Blog

         Hurá, blíží se léto. Tak očekávané, tak příjemné, s množstvím květů, prvních plodů a pohody, možná i oddechu právě ve vaší zahradě, kterou už od jara zvelebujete a hýčkáte. I v létě nás čeká proměnlivé počasí, výkyvy teplot, srážky a možná méně srážek a potřeba zalévání, výsadba. Zahrada nás okouzlí množstvím nádherných květů a vůní a ne jen těch květinových.

Vůně grilovaného masa, bylinek, sladkých jahod a třešní a vůně pohody a radosti. Většinu dne strávíme venku s přáteli, rodinou a dětmi. Je tedy důležité zajistit vhodné stolování venku, najít příjemný stín v altánku nebo pod korunami stromů, připravit bazény a grily. Trávník vyžaduje zvlášť péči, neboť bude velmi zatěžován i dětmi a hrami, které jsou spojeny s trávníkem. I příjemné lenošení na trávě si můžete dovolit. Proto trávník by měl být dominantou a vaší pýchou. Tak hurá do víru léta a s ním spojené práce v zahradě. Tento čas bude plný plodů vaší dosavadní práce.

Okrasná zahrada

Patří mezi nejoblíbenější části zahrady právě na začátku léta, kdy Vás kromě práce potěší květy, které jsou charakteristické pro toto období. Vůně posečené trávy, slunce, šepot vody a možná Vás i osvěží proud vody ze zavlažovače.

- zkracujeme výhonky na přísně tvarovaných živých plotech a okrasně střižených dřevinách

- pravidelně sekáme a zaléváme trávník

- přihnojujeme trávník a balkónové rostliny

- balkónové rostliny zaštipujeme a odstraňujeme jim odkvetlé květenství, tím podporujeme bohaté kvetení a rozvětvení rostlin

- vybíráme z půdy zataženo jarní cibuloviny (po zežloutnutí listů) a sušíme jejich ve stínu na vzdušném místě

- vysazujeme předpěstované letničky do nádob a na záhony

- odstraňujeme odkvetlé květenství květů a odkvetlé dvouletky

- pravidelně odstraňujeme plevel a prokopáváme povrch půdy, zavlažujeme všechny rostliny

- v červnu seřízneme lupy, odkvetlé kopretiny pro další kvetení

- přihnojujeme růže a vyvazujeme je k oporám

- těžkým květenství pomůžeme oporou (pivoňky, růže)

- sestříháváme odkvetlé rododendrony, šeříky, azalky

- vyséváme dvouletky jako zvonky, macešky, náprstníky

- stále je vhodný čas na pokládání travnatých koberců

- odstraňujeme plevele z trávníku

- pokud jste nestihli v minulém měsíci, je ještě vhodný čas na vertikutaci trávníku

- stále vysazujeme okrasné dřeviny a trvalky s kořenovým balem

- zaštipujeme výhonky borovic pro kompaktní růst

- odkvetlé trvalky rozmnožujeme dělením trsů

- průběžně doplňujeme mulčovací kůru na záhony

Ovocná zahrada

V ovocné zahradě se to červená. Nejsou to však rozpaky přírody ale první plody, které dozrávají na slunci a voní teplem a jejich sladkost rozvoní až do poloviny zahrady. Dozrávají jahody a třešně, rebarbora je také připravena na řezání a šťavnatý koláč. Zároveň Vám to voní i v kuchyni.

 - podkládáme pod jahody textilii nebo jiné podložky proti znečištění a hnití plodů

- sklízíme první úrodu jahod a třešní

- jahody sklízíme s krátkou stopkou a brzy ráno nebo večer, vydrží déle čerstvé

- koncem měsíce se připravíme na sběr rybízu, angreštu a malin

- přihnojujeme ovocné dřeviny a důkladně zavlažujeme

- probírku plodů provádíme na peckovin a po červnovém opadu i na jádrovin

- ošetřujeme ovocné druhy napadené škůdci a chorobami

- konzervujeme nebo jinak zpracováváme plody jahod a třešní

- do konce června seřízneme a použijeme rebarboru

Zeleninová zahrada

I zelenina potřebuje pravidelnou péči zejména v období bez srážek. Bez vody nepřežije. V době tvorby plodů je velmi důležitá. Stejně myslete na optimální hnojení a boj proti chorobám a škůdcům. Upravená zahrádka je základem dobrého pocitu správného zahrádkáře.

- čistíme záhony po sklizni rané zeleniny a brambor

- připravujeme další výsevy salátu a ředkvičky

- vysazujeme košťáloviny, fazolky, fenykl a červenou řepu

- pravidelně zaléváme teplomilnou zeleninu a v době sucha celou plochu

- vyvazujeme rajčata a odstraňujeme boční výhonky

- posečenou trávu můžeme vysypávat pod rajčata

- sestříháváme průběžně bylinky a sklízíme nať ke zpracování nebo sušení

- vyséváme rostliny pro zelené hnojení

- v parných dnech větráme ve fóliovnících a sklenících a zastiňujeme během horkých dnů

- odstraňujeme plevel

         Toužíte po dokonalé malé zahradě i na malé ploše balkonu a terasy? V tom případě musíte mít určitě vysazen strom, nejlépe již vyšší na kmínku, který svou korunou poskytne i stín. Vhodnými dřevinami jsou právě druhy, které jsou na kmínku a do výše již růst nebudou. Budou zvětšovat jen svou korunu, která se dá upravovat střihem.

