s čilimníky s bílými, žlutými, oranžovými, červenými, narůžovělými či béžovohnědými květy. Ty mohou být dokonce dvoubarevné a vytváří tak zajímavé variace.

Rod čilimník zahrnuje více než 50 druhů. V našich zahradách se však nejčastěji setkáme s čilimníkem časným (Cytisus × praecox) a čilimníkem metlatým (Cytisus scoparius).

Tyto dva druhy se pěstují jako okrasné, pod jejich názvem tak najdeme celou řadu kultivarů, které se od sebe liší barvou, ale i výškou keře a dalšími znaky.

Nádherně zbarvené čilimníky osvěží každou zahradu již brzy zjara. Navštivte náš e-shop a vyberte si z naší nabídky

Čilimník časný

Čilimník časný (Cytisus × praecox) je hybridní druh čilimníku, který vznikl křížením Cytisus purgans a Cytisus multiflorus. Tento keřovitý druh je oblíbený pro své bohaté kvetení, které nastává již brzy na jaře, odtud také název "časný".

Květy Čilimníku časného se vyskytují v různých odstínech žluté, bílé a narůžovělé barvy. Tyto nápadné květy bývají uspořádány ve shlucích jsou atraktivní nejen pro pěstitele, ale také pro opylovače z řad hmyzu.

Mezi nejoblíbenější odrůdy čilimníku časného patří například ‘Firefly’ se zajímavým, žlutooranžovým zbarvením květů, ‘Booscop Ruby’ s rudými květy, 'Albus' s bílými květy, žlutý 'Allgold', nezvykle zbarvená 'Frisia' s hnědožlutými křídly a béžovožlutým až růžovofialovým člunkem nebo 'Zitronenregen' se žlutými květy.

Janovec metlatý

Janovec metlatý (Cytisus scoparius), jiným názvem také čilimník metlatý, je keřovitý druh pochází z Evropy a severozápadní Afriky. Jeho přirozeným stanovištěm jsou slunné stráních a světlé lesy - z toho tedy lze usoudit, že v zahradě bude keři vyhovovat jak plné slunce, tak polostín.

Tento druh čilimníku dorůstá do výšky 1-3 metry a je charakteristický svou hustou, vzpřímenou a rozvětvenou stavbou. Jeho nápadné květy mají obvykle žlutou barvu (u kultivarů se může barva lišit) a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Janovec metlatý byl tradičně používán pro výrobu košťat, odtud jeho název "metlatý". Dřive se také využíval v lidovém léčitelství nebo ke zúrodňování písité půdy. Dnes je tento druh oblíbený jako okrasná dřevina pro své atraktivní kvetení a nenáročnost na pěstování.

Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Lena’ s poměrně velkými oranžovými květy s nažloutlým středem nebo ‘La Coquette’ v trikolorním fialovo-žluto-bílém zbarvení.

Čilimník černající

Čilimník černající (Cytisus nigricans) je původním druhem ve střední Evropě, tedy i v České republice a na Slovensku. Tento keř se vyskytuje především na okrajích lesů, ve světlých lesích, nebo na sušších kamenitých místech a kolem skal. Vyhledává spíše neutrální až zásadité půdy, které jsou chudé na živiny a často vysychají.

Čilimník černající dorůstá do výšky půl až dvou metru. Jeho květy mají žlutou barvu s tmavými skvrnami uvnitř a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Čilimník na kmínku

Čilimník na kmínku je okrasná dřevina, která se pěstuje ve formě stromku s jedním nebo několika kmínky a korunou tvořenou keřovitými větvemi. Abychom dosáhli tohoto vzhledu, roubujeme mladé keře čilimníku na podnože, protože ani pečlivým řezem bychom takového výsledku pravděpodobně přirozeně nedosáhli.

Tato forma čilimníku je oblíbená pro svůj atraktivní vzhled a kompaktní růst, díky čemuž je vhodný do menších zahrad, nádob na terasách nebo jako solitér mezi jinými rostlinami.

Čilimník na kmínku vyžaduje stejnou péči jako ostatní druhy čilimníků, tedy pravidelný řez a stříhání, dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku. Při pěstování v nádobách je důležité zajistit dostatečně velký kontejner a pravidelné přesazování do větší nádoby. Zimu by měl stromek strávit na chráněném místě bez mrazu.

