března 2023

Šeřík, latinsky jako Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeříky původně pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie, některé druhy jsou původní v jihovýchodní Evropě.

Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách. Barva květu je nejčastěji v různých odstínech fialové, najdeme však i bílé, žluté a růžové kultivary. 

Druhy šeříku

Existuje asi 16 druhů šeříku, přičemž mezi ty nejznámější patří šeřík čínský, šeřík karpatský, šeřík hyacintokvětý, šeřík Meyerův, a hlavně šeřík obecný (Syringa vulgaris), který se nejčastěji pěstuje u nás, protože jsou mu naše podnební podmínky nejbližší. 

Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Ty se od sebe liší celkovým tvarem keře, vzhledem listů, velikostí květenství nebo barvou samotných květů.

Barvy šeříku

Šeřík fialový

Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Tato barva je šeříku obecnému přirozená. Mezi odrůdy, které mají světlé či tmavě fialová květenství patří například: ‘Amethyst’, ‘Palibin’, ‘Charles Joly’, ‘Paul Thirion’, ‘Michael Büchner’ a další…

Bílý šeřík

Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Kultivary se světlými květy jsou například: ‘Krásavica Moskvy’, ‘Madame Lemoine’, ‘Liliana’, ‘Souvenire D’Alice Harding’ a další…

Žlutý šeřík

Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světle laděných keřových výsadeb a decentních zahrad. Nejoblíbenější odrůdou v této barvě je ‘Primrose’.

Růžový šeřík

Šeříky s růžovými květy jsou jemné, decentní a hodí se například k růžovým hortenziím, rododendronům a dalším kvetoucím keřům. 

Oblíbenými odrůdami jsou: ‘Miss Kim’, ‘Superba’, ‘Maidens Blush’, ‘Kindy Rose Gaby’, ‘Žemčužina’ a další…

Nádherné barvy šeříků mohou oživit i vaši zahradu. Vyberte si některou z oblíbených odrůd v našem e-shopu

Jak pěstovat šeřík

Stanoviště - volíme plně slunné stanoviště, v polostínu šeřík méně kvete i voní. Pěstovat ho můžeme jako solitérní rostlinu i do keřových výsadeb, při kterých je však nutné poskytnout šeříku dostatek prostoru a odpovídající řez.

Substrát - šeříky si vystačí s klasickým zahradním substrátem s neutrálním pH, nemají zvláštní požadavky.

Zálivka - ani na zálivku nejsou tyto keře náročné. Intenzivně zaléváme zejména mladé keře po výsadbě. V dalších letech doplňujeme vláhu zejména v horkých letních dnech a obdobích sucha. Šeříku vyhovuje mírně vlhký substrát, který není přemokřený. 

Hnojení - přihnojovat můžeme už od jara. Ideální je kompost, který rozprostřeme kolem keře, případně klasická hnojiva aplikovaná se zálivkou. Důležité je doplnění živin zejména v období květu.

Odolnost - šeřík obecný i další u nás běžně pěstované druhy jsou plně mrazuvzdorné, je možné je pěstovat celoročně venku. Netrpí ani na napadání škůdci a chorobami.

Množení - keře množíme nejlépe řízkováním, je však možné také hřížení, roubování, očkování, výsev ze semen nebo množení pomocí odkopků.

Jak zasadit šeřík

Nejprve si zvolíme vhodné stanoviště, které by mělo být dostatečně prosluněné s neutrální až mírně zásaditou kyprou půdou. Na dno připravené jámy dáme kompost. Nezapomínejte, že šeříky mají velký kořenový systém. Jáma by tedy měla být dostatečně hluboká, v okolí nevysazujeme rostliny příliš blízko a dno jámy ještě propícháme například vidlemi, aby mohly kořeny snadněji prorůstat. 

Kořenový bal před výsadbou namáčíme na 24 hodin do kbelíku s čistou vodou. Poté keřík umístíme do jámy, zasypeme kyprou zeminou a pravidelně zaléváme, abychom podpořili zakořenění. Šeřík se často rozrůstá kořenovými výhonky. Mladé výhonky likvidujte včas.

Kdy stříhat šeřík

Šeříky snášejí řez velmi dobře. Proto je snadné je tvarovat a udržovací řez můžeme provádět prakticky kdykoliv. Květenství jsou nejhustší a v nejvyšším počtu na jednoletých a dvouletých výhonech, ty staré je tedy vhodné odstraňovat, abychom podpořili růst nových. K tomu je potřeba provést radikálnější řez, který realizujeme nejčastěji hned po odkvětu.

A jak stříhat šeřík? Výhony můžete zkrátit a tvarovat do požadovaného vzhledu keře. Při radikálním řezu se nebojte zkrátit větve na 20 až 30 centimetrů délky. Odstraňujeme také všechny suché větve.

