Balkonová zahrada

Dřeviny a rostliny pěstované v nádobách si zaslouží více pozornosti. Bude se jim dařit, pouze pokud jim zajistíte dostatek vláhy, hnojení a vhodné podmínky pro růst podle jednotlivých požadavků na pěstování a podle druhů.

Ne všechny rostliny mají stejné nároky na stanoviště a péči. Musíte to rozlišovat. Zálivka patří mezi to nejdůležitější. Bez vody není života. Jsou samozřejmě druhy, které bez vody vydrží déle. Jsou to zejména středomořské trvalky, bylinky, skalničky, kaktusy a sukulenty.

Více vody vyžadují rostliny vystavené slunci, mezofyty a trvalky, dřeviny pěstované v nádobách. Samostatnou skupinou jsou hydrofyty a hygrofyty, které vyžadují vodu v každém případě, neboť jsou v ní částečně nebo zcela ponořené.

Často se stává, že se na povrchu substrátu tvoří bílý povlak. Z nadměrné zálivky může jít o plísně, později z nádob mohou vyrůst i různé houby. Bílý povlak se však může vytvořit také z vody, která je velmi tvrdá, a na povrch vystupují různé minerály. Odstátou vodou se zbavíte jen chloru. Povařením i množství minerálů. Takový povlak na substrátu je jen estetický problém. Horší je, pokud se tvoří plíseň.

Rostliny do nádob najdete i mezi balkónovými

Zalévejte tak, aby voda přetekla do misky, chvíli počkejte a přebytečnou vodu vylijte z misky. Rostliny jsou dobře zalité tehdy, jestliže voda projde celou nádobou až do podmisky. Mnohé rostliny stačí zalévat do podmisky.

Jednoduchý trik: nejdřív prst do substrátu, až potom konev

Nejste si jistí, zda už rostlinu potřebujete zalít? Nespoléhejte se pouze na vzhled povrchu substrátu. Zasuňte prst přibližně 2 až 3 cm do zeminy. Pokud je v této hloubce stále vlhká, se zálivkou ještě počkejte. Pokud je suchá, nastal čas rostlinu zalít.

U větších nádob pomůže také jednoduchý test pomocí dřevěné špejle – zapíchněte ji hlouběji do substrátu a po chvíli vytáhněte. Vlhká zemina se na ni zachytí, zatímco při vyschlém substrátu zůstane špejle téměř čistá.

TIP:
Květináče můžete zkusit také „potěžkat“. Časem získáte cit pro rozdíl mezi čerstvě zalitou a vyschlou nádobou a potřebu zálivky odhadnete doslova během několika sekund.

Pokud používáte hnojiva, vodu můžete znovu sbírat do nádob a použít na zálivku. Hnojiva jsou různá. Rozlišují se podle toho, nač se používají. Některá nastartují rostliny v růstu, jiná vyprovokuje ke kvetení a plození, jiná působí na vyzrávání pletiv a mají blahodárný účinek na zazimování. Jiná jsou s pomalým uvolňováním živin, granulovaná, tekutá, hnojiva na list atd. V každém případě je dobré vědět kdy je použít a zvolit adekvátní množství.

Na balkónové rostliny jsou jiná hnojiva než například na jahody. Hnojením zabezpečíte rostlině pěstované v nádobě dlouhodobou a vyváženou výživu a získáte kvalitní a zdravé rostliny, které bohatě kvetou. Hnojením se začíná od dubna do září. Kromě toho pravidelně odstraňujete odkvetlé květenství, zaštipujte rostliny, řežte dřeviny v nádobě. Ty, co kvetou na jaře, se stříhají po odkvětu a ty, co kvetou v létě, v zimě nebo na jaře.

Nádoby a přesazování

Při výběru vhodných nádob pro rostliny vycházíme z několika skutečností:

a) kde chceme rostlinu pěstovat

b) jak často budeme moci rostlinu zalévat

c) jak vyhovuje nádoba našim estetickým požadavkům.

Platí zásada, že na výsušných a větrných stanovištích se musí zalévat častěji, proto je vhodné použít plastovou nádobu, z níž se zálivková voda odpařuje podstatně méně než z jiných typů nádob. Některé rostliny ale nesnášejí přemokření a následnou anaerobiozi kořenů, které potom zahnívají a rostlina chřadne (Camelia, Bougainvillea, Stevia).

V takovém případě je lepší rostliny pěstovat v nádobách z pálené hlíny bez glazurovaného povrchu, které umožňují kořenům, aby dýchaly, zároveň však taková nádoba rychleji prosychá.

Kompromisem může být nádoba z keramiky s vnější glazurou, která spojuje vyrovnanější vodní režim plastových nádob se vzdušností nádob z neglazovanékeramiky. Navíc bývají tyto nádoby i velmi estetické. Nevýhodou ale může být jejich vyšší cena.

Zdraví rostliny v nádobě do velké míry záleží i na kvalitě použitého substrátu. I když kvalitní pěstitelské substráty bývají finančně náročnější, v tomto směru se opravdu nevyplatí šetřit. Rozdíly v růstu mezi rostlinami zasazenými v kvalitním substrátu a rostlinami zasazenými do zeminy, nakopané kdesi na zahradě či v lese, jsou viditeľné už na první pohled. V kvalitním substrátu má rostlina k dispozici všechny potřebné živiny v optimálním množství, vyvíjí se rychle a rovnoměrně. Zdravý růst má později vliv i na vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zahradní a lesní zemina v sobě nese nejen riziko nesprávné půdní reakce či zasolení, ale i možnosti zavlečení vícerých půdních škůdců od háďátek, smutnic až po slimáky, kteří dokáží zlikvidovat i větší rostliny. Na trhu je v současnosti dostatek kvalitních substrátů, je třeba si podle známek kvality vybrat ten nejvhodnější.

Rostliny subtropického pásma mají životní cyklus výrazně rozdělený na období aktivní růstové fáze, které trvá asi od konce února do poloviny října a na období vegetačního klidu, které vyplňuje zbylou část roku. Hlavní období přesazování začíná u těchto rostlin s nástupem vegetace, tj. asi od konce února. I když rostliny můžeme přesadit kdykoliv v době vegetace, lepší je stihnout to hned na začátku. Přesazujeme rostliny, které mají malou vegetační nádobu, následně rychle prosychají, případně rostliny, které vyčerpaly objem živin za předešlé vegetační období.

Při samotném přesazování uvolníme kořenový bal od stěn původní vegetační nádoby, nejlépe převrácením a klepnutím rukou na dno. Do nové nádoby, která má být asi o 2 cm, u větších nádob až o 4 cm větší, nasypeme na dno asi do 1/3 vrstvu substrátu. Na ni položíme rostlinu i s celým kořenovým balem, dosypeme substrát po stranách a přitlačíme. Nakonec rostlinu důkladně zavlažíme. Při přesazování dbáme na to, aby se kořenový bal přesazované rostliny nerozpadl, na což jsou některé druhy (Eucalyptus) mimořádně choulostivé a mohou reagovat zeslabením růstu nebo i úhynem.

Tvarování a řez, opylovací poměry

Při tvarování rostlin v nádobách používáme dvě techniky: řez a zaštipování. Zatímco řez je vhodnější na radikálnější úpravu tvaru a provádíme jej obyčejně hned na začátku vegetační sezóny, zaštipování můžeme s úspěchem použít po celou fázi aktivního růstu na jemné modelování tvaru a celkového vzhledu rostliny. Každý druh snáší tvarování jinak.

Řez používáme u bujně a rychle rostoucích, agresivnějších druhů rostlin (Hibiscus, Anisodontea, Solanum), zatímco slabší a pomaleji rostoucí druhy rostlin (Camelia, Laurus) stačí zaštipovat. Těmito dvěma technikami můžeme docílit i rozvětvení u druhů, které se jen těžce a neochotně rozvětvují (Lapacho), případně úpravu tvaru silně se rozvětvujících druhů s dlouhými výhony (Sida).