Čilimník řez

Péče o čilimník zahrnuje pravidelný řez a stříhání, aby rostlina udržela kompaktní tvar a bohatě kvetla. Řez čilimníku by měl probíhat po odkvětu, obvykle na konci jara nebo začátku léta. Při řezu je důležité odstranit všechny odkvetlé květy a zkrátit větve, které nesou květy, o asi jednu třetinu jejich délky. Také je vhodné prořezat starší a slabší větve u základny keře, aby se podpořil růst mladých a silných výhonů.

Udržovací stříhání čilimníku spočívá ve formování keře podle potřeb a estetických preferencí. Může být provedeno kdykoli během vegetačního období, ale ideálně by mělo být provedeno před nástupem zimy, aby rostlina mohla lépe odolávat chladným podmínkám.

Další péče o čilimník

Pro udržení zdravého růstu a bohatého kvetení je také důležité zajistit čilimníku dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Přihnojování může být provedeno na jaře a na podzim pomocí kompostu nebo granulovaného hnojiva s nízkým obsahem dusíku. V zimě je dobré chránit kořenový systém čilimníku před mrazem například vrstvou mulče nebo listí.

TIP: Mezi další oblíbené druhy středně velkých keřů patří například cesmína. Ta naopak vyzdobí zahradu i na podzim a v zimě. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem předchozím článku.

Tavolník (Spiraea) je rod dřevin z čeledi růžovitých, který zahrnuje více než 80 druhů. Tyto rostliny jsou rozšířené po celém světě, vyskytují se především v mírném podnebném pásu a na severní polokouli.

Tavolníky jsou opadavé keře nebo nízké stromy s jednoduchými listy a květy uspořádanými do bohatých lat. Květy bývají bílé, růžové nebo červené a kvetou od jara do léta. Některé druhy tavolníků mají i dekorativní ovoce ve formě malých tobolek.

Tyto rostliny jsou oblíbené mezi zahradníky pro svou snadnou pěstovatelnost a krásné květy. Nejčastěji se vysazují jako solitéry nebo skupiny do okrasných zahrad, ale lze je použít i jako živý plot.

Tavolník druhy

Mezi nejznámější druhy tavolníků patří například Spiraea japonica, Spiraea x vanhouttei či Spiraea thunbergii. Každý druh má své specifické nároky na stanoviště a péči, proto je důležité vybrat si ten správný pro danou lokalitu.

Tavolník bílý

Tavolník bílý (Spiraea alba) pochází pravděpodobně z Asie a vyznačuje se drobnými bílými kvítky, kterými je keř v době květu doslova posetý. Dorůstá se výšky dvou až tří metrů. Listy jsou sytě zelené, hladké, vejčitého tvaru. Tento druh se také často využíval v tradiční lidové medicíně.

Tavolník třešňolistý

Tavolník třešňolistý vs.slivoňolistý (Spiraea prunifolia) se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Je oblíbený pro své plné bílé květy, které se objevují brzy z jara, ještě před olistěním. Listy jsou vejčité, tmavě zelené s pilovitým okrajem. Vysazuje se nejen do skupin, ale také jako solitéra, kdy krásné květy vyniknou ještě lépe. Nejoblíbenější odrůdou je bohatě kvetoucí ‘Plena’.

Tavolník břízolistý

Tavolník břízolistý (Spiraea betulifolia) tvoří kompaktnější, nižší, kulovitý keř. Listy jsou světle zelené, tvarem podobné listům břízy, jak již druhový název napovídá. Květy se objevují během letních měsíců, mají bílou barvu a jsou uspořádány v okolících.

Tavolník japonský

Tavolník japonský (Spiraea japonica) patří mezi nejoblíbenější a nejzajímavější okrasné druhy. Používá se v zahradách a parcích do keřových výsadeb, živých plotů i jako solitéra. Poměrně velká květenství mají fialovou, růžovou, někdy také bílou barvu. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Shirobana’ nebo ‘Golden Princess’.

Tavolník van Houtteův

Tavolník van Houtteův (Spiraea × vanhouttei) kvete velmi bohatě a vytváří husté převisy. Skvěle vypadá v solitérní výsadbě i v živém plotu. Dorůstat se může až čtyř metrů, zpravidla je to však méně. Převislé větve podpoří přirozený a estetický vzhled i při minimální údržbě.