Většinu druhů s kulovitou korunou již není nutné ošetřovat řezem, protože vytvářejí kouli přirozeně, bez stříhání. Proto si vyberte konečnou výšku stromu např. 1,5 - 2 metry. Pokud toužíte jen po oživení prostoru, můžete do nádoby vysadit i převislé formy okrasné třešně, břízy či vrby. Do zastíněného prostředí se hodí i druhy javoru na kmínku s kulovitou korunou, magnólie a okrasný červený buk.

Na slunce se hodí katalpy, javory se zelenými listy, okrasné třešně a jabloně. Pokud chcete, aby byl strom efektní a během celého roku zelený, vybírejte z jehličnatých a stálezelených druhů. Zajímavé jsou stromkové tvary skalníků, cesmíny, mahonie, cedrů, modřínů a jiných stříhaných jehličnanů.

Nezapomínejte, že stromy vysazené v nádobě mají omezené podmínky pro růst i přijímání živin a vody a neustále vyžadují Vaši péči. Kořeny se více přehřívají, je třeba doplňovat živiny nejen ve formě hnojiv, ale také výměnou substrátu. Postupným růstem musíte měnit i nádoby, co se týče velikosti. Jako podrost můžete vysadit kvetoucí trvalky nebo půdopokryvné rostliny, které vytvoří jemný převis. Na podzim vysaďte jarní cibuloviny, které po zimě balkon výborně rozzáří a provoní.

        Každý si svou zahradu představuje jinak. Ale to nejdůležitější vytvoří rostliny a dřeviny. Poskytnou stín, zátiší, soukromí, oddělí prostor, zjemní linie, ochrání před větrem i sluncem a zahradě dodají neopakovatelné kouzlo. Můžete vybírat z druhů, které jsou vysoké, nízké, košaté, převislé, kvetoucí, plodící a přece pro Vás budou ty nejkrásnější. Kromě vizáže však vybírejte i podle podmínek, které pro ně máte v zahradě. Zde je několik tipů pro ty nejkrásnější keře do zahrady.

Samostatnou a oblíbenou skupinu tvoří javory. Elegantně se vyjímají v jakékoliv zahradě jako solitéry, ve skupinových výsadbách s jinými dřevinami, keři a trvalkami. Je jich nespočet. Okouzlí během celého roku a zejména v podzimním období, kdy listy vybarvují do červena, oranžova, purpurova. Jiné zas upoutají svěží zelenou barvou s jemným panašováním. Vyžadují však polostín.

Atraktivní jsou i v létě kvetoucí keře, díky kterým máte v zahradě množství motýlů. Keř, který opravdu přitahuje motýli, je letní šeřík, jinak nazývaný i motýlí keř - komule (Buddleia davidii). Svou krásu ukáže v polovině července a kvete opakovaně až do mrazů. Navíc se z něj šíří sladká vůně. Je to jediný keř, který vysloveně láká motýly, a na jediném keři můžete napočítat neuvěřitelné množství různých druhů motýlů. Kvete bíle, růžově, purpurově, fialově i žlutě. Květenstvím se podobá šeříku. Nádherné jsou jemné obloukovité větve plné květenství sklánějící se až k zemi. Dbejte na správný výběr místa, neboť v krátkém čase vyroste rychle do výšky i šířky.

Věčnou krásou vzkvétá nostalgická a zároveň stále oblíbená růže. Je tolik kultivarů, že je velmi těžké vybrat si tu nejkrásnější. Bohatě kvetoucí keře vyniknou jako solitér, nebo jako liána popínající se po pergole či oblouku. Stačí pravidelně odstraňovat odkvetlé květenství a deštěm poškozené květiny a keř bude vypadat dokonale. Mnoho kultivarů i nádherně voní.

Máte i Vy svůj oblíbený keř, který máte na zahradě, případně se ho chystáte pěstovat?

         Květen je nejkrásnější jarní měsíc, kde nás ještě mohou potrápit poslední mrazíky. V období  "třech zamrzlých" a někdy ještě na Urbana. Po těchto dnech se už můžeme spokojeně pustit do výsadby každého druhu. Květnové období je charakteristické kvetením třešní, jabloní, šeříku, mandlí a když zafouká vítr, padá na zem květinový déšť. V zahradě jsme mnohem častěji než dříve, nakolik si to sama zahrada vyžaduje a na druhé straně, což je příjemnější, než si posedět v křesle či v houpací síti pod korunami stromů?

Kvetou konvalinky, macešky, srdcovka, lupy, máky. Opravdu romantické rostliny, které by neměly chybět v žádném záhoně. Nabízíme Vám několik důležitých tipů a rad do zahrady, aby byla ještě krásnější a zdravější.

Okrasná zahrada

Je pro mnohé tím nejdůležitějším v zahradě. Dokonalé záhony a trávník vynikají jen tehdy, když jsou upraveny.

