Posts tagged 'pěstování na balkoně'

Dřeviny a rostliny pěstované v nádobách si zaslouží více pozornosti. Bude se jim dařit, pouze pokud jim zajistíte dostatek vláhy, hnojení a vhodné podmínky pro růst podle jednotlivých požadavků na pěstování a podle druhů.

Ne všechny rostliny mají stejné nároky na stanoviště a péči. Musíte to rozlišovat. Zálivka patří mezi to nejdůležitější. Bez vody není života. Jsou samozřejmě druhy, které bez vody vydrží déle. Jsou to zejména středomořské trvalky, bylinky, skalničky, kaktusy a sukulenty.

Více vody vyžadují rostliny vystavené slunci, mezofyty a trvalky, dřeviny pěstované v nádobách. Samostatnou skupinou jsou hydrofyty a hygrofyty, které vyžadují vodu v každém případě, neboť jsou v ní částečně nebo zcela ponořené.

Často se stává, že se na povrchu substrátu tvoří bílý povlak. Z nadměrné zálivky může jít o plísně, později z nádob mohou vyrůst i různé houby. Bílý povlak se však může vytvořit také z vody, která je velmi tvrdá, a na povrch vystupují různé minerály. Odstátou vodou se zbavíte jen chloru. Povařením i množství minerálů. Takový povlak na substrátu je jen estetický problém. Horší je, pokud se tvoří plíseň.

Rostliny do nádob najdete i mezi balkónovými

Zalévejte tak, aby voda přetekla do misky, chvíli počkejte a přebytečnou vodu vylijte z misky. Rostliny jsou dobře zalité tehdy, jestliže voda projde celou nádobou až do podmisky. Mnohé rostliny stačí zalévat do podmisky.

Jednoduchý trik: nejdřív prst do substrátu, až potom konev

Nejste si jistí, zda už rostlinu potřebujete zalít? Nespoléhejte se pouze na vzhled povrchu substrátu. Zasuňte prst přibližně 2 až 3 cm do zeminy. Pokud je v této hloubce stále vlhká, se zálivkou ještě počkejte. Pokud je suchá, nastal čas rostlinu zalít.

U větších nádob pomůže také jednoduchý test pomocí dřevěné špejle – zapíchněte ji hlouběji do substrátu a po chvíli vytáhněte. Vlhká zemina se na ni zachytí, zatímco při vyschlém substrátu zůstane špejle téměř čistá.

TIP:
Květináče můžete zkusit také „potěžkat“. Časem získáte cit pro rozdíl mezi čerstvě zalitou a vyschlou nádobou a potřebu zálivky odhadnete doslova během několika sekund.

Pokud používáte hnojiva, vodu můžete znovu sbírat do nádob a použít na zálivku. Hnojiva jsou různá. Rozlišují se podle toho, nač se používají. Některá nastartují rostliny v růstu, jiná vyprovokuje ke kvetení a plození, jiná působí na vyzrávání pletiv a mají blahodárný účinek na zazimování. Jiná jsou s pomalým uvolňováním živin, granulovaná, tekutá, hnojiva na list atd. V každém případě je dobré vědět kdy je použít a zvolit adekvátní množství.

Na balkónové rostliny jsou jiná hnojiva než například na jahody. Hnojením zabezpečíte rostlině pěstované v nádobě dlouhodobou a vyváženou výživu a získáte kvalitní a zdravé rostliny, které bohatě kvetou. Hnojením se začíná od dubna do září. Kromě toho pravidelně odstraňujete odkvetlé květenství, zaštipujte rostliny, řežte dřeviny v nádobě. Ty, co kvetou na jaře, se stříhají po odkvětu a ty, co kvetou v létě, v zimě nebo na jaře.

Nádoby a přesazování

Při výběru vhodných nádob pro rostliny vycházíme z několika skutečností:

a) kde chceme rostlinu pěstovat

b) jak často budeme moci rostlinu zalévat

c) jak vyhovuje nádoba našim estetickým požadavkům.

Platí zásada, že na výsušných a větrných stanovištích se musí zalévat častěji, proto je vhodné použít plastovou nádobu, z níž se zálivková voda odpařuje podstatně méně než z jiných typů nádob. Některé rostliny ale nesnášejí přemokření a následnou anaerobiozi kořenů, které potom zahnívají a rostlina chřadne (Camelia, Bougainvillea, Stevia).

V takovém případě je lepší rostliny pěstovat v nádobách z pálené hlíny bez glazurovaného povrchu, které umožňují kořenům, aby dýchaly, zároveň však taková nádoba rychleji prosychá.

Kompromisem může být nádoba z keramiky s vnější glazurou, která spojuje vyrovnanější vodní režim plastových nádob se vzdušností nádob z neglazovanékeramiky. Navíc bývají tyto nádoby i velmi estetické. Nevýhodou ale může být jejich vyšší cena.

Zdraví rostliny v nádobě do velké míry záleží i na kvalitě použitého substrátu. I když kvalitní pěstitelské substráty bývají finančně náročnější, v tomto směru se opravdu nevyplatí šetřit. Rozdíly v růstu mezi rostlinami zasazenými v kvalitním substrátu a rostlinami zasazenými do zeminy, nakopané kdesi na zahradě či v lese, jsou viditeľné už na první pohled. V kvalitním substrátu má rostlina k dispozici všechny potřebné živiny v optimálním množství, vyvíjí se rychle a rovnoměrně. Zdravý růst má později vliv i na vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zahradní a lesní zemina v sobě nese nejen riziko nesprávné půdní reakce či zasolení, ale i možnosti zavlečení vícerých půdních škůdců od háďátek, smutnic až po slimáky, kteří dokáží zlikvidovat i větší rostliny. Na trhu je v současnosti dostatek kvalitních substrátů, je třeba si podle známek kvality vybrat ten nejvhodnější.

Rostliny subtropického pásma mají životní cyklus výrazně rozdělený na období aktivní růstové fáze, které trvá asi od konce února do poloviny října a na období vegetačního klidu, které vyplňuje zbylou část roku. Hlavní období přesazování začíná u těchto rostlin s nástupem vegetace, tj. asi od konce února. I když rostliny můžeme přesadit kdykoliv v době vegetace, lepší je stihnout to hned na začátku. Přesazujeme rostliny, které mají malou vegetační nádobu, následně rychle prosychají, případně rostliny, které vyčerpaly objem živin za předešlé vegetační období.

Při samotném přesazování uvolníme kořenový bal od stěn původní vegetační nádoby, nejlépe převrácením a klepnutím rukou na dno. Do nové nádoby, která má být asi o 2 cm, u větších nádob až o 4 cm větší, nasypeme na dno asi do 1/3 vrstvu substrátu. Na ni položíme rostlinu i s celým kořenovým balem, dosypeme substrát po stranách a přitlačíme. Nakonec rostlinu důkladně zavlažíme. Při přesazování dbáme na to, aby se kořenový bal přesazované rostliny nerozpadl, na což jsou některé druhy (Eucalyptus) mimořádně choulostivé a mohou reagovat zeslabením růstu nebo i úhynem.

Tvarování a řez, opylovací poměry

Při tvarování rostlin v nádobách používáme dvě techniky: řez a zaštipování. Zatímco řez je vhodnější na radikálnější úpravu tvaru a provádíme jej obyčejně hned na začátku vegetační sezóny, zaštipování můžeme s úspěchem použít po celou fázi aktivního růstu na jemné modelování tvaru a celkového vzhledu rostliny. Každý druh snáší tvarování jinak.

Řez používáme u bujně a rychle rostoucích, agresivnějších druhů rostlin (Hibiscus, Anisodontea, Solanum), zatímco slabší a pomaleji rostoucí druhy rostlin (Camelia, Laurus) stačí zaštipovat. Těmito dvěma technikami můžeme docílit i rozvětvení u druhů, které se jen těžce a neochotně rozvětvují (Lapacho), případně úpravu tvaru silně se rozvětvujících druhů s dlouhými výhony (Sida).