Tavolník Thunbergův

Tavolník Douglasův (Spiraea thunbergii) je hustý, košatý keř s tenkými větvemi. Kvete bohatě, bílými drobnými květy. Jedná se o nižší druh dorůstající se výšky kolem jednoho a půl metru.

Tavolník Bumaldův

Tavolník Bumaldův (Spiraea × bumalda), známý také jako tavolník nízký, patří opět mezi méně vzrostlé druhy. Keře jsou vysoké jen něco málo přes metr. Květy bývají bílé, růžové i fialové - záleží na zvolené odrůdě. Hodí se do skupinových výsadeb.

Tavolník vrbolistý

Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia) je vztyčený keř s výběžky, který produkuje husté pyramidovité klasy bělo-růžových až intenzivně růžových, sladce vonících květů s vystupujícími tyčinkami. Jeho období kvetení trvá od července do září a jeho listy jsou tmavě zelené barvy. Rostlina může dorůst výšky 200 cm a šířky až 300 cm.

Vysaďte si nenáročné druhy tavolníku i do vaší zahrady. Sazenice oblíbených kultivarů najdete v našem e-shopu

Tavolník v zahradě

Vzhledem ke snadnému a nenáročnému pěstování, krásným květům a dekorativnímu listí jsou tavolníky oblíbenými rostlinami v zahradách i parcích.

Květy mohou být bílé, růžové nebo červené barvy a jsou uspořádány ve vrcholících. Objevují se především na jaře a v létě, rostlina kvete poměrně dlouho. Keř má také atraktivní listy, které jsou střídavě uspořádány na větvích.

Tavolník je poměrně nenáročný druh rostliny, co se týče pěstování. Preferuje slunečné stanoviště s dobrou propustností půdy. Množení tavolníku lze provést řezáním nebo semenem.

Pěstování tavolníku

Pěstování tavolníku je poměrně snadné a nenáročné.

Stanoviště - tento keř preferuje slunečné stanoviště, snese i polostín, ale méně v něm kvete.

Zemina -  dobře propustná půda, ideálně mírně vlhká a humózní.

Zálivka - je důležité keř pravidelně zavlažovat, zejména v období sucha. Vzrostlé keře a skupinové výsadby si s vlhkostí hospodaří samy.

Řez tavolníku - pro udržení bohatého kvetení je vhodné provádět jarní řez, při kterém se odstraňují staré, nekvetoucí a poškozené větve.

Množení -  lze provést letními či dřevitými řízky, případně také semeny.

Při správné péči se může stát tavolník atraktivním prvkem vaší zahrady, který bude každoročně potěšit svými nádhernými květy.

Tavolník na živý plot

Vyšší druhy tavolníků jsou ideálními adepty na téměř bezúdržbové živé ploty. Stříhat se musí minimálně, nicméně není to nic pro milovníky perfekcionismu - pokud bychom totiž tavolník tvarovali do precizně střiženého plotu, nedočkali bychom se mnoha květů.

Výhodou tavolníků je mimo jiné také jejich odolnost vůči znečištěnému prostředí. Potřebujete-li vysadit keře přímo u cesty a alespoň trochu eliminovat smog a znečištěný vzduch, tavolníky vám s tím pomohou.

Kdy stříhat tavolník

Stříhání tavolníku sice není nezbytné, ale stejně jako u jiných rostlin je časem třeba jej omladit kvůli prosychání, stárnutí a menšímu množství květů na starších větvích. Pokud víme, jak na to, můžeme to snadno provést a pokud uděláme chybu, tavolník nám ji promine.

Jak tedy stříhat tavolník? Cílem řezu je dosáhnout bohatšího, kompaktnějšího vzhledu a podporovat růst mladých výhonů pro lepší kvetení, případně i druhou vlnu květů. Termín řezu záleží na době kvetení keře. Tavolníky se dělí na jarní druhy - kvetou v dubnu až červnu a letní druhy. První skupinu stříháme hned po odkvětu na prvním silném pupenu shora. Druhou skupinu stříháme zhruba o polovinu nebo až k hlavním větvím asi 30 cm nad zem, ideálně brzy na jaře.

