Blog

Tato rozkošná sluníčka opravdu patří do trvalkového záhonu zalitého sluncem. Už ve starých venkovských zahradách měla své významné postavení. Máme na mysli nyní klasickou echinaceu purpurovou – třapatku nachovou. Kromě toho, že patří mezi léčivé rostliny, se řadí mezi typické dlouho kvetoucí trvalky. Pestré barvy echinacey pak jistě ozvláštní každou zahradu.

Po řezu mají tendenci vykvést opakovaně. V posledním období je zaznamenán obrovský vzestup a oblíbenost znovu používat tuto trvalku do záhonů díky novým kultivarům a zářivým barvám.

Echinacea - třapatka se vyznačuje tmavým vystouplým terčem v podobě ježka. Název trvalky pochází z latinského slova ehinops (ježek). Dominuje zejména okvětními jemně převislými lístky, které mohou být různě široké, zvlněné, nebo střapaté a také různých barev. Výjimkou není bílé, žluté, růžové, vínové zbarvení a různé odstíny těchto barev.

Jsou to vyšší trvalky a vyniknou ve skupinových výsadbách. Každoročně vás na trhu překvapí nové a nové kultivary, protože na šlechtění je tato trvalka jako stvořená.

Kdy kvete echinacea

Echinacea většinou kvete až druhým rokem. Květy se přitom objevují od června do října. V tomto období lze také sklízet její semena. Zbarvení květů závisí na konkrétním druhu. Jednat se může o světle růžovou až fialovou, bílou nebo žlutou. Echinacea na podzim i v létě vaši zahradu zahalí do krásných pestrobarevných odstínů.

Echinacea druhy

Podlehněte šarmu kultivaru ´Cleopatra´ nebo ´Milkshake´. Právě Milkshake je opravdu úchvatný kultivar. Terč je plnokvětý, smetanově bílý s oranžovým očkem a z něj vyrůstají převislé dlouhé krémově bílé lupeny.

Nebo chcete pěstovat něco neobvyklého? Pak je pro vás stvořen kultivar ´Southern Belle (R) ´. Květy jsou velmi atraktivní. Terč je tmavě růžový, vypouklý až rozcuchaně působící a z něj vyrůstají převislé dlouhé růžové tenké lupeny typické pro třapatky.

Echinacea 'Prima Ginger' se řadí mezi vyšší trvalky s krásnými oranžovými až červenými pevnými lupeny.

Kultivar 'Cheyenne Spirit' zahrnuje mix barev. Díky tomu můžete na zahradě pěstovat červenou, žlutou, zlatou, oranžovou i purpurovou echinaceu.

Růžová echinacea 'Glowing Dream' skvěle vynikne v rámci vašeho trvalkového záhonu. Vaše srdce si jistě získá díky atraktivním tmavě růžovým květům. Další růžovou echinaceou je také odrůda 'Papallo Semi Double Pink', varianta 'Magnus' nebo třeba 'Hot Summer'.

Pokud toužíte spíše po bílé echinacey, můžete se rozhodnout pro pěstování kultivaru 'Kismet White' nebo 'Alba'. Smetanově zelené květy pak nabídne varianta 'Green Jewel'.

Mezi krásné oranžové echinacey se řadí odrůda 'Marmalade' dosahující do výšky 60 až 90 cm. Neméně úchvatnou variantou je také kultivar 'Tiki Torch'.

Pokud se chcete pustit do pěstování červené echinacey, stojí za zmínku například odrůda 'Tomato Soup'. Její název jasně napovídá, na jaký odstín se můžete těšit. Vaši zahradu jistě promění také varianta 'Hot Papaya'.

Jak pěstovat echinaceu

Nejsou náročné na pěstování. Vysaďte je na slunný záhon, s průměrnou závlahou a středně výživnou půdou. V polostínu budou sice růst, ale ne dostatečně kvést.

Tip zahradního architekta

Echinacea nejlépe vynikne ve větší skupině, nikoliv jako solitérní rostlina. Do trvalkového záhonu ji vysazujte alespoň po 3 až 5 kusech jednoho kultivaru. Výsadba tak bude působit přirozeněji a během kvetení vytvoří výrazný barevný efekt. Velmi pěkně se kombinuje s okrasnými trávami, šalvějí, šantou, perovskií či rozchodníkovcem.

Při výběru stanoviště myslete především na dobře propustnou půdu. Echinacea po zakořenění zvládne i kratší období sucha, mnohem hůře však snáší dlouhodobě přemokřenou půdu, zejména během zimy. Právě zimní vlhkost bývá častým důvodem, proč rostlina po několika sezónách ze záhonu zmizí.

Praktická rada: Odkvetlé květy nemusíte na podzim odstranit všechny. Několik květenství ponechte na rostlině až do jara – záhon bude zajímavý i během zimy a semena zároveň poslouží jako potrava pro ptáky. Zbylé odkvetlé květy můžete během léta průběžně odstřihávat, čímž podpoříte tvorbu dalších květů.