Tropické rostliny se snažíme neřezat v období vegetačního klidu, tj. v zimě, protože některé druhy se slabou regenerační schopností takové zásahy špatně snášejí. Vrcholem snažení každého pěstitele bývá to, aby rostlina nejen dobře rostla, ale i krásně kvetla.

Ovocné rostliny ale pravou odměnu poskytují až vytvořenými plody. Proto, abychom z ovocných rostlin mohli česat vlastní úrodu, je třeba někdy při opylení těmto rostlinám pomoci. Na úrodu ale musíme myslet už při koupi rostliny. Některé druhy jsou totiž dvoudomé, tzn. že k tomu, abychom získali vlastní úrodu, potřebujeme samčí a samičí rostlinu. I druhy, které bývají jednodomé, mohou být samosprašné (s těmi bývá nejméně problémů, rodí spolehlivě i začátečníkům) nebo cizosprašné (tehdy je nutné mít dvě nepříbuzné rostliny, aby byl pyl na blizně schopný vyklíčit. Až po zvážení všech těchto skutečností a prostudování dostatku odborné literatury můžeme z rostliny pravidelně česat vlastní úrodu chutných tropických či subtropických plodů.

Ochrana rostlin v nádobách před škůdci 

Ochrana rostlin před škůdci je neoddělitelnou součástí pěstování a péče o rostliny. I v těch nejideálnějších podmínkách se totiž může stát, že na rostlinu se vrhne nějaký ten škůdce a pěstitel musí být vždy připraven se s ním vypořádat.

Zpočátku je nejdůležitější škůdce správně identifikovat. Některé poruchy růstu a vývoje mohou být způsobené i pěstitelskými přehmaty (tzv. fyziologické poruchy) např. přeléváním, přeschnutím, špatným substrátem, prochladnutím či naopak přehřátím rostliny. Pokud jsme si tedy skutečně jistí, že rostlina je napadená škůdci, neváhejme zalistovat v odborné literatuře, případně kontaktovat naše odborné poradenství, abychom škůdce správně identifikovali. Fotografie nejběžnějších škůdců najdete přímo v katalogu společně s kvalitními přípravky, jimiž se proti nim můžete bránit.

Při ochraně je důležité si uvědomit, že většina z uvedených přípravků jsou nebezpečné, až velmi nebezpečné jedy, které jsou škodlivé nejen pro člověka, ale i pro většinu běžných domácích zvířat, užitečný hmyz (včely) případně pro jiné organismy. Pozorně si proto pročtěte návod na přípravu postřikové kapaliny, její použití a znehodnocení obalů.

Velmi důležité je i zachovat správnou ochrannou dobu přípravku – a zásadně nekonzumovat a podle možností se ani zbytečně nedotýkat rostlin či jejich částí, které byly chemicky ošetřené. To platí i pro rostliny, které jste právě obdrželi, protože v zájmu dodání kvalitního rostlinného materiálu jsou rostliny pravidelně chemicky ošetřované. Před jakoukoliv zamýšlenou konzumací jejich částí je proto nevyhnutelné je důkladně umýt a vyčkat nejméně 14 dnů od obdržení zásilky. Jen tak se vyhnete případným komplikacím, způsobeným nesprávnou manipulací s přípravky na ochranu rostlin před škůdci, případně přímo ošetřenou rostlinou.

Protože i škůdci mají svůj vývojový cyklus, který je v příznivých podmínkách velmi rychlý, je třeba postřiky několikrát zopakovat, abychom měli jistotu, že jsme škůdce opravdu zničili. Tyto informace ale bývají přesněji uvedené přímo v příbalovém letáku jednotlivých doporučených ochranných přípravků.

Praktické rady:

Co s rostlinami v nádobách během veder?

Před horkým dnem přemístěte menší nádoby, pokud je to možné, z celodenního úpalu na místo s odpoledním stínem a květináče seskupte blíže k sobě. Substrát tak nebude vysychat tak rychle. Pomůže také tenká vrstva mulče na jeho povrchu, která omezí odpařování vody. Rostliny zalévejte vydatně, ideálně ráno, aby se voda dostala až ke kořenům, a nezůstala pouze v horní vrstvě substrátu.

TIP PŘED DOVOLENOU:
Rostliny nepřemisťujte do úplné tmy. Raději jim najděte světlé, ale méně exponované místo bez ostrého poledního slunce. I několik dní s menším odpařováním může výrazně prodloužit dobu, po kterou zůstane substrát vlhký.

TIP: Vyzkoušejte pěstování v samozavlažovacích nádobách.

Aktualizováno 9/2026

Rajčata patří mezi teplomilnou plodovou zeleninu, kterou dokážete bez problémů vypěstovat i v nádobě na terase či malém balkoně. Budete potřebovat pouze vhodné nádoby, dobře orientovaný slunný balkon či terasu, substrát a zeleninové sazenice. Rajčata jsou liány, které dokážou vyrůst do výšky i 2 m. Pro postupný sběr je vhodné, pokud je po vytvoření střapců či plodů zaštipujeme a síla tak jde do plodů a nikoliv na úkor růstu samotné sazenice a listů. Ale pojďme postupně.

Pěstování rajčat na balkoně

Pěstování rajčat na balkoně může být skvělé a velmi uspokojivé, pokud zajistíte správné podmínky. Tímto způsobem se můžete těšit ze sklizně zeleniny, i když nebydlíte v domě a nemáte přístup do zahrady. I v tomto případě je však třeba pamatovat na zajištění správných podmínek, aby se rajčata těšila dobrému růstu.

V prvé řadě je třeba pamatovat na dostatek slunečního svitu. Rajčata potřebují minimálně 6–8 hodin přímého slunečního světla denně. Ujistěte se, že váš balkon je na slunné straně, ideálně na jihu nebo jihozápadu.

Na balkon se samozřejmě hodí specifické druhy rajčat. Ideálně kompaktní odrůdy, jako jsou třešňová rajčata, špagetová rajčata nebo balkonová rajčata. Jsou menší, zároveň vám však nabídnou chutné a šťavnaté plody. 

Kdy zasadit rajčata na balkoně

K sázení rajčat do květináčů můžete přistoupit v momentě, kdy jsou venkovní teploty stabilní a již nehrozí jarní mrazy. Rajčata jsou velmi citlivá na mráz a pokud byste je ven umístili dříve, mohli byste jim uškodit. Obvykle proto ideální čas na výsadbu nastává koncem května nebo začátkem června. 

Keříčková rajčata v květináči

Keříčková rajčata jsou pro pěstování v květináči ideální volbou. Obvykle totiž dorůstají do výšky kolem 30–60 cm a nevyžadují tolik opory jako vysoké odrůdy. 

Pro jednu rostlinu je ideální použít jeden květináč. Pokud ale máte k dispozici větší nádobu, můžete vedle sebe zasadit i několik sazenic. Problém není ani s kombinováním více druhů rajčat v jedné nádobě. Růst tak vedle sebe mohou například červená a žlutá rajčata, což navíc vytvoří zajímavý dekorativní efekt. 

I při pěstování rajčat v květináči nezapomínejte rostliny průběžně kontrolovat na přítomnost škůdců. Pokud objevíte mšice nebo jiné nezvané hosty, co nejdříve proti nim zakročte.

Z keříčkových rajčat vhodných pro pěstování v nádobách lze doporučit například odrůdu ‘Karla’ nebo nebo ‘Tumbling Tom Yellow’. 

Vyberte si z našeho e-shopu zdravé a odolné sazenice rajčat podle vaší chuti

Pěstování rajčat v nádobách

Pokud se rozhodnete pro balkonová cherry rajčata, budete potřebovat vhodnou nádobu. Zároveň je nutné pamatovat i na správnou půdu a pravidelnou zálivku. Pojďme se podrobně podívat na to, jak pěstovat rajčata v květináči, abyste se mohli těšit z bohaté úrody. 