- zakládáme nový trávník a starší trávník ošetřujeme, přihnojujeme

- dokončíme provzdušnění trávníku

- doséváme prázdná místa v trávníku

- volné plochy připravíme na výsadby a výsevy, pravidelně plejeme

- na volnou plochu vysazujeme předpěstované letničky

- můžeme vysévat letničky do volné půdy i ty, které nesnášejí přesazování - jako slunečnice

- vysazujeme hlíznaté rostliny, mečíky, jiřiny, acidantery, kany

- před výsadbou hlíznatých rostlin zkontrolujeme hlízy a odstraníme nahnilé nebo jinak poškozené

- z jarních cibulovin odstraňujeme odkvetlé květy

- trsy sněženek můžeme rozdělit

- pokud jsme drobné cibuloviny pěstovali přímo v trávníku, počkáme na jejich zatažení a až poté sekáme

- na okna a balkony do nádob vysazujeme okrasné rostliny a balkonovky a už je ponecháme trvale na místech, kde je chceme pěstovat

- v druhé polovině měsíce vyložíme rostliny na terasy a balkony, zazimované rostliny také

- zakládáme nové záhony, vysazujeme okrasné dřeviny a keře, trvalky a letničky

- místa po odkvetlých jarních cibulovinách doplňujeme letničkami nebo dvouletými rostlinami

- nakupujeme exotické dřeviny, balkónové rostliny a jiné trvalky do záhonů nebo do nádob

- přihnojujeme růže a okrasné dřeviny

- popínavým rostlinám připravíme treláže a opory na popínání

- zakládáme jezírka, vysazujeme vodní rostliny a lekníny

- stříháme dřeviny kvetoucí na jaře, po odkvětu, např. zlatice, zákuly, trojpuk, tavolníky

- vysoké trvalky vyvazujeme

- zakládáme květinové louky

- pravidelně zaléváme a sekáme trávník

- zaléváme všechny rostliny v zahradě

- vysazujeme jehličnany s kořenovým balem

- připravíme místa na grilování a opékání

- doplňujeme mulčovací kůru na záhony

Ovocná zahrada

Pro ovocnáře je květen další náročný měsíc, co se týče kontroly ovocných stromů, očkování a postřiků.

- v tomto období dokončujeme přeštěpování ovocných dřevin

- na ovocných stěnách vyvazujeme větve

- stromečkovým dřevinám drobného ovoce zajistíme opory a dobře je připevníme

- zavlažujeme jahody, přihnojujeme, případně je můžeme podkládat slámou nebo podložkami

- vysazujeme nové ovocné dřeviny pěstované v kontejnerech

- koncem měsíce začínáme s přejímkou plodů broskví

- stále je vhodné období na prosvětlovací řez jabloní a hrušní

- jádrové ovoce ošetřujeme proti nemocem a škůdcům

- mísy kolem ovocných dřevin ponecháváme nezaplevelené a zavlažujeme

- odstraňujeme odnože na rybízu a angreštu

- na dokvétajících švestkách ukončíme postřik proti pilatce švestkové

- sledujeme pravidelně předpovědi počasí a v případě blížících se mrazů můžeme ovocné dřeviny, které kvetou chránit fumigaci, mladé stromky přikrýváme

Zeleninová zahrada

Na záhonech se rýsují první lístky ředkviček, hrášku, cibulky, česneku a bylinek. Pro mnohé je tento měsíc však další fází, kdy se vysévá a sází teplomilná zelenina. Nezapomeňte na mrazíky a včas ji přikryjte a ochraňte. Sklizeň může být ohrožena.

- vyséváme fazole, dýně, kukuřici, brambory a okurky

- sázíme celer

- v polovině měsíce vysadíme předpěstované rajčata a papriku, melouny, okurky

- okopáváme a ošetřujeme zeleninu zasetou na podzim

- ošetřujeme stejně zeleninu zasetou březnu a v dubnu

- ve fóliovníku a skleníku větráme, zastiňujeme, nadále vysazujeme novou zeleninu

- ošetřujeme cibuli a česnek postřiky proti vrtálce pórkové a proti plísni

- vyséváme bylinky, dělíme trsy máty, rozsazujeme šalvěj, tymián

- rané brambory ošetřujeme proti mandelince bramborové

- hrášku připravíme oporu

Klimatické podmínky

Pěstované růže mají různou odolnost vůči klimatickým podmínkám, v nichž se pěstují. Nejotužilejší jsou tzv. botanické druhy, po nich jsou sadové (hybridní) růže. V méně příznivých klimatických podmínkách je třeba větší pozornost věnovat zazimování. Jde zejména o to, aby po roztání sněhové přikrývky přečkaly bez poškození pozdní jarní mrazíky a značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí při intenzivním slunečním záření.

Půda

Růže dobře rostou v hluboké písčitohlinité lehčí, a ne příliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zalévání má dobře přijímat vodu. Důležité je zásobení půdy humusem. Nevhodné jsou půdy těžké jílovité, trvale zamokřené bahnité nebo studené, kamenité nebo velmi mělké půdy. Růžím se nedaří ani v půdách velmi kyselých nebo celkově písčitých, nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny vyplavují do spodních vrstev. Těžké půdy se vylepšují přidáním rašeliny, kompostu, rašelinových substrátů. Propustnost se zlepší přidáním písku, popela, pomůže i rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který se v těžších půdách nezaryje příliš hluboko. Velmi kyselé půdy se upravují přidáním práškového vápna nebo silně převápněného kompostu. Většina růží se očkuje na hluboce zakořeňující podnože, které nesnášejí vysokou hladinu podzemní vody. Ta způsobuje žloutnutí listů a podporuje výskyt černé skvrnitosti. V takových případech je nevyhnutelné pozemek odvodnit. Růžím vyhovuje občasné zavlažení, zejména v období sucha. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je asi 1 m.