Šeřík v květináči

Některé menší druhy a odrůdy je možné pěstovat také v květináčích, například jako voňavou dekoraci na slunné terase. Jako nejlepší šeřík do květináče se jeví šeřík Meyerův, který se dorůstá výšky kolem jednoho metru. Do nádob však můžete vysadit i jiné druhy, je však důležité je od začátku pravidelně tvarovat, abychom zachovali kompaktní vzhled.

Šeřík na kmínku

Skvělou volbou do květináčů, ale i do záhonů, je šeřík na kmínku. Vypadá jako malý, bohatě kvetoucí stromek. Tvarování klasického šeříku do této formy je náročné, obvykle se přistupuje k roubování na podnož.

TIP: Hledáte další zajímavý druh do rozkvetlé a voňavé zahrady, která je jako stvořená pro včely, motýly a další opylovače? Vysaďte si komuli neboli motýlí keř. O pěstování komule jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Zelí, odborně jako brukev zelná (Brassica oleracea) je košťálová zelenina z čeledi brukvovitých. Pod tímto druhem najdeme hned několik poddruhů. Klasické hlávkové zelí je totiž botanicky blízce příbuzné také s kedlubnou, kapustou, růžičkovou kapustou a podobně. Ve skutečnosti se však tyto “odrůdy” liší snad úplně ve všem, od vzhledu, přes chuť až po konečné využití.

V následujících řádcích se budeme věnovat především zelí hlávkovému, jeho kultivarům a přiblížíme si, jak pěstovat zelí, kdy ho vysadit, jak sklízet zelí nebo jak pěstovat zelí v květináči.

Pěstování zelí

Stanoviště - místo pro pěstování zelí by mělo být prosluněné a teplé.

Zálivka - zelí spotřebuje poměrně dost vody. Záhon tedy musíme pravidelně a vydatně zalévat během celého vegetačního období. Vláhu začneme omezovat až přibližně 3 týdny před sklizní. Pokud bychom v intenzivní zálivce pokračovali i nadále, mohly by hlávky začít praskat či zahnívat.

Hnojení - chcete-li být co nejekologičtější a mít zelí bez zbytečné chemie, bohatě vyživte půdu v záhonu chlévským hnojem, a to ještě před samotným výsevem. Další možností je hnojení ledkovými hnojivy, které aplikujeme ve 2 dávkách - 14 dnů po výsadbě a před tvorbou hlávek.

Množení - zelí množíme výhradně generativně pomocí semen.

Odolnost - jedná se o dvouletou rostlinu, která se pěstuje jako jednoletá. Kvete až v druhém roce, pokud chcete pěstovat zelí pro semena, je nutné využít vyhřívaný skleník. Tato rostlina totiž není mrazuvzdorná. 

Druhy zelí

Zelí můžeme rozdělit ještě na několik poddruhů. Tím prvním je zelí hlávkové, o kterém je řeč právě v našem článku. Další variantou může být zelí pekingské nebo zelí čínské. 

Hlávkové zelí je naší klasickou zeleninou, která našla využití v mnoha tradičních českých receptech. Na trhu je tedy poměrně dost různých odrůd, které dělíme podle délky vegetační doby na odrůdy rané, letní, polopozdní a pozdní. 

Rané zelí

Rané odrůdy jsou určené k přímé konzumaci. Nejsou příliš vhodné ke skladování. Patří sem: ‘Unikát F1’, ‘Sláva F1’, ‘Zora’, ‘Juna F1’, ‘Dita’

Letní odrůdy

Ani letní odrůdy nejsou určené ke skladování, ale k okamžité spotřebě po sklizni. Patří sem například: ‘Mars’, ‘Lena F1’, ‘Inter’, ‘Ida F1’

Polopozdní kultivary

Polopozdní odrůdy zelí jsou vhodné ke krouhání, nakládání i zavařování. Patří sem: ‘Pourovo polopozdní’, ‘Kalibos’, ‘Pavlo F1’, ‘Megaton F1’

Zelí pozdní

Pozdní kultivary jsou mimo jiné vhodné také k uskladnění. Patří sem například: ‘Polar’, ‘Zerlina F1’, ‘Holt’, ‘Kamienna’

Zvolte si nejvhodnější odrůdu a vypěstujte si zelí ve svém záhonu. Semena zelí zakoupíte také na našem e-shopu

Výsev zelí

Výsadba zelí záleží hlavně na zvolené odrůdě. Pozdní a polopozdní zelí můžeme přímo vysévat do záhonu, zatímco rané a letní odrůdy pěstujeme ze sadby předpěstované ve skleníku. Sazenice si předpěstováváme již od února, přičemž do záhonu je přemístíme koncem března. Optimální spon pro výsadbu je 50x30 centimetrů, v případě letních odrůd, které mají zpravidla větší hlávky, vysazujeme do sponu 50x50 centimetrů.

Polopozdní a pozdní druhy se vyznačují ještě většími hlávkami, a tak je pro ně optimální umístění ve sponu 60x60 centimetrů. Vysazovat můžeme buďto sazenice, nebo vyséváme semena v daném sponu přímo do země. Také čas výsadby se liší, tyto druhy vysazujeme do záhonů od června. 