Jak sázet rajčata do nádob

Rajčata potřebují dostatek prostoru pro růst kořenového systému. Zvolte proto dostatečně velkou nádobu – alespoň 30 cm hlubokou a širokou. Otvor pro odtok přebytečné vody by měl být samozřejmostí, aby rostliny nezačaly uhnívat.

Pro rajčata je klíčová dobře provzdušněná, lehká a dobře odvodněná půda. Použijte kvalitní kompost nebo speciální substrát pro rajčata, který zajistí dostatek živin a podporuje růst. Při sázení sazenic je důležité, aby byly zasazeny hlouběji, než rostly v původní nádobě. Rajčata mají schopnost vytvářet nové kořeny podél stonku, což zajišťuje silnější a stabilnější rostlinu. Ponořte rostlinu tak, aby měla minimálně 2–3 listy pod úrovní zeminy.

Pokud sázíte více než jednu rostlinu do jedné nádoby, mějte mezi nimi dostatek místa. Pro menší odrůdy postačí 30 cm, pro větší odrůdy doporučuji alespoň 40–50 cm mezi rostlinami.

Po zasazení rajčat je důležité důkladně zalít, aby půda kolem kořenů byla vlhká. V průběhu růstu je nezbytné udržovat rovnoměrnou vlhkost, ale pozor, aby rostlina nestála ve vodě. Zalévejte pravidelně, ale nikdy ne na listy, protože mokré listy mohou vést k plísním. Ideální je zálivku provádět brzy ráno nebo pozdě večer, abyste minimalizovali odpařování vody. 

Jak sázet roubovaná rajčata

Roubovaná rajčata mají několik výhod. Předně nabídnou vyšší odolnost vůči nemocem a škůdcům. Často také mívají vyšší výnosy než běžná rajčata, protože jejich kořenový systém je efektivnější při vstřebávání živin a vody z půdy. Jsou odolnější vůči extrémním podmínkám, jako je sucho, horko nebo chlad. Podnož, která je silnější a odolnější než běžná rostlina rajčat, pomáhá urychlit růst a zajišťuje zdravější rostliny. V neposlední řadě v této kategorii můžete vybírat ze spousty zajímavých kultivarů.

Sázení roubovaných rajčat je podobné jako u běžných rajčat, ale má svá specifika. Hlavním rozdílem je, že roubovaná rajčata by měla být vysazena tak, aby štěp (místo spojení podnože a očkování) zůstal nad úrovní půdy. To je klíčové, aby podnož nevyhnala vlastní kořeny, což by mohlo ovlivnit výnosy.

Jak zaštipovat balkonová rajčata

Pamatujte na to, že rajčata potřebují oporu, aby se jejich stonky nezlomily pod váhou plodů. Použijte kolíky, pletivo nebo speciální opěrné tyče, které pomohou rostlinám růst vertikálně a udrží je pevně na místě.

Důležitým krokem v rámci jejich pěstování je zaštipování. Znamená to, že budete pravidelně odstraňovat boční výhonky, které rostou mezi hlavním stonkem a větvemi rajčat. Díky tomu může rostlina směřovat živiny do růstu hlavního stonku a tvorby kvalitních plodů a zbytečně se neoslabuje. U některých odrůd rajčat (zejména u vysokých) můžete také odstranit vrcholové výhonky. Tím pádem v podstatě zastavíte jejich růst směrem vzhůru a rostlina bude soustředit energii na kvetení a plody.

TIP: Pokud vás zajímá pěstování zeleniny od semínka, přečtěte si také náš článek o péči o zeleninové planty v nádobách.

Vytvořte si na zahradě koberec nádherných žlutých květů. Vitálka se řadí mezi nenáročné a přitom krásné letničky a svým vzhledem vám doslova vezme dech. Skvěle vypadá na skalkách, okrajích záhonů nebo třeba jako doplňková rostlina v kombinovaných truhlících. Zjistěte, jaké podmínky vitálce zajistit, aby se jí perfektně dařilo. 

Vitálka druhy

Vitálka (Sanvitalia) se řadí do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Díky nespočtu drobných žlutých květů může na první pohled připomínat takovou malou slunečnici. Pochází ze Střední Ameriky a běžně dorůstá výšky pouhých 15–20 cm. Existuje přitom hned několik druhů, které se vzájemně mírně liší. 

Vitálka poléhavá

Nejčastěji pěstovaným druhem je vitálka poléhavá (latinsky Sanvitalia procumbens), která se často používá jako půdopokryvná rostlina. Má žluté květy s tmavým středem a vytváří husté koberce. Skvěle se jí daří přímo na záhonech i v nádobách. Mezi oblíbené kultivary vitálky poléhavé se řadí ‘Aztec Gold’ s nízkým růstem a velmi bohatým kvetením, ‘Golden Carpet’ tvořící husté koberce nebo ‘Mandarin’ s kompaktnějším růstem a oranžovými květy. Za zmínku stojí také kultivar ´Superbini´ s bohatými žlutými květy. 

Vitálka Abertova

Vitálka Abertova (Sanvitalia abertii) pochází z amerického jihozápadu a roste jako divoká květina. Má menší květy než vitálka poléhavá, ale podobné zbarvení. 

Pořiďte si sazeničky vitálky a ozdobte s jejich pomocí záhon, truhlík nebo třeba skalku

Výsev vitálky

S výsevem vitálky můžete začít již od poloviny března, a to do studeného pařeniště. Ideální klíčivá teplota činí 15–18 °C, sazenice se pak pěstují při teplotě 8–12 °C. Co se půdy týče, je vitálka nenáročná. Vyhněte se však těžkým a jílovitým půdám, ve kterých rostlina nemusí prosperovat. 

Sazenice vitálky

Sazenice sanvitálie můžete na venkovní stanoviště přemístit tehdy, kdy již nehrozí žádné mrazíky. Kvetoucí vitálky lze poměrně snadno přesazovat a jejich stanoviště tak jednoduše měnit. Stanoviště volte osluněné a nezapomínejte průběžně odstraňovat odkvetlé části. Aby se rostlinám dařilo, můžete je rovněž přihnojovat vhodným hnojivem. Vitálka velmi dobře zvládá přímé slunce. Při nedostatku vody vadne, ale po opětovném zalití se probere.  

Vitálka - s čím ji kombinovat?

Sanvitálka je známá svými drobnými ale výraznými žlutými květy, které připomínají malé slunečnice. Jelikož se jedná o letničku, potřebuje každý rok obnovu. Na druhou stranu ale bývá ceněna pro svou schopnost kvést po celou sezónu, díky čemuž se skvěle hodí do truhlíků, záhonů nebo třeba dekorativních závěsných košů. 

Vitálka přezimování

Vitálka bývá obvykle pěstována jako letnička, protože není odolná vůči mrazu. Při dodržení několika základních podmínek však chladné měsíce zvládne. Před prvními mrazy přesuňte vitálku do květináče a umístěte ji na světlé místo, kde panuje teplota kolem 10–15 °C. Zálivku omezte, aby substrát nebyl trvale mokrý, ale zároveň zcela nevyschnul.

TIP: Vitálku můžete kombinovat s celou řadou dalších květin. Pořiďte si třeba bílé letničky na balkon a vytvořte s nimi krásné scenérie.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Věděli jste, že odpad vznikající při přípravě kávy nemusíte nutně vyhazovat? Své uplatnění totiž může najít jakožto hnojivo na zahradu. Kávová sedlina obsahuje velké množství živin, které vaše záhony mohou ocenit. Pojďme se podívat na to, jaké jsou výhody a nevýhody hnojení kávovou sedlinou a pro jaké rostliny jej lze použít.

