+420 730 235 493

června 2023

Zlatý déšť pěstování - keř plný žlutých květů

Autor: Monika Brešťanská 27. června 2023 Žádné komentáře

Zlatice, nebo také lidově nazývaný zlatý déšť, nepravý zlatý déšť je druh rostliny z čeledi olivovníkovitých. Vědecké jméno je Forsythia. Tento keř je pojmenován po Williamu Forsythovi, skotském botanikovi, který byl jedním ze zakladatelů Královské botanické společnosti.

Rozkvetlý větev zlatého deště na kterém jsou zbytky sněhu

Zlatice jsou oblíbené zejména pro své nádherné jarní kvetení, kdy se celý keř pokryje zářivě žlutými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Označení zlatý déšť patří také dřevine Laburnum - štědřenec.

Existuje asi jedenáct druhů zlatice, které pocházejí z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Některé druhy jsou vysoké až 3 metry, zatímco jiné jsou menší a kompaktnější. Keř je velmi odolný a snadno se pěstuje v různých podmínkách.

Listy zlatice jsou obvykle tmavě zelené a trojúhelníkové nebo srdčité. Květy jsou nejcharakterističtějším rysem zlatice - jsou velké, zářivě  žluté a mají čtyři lístky. Květy se obvykle objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu.

V následujících řádcích si povíme, jak je to s pěstováním tohoto typicky jarního keře a co všechno potřebuje ke zdárnému růstu a bohatému květu.

Odrůdy zlatého deště

Zlatice se vyskytuje v několika odrůdách, které se liší svou velikostí, tvarem a některými dalšími charakteristikami. Každá odrůda zlatice má své jedinečné vlastnosti, které jí umožňují vyniknout v různých zahradních prostředích.

Zlatice prostřední

Zlatice prostřední, vědecky známá jako Forsythia x intermedia, je druh zlatice, který je často vidět v zahradách a parcích. Je křížencem dvou asijských druhů zlatice, konkrétně Forsythia suspensa a Forsythia viridissima.

Tato zlatice je velmi populární pro svůj květ - celý keř pokryje zářivě zlatými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Květy jsou velké, zářivě žluté, čtyřčetné. Obvykle se objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu, a zůstávají na keři několik týdnů.

Zlatice prostřední je středně velká až velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Listy jsou tmavě zelené, trojúhelníkové nebo srdčité a na podzim se mění na krásné bronzové barvy.

Forsythia x intermedia je velmi odolná a snadno se pěstuje v různých podmínkách. Vyžaduje plné slunce a dobře propustnou půdu, ale jinak je velmi přizpůsobivá. Je také odolná vůči většině škůdců a nemocí.

Zlatici pěstujeme nejčastěji jako solitéru, ale nezřídka kdy se vysazuje i do kvetoucích živých plotů. V tomto případě jí stačí pouze pravidelný řez, který snáší velmi dobře a rychle znovu obrůstá.

Mezi nejznámější odrůdy patří například:

Forsythia x intermedia 'Spectabilis' - Tato odrůda je známá pro své velké, bohatě kvetoucí keře, které mohou dosahovat výšky až 3 metry. Její květy jsou velké a intenzivně žluté.

Forsythia x intermedia 'Goldzauber' - Tento kultivar je oblíbený pro své sytě zlaté květy a robustní růst. Je také velmi odolný vůči mrazu.

Forsythia x intermedia 'Minigold' - Tato zakrslá odrůda má menší velikost a je ideální pro pěstování v nádobách. Květy jsou menší, ale velmi hojné.

Forsythia viridissima 'Bronxensis' - Tato odrůda je známá pro své tmavě zelené listy a kompaktní rozměry. Květy jsou menší a méně nápadné, ale stále velmi atraktivní.

Forsythia × intermedia 'Arnold Dwarf' – výška pouze do 0,5 m

Forsythia × intermedia 'Beatrix Farrand'

Forsythia × intermedia 'Densiflora'

‘Weekend’

Tento kultivar se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Vytváří spíše rozkladitý keř, a tak se nejlépe hodí k solitérnímu pěstování. Kvete od dubna, květy jsou velké, žluté barvy.

‘Lynwood gold’

Jedná se o nižší odrůdu, u které se dočkáme výšky kolem jednoho až dvou metrů. Keř roste vzpřímeně, hodí se také do živých plotů.Rozkvetlé keře zlatice

‘Maluch’

Další nižší odrůdou je Maluch - dorůstá se maximálně 1,5 metrů, častěji je ještě nižší. Větve rostou vzpřímeně, kopinaté listy mají sytě zelenou barvu, která na podzim tmavne.


Pěstujte zlatice i ve své zahradě! Ať už se rozhodnete pro solitérní keř do předzahrádky, nebo pro kvetoucí živý plot, oblíbené kultivary najdete na našem e-shopu - zlatý déšť prodej


Zlatice evropská

Zlatice evropská, vědecky známá jako Forsythia europaea, je vzácný a méně známý druh zlatice. Je to jediný druh zlatice, který pochází z Evropy, konkrétně z oblasti Balkánu.

Tento keř dosahuje výšky až 2 metry. Její listy jsou opačné, obvejčité až obkopinaté, na vrcholu tupé až špičaté, na bázi uťaté až srdčité a mají zřetelné žilnatiny. Listy jsou tmavě zelené barvy a na podzim se mění na atraktivní bronzovou barvu.

Květy zlatice evropské jsou charakteristicky zářivě žluté barvy, stejně jako u ostatních druhů zlatice, ale mohou být o něco menší. Objevují se na jaře, často již v březnu.

Zlatice převislá

Zlatice převislá, vědecky známá jako Forsythia suspensa, je jedním z druhů zlatice, který pochází z Asie, konkrétně z Číny. Tento druh je oblíbený díky svému charakteristickému tvaru s převislými větvemi, který dodává krajině jedinečný vzhled.

Zlatice převislá je středně velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Její větve jsou dlouhé a převislé, což jí dává elegantní vzhled. Listy jsou střídavé, podlouhlé a mají tmavě zelenou barvu.

Květy tohoto druhu zlatice jsou zářivě žluté a objevují se na jaře, často již v březnu, ještě před tím, než vyrostou listy. Květy jsou velké a nápadné, což činí tento druh zlatice velmi atraktivním pro zahradnický design. Nejčastěji se pěstuje jako solitéra.

