Užitková zahrada

Jakon je plodina, která byla od pradávna pěstována Inky pro svou vynikající chuť a vysoký obsah prospěšných látek. U nás jakon prozatím není tolik rozšířený, nicméně je to velká škoda. Tato chuťově velmi zajímavá zelenina si snadno získá vaše srdce. Navíc je pěstování jednoduché a v mnohém připomíná pěstování klasických brambor. Pojďme se podrobněji podívat na to, co jakon je a jaké podmínky mu zajistit.

Co je jakon

Jakon (latinsky Smallanthus sonchifolius) je vytrvalá rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Přirozeně se vyskytuje v deštných lesích Peru a Bolívie v nadmořských výškách od 1 000 do 3 770 metrů.

Jakon (nebo také yacon) je zajímavá ochlupená rostlina, která může dorůstat až do výšky 3 metrů. Pyšní se hustě větvenou lodyhou, která nese sytě zelené listy trojúhelníkového tvaru. Jednotlivé listy mají také zajímavý zubatý okraj. Nadzemní část rostliny je tvořena několika chlupatými olistěnými lodyhami.

Níže v zemi se pak nachází zásobní hlízy jakonu, které zaujmou svým vřetenovitým tvarem. Jejich vzhled může připomínat protáhlé brambory nebo třeba topinambury. Díky svému složení se tyto hlízy využívají jako superpotravina. Nad těmito hlízami rostlina tvoří hlízy stonkové (neboli kaudexy), které jí slouží pro vegetativní rozmnožování. Používají se jako sadba a ke konzumaci vhodné nejsou.

Pořiďte si sazenice jakonu v našem e-shopu a pusťte se do jejich pěstování. Poradí si s ním i začátečníci

Jak chutná jakon

Z yaconu se jí právě výše zmíněné zásobní hlízy. Ty se vykopou ze země, oloupou se a můžete je konzumovat. I když vypadají jako brambory, svou chutí připomínají spíše svěží ovoce. Jsou šťavnaté a připodobnit je lze třeba jablkům či hruškám.

Hlízy lze konzumovat syrové nebo sušené. Rovněž se mohou péct, vařit nebo smažit. Z jakonu lze také lisovat šťávu. Záleží tedy jen na vašich preferencích. Jejich předností je vysoký obsah vlákniny, draslíku, železa, vápníku, fosforu a enzymů.

Jak jakon usušit

Po sklizni mají hlízy jakonu tendenci poměrně rychle vysychat. Pro uskladnění se proto často suší. V tomto ohledu můžete postupovat stejně, jako byste vyráběli křížaly. Jednotlivé hlízy najemno nakrájejte a sušte je v sušičce nebo troubě. 

Jakon pěstování

Jakon si můžete v našich podmínkách vyzkoušet vypěstovat i vy. Pamatujte, že rostlině vyhovuje slunné stanoviště. Pro svůj růst také vyžaduje dostatečné množství vláhy. Ideálně volte dobře propustnou půdu bohatou na humus. Těžké a zamokřené půdy vhodné nejsou.

Jakon na prodej má podobu sazenic. Přímou výsadbu jakonu provádějte do předem připravených jamek. Rostliny sázejte asi 40 cm od sebe, aby měla každá rostlina dostatek prostoru ke svému růstu. 

Kdy vysadit jakon

Jakon se sází na konci dubna nebo na začátku května. Během vegetačního období postupujte podobně jako u brambor. Tedy nezapomeňte kypřit a odhrnovat řádky. 

Jakon mrazuvzdornost

Yakon je obecně citlivý na mráz, při kterém dochází k poškození listů a stonků. Jednotlivé hlízy můžete sklízet po rozkvětu květů nebo s příchodem prvních podzimních mrazů. Lze je buď ihned konzumovat, nebo je uskladnit. V chladném a tmavém sklepě hlízy vydrží až do následujícího jara.

Nyní již víte nejen to, kde koupit yakon, ale i jaké podmínky mu dopřát a čím podpořit jeho zdravý růst. Neváhejte a vyzkoušejte tuto superpotravinu i vy.

TIP: Kromě jakonu se můžete pustit do výsadby další chutné, tentokrát tradiční zeleniny. Zjistěte například, jak vypěstovat chutný hrášek.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Angrešt se řadí mezi oblíbené a především chutné bobuloviny. Jeho pěstební nároky jsou v mnohém podobné jako v případě rybízu. Zjistěte, na co si dát pozor a jak správně provádět střih, aby se vám angrešt odvděčil krásným a zdravým růstem.

Charakteristika angreštu

Angrešt se právem řadí mezi oblíbené plodiny a mnohdy jej můžete spatřit v tradičních venkovských zahradách. Zatímco dříve se jednalo o planý keř se zelenými plody, v současnosti je většina angreštů vyšlechtěných tak, aby byly plody nejen zelené, ale i bílé nebo červené. 

Angrešt druhy

Mezi populární žluté druhy angreštu se řadí odrůda ´Hinnonmaki Gelb´ s vysokou odolností a velmi chutnými plody.

Pokud vás láká spíše bílý angrešt, můžete se pustit do pěstování odrůdy ´Invicta´, která se řadí mezi nejnovější a zároveň nejprogresivnější odrůdy na trhu. 

Ze zelených angreštů stojí za zmínku varianta ´Mucurines´ s atraktivním vzhledem a chutnými plody. Těšit se můžete na plody úctyhodné velikosti. Skvělou volbou je také angrešt ´Prima´. 

Pokud dáváte přednost červenému angreštu, můžete se pustit do pěstování odrůdy ´Hinnonmaki Rot´, která se řadí mezi středně rané odrůdy. Neméně chutné plody vám nabídne také červený angrešt ´Kamenar´ se sladkou chutí. Stále větší popularitě se dále těší varianta ´Niesluchowski´ s velkými červenými plody velmi dobré chuti. Dobře rostoucí odrůdou je pak beztrnná varianta ´Pax®´ s pravidelnou a zpravidla velmi bohatou odrůdou. 

Velkoplodý angrešt

Mezi velkoplodé druhy angreštu se řadí například angrešt 'Invicta' se žlutozelenou slupkou se středním žilkováním. Výbornou chuť velkých plodů ale nabídne také odrůda raného až středně raného angreštu 'Karát'.

Angrešt bez trnů

Pokud se chcete pustit do pěstování angreštu bez trnů, můžete vsadit na odrůdu 'Spinefree'. Jedná se o středně pozdní odrůdu bez trní, která zároveň nabídne poměrně velkou výnosnost. Má středně velké až velké plody jasně červené barvy.

Vyberte si chutné odrůdy angreštu, pusťte se do jejich pěstování a těšte se z bohaté úrody

Pěstování angreštu

Pěstování angreštu se v prvé řadě odvíjí od toho, zda chcete keřový, nebo stromkový angrešt.

