Posts tagged 'pěstování drobného ovoce'

Angrešt se řadí mezi oblíbené a především chutné bobuloviny. Jeho pěstební nároky jsou v mnohém podobné jako v případě rybízu. Zjistěte, na co si dát pozor a jak správně provádět střih, aby se vám angrešt odvděčil krásným a zdravým růstem.

Charakteristika angreštu

Angrešt se právem řadí mezi oblíbené plodiny a mnohdy jej můžete spatřit v tradičních venkovských zahradách. Zatímco dříve se jednalo o planý keř se zelenými plody, v současnosti je většina angreštů vyšlechtěných tak, aby byly plody nejen zelené, ale i bílé nebo červené. 

Angrešt druhy

Mezi populární žluté druhy angreštu se řadí odrůda ´Hinnonmaki Gelb´ s vysokou odolností a velmi chutnými plody.

Pokud vás láká spíše bílý angrešt, můžete se pustit do pěstování odrůdy ´Invicta´, která se řadí mezi nejnovější a zároveň nejprogresivnější odrůdy na trhu. 

Ze zelených angreštů stojí za zmínku varianta ´Mucurines´ s atraktivním vzhledem a chutnými plody. Těšit se můžete na plody úctyhodné velikosti. Skvělou volbou je také angrešt ´Prima´. 

Pokud dáváte přednost červenému angreštu, můžete se pustit do pěstování odrůdy ´Hinnonmaki Rot´, která se řadí mezi středně rané odrůdy. Neméně chutné plody vám nabídne také červený angrešt ´Kamenar´ se sladkou chutí. Stále větší popularitě se dále těší varianta ´Niesluchowski´ s velkými červenými plody velmi dobré chuti. Dobře rostoucí odrůdou je pak beztrnná varianta ´Pax®´ s pravidelnou a zpravidla velmi bohatou odrůdou. 

Velkoplodý angrešt

Mezi velkoplodé druhy angreštu se řadí například angrešt 'Invicta' se žlutozelenou slupkou se středním žilkováním. Výbornou chuť velkých plodů ale nabídne také odrůda raného až středně raného angreštu 'Karát'.

Angrešt bez trnů

Pokud se chcete pustit do pěstování angreštu bez trnů, můžete vsadit na odrůdu 'Spinefree'. Jedná se o středně pozdní odrůdu bez trní, která zároveň nabídne poměrně velkou výnosnost. Má středně velké až velké plody jasně červené barvy.

Vyberte si chutné odrůdy angreštu, pusťte se do jejich pěstování a těšte se z bohaté úrody

Pěstování angreštu

Pěstování angreštu se v prvé řadě odvíjí od toho, zda chcete keřový, nebo stromkový angrešt.

Angrešt keř

Keřový angrešt se vysazuje do sponu 2×2 metry, a to ideálně na podzim, zejména prostokořenné keře. Kontejnerované keře je možné vysazovat na jaře i podzim. Bezprostředně po výsadbě se výhony zkracují na 1 až 2 pupeny, díky čemuž mohou nové výhony zesílit. Příští rok na jaře pak ponechte jen zhruba 8 nejsilnějších výhonů, které zkrátíte o jednu třetinu. Aby keřový angrešt nebyl náchylný k plísním, pamatujte také na nutnost během léta odstraňovat všechny nové mladé výhony. 

Stromkový angrešt

Stromkový angrešt  - prostokořenný, doporučujeme vysadit také na podzim. Pokud chcete vysadit více stromů, sázejte je do sponu 2×1 metru. Mladé stromky připevněte ke kolíku, aby se nezlomily nebo nevyvrátily v důsledku větru. Na jaře je vhodné stromkový angrešt zastřihnout tak, že zkrátíte korunní výhonky na 3 pupeny. Abyste docílili silné a pravidelné koruny, ponechte pouze 6 hlavních větví.

V obou případech platí, že angrešt vyžaduje teplé a slunné stanoviště. Vyhněte se přemokření i velkému suchu. Co se půdy týče, volte humózní variantu. Angrešt si libuje v neutrální či slabě kyselé půdě. A jak hluboko sázet angrešt? Jednoduše tak, aby byly všechny kořeny a zhruba 5 cm kmínku pod zemí.

Kdy sázet angrešt

Pokud vás tato plodina zaujala, jistě budete řešit, kdy zasadit angrešt. Většina zahradníků se rozhoduje sázet angrešt na podzim, zhruba od poloviny října do začátku listopadu. Takto zasazená rostlina bude mít dostatek času k tomu, aby stihla před začátkem zimy zakořenit. 

Druhou možností je výsadba angreštu na jaře, ovšem vždy před začátkem vegetačního období.  

Všeobecně platí, že prostokořenné dřeviny bobulového ovoce se vysazují na podzim a také na jaře. Kontejnerované druhy lze vysázet během celého roku, kromě trvalého zamrznutí půdy a nezáleží jestli se jedná o stromek nebo keř. 

Kdy stříhat angrešt

Ať už pěstujete angrešt v keřové nebo stromkové podobě, pravidelný řez je klíčový k udržení zdravého růstu a dosažení bohaté úrody. U stromkového angreštu se řez provádí ideálně od konce listopadu do začátku března. Případně lze provést také řez angreštu po sběru.

Pokud pěstujete keř, je potřeba po výsadbě zkrátit výhody na dva až tři pupeny. Při zasazení na jaře lze tento krok provést ihned, v případě podzimní výsadby počkejte až na teplejší období a proveďte jarní řez angreštu. 

Jak stříhat angrešt

U keřového angreštu nezapomeňte po výsadbě odstranit slabé výhony hned u země. Ve druhém roce po výsadbě ponechte na rostlině čtyři až šest nejsilnějších výhonů, které zkrátíte zhruba o třetinu. Ve třetím roce zkraťte nejdelší větve na deset až dvanáct oček, boční větve pak na tři až pět oček. 