Tropické rostliny se snažíme neřezat v období vegetačního klidu, tj. v zimě, protože některé druhy se slabou regenerační schopností takové zásahy špatně snášejí. Vrcholem snažení každého pěstitele bývá to, aby rostlina nejen dobře rostla, ale i krásně kvetla.

Ovocné rostliny ale pravou odměnu poskytují až vytvořenými plody. Proto, abychom z ovocných rostlin mohli česat vlastní úrodu, je třeba někdy při opylení těmto rostlinám pomoci. Na úrodu ale musíme myslet už při koupi rostliny. Některé druhy jsou totiž dvoudomé, tzn. že k tomu, abychom získali vlastní úrodu, potřebujeme samčí a samičí rostlinu. I druhy, které bývají jednodomé, mohou být samosprašné (s těmi bývá nejméně problémů, rodí spolehlivě i začátečníkům) nebo cizosprašné (tehdy je nutné mít dvě nepříbuzné rostliny, aby byl pyl na blizně schopný vyklíčit. Až po zvážení všech těchto skutečností a prostudování dostatku odborné literatury můžeme z rostliny pravidelně česat vlastní úrodu chutných tropických či subtropických plodů.

Ochrana rostlin v nádobách před škůdci 

Ochrana rostlin před škůdci je neoddělitelnou součástí pěstování a péče o rostliny. I v těch nejideálnějších podmínkách se totiž může stát, že na rostlinu se vrhne nějaký ten škůdce a pěstitel musí být vždy připraven se s ním vypořádat.

Zpočátku je nejdůležitější škůdce správně identifikovat. Některé poruchy růstu a vývoje mohou být způsobené i pěstitelskými přehmaty (tzv. fyziologické poruchy) např. přeléváním, přeschnutím, špatným substrátem, prochladnutím či naopak přehřátím rostliny. Pokud jsme si tedy skutečně jistí, že rostlina je napadená škůdci, neváhejme zalistovat v odborné literatuře, případně kontaktovat naše odborné poradenství, abychom škůdce správně identifikovali. Fotografie nejběžnějších škůdců najdete přímo v katalogu společně s kvalitními přípravky, jimiž se proti nim můžete bránit.

Při ochraně je důležité si uvědomit, že většina z uvedených přípravků jsou nebezpečné, až velmi nebezpečné jedy, které jsou škodlivé nejen pro člověka, ale i pro většinu běžných domácích zvířat, užitečný hmyz (včely) případně pro jiné organismy. Pozorně si proto pročtěte návod na přípravu postřikové kapaliny, její použití a znehodnocení obalů.

Velmi důležité je i zachovat správnou ochrannou dobu přípravku – a zásadně nekonzumovat a podle možností se ani zbytečně nedotýkat rostlin či jejich částí, které byly chemicky ošetřené. To platí i pro rostliny, které jste právě obdrželi, protože v zájmu dodání kvalitního rostlinného materiálu jsou rostliny pravidelně chemicky ošetřované. Před jakoukoliv zamýšlenou konzumací jejich částí je proto nevyhnutelné je důkladně umýt a vyčkat nejméně 14 dnů od obdržení zásilky. Jen tak se vyhnete případným komplikacím, způsobeným nesprávnou manipulací s přípravky na ochranu rostlin před škůdci, případně přímo ošetřenou rostlinou.

Protože i škůdci mají svůj vývojový cyklus, který je v příznivých podmínkách velmi rychlý, je třeba postřiky několikrát zopakovat, abychom měli jistotu, že jsme škůdce opravdu zničili. Tyto informace ale bývají přesněji uvedené přímo v příbalovém letáku jednotlivých doporučených ochranných přípravků.

Praktické rady:

Co s rostlinami v nádobách během veder?

Před horkým dnem přemístěte menší nádoby, pokud je to možné, z celodenního úpalu na místo s odpoledním stínem a květináče seskupte blíže k sobě. Substrát tak nebude vysychat tak rychle. Pomůže také tenká vrstva mulče na jeho povrchu, která omezí odpařování vody. Rostliny zalévejte vydatně, ideálně ráno, aby se voda dostala až ke kořenům, a nezůstala pouze v horní vrstvě substrátu.

TIP PŘED DOVOLENOU:
Rostliny nepřemisťujte do úplné tmy. Raději jim najděte světlé, ale méně exponované místo bez ostrého poledního slunce. I několik dní s menším odpařováním může výrazně prodloužit dobu, po kterou zůstane substrát vlhký.

TIP: Vyzkoušejte pěstování v samozavlažovacích nádobách.

Aktualizováno 9/2026

Netýkavky se řadí ke krásným rostlinám, které znaly už naše babičky. Jejich výhodou je poměrně snadné pěstování a fakt, že se jim daří i na stinném stanovišti. Zjistěte, jaké podmínky rostlině dopřát, aby se těšila zdravému růstu a jaké populární druhy netýkavek existují.

Charakteristika netýkavky

Netýkavka (latinsky Impatiens) je rostlina patřící do čeledi balsaminovitých. Tato kvetoucí rostlina přitom zahrádkáře láká hned z několika důvodů. Pyšní se schopností rychlého růstu, nádhernými květy a dokáže vykvést i ve stinných oblastech.

Skvěle se přitom hodí pro ozvláštnění zahradních záhonů, pro zahrádkářské kontejnery i visuté koše. Netýkavky se snadno pěstují a svými květy vás potěší v období od jara do podzimu.

Netýkavky jsou zpravidla velmi dobře odolné vůči škůdcům. Mezi choroby netýkavek se ale mohou řadit plísňová onemocnění, rostlinu mohou také napadnout mšice. Pokud některý z těchto problémů zaznamenáte, je na místě včas přijmout potřebná opatření.

Vyberte si sazenice netýkavky a zasaďte si tuto krásnou rostlinu i ve vaší zahradě nebo na terase

Netýkavka balzamína

Jedním z nejoblíbenějších druhů netýkavky je netýkavka balzamína (Impatiens balsamina). Původně pochází z Asie a pro svou vysokou atraktivitu květů je v zahradách skutečně populární.

Jedná se o jednoletou rostlinu, která obvykle dosahuje výšky kolem 30 až 60 cm. Květy jsou nápadné, mají trubkovitý tvar a mohou se vyskytovat v různých barvách. Časté jsou například bílé, růžové, červené či fialové květy.

Netýkavka žláznatá

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) původně pochází z Himalájí. Jde o vytrvalou rostlinu, která zaujme svým poměrně vysokým vzrůstem a výraznými růžovými květy. Charakteristické jsou pro ni štíhlé duté stonky a protáhlé listy. Důležité je však zmínit invazivní povahu této netýkavky. Po vysazení do zahrady může vytlačovat původní druhy rostlin.

Netýkavka malokvětá

Dalším populárním druhem netýkavky je netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). I tento druh je přitom proslulý svou invazivní povahou. Jedná se o vytrvalou bylinu, která disponuje protáhlými stonky a drobnými květy. Obvykle žluté nebo zelenožluté květy se seskupují na dlouhých stopkách. Kvete od července do října.

Netýkavka Wallerova

Netýkavka Wallerova (Impatiens walleriana) je hybridní druh netýkavky. Díky svým květům bývá hojně pěstován pro své dekorativní účely. Potěší vás totiž bohatým a dlouhotrvajícím květenstvím. Její květy jsou trubkovitého tvaru a mohou se pyšnit různými barvami. Setkat se můžete s bílou, růžovou, červenou, fialovou a mnoha dalšími odstíny. Popularitě se těší i pro svou schopnost kvést hojně a dlouho, a to od jara do podzimu. 