Angrešt keř

Keřový angrešt se vysazuje do sponu 2×2 metry, a to ideálně na podzim, zejména prostokořenné keře. Kontejnerované keře je možné vysazovat na jaře i podzim. Bezprostředně po výsadbě se výhony zkracují na 1 až 2 pupeny, díky čemuž mohou nové výhony zesílit. Příští rok na jaře pak ponechte jen zhruba 8 nejsilnějších výhonů, které zkrátíte o jednu třetinu. Aby keřový angrešt nebyl náchylný k plísním, pamatujte také na nutnost během léta odstraňovat všechny nové mladé výhony. 

Stromkový angrešt

Stromkový angrešt  - prostokořenný, doporučujeme vysadit také na podzim. Pokud chcete vysadit více stromů, sázejte je do sponu 2×1 metru. Mladé stromky připevněte ke kolíku, aby se nezlomily nebo nevyvrátily v důsledku větru. Na jaře je vhodné stromkový angrešt zastřihnout tak, že zkrátíte korunní výhonky na 3 pupeny. Abyste docílili silné a pravidelné koruny, ponechte pouze 6 hlavních větví.

V obou případech platí, že angrešt vyžaduje teplé a slunné stanoviště. Vyhněte se přemokření i velkému suchu. Co se půdy týče, volte humózní variantu. Angrešt si libuje v neutrální či slabě kyselé půdě. A jak hluboko sázet angrešt? Jednoduše tak, aby byly všechny kořeny a zhruba 5 cm kmínku pod zemí.

Kdy sázet angrešt

Pokud vás tato plodina zaujala, jistě budete řešit, kdy zasadit angrešt. Většina zahradníků se rozhoduje sázet angrešt na podzim, zhruba od poloviny října do začátku listopadu. Takto zasazená rostlina bude mít dostatek času k tomu, aby stihla před začátkem zimy zakořenit. 

Druhou možností je výsadba angreštu na jaře, ovšem vždy před začátkem vegetačního období.  

Všeobecně platí, že prostokořenné dřeviny bobulového ovoce se vysazují na podzim a také na jaře. Kontejnerované druhy lze vysázet během celého roku, kromě trvalého zamrznutí půdy a nezáleží jestli se jedná o stromek nebo keř. 

Kdy stříhat angrešt

Ať už pěstujete angrešt v keřové nebo stromkové podobě, pravidelný řez je klíčový k udržení zdravého růstu a dosažení bohaté úrody. U stromkového angreštu se řez provádí ideálně od konce listopadu do začátku března. Případně lze provést také řez angreštu po sběru.

Pokud pěstujete keř, je potřeba po výsadbě zkrátit výhody na dva až tři pupeny. Při zasazení na jaře lze tento krok provést ihned, v případě podzimní výsadby počkejte až na teplejší období a proveďte jarní řez angreštu. 

Jak stříhat angrešt

U keřového angreštu nezapomeňte po výsadbě odstranit slabé výhony hned u země. Ve druhém roce po výsadbě ponechte na rostlině čtyři až šest nejsilnějších výhonů, které zkrátíte zhruba o třetinu. Ve třetím roce zkraťte nejdelší větve na deset až dvanáct oček, boční větve pak na tři až pět oček. 

Co se týče stromového angreštu, ve druhém roce po výsadbě vyberte pět až sedm základních větví a ty zkraťte o jednu třetinu. Následně průběžně odstraňujte výhony, které vyrůstají ze středu korunky a také větve, které strom zbytečně zahušťují. Po čtyřech až šesti letech od výsadby můžete přistoupit ke zmlazovacímu řezu, při kterém se základní větve ponechají na délku osmi až deseti oček, boční pak na dvě až čtyři očka. 

Řez angreštu

Jak vidíte, u angreštu je tedy potřeba průběžně provádět udržovací a zmlazovací řez. Nezapomeňte také odstraňovat slabé nebo třeba zlomené větve. Stříhání angreštu nezanedbávejte. 

TIP: Zkuste kromě angreštu vypěstovat i další zajímavé plodiny. Zjistěte například, jak pěstovat méně známou aronii. Toto ovoce je plné vitamínů a antioxidantů. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Rebarbora bezpochyby patří mezi zajímavé a nenáročné rostliny. Její pěstování je poměrně jednoduché a snadno si s ním poradí i začátečník. Přesto se ale vyplatí si předem ujasnit, na co si v tomto ohledu dát pozor a jaké podmínky rebarboře dopřát.

V tomto článku se podíváme také na to, jak je to s konzumací rebarbory.

Charakteristika rebarbory

Rebarbora je zelenina, i když svou chutí připomíná spíše ovoce. Setkat se s ní lze také pod označením ředkev rebarbora, ředkev kadeřavá, španělská rebarbora nebo reveň. Původně tato rostlina pochází ze střední Asie, v současné době je však rozšířená prakticky po celém světě.

Pro rebarboru jsou charakteristické poměrně velké listy s dlouhými, tlustými a masitými stonky. Právě tyto stonky jsou jedlé a mají typickou nakyslou chuť. Naopak listy rebarbory jsou jedovaté a konzumovat by se neměly. 

Pořiďte si sazenice rebarbory a vyzkoušejte pěstování této zajímavé plodiny i vy

Jak zasadit rebarboru

Rebarbora se nejčastěji pěstuje z oddenků nebo ze semen. Pokud se rozhodnete pro pěstování z oddenků, nejlepší čas pro výsadbu nastává na jaře. Místo pro výsadbu dobře připravte a mezi rostlinami nezapomeňte ponechat dostatečné mezery (alespoň 90 až 120 cm).

Co se týče půdy, rebarbora si libuje v hluboké a dobře propustné variantě s dostatečným množstvím organického materiálu. Před výsadbou ji proto obohaťte o kompost či dobře rozložený hnůj.

Pěstování rebarbory ze semen

Pokud dáte přednost pěstování rebarbory ze semene, ideálním obdobím pro výsev je podzim nebo jaro. Semena umístěte do vlhké půdy a lehce je přihrňte. Výsev je vhodné zakrýt igelitem a průběžně rosit. Po 4 až 5 týdnech se dočkáte sazeniček s prvními pravými lístky. Ty můžete po jedné zasadit do květináče a nechat je růst při teplotě kolem 20 °C až do doby, kdy je lze přesunout na venkovní stanoviště (po odeznění posledních ranních mrazíků). 

Kdy zasadit rebarboru

Rebarbora se vysévá a sází buď na jaře (ideálně v březnu či dubnu), nebo na podzim (ještě před příchodem prvních mrazíků). 

Rebarbora pěstování v květináči

Rebarboru lze pěstovat také na balkoně či na terase v květináči. Důležité je zvolit dostatečně velkou nádobu, jelikož rostlina je poměrně velká a může se rozrůst. Nezapomínejte jí dopřát pravidelnou zálivku. Samotnou nádobu pak umístěte na slunné nebo polostinné stanoviště. 