Světlo a teplo

Při celodenním oslnění růže velmi rychle odkvétají a u jižních zdí budov trpí na sluneční úpal a sucho. Ušlechtilé růže nejlépe rostou při teplotách 15-22 °C. Pokud teplota vystoupí nad 25 °C a vedra trvají déle, květy blednou a i tmavě kvetoucí kultivary mají dokonce popálené korunní lístky. Na svahovitých pozemcích se Růže daří růžím na jihozápadním nebo západním svahu. Růžím se daří i v krátkodobém stínu vyšších stromů, nesnesou ale přistínění po většinu dne. V úplném stínu u severních zdí budov a na strmých severních svazích se žádným růžím nedaří. Více tu trpí chorobami a škůdci, dřevo nevyzrává a mnohem snadněji namrzá. Růže se také nemají vysazovat do těsné blízkosti stromů, zejména takových, jejichž kořeny velmi ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jasany a p. V zahradách se růže nevysazují do bezprostřední blízkosti jahod, salátu a jiné zeleniny nebo keříků drobného ovoce. V pravý čas by se totiž nedaly provést ochranné postřiky. Růžím škodí i trvalý průvan, který vzniká na rozích budov a na volných místech mezi domy, ale nevyhovují jim ani uzavřené polohy na obestavěných dvorech nebo zahradách oplocených vysokými zdmi. Proudění vzduchu je velmi důležité v boji proti houbovitým chorobám a živočišným škůdcům.

Výsadba

Důležitá je hustota vysazování růží, která závisí na vzrůstu a kultivaru. Slabě rostoucí kultivary se sází ve vzdálenosti 0,3 – 0,4 m, silněji rostoucí kultivary ve vzdálenosti 0,5 m a víc. Mezi stromkovými růžemi se dodržuje vzdálenost nejméně 1 m a je třeba nechat i dostatek místa na sklánění růžového stromku při zazimování. Specifickou skupinu tvoří popínavé růže. Vzdálenost vysazování těchto růží závisí na vzrůstu kultivaru, ale i na způsobu použití. Minimální vzdálenost bývá 1,2 m, ale někde to může být i víc než 2 či 3 m podle okolností. Podobně i u sadových růží je nutné hustotu výsadby přizpůsobit velikosti a tvaru vysazovaného kultivaru. Růže se vysazují od října do dubna, pokud není zamrzlá půda. Při podzimní výsadbě vytvoří růže ještě před příchodem mrazů jemné kořínky a na jaře mají potom určitý náskok. Nevýhodou podzimního vysazování ale je, že vysazené rostliny jsou vystavené mrazům. Jarní vysazování se nedoporučuje do zamokřených těžkých půd. Příliš teplé počasí hned po vysazení je pro sazenice nebezpečné. Vysazování stromkových růží je lepší odložit na jaro, protože jejich spolehlivé zazimování je pracné. I ve vysokých polohách s častými mrazy se růže vysazují raději na jaře. Připravené sazenice se nesmí nechat volně ležet na slunci a jejich kořeny je třeba chránit před větrem. Když jsou keře částečně zaschlé, celé rostliny je nejlepší ponořit do vody. Při podzimní výsadbě se seřezávají jen konce nalomených nebo poškozených větviček a ponechá se tři až pět nejsilnějších větviček. Na jaře se tyto výhonky zkrátí na několik pupenů. Při jarní výsadbě se při vysazování odstraní nepotřebné výhonky a ponechané se zkrátí podle síly na dva až tři pupeny. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu, lze nechat i více pupenů. Poškozené kořeny je třeba odstranit a zbývající se zkrátí asi o polovinu. Růže se nevysazují na okraj záhonu, ale nejméně 25 cm od něj. Po vytyčení vzdálenosti mezi rostlinami je třeba vyhloubit jámy o rozměrech 40 x 40 x 40 cm. Na dno je nutné navršit kopeček kompostové zeminy, v žádném případě se ale nepřidávají průmyslová ani jiná hnojiva. S přihnojováním je potřeba začít až v dalším roce po výsadbě. Při vysazování se kořeny nesmějí násilně ohýbat. Rozloží se do jamky volně tak, aby směřovaly dolů a sazenice se podrží tak vysoko, aby místo štěpení bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Jamka se naplní do dvou třetin zeminou, přitlačí se, aby přilehla ke kořenům a rostlina se zalije vodou. Důkladná zálivka je nevyhnutelná zejména při vysazování na jaře. Když se voda vsákne, zemina se doplní a potom nahrne do výšky 20 cm. Před příchodem mrazů je nutné tuto vrstvu ještě zvětšit. Na jaře chrání nahrnutá zemina rostlinu před účinky slunce a vysušujícím větrem. Po uplynutí asi tří týdnů po jarním vysazování se doporučuje navršenou zeminu opatrně odstranit. Na podzim vysazované růže se odkrývají začátkem dubna. Popínavé růže se sázejí ještě o něco hlouběji, tak, aby místo očkování bylo asi 10 cm pod povrchem půdy. Při výsadbě popínavých růží ke zdi se růže sází nejméně půl metru od ní a šikmo se přivazují ke stěně. Stromkové růže se sází ke kůlům, protože slabý kmen by nevydržel hmotnost obrostu. Kůl má být dostatečně pevný a sahat až do koruny, aby se nevylomila ani při prudké vichřici. Stromek se vysazuje v šikmé poloze, odkloněný od opory asi o 30° na tu stranu, kam se bude na zimu vždy ukládat. Lehčímu ohýbání stromku přispěje i mělčí vysazování.

Řez

Růže nezacelují rány pomocí závalu jako některé ovocné dřeviny, ale jen jim zasychá dřevo i kůra kolem místa řezu. Řez se proto musí dělat 5 až 8 mm nad zdravým pupenem, aby nevyschl. Nůžky musí být velmi ostré, aby pletiva větvičky nerozdrtily. Řezná plocha má být skloněná směrem od pupene, aby voda nestékala přes pupen.