Pozor na to, jakou kávovou sedlinu používáte

Kávová sedlina, kterou budete využívat jako hnojivo, může obsahovat pouze zbytky kávy a vody. Zbytky s obsahem cukru, smetany, mléka do kávy a podobných složek nepoužívejte a raději je vyhoďte. 

Rostliny, které snáší kávovou sedlinu

Zatímco u některých rostlin s kávovou sedlinou neuděláte chybu, některým můžete naopak uškodit. Pojďme se podrobněji podívat na to, kdy má smysl lógr používat a proč.

Kávová sedlina na rajčata

Kávovou sedlinou můžete podpořit zdravý růst vašich rajčat. Obsažený dusík se zaslouží o podporu růstu silných a zdravých listů. Na druhou stranu, pokud kávové sedliny použijete příliš, můžete zpomalit kvetení a tvorbu plodů. Stejně tak si dejte pozor na to, že příliš velké množství kávy v půdě může půdu nadměrně okyselit, což rajčatům neprospívá. 

Kávová sedlina pro pokojové rostliny

Kávová sedlina nachází největší uplatnění při hnojení pokojových rostlin. Díky svému pH totiž poměrně dobře zabíjí případný plevel, bakterie a houby. Skvěle se hodí například pro africké fialky, kvetoucí kaktus či vánoční růži. Toto hnojivo lze použít také pro azalky, hortenzie, dracény nebo kamélie. 

A za přídavek lógru do půdy vám poděkují i orchideje. Kávová usazenina na ně působí pozitivně, jelikož orchideje potřebují velké množství draslíku v půdě. Toto hnojivo zároveň pomáhá stimulovat kvetení. Přídavek kávy do květináče tak může být velmi prospěšný. 

Kávová sedlina na jahody

Kávovou sedlinou rozhodně neublížíte ani jahodám, samozřejmě v rozumném množství. S její pomocí provzdušníte půdu a zlepšíte zadržování vlhkosti. Navíc může pomáhat proti slimákům a mravencům, kteří mohou právě jahodníky napadat. 

Kávová sedlina pro muškáty

Při použití kávové sedliny na muškáty podpoříte růst listů a jejich zdravou zelenou barvu. Dejte si ale pozor na to, abyste to nepřehnali s množstvím. Kávová sedlina mírně okyseluje půdu a příliš kyselá půda nemusí být pro muškáty ideální. Stejně tak přemíra dusíku v půdě může zpomalit kvetení této oblíbené rostliny. Kávovou sedlinu proto používejte spíše střídmě a ideálně v kombinaci s jinými hnojivy. 

Kávová sedlina na zahradě

Doslova zázračně může kávová sedlina působit na váš trávník na zahradě. Sedlinu je vhodné nechat důkladně proschnout, aby nechytala plíseň. Poté ji rozdrťte a rozhoďte po trávníku. Kávovou sedlinu na zahradě lze použít také jako mulčovací materiál, který dokáže zamezit růstu plevele a pomáhá udržet vlhkost půdy. Zahrádkáři oceňují i fakt, že kávová sedlina přirozenou cestou odpuzuje kočky, které tak raději svou potřebu vykonají jinde a nebudou vám dokonalý trávník kazit. 

Kávová sedlina na mravence

Kávu lze použít také pro odpuzení mravenců. Stačí trochu lógru nasypat do misky. Tuto past poté nastražte k místu, kde se mravenci často shromažďují. Kromě toho ji můžete přímo nasypat na jednotlivé cestičky nebo ji rozmístit kolem květináčů a záhonů. Pokud navíc kávovou sedlinu smícháte s citronovou šťávou nebo skořicí, získáte ještě účinnější zbraň. 

Klady a zápory kávové sedliny v půdě

Kávová sedlina pro květiny obsahuje tři hlavní živiny, a to dusík, draslík a fosfor. Kromě toho zde najdeme i některé důležité minerály, jako hořčík, vápník a měď.

Kávovou sedlinu lze v zahradě využít několika způsoby:

• Přímé hnojení: V tomto případě je potřeba usušenou kávovou sedlinu rozdělit kolem rostlin a zapracovat ji do půdy. Případně si můžete vytvořit tekuté hnojivo, kdy sedlinu smícháte s vodou v poměru 1:5 a necháte zhruba jeden až dva týdny odstát. 

• Mulčování: Kávová sedlina může sloužit jako perfektní mulč, který pomůže udržet půdu vlhkou a zabrání růstu plevele. Pokud se pro mulčování rozhodnete, stačí sedlinu v tenké vrstvě nasypat kolem rostlin.

• Kompostování: Kávovou sedlinu lze promíchat s kompostem. Lógr může urychlit rozklad organického materiálu. 

Kávový lógr s sebou přirozeně přináší určité výhody a nevýhody. Obsahuje různé složky, které mohou odlišně působit na jednotlivé rostliny. Kávová sedlina je bohatá na organické látky, jako jsou zejména polysacharidy, lignin, bílkoviny a tuky. Ty jsou důležité pro zlepšení struktury půdy a její schopnosti zadržovat vodu a živiny. 

Obsahuje antioxidanty a vitamíny, které jsou důležité pro správný růst, vývoj a metabolismus rostlin. Oleje v kávové sedlině mohou pomoci zlepšit strukturu půdy. Rovněž se jedná o přirozený zdroj dusíku, který je nezbytný pro růst a vývoj rostlin, tvorbu proteinů, enzymů a chlorofylu. 

Na druhou stranu ale kávová sedlina obsahuje zbytky kofeinu. Ten může mít na rostliny různé účinky, pozitivní i negativní. Nízké koncentrace kofeinu mohou stimulovat růst, nicméně vyšší koncentrace mohou brzdit klíčení semen nebo být pro rostliny toxické. Kávová sedlina může obsahovat zbytky pesticidů a jiných chemikálií, které se používají při pěstování kávy. Proto se vyplatí používat kvalitní bio kávu, která byla ošetřena v režimu ekologického zemědělství. 

TIP: Zasaďte si ve své zahradě citronový muškát, který voní i chrání před obtěžujícím létavým hmyzem.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Bakopa (nebo také bacopa) se řadí mezi nádherné a zároveň nenáročné letničky, s jejichž pěstováním si hravě poradí i začátečníci. Skvěle vynikne zejména v závěsných květináčích na vašem balkonu či terase. Těšit se můžete na záplavu drobných květů, které jednoznačně ozvláštní každý prostor. Zjistěte, jak na pěstování bakopy.

Bakopa květina

Bakopa je rostlina milující vlhkost. Patří do čeledi jitrocelovitých, do které spadají také různé druhy jitrocelu či rozrazilu. Rostlina bakopa na první pohled zaujme svými dužnatými lodyhami, které jsou pokryté drobnými vejčitými listy. Bokopa je poměrně silně rozvětvená a její stonky mají tendenci se rozrůstat do prostoru a plazit se po zemi.

V přirozeném prostředí bakopa potěší záplavou krásných květů prakticky po celý rok. V našich podmínkách kvete během letních měsíců. Co se barvy týče, mohou mít květy bakopy bílý, fialový nebo modrý odstín. Na jedné rostlině přitom lze najít desítky květů. 

Druhy bakopy

Existuje hned několik druhů bakop, ze kterých si můžete vybrat svého favorita. Pojďme si představit ty nejrozšířenější z nich.

Bakopa plnokvětá

Mezi plnokvěté kultivary bakopy se řadí například Sutera 'Scopia Levander' s krásně levandulovou barvou květů, Sutera 'Scopia Double Snowball' s bílými květy nebo Sutera 'Scopia Gulliver Blue' se zajímavými fialovomodrými květy. 

Bakopa bílá

Bílá barva květů je nejběžnější variantou u této rostliny. Do této kategorie může patřit řada kultivarů, například Sutera Bacopa ´Dynamic White´ nebo Sutera Bacopa ´Midi White´. 