Přesazování rebarbory

Rebarboru lze přesazovat opět buď na jaře, nebo na podzim. Při samotném přesazování si dejte pozor na to, aby každá jednotlivě oddělená rostlina měla jeden vegetační vrchol.

Přesazování nezdržujte. Kořeny rostliny by neměly na vzduchu být příliš dlouho, proto mějte nové místo předem dobře připravené. Případně odkopek rebarbory mezitím přikryjte namočenou pytlovinou nebo podobným materiálem.

Rostlinu ideálně umístěte zhruba stejně hluboko, jako byla zasazena původní rostlina. Na jednom stanovišti vám rebarbora vydrží klidně i 10 let. 

Čím hnojit rebarboru

Listy rebarbory raší velmi rychle. Vzhledem k tomu rostlina spotřebovává velké množství živin, které je potřeba doplnit. Při sázení nové rostlinky dodejte rebarboře větší množství hnojiva. K tomuto účelu může posloužit například chlévská mrva nebo kompost či zákvas ze slepičinců. 

Jak zazimovat rebarboru

Pokud rebarboru pěstujete v oblasti s chladnými zimami, je vhodné ji chránit před mrazem. Co s rebarborou na podzim udělat, aby se vám na jaře odvděčila opět svým zdravým růstem? Jakmile stonky před zimou oříznete, půdu kolem rostlin pokryjte mulčem či listím. Díky tomu lépe udržíte vhodnou teplotu a ochráníte kořeny rostliny.  

Podzimní sklizeň rebarbory

Rebarbora se nejčastěji sklízí na jaře, kdy v ní ještě není takové množství kyseliny šťavelové. Existuje ale odrůda, která je vhodná k celoroční sklizni. Nese označení Glaskin’s Perpetual a s její pomocí si tedy můžete užít i podzimní sklizeň rebarbory.

Okrasná rebarbora

Rebarboru lze pěstovat také jako originální okrasnou rostlinu. K tomuto účelu se hodí třeba rebarbora okrasná červená, která zaujme svými listy i mohutným stonkem a červenými květy. Vynikne jako solitéra ve vašem trávníku a může také oživit zapomenuté kouty vaší zahrady. 

Do kdy se může jíst rebarbora

U rebarbory se k jídlu využívá pouze rebarborový řapík. Konzumovat by se přitom měl pouze ten řapík, který byl sklizen v období rebarborové sezóny. Za tuto sezónu bývá nejčastěji označováno období od poloviny května do poloviny června. t.j do Jána 24.6

Později se totiž v řapíku utvoří velké množství kyseliny šťavelové, která může způsobit tvorbu ledvinových kamenů. Kvůli tomuto faktu rebarbora není příliš vhodná ani pro malé děti do 10 let nebo těhotné ženy. V tomto období se tedy této zelenině pro jistotu vyhýbejte.

TIP: Do vaší zahrady můžete zasadit i spoustu dalších plodin ke zpracování. Zjistěte například, jak pěstovat zelí, které patří mezi vděčné druhy zeleniny. 

Libeček (Levisticum officinale) je v domovině stálezelený keř. Původně pochází z oblasti Středomoří. V českých zahradách se však těší velké popularitě a tato bylinka nachází hojné uplatnění v kuchyni. Listy lze používat nejen čerstvé, ale i sušené. V našich podmínkách ale zatahuje a strácí na zimu listy.

Zjistěte, jak na pěstování libečku, na co si dát pozor a jaké nejčastější choroby jej mohou potkat.

Jak pěstovat libeček

Pěstování libečku na zahradě je poměrně nenáročné. Buď můžete přistoupit k přímému výsevu semen, nebo využít již předpěstované sazenice. Co se půdy týče, libeček vyžaduje hlubokou půdu, která bude průměrně vlhká a dobře zásobená živinami. Důležitý je především vápník a organické látky.

Pořiďte si sazenice libečku a zasaďte si je do záhonu nebo do truhlíku

Kdy zasadit libeček

V případě, že se rozhodnete pro výsev semen, učiňte tak v březnu nebo na podzim. Semena je vhodné sázet do hloubky 3 cm, přičemž pamatujte na to, aby byl substrát neustále vlhký. 

Kdy přesadit libeček

Mladé sazenice můžete do venkovního prostředí přesunout zhruba v červnu. Samotné listy lze otrhávat zhruba od května až do prvních mrazů.

Čím hnojit libeček

Během pěstování je vhodné libeček přihnojovat. Díky tomu podpoříte správný vývoj kořenového systému a docílíte vyšší produkce listů. Vhodná jsou organická hnojiva, která obsahují dostatek fosforu, draslíku a dusíku.

Pomocníkem vám může být také přípravek SYMBIVIT na bylinky, který snižuje potřebu zálivky a hnojení a zároveň u bylinek zvyšuje obsah aromatických látek. 

Libeček a jeho choroby

Mezi časté choroby libečku patří hnědé skvrny objevující se na listech. Tato skvrnitost se většinou objevuje z důvodu přemokření rostliny. 

Mezi další nemoci se řadí rzivost, kterou rozeznáte podle drobných skvrnek na listech, které mají tendenci se rozrůstat. List následně hnědne a odumírá. Pokud si této nemoci všimnete, je vhodné napadenou část rostliny odstranit až u země a spálit ji. Pokud dojde k většímu zásahu, lze doporučit se rostliny úplně zbavit a vypěstovat ji znovu na jiném místě. 

V případě, že zpozorujete díry na listech, může za nimi stát lalokonosec libečkový. V tomto směru je nejlepším řešením rostlinu přemístit. 

Za kroucením listů pak mohou nejčastěji stát svilušky nebo mšice. Na ty jsou účinné nejrůznější speciální postřiky. 

Jak pěstovat libeček venku

Pokud se rozhodnete pro přímý výsev semen na venkovní stanoviště, učiňte tak na jaře (v březnu nebo dubnu) či na podzim (v září a říjnu). Semena vysévejte do skupin po pěti až šesti kusech. Jakmile vzejdou, nechte na místě jen tři až čtyři nejsilnější rostliny.

Jak zazimovat libeček

V případě, že budete bylinku pěstovat ve venkovním prostředí, budete pochopitelně řešit také její zazimování. Rostlina je schopna bez problémů přezimovat a není potřeba ji na to nijak zvlášť připravovat. Libeček se sám stáhne do podzemních částí a na jaře znovu vyraší. 

Libeček pěstování na balkoně

Libeček patří mezi oblíbené bylinky hojně pěstované také na balkonech. Nezapomeňte volit dostatečně velkou a hlubokou nádobu a pamatujte na pravidelnou zálivku. Libeček v květináči umístěte na slunečné místo, ideálně však do polostínu. 

Jak pěstovat libeček v bytě

Libeček lze podobně jako další bylinky pěstovat také v květináči za oknem. Díky tomu budete mít v kuchyni čerstvé bylinky po celý rok, aniž byste byli omezeni na jejich nakupování nebo pěstování na zahrádce.