Obecně lze říci, že u všech tavolníků můžeme provést radikální zmlazení, je-li to potřeba. Rostlina rychle znovu obrůstá a kvete. Pokud mladé keře neprořezáváme, mohou růst vytáhlé a řídké. U převislých odrůd provádíme jen mírné zkracování, aby si zachovaly svůj přirozený vzhled. Vždy úplně odstraňujeme staré, poškozené nebo napadené větve. Pokud nám vadí nevzhledná uschlá plodenství u pozdně kvetoucích druhů, můžeme je také odstřihnout.

TIP: Dalším zajímavým kvetoucím keřem do zahrady je například vajgélie. Rozzáří keřové výsadby barvami a přiláká mnoho opylovačů. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Paprika (Capsicum) patří, podobně jako rajčata nebo brambory, do čeledi lilkovitých. Jedlé plody rostliny našly široké uplatnění v kuchyních celého světa. Jedná se v podstatě o dužnaté bobule se semeny, ze kterých se rostliny pěstují.

Rod paprika zahrnuje více než 40 různých druhů a desítky, ne-li stovky odrůd, které se od sebe liší velikostí či tvarem keříku, barvou, velikostí i chutí plodů, případně také obsahem kapsaicinu, který způsobuje pálivou chuť. Některé kultivary jsou dokonce pěstovány jako okrasné pokojové rostliny.

V zahradách běžně najdeme hlavně papriku setou (Capsicum annuum). Jedná se o jednoletou rostlinu a hospodářsky velmi významnou plodinu. Druh zahrnuje širokou škálu barev a chutí, najdeme zde klasické sladké “bell” papriky, kapie, feferonky, chilli papričky a další. Tento druh nejčastěji uvidíte také na pultech obchodů. Mezi další poměrně známé a vysazované druhy patří paprika křovitá a paprika čínská - oba tyto druhy se pěstují jako chilli papričky.

Výsev papriky

Pěstování paprik ze semínek je jednou z nejčastějších variant, ke které se zahradníci kloní. Semínka koupíte v zahradnictví či hobby marketu. Dbejte na certifikovaná osiva, semena získaná z paprik zakoupených v obchodě nejsou k výsevu vhodná.

Před samotným výsevem je dobré semena na několik hodin namočit. Následně je ukládáme do sadbovačů se substrátem určeným pro klíčení semen.

Kdy vysévat papriky

Výsev papriky provádíme již v únoru. Sazenice si předpěstujeme doma na okenním parapetu nebo ve vyhřívaném skleníku. Pro vyklíčení potřebují semínka papriky teplotu vyšší než 22 °C, světlo a lehký, dobře vyživený substrát.

Kromě jiné zeleniny naleznete v nabídce našeho e-shopu i semena papriky různých odrůd a druhů, stačí si vybrat

Sázení paprik

Když semena vyklíčí a utvoří dva pravé listy, přichází čas na přepichování. Každou rostlinu umístíme do malého plastového květináče se zahradním substrátem smíchaným se zralým kompostem nebo hnojivem určeným pro výživu paprik či plodové zeleniny.

Na konci dubna si záhon, do kterého hodláme papriky vysadit, překryjeme černou netkanou textilií. Díky tomu se půda pěkně prohřeje, což papriky vyžadují. Pro snadnější údržbu záhonu můžete textilii ponechat, pouze do ní uděláte otvory pro umístění sazenic.

Ty vysazujeme ve čtvercovém sponu s rozestupy 40-60 cm, v závislosti na velikosti použité odrůdy. Jáma pro umístění sazenice musí být dostatečně hluboká, kořenový bal umístíme několik centimetrů pod úroveň záhonu a přihrneme zeminou. Na dno každé jamky ještě můžeme přidat trošku kompostu. Následně sadbu dobře zalijeme a vláhu pravidelně doplňujeme, aby rostliny dobře zakořenily.

Kdy zasadit papriky

Do venkovních záhonů vysazujeme papriky přibližně v polovině května, když už nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly rostliny poškodit či úplně znehodnotit. Kromě mrazíků jsou papriky náchylné i na vítr - volíme chráněné místo, ideálně poblíž zdí (zde pozor na zastínění).

Jak pěstovat papriky

Papriky se obvykle pěstují v záhonech, nic však nebrání tuto zeleninu vysazovat i do nádob. Po výsadbě je nutné papriky vydatně zalévat a přihnojovat. Zemina musí být neustále mírně vlhká; pokud budete zejména v období plodu zalévat málo, nebudou papriky šťavnaté a budou jim zasychat špičky.