Co se týče stromového angreštu, ve druhém roce po výsadbě vyberte pět až sedm základních větví a ty zkraťte o jednu třetinu. Následně průběžně odstraňujte výhony, které vyrůstají ze středu korunky a také větve, které strom zbytečně zahušťují. Po čtyřech až šesti letech od výsadby můžete přistoupit ke zmlazovacímu řezu, při kterém se základní větve ponechají na délku osmi až deseti oček, boční pak na dvě až čtyři očka. 

Řez angreštu

Jak vidíte, u angreštu je tedy potřeba průběžně provádět udržovací a zmlazovací řez. Nezapomeňte také odstraňovat slabé nebo třeba zlomené větve. Stříhání angreštu nezanedbávejte. 

TIP: Zkuste kromě angreštu vypěstovat i další zajímavé plodiny. Zjistěte například, jak pěstovat méně známou aronii. Toto ovoce je plné vitamínů a antioxidantů. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Josta je kříženec černého rybízu a angreštu. V podstatě se tedy jedná o dva druhy ovoce v jednom. V porovnání s rybízem má jemnější chuť a je mírně nakyslý. Navíc obsahuje velké množství vitamínu C. Jak na úspěšné pěstování?

Josta keř

Josta patří do čeledi meruzalkovité. Byla vyšlechtěna v Německu v roce 1977, přičemž cílem bylo dosáhnout ovoce, které se snadno pěstuje, je chutné a netrpí nemocemi.

Josta má podobu keře, ale narozdíl od angreštu nemá žádné trny. Keř josta dorůstá do výšky kolem 1,5 metru (někdy se může jednat až o 2 metry). Může být poměrně robustní a skvěle se proto hodí zejména do prostorných zahrad. Největší přírůstky lze zaznamenat u mladých rostlin v prvním roce po výsadbě.

Josta stromková

Josta je listnatý opadavý keř (případně se jedná o malý josta stromek). Těšit se u něj můžete na velice zdravé bobulovité ovoce, které si oblíbíte nejen pro přímou konzumaci, ale i při pečení nebo třeba výrobě marmelád.

Josta obsahuje velké množství vitamínu C, antioxidanty a flavonoidy. Zdravý a úspěšný keř vám přitom může za celou sezonu poskytnout i několik kilogramů chutného ovoce.

Pořiďte si sazenice josty a vyzkoušejte toto zajímavé ovoce i vy. S pěstováním keře si snadno poradí i začátečníci

Pěstování josty

Josta má obecně ráda slunné stanoviště. Daří se jí v hlubokých půdách, které jsou dostatečně zásobeny živinami a vodou. Většinou sice poroste i na suchém stanovišti, nicméně v takovém případě je třeba počítat se slabší úrodou. Plodů na keři pravděpdoobně příliš mnoho nebude. Také špatně plodí ve stínu.

Jostu můžete vysadit či přesadit na podzim, nebo na jaře. V jarních měsících se přitom můžete těšit na hezké květy. Později se objevují bobule, které rostou v krátkých hroznech. K jejich dozrávání dochází zhruba ve druhé polovině července. Plody josty mohou mít různou velikost, barvu i chuť. Vždy záleží na původním kultivaru. Vzhledově připomínají plody černého rybízu, ale jsou větší.

Josta bývá většinou velmi dobře odolná vůči chorobám a škůdcům. Potrápit vás mohou pouze mšice, které mohou napadat listy.

Sázení josty

Sazenice josty můžete zasadit do vyhloubených jamek o rozměrech zhruba 30 × 30 × 30 cm. Pro podporu vývoje kořenového systému doporučujeme předem kořeny zkrátit zhruba o třetinu. Po zasazení je důležitá bohatá zálivka a mulčování. Ideální je také jostu vysazovat ve dvou pro lepší opylování květů. Vzhledem k rozměrům tohoto keře však pamatujte na dostatečný rozestup mezi sebou (alespoň 1,5 metru).

Josta řez

Co se týče stříhání josty, je na místě každý rok přistoupit ke zkracování přerostlých větví. Na místě může být také takzvaný prosvětlovací řez, aby se sluneční paprsky mohly dostat do celého keře. Výchovný řez josty vám pomůže docílit silného a zdravého keře. S postupem času (a tedy se stárnutím rostliny) je také vhodné provádět udržovací a zmlazovací řez.

TIP: Mezi další populární plodiny pěstované na zahradách se právem řadí také borůvky. Zjistěte, jak probíhá správná péče o borůvky, jak je sázet a jaké odrůdy existují.

Líska obecná (Corylus avellana) je opadavý keř nebo malý strom, který se vyskytuje především v Evropě a západní Asii. Patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a dorůstá výšky 3-8 metrů.

Líska je známá svými jedlými plody - lískovými oříšky, které jsou oblíbenou potravinou lidí i zvířat. Oříšky jsou bohaté na tuky, bílkoviny a vitamíny, díky čemuž mají vysokou energetickou hodnotu. 

Keř má poměrně široké využití, ať už jako užitná a okrasná dřevina, zdroj dřeva pro řemeslné účely nebo jako součást živých plotů. Je také důležitou rostlinou pro opylování hmyzem a poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a savců.

Pěstování lísky

Pěstování lísky není nijak náročné. Vzrostlý keř si na správném stanovišti vystačí prakticky sám, stačí jej jen občas prořezat. 

Stanoviště by mělo být slunné až polostinné. Lísky preferují hlinitou a dobře propustnou půdu. Příliš vlhký až podmáčený substrát jim nesvědčí. Co se týče pH, poradí si s kyselými, neutrálními i zásaditými půdami. Pro dozrání plodů potřebuje teplo, keře tedy pěstujeme spíše v nížinách. 

Při výsadbě je dobré myslet na to, že u některých ořechů se dočkáme pouze v případě opylování. K tomu potřebujeme ideálně dva exempláře na jednom pozemku. Skvělým opylovačem je například odrůda ‘Webbova’. Jiné kultivary se zase pyšní samosprašností, a tak stačí vysadit jeden keř. 