Sklizeň zelí

Také doba sklizně závisí na tom, který druh zelí jste při výsadbě zvolili. U raných odrůd můžeme první hlávky začít sklízet již na konci dubna, většinou však v průběhu května. Letní zelí pak sklízíme od července do srpna. 

A kdy sklízet zelí u zbylých kultivaru? Polopozdní odrůdy zůstávají vzhledem k době výsadby v záhonech o něco déle. Hlávky obvykle sklízíme od září, u velmi pozdních odrůd můžeme sbírat zeleninu ze záhonu až v listopadu. 

Pěstování zelí v květináči

Zelí nemusíme vysazovat pouze do klasického záhonu. Využít můžeme také různé typy nádob. Mezi zahrádkáři je velmi oblíbené pěstování zelí v přepravkách. Hlávka totiž potřebuje prostor 60x30 centimetrů, na což jsou plastové či dřevěné přepravky ideální. Před samotnou výsadbou dáme na dno drenážní vrstvu - pokud nádoba nemá na dně žádný otvor, je důležité do něj pár drobných děr udělat. Následně květináče či přepravky naplníme kvalitním zahradním substrátem smíchaným s hnojem či kompostem, doprostřed umístíme sazenici a na plném slunci necháme hlávky dozrát.

TIP: Jednou z nejoblíbenějších plodin v českých zahradách jsou rajčata. Ta se hodí do záhonu klidně právě vedle zelí. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku.

Trojpuk, latinsky jako Deutzia, je kvetoucí keř z čeledi hortenziovitých. Jedná se o poměrně nízké rostliny dorůstající se výšky kolem jednoho, maximálně dvou metrů. Začátkem léta se na koncích větví začínají objevovat bohatá květenství tvořená zvonkovitými květy různých barev.

Trojpuk se pěstuje jako okrasná rostlina nejen v zahradách, ale také v parcích či městských zástavbách. 

Trojpuk druhy

Trojpuk růžový

Trojpuk růžový (Deutzia rosea) se vyznačuje hustými bledě růžovými květenstvími, které se začínají objevovat již během května. Jedná se o středně rychle rostoucí keř dorůstající se výšky asi jednoho a půl metru. Hodí se do keřových výsadeb nebo jako solitéra. 

Trojpuk drsný

Trojpuk drsný (Deutzia scabra) patří mezi sadovnicky zajímavé kultivary s bílými až narůžovělými květy. Keř je vzpřímený a může se dorůstat výšky až 3 metrů. Pro své rozměry se hodí hlavně k pěstování samostatně.

Trojpuk něžný

Trojpuk něžný (Deutzia gracilis) patří mezi pomaleji rostoucí druhy se sněhově bílými květy. Dorůstá se výšky asi jednoho a půl metru, a hodí se tak nejen k samostatnému pěstování jako solitéry, ale také do keřových záhonů a výsadeb. Květy jsou o něco menší než u jiných druhů trojpuku, nicméně množstvím se ostatním druhům vyrovnají.

Vysaďte si tento vděčný keř také do své zahrady. Ať už umístíte květinami zaplavený trojpuk do keřové výsadby nebo pro něj najdete samostatné stanoviště, vždy vás potěší záplavou hustých a voňavých květenství

Trojpuk skvělý

Trojpuk skvělý (Deutzia magnifica) má opět čistě bílé květy a dorůstá se výšky asi dvou metrů. Jedná se o křížence, který nabízí mnoho různých kultivarů.

Pěstování trojpuku

Tento světlomilný keř upřednostňuje plně slunné stanoviště, ovšem dobře si poradí i s polostínem. Vyhovují mu vlhké a dobře propustné půdy - trojpuk zejména v sušším období pravidelně zaléváme tak, aby zemina kolem keře (nebo v květináči) nebyla přemokřená ani delší dobu suchá.

Přemokření často způsobuje uhnívání kořenů nebo problémy s jejich namrzáním během zimy. Velké sucho může zapříčinit menší množství květů a opad listů, proto je vhodné na stanovištích s rychlým vysycháním umístit kolem keře drcenou kůru, která vlhkost lépe udrží.

Trojpuk můžete pěstovat nejen v zahradě, ale také v nádobách na terase nebo na balkoně. Jedná se o plně mrazuvzdornou rostlinu, zejména trojpuk něžný si s nízkými teplotami poradí velmi dobře a nevadí mu ani teploty sahající až pod -20 °C. 

Trojpuk řez

Trojpuk roste poměrně pomalu. Pravidelný a radikální řez nevyžaduje, je ale vhodné po odkvětu seříznout staré větve až u země. Tím poskytnete dostatečný přísun živin a světla mladším výhonům, které budou bohatě kvést v dalším roce.