Pěstování zlatice

Keř zlatý déšť není náročný na pěstování. Vyžadují plné slunce (snesou i polostín) a dobře propustnou půdu, ale jinak jsou velmi přizpůsobivé. Jsou také odolné vůči většině škůdců a nemocí. Jediným údržbovým požadavkem je pravidelný řez, který pomáhá udržovat tvar keře a podporuje bohaté kvetení.

Zlatý déšť řez

Nejlepší čas na řez je krátce po odkvětu, obvykle v pozdním jarním až raném letním období. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve a také ty, které jsou příliš hustě rostoucí, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a světla pro zdravý růst rostliny.

Pokud je keř příliš hustý, může být také užitečné provést prosvětlení, což znamená odstranění některých větví uprostřed keře. Při řezu je také dobré nechat některé z mladších výhonů, které budou příští rok kvést. Řez by měl být proveden ostrými nůžkami nebo pilou, aby se zabránilo poškození rostliny.

Zlatý déšť kvetení

Květy zlatice jsou jedním z nejvýraznějších znaků této rostliny. Jsou zářivě žluté a často se objevují na keři ještě dříve než listy. To činí ze zlatého deště ideální rostlinu, která prozáří smutnou zimní zahradu.

Zlatice obvykle začíná kvést v březnu či dubnu (dle aktuálního počasí) a květy se na větvích objevují i několik týdnů. Keř je jimi bohatě posetý - díky tomu také vzniklo jeho lidové jméno, jelikož množství kvítků po celé délce větví vytváří dojem “zlatého deště”.

Zlatice na kmínku

Zajímavým způsobem pěstování zlatice je pěstování na kmínku. Keře se do požadovaného vzhledu dají tvarovat, často se také roubují. Na kmínku lze pěstovat jak zlatici se vzpřímenými větvemi, tak převislé kultivary, které v této formě hezky vyniknou. Zlatice na kmínku pěstujeme jako samostatně stojící.

Zlatý déšť sázení

Sázení zlatice je relativně jednoduché a může být provedeno jak na jaře, tak na podzim. Zlatice preferuje plné slunce, ale snesou i polostín. Rostlina vyžaduje dobře propustnou půdu, ideálně s neutralitou pH nebo mírně kyselou.

Při výsadbě vykopeme díru dostatečně velkou pro kořenový bal zlatice a umístíme rostlinu do takové hloubky, aby byla koruna rostliny v úrovni se zemí (u varianty na kmínku je koruna samozřejmě výše). Po vysazení rostlinu řádně zalejeme a pravidelně ji zavlažujeme i v následujících týdnech, abychom podpořili zakořenění.

TIP: Vaše zahrada může rozkvést i dalšími keři. Kromě zlatého deště jsou skvělou volbou například rododendrony, ibišky, komule či vajgélie. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte také na našem blogu.

Lomikámen pěstování - kompaktní ozdoba skalky

Autor: Monika Brešťanská 23. června 2023 Žádné komentáře

Lomikámen (Saxifraga) je rod rostlin z čeledi lomikamenovitých. Tento rod zahrnuje přibližně 440 druhů, které jsou rozšířené hlavně v severní polokouli, s významnou přítomností v subarktických a alpínských oblastech.

Růžové květy lomikamene

Název Saxifraga pochází z latinských slov "saxum" (skála) a "frangere" (zlomit), odkazující na schopnost některých druhů růst ve štěrbinách skal, kde mohou postupně rozšiřovat trhliny. Tyto rostliny jsou houževnaté a odolné, přizpůsobené obtížným podmínkám, a jsou známy svými nádhernými květy. V našem článku se podrobněji podíváme na tento fascinující rod rostlin, jeho charakteristiky, druhy a využití.

Lomikámen druhy

Lomikámen Arendsův

Saxifraga arendsii je často využívaná rostlina v okrasných zahradách. Tato vytrvalá rostlina je oblíbená pro své drobné, ale nápadné růžové, bílé nebo červené květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Pochází z hor Evropy a Asie a je pojmenován po německém zahradníkovi Georgu Arendsovi. Díky své odolnosti a nenáročnosti lze lomikámen Arendsův pěstovat i v našich podmínkách. Je ideální pro skalky, okrasné záhony i nádoby.

Preferuje slunné polohy a dobře propustnou půdu. Rostlině se daří i v polostínu, ale v takovém případě kvete méně bohatě. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a suchu, což umožňuje její pěstování i v náročnějších podmínkách.

Tento druh je velmi oblíbený mezi zahradníky i šlechtiteli, a tak se setkáme s množstvím odrůd, které se od sebe liší především barvou květů. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

‘Grandiflora Alba’ - tento kultivar má oproti jiným odrůdám větší květy, které jsou bíle zbarvené se světle žlutým středem.

‘Purpurteppich’ - purpurově zbarvené drobné kvítky této odrůdy vytvářejí bohaté porosty.

‘Highlander Red’ - sytě červené květy se žlutým středem vyrůstají na dlouhých tenkých stoncích.

‘Touran White’ - drobné, čistě bílé květy, vytvářejí společně se svěže zelenými listy husté koberce.

Lomikámen zrnatý

Saxifraga granulata je rozšířený především v Evropě, ale lze ho najít také v jihozápadní Asii a severní Africe. Tento lomikámen se vyznačuje svými bílými, narůžovělými až červenými květy, které se objevují od května do července. Květy se seskupují do květenství na konci vysokého stonku.

Listy jsou přízemní, zelené, na bázi srostlé do růžice. Typickým znakem tohoto druhu jsou drobné, zrnité útvary na kořenech, odkud je odvozen i jeho název.

Lomikámen zrnatý preferuje slunné polohy a vlhké, ale dobře propustné půdy. V přírodě ho najdeme na loukách, pastvinách, v lese, ale také na skalách a suťových svazích. V zahradách je často využíván jako okrasná rostlina do skalek.

Lomikámen výběžkatý

Saxifraga stolonifera pochází z východní Asie. Tento druh je známý svými jasnými bílými květy s purpurovými tečkami, které se objevují na dlouhých stopkách nad listy v letních měsících.