Hlavní řez růží se dělá zásadně na jaře po přezimování. Cílem jarního řezu je: – vytvarovat keř do pravidelného tvaru a omezit jeho růst v nežádoucím směru, – dopěstovat co nejkrásnější velké květy na dlouhých stoncích nebo více menších květů na větším počtu výhonků, – prodloužit život celého keře stálým zmlazováním a odstraňováním starých výhonků, čímž se povzbudí růst mladých bujných výhonků. Každá skupina růží se řeže jinak. Velkokvěté růže na záhonech se seřezávají na 3-6 pupenů na jednom výhonku. Slabé výhonky se zkracují víc, silné méně. Pokud z keře plánujete získat květy do vázy, růže se řežou hlouběji a ponechávají se 3-4 pupeny. Vyroste tak méně silných výhonků s velkými pěknými květy. U mnohokvětých růží se ponechává 3-6, v některých případech ale až 8 pupenů, což závisí především na kultivaru a stavu rostliny. Popínavé růže se řežou tak, aby vytvořily co nejvíce mladých, bujně rostoucích výhonků, z nichž popínavá růže druhým rokem kvete. U jednou kvetoucích popínavých růží se na jaře zkracují jen tenké konce výhonků, které jsou obyčejně namrzlé a hlavní řez se provádí hned po odkvětu. Tehdy se odstraní přestárlé výhonky, tj. výhonky starší než čtyři roky, až u povrchu půdy. Remontantní (vícekrát kvetoucí) kultivary popínavých růží v dolní části keře vyholují, proto se řežou tak, že se odstraní jeden nebo dva staré výhony nad zdravým pupenem blízko povrchu půdy. Sadové růže většinou nepotřebují žádný řez. Jejich keře se jen prosvětlují a konce slabých nebo přeschlých výhonků se zkracují.

Růže Miniaturní

růže se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat. Stromkové růže se řežou tak jako keříčkové, spíš hlouběji, aby se omezil objem a hmotnost koruny. Je třeba dbát na to, aby nový výhonek přispěl k dokonalému vytváření koruny.

Letní řez

Při letním řezu se zkracují jednotlivé příliš bujné výhonky, hlavně u keříků velkokvětých růží a u stromkových růží. Letní řez podporuje tvorbu dalších květů. Pokud se odstraňují odkvetlé květy až po opadání lístků obyčejným odštípnutím květního stonku tak, jak se to dělá u narcisů, tulipánů a pivoněk, je to zásadní chyba. Nový výhonek bude umístěný příliš vysoko a bude slabý, tenký a ohebný. Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržovat zásady správného letního řezu. Odkvetlý květ se má odstranit ještě před úplným opadáním lístků, tj. hned, když ztratil estetický vzhled. Velkokvětým růžím s odkvetlým květem je třeba odřezat i část stonku s neúplnými listy (trojčetnými) a s jedním listem úplným (pětičetným). Pupen ční vždy směrem ven stejně jako při jarním řezu. V září a později na podzim se růže zkracují minimálně a neřežou se ani růže s dlouhými stonky do vázy, aby dřevo vyzrálo a umělo se bránit proti mrazu. U remontantních popínavých růží podporuje letní řez opětovné bohatší kvetení.

Kypření

Růže vyžadují nakypřenou a nezaplevelenou půdu, proto mělká okopávka a časté kypření ušetří mnoho hnojení a zálivky. Zkypřená vrchní vrstva chrání hlubší vrstvy půdy před vyschnutím. Hlubokým kypřením se ale může rostlinám i uškodit, proto se obdělává jen do hloubky 10 cm. Zbytečně se mezi růže nemá šlapat, hlavně když je povrch půdy vlhký. Po každém nevyhnutelném vkročení je třeba půdu prokypřit. S blížícím se podzimem je nutné omezit kypření půdy, aby se zastavil růst a obnovování výhonků. Takto jsou růže připravené na úspěšné přezimování.

 Mulčování

Pro růže je velmi výhodné mulčování čili nastýlka. Záhon se zakrývá vhodným materiálem, např. listím, pokosenou trávou, rašelinou, dřevěnou kůrou nebo štěpkou. Ušetří se tím na delší období kypření půdy a také se nemusí tak často zalévat.

Zaštipování

Raným zaštipováním se upravuje růst příliš bujných výhonků. U výhonků, které by měly kvést v průběhu května, se mladý výhonek zaštipuje na 3-4 pupeny. Růže má potom více květů, ale kvete trochu později.

Hnojení

Na přihnojování růží se používají převážně složená kombinovaná hnojiva, tj. hnojiva obsahující různé živiny ve správném poměru. Růže jsou citlivé na vyšší obsah solí v půdě, proto se zejména na těžších půdách nesmí hnojiva předávkovat. Kořeny růží nesmí přijít nikdy do styku s čerstvou chlévskou mrvou, která by způsobila uhynutí zejména mladých sazenic. Drůbeží trus je vydatné hnojivo hlavně ve formě hnojivové zálivky, používá se ale velmi zředěný výluh zkvašeného trusu. Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. V půdách vylepšených rašelinou vytvářejí růže bohatší kořeny. Z organických hnojiv je nejlepší kompost, který se růžím přidává kdykoliv, ale zejména v předjaří, ještě před odstraněním zimní přikrývky. Na záhon se pokládá v síle asi 5 cm a mělce se zapracovává do vrchní vrstvy půdy.

Čas hnojení

Rozvrh hnojení by měl vypadat následovně.