Do připravené nádoby lze buď přímo zasadit sazeničky, nebo si je vypěstovat ze semínek. Druhá varianta je pochopitelně časově náročnější, ale určitě ne nemožná. Ke klíčení semínek využijte menší nádobu, kterou umístíte na teplé a slunné místo. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku, ale dejte si pozor na přemokření. Jakmile se ze semínek stanou sazenice, můžete je přesadit do truhlíků, květináčů či jiných nádob. 

Jak stříhat libeček

Libeček je vhodné zastřihávat pomocí nůžek. Tato bylinka má tendenci se poměrně hodně rozrůstat. Jednou za čas se doporučuje rostlinu celou ostříhat, aby vyrazila znovu a její listy byly opět čerstvé. Platí totiž, že novější listy jsou jemnější a měkčí než ty staré a také mají lepší chuť a aroma. A kdy sklízet libeček? Jednoduše v okamžiku, kdy dosáhne plného růstu (zhruba od června do září). 

Jak sušit libeček

Libeček nemusíte vždy zpracovat zcela čerstvý. Pro budoucí použití a uskladnění jej můžete snadno usušit. Libeček přitom dobře schne i bez využití pomocníků v podobě sušiček. Ostříhané listy je nutné důkladně rozložit do jedné vrstvy. 

Případně je můžete svázat dohromady a zavěsit v prostoru. K sušení používejte vždy stinné místo, kde dochází k dobré cirkulaci vzduchu. 

Pokud budete používat sušičku, volte teplotu maximálně 40 °C, aby si libeček zachoval svou barvu, chuť i vůni. 

Listy môžete také mrazit v celku nebo nasekané. 

Jak uchovat libeček

Usušený libeček uchovávejte v dobře uzavíratelné nádobě, do které se nedostane vlhkost. Nádobu uložte na tmavé místo. 

TIP: Přečtěte si, jak snadno vypěstovat zdravé bylinky, které využijete při vaření. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Cizrna mezi lidmi stále není tolik rozšířená. Přitom si ale tato pochoutka rozhodně zaslouží dostatek pozornosti. Jedná se totiž o jednu z nejlepších a navíc lehce stravitelných luštěnin. Pěstovat ji můžete i v klasické české zahradě v záhonu.

Zjistěte, jak postupovat a na co si v tomto směru dát pozor. 

Charakteristika cizrny

Cizrna (latinsky Cicer) patří mezi luštěniny. Jedná se o starověkou plodinu, která nachází své uplatnění v kuchyni napříč celým světem. Popularitě se těší zejména pro svůj vysoký obsah bílkovin, vlákniny, minerálů a vitamínů. 

Cizrna sázení

V našich podmínkách se cizrna předpěstovává doma nebo ve skleníku. K přenosu na venkovní stanoviště je vhodné přistoupit až v momentě, kdy rostlina dosáhne výšky okolo 12 cm.

Abyste dosáhli lepších a rychlejších výsledků, můžete semena cizrny nejprve namočit na 12 až 24 hodin do vlažné vody. Poté je lze vysévat, a to zhruba 0,5 cm pod povrch půdy. Stačí tedy semeno do zeminy jemně zatlačit pomocí prstu. Výsev udržujte na světlém stanovišti při teplotě kolem 20 °C. Nezapomínejte ani na pravidelnou zálivku.

Nakupte si semínka cizrny a zkuste si tuto jedinečnou plodinu sami vypěstovat

Cizrna pěstování

Rostlinu cizrny umístěte ideálně na plně slunné stanoviště. Díky tomu bude moct produkovat kvalitní lusky v dostatečném množství. Navíc získáte větší jistotu, že se jednotlivým luskům podaří dozrát.

Co se týče vhodné půdy pro pěstování cizrny, volte dostatečně záhřevnou variantu, propustnou a ideálně s příměsí dobře rozloženého kompostu. Zálivka je stěžejní zejména při klíčení a výsevu mladých rostlin. Jinak ale cizrna dokáže poměrně dobře tolerovat sucho. Pokud panuje průměrně vlhké léto, zálivka není vyloženě nutná. V opačném případě však můžete rostlinu občas zalít v době květu a při tvorbě mladých lusků.

Oporu rostlina nevyžaduje. Dejte si ale pozor na pravidelné okopávání mladých rostlin a jejich udržování v bezplevelném stavu. To je důležité až do chvíle, kdy rostliny dostatečně narostou a zapojí se. Poté byste s nimi již neměli žádným způsobem manipulovat. Podobně jako hrách se cizrna totiž může snadno polámat. 

Sklizeň cizrny 

Ke sklizni cizrny je vhodné přistoupit za slunného a suchého dne, a to ve fázi, když již jsou lusky zbarveny do žluta. Během sklizně se trhají celé lusky, z nich se pak bezprostředně po sklizni vylupují jednotlivá semínka. 

Semena cizrny rozprostřete na teplém a suchém místě (třeba na tácu) a nechte je podle potřeby dosušit. Jakmile je cizrna suchá, můžete ji uskladnit. Pokud byste fázi dosušení přeskočili, riskujete rozvoj plísně z důvodu vlhkosti. 

Cizrna se nicméně může sklízet i v nezralém stavu. To znamená tehdy, když jsou jednotlivé lusky ještě zelené a semena uvnitř měkká. Taková cizrna se skvěle hodí pro přímou konzumaci. 

Cizrna a škůdci

Cizrna je citlivá na plíseň, proto je vhodné udržovat zahradu v čistotě. Pokud narazíte na nemocné rostliny, neprodleně je odstraňte. Pamatujte také na to, že cizrna bývá náchylná na nejrůznější půdní choroby. Proto se doporučuje sázet jednotlivá semena tak, aby nerostla na jednom a tom samém místě víckrát než jednou za tři roky. 

Rostlinu cizrny mohou napadat mšice, roztoči a brouci. Pokud zaznamenáte velké zamoření rostliny škůdci, vytrhejte listy nebo celé rostliny. 

TIP: Cizrnu lze pěstovat také jako microgreens a užít si její skvělou chuť. Zjistěte více o tom, jak na semínka na klíčky. 

Broskvoně patří mezi populární ovocné stromy v českých zahradách. Na jaře se tyto stromy zasypou krásnými květy, které lákají opylovače. A později se můžete těšit na sladké a šťavnaté plody, které mají v kuchyni pestré možnosti zpracování.

Zjistěte, jak na správné pěstování této dřeviny, aby se jí ve vaší zahradě dařilo.

Druhy broskví

Odrůd broskvoní existuje více než dost. Z hlediska toho, kdy se dočkáme jednotlivých plodů, lze odrůdy rozdělit na rané, střední a pozdní. Níže pak uvádíme alespoň několik odrůd v jednotlivých kategoriích, které se u nás pěstují nejčastěji.