Jedná se o trsnatou rostlinu, která tvoří výběžky, jimiž se šíří. Listy lomikámene výběžkatého jsou zelené, srdčitého tvaru, s bílými žilkami a jsou uspořádané do přízemní růžice.

Různé druhy lomikamene v růžové, bílé a červené barvy

Tato rostlina preferuje polostinné až stinné polohy a dobře propustnou půdu bohatou na humus. Lomikámen výběžkatý je oblíbený jako pokojová rostlina díky své atraktivnímu vzhledu a snadné péči. Rovněž je často využíván v zahradách pro výsadbu do stinných skalek a jako podrost v lesních zahradách.

Lomikámen vždyživý

Saxifraga paniculata je původem z horských oblastí Evropy a západní Asie. Tento druh je známý svými malými, ale nápadnými bílými květy, které vyrůstají na konci poměrně dlouhých stonků nad přízemními listy.

Listy lomikamene vždyživého jsou tmavě zelené, široce eliptické a mají charakteristický mramorový vzor. Tato rostlina preferuje slunné až polostinné stanoviště a dobře propustnou, kamenitou půdu.

Lomikámen vždyživý je oblíbený v zahradnictví, kde je často využíván pro výsadbu do skalek a alpínských zahrad díky své odolnosti a nádherným květům. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a dokáže přežít i v náročných podmínkách.

Lomikámen stinný

Saxifraga umbrosa je původem z jihozápadní Evropy. Tento druh má růžové květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Květy rostou na vysokých stoncích nad přízemní růžicí listů, které jsou zelené, lesklé a mají charakteristický tvar.Lomikámen na různých stanovištích

Lomikámen stinný, jak již název napovídá, preferuje stinné až polostinné polohy a dobře propustnou, humózní půdu. V zahradách je často využíván pro výsadbu do stinných skal a do stinných částí zahrad. Je mrazuvzdorný a nenáročný na péči.


Lomikámen do skalky pořídíte na našem e-shopu. Vybírat můžete hned z několika barev a odrůd


Pěstování lomikamenů

Pěstování lomikamenů (Saxifraga) je poměrně snadné, protože se jedná o odolné rostliny, které nevyžadují mnoho péče. Přesto existují určité aspekty, které je třeba zvážit pro úspěšné pěstování.

Některé lomikameny preferují místa s dostatečným sluncem, jiné zase polostín či úplný stín - je tedy třeba vybrat stanoviště adekvátní zvolenému druhu. Půda by měla být dobře propustná či kamenitá, neboť příliš vlhké podmínky mohou vést k hnilobě kořenů.

Mnohé druhy lomikamenů jsou odolné vůči mrazu a dokážou přežít i tvrdé zimy. Přesazování se doporučuje na jaře, přičemž mladé rostliny je dobré na zimu přikrýt. Řez je nutný pouze u některých druhů, jinak postačí odstranění odkvetlých květů. Lomikameny jsou rostliny, které dokážou potěšit svými krásnými květy a přitom nevyžadují zvláštní péči, což je činí ideálními pro začínající zahradníky.

Lomikámen v květináči

Pěstování lomikamenů v květináči je další možností, jak si vychutnat krásu těchto rostlin. Výběr správného květináče je důležitý - měl by být dostatečně hluboký, aby pomohl podpořit kořenový systém rostliny a měl by disponovat drenážními otvory, které zabrání přemokření.

Půda by měla být dobře propustná, ideálně směs zahrádkářské půdy, písku a malých kamenů nebo oblázků. Rostliny umístíme na slunné nebo polostinné místo. V zimě je třeba rostliny přemístit na chladnější místo a zvlhčovat je mírně, aby přečkaly období klidu.

Pravidelné přihnojování během vegetačního období podpoří růst a kvetení rostlin. Pěstování lomikámenu v květináči je skvělou volbou pro ty, kteří nemají vlastní zahradu - vystačí si totiž i s menším balkonem nebo okenním parapetem.

TIP: Mezi další nádherné trvalky do skalky patří například rozrazil, rozchodník, mateřídouška či nízké druhy aster. O pěstování skalniček se dočtete více na našem blogu.

Pěstování dýně - užitek i krása v jednom plodu

Autor: Monika Brešťanská 19. června 2023 Žádné komentáře

Dýně obecná, latinsky známá jako Cucurbita pepo, jiným názvem také tykev obecná či tykev turek, je nejznámější a nejvíce rozšířený druh z rodu tykví. Jedná se o rostlinu původem ze střední Ameriky, která se nyní pěstuje po celém světě. Tento druh dýně je velmi variabilní, což znamená, že existuje mnoho odlišných odrůd a typů.

Mix plodů dýní

Rostliny Cucurbita pepo mohou být buď popínavé nebo půdopokryvné, s velkými, světle zelenými listy a žlutými květy. Plody mohou být různých tvarů, velikostí a barev, od malých, kulatých, zelených až po velké, protáhlé, oranžové. Téměř všechny varianty jsou jedlé, i když jejich chutě se mohou lišit.

Dýně obecná je velmi oblíbená pro kulinářské účely. Její sladká dužina je využívána v mnoha receptech, od polévek a koláčů po těstoviny a grilované pokrmy. Dýně je také bohatá na vitamín A, vitamín C, vlákninu a draslík. Semena, která jsou také jedlá, obsahují zdravé tuky, bílkoviny a různé minerály.

Druhy dýně

Hokkaido

Dýně Hokkaido je jedním z oblíbených typů dýně, který patří do druhu dýně obecné. Pochází z Japonska a je známá pro svou malou až střední velikost, sytě oranžovou barvu (někdy zelenou) a hladkou kůru.

Dužina Hokkaida je pevná, sladká a mírně oříšková, což ji činí vhodnou pro různé kulinářské účely. Často se používá v polévkách, pečená, dušená nebo jako příloha. Dýně Hokkaido je také hodně zdravá, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a vlákninu.

Její obliba stále roste, nejen díky vynikající chuti, ale také díky skutečnosti, že na rozdíl od některých jiných druhů dýní, nemusí být před vařením loupaná, což zjednodušuje přípravu.

Špagetová dýně

Špagetová dýně je další odrůda dýně, která je známá pro své unikátní vlastnosti. Jak název napovídá, dužina této dýně se po uvaření mění na vlákna, která připomínají špagety.