Bakopa fialovomodrá

Pod tímto označením můžete najít například kultivar Sutera Bacopa ´Giga Blue´, který se pyšní poměrně velkými květy a bohatým kvetením. 

Bakopa růžová

Nádherné růžové květy s bílým středem vám nabídne například kultivar Bacopa ‘Pink Domino’, který se pyšní bohatým kvetením. Odrůda Sutera Bacopa Giga Rose zaujme hvězdicovitými růžovými květy, díky nimž skvěle ozvláštní každý prostor.

V našem e-shopu najdete oblíbené balkonovky bakopy. Zkuste si je vypěstovat i vy

Pěstování bakopy

I když bakopa vyžaduje světlé stanoviště, není bezpodmínečně nutné ji vysazovat na přímé slunce. Bohatě si vystačí s rozptýleným světlem. Jelikož se bakopa řadí mezi vlhkomilné rostliny, je zapotřebí udržovat půdu neustále vlhkou. Dejte si ale pozor na přemokření, které by mohlo rostlině uškodit.

Bakopa v truhlíku

Nejběžnějším způsobem pěstování bakopy je v květináči. Jak jsme již zmínili, tato rostlina se skvěle hodí zejména do závěsných truhlíků a květináčů. Před samotnou výsadbou si připravte vhodný substrát. Na dno květináče umístěte drenážní vrstvu, která poslouží pro odtok přebytečné vody. Živiny můžete bakopě dodávat pomocí kompostu, případně využít vhodný substrát. 

Bakopa s muškátem

Bakopa a muškát se řadí mezi rostliny často pěstované v truhlících. I proto vás může napadnout, zda je možné obě rostliny pěstovat dohromady. Bakopa a muškát mají podobné nároky na světlo a také nabídnou velmi dobrý růstový soulad. Předností může být také jejich doplnění v rámci vzhledu. Zatímco muškáty rostou do výšky, bakopa celek doplní svým převislým růstem.

Aby ale vše harmonicky fungovalo, je nutné si dát pozor na několik zásadních věcí. Zatímco muškát snese sušší půdu, bakopě přísušek vadí. Proto květináč zalévejte pravidelně, ale s mírou. Muškáty potřebují více živin než bakopa, a to především fosfor a draslík pro bohaté kvetení. Na druhou stranu u bakopy je potřeba si dát pozor na přehnojení draslíkem. Vzhledem k tomu používejte vyvážené hnojivo určené pro balkonové květiny a nepřehánějte to s ním. Zatímco muškát snese i chudší substrát, bakopa vyžaduje lehkou a zároveň dobře propustnou půdu. 

Proč nekvete bakopa

Pokud na bakopě nepozorujete žádné květy, může za tím stát hned několik důvodů. Prvním z nich může být nedostatek světla. Pokud jste rostlinu umístili do stínu nebo polostínu, může mít s kvetením potíže. V tomto případě je tedy vhodné rostlinu přesunout na vhodnější stanoviště.

Bakopa má ráda pravidelnou zálivku, nicméně nesnáší přemokření ani přesušení. Pokud je substrát trvale mokrý nebo naopak suchý, bacopa nekvete. Správnému růstu a kvetení může bránit také příliš těžká, jílovitá nebo nepropustná půda. Vznik nových poupat můžete podpořit také pravidelným odstraňováním odkvetlých květů a zastřiháváním výhonů. Pozor si dejte také na přehnojení rostliny dusíkem, který sice podporuje růst listů, ale na druhou stranu může omezovat kvetení. 

Bakopa přezimování

Bakopa zpravidla dokáže odolávat teplotám do -5 °C. Většinou proto stačí k zazimování přistoupit až na konci podzimu. Po odkvětu ji seřízněte zhruba o 20 cm a uložte ji na chladné světlé stanoviště bez mrazu. Skvěle poslouží třeba studená chodba nebo zimní zahrada. Teplota by se zde měla pohybovat kolem 10 °C. Na jaře rostlinu přesaďte a jakmile zaznamenáte rašení nových výhonů, přesuňte ji zpět na venkovní stanoviště.

TIP: Přečtěte si více o tom, jak pečovat o květiny na balkoně, aby se vám odvděčily krásným a zdravým růstem.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Chcete se ve své zahradě pyšnit záplavou romantických květů, které jednoznačně přitáhnout pozornost? V tom případě se můžete pustit do pěstování lobelky. Tato rostlina nejen nádherně vypadá, ale navíc ji zvládnou snadno vypěstovat i začátečníci. Zjistěte, na co si v tomto ohledu dát pozor a jaké druhy se řadí k těm nejoblíbenějším.

Charakteristika lobelky

Lobelka se právem řadí mezi populární rostliny do zahrady. Pyšní se totiž překrásnými drobnými květy, které vytvářejí bohaté kvetoucí trsy. Lobelka se perfektně vyjímá jak v květinovém záhoně, tak i v závěsném květináči. Tato rostlina přitom kvete tak bohatě, že její listy pod záplavou květů doslova zanikají. 

Vyberte si sazeničky nebo semínka lobelek v našem e-shopu a pusťte se do jejich pěstování na záhonu či v truhlíku

Jak na pěstování lobelky

Pěstování lobelek je poměrně snadné. Rostlinám se daří zejména na slunných stanovištích, dobře však porostou také v polostínu. Pokud jimi chcete ozdobit vaše okna, vybírejte ideálně ta, která jsou orientovaná na jih, jihovýchod, východ či jihozápad.

Květy se objevují zhruba v červnu a přetrvávají až do zámrazu. Nezapomeňte přitom lobelky pravidelně zalévat. Obzvlášť v horkých letních dnech vyžadují zvýšenou zálivku. Na druhou stranu s hnojivem to nepřehánějte. Rostlinu stačí přihnojit zhruba jednou za deset dní železitým hnojivem.

Pěstování lobelek ze semínek

Lobelku lze vysévat již v průběhu ledna a února. Jednotlivá semínka jsou velmi drobná, proto je nezasypáváme hlínou. Zároveň výsev nesmí být příliš hustý. Semínka začínají klíčit již po týdnu. Jakmile lobelka vzejde, dvakrát ji přepichujeme (vždy trs několika rostlin). Případně lze semínka vysévat do sadbovače po zhruba 10 kusech a takto se přepichování vyhnout. 

Lobelky v truhlíku

Jak již bylo zmíněno, lobelky jsou ideální volbou pro pěstování v truhlíku či nádobě. Tímto způsobem mohou ozdobit parapet vašeho okna, balkon nebo třeba terasu. Sazenice květin balkonových lobelek přitom můžete ven umístit až v momentě, kdy již nehrozí ranní mrazíky. Aby se vám lobelka odvděčila záplavou květů, pamatujte na její důsledné zalévání (v nádobě obzvlášť).

Lobelka přezimování

Jakmile lobelka odkvete, můžete ji seříznout zhruba o jednu třetinu. Díky tomu podpoříte pravděpodobnost, že rostlina znovu obrazí a pokvete. Lobelka není mrazuvzdorná. Venku zimu nepřežije. Můžete ji přemístnit do bytu nebo na chladné schodiště a přezimovat ji. 

Druhy lobelek

Co se lobelek týče, je známo přibližně 400 různých druhů, které se liší svým vzhledem i nároky na pěstování. Pojďme se podrobněji podívat na to, jaké konkrétní druhy lobelky se těší popularitě právě u nás. 

Lobelka převislá

Jedním z nejoblíbenějších druhů lobelky je jednoznačně lobelka převislá, která má své čestné místo v mnoha závěsných květináčích. Barva květů se může dále lišit dle konkrétního kultivaru. Setkat se můžete s bílými, modrými nebo třeba fialovými květy. 