Netýkavka nedůtklivá

Netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) je v Evropě považována za původní druh. Znát ji můžete také pod označením netýkavka obecná. Často se vyskytuje v lesích, na vlhkých loukách nebo třeba v blízkosti vodních zdrojů.

Jedná se o vytrvalou rostlinu s protáhlými stonky. Její květy jsou nápadné a pyšní se žlutou barvou s typickými oranžovými skvrnami. Rostlina vytváří poupata, která se otevírají v důsledku lehkého dotyku nebo pohybu. 

Netýkavka Hawkerova

Netýkavka Hawkerova (Impatiens New Guinea) je hybridní druh netýkavky. Často se pěstuje pro své dekorativní účely, jelikož zaujme krásnými květy. Rostlina je proslulá velkými a nápadnými květy, které mohou mít různé barvy. Její listy mohou být tmavě zelené či purpurové.

Pěstování netýkavky

Pěstování netýkavky je poměrně snadné a s tímto úkolem si proto zpravidla velmi dobře poradí i začátečníci. Aby se vám rostlina odvděčila krásnými květy, je nicméně potřeba jí k tomu dopřát adekvátní podmínky.

Netýkavka vyžaduje světlé až polostinné stanoviště. Pokud ji vysadíte na stinné stanoviště, sice vám poroste, ale může mnohem méně kvést. Pamatujte na to, že netýkavky potřebují poměrně velké množství závlahy. Na případné přeschnutí mohou velmi rychle reagovat. Substrát proto udržujte vždy mírně vlhký, ale rostlinu nenechte stát ve vodě.

Nenáročnost těchto rostlin je dána i tím, že odkvetlé květy netýkavky není nutné odstraňovat. Netýkavka totiž pěstitelům nabídne určitou samočistící schopnost, podobně jako třeba převislé petúnie. 

Přezimování netýkavky

Pokud se rozhodnete netýkavky pěstovat, pamatujte na to, že nesnesou mráz. Před udeřením prvních mrazíků je proto důležité je přenést na bezpečné stanoviště. Minimální teplota pro přezimování této rostliny činí 10 °C, maximální pak 17 °C.

Netýkavky můžete během zimy ponechat například v chladnější místnosti nebo třeba zimní zahradě. Zálivku během zimního období omezte.

TIP: Netýkavky si mohou v truhlících rozumět i s celou řadou dalších populárních rostlin. Vsaďte třeba na jedinečný druh muškátu, který vás ochrání před komáry.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Věděli jste, že odpad vznikající při přípravě kávy nemusíte nutně vyhazovat? Své uplatnění totiž může najít jakožto hnojivo na zahradu. Kávová sedlina obsahuje velké množství živin, které vaše záhony mohou ocenit. Pojďme se podívat na to, jaké jsou výhody a nevýhody hnojení kávovou sedlinou a pro jaké rostliny jej lze použít.

Pozor na to, jakou kávovou sedlinu používáte

Kávová sedlina, kterou budete využívat jako hnojivo, může obsahovat pouze zbytky kávy a vody. Zbytky s obsahem cukru, smetany, mléka do kávy a podobných složek nepoužívejte a raději je vyhoďte. 

Rostliny, které snáší kávovou sedlinu

Zatímco u některých rostlin s kávovou sedlinou neuděláte chybu, některým můžete naopak uškodit. Pojďme se podrobněji podívat na to, kdy má smysl lógr používat a proč.

Kávová sedlina na rajčata

Kávovou sedlinou můžete podpořit zdravý růst vašich rajčat. Obsažený dusík se zaslouží o podporu růstu silných a zdravých listů. Na druhou stranu, pokud kávové sedliny použijete příliš, můžete zpomalit kvetení a tvorbu plodů. Stejně tak si dejte pozor na to, že příliš velké množství kávy v půdě může půdu nadměrně okyselit, což rajčatům neprospívá. 

Kávová sedlina pro pokojové rostliny

Kávová sedlina nachází největší uplatnění při hnojení pokojových rostlin. Díky svému pH totiž poměrně dobře zabíjí případný plevel, bakterie a houby. Skvěle se hodí například pro africké fialky, kvetoucí kaktus či vánoční růži. Toto hnojivo lze použít také pro azalky, hortenzie, dracény nebo kamélie. 

A za přídavek lógru do půdy vám poděkují i orchideje. Kávová usazenina na ně působí pozitivně, jelikož orchideje potřebují velké množství draslíku v půdě. Toto hnojivo zároveň pomáhá stimulovat kvetení. Přídavek kávy do květináče tak může být velmi prospěšný. 

Kávová sedlina na jahody

Kávovou sedlinou rozhodně neublížíte ani jahodám, samozřejmě v rozumném množství. S její pomocí provzdušníte půdu a zlepšíte zadržování vlhkosti. Navíc může pomáhat proti slimákům a mravencům, kteří mohou právě jahodníky napadat. 

Kávová sedlina pro muškáty

Při použití kávové sedliny na muškáty podpoříte růst listů a jejich zdravou zelenou barvu. Dejte si ale pozor na to, abyste to nepřehnali s množstvím. Kávová sedlina mírně okyseluje půdu a příliš kyselá půda nemusí být pro muškáty ideální. Stejně tak přemíra dusíku v půdě může zpomalit kvetení této oblíbené rostliny. Kávovou sedlinu proto používejte spíše střídmě a ideálně v kombinaci s jinými hnojivy. 

Kávová sedlina na zahradě

Doslova zázračně může kávová sedlina působit na váš trávník na zahradě. Sedlinu je vhodné nechat důkladně proschnout, aby nechytala plíseň. Poté ji rozdrťte a rozhoďte po trávníku. Kávovou sedlinu na zahradě lze použít také jako mulčovací materiál, který dokáže zamezit růstu plevele a pomáhá udržet vlhkost půdy. Zahrádkáři oceňují i fakt, že kávová sedlina přirozenou cestou odpuzuje kočky, které tak raději svou potřebu vykonají jinde a nebudou vám dokonalý trávník kazit. 

Kávová sedlina na mravence

Kávu lze použít také pro odpuzení mravenců. Stačí trochu lógru nasypat do misky. Tuto past poté nastražte k místu, kde se mravenci často shromažďují. Kromě toho ji můžete přímo nasypat na jednotlivé cestičky nebo ji rozmístit kolem květináčů a záhonů. Pokud navíc kávovou sedlinu smícháte s citronovou šťávou nebo skořicí, získáte ještě účinnější zbraň. 

Klady a zápory kávové sedliny v půdě

Kávová sedlina pro květiny obsahuje tři hlavní živiny, a to dusík, draslík a fosfor. Kromě toho zde najdeme i některé důležité minerály, jako hořčík, vápník a měď.

Kávovou sedlinu lze v zahradě využít několika způsoby:

• Přímé hnojení: V tomto případě je potřeba usušenou kávovou sedlinu rozdělit kolem rostlin a zapracovat ji do půdy. Případně si můžete vytvořit tekuté hnojivo, kdy sedlinu smícháte s vodou v poměru 1:5 a necháte zhruba jeden až dva týdny odstát. 

• Mulčování: Kávová sedlina může sloužit jako perfektní mulč, který pomůže udržet půdu vlhkou a zabrání růstu plevele. Pokud se pro mulčování rozhodnete, stačí sedlinu v tenké vrstvě nasypat kolem rostlin.

• Kompostování: Kávovou sedlinu lze promíchat s kompostem. Lógr může urychlit rozklad organického materiálu. 

Kávový lógr s sebou přirozeně přináší určité výhody a nevýhody. Obsahuje různé složky, které mohou odlišně působit na jednotlivé rostliny. Kávová sedlina je bohatá na organické látky, jako jsou zejména polysacharidy, lignin, bílkoviny a tuky. Ty jsou důležité pro zlepšení struktury půdy a její schopnosti zadržovat vodu a živiny. 