Rostlina je také náročná na živiny. Před výsadbou půdu dobře vyživíme kompostem nebo jiným hnojivem, nicméně s výživou je potřeba pokračovat v celém vegetačním období. Když začnou rostliny odkvétat a objevují se první náznaky plodů, měli bychom prostřednictvím vhodného hnojiva dodat dostatek draslíku. Dusíkatá hnojiva můžeme použít hned v začátcích, kdy chceme, aby rostlina nasadila listy a rozvětvil se stonek, nicméně při kvetení a plodu dusík nepoužíváme.

Pěstování paprik v nádobách

Při pěstování paprik v nádobách je třeba zalévat denně. Na dno květináče dáme zároveň drenážní vrstvu, aby v zemině voda nestála a rostliny nezačaly chřadnout. Co se týče substrátu, volíme klasický zahradní, který promícháme s menším množstvím kompostu. Pokud jsou nádoby s paprikami uvnitř, je potřeba jim trochu pomoct s opylením. Mnohdy s nimi postačí čas od času zatřást.

Pěstování paprik ve skleníku

Paprikám se ve skleníku daří velmi dobře - mají optimální vlhkost, dostatečně vysokou teplotu, jsou chráněné před větrem, ale zároveň mají dostatek světla. Při pěstování ve skleníku dodržujeme obdobná pravidla jako u nádob; denně zaléváme, pomůžeme s opylením a pravidelně hnojíme. Ani ve skleníku nezapomínáme poskytnout vyšším keříkům oporu ve formě dřevěné či kovové tyče zapíchnuté souběžně se stonkem.

S čím pěstovat papriky

Mezi zahradníky panuje fáma, že papriky se nesnesou s rajčaty - toto se však nezakládá na pravdě, a tak můžete papriky směle vysázet v záhonu či ve skleníku vedle rajčat. Paprika je poměrně snášenlivá a nevybíravá zelenina, snese asi vše, co vedle ní vysadíte, dokonce ani vyloženě nevadí jiným plodinám.

Obecně bychom se měli zaměřit na to, abychom papriky nevysazovali na stejné místo v záhonu dva roky po sobě. Ideální je výsadba po kořenové zelenině. Papriky pak pěstujeme s plodinami, které mají podobné nároky na stanoviště, půdu, živiny i zálivku.

Zaštipování paprik

Vyštipování paprik není jen otázkou estetiky. Správným zásahem totiž docílíme nejen vyšších výnosů, ale také zdravějších rostlin. Z běžně pěstovaných paprik je nutné nejvíce a nejčastěji zaštipovat chilli papričky a celkově nízké odrůdy s menšími plody. Naopak u klasických bílých paprik nebo kapií se snažíme docílit spíše vyšších rostlin bez přebytečného množství listů.

Hlavním cílem vyštipování výhonků je vést rostlinu do žádaného tvaru, docílit dostatečného prosvětlení a zlepšit cirkulaci vzduchu. To je velmi důležité pro opylení květů a pozdější vývoj a zrání plodů. Obecně také platí, že čím více vrcholků rostlina má, tím více květů, a později i plodů vyvádí.

Jak zaštipovat papriky?

Pokud není rostlina ještě rozvětvená, můžete tento proces podpořit odstraněním centrálního výhonu (nejvyšší vrchní výhonek). Tím dojde k vytvoření dvou až tří nových bočních výhonků, díky čemuž se keřík hezky rozvětví, bude hustší a košatější. U některých odrůd (nejčastěji u nižších a drobnějších) se můžeme setkat s tím, že si rostlina tvoří korunu sama. U většiny paprik ale musíme toto rozrůstání podpořit právě zaštipováním.

Často se můžete setkat s rychlým rašením nových výhonků od nejspodnějších částí rostliny, pod prvními či nejstaršími listy, nebo dokonce od kořenové části. Všechny tyto nové výhony pečlivě ořezávejte, aby rostlina neztrácela energii na nepotřebné části a místo toho ji investovala do nových horních výhonů, tvorby květů a plodů.

Kdy sklízet papriky

Papriky sklízíme ve dvou stupních zralosti, záleží na jejich využití. Pokud pěstujete tuto zeleninu k přímé konzumaci a očekáváte šťavnaté a sladké plody, sklízejte v srpnu. Chcete papriky spíše na vaření, například k naplnění masem, do leča a podobně, sklízejte je v tazvané technické zralosti. V tuto chvíli jsou plody ještě zelené až zelenožluté, velmi tuhé a “křupou”. Nejsou tolik sladké, a tak jídla nepřisladí, ale poskytnou jim příjemně paprikovou chuť.