Líska druhy

Tento rod obsahuje přibližně dvacet jednotlivých druhů, které se vyskytují především mírném až subtropickém pásmu. Na našem území najdeme hlavně nejznámější, planě rostoucí lísku obecnou. Sporadicky se zde vyskytuje také například líska turecká.

V zahradách požadujeme od těchto keřů obvykle dvě vlastnosti - dostatek kvalitních plodů a estetický vzhled. Obojího docílili šlechtitelé, zvolit si tak můžete odrůdu dle svých preferencí. 

‘Hallská obrovská’

Keř této odrůdy je často velmi rozvětvený, díky čemuž získáme bohatou sklizeň velkých a chutných plodů. Potřebuje dostatek prostoru, roste do výšky asi 4 metrů, na šířku pak zabere přibližně dva až tři metry. Je plně mrazuvzdorná a odolná vůči většině nemocí. Není samosprašná, ideálním opylovačem je ‘Webbova’ a ‘Lombardská’.

‘Webbova’

Kultivar se dorůstá poměrně velkých rozměrů, a tak se hodí spíše do větších zahrad, parků či jiných prostranství. Plody jsou středně velké až velké, kvalitní a chutí mírně nasládlé. Webbova je pouze částečně samosprašná, pro maximální sklizeň vysazujeme opylovače - kultivar ‘Lombardská’, případně divoké varianty lísky.

‘Lombardská’

Používá se k opylování jiných odrůd. Je samosprašná. Plodí středně velké, zploštělé ořechy sladké chuti, kterými je při dozrávání bohatě obsypaná. Můžeme se setkat se dvěma variantami tohoto kultivaru - Lombardská červená patří mezi červenolisté odrůdy, Lombardská bílá má světle zelené listy. 

‘Red Majestetic’

Červenolistá odrůda lísky, která se využívá také jako okrasná. Sklizeň bývá bohatá, keř plodí středně velké ořechy. Díky tmavě zbarveným listům se hodí také pro pěstování v polostínu či plném stínu.

‘Contorta’

Od ostatních odrůd se Contorta liší zkroucenými větvičkami, které připomínají větve kroucené vrby. V době květu se na keři objevují žluté, velké jehnědy. Tento kultivar se často pěstuje jako okrasný, plody jsou stále jedlé, ale jejich úroda není tak bohatá jako u druhů pěstovaných primárně pro sklizeň.

Inspirujte se naší nabídkou a vyberte si sazenice lísky do zahrady z aktuální nabídky v našem e-shopu

Výsadba lísky

Výsadba lísky do zahrady nemá pouze užitný, ale i estetický přínos. Některé odrůdy se hodí spíše do velkých zahrad jako solitéry, jiné se uplatní i na menším prostoru nebo v živých plotech. V každém případě volíme při výsadbě vhodné místo s dostatkem slunce a propustnou půdou. 

Výsadba by měla proběhnout na jaře nebo na podzim, přičemž je třeba zajistit dostatečný prostor mezi jednotlivými keři pro jejich růst a údržbu. Jednotlivé keře vysazujeme asi tři až čtyři metry od sebe. V případě výsadby různých druhů lísek (obecná x turecká) by měly být rozestupy ještě větší. 

Pro sazenice připravíme jámu o rozměru 100x50 centimetrů, kterou vysteleme zralým kompostem, přidat můžeme i mykorhizní houby. 

Živý plot z lísky

Lísky jsou atraktivní pro mnoho druhů ptáků a hmyzu, což přispívá k rozmanitosti a udržitelnosti zahrady. Živý plot z lísky tedy do zahrady přiláká život a navíc poskytne úrodu chutných a zdravých lískových ořechů. 

Do plotu volíme rychle rostoucí, mrazuvzdorné a snadno tvarovatelné odrůdy. Ani tak není nutné plot stříhat několikrát ročně, jak je tomu u jiných druhů. Keře nevyžadují použití chemických prostředků na ochranu proti škůdcům a nemocem, což přispívá k udržitelnosti životního prostředí. Estetický dojem lze ještě umocnit kombinací s jinými druhy keřů či kvetoucích rostlin. 

Řez lísky

Prořezávání lísky je důležitým úkonem, který pomáhá udržovat strom zdravý a plodný. Tento proces zahrnuje odstranění poškozených, nemocných nebo překrývajících se větví, což umožňuje lepší proudění vzduchu a světla do koruny stromu a podporuje růst nových větví.

Kdy stříhat lísku? Nejlepší období je konec zimy nebo začátek jara, kdy strom ještě není v plné míře vegetace a je snazší identifikovat mrtvé nebo poškozené větve. Při prořezávání je důležité používat ostré a čisté nástroje, jako jsou zahradnické nůžky nebo pila, aby se minimalizovalo riziko infekce.

Obvykle stačí řez provádět jednou za dva až tři roky, u živých plotů je to samozřejmě každoroční záležitost. 

Jak prořezat starou lísku

Začněte tím, že si prohlédnete korunu stromu a vyčleníte všechny suché, lámavé nebo nemocné větve. Tyto větve odstraňujeme co nejblíže ke kmeni, ale s opatrností, aby nedošlo k poškození zdravého dřeva. Pokud je třeba odstranit velkou větev, proveďte řez ve třech fázích, aby se zabránilo praskání kůry a poškození stromu.

Dále se zaměřte na odstranění překrývajících se nebo konkurenčních větví, které mohou bránit růstu ostatních větví nebo způsobovat tření a následné poškození kůry. Při prořezávání těchto větví se snažte udržet přirozený tvar koruny a zohlednit směr růstu zbývajících větví.

Po dokončení prořezávání je vhodné ošetřit řezy speciálním stromovým balzámem, který pomáhá zabraňovat infekcím a podporuje hojení rány. Pravidelné prořezávání staré lísky zajistí, že strom bude i nadále zdravý a vydrží na jednom místě plodit klidně i sto let.