TIP: Trojpuk vypadá skvěle vy výsadbě s dalšími kvetoucími keři jako jsou například vajgélie, hortenzie, kalina, rododendron či drobná azalka. O pěstování azalky jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Banánovník (Musa) je rod rostlin pocházejících údajně z Asie. Zmínky o banánech v Asii se datují do obdob až 600 let před naším letopočtem. Teprve kolem roku 700 byly banánovníky arabskými obchodníky rozšířeny po celé Africe, s portugalskými mořeplavci pak v 16. století pluly až do jižní Ameriky.

Dnes patří banány mezi hospodářsky významné plodiny a poptávka je po nich po celém světě. Vyznat se v taxonomii tohoto rodu není jednoduché, existují totiž desítky různých kříženců a ani botanikové u některých z nich neví, zda se jedná o křížence nebo samostatný druh.

Banánovník druhy

Konkrétních druhů, kultivarů a kříženců banánovníku existují stovky. My si představíme ty, které lze pěstovat také jako pokojové rostliny u nás, případně v zahradě či ve skleníku.

Mrazuvzdorný banánovník basjoo

Prvním druhem je u nás velmi oblíbený mrazuvzdorný banánovník basjoo (Musa glakum). Vyznačuje se výbornou odolností vůči nízkým teplotám. Lze jej v našich podmínkách pěstovat nejen ve skleníku či interiéru, ale také v zahradě. Před zimou však potřebuje speciální péči (viz. další kapitoly).

Banánovník velutia

Banánovník velutia (Musa velitina) patří spíše mezi zakrslejší druhy, dorůstá se totiž výšky maximálně 1,2 metru. Plody tohoto druhu jsou velmi drobné, asi 7 centimetrů dlouhé a nemají žlutou, ale růžovou barvu.

Banánovník červenolistý

Banánovník červenolistý (Ensete ventricosum cv. Maurellii) je zajímavá odrůda s červenými okraji listů. Vhodný k pěstování v květináčích ve skleníku a k letnění na terase. Listy jsou velké až 25 centimetrů a roční přírůstky činí až jeden metr.

Banánovník ornata

Banánovník ornata (Musa ornata) je typický svými pruhovanými listy. Květy jsou zdobené drobnými tečkami a mají růžovou barvu. Pokud vám dorostou také plody, slouží pouze k dekoraci, jedná se totiž o okrasný druh a plody nejsou vhodné ke konzumaci.

Další zajímavé druhy banánovníku: Banánovník habešský (Ensete ventricosum), Banánovník sněhový (Musa sikkimensis), Banánovník ohnivý (Musa coccinea)

Jak pěstovat banánovník

Pěstování této vzrostlé exotické byliny v bytě či na zahradě není tak náročné, jak by se mohlo zdát. Na paměti bychom však měli mít fakt, že se jedná spíše o okrasnou rostlinu a květů, případně plodů se dočkáte pouze výjimečně.

Substrát pro banánovník je potřeba si namíchat. Mělo by se jednat o směs písku, rašeliny a kvalitní zeminy s kompostem s neutrálním pH. Zálivka musí být pravidelná, vláhu doplníme dvakrát až třikrát týdně a množství vody přizpůsobíme velikosti rostliny. Zemina nesmí být přemokřená ani příliš suchá. Banánovník přihnojujeme jednou týdně hnojivem s vysokým obsahem draslíku a dusíku.

Jak zasadit banánovník

Před výsadbou si namícháme vhodný substrát smícháním písku, rašeliny a kompostu tak, aby bylo pH této směsi neutrální. Máme-li některý z mrazuvzdorných druhů a plánujeme ho vysadit do zahrady, musíme vyhloubit větší jámu a část zeminy nahradit právě tímto substrátem. Nesmíme zapomenout ani na dostatek prostoru, některé druhy se totiž dorůstají i několika metrů a velké listy se rozkládají také do šířky.

Pěstování banánovníku v květináči

Jak vypěstovat banánovník v květináči? Vysazujeme-li banánovník do nádoby, je potřeba, aby byla dostatečně velká. Pro mladé sazenice postačí nádoba o velikosti asi 10 litrů. Zvolíte-li na začátku menší nádobu, budete muset banánovník brzy přesadit. V opačném případě stačí přesazovat do větší nádoby s čerstvým substrátem asi jednou za pět let. Dospělé, plně vzrostlé banánovníky potřebují nádobu o objemu až 40 litrů. Takové rostliny už se špatně přenáší z místa na místo, a tak je vhodné jim včas najít stálé stanoviště.

Banánovník - rostlina s nádechem exotiky, může zdobit i váš interiér či zahradu. Vyberte si z naší nabídky v e-shopu

Venkovní banánovník

Venkovním banánovníkem může být v horkých letních měsících asi každý druh či kultivar. Tyto byliny milují slunce a teplo, letnění na terase či v zahradě jim velmi svědčí. Chcete-li každoročně rostlinu vynášet z interiéru ven, zvolte spíše menší druh, aby manipulace s dospělou rostlinou nebyla tolik náročná.