Rané odrůdy broskvoní: Moretini, Fenix, Early Glo, Dixired, Amsdenova, Early Redhaven…
Střední odrůdy broskvoní: Harbrite, Harnas, Flaming Furry, Krasava, Majorita…
Pozdní odrůdy broskvoní: Elberta, Envoy, Fairhaven, Inka, Flamingo, Suncrest, Allstar…

Pořiďte si sazenice broskví a nektarinek a pusťte se do jejich pěstování v zahradě i vy

Pěstování broskví

Broskvoně se řadí do rodu Prunus, ve kterém najdeme i mnoho dalších ovocných stromů (například meruňky, třešně, višně, švestky či blumy). Co se stanoviště týče, preferují broskvoně prosluněná místa dobře chráněná před větrem. Z hlediska půdy je třeba dát pozor na to, aby byla dobře propustná a nezadržovala příliš velké množství vody. Půdu volte kyprou, lehkou a spíše sušší. Optimální je k pěstování broskví přistoupit v nadmořské výšce 200 až 400 metrů.

U mladých stromků pamatujte na pravidelnou a dostatečnou zálivku. Při zálivce si přitom vždy dejte pozor na to, aby půda vodu dobře vsakovala a strom nestál v nahromaděné vodě.

Nektarinky pěstování 

Alternativou k broskvím jsou nektarinky. Pravidla pro jejich pěstování přitom platí prakticky totožné. Rozdíl však může spočívat v odolnosti. Broskve totiž zpravidla bývají odolnější než nektarinky, které mohou trpět na nejrůznější nemoci.

Sázení broskve

K výsadbě broskvoní je vhodné přistoupit spíše na jaře. Výjimkou však nejsou ani situace, kdy stromky do půdy usadíte v podzimních měsících.

Sázení broskve na jaře

V obou případech je nutné pamatovat na odstranění veškerých poškozených a odumřelých kořínků. Následně strom postavte zhruba na 2 až 4 hodiny do vody. Mezitím vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do níž umístíme silný vyšší kolík pro oporu stromu v prvních letech jeho života.

Následně můžeme do samotné jámy umístit stromek. Jakmile jámu zasypeme, zeminu ušlapeme a strom zalijeme alespoň 10 litry vody.

Pokud se snažíte o tvorbu celého broskvového sadu, je vhodné dodržovat spon o velikosti 6×6 metrů. Pokud by se jednalo o menší velikost, bylo by nutné pravidelně přistupovat k pečlivému řezu.

Hnojení broskvoně

Aby se broskvoni dobře dařilo, doporučujeme tento strom průběžně přihnojovat. Nejdůležitějším okamžikem pro doplnění živin je moment po odkvětu broskvoně, kdy strom potřebuje doplnit zejména draslík.

Jak na přezimování broskvoně

Před mrazy je třeba dobře chránit především mladé broskvoně. Drobné větvičky se totiž mohou vlivem sněhu a mrazu poškodit. Proto je vhodné dřevinu na toto období včas připravit. Posloužit vám k tomu může klasická jutovina či netkaná textilie. Starší stromky si pak již s krátkodobými mrazy zpravidla dokáží poradit.

Řez broskvoně

Aby se broskvoni dobře dařilo, je třeba průběžně přistoupit k jejímu řezu. Pokud se rozhodnete pro výsadbu stromu na jaře, můžete první střih broskvoně provádět prakticky hned po výsadbě. Pokud strom vysazujete na podzim, počkejte s prvním řezem až na jaro.

Jarní řez broskvoní

Při prvním řezu je nutné si vybrat zhruba 5 nejsilnějších výhonů, z nichž bude v budoucnu tvořena celá koruna. Tyto výhony poté seřízněte na zhruba 3 narašené pupeny. Pamatujte na to, že poslední pupen musí směřovat z koruny směrem ven.

Pokud je broskvoň mladá, k řezu přistupujeme až třikrát ročně (na jaře, během léta a na začátku podzimu). Při letním a podzimním střihu se větve zkracují zhruba o třetinu. Rovněž odstraňujeme výhony rostoucí směrem dovnitř.

Řez broskvoní v pozdějších letech

Jakmile broskvoň dosáhne věku čtyř let, stává se z ní takzvaný plodný stromek, k jehož řezu již přistupujeme odlišně. V tomto momentě již stačí jen dva řezy ročně, nikoliv tři. Na jaře je vhodné zkontrolovat, zda se terminální výhonek nijak neprodlužoval. Silné výhonky zkraťte, slabé můžete rovnou odstranit. Na přelomu léta a podzimu pak všechny výhonky zkraťte zhruba o jednu třetinu.

TIP: Zatímco broskve jsou v českých zahradách poměrně rozšířené, mišpule až tolik ne. Ve skutečnosti je to ale velká škoda. Zjistěte, jak pěstovat mišpuli a užijte si její chutné plody.

Lahodné ovoce, které neodmyslitelně patří k typickým českým zahradám. Přesně tak lze charakterizovat meruňky, jejichž pěstování se u nás těší velké popularitě. Zjistěte, jaké jsou ty nejlepší odrůdy meruněk, jak při pěstování postupovat a na co si dát pozor.

Podíváme se také na to, kdy a jak stříhat meruňku, aby se strom těšil dobrému zdraví a vy docílili bohaté úrody.

Nejlepší odrůdy meruněk

Pokud se rozhodnete pro pěstování meruňky ve vaší zahradě, jistě vás bude zajímat, jakou konkrétní odrůdu zvolit. Jednotlivé odrůdy se přitom nejčastěji dělí do tří skupin, a to na rané, středně rané a pozdní typy.

Rané odrůdy meruněk

Rané odrůdy meruněk jsou charakteristické tím, že plody se na stromě objevují již v červnu a červenci. Jednotlivé odrůdy zpravidla také vynikají dobrou odolností vůči mrazu. Plody meruněk bývají chuťově vyvážené. Pokud během sezóny panují dobré podmínky, můžete se dokonce dočkat druhé sklizně.

Z oblíbených raných odrůd meruněk lze zmínit například odrůdu Aurora, Karola, Pinkcot, Barbora, Sylvercot či Vesna.

Středně rané odrůdy meruněk

Tyto odrůdy meruněk se těší popularitě především pro velikost svých plodů a dobu zrání. Skvěle se hodí do oblastí s mírně teplým podnebím. Ke sklizni meruněk je zpravidla možné přistoupit uprostřed léta.

K nejoblíbenějším odrůdám v této kategorii se řadí Veharda, Harcot, Kioto a Goldrich.

Pozdní odrůdy meruněk

S pozdními odrůdami meruněk se pojí úroda na konci sezóny. Plody totiž dozrávají až na konci léta a na podzim. Na druhou stranu nabídnou mnohdy výraznější chuť, a to díky své delší době zrání.

Z populárních pozdních odrůd meruněk stojí za zmínku odrůda Harlayne, Harogem či Bergeron.