Špagetová dýně má obvykle oválný tvar a světlou, žlutou až krémovou barvu. Dužina je mírně sladká s jemnou texturou. Tato odrůda dýně je velmi oblíbená jako nízkokalorická alternativa k tradičním těstovinám a je často podávána s omáčkou nebo jako příloha. Je také bohatá na mnoho vitamínů a minerálů, jako je vitamín C, vitamín B6, draslík a vápník.

Je také jednoduchá na přípravu – stačí ji rozpůlit, vyndat semena a uvařit v troubě nebo na páře.

Máslová dýně

Máslová dýně je snadno rozpoznatelná díky svému charakteristickému hruškovitému tvaru a hluboce oranžové barvě dužiny. Máslová dýně je velmi oblíbená v kuchyni díky své bohaté, sladké chuti.

Její dužina je krémová a jemná, což ji činí skvělou volbou pro polévky, pečené pokrmy, rizota nebo jako přílohu. Máslová dýně je také výborným zdrojem vitamínů A a C, vlákniny a draslíku. Její semena jsou také jedlá a mohou být pražená jako chutná a zdravá svačina. Je velmi oblíbená během podzimních a zimních měsíců, kdy je její chuť a nutriční hodnota na vrcholu.

Dýně velkoplodá Goliáš

Dýně velkoplodá Goliáš, latinsky známá jako Cucurbita maxima 'Goliáš', je druh dýně, která je známá pro svou obrovskou velikost. Některé odrůdy tohoto druhu mohou dosahovat hmotnosti až několik set kilogramů, což je činí oblíbenými účastníky soutěží o největší dýni.

Tato dýně má typicky kulatý až oválný tvar s hladkou, světle oranžovou slupkou. Dužina je také oranžová, s jemnou a sladkou chutí.

Pro svou velikost je tato dýně často používána pro dekorativní účely, například pro vyřezávání velkých Halloweenových lampionů. I přesto je dýně velkoplodá Goliáš jedlá a může být použita v mnoha kulinářských receptech, zejména pak na zavařování.

Tykev cuketa

Tykev cuketa je další odrůda dýně obecné. Je obvykle dlouhá a tenká s hladkou, zelenou či žlutou slupkou. Dužina cukety je bílá až světle zelená s mírně sladkou až neutrální chutí. Cukety jsou velmi oblíbené v kuchyni díky své všestrannosti. Mohou být konzumovány jak syrové, tak vařené, grilované, dušené nebo plněné.

Cukety se také často používají v receptech na moussaku, ratatouille, těstoviny nebo jako přísada do salátů. Jsou bohaté na vitamíny A a C, draslík a vlákninu. Navíc jsou nízkokalorické, což je činí populárním výběrem pro zdravé stravování. Cukety jsou také oblíbené pro svou rychlou a snadnou pěstovatelnost, což je ideální pro zahrádkáře všech úrovní.

Výsev dýní

První možností je vysévat si dýni přímo ze semínek, tou druhou pak vysazovat jednoduše rovnou sazenice. Rozhodnete-li se pro první možnost, semena si nemusíte kupovat, použít můžete i ty, které máte z loňských plodů, pakliže je máte k dispozici.

Různé plody druhů dýně

Dýně lze považovat za nenáročné plodiny, které pěstujeme v prohřáté a dobře vyživené půdě. Ideální teplota pro klíčení je asi 20 až 25 °C. Potřebují primárně propustnou, středně těžkou půdu s dostatkem humusu, která bude bohatá na živiny. Ty jim dodáte kompostem nebo chlévským hnojem. Dýním se ostatně „líbí“ i přímo na kompostu.

Ideální čas nastává pro výsev už na konci dubna, pokračovat můžeme až do konce května. Vysévat můžete rovnou do záhonu. V zemině vyhloubíme důlky, kam vysejeme 2 až 3 semena, která vyséváme do hloubky 3 až 5 cm. Klíčení můžete očekávat zhruba do 10 dnů.

Předpěstování dýní

Sadbu si můžeme také předpěstovat. Konkrétně u dýní však tento postup žádné zvláštní výhody nemá. Manipulace s rostlinami jim totiž může uškodit, což může vést dokonce až k zastavení jejich růstu.

Doporučit lze předpěstování v chladnějších oblastech, a to přibližně s předstihem 4 týdnů. Ideálně tak začínáme už na počátku dubna. Pěstované rostliny je vhodné postupně otužit. Sazenice následně pěstujeme ve sponu 2 x 0,5 až 1 metr od sebe. Vždy však záleží na odrůdě. U těch s velkými plody může být vzdálenost právě až 1 metr.


Předpěstování dýní zvládnete i Vy. Semínka tykví různých druhů a typů najdete také na našem e-shopu


Kdy zasadit dýně

Co se týče sazenic, do záhonu je můžeme dát až po 15. květnu, tedy takzvaně po ledových mužích. Do té doby hrozí mrazy, které by zatím slabé rostliny jednoznačně mohly poškodit.

Pokud chceme svoje výpěstky účinně chránit proti nežádoucím vnějším vlivům, můžeme překrýt výsadbové místo netkanou bílou textilií. Ta dokáže chránit sazeničky dýni především před spálením od slunce.

Jak pěstovat dýni

Základními podmínkami pro úspěšné pěstování dýní je jejich důsledné odplevelování a také pravidelná zálivka. Určitě jim také nevyhovuje stín a vlhko.

Zálivku je vhodné provádět obden, nejlépe navečer. Rostlina pak vodu poměrně dobře využije. Průběžně také zkontrolujte, jestli rostlina není napadena plísní. Pokud už si toho povšimneme, musíme sáhnout po postřiku.

A pozor, pokud dýně pěstujeme opakovaně, musíme pokaždé zvolit jiné místo. Tím zabráníme nežádoucímu postupnému vyčerpání půdy. Dýně ale jinak jsou ochotny úspěšně růst téměř kdekoliv, dařit se jim bude i u plotu nebo pergoly. Nehodí se však do skleníku, kde by rychle utlačily ostatní rostliny.