Obsahuje antioxidanty a vitamíny, které jsou důležité pro správný růst, vývoj a metabolismus rostlin. Oleje v kávové sedlině mohou pomoci zlepšit strukturu půdy. Rovněž se jedná o přirozený zdroj dusíku, který je nezbytný pro růst a vývoj rostlin, tvorbu proteinů, enzymů a chlorofylu. 

Na druhou stranu ale kávová sedlina obsahuje zbytky kofeinu. Ten může mít na rostliny různé účinky, pozitivní i negativní. Nízké koncentrace kofeinu mohou stimulovat růst, nicméně vyšší koncentrace mohou brzdit klíčení semen nebo být pro rostliny toxické. Kávová sedlina může obsahovat zbytky pesticidů a jiných chemikálií, které se používají při pěstování kávy. Proto se vyplatí používat kvalitní bio kávu, která byla ošetřena v režimu ekologického zemědělství. 

TIP: Zasaďte si ve své zahradě citronový muškát, který voní i chrání před obtěžujícím létavým hmyzem.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Bakopa (nebo také bacopa) se řadí mezi nádherné a zároveň nenáročné letničky, s jejichž pěstováním si hravě poradí i začátečníci. Skvěle vynikne zejména v závěsných květináčích na vašem balkonu či terase. Těšit se můžete na záplavu drobných květů, které jednoznačně ozvláštní každý prostor. Zjistěte, jak na pěstování bakopy.

Bakopa květina

Bakopa je rostlina milující vlhkost. Patří do čeledi jitrocelovitých, do které spadají také různé druhy jitrocelu či rozrazilu. Rostlina bakopa na první pohled zaujme svými dužnatými lodyhami, které jsou pokryté drobnými vejčitými listy. Bokopa je poměrně silně rozvětvená a její stonky mají tendenci se rozrůstat do prostoru a plazit se po zemi.

V přirozeném prostředí bakopa potěší záplavou krásných květů prakticky po celý rok. V našich podmínkách kvete během letních měsíců. Co se barvy týče, mohou mít květy bakopy bílý, fialový nebo modrý odstín. Na jedné rostlině přitom lze najít desítky květů. 

Druhy bakopy

Existuje hned několik druhů bakop, ze kterých si můžete vybrat svého favorita. Pojďme si představit ty nejrozšířenější z nich.

Bakopa plnokvětá

Mezi plnokvěté kultivary bakopy se řadí například Sutera 'Scopia Levander' s krásně levandulovou barvou květů, Sutera 'Scopia Double Snowball' s bílými květy nebo Sutera 'Scopia Gulliver Blue' se zajímavými fialovomodrými květy. 

Bakopa bílá

Bílá barva květů je nejběžnější variantou u této rostliny. Do této kategorie může patřit řada kultivarů, například Sutera Bacopa ´Dynamic White´ nebo Sutera Bacopa ´Midi White´. 

Bakopa fialovomodrá

Pod tímto označením můžete najít například kultivar Sutera Bacopa ´Giga Blue´, který se pyšní poměrně velkými květy a bohatým kvetením. 

Bakopa růžová

Nádherné růžové květy s bílým středem vám nabídne například kultivar Bacopa ‘Pink Domino’, který se pyšní bohatým kvetením. Odrůda Sutera Bacopa Giga Rose zaujme hvězdicovitými růžovými květy, díky nimž skvěle ozvláštní každý prostor.

V našem e-shopu najdete oblíbené balkonovky bakopy. Zkuste si je vypěstovat i vy

Pěstování bakopy

I když bakopa vyžaduje světlé stanoviště, není bezpodmínečně nutné ji vysazovat na přímé slunce. Bohatě si vystačí s rozptýleným světlem. Jelikož se bakopa řadí mezi vlhkomilné rostliny, je zapotřebí udržovat půdu neustále vlhkou. Dejte si ale pozor na přemokření, které by mohlo rostlině uškodit.

Bakopa v truhlíku

Nejběžnějším způsobem pěstování bakopy je v květináči. Jak jsme již zmínili, tato rostlina se skvěle hodí zejména do závěsných truhlíků a květináčů. Před samotnou výsadbou si připravte vhodný substrát. Na dno květináče umístěte drenážní vrstvu, která poslouží pro odtok přebytečné vody. Živiny můžete bakopě dodávat pomocí kompostu, případně využít vhodný substrát. 

Bakopa s muškátem

Bakopa a muškát se řadí mezi rostliny často pěstované v truhlících. I proto vás může napadnout, zda je možné obě rostliny pěstovat dohromady. Bakopa a muškát mají podobné nároky na světlo a také nabídnou velmi dobrý růstový soulad. Předností může být také jejich doplnění v rámci vzhledu. Zatímco muškáty rostou do výšky, bakopa celek doplní svým převislým růstem.

Aby ale vše harmonicky fungovalo, je nutné si dát pozor na několik zásadních věcí. Zatímco muškát snese sušší půdu, bakopě přísušek vadí. Proto květináč zalévejte pravidelně, ale s mírou. Muškáty potřebují více živin než bakopa, a to především fosfor a draslík pro bohaté kvetení. Na druhou stranu u bakopy je potřeba si dát pozor na přehnojení draslíkem. Vzhledem k tomu používejte vyvážené hnojivo určené pro balkonové květiny a nepřehánějte to s ním. Zatímco muškát snese i chudší substrát, bakopa vyžaduje lehkou a zároveň dobře propustnou půdu. 

Proč nekvete bakopa

Pokud na bakopě nepozorujete žádné květy, může za tím stát hned několik důvodů. Prvním z nich může být nedostatek světla. Pokud jste rostlinu umístili do stínu nebo polostínu, může mít s kvetením potíže. V tomto případě je tedy vhodné rostlinu přesunout na vhodnější stanoviště.

Bakopa má ráda pravidelnou zálivku, nicméně nesnáší přemokření ani přesušení. Pokud je substrát trvale mokrý nebo naopak suchý, bacopa nekvete. Správnému růstu a kvetení může bránit také příliš těžká, jílovitá nebo nepropustná půda. Vznik nových poupat můžete podpořit také pravidelným odstraňováním odkvetlých květů a zastřiháváním výhonů. Pozor si dejte také na přehnojení rostliny dusíkem, který sice podporuje růst listů, ale na druhou stranu může omezovat kvetení. 

Bakopa přezimování

Bakopa zpravidla dokáže odolávat teplotám do -5 °C. Většinou proto stačí k zazimování přistoupit až na konci podzimu. Po odkvětu ji seřízněte zhruba o 20 cm a uložte ji na chladné světlé stanoviště bez mrazu. Skvěle poslouží třeba studená chodba nebo zimní zahrada. Teplota by se zde měla pohybovat kolem 10 °C. Na jaře rostlinu přesaďte a jakmile zaznamenáte rašení nových výhonů, přesuňte ji zpět na venkovní stanoviště.

TIP: Přečtěte si více o tom, jak pečovat o květiny na balkoně, aby se vám odvděčily krásným a zdravým růstem.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Chcete se ve své zahradě pyšnit záplavou romantických květů, které jednoznačně přitáhnout pozornost? V tom případě se můžete pustit do pěstování lobelky. Tato rostlina nejen nádherně vypadá, ale navíc ji zvládnou snadno vypěstovat i začátečníci. Zjistěte, na co si v tomto ohledu dát pozor a jaké druhy se řadí k těm nejoblíbenějším.