Mrazuvzdorný banánovník

Problém s pěstováním banánovníku venku začíná s příchodem podzimu a nízkých teplot. I zde je však řešení - mrazuvzdorný banánovník. Vybrat můžete hned z několika druhů, přičemž u nás je nejoblíbenější banánovník basjoo, který si poradí s teplotami 10 až 17 stupňů celsia pod nulou. Dalším druhem je pak banánovník sněhový, který snese i teploty klesající pod -20 °C. Oba druhy lze pěstovat venku celoročně a vysadit je můžete přímo do země.

Banánovník pokojová rostlina

Ostatní druhy se povětšinou v našich podmínkách pěstují jako pokojové rostliny. Do interiéru se hodí hlavně menší druhy, které se dorůstají výšky kolem jednoho metru. Do zimní zahrady či vyhřívaného skleníku pak můžete vysadit i vyšší a rozkladitější rostliny, máte-li pro ně dostatek místa. Pěstování probíhá stejně jako u venkovních druhů, během zimy se snažíme alespoň v rámci možností navodit období vegetačního klidu.

Rodící banánovník

Mnoho u nás pěstovaných druhů patří mezi okrasné rostliny a jejich plody nejsou určené ke spotřebě. S květy se ve vhodných podmínkách setkáte docela často, plody však dozrávají velmi výjimečně. Při pěstování v bytě se plodů můžete dočkat klidně až po 4 letech (pokud vůbec), v tropickém vyhřívaném skleníku s optimální vlhkostí je výskyt plodů častější a na rostlině se objevují asi po 12 měsících od výsadby.

Zazimování banánovníku

Pěstování banánovníku v zimě vyžaduje jistá opatření. Mrazuvzdorné varianty pěstované celoročně venku se na podzim úplně zatáhnou a je vhodné je chránit - zejména kořenový systém chráníme před mrazy mulčem.

Ostatní druhy banánovníků pěstované v nádobách umístíme na zimu do interiéru - ideální jsou nižší teploty pohybující se v rozmezí od 10 do 15 stupňů. Na zimu snížíme zálivku a vláhu doplňujeme pouze po úplném vyschnutí zeminy. Omezíme také hnojení.

TIP: Kromě banánovníku můžete doma či v zahradě pěstovat i další méně známé druhy ovoce. Vysaďte si například moruše, mišpule, rakytník či jeřáb.

Trvalek v zahradě není nikdy dost. Jsou jedinečné díky tomu, že rostou bez problémů na jednom místě několik let a nadále vás těší většími trsy a větším počtem květů. V této druhé části o trvalkách vám představím další tři oblíbené, pro někoho možná méně známé trvalky.

Flox pěstování

Známe i nízké kobercové plamenky (Phlox subulata), ale nyní se budeme více zajímat o květnaté vysoké plamenky (Phlox paniculata) – Plamenka latnatá, které jsou dominantou nejen venkovských zahrad.

Floxy - plamenky jsou vyšší trvalky, které Vás jednoznačně zaujmou spoustou květů v květenství a barvou. Jsou jednobarevné i dvoubarevné, s očkem nebo bez. Patří k mrazuvzdorným trvalkám, které neúnavně kvetou celé léto až do podzimu.

Pokud Vám chybí něco zajímavého v trvalkovém záhonu, určitě si je vysaďte. Dorůstají do výšky 60-100 cm, mají zelené úzké listy a zajímavé jsou zejména květy, které se nacházejí na konci stonku. Barvy naleznete opravdu od bílé, růžové, bordové, modré, fialové, oranžové až po kombinaci barev, s očkem nebo pásky.

Flox - plamenka je dost vysoká trvalka s mělkou kořenovou soustavou, proto nezapomínejte na vydatnou zálivku. Zvadlé listy a ovislé květy jsou již prvním náznakem toho, že trvalce chybí vláha. Vyžaduje také propustné, mírně kyselé prostředí, slunce i polostín. Zalévejte brzy ráno nebo pozdě večer. Vysokým kultivarům dopřejte oporu. Rozmnožují se dělením trsů na podzim nebo na jaře. Podmínkou je však dostatečná vláha.

Atraktivní kultivary

´Orange Perfection´- 80 cm, oranžové květy

 ´Blue Paradise´ - 80 cm, modré květy

 ´Pax´- 60-80 cm, bílý

´Star Fire´- 60-80 cm, karmínově červený

´Red Ridding Hood´ 60-80 cm, tmavě růžový

´Sweet Summer® ´Compact Pink With Eye´ – 80 cm, světle růžový, novinka

Jak stříhat floxy

Floxy se stříhají na jaře, když se ve spodní části začnou zelenat listy. Stávající staré vykvetlé stonky se již nezazelenají.

S čím kombinovat flox - plamenku

Floxy se výborně kombinují s rudbekií, zavinutkou, echinaceou, záplevákem, náprstníky a jinými trvalkami, které mají v oblibě sluneční záhony. Výborně se jim daří i v nádobách na terase, jen nezapomeňte na oporu a zálivku.