Kdy sklízet dýně

Jak poznáte, že je nejvyšší čas dýni sklidit? Je slupka tvrdá a matná? V takovém případě je již dýně patrně dobře zralá. Týká se to hlavně známé odrůdy hokaido. Typické je pro tuto fázi i to, že se na stonku se tvoří praskliny a stopka zaschne.

Obvyklá doba pro sklizeň dýní nastává zhruba na konci prázdnin. Pokračuje až do konce října, nejpozději však musíme výpěstky ze záhonu sklízet do příchodu prvních mrazíků. Namrznutí by se propsalo do životnosti i kvality dužiny.

Dýně hokaido pěstování

Už zmíněná dýně hokaido obecně nevyžaduje žádné specifičtější podmínky pro své pěstování. To znamená, že ji můžete taktéž pěstovat ve středně těžké půdě s dostatkem živin. Podobně i hokaido může na kompost.

Potřebuje dále i teplo a dostatek prostoru. Vysévejte ji proto na slunné místo ve vzdálenosti 1,2 až 1,5 metru od sebe, a to do hloubky kolem 3 až 5 cm. Ideální čas pro výsev je období kolem poloviny května.

Opět můžete tedy zvolit vysévání přímo ze semen, a to z těch, která koupíte v zahradnictví nebo vyndáte z dýně, kterou jste zužitkovali. A to i z té koupené, nemáte-li zatím vlastní.

Kdy sklízet dýně hokaido

První výpěstky z vlastní zahrádky můžete u dýní hokaido očekávat koncem srpna. Na zralost u tohoto druhu charakteristicky upozorňuje především zaschlá stopka. Plod by měl být tvrdý s hladkou a pevnou slupkou a intenzivní sytou barvou.Květ dýně a plody na zahradě

Kdy konkrétně sklízet? Počkejte si optimálně na slunný a suchý den. I v případě dýní hokaido rozhodně platí, že jim nikterak nesvědčí mráz.

Okrasné dýně pěstování

Okrasné dýně můžete taktéž pěstovat na záhonu, ale udělají „parádu“ třeba i na balkoně nebo na terase.

Podmínky, které vyžadují, jsou podobně nenáročné jako u jedlých variet, to znamená hlavně výživná půda a dostatek slunce. Čas na výsev si vyhraďte v polovině května.Nezapomeňte dodržet rozestup 0,5 metru.

I okrasné dýně lze předpěstovat. Pak je můžete vysévat do připravených květináčů už na počátku dubna. Pro zdárné klíčení je nutné zajistit sazeničkám hlavně světlo a teplo.

Kdy sklízet okrasné dýně

Uzrálé okrasné dýně vypadají na zahradě skutečně krásně, ale můžete je i sklidit a využít pro další zdobení a kreativní tvoření. Pak je nechte jednoduše usušit. Z jedné rostliny sklidíte dokonce kolem 10 až 15 plodů, dýně tak lze považovat za velmi výnosné.

Uzrálé okrasné dýně poznáte stejně jako jejich jedlé „kolegyně“, tedy že budou mít viditelné praskliny na stonku a slupka se stane tvrdou, dřevnatou a bez lesku. Čas na sklizeň přichází v září a v říjnu.

Okrasné dýně

Okrasná dýně je určitý typ dýně obecné, který je oblíbený pro svou estetickou hodnotu. Tyto dýně jsou obvykle menší a mají různé tvary a barvy, od bílé, zelené, žluté až po různé odstíny oranžové.

Okrasné dýně jsou často používány k vytváření dekorací pro podzimní svátky, jako je Halloween nebo Díkůvzdání. Mohou být vyřezávány do různých tvarů, malovány nebo zdobeny na mnoho různých způsobů, aby dodaly domu nebo zahradě podzimní náladu. Tento typ dýně je nevhodný pro kulinářské využití.

TIP: Hledáte ideální letní zeleninu, kterou můžete sklízet už za pár týdnů? Vysaďte si ředkvičky! Více se o pěstování ředkviček dočtete na našem blogu.

Trubač pěstování - rychle rostoucí popínavka

Autor: Monika Brešťanská 14. června 2023 Žádné komentáře

Křivouš kořenující (Campsis radicans), známý také jako trubač, je okouzlující liánovitá rostlina, která svými atraktivními a nápadnými květy přitahuje nejen zvědavé pohledy, ale také motýly a další opylovače.

Květy trubače kořenucího

Tento keř pochází z jihovýchodních oblastí Spojených států amerických, avšak díky své odolnosti a přizpůsobivosti si našel cestu do mnoha evropských zahrad. Trubač je ideálním řešením pro ty, kteří hledají impozantní doplněk pro svůj zahradní prostor - ať už jako živý plot, okrasnou oporu nebo solitérní prvek.

Pěstování křivouše kořenujícího sice vyžaduje určitou péči a pozornost, ale s trochou trpělivosti se vám odmění bohatou paletou sytě barevných květů ve tvaru trubek, které oplývají exotickým šarmem.

Trubač druhy

Trubač velkokvětý

(Campsis grandiflora) se vyznačuje svými trumpetovými květy velkých rozměrů, které se objevují od července až do října. Rostlina pochází pravděpodobně z Číny. Hodí se na popínání pergol či plotů. Důležité je rostlinu nepřelévat, protože má tendence uhnívat v kořenech. Dobře odolává mírným mrazům.

Křivouš kořenující

(Campsis radicans) je dekorativní popínavá rostlina patřící do čeledi trubačovitých. Původem je z jihovýchodních oblastí USA, u nás se pěstuje jako okrasný keř v zahradách. Tento druh se vyznačuje rychlým růstem a schopností šplhat po oporách nebo pnout se po stromech díky svým vzdušným kořenům.

Jeho hlavním lákadlem jsou velké, barevné květy ve tvaru trumpet, které vykvétají od července do srpna a přitahují do zahrady opylovače z celého okolí. Pokud jsou květy opylovány, objeví se po jejich odkvětu plody - dlouhé zelené lusky, které jsou jedovaté. Ostatně jedovatá je pro savce včetně člověka celá rostlina.Různé barvy květin trubače a podzimní listí

Mezi nejoblíbenější odrůdy tohoto druhu patří například ‘Flava’ se žlutými květy, ‘Flamenco’ se sytě červenými květy nebo ‘Madame Galen’ s květy v klasické oranžové barvě.