Lobelka bílá

Lobelka bílá zaujme svými bílými květy, které vytvářejí zajímavý kontrast se zelenými listy. Skvěle se hodí pro kombinaci s jinými letničkami, například s modrou lobelkou nebo barevnými muškáty.

Lobelka modrá

Nejznámějším a nejoblíbenějším druhem lobelky je lobelka modrá (Lobelia erinus). Na první pohled vás jistě upoutají její modré květy, často s bílým středem. Husté koberce nízkých květů vyniknou v rámci skalky, záhonu nebo v truhlíku. 

Lobelka šarlatová

Lobelka šarlatová (Lobelia cardinalis) je rostlina, která se od běžné lobelky modré liší vzpřímenějším růstem a nápadnými červenými květy. Tato varianta může dosahovat do výšky až 90 cm. 

Lobelka modrá velkokvětá

Alternativou ke klasické lobelce modré může být lobelka modrá velkokvětá (Lobelia siphilitica). Tento druh je charakteristický krásnými světle až tmavě modrými květy, které vyrůstají na poměrně vysokých stoncích. Tato lobelka není tak citlivá na sucho, nicméně přesto vyžaduje pravidelnou zálivku.

TIP: Na vaší terase nemusíte pěstovat jen okrasné rostliny, ale i ty užitkové. Zjistěte, jak pěstovat chutnou zeleninu na balkoně a pusťte se do práce.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Starček se pyšní poměrně velkou druhovou rozmanitostí. Jednou z nejznámějších odrůd je starček převislý, který na první pohled připomíná šňůru plnou korálů. Zjistěte, jaké další druhy jsou rozšířené a jak na jejich pěstování.

Starček zahrnuje velké množství druhů

Starček (latinsky Senecio) je rod rostlin z čeledi hvězdicovité. Zahrnuje přitom velkou spoustu druhů rostlin, které mohou mít podobu bylin i keřů a stromů. Název starček je odvozen od podobnosti rostliny, která po odkvětu připomíná bělavou hlavu starého muže. 

Rod Senecio čítá velkou spoustu druhů. Mezi ty nejznámější se řadí třeba starček obecný dorůstající do výšky 10 až 40 cm se žlutými květy či starček převislý, který bývá hojně pěstován jako zajímavá pokojová rostlina. Z dalších odrůd stojí za zmínku třeba starček vodní, který se přirozeně vyskytuje ve vlhkém prostředí či starček přímořský pocházející ze Středomoří. 

Mezi krásné rostliny se dále řadí starček Fuchsův, který je známý pod lidovým jménem kycol. Dále pak existuje například starček jarní, starček hajní, starček lesní, starček Kleinův, starček skalní, starček vejčitý či starček růžový. 

Zajímavou variantou je senecio 'Angel Wings', jehož listy připomínají právě andělská křídla. 

Starček květ

Velikost, tvar i zbarvení květů Senecio se odvíjí od zvoleného druhu starčeku. Nejčastěji se však můžete setkat s výraznými květy ve žluté barvě. Některé druhy starčeku jsou nicméně pěstovány spíše pro svůj dekorativní vzhled listů než pro samotné květy. 

Pokud vám žádný květ starček nenabídne, může za tím stát hned několik důvodů. Předně se může jednat o zajištění nevhodných podmínek, jako je nedostatek světla, špatná teplota či nevhodná zálivka. Také mladé rostliny někdy nemusí kvést, dokud nedosáhnou určitého věku.

Rostlina starček stříbrný

Starček stříbrný patří do rodu Jacobaea, nicméně dříve se řadil právě do rodu Senecio. I z toho důvodu bývá mnohdy označován jako Senecio cineraria, i když správné označení je Jacobaea maritima. 

Starček stříbrný preferuje slunné stanoviště, kde nejvíce vynikne zbarvení jeho listů. Snese i polostín, nicméně v takovém případě může trochu ztratit intenzitu jeho stříbřitého odstínu. Z hlediska půdy mu vyhovuje propustná a lehká půda. Rostlina také lépe snáší sucho než přemokření. Skvěle se hodí jako obruba záhonů nebo jako doplněk k jinak barevným květinám. 

Vypěstujte si starček stříbrný i vy a těšte se z jeho krásného a originálního vzhledu

Senecio pěstování

Při pěstování starčeku je samozřejmě potřeba rostlině zajistit adekvátní podmínky. Ty se mohou částečně lišit dle toho, pro jakou konkrétní odrůdu se rozhodnete.

Starček převislý pěstování

Starček převislý preferuje slunné stanoviště, ovšem bez přímého světla, které by mohlo spálit jeho listy. Nezapomeňte rostlině nabídnout dobře propustnou půdu. Květináč nebo nádoba na pěstování by měla mít otvory, aby se zabránilo přemokření rostliny. 

Starček nevyžaduje příliš časté zalévání. Pokud jej přelijete, můžete poměrně snadno způsobit uhnívání kořenů. Vždy proto k zálivce přistupte až v momentě, kdy bude vrchní část půdy suchá. Časté přihnojování není potřeba. Stačí jej provést jednou měsíčně během vegetačního období. 

Starček se obecně řadí mezi teplomilné rostliny. Preferuje teplotu v rozmezí 18–25 °C. Některé druhy snesou i chladnější podmínky. 

Starček stříhání

Požadavky na řez a péči se přirozeně liší dle konkrétního druhu rostliny. Starček převislý například vyžaduje pravidelné zkracování dlouhých převislých stonků, díky čemuž podpoříte větvení a hustší růst rostliny. Odstřižené části můžete použít k řízkování.

Starček stříbrný se stříhá po odkvětu, kdy odstraníte odkvetlé stonky. Na jaře pak můžete provést ještě zpětný řez, díky kterému rostlinu omladíte a podpoříte její bujný růst. 

Starček skalní pravidelný střih nevyžaduje, nicméně můžete alespoň odstranit přerostlé či poškozené části rostliny. 

Pokud pěstujete starček Weinmannův, nezapomeňte na jaře zařadit tvarovací řez, díky kterému zachováte kompaktní rozměry rostliny. 

Starček růžový můžete na konci sezóny zastiřhnout radikálně, abyste se mohli v příštím roce těšit z ještě lepšího růstu. 

Starček přezimování

Podmínky pro přezimování starčeku se opět odvíjí od toho, pro jaký druh se rozhodnete.

Sukulentní starčeky je nutné na zimu přenést do vnitřních prostor, kde teplota neklesá pod 10 °C. Ideální je rozmezí od 10 do 15 °C. Na zimní měsíce výrazně omezte zálivku a rostlinu nehnojte.

Keřovité starčeky (například starček Weinmannův či starček Kleinův) jsou částečně mrazuvzdorné, pokud se pěstují na záhonu. V chladnějších oblastech lze však jednoznačně doporučit přikrýt je chvojím nebo netkanou textilií. 

Jednoleté starčeky (například starček obecný) se přirozeně nepřezimovávají, jelikož svůj životní cyklus dokončí během jedné sezóny. 

TIP: Rozzařte váš balkon či terasu zajímavými květinami po celý rok. Přečtěte si, jaké květiny zvolit na balkon v zimě.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Muškáty vydrží na balkoně až do prvních mrazů, pak je nutné je přemístit do sklepů, garáže nebo skladu. Před zazimováním je seřízněte o polovinu. Pokud během zimování opadnou listy, není to problém. Pojďme se podrobněji podívat na to, jak zazimovat muškáty v bytě či domě.

Jakou teplotu vydrží muškáty

Přezimování muškátů ve tmě je možné. Budou mít sice stonky vytažené a bílé, ale na jaře se rychle vzpamatují. Volit však samozřejmě můžete i světlé prostory. Teplota při přezimování muškátů by neměla klesat do mínusových teplot. V pohodě snesou 10 °C až 0 °C. Na jaře je opět seřízněte hluboce, i na 10 cm, podpoříte jejich hustější růst. Vysaďte je do nového substrátu a s přihnojováním začněte až po měsíci.