TIP: Máte menší zahradu a bojíte se, že by se vám do ní líska nevešla? Zvolte některý z menších užitečných keřů se zdravými plody jako je dřín, muchovník či rakytník. O pěstování rakytníku jsme se více rozepsali v našem předchozím článku. 

TIP 2: Oblíbenou součástí zahrad a tvrdých sadů jsou také ořešáky. Jejich plody obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek, pro které se jim často přezdívá “potrava pro mozek”. Více se o pěstování ořechu dozvíte v jednom z našich článků na blogu. 

TIP 3: Součástí tvrdých sadů plných skořápkových plodů, které rostou v nižších polohách, mohou být mimo nezvyklé mandloně také například jedlé kaštany. Pěstování jedlého kaštanu není žádná věda, přesvědčit se o tom můžete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Malinojahoda, jinými názvy také jahodomalina či ostružiník jahodnatý (lat. Rubus illecebrosus) je druhem z čeledi růžovitých. Jedná se o křížence jahody a maliny pocházejícího z Japonska. Místo si však našel i v našich zahradách.

Podle názvu i vzhledu by se mohlo zdát, že jde o hybridní šlechtěnou rostlinu, opak je však pravdou - malinojahoda je samostatným druhem.

Jak vypadá malinojahoda?

Kříženec jahody a maliny je zajímavý nejen svým vzhledem, ale také strukturou plodů. Ty na první pohled vypadají jako jahody, ovšem na omak připomínají spíše malinu.
Plody rostou na hustém keři, který se dorůstá výšky až dva metry. Listy jsou drobnější, sytě zelené a svým tvarem připomínají list jahodníku. Narozdíl od něj má však jahodomalina na listech ještě drobné chmýří a nepatrné trny.

Od května do června se na keři objevují drobné květy bílé barvy, s typickým pětičetným uspořádáním. Během července okvětní lístky opadají a na místě květů narůstají kulovité plody, jenž se červenají v průběhu srpna. Co se týče chuti, malinojahody jsou sladké až mírně kyselé.

Pokud chcete chutné a zajímavé plody této rostliny vyzkoušet i vy, vysaďte si ji do zahrady. Sazenice malinojahody najdete také v našem e-shopu

Malinojahodník pěstování

Ostružiník jahodnatý je odolná a nenáročná rostlina, která si poradí téměř v každé zahradě.  Stejně jako každý druh však má své preference - pokud malinojahodě nabídnete optimální podmínky pro růst, dočkáte se větší i chutnější sklizně.

Jedná se o víceletou rostlinu, která se pěstuje na způsob bylin. Před zimou tedy nadzemní část uschne a odumírá, přičemž kořeny pod povrchem půdy přežijí mrazy bez úhony. Na jaře z nich začnou opět vyrůstat nové výhony.

Stanoviště a podmínky

Malinojahodník preferuje spíše slunná stanoviště. Pod paprsky se plody lépe vybarví a mají sladší chuť. Také květů bývá na přímém slunci větší počet. Keř se však spokojí i s polostínem.

Půda by měla být především dobře propustná a stále mírně vlhká. Rostlina nemá příliš v lásce přemokření. Před další zálivkou tedy necháváme okolní substrát částečně vyschnout. Na konkrétní typ půdy si jahodomaliník nepotrpí, vysadit jej můžete do lehkých i těžších půd.

Požadavky na vláhu a živiny

Jak už jsme si uvedli výše, malinojahoda potřebuje dostatek vláhy bez přemokření. Vydatnou zálivku aplikujeme zejména po vysazení nových sazenic a v letních měsících, kdy půda vysychá velmi rychle.

Rostlinu hnojíme průběžně, během celého vegetačního období. Ideální jsou organická hnojiva aplikovaná se zálivkou, případně kvalitní kompost.

Výsadba jahodomaliny

Keř pěstujeme jako solitér kdekoliv v zahradě, případně v nádobách. Pro novou sazenici vyhloubíme dostatečně prostornou jámu, na jejíž dno můžeme přidat ještě kompost. Následně umístíme sazenici včetně kořenového balu, přihrneme zeminou a dobře utlačíme. K výsadbě sazenic přistupujeme nejčastěji na jaře, aby keřík stihl dobře zakořenit, nicméně malinojahodník je odolný vůči mrazům až do -34°C, podzimní výsadbu tedy (za předpokladu dodržení termínu a ochrany kořenového systému mulčem) bez úhony zvládne.

Pěstování malinojahody v květináči

Přesto, že se keř dorůstá až dvou metrů, jej lze pěstovat také v květináči. V tomto případě je celkový habitus rostliny kompaktnější a skvěle tak doladí balkon i terasu. Pro sazenici však vyberte dostatečně velkou nádobu. Tu naplníme klasickým zahradním substrátem obohaceným o zralý kompost. Jahodomalinu v květináči nezapomeňte pravidelně zalévat, obvykle potřebuje více vláhy než keře vysazené přímo do půdy.

TIP: Hitem poslední doby jsou kromě malinojahody také popínavé jahody, které slibují vytvoření živé stěny plné červených plodů. Jak to je ve skutečnosti s popínavými jahodami? Skutečně jimi lze nahradit například vinnou révu? Odpovědi najdete v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aronie, odborně temnoplodec, lidově zvaná jako černý jeřáb, je opadavý keř, jehož bobule jsou oblíbené pro své pozitivní účinky na lidské zdraví. Keře černého jeřábu pohlcují smog a dobře snáší život v průmyslových oblastech. Díky své houževnatosti se pěstuje jako součást živých plotů.

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Rod ostružiník je natolik obsáhlý, že se jeho zkoumáním zabývá dokonce zvláštní odnož botaniky. Nás ovšem budou v následujícím článku zajímat pouze tmavé, sladkokyselé plody ostružiny beztrnné, které se vyznačují právě absencí trnů. Shrneme-li základní vlastnosti těchto užitečných rostlin, můžeme říci, že se jedná o keře opatřené drobnými trny, jejichž plody jsou zpravidla jedlá a chutná souplodí peckoviček.