Popínavý křivouš v různých barvách, který dodá vaší zahradě exotický nádech a zkrášlí ploty, zídky i květináče, najdete také na našem e-shopu


Trubač kořenující pěstování

Pěstování trubače je relativně snadné, pokud jsou splněny základní nároky na stanoviště a půdu. Rostlina preferuje slunečné polohy a propustnou, živinami bohatou půdu. Je důležité zajistit jí dostatečné opory, aby se liány měly po čem plazit.

V prvních letech růstu je vhodné chránit mladé rostliny před silnými mrazy, později se již stávají odolnějšími a některé odrůdy zvládají i silné mrazy. Pravidelným řezem lze udržet požadovaný tvar a velikost keře, stejně jako podpořit bohatší kvetení.

Křivouš kořenující potřebuje také pravidelnou zálivku, zejména během suchých období, ale pozor na přelití. Hnojením během vegetačního období zajistíte bohatší růst a kvetení. Volte organická hnojiva nebo minerální hnojiva určená přímo pro kvetoucí keře.

Nevýhodou v pěstování je bujný rast a hlavně výhonky od kořenů, které sa mohou nekontrolovatelně šířit zahradou. Mladé výhony je nutné včas likvidovat.

Trubač v nádobě

Pěstování křivouše kořenujícího v květináči je možné, i když si rostlina vyžaduje více péče než v zahradní půdě. Zvolte dostatečně velký květináč s odvodňovacím otvorem a použijte kvalitní propustnou zeminu smíchanou s kompostem pro zajištění potřebných živin.

Rostlina potřebuje slunečné stanoviště a pravidelnou zálivku, ale dbejte na to, abyste ji nepřelili. V průběhu vegetačního období doporučujeme hnojení tekutým hnojivem pro podporu růstu a kvetení. Je nutné zajistit pevnou oporu šplhání a pravidelný řez pro udržení kompaktního tvaru.

Při pěstování v květináči je také důležité chránit rostlinu před silnými mrazy – například umístěním do skleníku nebo chladné místnosti během zimních měsíců.

Trubač řez

Řez trubače je důležitým aspektem péče o tuto rostlinu, který přispívá k udržení jejího zdraví, tvaru a bohatého kvetení. Řez by měl probíhat na jaře, nejlépe v březnu nebo dubnu, kdy již hrozba silných mrazů ustoupila.

Při řezu odstraňte staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou příliš hustě nebo narušují kompaktní vzhled rostliny. Mladé výhonky zkraťte na 2-3 pupeny od hlavního výhonu, podpoříte tím růst nových, mladých a vitálních výhonů. U starších rostlin můžete provést i radikálnější řez pro omlazení keře.

TIP: Pokud hledáte ideální popínavé rostliny na balkon, ale trubače se vám zdají příliš velké, vsaďte třeba na povijnici či okrasné fazole. Další tipy na popínavky na balkon najdete v našem předchozím článku.

Akébie pěstování - zajímavá popínavka z Asie

Autor: Monika Brešťanská 7. června 2023 Žádné komentáře

Akébie je fascinující rod rostlin, který nejen přitahuje pozornost svým atraktivním vzhledem, ale také nabízí širokou škálu využití v tradiční medicíně a kosmetice. Tyto rychle rostoucí popínavé liány s původem v exotické Asii, s elegantními listy a neobvyklými květy jsou oblíbeným doplňkem zahrad a parků po celém světě.

Akebie se popíná po stěně budovy

V následujících řádcích si více povíme o u nás nejvíce pěstované akébii pětičetné a jejím pěstování.

Akébie pětičetná

Akébie (Akebia) je rod rostlin patřící do čeledi kokylovitých. Původně pochází z východní Asie, zejména z Japonska a Číny. Akébie je známá pro své atraktivní, rychle rostoucí popínavé liány s elegantními listy a neobvyklými květy.

Mezi nejznámější druhy akébií patří akébie pětičetná (Akebia quinata) a akébie trojčetná (Akebia trifoliata). Tyto druhy jsou oblíbené jako okrasné rostliny v zahradách a parcích, kde se pěstují pro svůj atraktivní vzhled a rychlý růst.

Liány akébie pětičetné se dorůstají délky až 10 metrů, přičemž rostlina může být až tři metry široká. Listy tohoto druhu jsou pětičetné a dlanitě složené, jednotlivé lístky mají eliptický tvar a celý složený list je velký přibližně pět až deset centimetrů. Je-li mírná zima, případně roste-li akébie v teplejších oblastech, opadává během vegetačního klidu pouze částečně.

Tato rostlina je pěstována zejména jako okrasná - má v zahradě podobnou funkci jako například známější popínavý břečťan - může tedy vytvořit přírodní zastínění pergoly či pokrýt zídky a ploty v zahradě. Výhodou oproti zmíněnému břečťanu je fakt, že se nejedná o jedovatou rostlinu, plody jsou naopak dokonce jedlé.

Kromě svého dekorativního významu má akébie také tradiční lékařské využití, zejména v čínské medicíně, kde se používá jako prostředek proti bolestem hlavy, nespavosti nebo depresím. Rovněž má diuretické a antifungální účinky. V poslední době se výtažky také objevují v kosmetických přísadách pro své hydratační a ochranné vlastnosti.

Květy akébie

Květy se objevují na jaře, obvykle během dubna a května. Jsou drobné, nápadné a vonné, s barevnými okvětními plátky v odstínech fialové, purpurové nebo bělavě zelené barvy. Květy jsou jednopohlavné, přičemž samičí květy bývají větší a tmavší, samčí naopak menší, obvykle nachové barvy. Při pěstování je nutné opylovat rostlinu pylem jiného kusu, jen tak se lze dočkat plodů.

Akébie plody

Po odkvětu se na liánách akébie objevují podlouhlé plody růžové či fialové barvy, s tlustými kožovitými slupkami. Uvnitř plodu pak najdeme slizovitou dužinu, která chrání černá semena.Květy akébie pětičetné

Plody akébie pětičetné jsou jedlé, mají exotickou chuť a nejčastěji se využívají v klasických asijských receptech. Pokud tedy dojde k opylení, dočkáte se plodů začátkem podzimu. Sesbírat je však musíte včas, jsou-li přezrálé, pukají a sesychají.