Charakteristika lobelky

Lobelka se právem řadí mezi populární rostliny do zahrady. Pyšní se totiž překrásnými drobnými květy, které vytvářejí bohaté kvetoucí trsy. Lobelka se perfektně vyjímá jak v květinovém záhoně, tak i v závěsném květináči. Tato rostlina přitom kvete tak bohatě, že její listy pod záplavou květů doslova zanikají. 

Vyberte si sazeničky nebo semínka lobelek v našem e-shopu a pusťte se do jejich pěstování na záhonu či v truhlíku

Jak na pěstování lobelky

Pěstování lobelek je poměrně snadné. Rostlinám se daří zejména na slunných stanovištích, dobře však porostou také v polostínu. Pokud jimi chcete ozdobit vaše okna, vybírejte ideálně ta, která jsou orientovaná na jih, jihovýchod, východ či jihozápad.

Květy se objevují zhruba v červnu a přetrvávají až do zámrazu. Nezapomeňte přitom lobelky pravidelně zalévat. Obzvlášť v horkých letních dnech vyžadují zvýšenou zálivku. Na druhou stranu s hnojivem to nepřehánějte. Rostlinu stačí přihnojit zhruba jednou za deset dní železitým hnojivem.

Pěstování lobelek ze semínek

Lobelku lze vysévat již v průběhu ledna a února. Jednotlivá semínka jsou velmi drobná, proto je nezasypáváme hlínou. Zároveň výsev nesmí být příliš hustý. Semínka začínají klíčit již po týdnu. Jakmile lobelka vzejde, dvakrát ji přepichujeme (vždy trs několika rostlin). Případně lze semínka vysévat do sadbovače po zhruba 10 kusech a takto se přepichování vyhnout. 

Lobelky v truhlíku

Jak již bylo zmíněno, lobelky jsou ideální volbou pro pěstování v truhlíku či nádobě. Tímto způsobem mohou ozdobit parapet vašeho okna, balkon nebo třeba terasu. Sazenice květin balkonových lobelek přitom můžete ven umístit až v momentě, kdy již nehrozí ranní mrazíky. Aby se vám lobelka odvděčila záplavou květů, pamatujte na její důsledné zalévání (v nádobě obzvlášť).

Lobelka přezimování

Jakmile lobelka odkvete, můžete ji seříznout zhruba o jednu třetinu. Díky tomu podpoříte pravděpodobnost, že rostlina znovu obrazí a pokvete. Lobelka není mrazuvzdorná. Venku zimu nepřežije. Můžete ji přemístnit do bytu nebo na chladné schodiště a přezimovat ji. 

Druhy lobelek

Co se lobelek týče, je známo přibližně 400 různých druhů, které se liší svým vzhledem i nároky na pěstování. Pojďme se podrobněji podívat na to, jaké konkrétní druhy lobelky se těší popularitě právě u nás. 

Lobelka převislá

Jedním z nejoblíbenějších druhů lobelky je jednoznačně lobelka převislá, která má své čestné místo v mnoha závěsných květináčích. Barva květů se může dále lišit dle konkrétního kultivaru. Setkat se můžete s bílými, modrými nebo třeba fialovými květy. 

Lobelka bílá

Lobelka bílá zaujme svými bílými květy, které vytvářejí zajímavý kontrast se zelenými listy. Skvěle se hodí pro kombinaci s jinými letničkami, například s modrou lobelkou nebo barevnými muškáty.

Lobelka modrá

Nejznámějším a nejoblíbenějším druhem lobelky je lobelka modrá (Lobelia erinus). Na první pohled vás jistě upoutají její modré květy, často s bílým středem. Husté koberce nízkých květů vyniknou v rámci skalky, záhonu nebo v truhlíku. 

Lobelka šarlatová

Lobelka šarlatová (Lobelia cardinalis) je rostlina, která se od běžné lobelky modré liší vzpřímenějším růstem a nápadnými červenými květy. Tato varianta může dosahovat do výšky až 90 cm. 

Lobelka modrá velkokvětá

Alternativou ke klasické lobelce modré může být lobelka modrá velkokvětá (Lobelia siphilitica). Tento druh je charakteristický krásnými světle až tmavě modrými květy, které vyrůstají na poměrně vysokých stoncích. Tato lobelka není tak citlivá na sucho, nicméně přesto vyžaduje pravidelnou zálivku.

TIP: Na vaší terase nemusíte pěstovat jen okrasné rostliny, ale i ty užitkové. Zjistěte, jak pěstovat chutnou zeleninu na balkoně a pusťte se do práce.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Starček se pyšní poměrně velkou druhovou rozmanitostí. Jednou z nejznámějších odrůd je starček převislý, který na první pohled připomíná šňůru plnou korálů. Zjistěte, jaké další druhy jsou rozšířené a jak na jejich pěstování.

Starček zahrnuje velké množství druhů

Starček (latinsky Senecio) je rod rostlin z čeledi hvězdicovité. Zahrnuje přitom velkou spoustu druhů rostlin, které mohou mít podobu bylin i keřů a stromů. Název starček je odvozen od podobnosti rostliny, která po odkvětu připomíná bělavou hlavu starého muže. 

Rod Senecio čítá velkou spoustu druhů. Mezi ty nejznámější se řadí třeba starček obecný dorůstající do výšky 10 až 40 cm se žlutými květy či starček převislý, který bývá hojně pěstován jako zajímavá pokojová rostlina. Z dalších odrůd stojí za zmínku třeba starček vodní, který se přirozeně vyskytuje ve vlhkém prostředí či starček přímořský pocházející ze Středomoří. 

Mezi krásné rostliny se dále řadí starček Fuchsův, který je známý pod lidovým jménem kycol. Dále pak existuje například starček jarní, starček hajní, starček lesní, starček Kleinův, starček skalní, starček vejčitý či starček růžový. 

Zajímavou variantou je senecio 'Angel Wings', jehož listy připomínají právě andělská křídla. 

Starček květ

Velikost, tvar i zbarvení květů Senecio se odvíjí od zvoleného druhu starčeku. Nejčastěji se však můžete setkat s výraznými květy ve žluté barvě. Některé druhy starčeku jsou nicméně pěstovány spíše pro svůj dekorativní vzhled listů než pro samotné květy. 

Pokud vám žádný květ starček nenabídne, může za tím stát hned několik důvodů. Předně se může jednat o zajištění nevhodných podmínek, jako je nedostatek světla, špatná teplota či nevhodná zálivka. Také mladé rostliny někdy nemusí kvést, dokud nedosáhnou určitého věku.

Rostlina starček stříbrný

Starček stříbrný patří do rodu Jacobaea, nicméně dříve se řadil právě do rodu Senecio. I z toho důvodu bývá mnohdy označován jako Senecio cineraria, i když správné označení je Jacobaea maritima. 

Starček stříbrný preferuje slunné stanoviště, kde nejvíce vynikne zbarvení jeho listů. Snese i polostín, nicméně v takovém případě může trochu ztratit intenzitu jeho stříbřitého odstínu. Z hlediska půdy mu vyhovuje propustná a lehká půda. Rostlina také lépe snáší sucho než přemokření. Skvěle se hodí jako obruba záhonů nebo jako doplněk k jinak barevným květinám. 

Vypěstujte si starček stříbrný i vy a těšte se z jeho krásného a originálního vzhledu

Senecio pěstování

Při pěstování starčeku je samozřejmě potřeba rostlině zajistit adekvátní podmínky. Ty se mohou částečně lišit dle toho, pro jakou konkrétní odrůdu se rozhodnete.

Starček převislý pěstování

Starček převislý preferuje slunné stanoviště, ovšem bez přímého světla, které by mohlo spálit jeho listy. Nezapomeňte rostlině nabídnout dobře propustnou půdu. Květináč nebo nádoba na pěstování by měla mít otvory, aby se zabránilo přemokření rostliny. 