I stinná místa zahrady mohou zářit barvami. Inspirujte se naší nabídkou trvalek, které jsou vhodné právě do stínu

Monarda pěstování

Další atraktivní trvalka s rozcuchaným květem, kterou v zahradě oceníte, je jistě zavinutka - monarda. Tato atraktivní aromatická trvalka se čtyřhrannými stonky je absolutně nenáročná na pěstování.

Má ráda slunné stanoviště s propustnou půdou. Výborně se rozrůstá, při zakořeňování potřebuje dostatek vláhy a slunce alespoň 6-8 hodin denně. Listy jsou aromatické, květ se podobá květu šalvěje. Květy jsou v barvách červená, růžová, fialová a bílá a jejich odstíny. Kvete od července do srpna.

Přestože je to trvalka, je vhodné ji po 2 - 3 let rozdělit a vysadit i nové trsy. V optimálních podmínkách s dostatečnou vláhou a přímým sluncem může přerůst celý záhon, proto je vhodné ji dělit a usměrňovat v růstu.

Řez lze provést po odkvětu, tím rostlinu podpoříte v opakovaném kvetení. Neodřezaná květenství jsou na konci podzimu a zimy vhodná pro ptáky, obsahují dostatek semen. V nadbytečném stínu nebo ve vláze může trpět padlím, jinak je nenáročná na pěstování.

Monarda - zavinutka druhy

Monarda didyma – Zavinutka podvojná

Většina běžně pěstovaných zavinutek je odvozena od tohoto druhu. Na každém čtyřhranném stonku jsou 2 přesleny květů růžové barvy, dosahuje výšky 90 cm.

Kultivary : 'Scarlet'

Monarda fistulosa - Zavinutka trubkovitá patří mezi hybridy. Stonky jsou oblejší, květy jsou fialové a růžové, výška jen do 50 cm. Například kultivary 'Prärienacht', 'Mahagony', 'Schneewittchen'.

Monarda citriodora - Zavinutka citrónová, je letnička pro sluneční záhony. Dobře se rozrůstá, kvete v létě. Určitě si ji v letničkových záhonech oblíbíte.

Dopřejte zahradě nevšední vzhled použitím zavinutky. Dlouhé kvetení a pestré barvy přilákají také opylovače do zahrady.

Denivka pěstování

Třetí nenáročnou trvalkou s mohutnými trsy a různými barvami květů jsou denivky - Hemerocallis.

Rod zahrnuje asi 13-15 druhů stálezelených, poloopadavých až opadavých trvalek, z nichž bylo vypěstováno až 30 000 kultivarů. Tedy nabídka je opravdu široká. Domovinou jsou okraje lesa v Koreji, Číně a Japonsku. Mají různou barvu i tvar květu.

Tvar květu může být pavoukovitý, hvězdovitý, trojúhelníkovitý, kruhovitý, zmnožený.

Barvy od bílé přes žlutou, růžovou, bordovou, fialovou, tmavou červenočernou s listy dlouhými 45 – 120 cm. Zajímavé je, že navzdory kráse květů jsou rozkvetlé maximálně jeden den, resp. 16 hodin. Noční denivky kvetou jen v noci.

Preferují slunečné stanoviště, propustnou, výživnou půdu, s mírnou zálivkou. Ideální trvalky do smíšených trvalkových záhonů. Menší kultivary jsou vhodné i do nádob. Vytváří hustý trs zelených dlouhých listů, tedy bez květů je to výborná zelená výplň v záhonu.

Po odkvětu zůstávají v trsu suché stonky květů, které se po odkvětu dají vyjmout rukou z trsu. Postupně odumírají i listy, přes zimu je tedy plocha prázdná.

Na jaře se znovu objeví listy a trs se postupně zvětšuje. Dlouhodobé sucho a stín snižují kvetení. Rostliny jsou plně mrazuvzdorné, ale tím, že ztrácejí všechny listy a trs je později odhalen, je vhodné na konci podzimu až do jara trs zamulčovat.

Přesazování denivek

Trsy je třeba přesazovat. Ideální období je jaro během rašení nebo na konci léta, po odkvětu, kdy je vidět listy, které stejně brzy odumřou. Po přesazování je třeba dostatečně zalévat. Vhodné je každý trs přesadit po 3 letech.

S čím kombinovat denivky

Denivky lze kombinovat s echinaceou, verbenou, okrasnými trávami a jinými zajímavými trvalkami. Kombinace už ponecháme vaší fantazii. Někdo upřednostňuje monokulturní výsadby a zvolí jeden pás 2 barev denivek, někdo má v oblibě kombinaci s jinými trvalkami v širokém záhonu, kde po zatažení denivky plochu nahradí jiná trvalka.

Denivky a zajímavé kultivary

'Stella de Oro'- nádherná zářivě žlutá denivka rozzáří každou zahradu. Květy jsou čistě žluté. Vnitřek květu je tmavě žlutý. Kvete krátce, ale radost udělá každému. Květy jsou na dlouhých pevných stoncích, které dobře odolávají větru i dešti.

´Black Prince´ - denivka zaujme tmavě červeným až purpurovým květem s oranžovým středem a pásy na vnějších okvětních lístcích.