Plody se s oblibou konzumují čerstvé, jejich využití je však mnohem širší. Z ostružin lze připravovat moučníky, kompoty, marmelády a džemy, šťávy, ovocná vína, ba dokonce pálenky. Je-li úrody nadbytek, můžeme kromě výše zmíněného ostružiny i zmrazit. Své uplatnění najdou také listy ostružiníku, ze kterých se připravují bylinné odvary lidového léčitelství.

Ostružiny druhy

Jak jsme si již řekli v úvodu našeho článku, druhů a odrůd ostružiníku je skutečně mnoho. Mezi ty nejoblíbenější a nejlepší ostružiny patří například tyto:

‘Arapaho’ - tuto odrůdu lze vysadit téměř ve všech pěstitelských oblastech. Vyznačuje se pravidelným vyváděním velkých a chutných plodů.

‘Navaho’ - jedná se o novější kultivar, který zaujme vzpřímeným růstem, velkými a chutnými plody, které dozrávají v srpnu až září. Patří mezi druhy bez trnů.

‘Loch Ness’ - odrůda velmi dobře snáší i silnější mrazy a patří mezi ty odolnější i co se chorob týče. Na stoncích se koncem léta objevují velké trsy plodů, pod kterými se rostlina doslova prohýbá. Je tak nezbytná opora. Sklizeň je velmi snadná i díky absencí trnů, o které bychom se mohli poranit.

‘Black Jewel’ - plody tohoto kultivaru jsou tmavě fialové, na pohled až černé. Mají výraznou, sladkou chuť a jsou vhodné pro všechny druhy zpracování.

‘Triple Crown’ - tuto odrůdu řadíme mezi polovzpřímené, potřebuje tedy ke svému růstu oporu. Je ale o poznání kompaktnější než jiné odrůdy. Patří mezi rané druhy a plody se objevují již začátkem července.

‘Dirksen’ - kultivar Dirksen vysazujeme spíše v teplejších oblastech. Je odolná vůči chorobám a nese velké, mírně kyselé až trpké plody vyvážené chuti, které lze upotřebit nejen k přímé konzumaci, ale také k pečení nebo zavařování.

‘Cacanska Beztrna’ - je oblíbená díky absenci trnů a velmi sladkým plodům. Patří mezi středně rané odrůdy.

‘Black Satin’ - rostliny jsou vysoké a bohatě větvené. Díky tomu jsou výnosy z jednoho keře poměrně velké, a lze z něj sklidit až 6 kilogramů středně velkých sladkých ostružin. Trny na rostlinách téměř nenajdeme.

‘Relevant’ - mezi novější odrůdy řadíme i Relevant. Rostlina se hodí do všech pěstitelských oblastí a nese plody skvělé chuti.

V našem e-shopu najdete chutné a zdravé ostružiny i na svou zahradu

Pěstování ostružin

Jak pěstovat ostružiny? U dnešních odrůd ostružin to není nic náročného, nicméně některých pravidel se držet musíme. Důležitý je pravidelný řez, dostatečně pevná opora, po které se rostliny mohou plazit, úrodná půda s občasným přihnojením a samozřejmě pravidelná zálivka. Ostružiny nejsou náročné na prostor a pěstovat je můžeme klidně u drátěného plotu na menších zahrádkách.

Kdy přesadit ostružiny

Klasické ostružiníky se běžně do zahrady přesazují na podzim, ovšem beztrnné varianty a maliníky můžeme vysazovat také v jarních měsících. Chceme-li přesadit mladé rostliny na jiné stanoviště, popřípadě do většího květináče, opět tak lze učinit na jaře i v podzimních měsících.

Ostružiny v květináči

Pěstování ostružin v květináči je poměrně neobvyklé, ovšem ne nemožné. V poslední době, kdy se lidé z měst dávají na “balkonové zahradničení”, se ostružiny pěstují v nádobách stále častěji. I v tomto případě samozřejmě potřebuje rostlina oporu. Volíme spíše kompaktnější odrůdy. Při pěstování v květináči budeme muset rostlinu v prvních letech přesadit do prostornější nádoby. Učiníme tak na jaře či na podzim.

Co se týče zeminy, postačí běžný zahradní substrát, který promícháme s dobře uleženým kompostem nebo použijeme již připravené hnojivo. K ostružinám v květináči přistupujeme stejně i při řezu, který je však v tomto případě o něco radikálnější.

Čím hnojit ostružiny

Ostružiny je nezbytné přihnojovat hned na jaře, kdy potřebují ke svému růstu co nejvíce dusíku. Během vegetačního období přihnojujeme také, ovšem tentokrát by se mělo jednat spíše o hnojivo s obsahem draslíku a síry. Jelikož hodláme plody konzumovat, je nejlepší využít k výživě hnojiva organická. Skvělý je kompost nebo třeba slepičince.

Pro správný růst a bohatou úrodu můžeme využít také přípravků s obsahem mykorhizních hub. Ty fungují na principu symbiózy, kdy se houby usadí na kořenech rostliny a zásobují ji živinami. Další výhodou je pak zahuštění a rozšíření kořenového systému, díky čemuž může rostlina z půdy čerpat ještě více. Výborným přípravkem z této skupiny je například SYMBIVIT.

Choroby ostružiníku

I když jsou ostružiníky poměrně houževnaté a odolné rostliny, mohou se o ně pokoušet některé choroby i škůdci. Mezi ty nejběžnější patří například rzi či mšice.

Jak stříhat ostružiny

Řez ostružin je třeba provádět pravidelně, protože keře se rychle rozrůstají. Pravidelný řez také zajistí větší úrodu a vyšší odolnost vůči chorobám. A kdy ostružiny stříhat? Činíme tak hlavně na jaře, kdy je řez velmi radikální, nicméně i na podzim potřebují keře zkrátit.