Starček nevyžaduje příliš časté zalévání. Pokud jej přelijete, můžete poměrně snadno způsobit uhnívání kořenů. Vždy proto k zálivce přistupte až v momentě, kdy bude vrchní část půdy suchá. Časté přihnojování není potřeba. Stačí jej provést jednou měsíčně během vegetačního období. 

Starček se obecně řadí mezi teplomilné rostliny. Preferuje teplotu v rozmezí 18–25 °C. Některé druhy snesou i chladnější podmínky. 

Starček stříhání

Požadavky na řez a péči se přirozeně liší dle konkrétního druhu rostliny. Starček převislý například vyžaduje pravidelné zkracování dlouhých převislých stonků, díky čemuž podpoříte větvení a hustší růst rostliny. Odstřižené části můžete použít k řízkování.

Starček stříbrný se stříhá po odkvětu, kdy odstraníte odkvetlé stonky. Na jaře pak můžete provést ještě zpětný řez, díky kterému rostlinu omladíte a podpoříte její bujný růst. 

Starček skalní pravidelný střih nevyžaduje, nicméně můžete alespoň odstranit přerostlé či poškozené části rostliny. 

Pokud pěstujete starček Weinmannův, nezapomeňte na jaře zařadit tvarovací řez, díky kterému zachováte kompaktní rozměry rostliny. 

Starček růžový můžete na konci sezóny zastiřhnout radikálně, abyste se mohli v příštím roce těšit z ještě lepšího růstu. 

Starček přezimování

Podmínky pro přezimování starčeku se opět odvíjí od toho, pro jaký druh se rozhodnete.

Sukulentní starčeky je nutné na zimu přenést do vnitřních prostor, kde teplota neklesá pod 10 °C. Ideální je rozmezí od 10 do 15 °C. Na zimní měsíce výrazně omezte zálivku a rostlinu nehnojte.

Keřovité starčeky (například starček Weinmannův či starček Kleinův) jsou částečně mrazuvzdorné, pokud se pěstují na záhonu. V chladnějších oblastech lze však jednoznačně doporučit přikrýt je chvojím nebo netkanou textilií. 

Jednoleté starčeky (například starček obecný) se přirozeně nepřezimovávají, jelikož svůj životní cyklus dokončí během jedné sezóny. 

TIP: Rozzařte váš balkon či terasu zajímavými květinami po celý rok. Přečtěte si, jaké květiny zvolit na balkon v zimě.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Populární fuchsie dokáží každý prostor proměnit k nepoznání. Nádherně zbarvené květy této rostliny si jednoznačně oblíbíte. Jaké druhy se rozlišují? Na co pamatovat při jejich pěstování? A jak fuchsie chránit v zimě, abyste se z jejich krásy mohli opět těšit na jaře?

Pojďme se na to podívat podrobněji.

Charakteristika fuchsie

Fuchsie (latinsky Fuchsia) je kvetoucí rostlina, která může ozdobit váš byt, okna, balkon, terasu i zahradu. Díky velké barevné a tvarové rozmanitosti květů se její pěstování těší velké popularitě. Nejčastěji se fuchsie pěstují v keříkovitém tvaru, nicméně setkat se můžete i se stromkovou či převislou variantou.

S čím kombinovat fuchsie

Pomocí fuchsií můžete osázet třeba truhlíky nebo si vytvořit zajímavé zákoutí na zahradě. Vždy je však potřeba pracovat s druhy, které mají stejné nároky na stanoviště i zálivku. Fuchsie si velmi dobře rozumí například s begóniemi, barvínkem, okrasnou kopřivou, netýkavkou, sporýšem či kejklířkou. Fuchsie v květináči mohou zdobit třeba váš balkon či prostor s posezením na terase.

Pěstujte na zahradě různé barvy fuchsie. Vyberte si mezi odrůdami dostupnými v našem e-shopu

Fuchsie druhy

Fuchsie se dělí do dvou základních kategorií – vzpřímené a převislé. Mezi vzpřímené druhy fuchsií se řadí například ´Gilian Althea´, který zaujme velkými fialovomodrými květy a růžovým okvětím.

Za převislých fuchsií stojí za zmínku například ´So Big´ s výraznými bílými lístky s kontrastujícím fialoým středem. Ve vaší zahradě se bude jistě vyjímat také fuchsia ´Swingtime´ s červenými lístky s bílým středem. Fuchsie převislá ´Deep Purple´ se pyšní plnými tmavěfialovými květy s bílou sukýnkou. Perfektní variantou je rovněž ´Red Spider´ s tmavě růžovou až červenou barvou lístků, která skvěle vynikne v závěsných nádobách. Fuchsia ´Alwin´ je atraktivní rostlinou s červeno-bílými květy. Svou jedinečností vám vyrazí dech také kultivar ´Trailling Tulle´ či velmi podobný kultivar ´Blacky´ s květy, které mají tmavé purpurově fialové až černé středy s červenými korunními lístky.

Velmi zajímavě působí také atraktivní kompaktní kultivar ´Sunalejandro´ s velkými květy, které připomínají tančící baletky. Zapomenout nesmíme ani na fuchsii ´Pink Marshmallow´ s bílorůžovými květy, která vynikne během letních dnů.

Pěstování fuchsie

Fuchsie jsou poměrně nenáročné rostliny, které prostor zasypou barevnými květy od začátku jara až do konce podzimu. K jejich pěstování lze využít speciálně připravený substrát pro fuchsie. Obecně jim vyhovuje vzdušný humózní substrát kyselejšího typu s pH kolem hodnoty 6.

Abyste dosáhli bujného růstu fuchsií, neobejdete se bez správné zálivky. V období vegetace je nutné je zalévat poměrně vydatně. Pamatujte na to, že po zalití by v podmisce neměla zůstávat dlouhodobě voda, aby nedocházelo k uhnívání kořenů. V parných letních dnech fuchsie ocení rosení, díky čemuž docílíte vyšší vzdušné vlhkosti. Na druhou stranu v zimě se zálivka omezuje a zcela postačí, když rostlinu zalijete jednou za dva až tři týdny.

Fuchsie je také jednou z mála druhů kvetoucích rostlin, které si libují spíše v polostinném či stinném stanovišti. Většina kultivarů špatně snáší pobyt na přímém poledním slunci. Vzhledem k tomu doporučujeme volit spíše stanoviště orientované na sever, východ či západ.

Fuchsie pěstování venku

Vhodná doba pro umístění fuchsií venku nastává zpravidla koncem dubna až začátkem května. Díky tomu si rostliny venku brzy zvyknou a budou moct dříve nasadit květ. V ideálním případě doporučujeme rostlinu venku umístit již na začátku této doby na to stanoviště, kde zůstane po zbytek sezóny.

Při pěstování fuchsie venku si v parných letních dnech dejte pozor na přímý úpal. Pokud hrozí, doporučujeme rostlinu vhodně zastínit.

Velkým nebezpečím může být také zalévání fuchsie při velmi vysokých teplotách. Rostliny mohou být zvadlé vlivem horkého vzduchu a kvůli tomu se vám může zdát, že vyžadují zálivku. Vždy si ale ověřte, zda substrát náhodou není stále vlhký. Pokud byste totiž fuchsii v takové situaci ještě zalili, mohlo by dojít až k „uvaření“ kořenového balu a následně i uhynutí rostliny.

Kdy stříhat fuchsie

Aby vás fuchsie nepřekvapily svým bujným vzrůstem, pamatujte na pravidelný střih. K řezu je vhodné přistupovat na jaře i na podzim.

Stříhání fuchsie na jaře

Jarní střih fuchsie je vhodné využít pro odstranění vytáhlých zimních výhonů. Také se na začátku sezóny provádí tvarovací řez (nejpozději do poloviny dubna). Díky tomu společně s výhony neodstraníte i právě rašící poupata.