Symbivit na papriky

Již výše jsme si uvedli, že papriky jsou poměrně dost náročné na živiny. Dostatečný příjem důležitých prvků po celou vegetační dobu jim můžeme zajistit s pomocí přípravku Symbivit na papriky. Nejedná se o žádný chemický postřik, nýbrž o čistě přírodní mykorhizní houby, které žijí s rostlinou v symbióze na jejích kořenech a naoplátku ji neustále zásobují živinami. O mykorhize a celém procesu symbiózy mezi rostlinou a houbami se více dočtete v našem článku.

TIP: Nemáte zahradu nebo jen nevíte co s prostorným balkonem? Pěstovat můžete i zde! Zelenina na balkoně dnes není žádnou výjimkou a sklizeň může být při správně zvolených odrůdách skutečně bohatá.

Ořechokřídlec (Caryopteris), známý také jako ořechoplodec, je atraktivní a dekorativní opadavý keř, který pochází z čeledi hluchavkovitých. Tento druh je původem z východní Asie, především z oblastí Číny a Japonska. Ořechokřídlec je známý svými nápadnými květy, které se objevují v pozdním létě a pokračují do podzimu.

Květy mají modrofialovou barvu a jsou bohaté na nektar, což láká do zahrady opylovače, jako jsou motýli a včely.

Keř dorůstá do výšky 1-2 metry s širokou korunou složenou z hustě rozvětvených větví. Listy ořechoplodce jsou protistojné, vejčitého tvaru s pilovitým okrajem a mají silnou aromatickou vůni. Pro úspěšný růst vyžaduje dobře propustnou půdu a dostatek slunečního svitu. V zahradách se často používá jako solitérní rostlina nebo pro tvorbu nízkých živých plotů. Kromě estetické hodnoty se tomuto keři připisuje také léčivý potenciál, neboť obsahuje některé bioaktivní látky s protizánětlivými a antimikrobiálními účinky.

Ořechoplodec pěstování

Ořechokřídlec kvete od července do září a během tohoto období je vhodné jej přihnojovat hnojivy určenými pro byliny nebo kvetoucí rostliny.

Nejvíce péče vyžaduje tento keř především na jaře - v tuto roční dobu se věnujeme nejen přihnojování, případně přesazování (pěstujeme-li rostlinu v nádobě), ale také radikálnímu řezu.

Pokud se vám ořechoplodec osvědčí a budete ho chtít rozmnožit, máte dvě možnosti - řízkování a výsev semen. Necháte-li keříky nakvést i odkvést, možná se rozmnoží samovýsevem a v dalších letech tak kolem první rostliny najdete mnoho dalších.

Ořechokřídlec klandonský zvládá mrazy poměrně dobře, musí se mu ovšem pomoci - s prvními mrazíky přikryjte kořenový systém, případně celou spodní část keříku mulčem nebo chvojím. Pokud je velmi chladná zima, může rostlina zamrzat, na jaře většinou bez problémů znovu obrůstá.

Máte-li s namrzáním špatnou zkušenost nebo nemáte možnost pěstovat ořechoplodec clandonský na dostatečně chráněném místě, zvolte raději pěstování v nádobách a keříky v zimě přeneste například do skleníku, ve kterém teploty neklesají pod bod mrazu.

Ořechoplodec stanoviště

Ořechoplodec klandonský prosperuje nejlépe na slunných stanovištích s humózní půdou. Při výběru polohy zohledněte jeho rozměry - bývá jeden až čtyři metry vysoký a téměř dva metry široký, v závislosti na odrůdě.

Ořechoplodec - kdy stříhat

Vhodná doba pro řez ořechoplodce je jaro. V brzkých jarních měsících seřízneme všechny větve keře téměř u země, ponecháme jen pár centimetrů. Tohoto radikálního řezu se nebojte, keř velmi brzy znovu obroste zdravými větvemi plnými voňavých květů. Díky tomuto řezu ořechoplodce podpoříme nejen květ, ale i hustší a zdravější vzhled celé rostliny.