V našem e-shopu najdete echinaceu v mnoha různých barvách . Vysaďte si tato krásna sluníčka na vaší zahradě i vy.

Dosahují výšky 40-70 cm. Kvete od června do října, často až do mrazů. Listy jsou drsné, podlouhlé a zelené.

Atraktivní je i v zimě, pokud neodstraníte odkvetlé květenství. Na zimu zatahuje a na jaře můžete oříznout celou rostlinu.

Rozmnožuje se dobře i semeny. Nově vzniklé kultivary však semeny nerozmnožíte. Tam je vhodné provést jarní dělení trsů. Přečtěte si jak správně rozmnožovat echinaceu ale i jiné trvalky jako například kokardy, astru nebo Heucheru.

Určitě však stojí za to, začít pěstovat trvalky, které si zamilujete. Echinacea v záhoně nádherně vynikne a patří k nejdéle kvetoucím trvalkám.

Echinacea stříhání

U echinacey se v říjnu stříhají odkvetlé květy. Pokud je ale náhodou zapomenete ostříhat, neznamená to zásadní problém. Rostlinu můžete klidně odkvetlých květů zbavit až na jaře, konkrétně zhruba v březnu.

Echinacea zazimování

I když echinacea mráz nemá ráda, v našich podmínkách většinou zimu přečká bez problémů. Rostlině můžete pomoci alespoň tím, že před začátkem zimy nahrnete ke kořenům větší množství půdy. Pokud echinaceu pěstujete v chladnějších lokalitách, můžete ji navíc přikrýt chvojinou.

Echinacea pěstování v květináči

Echinaceu lze bez potíží pěstovat nejen v trvalkovém záhoně, ale i v nádobách na balkoně nebo na terase. Při pěstování v květináči pamatujte na pravidelnou zálivku.

Echinacea výsev

Pokud se rozhodnete pro výsev echinacey ze semen, můžete k tomuto kroku přistoupit již v březnu. Výsev lze provádět buď na stanoviště (ideálně do pařeniště), nebo doma za okno za použití výsevných misek. Zhruba po dvou měsících od výsevu lze rostliny přesadit na jejich stanoviště.

Echinacea vyžaduje lehkou a vzdušnou půdu. Proto pamatujte na pravidelné kypření půdy kolem rostliny. Hnojením pak můžete docílit bohatšího květu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aktualizováno 9/2026

Tulipány patří k nejkrásnějším poslům jara a každý rok rozzáří zahrady záplavou barev. Ať už dáváte přednost klasickým červeným květům nebo neobvyklým odrůdám, správné pěstování tulipánů je základem bohatého kvetení. V tomto článku se dozvíte, kdy a jak sázet tulipány, jak o ně pečovat a na co si dát pozor, aby vaše zahrada na jaře doslova rozkvetla.

Tulipány druhy

Tulipány existují v desítkách odrůd a barevných variant, které se liší nejen vzhledem, ale i dobou kvetení či výškou. Pěstování tulipánů v zahradě tak začíná výběrem vhodného druhu.

Skalkové tulipány

Pokud hledáte jemné a nenáročné květiny pro menší záhony nebo skalničky, ideální volbou jsou skalkové tulipány. Tyto nízké a často raně kvetoucí druhy vyniknou zejména na slunných místech a dobře se kombinují s ostatními jarními cibulovinami.

Jednoduché tulipány

Oblíbenou klasikou mezi zahrádkáři zůstávají jednoduché tulipány, které mají pravidelný tvar květu a kvetou většinou brzy na jaře. Jsou vhodné do řádkových výsadeb, květinových záhonů i květináčů, a často tvoří základ jarních květinových aranžmá.

Ostatní tulipány

Do kategorie ostatní tulipány pak patří pestrá škála okrasných a často i výraznějších odrůd – například zelenokvěté, papouškovité nebo liliokvěté tulipány.

Vyberte si tulipány, které rozzáří vaši zahradu a přinesou do ní jaro

Kdy sázet tulipány

Pokud po těchto rostlinách v zahradě toužíte i vy, jistě budete dříve nebo později řešit, kdy se sází tulipány. Tulipány se sázejí na podzim, ideálně od poloviny září do konce října. Jednotlivé cibule totiž potřebují čas pro zakořenění, než začne mrznout. Přezimováním v půdě projdou přirozeným „chladem“, který je klíčový pro jarní kvetení. Sázení tulipánů na podzim je tedy prvním předpokladem úspěchu v dalším roce.

Kdy zasadit tulipány na jaře

Výsadba tulipánů a jiných cibulovin se nejčastěji provádí právě na podzim. Pokud se rozhodnete pro jejich jarní výsadbu, pravděpodobně nevykvetou vůbec, nebo jen velmi slabě a pozdě. V některých případech se ale cibule v zemi aklimatizují a květ přinesou až další jaro – za předpokladu, že dobře přečkají zimu. Sázení tulipánů na jaře tak, abyste docílili květů v létě, proto doporučit nelze.