Chcete-li se pustit do pěstování exotické akébie, navštivte náš e-shop a pořiďte si sazenice této zajímavé rostliny do své zahrady


Pěstování akébie

Pěstování akébie (Akebia) je poměrně snadné a nevyžaduje zvláštní péči či podmínky. Tyto rychle rostoucí popínavé liány jsou ideálním doplňkem pro zahrady, kde mohou zkrášlit ploty, pergoly či jiné opory.

Akébie preferuje slunné až polostinné stanoviště s dobře propustnou, živnou půdou. Pro dosažení bohatšího kvetení je vhodné umístit rostlinu na dostatečně světlé místo. Vhodným obdobím pro výsadbu akébie je jaro nebo podzim.

Rostlinu je třeba pravidelně zalévat, zejména v období sucha či vyšších teplot. V zimním období by měla být zálivka omezena. Akébie je poměrně odolná vůči mrazu, ale mladé rostliny mohou vyžadovat přikrytí během extrémních mrazů.

Pokud jde o hnojení, akébie ocení přídavek kompostu nebo organických hnojiv na jaře a znovu na podzim.

Řez akébie

Nenáročnost akébie oceníte také při pravidelném řezu rostlin v zahradě. Tento druh totiž zastřihování nevyžaduje. K řezu můžete přistoupit z estetických důvodů - odstraňujeme šlahouny, které zasahují do míst, kam rostlinu pustit nechceme, případně řezem podpoříme růst do požadovaného tvaru a směru. V předjaří také odstraňujeme suché či poškozené liány. Je-li již rostlina starší, můžeme provést radikální řez, který podpoří růst nových výhonů a celkovou vitalitu akébie.

TIP: Další exoticky vyhlížející rostlinou s velmi zajímavými květy je clematis. I tento druh můžeme vysadit k plotu či k pergole. Jak pěstovat clematis se dočtete v předchozím článku na blogu.

Chřest pěstování - lahůdka pro skutečné gurmány

Autor: Monika Brešťanská 5. června 2023 Žádné komentáře

Chřest lékařský (Asparagus officinalis), známý také pod lidovým názvem “špargl”, je oblíbenou sezónní zeleninou, se kterou se potkáme v celé řadě receptů. Na pultech obchodů si za chřest výrazně připlatíte, mnoho lidí se tedy zajímá o možnosti, jak si vypěstovat chřest na vlastní zahrádce.

Svazek zeleného chřestu s ředkvičkou

Chřest je vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem, která se dorůstá výšky 40 až 150 centimetrů. Rostlina se skládá z dužnatého stonku, již zmíněného dřevnatého oddenku a fylokladií - jedná se o útvary stonku, které na pohled připomínají listy, a také plní jejich funkci. Na rostlině však najdeme i pravé listy, ty jsou ale redukované do drobných “šupin” přiléhajících ke stonku.

Tato bylina je ve střední Evropě původním druhem. Roste planě také v nížinách a na teplejších územích Česka a Slovenska. Chřest však najdeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.

Pěstování chřestu

Před samotným pěstováním je důležité vybrat si vhodné místo. Chřest preferuje slunné a dobře odvodněné pozemky s neutrální až mírně kyselou půdou. Ta se musí před výsadbou řádně prokypřit a vyživit (například kvalitním kompostem).Chřest má rozsáhlý kořenový systém, který zasahuje hluboko pod povrch. Nebojte se tedy záhon prokypřit skutečně hluboko, klidně i 90 centimetrů. Kromě zapravení hnojiva před výsadbou pak přihnojujeme organickým hnojivem ještě třikrát během vegetační doby - v červnu, červenci a srpnu.

Pravidelné zalévání je klíčové pro udržení vlhkosti v půdě. Ta je důležitá zejména po výsadbě, než chřest řádně zakoření. Koncem prvního léta má již chřest dostatečně silný kořenový systém a zaléváme jej hlavně v období sucha.

Pro zdárné pěstování chřestu je stěžejní právě první rok, kdy musí rostlina dostatečně zakořenit. V tomto roce se ještě sklizně nedočkáte, protože veškeré nadzemní výhony zkracujeme, abychom podpořili správné zakořenění.

V dalším roce již rostlina vytvoří silné a zdravé stonky, které se mohou sklízet. Když chřest dosáhne výšky přibližně 20 až 25 centimetrů, můžete začít sklízet stonky. Odřízněte je nad zemí, abyste minimalizovali poškození rostliny.

Pěstování chřestu od semínka

Pěstování chřestu ze semínek vyžaduje určitou trpělivost a dodržování správných postupů. Nejprve je třeba připravit vhodnou půdu - pro klíčení použijeme zahradní substrát s neutrálním pH. Semena je možné předpěstovat ve skleníku nebo pařeništi, a to ideálně na jaře. Pro vyklíčení potřebují stálou teplotu 20 stupňů. Chcete-li semínka vysévat přímo do záhonů, musíte počkat na konec dubna až začátek května. V tomto případě však hrozí, že na podzim budou sazenice ještě drobné a kořeny nedostatečně silné.

Před samotným výsevem máčejte semínka den až dva v čisté vodě. Poté je zasejte do sadbovače s připraveným substrátem (případně do květináčů či rovnou do země, dle vašich preferencí) a pravidelně zalévejte. Zemina musí být neustále vlhká a dostatečně teplá.

Druhy chřestu

Při výsevu či výsadbě můžete vybírat ze tří typů chřestu. Ty se liší nejen barvou, ale hlavně chutí a vlastnostmi důležitými pro správnou přípravu oblíbených receptů.

Svazek bílého, zeleného a fialového chřestu

Požadované barvy také dosáhnete správným pěstováním. Nebavíme-li se o šlechtěných odrůdách, můžeme říci, že všechny barvy jsou vlastně jedním druhem s odlišným způsobem pěstování. Zatímco bílý chřest se pěstuje zakrytý fólií a svou barvu získá díky absenci slunečních paprsků, zelený zase působením slunce obsahuje velké množství chlorofylu, který je za jeho zbarvení zodpovědný.

Bílý chřest

Výhonky tohoto chřestu mají bílou barvu, jsou silné, pevné a mají uzavřené hlavičky. Setkat se můžete také s bílo-fialovým chřestem. Toto zbarvení získají výhonky, které rostou částečně v zemině a nad povrchem se objevují pouze hlavičky. Bílý chřest je velmi křehký a má jemnou chuť.