Vyberte si mezi jednotlivými stromky meruněk tu pravou odrůdu přesně pro vás a pusťte se do pěstování

Mrazuvzdorné meruňky

Mezi mrazuvzdorné odrůdy meruněk lze zařadit odrůdu Ledana. Hojně doporučovaná bývá také odrůda Velita, která zároveň vyniká poměrně slušnou odolností vůči houbovým chorobám. V době kvetení snáší mrazíky dobře, stejně jako případné nárazové jarní mrazíky.

Pokud budete meruňku pěstovat ve vyšších polohách, kde se očekávají nejen přízemní, ale i kotlinové mrazíky, lze doporučit odrůdu Lerosa. Její plody se skvěle hodí nejen pro přímou konzumaci, ale i konzervování.

Z dalších mrazuvzdorných odrůd meruněk lze doporučit odrůdu Kompakta, Goldrich či Minaret.

Sázení meruňky

Stromky meruněk lze do zahrady vysadit jak na podzim, tak na jaře. Z hlediska půdy preferují spíše sušší variantu lehčího typu. Příliš těžká půda totiž může zatěžovat kořeny. Studeným a zamokřeným půdám se vyhněte.

Před samotnou výsadbou je nutné zkrátit veškeré kořeny a případně odstranit ty poškozené (až na zdravou část). Vysazené stromky je vhodné vyvázat ke kůlům a zajistit jim ochranu proti poškození zvěří.

Při výsadbě meruňky se hojně používají takzvané podnože. Zjednodušeně řečeno se jedná o rostlinu (nebo její část), která slouží pro očkování či roubování jiné rostliny. Její zásluhou se podpoří přežití zasazené rostliny. Jako podnože pro meruňky se u kvalitních půd používají meruňkové semenáče. V případě těžší nebo sušší půdy lze zvolit myrobalán. V těžších vlhkých půdách lze pracovat se slivoňovými podnožemi.

Péče o meruňky spočívá především v časté zálivce mladého stromu. Ty starší stačí zalévat již pouze v období sucha. Vsadit dále můžete na průběžné mulčování půdy v okolí stromu, díky čemuž potlačíte růst plevele a zadržíte vláhu v půdě.

Za jak dlouho plodí meruňka

Meruňky začínají plodit většinou druhý až třetí rok po výsadbě. Vůbec nejvyšší plodnosti stromy zpravidla dosahují mezi desátým až dvanáctým rokem. Meruňky se nejčastěji pěstují do třicátého roku života.

Řez meruněk

Jednou z velmi důležitou disciplínou při pěstování tohoto ovocného stromu je bezpochyby správné stříhání meruněk. Kdy po jakém řezu sáhnout?

Jarní řez meruněk

Jarní řez meruněk se provádí v období od začátku rašení až do května. Jedná se o výchovný řez, při kterém se odstraňují suché, nemocné či poškozené výhony. Tento řez je zásadní provádět zejména u nově vysazených stromků. V dalších letech pak slouží k tomu, abyste strom udrželi v dobré kondici. 

Letní řez meruněk

K letnímu řezu meruněk se přistupuje v období od poloviny června až srpna (proto se mu někdy říká také srpnový řez meruněk). Jeho úkolem je podnítit růst nových větví. Tvorbu mladých letorostů delších než 25 cm lze podpořit zkrácením větví o třetinu až polovinu. Díky tomu podpoříme očka na spodní části letorostu k tomu, aby tvořila další výhony.

Podzimní řez meruněk

Na podzim se můžete zaměřit na zastřihování větvemi obtěžkaných stromů, u kterých se jednotlivým větvím nedostává dostatek světla. Bez podzimního řezu by meruňka nemusela mít na jaře dostatek síly k tomu, aby mohly vyrašit nové pupeny. Stejně tak dřevinu zbavte suchých, odumřelých nebo nemocných větví.

Radikální řez meruněk

Jako radikální řez meruněk se označuje ten, který se provádí bezprostředně po výsadbě. Tehdy je třeba odstranit veškeré výhony, které rostou příliš nízko a mohly by deformovat kmen rostliny. Kromě toho je nutné zkrátit také všechny ostatní výhony, které se nejčastěji stříhají na jednu třetinu až dvě třetiny délky. Ideálním obdobím pro tento řez je první jaro po podzimní výsadbě stromu.

TIP: Hledáte další originální plodinu pro pěstování ve vaší zahradě? Přečtěte si také náš článek zaměřený na pěstování moruše.

Hrušně jsou takovou pomyslnou klasikou českých zahrad. Jejich plody se skvěle hodí nejen k přímé konzumaci, ale i k výrobě kompotů nebo třeba destilátů. Zajímá vás, jakou odrůdu si vybrat pro pěstování? Na jaké stanoviště tuto dřevinu vysadit, aby se jí skvěle dařilo? A na co si dát pozor? Čtěte náš článek zaměřený na sázení hrušně a její pěstování.

Hrušně odrůdy

Jednotlivé odrůdy hrušní se dělí do 3 základních kategorií - letní, podzimní a zimní.

Letní odrůdy hrušní

U těchto odrůd se sklizně dočkáte zpravidla od začátku srpna do začátku září. Pyšní se sladkou a šťavnatou chutí a jsou určeny pro přímou konzumaci. Mezi populární letní odrůdy hrušní se řadí například Clappova, Isolda či hrušeň Williamsova.

Podzimní odrůdy hrušní

Podzimní hrušky zpravidla zrají v září. Jejich dužina je příjemně nasládlá, šťavnatá a rozplývavá. Tyto odrůdy se rovněž hodí buď pro přímou konzumaci, nebo krátkodobé uskladnění. Mezi populární podzimní druhy hrušní se řadí například Hardyho máslovka, Armida či Mramornaja.

Zimní odrůdy hrušní

Konzumní zralost těchto hrušek nastává zhruba od ledna do dubna. I vzhledem k tomu jsou většinou určeny pro uskladnění. Z oblíbených odrůd lze zmínit například hrušeň Erika, Amfora či Blanka.

Nabídka hrušní v našem e-shopu je poměrně rozsáhlá. Vyberte si odrůdu, která vám nejvíce zachutná

Hrušně do vyšších poloh

Zatímco některé odrůdy hrušní jsou vhodné do teplejšího oblastí s nadmořskou výškou od 200 do 350 metrů, jiné lze vysadit v lokalitách s nadmořskou výškou od 200 do 500 metrů. Mezi hrušně do vyšších poloh se řadí například Alice, Erica, hrušeň Lucasova či Alfa. Naopak z teplomilných hrušní můžeme zmínit hrušeň Williamsovu či Amforu.

Samosprašné hrušně

Jako samosprašnost se označuje schopnost opylení květu přenesením vlastního pylu z prašníku na bliznu. Mezi samosprašné odrůdy hrušní patří například hrušeň Condo či hrušeň Patten. Zmínit můžeme také částečně samosprašnou odrůdu s označením hrušeň Suvenýr. Klasické odrůdy jsou převažně cizosprašné a vyžadují pro získání bohaté úrody opylovače.