´Elegant Candy´- trvalka se středně růžovými květy a trojúhelníkovým tmavorůžovým okem a zeleným hrdlem. Patří mezi nejkrásnější denivky.

Denivky po odkvětu

Po odkvětu si jich nemusíte všímat a ponecháte je takto do jara, kdy vytáhnete suché stonky a listy a očistíte celý trs, nebo je očistíte už na podzim. Vyberete suché stonky, zelené listy ponecháte ještě měsíc na místě a poté je zkrátíte na 15 cm. Trs zamulčujete slámou nebo listím do jara.

TIP: Nezapomeňte si přečíst i první část o nejkrásnějších trvalkách do zahrady, kde jsme vám představili jiné trvalky, které by neměly chybět v žádném záhonu.

Svůj záhon však můžete obohatit o nespočet dalších trvalek, které budou právě pro vás ty nejkrásnější. Jednou z nich je například i pivoňka. Více o pěstování pivoněk se dozvíte v tomto článku.

Dichondra, jinými názvy také stříbrný vodopád nebo stříbrný déšť, je převislá rostlina s drobnými listy zeleno stříbřité barvy. Rostlina pochází z oblastí střední Ameriky. Vytváří až dva metry dlouhé “liány”, a je tak ideální okrasnou rostlinou do závěsných truhlíků na balkonech či terasách.

Jak pěstovat stříbrný vodopád

Dichondra preferuje plné slunce, nanejvýš mírný polostín. Umístění závisí také na konkrétním druhu dichondry, některé kultivary jsou půdopokryvné a vysazujeme je tak do záhonů. Jiné, konkrétně právě “stříbrný vodopád”, se hodí pro pěstování v závěsných květináčích a truhlících.

Rostlině dopřáváme středně intenzivní a pravidelnou zálivku, nicméně díky svému původu si dobře poradí i s kratší dobou sucha. Dichondru vyživujeme hnojivy pro nekvetoucí rostliny - hnojivo aplikujeme jednou za 14 dní společně se zálivkou.

Množení dichondry

Dichondru lze poměrně snadno rozmnožit pomocí semen i řízků. Semena vysazujeme do pařáčku v interiéru, ideálně již během března. Pro vyklíčení semen by měla být pokojová teplota přibližně 25 stupňů, ideální je tedy umístění poblíž radiátoru. Substrát udržujeme stále vlhký a mladé sazenice přemístíme ven až koncem května.

Další možností je řízkování. Řízky udržujte v teplotě 18 až 20 stupňů. Odebíráme je víceméně kdykoliv od jara do podzimu. Řízek by měl mít asi patnáct centimetrů. Jeho spodní stranu poté potřeme stimulátorem pro zakořenění a zapíchneme do substrátu.

Stříbrný déšť do zahrady

Pěstujeme-li rostlinu v záhonu, zastane půdopokryvnou funkci. Rozrůstá se do délky až 2 metry a vytváří na povrchu záhonu hustý stříbrný koberec. V tomto případě se snažíme dichondru udržovat spíše v sušším prostředí, protože hustý vlhký porost by mohly napadat plísně.

Dichondra na balkon

Asi nejoblíbenější je pěstování dichondry na balkonech či terasách. Skvěle se hodí do závěsných květináčů, které stříbřité listy doslova obrostou. Kromě toho lze dichondru kombinovat s dalšími převislými rostlinami do truhlíků - nejlépe vypadá s kvetoucími druhy jako jsou petúnie, lobelky, bakopa a podobně.

Pokud hledáte nové kousky do letních truhlíků, “stříbrný déšť” bude tou pravou volbou. Převislé dichondry do nádob najdete v našem e-shopu

Dichondra přezimování

Dichondru nevystavujte mrazu ani teplotám nižším 10 stupňů celsia. Když začne průměrná venkovní teplota klesat, přemístěte rostlinu do teplejšího skleníku nebo do nevytápěné místnosti v interiéru. Ještě předtím je dobré dichondru zkrátit tak, aby se dobře skladovala. Zemina v květináči by neměla být ani přes zimu dlouhodobě suchá. Zálivku tedy snížíme na minimum, občas však rostlinu v zimním období zalijeme.

TIP: Ať už chcete vyzdobit balkon, okenní parapety nebo truhlíky na terase, pomohou vám s tím letničky do nádob. Zvolte klasické muškáty či petunie, begonie nebo drobně kvetoucí lobelky, které se hodí také do závěsných květináčů.

Hrách setý, latinsky Pisum sativum, je velmi významná hospodářská plodina. Řadíme jej mezi luštěniny - lusky skrývají semena, která mají široké využití v potravinářském průmyslu. Ještě zelená se dají využít jako chutná zelenina, po dozrání je třeba semena vařit a dále zpracovávat.

Pěstování hrachu na balkoně, v zahradě, na záhonech či na polích není nijak náročné. V následujících řádcích si přiblížíme, jak pěstovat hrách, jaké podmínky plodina vyžaduje, jaké známe druhy a jak hrách sázet.