Ořechoplodec výška

Ořechokřídlec clandonský se obvykle dorůstá 70 centimetrů až jednoho metru. Konečná výška závisí na četnosti i načasování řezu, ale také na zvolené odrůdě.

Pěstování je poměrně nenáročné, proto se tento keř hodí do každé zahrady. Vsaďte si nádherně vonící ořechoplodec v modré barvě, který najdete také na našem e-shopu

Ořechokřídlec druhy

Do rodu ořechokřídlec (Caryopteris) patří tři druhy:

ořechokřídlec clandonský (Caryopteris × clandonensis)

ořechokřídlec mongolský (Caryopteris mongholica)

ořechokřídlec šedivý (Caryopteris incana)

V našich zahradách se nejčastěji setkáme s ořechoplodcem clandonským, kterému se věnujeme také v našem článku. Tento druh nabízí také mnoho zajímavých odrůd, které se od sebe liší například výškou, vzhledem listů, tvarem keříku nebo odstínem květů. Mezi nejoblíbenější odrůdy patří například ‘Grand Blue’, ‘Blauer Spatz’, ‘Blue Baloon’ nebo ‘Heavenly Blue’.

Ořechoplodec, ořechokřídlec či bradavec - jak je to správně?

Při rozhovorech se zahrádkáři nebo brouzdání po internetu se nejspíš setkáte hned s několika názvy, pod kterými se tento keř skrývá. Nejčastěji se jedná o ořechokřídlec, který je také správným českým botanickým označením. Keř je známý také jako ořechoplodec, přičemž oba tyto názvy se používají stejně často. V některých částech našeho území se setkáme také s názvem “bradavec” - zde se jedná o slovenské označení stejné rostliny.

TIP: Dalším zajímavě vonícím keřem do zahrady je například pustoryl. Více o pěstování pustorylu najdete v našem předchozím článku.

Okrasná kopřiva, odborně pochvatec (Coleus), známá také jako kopřiva africká či barevná, je atraktivní rostlina pocházející z tropických oblastí Asie a Afriky. Tento druh je oblíbeným doplňkem pro zahrady nebo okenní parapety. Listy těchto kopřiv mají širokou škálu barev - od červené, přes oranžovou, žlutou, zelenou až po fialovou, a téměř vždy jsou vícebarevné či panašované, což jim na zajímavém vzhledu ještě přidává.

Pěstování ozdobných kopřiv

Okrasné kopřivy lze snadno pěstovat ze semen nebo řízků a je známý svou rychlou adaptací na různé podmínky. Řízek postačí odebrat ostrým nástrojem, potřít stimulátorem pro zakořenění a umístit do zeminy, případně nechat zakořenit v nádobce s vodou. Tímto způsobem si z jedné mateřské rostliny vypěstujete kopřivy do celého záhonu.

Jedním z hlavních důvodů popularity okrasné kopřivy je její nenáročnost na péči. Vyžaduje jen pravidelné zalévání a dostatek světla pro udržení svých sytých barev. Pozor však na spálení listů na přímém slunci během horkých letních dnů, které hrozí zejména u kultivarů velmi tmavých barev. Důležité je také rostliny nepřelévat, nadměrná vlhkost způsobuje hnědnutí a opadávání listů.

Pro pěstování kopřiv se hodí spíše kyselejší substráty složené z rašeliny a zahradní zeminy. Během vegetační doby rostliny pravidelně zaštipujeme, abychom podpořili jejich rozrůstání do šířky a pravidelný tvar.

Je ideálním řešením pro ty, kteří chtějí mít krásné rostliny bez nutnosti složité údržby. Dá se pěstovat nejen v truhlících, ale také jako vděčná a velmi odolná pokojovka. Její vůně také údajně odpuzuje hmyz, což je dalším plusem pro její umístění venku nebo u oken.

Okrasné kopřivy skvěle doplní pokojové rostliny v interiéru i letničky na balkoně. Pestře zbarvené odrůdy pochvatce najdete v našem e-shopu

Okrasné kopřivy do truhlíku

Ozdobná kopřiva se hodí také k pěstování v truhlíku. I zde postupujeme podle výše zmíněných pravidel pro pěstování - truhlíky naplníme zahradním substrátem a rašelinou, v poměru 1:1, na dno umístíme drenážní vrstvu pro snazší odtok přebytečné vody při zálivce.