1. Brzy v předjaří, jak to dovolí počasí, ještě před odkrytím růží (např. kompostem)

 2. Asi v polovině května, když růže začínají vytvářet pupeny, po dešti nebo po zavlažování, se přihnojí roztokem rychle působícího kapalného hnojiva. Každý keř se zalije 3 litry roztoku.

3. Koncem června se hnojivová zálivka stejným způsobem opakuje, opět na dobře zavlaženou půdu. 

4. Koncem října až začátkem listopadu se růže mají přihnojit draselnofosforečným hnojivem pro lepší vyzrání pletiv a zvýšení odolnosti vůči mrazu.

Růže lze hnojit i na list speciálními hnojivy pro listovou výživu rostlin, v deseti až čtrnáctidenních intervalech, tři až čtyřikrát za vegetační období.

Zavlažování

Růže potřebuje nejvíc vody v období nejintenzivnějšího růstu, tedy od jarního pučení a po prvním odkvětu, když začíná růst nových výhonků. Na zavlažování je třeba myslet už při kypření půdy, proto se vytvářejí mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda neodtékala ze záhonů, ale vsákla tam, kde je potřebná. Nezavlažuje se za prudkého slunečního záření. Při závlaze je nutné dbát na to, aby se voda nedostala na listy. Důležitá je i vydatná závlaha ještě před začátkem mrazů. Nebezpečí stupňují teplé slunečné dny v únoru a v březnu, když nadzemní části rostlin odpaří značné množství vody, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzává. Proto pokud je suchý podzim, je třeba růže vydatně zalít ještě před prvními mrazy.

Přezimování

Pro úspěšné přezimování je důležitý výběr odolných kultivarů. To platí hlavně pro popínavé růže, které se jen těžce dají zakrývat. U nás se musí většina pěstovaných růží chránit před mrazem přikrytím, nejlépe ornicí. Drobný mráz růžím neuškodí a přispěje k opadu listí. Růže stačí přikrýt před nástupem trvalých mrazů, případně mrazů silnějších než – 8 °C. Keříkové růže se přikrývají do výšky asi 20-30 cm. Nahrnutá zemina má proniknout mezi výhonky tak, aby nevznikaly dutinky, kde by mohlo mrznout nebo by se mohly rozmnožit plísně. V chladnějších podmínkách se osvědčí dodatečné přikrytí půdy jehličím.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Dobře ošetřované rostliny jsou odolnější vůči napadení chorobami a škůdci, proto je dobré dodržovat všechny pěstitelské rady. Rychlou a účinnou ochranu umožňují vhodné a včas použité chemické přípravky. Vhodným obdobím na postřik je pozdní odpoledne, když sluneční záření slábne a není třeba se obávat popálení listů. V zamračených dnech se může stříkat kdykoliv, ale vždy za bezvětří. Roztok má být jemně rozptýlený, proto se postřik neprovádí z malé vzdálenosti přímo na listy. Je třeba dodržovat stanovené ředění přípravků, neboť větší koncentrace může způsobit značné škody. Přípravky je potřeba střídat, hlavně organické. Při aplikaci je třeba dbát nejen na to, aby se rostliny nepoškodily, ale i na vlastní bezpečí. Je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření podle návodu a používat ochranné pomůcky.

Miniaturní růže se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat.

        Toto období je vhodné na nákup semen zeleniny. Neboť některé druhy zeleniny mají příliš dlouhou vegetační dobu, je dobré si je včas předpěstovat, abyste se i dočkali úrody. U druhů, které mají krátkou vegetační dobu jako salát a kedlubny, předpěstováním naopak docílíte brzké sklizně. Teplomilná zelenina jako papriky, rajčata, okurky, dýně a melouny nesnášejí chlad a jarní mrazy, proto je třeba si promyslet výsevy a zejména jejich samotnou výsadbu do skleníku, fóliovníku nebo do volné půdy. Na venkovní záhony se obyčejně vysazují po rizikových jarních mrazech, které se v poslední době trochu posouvají na období kolem 25.5. Nabízíme Vám praktického poradce pro odhadnutí správného termínu výsevu a výsadby do volné půdy podle zeleniny:

Spolupracujeme s nadšenými pěstiteli z akosadit.sk

Využijte svou plochu co nejefektivněji a vytvořte zároveň podmínky pro maximalizaci úrody!

Nechte si vytvořit svůj osevní plán speciálním algoritmem ZDE. Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů.

         Jaro je po zimě jako balzám na duši. Nejen pro své prodlužující se dny, více světla a slunce, pro lepší náladu a svěží vzduch, ale i pro rozmanitost barev, které vídáme v podobě barevných jarních květů. Na tento okamžik čekáme, ať už byla zima mírná nebo mrazivá. Prostě je to v nás.

Duše zahradníka se probouzí s postupným oteplováním tak, jako první jarní květiny. Už během zimních měsíců jste si určitě všimli, že začaly v teplejším období rašit listy tulipánů a narcisů. Mezi prvními se však i s květinami ukázaly sněženky a šafrán. Tulipánům a narcisům to potrvá trochu déle. Pokud máte starší výsadby, možná ani nezakvetou. Proč? Cibuloviny, které se vysazují na podzim mají tendenci zatahovat lety hlouběji a hlouběji do země, a proto když jsou už příliš hluboko, vyrostou jen listy a květní stonky žádné. Můžete je vykopat a vysadit mělčeji, nejlépe, pokud budete na výsadbu cibulovin používat plastové nebo tkáňové koše. Cibule jsou částečně ochráněny před různými hlodavci, kterým cibule chutnají a zabráníte sestupování cibulek do hloubky. Také je kdykoliv můžete přesadit a zejména na záhoně najít.