Výsadba hrušní

Hrušně mají obecně vyšší nároky na podmínky stanoviště. Dařit se jim bude zejména v teplých a středních polohách, přičemž průměrná roční teplota stanoviště by se měla pohybovat mezi 7,5-9 °C.

Co se týče půdy, tu volte hlubokou, středně těžkou až těžší. Měla by být slabě kyselá až neutrální, ideální je pH mezi 6,0-7,2 pH. Naopak nevhodné pro pěstování jsou vápenité a zamokřelé půdy. Důležitá je také správná orientace stanoviště na světové strany, kdy hrušním prospívá zejména jihovýchodní, jihozápadní či jižní strana.

Pro samotnou výsadbu hrušky je třeba vyhloubit dostatečně velkou jámu (o rozměrech zhruba 1 m × 60 cm). Před zasazením stromku odstraňte jeho odumřelé kořeny a namočte jej do vody. Většina mladých stromů bude v prvních letech života potřebovat patřičnou oporu. Proto do vyhloubené jámy zatlučte také kůl. Po zasazení stromu do půdy jej nezapomeňte zalít zhruba 15 litry vody. Při výsadbě můžete použít také přípravek Plantasorb, který pomáhá v půdě udržovat vodu a uvolňuje ji pro potřeby rostliny v suchém období. Největšího účinku přitom dosahuje společně s mykorhizními přípravky.

Nemoci hrušně

Mezi nejvýznamnější nemoci hrušní se řadí takzvaná rez hrušňová, hostitelem je jalovec. Nemoc se přitom vyskytuje právě v místech, kde se nachází oba tyto stromy. Prevence před výskytem nemoci spočívá v tom, že byste neměli oba hostitelské stromy pěstovat v těsné blízkosti. Pokud tedy chcete mít v zahradě jak hrušni, tak i jalovec, zasaďte je alespoň 300 metrů od sebe (záleží však také na proudění vzduchu a podobně). Pokud se chcete nemoci vyhnout, vyplatí se také vybírat hrušně rezistentní vůči rzi hruškové.

Z dalších nemocí můžeme zmínit takzvanou moniliniovou hnilobu hrušek, kdy se na jednotlivých plodech rychle rozšiřují hnilobné skvrny a následuje postupná hniloba celých plodů.

Řez hrušně

Řez hrušní se provádí dle prakticky stejných zásad jako řez jabloní. Tato dřevina obecně řez snáší velmi dobře. Jelikož má tendenci růst strměji směrem vzhůru, je vhodné ji vyvazovat hned v počátku pěstování. Díky tomu si můžete nastavit vhodný základní tvar koruny.

Kdy stříhat hrušně

Jako první přichází na řadu řez hrušní po výsadbě. V tomto směru přitom záleží na tom, jak starý stromek jste zasadili a zda již stihl vytvořit nějaké postranní větve. Tyto větve se zkracují těsně nad pupenem směřujícím ven. Všechny nové výhony můžete u nového stromku zkracovat zhruba na polovinu. Zároveň odstraňujte ty výhony, které rostou směrem do koruny stromu. Díky pravidelném řezu v prvním roce života se koruna hrušně velmi rychle rozvětví.

Jarní řez hrušně

V rámci jarního řezu hrušky můžete zkracovat nebo zaštipovat letorosty, díky čemuž podpoříte lepší tvorbu pupenů.

Zimní řez hrušní

K prořezání hrušně lze přistoupit také v zimě, díky čemuž podpoříte její celkové zdraví a úrodnost. Pokud se jedná o strom se slabým růstem, doporučuje se střih hrušně provádět ideálně před obdobím vegetačního klidu. Dejte si však pozor na to, že zimní řez hrušně se nesmí provádět při teplotě nižší než -8 °C, jelikož mráz by mohl poškodit obnažené pletivo.

Hrušky a jablka patří neodmyslitelně k sobě. Přečtěte si, jak vybrat jabloně do chladných oblastí, aby se jim dařilo.

Červená řepa se řadí k poměrně nenáročným rostlinám. Díky tomu si její pěstování může vyzkoušet prakticky každý. Samotná řepa pak obsahuje velké množství vitaminů, minerálů a vlákniny a její skvělou chuť si budete moct užívat prakticky po celý podzim a zimu.

Zjistěte, jak na její správné pěstování, abyste na konci slavili úspěch.

Řepa druhy

V současné době jsou k dostání nejrůznější druhy řepy. Narazit můžete nejen na červenou řepu, ale také na oranžovou, světle žlutou nebo třeba červenou s bezbarvými proužky na průřezu.

Řepa červená

Řepa červená pochází z oblasti Středomoří a severní Afriky. Pyšní se průměrnými nároky na půdu a lze proto říct, že se jí bude dařit téměř všude. Rozlišujeme přitom několik odrůd červené řepy.

Nejpěstovanější odrůdou je červená kulatá řepa s kulovitou bulvou s intenzivně fialovým povrchem. Má jemnou dužinu s výraznou chutí a většinou velmi dobře odolává chorobám.

Odrůda Kahira má ploše kulovitou bulvu, která je na povrchu hladká a pyšní se tmavě červenou barvou. Dužina je sytě červená. Odrůda skvěle chutná jak v syrovém stavu, tak i nakládaná.

Kulatá řepa Monopoly má intenzivně červené vnitřní vybarvení. Tato řepa tvoří velmi dobře vybarvené bulvy, které jsou odolné vůči vybíhání. Rovněž ´Betina´.

Vyzkoušet můžete také pěstování polopozdní až pozdní odrůdy Alexis, která tvoří válcovité bulvy. Její dužina je červená a má velmi jemnou chuť. Odrůda vyniká skvělou odolností vůči chorobám i vybíhání.

Řepa salátová

Salátová řepa je jiné označení pro klasickou řepu červenou. Oba tyto pojmy tedy označují to samé.

Samostatnou kategorii tvoří krmná řepa, která se používá jako vysoce stravitelné krmivo s vysokým obsahem vitamínů a minerálů a zároveň nízkým obsahem vlákniny. Krmná řepa vyniká také velmi dobrou skladovatelností.

Nakupte si semínka řepy a zkuste si tuto pochoutku vypěstovat i na své vlastní zahradě

Pěstování řepy

Červené salátové řepě se bude nejlépe dařit v lehké až středně těžké půdě. Dopřejte jí takovou půdu, která je bohatá na živiny a zároveň dobře propustná. Této rostlině se bude skvěle dařit na záhoně po luštěninách. Sousedit může například se salátem, okurkami, kedlubnami či česnekem. Naopak pěstování v těsné blízkosti brambor a rajčat se raději vyhněte.

Výsev řepy

Řepa se vysévá zhruba od poloviny dubna do poloviny července, v chladnějších oblastech raději až v květnu. Semínka řepy lze vysévat do řádků, které jsou od sebe vzdáleny zhruba 30 až 40 cm. Umístěte je do hloubky přibližně 2-4 cm. Po vysetí jednotlivé řádky opatrně přihrňte, přitiskněte a zalijte. Následně je lze přikrýt bílou netkanou textilií.

