Okrasná záhrada

Krásné letničky, které vaši zahradu promění doslova k nepoznání. Přesně tak lze charakterizovat cínie (neboli také ostálky). Pokud vsadíte na postupný výsev, mohou vaši zahradu či terasu zdobit prakticky po celé léto.

Zjistěte, jak postupovat při jejich výsevu a jaké druhy existují.

Charakteristika cínií

Cínie je okrasná letnička, která se mezi zahrádkáři těší velké popularitě. Cínií přitom existuje velké množství kultivarů, které se mohou lišit svými velikostmi i barevnými provedeními. Původem pochází z Mexika, odkud se postupem času dostala k nám. Díky svému vzhledu se cínie často využívají jako atraktivní lákadlo pro motýly. Kromě toho si je ale také můžete nařezat do vázy, nebo je využít jako okrasné květiny do truhlíků.

Cínie druhy

Mezi základní druhy cínií se řadí jiřinkokvěté. Tyto rostliny dorůstají do výšky až 90 cm a jsou charakteristické velkými, plnými a převážně kulovitými květy.

Kalifornské obří cínie se pyšní také výškou kolem 1 metru a jejich květy bývají střechovitě uspořádané a mírně vyklenuté.

Obří kaktusovité cínie zaujmou typickými střapatými květy, které mají delší a mírně stočené korunní plátky. Do této kategorie se řadí například ostálka lepá.

Pomponkovité cínie disponují menšími, plnými a vysoce klenutými květy. Skvěle se hodí na záhon i k řezu.

Skabiosokvěté cínie mají spíše drobné květy, které mohou připomínat květy hlaváče.

Populární ostálka haageova zaujme úzkými listy a menšími poloplnými až plnými dvoubarevnými květy.

Pořiďte si semena cínie a vytvořte si ze své zahrady nebo terasy doslova barevné království

Je cínie jedovatá?

Cínie jedovaté nejsou a jejich pěstování je proto bezproblémové i u rodin s domácími mazlíčky. Tyto rostliny však mohou způsobit podráždění pokožky kvůli přítomnosti alkaloidů. Při stříhání rostliny proto doporučujeme nosit rukavice, abyste se těmto reakcím na kůži vyhnuli.

Cínie výsev

Výhodou cínií je jejich schopnost se ve velké míře přizpůsobit většině půdních podmínek. Ideální volbou je nicméně půda bohatá na živiny s dobrým systémem odvodnění. Cínii je vhodné vysévat do půdy, kde již bude trvale růst (a kde ji tedy nebudete vykopávat). Přerušení kořenů v době růstu totiž této rostlině nevyhovuje.

Semena při výsevu umístěte do vzdálenosti zhruba 10 až 50 cm od sebe. U mladé cínie dbejte na dostatečnou zálivku, půda by měla být neustále mírně vlhká. U vzrostlých cínií je již situace odlišná a tak intenzivní zálivku nevyžadují.

V momentě, kdy sazenice ostálky dosáhnou výšky zhruba 7 cm, je vhodné jejich množství v záhonu nebo truhlíku protřídit. A to tak, aby od sebe jednotlivé květy byly vzdáleny aspoň 15 až 20 cm. Jakmile dojde k odumření květů, ihned je odřízněte. Tímto způsobem docílíte dalšího bohatého kvetení.

Cínie do truhlíku

Cínie se nemusí nutně vyjímat pouze přímo v záhonu. Skvělou službu vám udělají také v truhlíku, díky čemuž ozdobí třeba vaši terasu nebo balkon. Pamatujte na slunné stanoviště a dostatečně velkou nádobu, aby se rostlině dařilo. Jelikož pěstování cínie není nijak složité, hravě si s ním poradí i pěstitel začátečník.

Kdy sázet cínie

Co se týče samotného výsevu, semena cínie zasejte zhruba čtyři až šest týdnů před posledními očekávanými mrazy. Rostlina začíná klíčit přibližně při 10 °C. Pokud chcete dosáhnout podzimního kvetení ostálky, můžete vysévat ještě v červnu přímo na požadované místo.

TIP: Připravte se na další pěstitelskou sezónu v předstihu. Zjistěte, jak správně předpěstovat zeleninu.

Toužíte po krásně barevné zahradě, balkonu nebo prostoru za oknem? V tom případě se pusťte do pěstování hvozdíků. Tyto krásné květiny se pyšní nádhernými barvami a přitom je jejich pěstování nenáročné. Přečtěte si, jak postupovat a čemu se vyhnout.