Stříhání fuchsie na podzim

Na podzim se u fuchsie zkracují narostlé výhony a připravuje se budoucí tvar koruny.

Jak stříhat fuchsie

U keřovitých fuchsií se musí odříznout vrcholky hlavních výhonů. Zároveň se postranní výhony zkrátí na jeden nebo dva páry listů.

Pokud fuchsie pěstujete na vysokém kmínku, můžete všechny výhony seříznout na dva až tři páry listů. Pokud máte starší rostlinu, která již začíná vyholovat, můžete ji zmladit výraznějším zpětným řezem.

Fuchsie přezimování

Fuchsie můžete nechat venku, dokud nenastanou první mrazíky. Poté je důležité je přenést do chráněných prostor. Předtím, než fuchsie uložíte, odstraňte z rostlin suché a poškozené listy a výhony. Stejně tak zakročte proti případným škůdcům a chorobám.

Jak zazimovat fuchsie

Jediná mrazuvzdorná fuchsie je fuchsie magellanská. Ostatní druhy je nutné na zimu přenést do světlé a chladné místnosti. Jednat se může třeba o verandu nebo chodbu s teplotou od 5 do 10 °C. Vyhněte se prostoru, kde by mohlo docházet k průvanu od oken nebo ke kontaktu se studeným sklem. Pokud fuchsie na zimu umístíte do tmavého sklepa či garáže, přijdou zde o své olistění.

Co se týče péče o fuchsie v zimě, půdu můžete lehce prokypřit, případně ji dosypat. Pokud je půda přemokřená, nechte ji trochu vyschnout. Během zimních měsíců fuchsie zalévejte jen mírně. Pokud rostlinu na zimu umístíte do prostor s vyšší vlhkostí, je vhodné ji preventivně ošetřit fungicidem.

Kdy dát fuchsie ven

K odzimování fuchsie můžete přistoupit zhruba začátkem března. Tehdy rostlinu přesaďte do nového substrátu a proveďte řez. Fuchsie následně přesuňte na stanoviště s teplotou mezi 10 a 20 °C. Jakmile se rostlina ujme, můžete přistoupit k jejímu přihnojení. Na balkon či zahradu fuchsie přesuňte až zhruba v druhé polovině května (kdy už nehrozí přízemní mrazíky).

TIP: Fuchsie mohou skvěle ozdobit váš balkon. Zjistěte, jaké další rostliny na balkoně pěstovat podle jeho orientace na konkrétní světovou stranu

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Okrasná kopřiva, odborně pochvatec (Coleus), známá také jako kopřiva africká či barevná, je atraktivní rostlina pocházející z tropických oblastí Asie a Afriky. Tento druh je oblíbeným doplňkem pro zahrady nebo okenní parapety. Listy těchto kopřiv mají širokou škálu barev - od červené, přes oranžovou, žlutou, zelenou až po fialovou, a téměř vždy jsou vícebarevné či panašované, což jim na zajímavém vzhledu ještě přidává.

Pěstování ozdobných kopřiv

Okrasné kopřivy lze snadno pěstovat ze semen nebo řízků a je známý svou rychlou adaptací na různé podmínky. Řízek postačí odebrat ostrým nástrojem, potřít stimulátorem pro zakořenění a umístit do zeminy, případně nechat zakořenit v nádobce s vodou. Tímto způsobem si z jedné mateřské rostliny vypěstujete kopřivy do celého záhonu.

Jedním z hlavních důvodů popularity okrasné kopřivy je její nenáročnost na péči. Vyžaduje jen pravidelné zalévání a dostatek světla pro udržení svých sytých barev. Pozor však na spálení listů na přímém slunci během horkých letních dnů, které hrozí zejména u kultivarů velmi tmavých barev. Důležité je také rostliny nepřelévat, nadměrná vlhkost způsobuje hnědnutí a opadávání listů.

Pro pěstování kopřiv se hodí spíše kyselejší substráty složené z rašeliny a zahradní zeminy. Během vegetační doby rostliny pravidelně zaštipujeme, abychom podpořili jejich rozrůstání do šířky a pravidelný tvar.

Je ideálním řešením pro ty, kteří chtějí mít krásné rostliny bez nutnosti složité údržby. Dá se pěstovat nejen v truhlících, ale také jako vděčná a velmi odolná pokojovka. Její vůně také údajně odpuzuje hmyz, což je dalším plusem pro její umístění venku nebo u oken.

Okrasné kopřivy skvěle doplní pokojové rostliny v interiéru i letničky na balkoně. Pestře zbarvené odrůdy pochvatce najdete v našem e-shopu

Okrasné kopřivy do truhlíku

Ozdobná kopřiva se hodí také k pěstování v truhlíku. I zde postupujeme podle výše zmíněných pravidel pro pěstování - truhlíky naplníme zahradním substrátem a rašelinou, v poměru 1:1, na dno umístíme drenážní vrstvu pro snazší odtok přebytečné vody při zálivce.

Truhlíky s kopřivami umístíme na poloslunný balkon, parapet či terasu. Nejvhodnější je východní či jihovýchodní strana, v opačném případě se listy pochvatce nemusí vybarvit, protože  plný stín rostlině neprospívá.

Při pěstování v truhlících venku je třeba mít na paměti, že tento druh kopřiv není mrazuvzdorný. Začnou-li venkovní teploty klesat pod 10 stupňů, měli bychom nádoby s rostlinami přenést do interiéru, skleníku či zimní zahrady. I během zimy se snažíme dbát na dostatek světla. Květné stonky doporučujeme pravidelně odstraňovat. Je to rostlina zejména okrasná listem.

TIP: Jak na kvetoucí balkon po celý rok? Okrasné kopřivy doplňte cibulovinami a maceškami na jaře, muškáty a petúniemi pro léto, na podzim přidejte chryzantémy a v zimě vřes či vilín. Další tipy najdete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Dichondra, jinými názvy také stříbrný vodopád nebo stříbrný déšť, je převislá rostlina s drobnými listy zeleno stříbřité barvy. Rostlina pochází z oblastí střední Ameriky. Vytváří až dva metry dlouhé “liány”, a je tak ideální okrasnou rostlinou do závěsných truhlíků na balkonech či terasách.

Jak pěstovat stříbrný vodopád

Dichondra preferuje plné slunce, nanejvýš mírný polostín. Umístění závisí také na konkrétním druhu dichondry, některé kultivary jsou půdopokryvné a vysazujeme je tak do záhonů. Jiné, konkrétně právě “stříbrný vodopád”, se hodí pro pěstování v závěsných květináčích a truhlících.

Rostlině dopřáváme středně intenzivní a pravidelnou zálivku, nicméně díky svému původu si dobře poradí i s kratší dobou sucha. Dichondru vyživujeme hnojivy pro nekvetoucí rostliny - hnojivo aplikujeme jednou za 14 dní společně se zálivkou.

Množení dichondry

Dichondru lze poměrně snadno rozmnožit pomocí semen i řízků. Semena vysazujeme do pařáčku v interiéru, ideálně již během března. Pro vyklíčení semen by měla být pokojová teplota přibližně 25 stupňů, ideální je tedy umístění poblíž radiátoru. Substrát udržujeme stále vlhký a mladé sazenice přemístíme ven až koncem května.

Další možností je řízkování. Řízky udržujte v teplotě 18 až 20 stupňů. Odebíráme je víceméně kdykoliv od jara do podzimu. Řízek by měl mít asi patnáct centimetrů. Jeho spodní stranu poté potřeme stimulátorem pro zakořenění a zapíchneme do substrátu.

Stříbrný déšť do zahrady

Pěstujeme-li rostlinu v záhonu, zastane půdopokryvnou funkci. Rozrůstá se do délky až 2 metry a vytváří na povrchu záhonu hustý stříbrný koberec. V tomto případě se snažíme dichondru udržovat spíše v sušším prostředí, protože hustý vlhký porost by mohly napadat plísně.