Jakmile rostliny červené řepy vzejdou, můžete je protrhat na vzdálenost zhruba 10 cm. V zemi ponechte vždy jen ty nejsilnější rostliny. Díky protrhání docílíte zhruba stejně velkých bulev. Záhon s červenou řepou je na místě pravidelně kypřit a zbavovat plevelu. Čím je rostlina větší, tím je okopávání méně potřeba.

V prvním měsíci růstu pamatujte na důkladnou zálivku. Později (za předpokladu, že není delší dobu sucho) není intenzivní zálivka tolik nutná. Půda by nikdy neměla být přemokřená. Červenou řepu lze sklízet průběžně, nejpozději však před příchodem prvních mrazů. Vyrývejte ji opatrně i s kořenem zhruba 2-3 cm nad bulvou.

Řepa a škůdci

Řepu mohou v některých případech napadnout dřepčíci, kteří tvoří na listech malé dírky. Škůdcem může být také osenice polní, která v bulvách vykousává cestičky. Ochrana před těmito škůdci je bohužel poměrně obtížná. Můžete však vyzkoušet zasadit do těsného sousedství saturejku či kopr, které svým aromatem škůdce odpudí.

TIP: Nezůstávejte pouze u řepy. Prozkoumejte i možnosti pěstování další populární kořenové zeleniny. Přečtěte si náš článek zaměřený na správné pěstování mrkve.

Švestky se u nás řadí mezi populární pěstované ovoce. Tyto plody jsou skvělým zdrojem antioxidantů, nejrůznějších vitamínů a minerálních látek. Víte, jak na jejich pěstování? Kdy přistoupit k výsadbě švestky a kdy a jak provádět jednotlivé řezy stromů?

Druhy švestek

Švestky se společně s pološvestkami, blumami, slívami, renklody a mirabelkami řadí do rozsáhlého rodu slivoní.

Švestky jsou charakteristické svými protáhlými plody s obvykle tmavě fialovou barvou. Dužina bývá tuhá s nádechem žluté a oranžové. Ze švestek je nejrozšířenějším druhem švestka domácí velkoplodá, která však může být napadána šarkou. Mezi nejodolnější druhy švestek se řadí německá odrůda Jojo nebo její kříženec Jofela.

Švestkám se velmi podobají pološvestky. Tyto plody však nebývají tolik protáhlé a konzistence dužiny bývá mírně pevná. Většinou se jedná o křížence švestek se slivoněmi nebo renklodami. Známým druhem pološvestky je u nás Čačanská lepotica.

Blumy bývají v porovnání se švestkami větší, kulatější a mívají měkčí slupku.

Slívy jsou charakteristické svými kulatými nebo oválnými plody, které mohou dosahovat různých velikostí. Jejich dužina bývá měkká a často ulpívá na pecce. Z nejznámějších odrůd lze zmínit Opál.

Renklody mají větší, kulaté i oválné plody s pevnou dužinou, která se u většiny odrůd odděluje od pecky. Barva slupky se může pohybovat od zelené, přes červenou až po temně fialovou. Známa je Zelená renklóda.

Mirabelky zaujmou drobnými kulatými plody, které bývají žluté se žlutou dužinou. Většinou se dužina velmi dobře odděluje od pecky.

V našem e-shopu najdete kvalitní sazenice chutných švestek a blum. Stačí si jen vybrat tu pravou odrůdu pro vás

Sázení švestek

Švestka patří mezi ovocné stromy, které nejsou příliš náročné na teplo. Pokud chcete pěstovat švestky v oblasti, kde zima přichází dříve, vyhněte se pozdním odrůdám, aby vás o jednotlivé plody nepřipravil mráz.

Co se týče půdy při výsadbě švestek, volte hlubokou a úrodnou půdu. Švestkám se daří v mírně vlhké půdě, naopak trvalé přemokření nesnášejí. V suchých půdách mohou plody předčasně opadat a ve velmi studených polohách můžete bojovat s tím, že plody nedozrají.

Výsadba švestky se provádí na podzim (od září do listopadu) nebo na jaře (od března do konce dubna). Švestky většinou nepotřebují k opylení jiné druhy. Až na několik výjimek je tedy možné v zahradě pěstovat pouze jeden strom.

Choroby švestky

Švestky často trpí na nejrůznější nemoci a další problémy. Typickým problémem tohoto ovoce bývá červivost, která bývá často způsobena obalečem švestkovým (respektive jeho larvami). Tato dřevina rovněž může trpět mšicemi, které stojí za zkroucenými listy. Pravděpodobně největší hrozbou pěstitelů je nemoc šarka, která je bohužel neodstranitelná. Z dalších chorob lze zmínit například červenou skvrnitost slivoně, hnědou hnilobu či pilatku švestkovou.

Řez švestek

Peckoviny, mezi které se řadí i švestky, bývají náchylné na na nemoci, kterým se daří ve vlhkém prostředí. Vzhledem k tomu je nutné švestku neustále prosvětlovat a provzdušňovat. Kromě toho je pravidelný radikální řez švestky důležitý také proto, aby se tíhou ovoce větve tolik nelámaly.

Kdy stříhat švestky

Švestky byste měli poprvé prořezat ihned po jejich zasazení do země. K dalšímu prořezání lze poté přistoupit první zimu po výsadbě. Následně se této aktivitě věnujte pravidelně každý rok v období vegetačního klidu.

Řez švestky po výsadbě

Bezprostředně po výsadbě ořežte přibližně 50 % větví. Snažte se přitom strom prořezat do takového tvaru, do kterého chcete, aby rostl. Díky okamžitému řezu snížíte riziko šoku a poškození z přesazení a zároveň podpoříte dobré zakořenění stromu.

Letní řez švestky

Během léta můžete odstraňovat nemocné větve a letorosty, které vyrůstají ze starého dřeva směrem do koruny stromu. Rovněž můžete upravit větve, u kterých dochází ke křížení nebo souběžnému růstu.

Jarní řez švestky

Po skončení mrazů je možné provádět jarní řez švestky. V rámci něj odstraňte všechny větve, které vedou dovnitř stromu. Odstraňte také všechny suché a viditelně nemocné větve. Plodné větve v hlavní koruně stromu zkraťte zhruba o třetinu, aby se vlivem tíhy ovoce nebo silného větru nezlomily.

Výchovný řez švestky

Výchovný řez švestky se provádí dvakrát ročně. K prvnímu z nich lze přistoupit v momentě, kdy již pominou mrazy, ale ještě se neobjevily květy. Druhý lze poté provádět začátkem léta. V rámci výchovného řezu tedy můžete tvarovat korunu stromu.

TIP: Zkuste kromě pěstování švestek také pěstování ořechů. Zjistěte, jak postupovat a na co si dát pozor.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.