Cibuloviny patří do skupiny rostlin s nejrozmanitější výškou, barvou, vůní a použitím. Kromě pěstování na záhoně se dají pěstovat i v nádobách a dokonce i rychlit v bytě. Pěstují se pro kombinované záhony s dvouletkami nebo na smíšených trvalkových záhonech, kdy záhon rozveselí zejména v časném jarním období, kdy málokteré rostliny kvetou. Vyniknou ve skalkách, pod stromy, v trávníku i v dlouhém pásu podél domu nebo plotu.

Do zastíněných částí jsou vhodné zejména ty drobněkvetoucí, nebo jinak nazývané drobné cibuloviny jako modřence, sněženky, ladoňky, puškinie, nízké okrasné česneky a tavolíny. Možná si myslíte, že ve stínu se jim nebude dařit. Právě naopak. V původním domácím prostředí pocházejí z řídkých lesů. Vykvetou ještě dříve než se zalistuje porost nad nimi, proto je můžete vysadit do podobných podmínek. V době olistění stromů a keřů se už budou zatahovat. Svůj účel však splní. Vyšší druhy jako hyacinty, narcisy, tulipány jsou určeny na slunné až polostinné stanoviště, spíše na záhony. Abyste nepřišli o tento zážitek, nezapomeňte na jejich podzimní výsadbu.

        Kdo by si nepřál, aby mu na terase během celého roku něco kvetlo a bylo zajímavé, voňavé a estetické? Samozřejmě dá se to. Třeba si jen sednout, vybrat rostliny a vhodně je vysadit tak, aby kvetly postupně a zaujaly třeba barevně, listy, habitem a vůní.

Když mluvíme o balkonovkách, nemusí jít striktně o muškáty a petúnie. V podstatě můžeme mluvit o jakékoliv trvalky, dřevině, kterou budete pěstovat na balkoně nebo terase a během ročního období nějakým způsobem změní svůj vzhled.

Nápadité a pestré čtyři roční období

Na JAŘE jsou balkony zaplněné jarními cibulovinami, tulipány (Tulipa) a narcisy (Narcissus), sedmikráskami (Bellis), maceškami (Viola), kvetou šácholany (Magnolia) a okrasné třešně (Prunus avium), čilimníky (Cytisus) i zlaté deště (Forsythia).

LÉTO je charakteristické oleandry (Nerium), sanvitálie (Sanvitalia), muškáty (Pelargonium), petúniemi (Petunia), letním šeříkem (Buddleia), krásnoočkom (Coreopsis) a různými trvalkami jako echinacea (Echinacea), třapatka (Rudbeckia)...

PODZIM je ve znamení barev a okrasných trav. V nádobě vynikne ostřice (Carex), ozdobnice (Miscanthus), vousatec (Pennisetum), imperata (Imperata), přísavník (Parthenocissus), javory (Acer), brslen (Euonymus), chryzantémy (Chrysanthemum), starček (Senecio). Nezapomeňte vysadič jarní cibuloviny do nádob. Ty Vás potěší brzy na jaře, dokonce některé vykvetou i z pod sněhu.

ZIMA je trochu komplikovanější ale není těžké vybrat dřeviny, keře a trvalky tak, aby zaujaly i v tomto nepříznivém období. Vyniká břečťan (Hedera), vřes (Calluna), vřesovce (Erica). Hlavními dřevinami jsou však stálozelené jehličnany a keře (túje, borovice, cypřiše, jalovce, smrky, bobkovišeň, zimostráz, skalník). A to, že nekvetou? Zajmou určitě tvarem, výškou a zbarvením jehliček, které nemusí být striktně jen zelené.

Do větších nádob můžete vysadit dřeviny, které Vám rozkvetou v zimě, v předjaří, například vilín (Hamamelis), líska (Corylus). Určitě jsme Vás z části inspirovali.

Samozřejmě existuje několik stovek dalších rostlin, které se dají pěstovat a vzájemně kombinovat na balkoně a terase. Pokud chcete hezký balkon a terasu, určitě tyto prostory využívejte během celého roku. Ani zima Vás nesmí odradit.

      Momentálně patří mezi moderní a velmi oblíbené drobné stavby v užitkové zahradě. Kromě toho, že působí esteticky, jsou i praktické a velmi dobře se v nich pěstují květiny, zelenina i bylinky. I na malé ploše si tak dokážete vypěstovat alespoň základní zeleninu. Vyvýšené záhony jsou vhodné i na místech v zahradě, kde je nevhodná půda jako jíl nebo příliš suchá písčitá půda, i na místech, kde je množství suti zakopané přímo v půdě. Použitím vyvýšených záhonů Vám odpadá pracné odstraňování plevele, okopávání a rytí. Pokud nad nimi uvažujete, vyberte jim vhodné místo, se spoustou slunce, s částečným stínem, v blízkosti vodního zdroje.

K vytvoření budete potřebovat dřevěné hranoly, případně střešní latě, hřebíky, šrouby, Aku vrtačku, textilii, nátěr na dřevo a množství substrátu či vlastního kompostu a listovky. Záhony můžete kromě dřeva vytvořit i pomocí starých cihel, cihel klinker nebo uzavřených místností, či jiných betonových obrubníků a kamenů. To už necháme na Vás. Velikostně je přizpůsobte danému prostoru a Vašim pěstitelským nárokům.