Charakteristika hvozdíků

Hvozdíky neodmyslitelně patřily do zahrádek našich babiček. Pro svou krásu však bývají mnohdy pěstovány i v současnosti. S hvozdíkem se zároveň pojí zajímavá symbolika, která sahá až do středověku. Tehdy byla tato rostlina symbolem pro Pannu Marii, což ostatně připomíná dosud používaný lidový název pro hvozdík kartouzek - slzičky Panny Marie. Mezi hvozdíky se řadí i starý známý karafiát.

Hvozdíky jsou obecně domovem v Evropě a Asii. Ve volné přírodě na ně lze narazit na slunných stanovištích na sušších mezích, skalkách a svazích.

Prohlédněte si různé druhy hvozdíků v našem e-shopu a vybavte se včas na novou pěstitelskou sezónu

Hvozdík druhy

Hvozdíků existuje celá řada. Díky tomu není problém vybrat si takovou rostlinu, která se bude ve vaší zahradě nejvíce vyjímat. Hvozdíky můžeme rozdělit do následujících kategorií.

Nízké vytrvalé druhy hvozdíků

Tyto druhy hvozdíků bývají hojně pěstovány na skalce. K populárním druhům se v tomto ohledu řadí zejména hvozdík alpský, hvozdík sivý, hvozdík japonský či hvozdík péřitý. Zapomenout nesmíme ani na hvozdík kropenatý, který jako jeden z mála dobře snáší kyselou půdu.

Hvozdíky jako letničky

Pravděpodobně nejoblíbenějším druhem hvozdíku u nás, který se pěstuje jako letnička, je hvozdík čínský. Ten na první pohled zaujme svým nižším růstem, přičemž kvete v nejrůznějších barvách. Jeho květy jsou malé, nicméně v zahradě zaručeně vyniknou.

Pokud je řeč o letničkách, musíme zmínit také hvozdík karafiát či karafiát zahradní. Tato květina je charakteristická svým vysokým vzpřímeným růstem. Jelikož je ideální k řezu, často se umisťuje jako dekorace do vázy.

Hvozdíky jako dvouletky

Mezi oblíbené dvouletky můžeme zařadit hvozdík bradatý, který dorůstá do výšky 30-50 cm. Tento hvozdík bývá zpravidla pěstován v pestré škále barev. Rovněž je ideální k řezu, díky čemuž v sezóně ozdobí vaši vázu.

Hvozdík do truhlíku

Hvozdík se často pěstuje v truhlíku, díky čemuž si můžete ozdobit svůj okenní parapet nebo třeba prostor na balkoně. Pokud hledáte vhodný druh hvozdíku pro pěstování v truhlíku, vybírejte spíše z nižších a středně velkých druhů. Ideální volbou jsou letničky, u nichž se můžete těšit na barevné květy prakticky po celé léto. Oproti trvalkám se rozrůstají rychleji a začínají také rychleji kvést.

Pěstování hvozdíků v květináči

Pojďme se nyní podívat na to, jak postupovat při pěstování hvozdíků v květináči a jaké nároky vlastně tyto rostliny mají. Výhodou je, že pěstování hvozdíků je opravdu snadné. Díky tomu si s ním hravě poradí i začátečníci. Obecně lze doporučit vybrat těmto rostlinám slunné stanoviště. Z hlediska půdy volte nezamokřený vápenitý typ. Rostlinu nezapomeňte pravidelně zalévat, ale vyvarujte se přemokření, které by mohlo vést k hnilobě kořenů.

Hvozdík je vhodné před výsadbou na venkovní stanoviště předpěstovat. Semena lze vysévat do truhlíků za oknem nebo do skleníku a později je přesadit ven (jakmile již nehrozí mrazíky).

Hvozdík v květináči i volně v půdě bývá vůči chorobám poměrně dobře odolný. U vyšších druhů se může objevit padlí či plíseň šedá, přičemž rozvoj plísní může podpořit dlouhodobě vlhké počasí. Pokud bychom měli jmenovat nějaké škůdce, mohlo by se jednat snad jen o zajíce, který by se na vaši zahradu mohl zatoulat. Listy hvozdíku jsou pro něj totiž pochoutkou.

Hvozdík po odkvětu

Jakmile hvozdík odkvete, doporučujeme odstranit zvadlé květy a případně odumřelé části rostlin. Díky tomuto kroku podpoříte další kvetení. Některé druhy hvozdíků mohou znovu vykvést v druhém období kvetení.

TIP: Zaujala vás možnost pěstování hvozdíků? Prozkoumejte také další vhodné letničky do nádob a vzájemně je zkombinujte.