Jak stříhat ostružiny na jaře

Na jaře stříháme ostružiník co nejdříve, avšak až tehdy, kdy už nehrozí příliš silné mrazy. Stříháme hlavně odplozené výhony, plody se totiž objevují na výhonech dvouletých. Díky tomu, že výhony, které neplodily, ponecháme, a ty ostatní odstřihneme, se dočkáme bohaté úrody každoročně.

Stříhání ostružin na podzim

 Aby byl keř košatý, můžeme některé postranní výhony ještě zkrátit nad druhým až třetím pupenem. Tato část výhonu zdřevnatí a z oček budou vyrůstat čerstvé výhony. Tento řez ostružin provádíme na podzim, ideálně v září. Na zimu bychom měli co nejvíce listů ponechat. Ostružiníky jsou sice mrazuvzdorné, ovšem silný mráz a studený vítr příliš dobře nesnáší. Listí, které ještě neopadalo, jim poskytne určitou ochranu.

TIP: Společně s ostružinami si můžete na zahradě i v květináči vypěstovat také například kiwi. Máte-li obavy z pěstování tohoto méně tradičního ovoce, přečtěte si článek o pěstování kiwi.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zimolez – Lonicera kamtschatica – zimolez kamčatský, jinak nazývaný také jako kamčatská borůvka. Patří mezi drobné netradiční ovocniny, v poslední době často vyhledávané. Na rozdíl od klasických borůvek nejsou náročné na pěstitelské podmínky. Nevyžadují pravidelné doplňování kyselé rašeliny a běžně rostou v každé zahradní půdě.

Pochází z chladných oblastí Sibiře a Kamčatky, nepřekvapí je jarní mrazy a mnohé bohatě větvené keře dokonce začínají kvést už v prosinci. Není to sice vhodné, ale často se to stává. Zvládne slunce i polostín, i teplé oblasti, pouze vyžaduje dostatek vláhy při nasazování květů a narůstání plodů.

Zimolez pěstování

Je to v podstatě zvláštní dřevina. Lonicery obyčejně známe jako popínavé okrasné rostliny bohaté svými opojnými a voňavými květy. Tato lonicera patří mezi užitkové dřeviny, keř dorůstá do výšky 2 m a je hustý a bohatě rozvětvený. Kvete brzy na jaře drobnými bílými květy, které vyrůstají z paží listů. Později se tvoří dlouhé modré plody podobné borůvkám. Podobnost je v chuti a v barvě plodů, tvar je však protáhlý. Velikost plodu je od 15 do 30 mm, podle kultivaru jsou plody drobnější i větší.

První plody lze očekávat od poloviny května, mají sladkokyselou chuť, jsou šťavnaté, vhodné pro přímý konzum i zpracování. Kvalitní úroda je podmíněna vysazením více odrůd jednoho druhu, dřeviny jsou cizosprašné. Nestačí vysadit 2 rostliny stejného kultivaru vedle sebe, ale je vhodné vysadit opylovače kvetoucí ve stejném období.

Dopřejte si v květnu první bobule zimolezu ve vaší zahradě

Daří se jim více na slunci, ve vlhčí a půdě bohatě zásobené živinami. Mnoho odrůd bylo vyšlechtěno v Rusku, a proto jsou vhodné i do chladnějších oblastí, nepřekážejí jim mrazy ani pod - 40 stupňů, dokonce dobře odolávají i jarním mrazům.

Na Slovensku byly vyšlechtěny odrůdy Amur, Altaj.

Zimolez druhy

L. caerulea - zvaný též zimolez modrý, zimolez sladký, zimolez muchový, zimolez modrý nebo medonosný, původně se vyskytující v Kanadě, Japonsku, Rusku a Polsku.

L. edulis – zimolez jedlý

Kamčatská borůvka výsadba

Zimolez se sází většinou kontejnerovaný, během celého roku, zejména od jara do podzimu, do trvalého zamrznutí půdy. V době kvetení by se nemělo s dřevinami manipulovat, protože hrozí opad stávajících květů. Vysazuje se do předem připravené jámy s vyzrálým kompostem. Je vhodné pěstovat alespoň 3 kusy různých kultivarů vedle sebe.

Kamčatská borůvka řez

Během výsadby ani první roky pěstování není nutný žádný řez, dokonce jej nemusíte provádět ani do 5 let od výsadby. Odstranit můžete jen estetické vady, odumřelé a jinak poškozené větvičky. Po 5 letech lze provést zmlazovací řez, kde odstraníte nejstarší větve, slabé výhony či zahušťující korunu. Řez se provádí na jaře.

Kamčatská borůvka nejlepší odrůdy

Vhodné kombinace pro opylování

Aurora + Boreal Blizzard + Boreal Beuaty

Aurora + Boreal Beast + Boreal Blizzard

Aurora + Boreal Blizzard, Boreal Beast+ Boreal Beauty

Borealis + Aurora

Sinij Utes + Aurora

Blue Banana + Aurora

Jugana + Aurora

Z toho vyplývá, že Aurora je nejlepším opylovačem, stejně jako kultivary Boreal. Kromě těchto kultivarů jsou často dostupné také Honey Bee, Indigo Yum, Morena atp.

TIP: Mezi další, možná ještě méně známé druhy drobného ovoce patří rakytník řešetlákový. Přečtěte si více o pěstování rakytníku řešetlákového.

Pokud jste podlehli chuti sladkých a velkoplodých hroznů, které nechyběly na žádném královském stole a hostině a máte vhodné místo v zahradě na jeho pěstování, můžete začít. I réva vyžaduje péči.

Pokud se ji rozhodnete pěstovat, dbejte na výběr stanoviště, protože réva se pěstuje na jednom místě i 20 let. Jde o dlouhověkou výsadbu, proto není prostor pro omyly a pravidelné přesazování.