V jednom záhoně nemusíte pěstovat jen jeden zeleninový druh. Vhodnější je druhy střídat. I záhon tím bude vynikat. Po obvodu můžete vysadit i letničky a bylinky. Případně zvolte několik záhonů, kde jeden bude pro listovou a kořenovou zeleninu, druhý pro plodovou zeleninu a jahody a třetí například pro bylinky. Na spodní části záhonu by textilie neměla být. Půda by měla dýchat, přebytečná voda musí odtékat. Tím, že tam bude vysoká vrstva půdy a hustě osázena zelenina, plevel nebude mít šanci. Takto uzavřená plocha se i snadno udržuje a čistí.

Na bylinky si můžete vytvořit i záhony ve tvaru pyramidy nebo bylinkovou spirálu. Vytvořit je můžete nyní na podzim - na dno vysypte listí, zahradní zeminu a kompost. Do jara se to dokonale rozloží. Stačí už jen doplnit zbývající část substrátu nebo vlastní kompost a můžete vysévat a vysazovat. Pokud jste se rozhodli pro dřevěné trámy a prkna, vnitřek záhonu obalte textilií, fólií a dřevo naimpregnujte. Voda, slunce, zima a množství živočichů, to vše působí na dřevo venku. Aby Vám vydrželo co nejdéle, musíte jej natřít. Pokud máte nároky i vzhledové, vyberte si barvu, která zapadne do celkového stylu a kompozice zahrady. Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů.

Co vlastně znamená Vintage?

V doslovném překladu by mělo jít o něco staré, historické, původně klasické, co již bylo a momentálně je to opět vzácné a nadčasové. V zahradní architektuře je to zahrada našich prababiček, která se vyjímala za dřevěným plotem s hliněnými džbány, zpoza kterého voněl nádherný šeřík.

Celá zahrada voněla sladkým nektarem kvetoucích stromů a keřů, hýřila barvami a ty se střídaly téměř pravidelně po celé ploše. Vynikaly zejména trvalky, pivoňky, plaménky, růže a hortenzie, které svými obrovskými hlávkami téměř do podzimu, dodávaly zahradě jedinečnost a šarm.

Na prvním místě jsou právě trvalkové záhony, které vynikaly tak, jakoby tam byly odjakživa. Nebylo tam místo pro žádné textilie, kůru ani štěrk. Pouze plocha osázená rostlinami, která samovolně jakoby splývala s okolím. Samozřejmostí byly odplevelené záhony.

Správná hustá výsadba a použití vhodných trvalek však zajistila, že plevel neměl šanci a ošetřování jednotlivých záhonů nebylo nutné. Čím byly porosty starší, tím byla zahrada divočejší a krásnější. Z barev vynikala zejména růžová, modrá, fialová a bílá. Nechyběla levandule, stračka, srdcovky, náprstníky, třapatky a kopretiny. Blízko domu byl i ovocný sad, který na jaře působil opravdu jedinečně, kvetoucí třešně a jabloně se vyjímaly nad ostatním a oznamovaly, že je tu jaro.

Chtěli byste si i vy založit zahradu ve vintage stylu nebo alespoň část zahrady?

Není nic lehčí než zastavit čas pomocí vhodných dřevin, trvalek, materiálů, doplňků a vytvořit svou vintage zahradu snů. Mezi nejatraktivnější doplňky do vintage zahrady patří bílé lavičky, houpačky, pergoly a oblouky na popínání růží. Může jich být i více kusů než jeden. K dotvoření použijte okolní předměty, staré kolečka, hliněné džbány a nádoby, které již poznamenal čas a vysaďte do nich zcela jednoduché trvalky nebo letničky na dotvoření kompozice. Pod starou jabloní musí být určitě lavička. Nezapomeňte na staré konve, hodiny, ptačí budky, jmenovky, tabulky, svícny a židle, prostě všechno co je, staré, čemu můžete jemnou patinou vrátit šmrnc a zakomponovat to v zahradě. Vyberte si místo v zahradě, kde vytvoříte kompozici stejnou jako v bytě. S místem k sezení, obklopené zelení a se vším tak, jakoby právě někdo z toho místa vstal a odešel.

Dbejte na výběr přírodních materiálů,  zejména kamene a dřeva. Nebojte se používat kov, porcelán, keramiku a různé látky s jednoduchým potiskem, polštáře, závěsy a staré bedničky, palety, květináče s bylinkami a kobercovými trvalkami. V jarním období samozřejmě nezapomeňte na drobné cibuloviny. A pak si v houpačce s knihou v ruce nebo na lavičce pod velkým stromem můžete dopřát tu nadčasovost a příjemné chvíle.
V naší nabídce najdete všechny dřeviny a trvalky, se kterými dokážete vytvořit jedinečnou vintage zahradu. Při kombinování použijte jemné barvy dostupných kultivarů. Pro dosažení ještě lepšího efektu vybírejte pastelové barvy a odstíny jedné barvy, například celý kout slaďte do jemně růžova, čistě bíla nebo do modra.

Seznam vhodných dřevin a trvalek:

šeřík (Syringa), komule (Buddleja), kalina (Viburnum), vajgélie (Weigela), pivoňka (Paeonia), srdcovka (Dicentra), hortenzie (Hydrangea), popínavé růže (Rosa CLG.), levandule (Lavandula), šalvěj ( Salvia), stračka (Delphinium), náprstník (Digitalis), třapatka - echinacea (Rudbeckia, Echinacea), kopretina (Leucanthemum), plamínek (Clematis),
lobelka (Lobelia), lobulárie (Lobularia), iberka (Iberis), mydlice (Saponaria), muškáty (Pelargonium), popínavá hortenzie (Hydrangea petiolaris), okrasné trávy, mateřídouška (Thymus), ....