Truhlíky s kopřivami umístíme na poloslunný balkon, parapet či terasu. Nejvhodnější je východní či jihovýchodní strana, v opačném případě se listy pochvatce nemusí vybarvit, protože  plný stín rostlině neprospívá.

Při pěstování v truhlících venku je třeba mít na paměti, že tento druh kopřiv není mrazuvzdorný. Začnou-li venkovní teploty klesat pod 10 stupňů, měli bychom nádoby s rostlinami přenést do interiéru, skleníku či zimní zahrady. I během zimy se snažíme dbát na dostatek světla. Květné stonky doporučujeme pravidelně odstraňovat. Je to rostlina zejména okrasná listem.

TIP: Jak na kvetoucí balkon po celý rok? Okrasné kopřivy doplňte cibulovinami a maceškami na jaře, muškáty a petúniemi pro léto, na podzim přidejte chryzantémy a v zimě vřes či vilín. Další tipy najdete na našem blogu.

Jeřáb oskeruše, známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. Mnoho oskeruší na našem území patří mezi památné stromy.

Tento vzácný exemplář si však můžete vysadit i do své zahrady - jak jej pěstovat, co vše potřebuje a co je plodem oskeruše a jak ho využít se dozvíte v následujících řádcích.

Jeřáb oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj. Na podzim se zbarvují do oranžova nebo žluta.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený. Důvodem jsou nevhodné podmínky pro růst a šíření, jako je intenzivní zemědělství nebo ničení biotopů.

Co je oskeruše

Pod názvem “oskeruše” tedy najdeme rostlinu - jeřáb oskeruši (Sorbus domestica), kterou jsme si blíže popsali v předchozím odstavci. Jako oskeruše se však označují také přímo plody tohoto stromu.

Plod oskeruše

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C. Oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je lepší nechat je zhnědnout a změknout.

Oskeruše začne plodit mezi 10 až 20 lety svého života. Plody zrají a opadávají většinou od srpna do listopadu. Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. V některých případech se stává, že plodí pouze jedna polovina stromu - tento jev se nazývá střídavá plodnost.

V České republice váží plody oskeruš z otevřených krajin 10 až 30 g a mají průměr 2,5 až 4 cm. Plody lesních stromů bývají menší - jen asi 4-15 g. V jižní Evropě mohou být plody větší s průměrem až 5 cm a váhou kolem 30g.

Vlastní plody tohoto zajímavého a netradičního ovoce si můžete sklidit i ze své zahrady. Sazenice oskeruše najdete v našem e-shopu

Oskeruše květ

Květy jsou drobné, bílé nebo světle růžové barvy, seskupené v chocholících. Jeřáb kvete v květnu a červnu a jeho květy poskytují potravu pro mnoho druhů hmyzu. Strom kvete asi jen 14 dní, poté se na místech květů začnou objevovat drobné, nezralé plody.

Oskeruše využití

Stejně jako u jiných ovocných stromů, i u jeřábu oskeruše lze využít plody a dřevo.

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova. Poslední možností je příprava pálenky.

Dřevo oskeruší je tvrdé, pevné, těžké a velmi kvalitní. Dříve se hojně používalo v truhlářství nebo k výrobě hudebních nástrojů, dnes je jeho zpracování v závislosti na počtu stromů a stupni ochrany vzácné.

Oskeruše pěstování

Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH. Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Při výsadbě je důležité zachovat dostatečný prostor pro kořenový systém.

Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám. Přihnojujeme nejčastěji kompostem nebo organickými hnojivy obsahujícími draslík, fosfor a dusík; hnojit bychom měli jednou ročně na jaře - podpoříme tím květ a množství plodů.

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Někteří zahradníci však mladé stromky ukládají do země na jaře - tento postup se doporučuje hlavně u drobnějších sazenic, během jara a léta mají možnost řádně zakořenit a neohrozí je mrazy.

Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Chcete-li si vysadit oskeruši do zahrady, nejlepším řešením je zakoupení předpěstované sazenice z kvalitního zahradnictví.

Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy. Pravidelným prořezáváním zajistíte harmonický růst stromu a prevenci před chorobami či škůdci.

TIP: Hledáte další zajímavé a netradiční druhy ovoce do zahrady? Na našem blogu vám poradíme také s pěstováním méně tradičních druhů ovoce. Například více o pěstování fíkovníku se dozvíte v tomhle článku.