Jak přezimovat muškáty

Aby vám muškáty mohly zdobit prostor i příští rok, je potřeba včas přistoupit k jejich zazimování. Pojďme se podrobněji podívat na to, jak postupovat. 

Kdy zazimovat muškáty

Nejprve si pojďme říct, kdy uklidit muškáty. Muškáty je vhodné přemístit ještě předtím, než přijdou první mrazíky. S příchodem podzimu proto sledujte předpověď počasí a včas je přeneste do teplejšího prostředí. 

Zazimování muškátů

S přípravou zazimování muškátů začněte již na konci léta. Nejprve omezte zálivku a stejně tak se již vyhněte přihnojování rostliny. Nezapomeňte také odstranit suché, zažloutlé a nezdravé listy. Další konkrétní kroky a podmínky se mohou mírně lišit od vámi zvolené odrůdy.

Jak zazimovat anglické muškáty?

Pamatujte na to, že tento typ muškátů potřebuje během zimních měsíců teplotu do 10 °C. Vhodným místem pro jejich přezimování proto může být například zimní zahrada či nevytápěná veranda. 

Jak zazimovat vzpřímené muškáty?

U tohoto druhu muškátů není vyloženě nutný střih před zazimováním. K zastřihnutí rostliny proto můžete bez problémů přistoupit až na jaře. 

Jak přezimovat převislé muškáty?

U této odrůdy pamatujte na důsledné zredukování jednotlivých výhonů (zhruba na polovinu).

Převislé muškáty přezimování

Pokud pěstujete převislé muškáty, je potřeba jejich dlouhé výhony na zimu zkrátit zhruba na polovinu. Na jaře pak můžete přistoupit k ještě výraznějšímu zastřihnutí.

 Jak zastřihnout muškáty na zimu

Muškátům je potřeba seříznout všechny letošní výhony, a to tak, aby si rostlina zachovala zhruba jednu třetinu své velikosti. Kromě toho odstraňte všechny zbývající květy a uschlé listy. Nezapomeňte zkontrolovat, že daná rostlina není napadena plísní či jinou chorobou.

Pestrá nabídka různých odrůd muškátů v našem eshopu

Přezimování muškátů podle našich babiček

Muškáty jsou pomyslnou stálicí českých zahrad. Jejich přezimování řešily už naše babičky. Ty doporučovaly muškáty na zimní měsíce zabalit do novin, a poté je pověsit do chladné místnosti „hlavou dolů“. Na jaře pak sice tyto muškáty vypadaly trochu unaveně a vyschle, s příchodem sluníčka se však většinou vzpamatovaly. 

Jak zazimovat muškáty v paneláku

Výše uvedený tip od našich babiček je samozřejmě nepoužitelný v prostředí dnešních panelových domů, které bývají přetopené a chladné prostředí zde budete hledat jen těžko. Pro přezimování muškátů v bytě se nejčastěji využívá prosvětlené stanoviště poblíž okna na chodbě, kde je dostatek světla a zároveň zde zpravidla nepanují tak vysoké teploty.

Vyzkoušet můžete také použití krabice. Jak přezimovat muškáty v krabici? Rostliny vyndejte z nádob a kořeny očistěte od veškerých zbytků zeminy. Zabalte je do novin a svažte provázkem. Následně je hlavou dolů umístěte do papírové krabice. Na jaře je opatrně vybalte, mírně zkraťte jejich kořeny a výhony a namočte je na den do vody. Poté můžete muškáty vysadit do květináčů s novým substrátem. Nezapomeňte je také pravidelně zalévat a přihnojovat. 

Muškáty po zimě

Během zimy jste pravděpodobně kontrolovali muškáty, které strávily zimu ve sklepech a ve skladech a už jste přemýšleli nad jarem, kdy budou opět na svých místech. Nyní je vhodné období na podrobnější obhlídku a zpětný řez muškátů. Podívejme se tedy na to, jak probudit muškáty po zimě.

Kdy probudit muškáty

Muškáty byste hlavně měli najít v živém stavu - s bílými nebo zelenými výhonky s listy nebo bez nich. Dobře si všímejte přezimující rostliny a určitě nepěstujte rostliny, které jsou napadeny chorobami a škůdci, co se během zimování může samozřejmě stát. Nejvyšší čas na probuzení muškátů z pomyslného zimního spánku nastává zhruba během března. 

Jak seříznout muškáty na jaře

Pokud byly muškáty přezimované bez přístupu světla, výhonky jsou bílé barvy, vytažené nahoru. Není to tragédie, brzy se vzpamatují. Musíte je však seříznout o 1/3, odstranit všechny suché listy a suché a částečně zdřevnatělé výhony.

Začátkem dubna je můžete umístit na světlejší místo a otužovat. Každopádně je třeba vyměnit substrát, původní je vyčerpán, už téměř prorostlý kořeny a už není schopen ani přijímat vodu. Novým substrátem podpoříte růst a vitalitu rostlin.

S aktivní zálivkou však ještě chvíli počkejte, stejně tak s přidáváním hnojiv do zálivky. Tím, že vyměníte substrát, rostliny získají dostatek živin na nastartování růstu během určitého období.

S přihnojováním pro svěží barvu listů a bujný růst začněte až v květnu, později změňte hnojivo na podporu násady puků a dlouhé kvetení.

TIP: Pokud budete na jaře plánovat nové výsadby na balkon, nemusíte se omezovat pouze na muškáty. Přečtěte si článek o pěstování letniček na balkoně.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Nádherná a přitom jedovatá. Pouštní růže je krásná rostlina pocházející z Afriky, která skvěle ozdobí třeba váš parapet. Zaujme svými květy, které se vybarvují do bílé, růžové až tmavě červené barvy. Jak na její pěstování?

Pěstování pouštní růže

Pouštní růže ( Adenium obesum ) je sukulentní rostlina, která vás doslova uchvátí svými nádhernými květy. Právě díky nim skvěle rozzáří každý prostor. Jak napovídá samotný název, tato rostlina pochází z pouštních oblastí střední Afriky a arabského poloostrova. Ve svém domácím prostředí vytváří keře nebo menší stromky, které jsou charakteristické tlustým kmenem i větvemi. Barva květů může být bílá, růžová až tmavě červená, díky čemuž celek působí velmi dekorativním dojmem.

Z hlediska půdy pro pěstování volte písčitou zeminu. Vhodný může být substrát pro kaktusy a sukulenty. Mladé rostliny se přesazují každý rok vždy na jaře. Starší rostliny můžete přesazovat podle aktuální potřeby.

Pouštní růže je zvyklá na teplé počasí. Proto není divu, že jí nejvíce prospívá dostatek slunečních paprsků v průběhu celého roku. Jakmile je slunečního svitu málo nebo nastane zima, můžete ji nechat odpočívat při teplotě kolem 15 °C. V tomto období je zároveň důležité omezit zálivku a rostlině dopřát jen tolik vody, aby jí neuschly kořeny. Od dubna do října je naopak nutné růži pravidelně zalévat, přičemž do zálivky můžete přidat hnojivo pro kaktusy a sukulenty. Pokud máte skleník, můžete pouštní růži zhruba od dubna do září pěstovat v něm.

Nutno zdůraznit, že pouštní růže je jedovatá. Proto ji vždy umístěte mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. Zároveň lze doporučit, abyste při manipulaci s ní používali rukavice.

Prohlédněte si aktuální nabídku pouštních růží v našem e-shopu a vyberte si rostlinu, která vás svými květy uchvátí

Tvarování pouštní růže

Pouštní růže je velmi tolerantní k řezu a tvarování. Díky tomu si z ní můžete postupem času vytvořit efektní bonsaj. Rostlině můžete dát vzpřímený nebo třeba šikmý vzhled. Také ji lze tvarovat do vzhledu nějakého živočicha a podobně.