Chřest zelený

S chřestem zeleným se můžeme setkat i v naší přírodě. Kromě toho, že jsou ve střední a jižní Evropě optimální podmínky k pěstování, často zde také zplaňuje. Celé výhonky včetně hlaviček mají trávově zelenou barvu, a hlavičky jsou oproti bílému chřestu mírně otevřené. Stonky bývají také tenčí a měkčí. Je oblíbený pro svou svěží a mírně nahořklou chuť, díky které se dá po rychlém spaření konzumovat prakticky samotný.

Fialový chřest

Fialový chřest se pěstuje stejně jako zelený, nicméně sklízíme pouze hlavičky, které se ještě nestihly vybarvit a mají tak tmavě fialovou, místy zelenou barvu. Hlavičky mají lehce pikantní a nahořklou chuť.

Sázení chřestu

Při výsadbě chřestu nejprve zvolíme vhodné stanoviště a upravíme pozemek. Výše jsme se již zmínili o bohatém kořenovém systému této byliny, který sahá i více než metr hluboko. Záhon tedy připravujeme podobně jako pro brambory. Odstraníme veškerý plevel, kameny a půdu dobře prokypříme do hloubky 50 až 90 centimetrů.

Poté vytvoříme hluboké brázdy, na jejichž dno dáme organické hnojení - například kompost nebo chlévský hnůj. Hnojivo zapravíme tak, aby nám zůstaly přibližně 25 centimetrů hluboké brázdy pro bílý a 15 centimetrů pro zelený chřest. Každá z nich musí být navíc 20 centimetrů široká. Poté již můžeme umístit sazenice. Optimální rozestup mezi jednotlivými rostlinami je 30-35 centimetrů u bílého chřestu a 25 centimetrů u zeleného. Rozestupy mezi jednotlivými řádky činí asi 1,5 metrů. Díky tomu mají rostliny dostatek prostoru a záhon se dobře udržuje.

Po výsadbě nezapomínáme na pravidelnou zálivku. Ta je nezbytná pro správné zakořenění mladých rostlin. Půda by v prvním roce měla být neustále mírně vlhká.Výhonek chřestu rostoucího na záhonu, svazek zeleného chřestu

Sazenice chřestu

Chřest nemusíme pěstovat pouze ze semínek, zakoupit totiž můžete i již předpěstované sazenice. Ulehčíte si práci s klíčením a předpěstováváním sazenic, které je navíc bez skleníku či pařeniště náročné. Při nákupu se zaměřte na správný typ sazenic - chcete-li pěstovat bílý chřest, je nutné, aby i sazenice byly pěstovány pod fólií, u zeleného naopak preferujeme běžnou výsadbu do záhonu.


Předpěstované sazenice chřestu do vašeho záhonu najdete také v našem e-shopu


Sklizeň chřestu

V prvním roce po výsadbě nesklízíme chřest vůbec. V tuto chvíli pouze odstraňujeme nadzemní části, abychom podpořili růst kořenů, případně necháme rostlinu nerušenou.

První sklizeň chřestu provádíme až ve druhém, případně třetím roce po výsadbě. Začínáme asi od poloviny dubna, záleží na počasí a vzrůstu výhonů.

A jak sklízet chřest? Výhonky sklízíme, když jsou asi 20-25 centimetrů vysoké. Optimální průměr stonku je pak 1 až 2 centimetry. Ke sklizni použijte ostrý nástroj, například zahradnické nůžky, nůž a podobně - je totiž nezbytné dbát na to, aby byl řez co nejšetrnější a rostlinu příliš nepoškodil. Výhony odebíráme asi 5 centimetrů nad zemí.

Sklizeň chřestu by se měla provádět pravidelně, obvykle jednou až dvakrát týdně, nové výhony rostou rychle a v kuchyni je nejlépe využijete, když jsou co nejmladší a nemají spodní část dřevnatou. Doba sklizně obvykle trvá několik týdnů a končí obvykle koncem června nebo začátkem července, kdy se výhonky začínají prodlužovat a ztrácet na kvalitě.

Dbejte na to, aby se při sklizni nepoškodily jiné části rostliny. Při správné sklizni a nastavení optimálních podmínek pro rostliny můžete čerstvé výhonky sklízet i několik let. Vzrostlé, čtyřleté a starší kusy poskytnou za jednu sezónu až půl kilogramu chřestu.

Využití a příprava chřestu

Chřest má široké kulinářské využití. Oblíbený je zejména ve Francii a Itálii, nicméně na popularitě nabývá i u nás. Jeho svěží a lehká chuť i vysoký podíl vitamínů a minerálů z něj dělají ideální surovinu pro jarní a letní pokrmy. Připravit ho můžete jako přílohu k masům, pouze přelitý kvalitním olivovým oleje, máslovou či holandskou omáčkou, přidat ho do salátů, uvařit z něj chřestový krém, rizoto, zeleninový tatarák, pomazánku - možností je zkrátka nespočet.

TIP: Další typickou jarní a letní zeleninou je mladá mrkev. Roste rychle, má sladkou chuť a jíst se dá klidně za syrova. Jak si vypěstovat zdravou a chutnou mrkev se dočtete na našem blogu.

POSLEDNÍ PŘÍSPĚVKY
Poslední komentáře
  • Jak přimět vistárii kvést
    15. dubna 2024
    Dobrý deň, ak je to semenáč, môže zakvitnúť, po 10-15 rokoch pestovania na jednom...
  • Jak přimět vistárii kvést
    15. dubna 2024
    DD! Údajně exist. případy že rostlina (vistarie) nepokvete nikdy....stává se to ???...
  • Blýskavka pěstování
    26. března 2024
    Patrí medzi nejedlé plody, neuvádza sa priamo jedovatosť pre ľudí a väčšie zvieratá. V...
  • Blýskavka pěstování
    26. března 2024
    Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je blyskavka fraserova jedovatá? Případně zda jsou...
  • Mišpule pěstování
    6. února 2024
    Ďakujeme za upozornenie, opravili sme preklep. ...
Archív blogu
Nedávno zobrazené produkty