Výsadba vinné révy

Vyžaduje hluboké, propustné půdy bohaté na živiny, které je třeba i důkladně a pravidelně hnojit. Před samotnou výsadbou sazenic je třeba zvolit hloubkovou analýzu půdy a zásobit ji organickým materiálem. Před výsadbou můžete aplikovat NPK nebo chlévský hnůj.

Během výsadby dbejte na to, aby místo očkování bylo vždy nad zemí. Réva vyžaduje teplé oblasti, chráněné polohy a celodenní slunce. Jen tehdy se Vám podaří vypěstovat třásně, po kterých toužíte.

Nevhodný je pozemek orientovaný na sever, písčité půdy chudé na živiny, těžké jílovité půdy, stín, pěstování v trávě nebo pod stromy.

V naší nabídce najdete také různé odrůdy vinné révy

Samozřejmě není to jen o tom. Kromě výsadby se musíte i celoročně postarat o výhony řezem, zalévat, hnojit, dokonce i stříkat, pokud vysadíte méně rezistentní odrůdy. Zpravidla platí, čím větší střapec chcete mít, tím méně jich musí být na jednom výhonu. Někdy se ponechává pouze jeden hrozen na výhon, což se samozřejmě praktikuje se specifickými stolními odrůdami v oblastech, kde se dopěstovávají ukázkové hrozny.

Jak stříhat vinnou révu

Únor až březen je velmi důležitý, pokud jde o řez vinné révy. Ponechává se jen jeden výhon do každé strany s max. 2 očky.

Během léta musíte některé výhony zkrátit, odstranit i vylomit. Čím více výhonů bude révu tvořit, tím méně síly půjde do tvorby květů i plodů. Plody mají být velké, zdravé a šťavnaté.

Pokud během roku zjistíte nějaké poškození listů nebo plodů, okamžitě zasáhněte. Jinak hrozí, že budete mít brzy po sklizni.

Nejvíce času věnujte tedy stříháni vinné révy v předjaří, v létě zalévejte, přihnojujte a vyvažujte. Nově vysázené sazenice ochraňte před mrazy nakopcováním.

TIP: Chcete svoji zahradu obohatit o druhy drobného ovoce, které se nepěstuje až tak často? Přečtěte si článek o netradičních druzích drobného ovoce.

Muchovník mnozí z vás znají, mnozí ne, a proto je na místě představit ho podrobněji, protože se jedná o opravdu hodnotnou dřevinu nejen z hlediska ovocnářského ale i architektonicko-kompozičního.

Amelanchier - muchovník, nazývaný jinak také "Aljašská borůvka", vzhledově, chuťově i využitím silně připomíná klasické borůvky, není však náročný na půdní podmínky. Vyhovuje mu zcela běžná zahradní zemina, nepotřebuje kyselou půdu! Je velmi dobře tvarovatelný. Muchovník má plody velké, kulaté, dužina je sladká a šťavnatá. Keř dorůstá do výšky 3-5 m, kvete bohatě bílými květy v hroznech, rodí pravidelně, na podzim se listy zbarvují do červena. Kvete začátkem jara, někdy rozkvete podruhé v létě, ale ne vždy.

Z kompozičního hlediska je to významná dřevina, která na jaře bohatě kvete, tedy vynikne i jako solitérní velký keř nebo malý strom, pak zarodí a na podzim se nádherně vlivem vnějších podmínek vybarví. Na zimu opadává, ale jeho kosterní větve jsou zajímavé i v zimním období. Spolu s jinými dřevinami Vám hlavně na podzim představí nádherný karneval barev. Vynikne také v živém plotě okrasném i jedlém.

Muchovník druhy

Je mnoho druhů, nejznámější pocházejí ze Severní Ameriky, Kanady a USA.

Amelanchier ovalis - vejčitý je původem evropský. Jsou samosprašné a v našich podmínkách mrazuvzdorné.

Amelanchier alnifolia - olšolistý, známé kultivary: Honeywood, Mandam, Sley, Thiessen, Martin, Smokey, Krasnojarskaja jsou běžně pěstované v našich podmínkách, kde dosahují i poměrně dobré výnosy. Pro běžnou zahradu vám stačí jeden strom.

Amelanchier lamarckii - Lamarckův - pravděpodobně severoamerický hybrid vhodný zejména na živé ploty.

Amelanchier canadensis - kanadský např. Rainbow Pillar.

Kdy sázet muchovník

Muchovník se prodává většinou kontejnerovaný, vysazuje se tedy během celého roku kromě trvalého zamrznutí půdy – prosinec/únor.

VK - prostokořenné druhy na živý plot se sázejí březen/duben nebo říjen/listopad. Tehdy mají na zakořeňování nejvhodnější podmínky.

Řez muchovníku

Výborně zvládá řez. Řez je však na úkor plodů, proto pro jejich získání vysaďte muchovník jako volně rostoucí živý plot, počítejte však s dostatečnou šířkou a nechte ho volně růst. V případě omezeného prostoru ho stříhejte na úzkou stěnu, kde však bude minimálně kvést a plodů, ale barva listů se na podzim určitě změní. Pro maximální získání plodů vysaďte muchovník jako solitérní strom nebo v záhoně jako kosterní dřevinu. Je vhodný zejména do malých zahrad. Muchovník se stříhá v předjaří.

Vyberte si muchovník z naší aktuální nabídky odrůd

Tři roky po výsadbě není nutné provést žádný řez. Samozřejmě, můžete odstranit suché a poškozené nebo jinak esteticky nevyhovující větve. Hlavní řez - prosvětlení koruny stačí provést po 6 - 9 letech. Takový řez se samozřejmě netýká dřevin na živý plot. Tam musíte dělat řez pravidelně, aby se porost zahustil a vytvořil hustou stěnu. Řez se provádí na jaře pravidelně, výhonky se zkracují o 1/3, v případě potřeby i více. Vše závisí na podmínkách, kvalitě půdy či hnojení.