Pouštní růže opadávají listy

Pouštní růži přirozeně opadávají listy v momentě, kdy nastane období sucha. Tento problém však může nastat také v případě, kdy dojde k určité změně podmínek (například rostlinu přenesete na jiné stanoviště). Pokud je to váš problém, nesnažte se růst nových listů podpořit o to větší zálivkou. Místo toho nechte rostlinu, aby si zvykla na nové prostředí při minimální zálivce. Pokud pouštní růže shazuje listy, může problém spočívat také v nedostatku světla.

Pouštní růže žloutnutí listů

Pokud si všimnete že listy pouštní růže začnou žloutnout, je na místě omezit zálivku.

Pouštní růže nekvete

Pouštní růže kvete při správné péči několikrát do roka. První květy se zpravidla objevují v květnu a červnu, další pak na scénu přichází koncem léta.

Co ale může stát za tím, že pouštní růže nekvete vůbec? V prvé řadě to může nastat v případě, kdy rostlina nemá dostatečný přístup ke slunečnímu svitu.

Květy se také nemusí na rostlině objevit v případě, že jste ji nedávno přesadili. Tehdy si totiž rostlina teprve může zvykat na nové prostředí a svou energii směřovat spíše do rostoucích kořenů než do toho, aby kvetla.

Problémy s květy mohou nastat také v momentě, kdy rostlina stojí v rozmočené půdě nebo ve vodě. V takovém případě rostlina nejen přestává kvést, ale také se na ní může objevit hniloba.

Pouštní růže nevyžaduje velkou intenzitu hnojení. Nicméně dostatek živin je podstatným faktorem k tomu, aby se mohly rozvinout květy.

Pouštní růže a škůdci

Silné a zdravé rostliny se zpravidla škůdcům dokáží velmi dobře ubránit. Někdy však může být pouštní růže napadena sviluškami či vlnatkami. Pokud tyto škůdce na rostlině spatříte, použijte ochranný prostředek dle návodu. Pamatujte na to, že vůbec největší škodu můžete rostlině napáchat v případě, kdy ji vystavíte příliš chladnému prostředí a nadměrné vlhkosti.

TIP: Slunné stanoviště vyhovuje i dalším rostlinám. Zjistěte, jak pěstovat rýmovník, který vám kromě jiného pomůže od ucpaného nosu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zasaďte si v zahradě bylinky, díky kterým ozvláštníte vaše pokrmy nebo si z nich třeba připravíte lahodné hřejivé čaje. V první části článku jsme se zaměřili na pěstování bazalky a meduňky. Ve druhém dílu jsme si pověděli více o pěstování tymiánu a máty. A v dnešní třetí části se budeme soustředit na další dvě populární bylinky, a to šalvěj a yzop.

Šalvěj pěstování

Šalvěj nachází v kuchyni bohaté uplatnění. Používá se k dochucení masa, ryb, omáček nebo třeba paštik. Často také bývá součástí směsi bylinek při přípravě chutného bylinkového másla. Šalvějový čaj se často pije při trávicích potížích, nadýmání nebo pálení žáhy. Odvar ze šalvěje se také používá jako kloktadlo a poslouží i při přípravě obkladů.

Samotné pěstování šalvěje je poměrně nenáročné. Této bylince vyhovuje slunečné, teplé a před větrem chráněné stanoviště. Stejně jako levandule nemá ráda přemokření. Z hlediska půdy volte ideálně hlinitopísčitou či vápenitou půdu. V zahradě ji můžete pěstovat společně s košťálovinami, které dokáže ochránit před nejrůznějšími škůdci (například slimáky či běláskem zelným).

K vysazení sazeniček šalvěje na venkovní záhon můžete přistoupit zhruba v polovině května, kdy již nehrozí mrazíky. Pamatujte na to, že rostlina se opravdu rozroste. Proto jednotlivé sazenice umístěte přibližně 40 cm od sebe.

Vyberte si semínka z naší nabídky a pusťte se do pěstování nádherně vonící šalvěje i vy.

Šalvěj druhy

Šalvěj má mnoho různých druhů a kultivarů. Mezi ty pravděpodobně nejznámější druhy šalvěje se řadí šalvěj lékařská, která je prastarou kulturní rostlinou pěstovanou po celém světě. Z dalších druhů lze zmínit například šalvěj luční, která roste převážně v teplých oblastech. Šalvěj hajní je trvalkou rostoucí v nejteplejších oblastech Moravy a Čech. Setkat se můžete také s šalvějí přeslenitou, šalvějí rozmarýnou nebo třeba šalvějí lepkavou.

Šalvěj pěstování v květináči

Šalvěj můžete pěstovat nejen v zahradě. Skvěle se jí bude dařit také v květináči. Tento polokeř dorůstá do výšky až 80 cm, proto volte spíše větší nádobu na pěstování. Pamatujte na to, že do jednoho květináče vždy patří pouze jedna rostlina. Samotný květináč pak umístěte na stanoviště s dostatkem světla. Častou zálivku nevyžaduje. Šalvěj v květináči vydrží zhruba 4 až 5 let, poté je nutné vysadit nové rostlinky.

Šalvěj přezimování

V průběhu roku je vhodné šalvěj zaštipovat. Pokud ji ale používáte v kuchyni, není to vyloženě nutné. Zároveň nezapomeňte průběžně provádět seřezávání starých dřevnatých větviček.

Na podzim doporučujeme jednotlivé výhony zkrátit na polovinu a bylinku zazimovat. K tomuto účelu využijte přikrývku (například v podobě chvojí), díky čemuž bude rostlina chráněna před mrazem.

Yzop pěstování

Yzop se těší popularitě zejména ve francouzské kuchyni, kde se používá do nejrůznějších polévek, omáček, nádivek či pomazánek. Často také bývá součástí některých likérů. Yzopové čaje se používají jako kloktadlo a mohou usnadnit vykašlávání. Olej s výtažky z yzopu pak například nachází uplatnění při masáži.

Yzop se řadí mezi nenáročné bylinky. Ideální je jej vysadit na jižní svah, který bude chráněn před větrem. Zvolte ideálně slunné a teplé stanoviště. Z hlediska půdy volte půdu s dostatečným množstvím vápna. Naopak příliš mokré, kyselé a písčité půdy vhodné nejsou.

Yzop lze pěstovat ze semínek, která do půdy zasejete v březnu až dubnu. Klíčení semínek trvá zhruba 20 dní. Rostliny se jednotí na vzdálenost zhruba 30 cm. Jelikož má yzop velké množství větviček a lístků, je vhodné jej zasadit na pozemek bez vytrvalých plevelů.

Pořiďte si semínka yzopu a zasaďte si tuto krásnou bylinku ve své zahradě, na terase či balkóně.

Yzop lékařský

Yzop lékařský je vůbec nejznámějším druhem yzopu. Už ve středověku jej přitom hojně pěstovali mniši, kteří jej využívali při přípravě pokrmů a také jako prostředek na podporu organismu.

Tato bylinka hojně kvete a lze ji proto pěstovat i jako okrasnou rostlinu. V takovém případě vám bude stačit ji ostříhat pouze na podzim a na jaře se vám opět odvděčí svým bujným růstem. Pokud ale yzop chcete používat jako bylinku, ostříhejte jej jak na podzim, tak i na konci jara. Jeho nať lze sbírat v okamžiku, kdy je vysoká zhruba 30 cm. Ideální je yzop sbírat v době květu.

Sušení yzopu

Yzop lékařský můžete sušit v 10-20 cm vrstvách na stinném větraném místě, případně uměle do teploty 40 °C. Usušený yzop se pyšní krásnou svěží zelenou barvou a modrofialovými květy.

TIP: Populární bylinkou v zahradách je také bobkový list, který najde v kuchyni široké uplatnění. Zjistěte, jak na správné pěstování bobkového listu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.