Patří mezi nejkrásnější a nejoblíbenější aromatické bylinné trvalky současnosti. Pokud i Vy toužíte, po vypěstování této rostliny přímo od semínka, dodržujte tyto rady a určitě se Vám to podaří.

Z výsevem začněte již v únoru, abyste do května až června získaly silné rostliny na výsadbu do zahrady nebo do nádob na terasu. Semena, pokud máte vlastní, musí být vyzrálá a suchá.

Levandule pěstování ze semene

1. připravte si vhodnou mělkou nádobu, misku

2. smíchejte zahradnický univerzální substrát s podílem písku 1:1

3. semena vysévejte řídce, mělce a zasypte jen 1mm jemné vrstvy písku nebo nezasypávejte vůbec

4. přikryjte výsev jednou vrstvou papírového ubrousku a zavlažte postřikem, tak, aby se semena nevyplavila

5. umístěte misku na světlé, vzdušné a teplé místo

6. nevhodné místo je nad radiátorem, protože substrát se rychle vysušuje a hrozí, že zaschnou i semena, případně již klíčící slabé rostlinky.

7. dbejte na to, aby rostlinky nebyly vytaženy a misku pravidelně otáčejte za světlem, případně použijte lampu a sviťte na výsevy alespoň 3 hodiny denně (v zimním období, je málo přirozeného světla)

8. po vyklíčení mladé rostlinky opatrně vyjměte pomocí tužky, tenké paličky z půdy a přesaďte samostatně po jednom kuse do květináčů nebo větších nádobek

9. zalévejte s mírou, substrát nepřelévejte, dopřejte jim ideální teplotu a světlo

10. v květnu až v červnu jsou rostliny vhodné na výsadbu do záhonů, lemů

11. vyšší rostliny můžete zaštípnout.

12. vyžaduje: přímé celodenní slunce, lehké, propustné, písčité, na živiny chudé půdy a málo vláhy

13. květy očekávejte v příštím roce

14. aby přezimovali mladí jedinci na záhoně, přikryjte je větvemi, chvojím, listím, případně použijte kartony, pod které dáte ještě listy ze stromů

Vyberterte si nádherné levandule z nabídky našeho eshopu

15. levanduli v nádobách (pokud bude zimovat venku na terase) umístěte ještě do dřevěné bedničky, vystelte listím nebo použijte polystyren.

16. přezimovat ji můžete i ve světlém sklepě na okně, všude tam, kde nemrzne a teplota se pohybuje do 10°C

17. na jaře levanduli sestříhejte a udržujte kompaktní tvar

18. v červenci až v srpnu sestříhejte odkvetlé květenství, sesbírejte semena

19. nestříhejte až do dřeva

20. radikálnější řez po staré dřevo zvládne na jaře lépe než před zimou

21. ve třetím roce po výsadbě můžete mít na záhoně už velké rostliny, produkující množství květů, ze kterých můžete vytvořit dekorační kytice, sesbírat množství semen, případně vyzkoušet vyrobit levandulový cukr.

22. počítejte s tím, že jedna rostlina v dospělosti naroste do šířky i 60 cm. Proto ji vysazujte jednotlivě nebo jako nízký živý plot, obruby a lem cca 50 cm od sebe.

23. kromě klasické levandulově modré a fialové levandule si určitě zamilujete i narůžovělé a bílé kultivary

24. francouzská levandule a její kultivary u nás zimu přezimují jen zřídka

Druhy levandulí

Levandulí je více než 30 druhů a asi 60 kultivarů. Atraktivní jsou i bíle či růžově kvetoucí kultivary, které rozzáří každý záhon. Nemusíte však pěstovat jen klasickou fialovou levanduli (Lavandula angustifolia).

Samostatnou kráskou je i francouzská levandule (Lavandula stoechas), kterou během léta můžete pěstovat v záhoně, na zimu je však nutné ji vykopat a přesadit do nádoby. V našich podmínkách nepřezimuje. V mírné zimě se jí to samozřejmě může podařit, ale není obvyklé ji pěstovat venku. Patří mezi atraktivní levandule. Listy jsou větší i širší, stejně jako květy. Mnozí ji nazývají i španělskou levandulí. Má zajímavé květy, které připomínají křídla motýlů sedících na květu. Vynikne dlouhodobě i v nádobě na terase. Nezapomeňte, že zalévat netřeba mnoho a raději jí dopřát větší nádobu.

Lavandula angustifolia Rosea dorůstá podobně jako fialově kvetoucí levandule do výšky 50 cm. Tento růžově kvetoucí kultivar vás okouzlí jemností barev. Je vhodné ji umístit do smíšených výsadeb, na okraje.