Pěstování hrachu

Hrách vyžaduje neutrální pH půdy, optimální je pH 6,5-7. Zemina by měla být kyprá, vzdušná a dobře propustná.

Stanoviště volíme světlé, přímé slunce však může semena i celé rostliny zbytečně vysušovat. Rostliny chráníme před větrem.

Zálivku aplikujeme pravidelně zejména po výsevu, při vzcházení rostlin, při květu a nasazování lusků.

Přihnojování hrachu není nutné. Rostlina si z půdy umí získat poměrně dost živin také díky symbiotickým bakteriím na kořenech.

Pěstování hrachu na zahradě

Sázení hrachu do záhonů v zahradě je nejběžnější způsob pěstování. Má však svá úskalí, přičemž tím největším je, že jej nelze na stejném pozemku, ale ani v jeho větší vzdálenosti, nelze pěstovat dříve než po třech letech. Důvodem jsou patogeny chorob nebo zárodky škůdců, které se mohou v půdě držet.

Před výsevem záhon pečlivě zbavte plevele. Půdu prokypřete a zapracujte kompost. Další hnojení už není během celé vegetační doby potřeba.

Pěstování hrachu v truhlíku

Hrášek lze snadno pěstovat také v truhlíku. Výhodou je nejen to, že ho můžete umístit na balkon, terasu nebo do skleníku, ale hlavně možnost pěstovat plodinu každoročně. Truhlíky naplníme každý rok čerstvým kvalitním substrátem smíchaným s kompostem. Při pěstování postupujeme podobně jako je tomu u pěstování v záhonech - pravidelně zaléváme, nehnojíme a poskytneme rostlinám oporu k popínání.

Do klasického truhlíku se vejdou dvě řady, přičemž mezera mezi nimi je velká asi 5 centimetrů. Stejná vzdálenost by měla být mezi jednotlivými semeny.

Co pěstovat po hrachu

Cyklus střídání plodin je u hrachu dlouhý nejčastěji 3-6 let, na polích pak 4-10 let. Vzhledem k hlízkatým bakteriím na kořenech bobovitých rostlin, mezi které hrách patří, je tato plodina nejlepším zdrojem dusíku pro půdu.

Ta je tedy pro další plodiny dobře připravená a na pozemku se bude dařit například všem druhům listové a košťálové zeleniny, kořenové zelenině, plodové zelenině nebo tykvím. Po hrachu nikdy nevysazujeme další luštěniny.

Druhy hrachu

Hrách setý pravý (Pisum sativum subsp. sativum) - je druh pěstovaný pro plody a semena. Sklízí se v různých fázích zralosti. Zelený hrách slouží jako zelenina, zralá semena se dále zpracovávají - v kuchyni nejčastěji vařením.

Pod tento druh patří další poddruhy: hrách dřeňový, hrách cukrový, hrách kulatosemenný

Hrách setý rolní (Pisum sativum subsp. elatius) - známý pod lidovým názvem “peluška”. Pěstuje se hlavně jako krmení pro hospodářská zvířata, vyrábí se z něj senáže a krmné směsi.

Zasaďte si letos chutný a zdravý hrášek i vy. U nás v e-shopu vyberete z mnoha odrůd hrachu dřeňového i cukrového

Kdy sázet hrách

Termín setí hrachu

Semena hrachu klíčí i při nízkých teplotách. Mezi zahrádkáři se termíny pro výsev hrachu různí. Někteří čekají na konec dubna až začátek května, ovšem v teplejších oblastech můžeme semena vysévat již koncem března.

Letní výsev hrachu

Začátkem léta se často v záhonech uvolní místo po některých plodinách, například po salátech, ředkvičkách a podobně. Volná půda se přímo nabízí pro letní výsev hrachu. Ten provádíme během celého července. Semena klíčí již během pár dnů a do prvních mrazů stihnou rostliny plodit.

Jak sázet hrách

Hrách vyséváme do řádků vzdálených od sebe 12 až 15 centimetrů. Někteří zahradníci sázejí na husto, jiní preferují řidší porost a vzdálenost mezi řádky tak může být i více než 20 centimetrů. Vzdálenost mezi semeny v řádku závisí na druhu a odrůdě, proto je vhodné vždy dodržet doporučení na obalu semen. Optimální hloubka výsevu je 5 centimetrů.

Sklizeň hrachu

Kdy se sklízí hrách? To záleží na mnoha okolnostech jako je termín výsadby, odrůda, stanoviště, počasí i preferovaná zralost. Rané odrůdy sklízíme již 12 týdnů po výsevu, pozdní klidně až koncem léta. Po letní výsadbě můžeme zralé lusky sbírat až koncem podzimu před prvními mrazy.

TIP: Mezi nejoblíbenější zeleninu v našich zahradách patří již po celé roky rajčata. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku. A po přečtení tipů si můžete v našem e-shopu rovnou sazenice rajčat objednat.

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.