Nejchutnější muchovník

Říká se 100 lidí - 100 chutí, proto pohled nebude objektivní ale náš. Mezi oblíbené odrůdy však patří určitě:

Smokey, Smoky - středně raná samosprašná odrůda, plody 14 mm, sladké, na zpracování i konzum

Martin - raná odrůda, plody velké 18 mm, sladké, šťavnaté, pomaleji rostoucí odrůda do menší zahrady.

Thiessen - podobně jako Martin výborná a oblíbená odrůda. Raná, samosprašná, výhodou je, že kolem se později nenacházejí mladé výhonky rostlin od kořene.

Použití a sběr

Plody se sbírají zralé a můžete je přímo konzumovat čerstvé, případně je můžete zpracovat jako kompot, vyrobit z nich šťávu, sirup, zamrazit je. Plody obsahují vysoký obsah vitamínu C a zejména antioxidanty.

Sbírají se i listy a ty se suší. Použít je můžete na čaje a výluhy. Pozor však na nálety ptáků, kteří je milují. Plody barví dlažbu i oblečení, tedy pozor na vzdálenost výsadby od zpevněných ploch.

TIP: Dalším, méně tradičním drobným ovocem je rakytník. Přečtěte si článek o pěstování rakytníku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Tradiční ovocné druhy jako jabloň a hrušku zná každý. Máte ještě volné místo na zahradě a chtěli byste pěstovat něco netradičního a zároveň sesbírat úrodu? Máte možnost.

Pěstujte znovu například znovu objevené a oblíbené moruše. Dají se zakoupit ve formě klasického stromu nebo naočkované převislé koruny na podnoži, která se dají využít i v okrasném záhoně.

Sladké mámení

Moruše bílá a moruše černá (Morus alba a Morus nigra) má plody, které jsou extrémně sladké v době zralosti, a nikdo jim neodolá. Ani děti. Vzhledem se podobá malině, konzistencí jahodám a proto se někdy nazývají stromové jahody nebo maliny.

Navíc plody obsahují mnoho vitamínů a jsou vhodné ke zpracování, konzervaci, mražení, sušení i do koláčů, na sirupy a šťávy. Nejlepší však je, sednout si přímo pod strom a plnými hrstmi se krmit těmito plody. Pozor však, plody výrazně barví nejen oblečení ale i dlažbu, trávník a ptáci je také dokáží roznést. V silných mrazech dokáže namrznout, ale velmi dobře regeneruje, má ráda světlo a teplo.

Kyselkavé ošklivé káčátko

Významnou a méně pěstovanou ovocnou dřevinou je i mišpule (Mespillus germanica), která patří mezi nízké stromy nebo větší keře, dorůstá cca do 3 metrů a plody jsou právě využitelné v zimním období na všestranné zpracování i konzumaci. Je charakteristická plody, které jsou typické kališními lístky, které zůstávají na plodu.

Plod je menší, podobný jablku, tvrdý, semena se nekonzumují. Konzumují se až po mrazech, kdy změknou a slupka nabude vrásčitý vzhled. Chutnají jako kyselejší jablka, dužina je jako pyré. Vhodné jsou pro přímou konzumaci, džemy, želé, ale i na dezert. Má ráda teplo, světlo, nevyžaduje druhý strom na opylení a navíc netrpí téměř žádnými chorobami a škůdci. Pěstovali ji už naši prarodiče. Vhodná je i na oživení zahrady, na jaře když kvete, na podzim, kdy se listy vybarvují a v zimě, když je obsypána plody.

Chutná po prvním mrazíku

Krásným stromem je i jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), nazývaná také jako oskeruše. Už dávno vymizela z tradičních ovocných zahrad a právě v těchto posledních letech se někteří zahrádkáři snaží o navrácení hodnoty této ovocné krásce.

Plodem je minihruška nebo minijablíčko - malvice, která je nejdříve žlutočervená, pak červená s výraznými lenticelami - čili bílými puntíky. Dozrávají na podzim a před zralostí jsou trpké. Po namrznutí nebo odležení mají výbornou osvěžující chuť. Plody mají všestranné využití na pálení, sušení, na povidla, džem, kompot, likér, čaj, mražení - ale rozemleté. Plody jsou vhodné i pro diabetiky. Vyžaduje teplo, světlo. Nesnáší jílové půdy a trvalé zamokření. Dobře snáší i městské prostředí. Jako strom solitér, dorůstá do výšky i 15 m.

Muchovník je keř, který se kromě klasického keře dá pěstovat i v živém plotě. Má sladké jedlé drobné plody určené pro přímý konzum i na zpracování. Vyžaduje slunce až polostín a nevyžaduje kyselou půdu.

Všechny druhy netradičního ovoce najdete také v našem eshopu

Co tak zkusit pěstovat goji - kustovnici čínskou? Je to keř, jehož plody a jejich účinky znali již staří Číňané. Goji dorůstá do výšky 2 metry a plody jsou červené a podobné šípkmů. Chutnají jako brusinky nebo rozinky.

Postačí malá hrst plodů denně a Váš organismus a tělo omládne. Je to doslova vitamínová bomba. Obsahují aminokyseliny, vlákninu a stopové prvky jako selen, železo, vápník a jiné. Až 21 stopových prvků pro Vaše tělo a množství vitamínů, antioxidanty, které napomáhají, aby naše pokožka byla svěží a měla mladistvý vzhled. Mimo jiné stimuluje tvorbu červených a bílých krvinek, zlepšuje metabolismus, podporuje trávení, ideální doplněk při hubnutí a oslabení imunity.

Více informací k tomuto netradičnímu ovoci najdete v našem článku o pěstování goji.

Přesvědčili jsme Vás? Tak si je pořiďte a budete překvapeni nejen rychlostí růstu, ale i množstvím plodů, které budou chutnat Vám i celé rodině.

TIP: Další méně tradiční druh je rakytník. bližší představení a způsob jak úspěšně pěstovat právě rakytník, naleznete v článku věnovaném tomuto ovoci.