Lavandula 'Nana alba' je výjimečná bílým květenstvím. Všechny levandule jsou medonosné a přitahují včely a hmyz. Je z nich také výborný med. Zkuste vysadit kombinaci barev podél záhonu nebo jako obrubu, nízký živý plot. Určitě ji budou obdivovat všichni kolem. Umístěte ji však dále od místa sezení, opalování se nebo bazénu. Včely a čmeláci budou na květech každý den až do večera. Vynikne i s jinými trvalkami a střiženými keři jako jsou zimostráz, brslen, rozmarýn, tymián. Květenství využijete do bylinných sáčků a nezapomeňte posbírat semínka, které využijete najarní výsevy. Levandule nikdy není dost.

TIP: Přečtěte si náš článek o tom jak do své zahrady přilákáte opylovače.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Řez patří mezi nejdůležitější činnosti zahradníka, který očekává od svých rostlin květiny, dlouhodobé kvetení a zdravou rostlinu. Ne všechny druhy růží se však stříhají stejně, ve stejném termínu. Pokud byste řez aplikovali na popínavé růže, určitě se v blízkém období nedočkáte květů.

Proč nekvetou růže

Pravidelný a hluboký řez růží je důležitý pro každoroční bohaté nasazení květních pupenů. Mnoho zahradníků se však bojí takový radikální řez uskutečnit, neboť jim je líto odstřihnout v podstatě velkou část rostliny.

Barevné a voňavé růže různých odrůd najdete také v našem eshopu

Tento řez platí pro záhonové a velkokvěté růže. Na řez použijte kvalitní a ostré nůžky a ustřihněte výhony nad zemí asi 30 cm a asi 0,5 cm nad listovým pupenem. Hluboký řez se provádí na jaře, před rašením. Ideální období je konec března, začátek dubna. Tyto růže mohou i opakovaně kvést ještě na podzim. Květy se tvoří i na jednoletých výhonech. Tímto způsobem je každoročně zmlazujte a podporujte růst silných a zdravých výhonů.

Keřovité růže se nemusí každoročně upravovat radikálním hlubokým řezem. Většinou se používají na keřovité výsadby i živé ploty. První rok udělejte hluboký řez a v následujících letech na jaře a později v létě odstraňujte nevhodně rostoucí větve a snadno se sestříhají a tvarují. Keřovité růže však mohou být opakovaně kvetoucí nebo i jednou kvetoucí růže. To jsou zejména ty starodávné odrůdy. Ty nekvetou na mladých výhonech, a tak radikální řez by způsobil, že by nekvetly. Je třeba je však prosvětlovat a odstraňovat staré a poškozené výhony. Těchto růží je však v běžných zahradách méně. Spíše se vyskytují v rozáriích a historických zahradách.

Řez popínavých růží

Popínavé růže jsou také odlišné v řezu a také je třeba rozlišovat druhy jednou a vícekrát za rok kvetoucí. Od toho se odvíjí řez. Platí, že druhy, které mají velké květy a silné stonky, kvetou opakovaně a druhy, které mají tenké a ohebné výhony s mnohočetnými menšími soukvětími, kvetou jednou ročně.

Vyberte si z nabídky popínavých růží

Opakovaně kvetoucí lze řezat až v druhém roce po výsadbě, kdy se zkracují pouze boční výhony a hlavní se vyvazují. Ponechávejte vždy mladé dřevo. Popínavým růžím zvolte správnou oporu a tvarujte je na ni. Ostatní nevhodné výhony můžete odstranit jako esteticky nevhodné. Jednou ročně kvetoucí se řežou v létě po odkvětu, aby se stihly vyvinout a dozrát nové výhony jako základ budoucího kvetení.

Jak stříhat stromkové růže

Nejdůležitější je samotný vzhled korunky, který je třeba pravidelně na jaře udržovat řezem. Musí být zachována správná velikost korunky, aby ji kmínek udržel. Korunka se stříhá na jaře, výhonky se ponechají přiměřeně dlouhé, sestřižené na 3 až 5 oček. Slabé výhonky a výhonky rostoucí dovnitř koruny se odstříhávají. Stříhejte na vnější očko.

Během roku, můžete kdykoli odstranit nevhodně rostoucí nebo křivě rostoucí výhonky. Po odkvětu odstraňte odkvetlé soukvětí.

Náš tip: Víte jak správně pečovat o růže během celého roku? Pokud pěstujete v zahradě rybíz, přečtěte si článek o tom jak stříhat nejen červený rybíz.