Dichondra na balkon

Asi nejoblíbenější je pěstování dichondry na balkonech či terasách. Skvěle se hodí do závěsných květináčů, které stříbřité listy doslova obrostou. Kromě toho lze dichondru kombinovat s dalšími převislými rostlinami do truhlíků - nejlépe vypadá s kvetoucími druhy jako jsou petúnie, lobelky, bakopa a podobně.

Pokud hledáte nové kousky do letních truhlíků, “stříbrný déšť” bude tou pravou volbou. Převislé dichondry do nádob najdete v našem e-shopu

Dichondra přezimování

Dichondru nevystavujte mrazu ani teplotám nižším 10 stupňů celsia. Když začne průměrná venkovní teplota klesat, přemístěte rostlinu do teplejšího skleníku nebo do nevytápěné místnosti v interiéru. Ještě předtím je dobré dichondru zkrátit tak, aby se dobře skladovala. Zemina v květináči by neměla být ani přes zimu dlouhodobě suchá. Zálivku tedy snížíme na minimum, občas však rostlinu v zimním období zalijeme.

TIP: Ať už chcete vyzdobit balkon, okenní parapety nebo truhlíky na terase, pomohou vám s tím letničky do nádob. Zvolte klasické muškáty či petunie, begonie nebo drobně kvetoucí lobelky, které se hodí také do závěsných květináčů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Eukalyptus, dříve také jako blahovičník (Eucalyptus), je aromatický strom či keř pocházející z Austrálie, jižní Asie a Nové Guinei. Existuje spousta druhů, přičemž některé se v ideálních podmínkách dorůstají výšky i 100 metrů, což z nich činí skutečně majestátní rostliny.

Blahovičníky rostou v různých biotopech, od deštných pralesů až po poušť. Při pěstování eukalyptu je tedy nutné znát jeho druh i nároky.

Eukalyptus druhy

K rodu eukalyptus patří asi 800 druhů a poddruhů, které se mohou dále dělit na různé kultivary a odrůdy.

V našich podmínkách se můžeme setkat přibližně s pěti druhy eukalyptu, nicméně ani jeden z nich nebude v květináči vypadat tak, jak vypadá v australské přírodě. Vždy se jedná o menší keř, který má potíže s přezimováním. Pokud hledáte mrazuvzdorný eukalyptus, vsaďte raději přímo na eucalyptus parvula, který bez problémů naše zimy přečká. Kromě něj můžeme doma i na zahradě pěstovat tyto druhy:

blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii) - jinak známý také jako blahovičník voňavý. Jedná se o klasiku, která se v současnosti s oblibou pěstuje nejen jako okrasná rostlina, ale také jako přízdoba do řezaných květin, okrasných věnců či jiných květinových dekorací. Jedná se o endemický druh, který v přírodě najdeme pouze na jednom místě - v centrální Tasmánii.

blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) - v Austrálii dosahuje běžně výšky až 65 metrů. Jedná se o rychle rostoucí strom, který lze snadno tvarovat, pěstovat v květináči v bytě i na zahradě.

Mezi další známé druhy patří například blahovičník královský (Eucalyptus regnans), blahovičník oloupaný (Eucalyptus deglupta) nebo blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis).

Toužíte po vlastním voňavém stromku i vy? Vypěstujte si vlastní eukalyptus - s radami v tomto článku to zvládnete s přehledem, a vhodnou sazenici navíc najdete přímo v našem e-shopu

Jak pěstovat eukalyptus

Pěstování eukalyptu nepatří mezi nejsnadnější činnosti, nicméně při správných znalostech nám bude stromek dělat radost roky. Co je pro pěstování blahovičníku důležité?

Stanoviště - eukalyptus v zahradě umístěte na co nejvíce slunečné stanoviště. Pěstitelé pod stromky často dávají také černou textilii, aby rostlinám dopřáli ještě více tepla a světla.

Substrát - pro pěstování blahovičníku postačí klasický zahradní substrát smíchat s rašelinou a pískem, a to v poměru dva díly zeminy, jeden díl písku a jeden díl rašeliny.

Zálivka - eukalyptus zaléváme teprve tehdy, kdy substrát v květináči úplně vyschne. Důležité je tuto dobu zbytečně neprodlužovat. Rostlina v květináči vydrží bez vody maximálně týden a pak už se nemusí vzpamatovat. Sledujte tedy stav půdy a po vyschnutí keřík hned zalijte. Použijte k tomu ideálně odstátou vodu o pokojové teplotě, kterou nalijete do misky pod květináčem, aby si rostlina vzala tolik vláhy, kolik potřebuje. Na konci dne přebytečnou vodu z misky vylijte.

Hnojení - eukalyptus hnojíme od dubna do srpna. Používáme k tomu hnojiva s vyšším obsahem draslíku a sníženým obsahem dusíku. Pokud zvolíte klasické hnojivo, je ideální Kristalon na květ a plod (i přesto, že vám blahovičník nepokvete - tato hnojiva obsahují dostatek draslíku).

Jak stříhat eukalyptus

Některé druhy eukalyptů rostou během letních měsíců velmi rychle. Stříhat mladé výhony můžeme prakticky kdykoliv během roku. Radikálnější řez je vhodné provádět na jaře, kdy se keř probouzí opět k životu.

U eukalyptu platí, že čím více výhony zkrátíte, tím více spících oček se probudí a vyroste nových výhonů. Pravidelný střih i řez je při pěstování v našich podmínkách nezbytný proto, aby byl keř kompaktní a hezky tvarovaný.

Eukalyptus na kmínku

Eukalyptus je strom, je tedy možné ho v této formě pěstovat. Eukalyptus však musíme tvarovat, abychom vzhledu stromku dosáhli. V počáteční fázi zvolte jeden hlavní, nejsilnější výhon vyrůstající přímo ze středu. Zbytek výhonů odstraňte, výhon v jeho horní části zastřihněte a dále už intuitivně nechejte růst pouze ty výhony, které budou tvořit korunu. Další možností je postupně odstraňovat výhony nejblíže k substrátu, zatímco se rostlina vytahuje do výšky.

Eukalyptus v květináči

Eukalyptus v bytě pěstujeme v dostatečně velkém květináči. Po nákupu vyjmeme mladý keř z původního květníku a přesadíme do větší nádoby s vhodným substrátem. Je dobré dát pod květináč misku, do které budeme rostlinu zalévat. Pozor však na příliš velké květináče - množství substrátu by nasálo příliš mnoho vody a drobný eukalyptus bychom v nádobě doslova utopili. Nezapomeňte ani na oporu v podobě bambusové tyče, kterou rostlina v prvních měsících života potřebuje.

Eukalyptus pěstování venku

Pěstování venku je pro eukalypty naprosto ideální. Máte-li ho pouze jako pokojovku, je často problém zajistit rostlině během letních měsíců dostatek slunce. Naproti tomu v zahradě se vždy najde dobře prosluněné místo, kde blahovičník načerpá paprsky.

I při venkovním pěstování však vždy používejte květináče dle rad v předchozím odstavci. Důvodem je přezimování eukalyptu - keřík je vhodné s přicházejícím podzimem přemístit do světlých prostor s teplotou mezi 10 a 13 stupni celsia. Pokud si se zazimováním nechcete lámat hlavu, zvolte mrazuvzdorný druh eukalyptu.

TIP: Další oblíbenou “cizokrajnou” rostlinou s užitečnými vlastnostmi i působivým vzhledem je aloe. Tento sukulent je vhodný do interiéru, v létě pak lze květináče přenést do zahrady. Více jsme se o pěstování aloe vera rozepsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.