Tulipány sázení

Nyní se pojďme podrobněji podívat na to, jak pěstovat tulipány. Teplota půdy pro sázení tulipánů by se měla pohybovat kolem 10 °C. Důležité je, aby ještě nepanovaly mrazy. Velkou roli hraje také správně zvolené stanoviště. Ideální je slunné místo nebo polostín. Vyhýbejte se místům, kde stojí voda, mohly by zde totiž začít uhnívat jednotlivé cibule. 

A jak sadit tulipány? Půdu pro výsadbu tulipánů volte dobře propustnou, ideální je písčitá nebo hlinitá. Před samotnou výsadbou je vhodné půdu nakypřit do hloubky zhruba 20–30 cm. Cibule sázejte do dvojnásobné až trojnásobné hloubky výšky cibule (tedy cca do hloubky 10 až 15 cm). Tulipány se sázejí špičkou nahoru a rozestup mezi jednotlivými cibulemi by měl činit 8 až 10 cm. Po zasazení cibulek vše zasypte zeminou a jemně přitlačte. Nezapomeňte na důkladnou zálivku, aby se zemina usadila. Celek můžete přikrýt mulčem, abyste cibule ochránili před mrazem.

Praktický trik při výsadbě: Cibulky si nejprve rozložte

Než začnete hloubit jamky, položte všechny cibulky na povrch půdy a podívejte se na budoucí výsadbu s odstupem. Velmi rychle uvidíte, kde je cibulek příliš mnoho, kde naopak chybějí a zda jednotlivé skupiny působí přirozeně. Teprve když jste s rozmístěním spokojeni, začněte cibulky vysazovat. Tento jednoduchý postup je obzvlášť užitečný při kombinování více barev a odrůd.

Tip zahradního architekta: Vysaďte tulipány do skupin

Pokud chcete, aby tulipány na záhoně působily přirozeně a zároveň vytvořily výrazný barevný efekt, nevysazujte je jednotlivě v pravidelných rozestupech. Mnohem lépe vyniknou ve skupinách po 7 až 15 cibulkách jedné odrůdy nebo podobných barevných odstínů. Na větší ploše můžete vytvořit několik nepravidelných skupin, které se budou mezi ostatními rostlinami přirozeně opakovat.

Tip: Pokud nechcete, aby po odkvětu tulipánů zůstala na záhoně prázdná místa, vysaďte je mezi trvalky, které začínají naplno růst o něco později. Vhodné jsou například kakosty, šanty, šalvěje nebo okrasné trávy. Když listy tulipánů začnou žloutnout a ztrácet na atraktivitě, postupně je zakryjí nové listy trvalek.

Sázení tulipánů do květináče

Sázení tulipánů do květináče se v několika ohledech liší od klasické výsadby do záhonu. Pojďme se proto podívat na to, jak pěstovat tulipány v květináči. Cibule se v květináči sázejí mělčeji, obvykle do hloubky 8–10 cm, protože vrstva zeminy je menší. Na rozdíl od záhonu, kde se dodržují rozestupy kolem 8–10 cm. 

Na dno květináče je důležité umístit drenážní vrstvu – například keramzit nebo štěrk – a použít kvalitní, dobře propustný substrát. Po výsadbě tulipány zalijeme, ale na rozdíl od záhonu musíme květináč občas zkontrolovat, protože zemina v nádobě rychleji vysychá.

Tip zahradního architekta: Vyzkoušejte „lasagne“ výsadbu

Do větších květináčů můžete cibuloviny vysadit v několika vrstvách nad sebou. Této metodě se někdy říká „lasagne“ výsadba. Do nejhlubší vrstvy můžete umístit větší cibuloviny, například tulipány, nad ně narcisy nebo hyacinty a nejvýše drobnější cibuloviny, jako jsou krokusy či modřence. Cibulky jednotlivých vrstev ukládejte tak, aby neležely přímo nad sebou. V jedné nádobě tak získáte bohatší výsadbu a postupné kvetení během jara.

Velkým rozdílem je také přezimování – zatímco tulipány v zemi běžně přezimují bez problémů, v květináči hrozí promrznutí cibulí. Proto je vhodné květináče obalit izolačním materiálem, přenést je na chráněné místo nebo je zakopat i s nádobou do země. Po odkvětu necháme listy zcela zežloutnout a poté cibule buď vyjmeme a uskladníme, nebo je ponecháme v květináči až do podzimu. Sázení tulipánů do nádob může být skvělým způsobem, jak ozvláštnit balkon nebo terasu.

Co s odkvetlými tulipány

Po odkvětu tulipánů je důležité se o ně správně postarat, aby mohly vykvést i příští rok. Ihned po odkvětu ustřihněte nebo odlomte květ (se semeníkem), ale rostlině ponechte zelené listy. Díky tomu tulipány nebudou zbytečně vkládat energii do tvorby semen. 

Listy nechte zcela zežloutnout a zvadnout a až poté je odstraňte. Pokud máte tulipány jako trvalku na stejném místě, můžete cibule nechat v zemi. Pokud jsou v květináči nebo na méně vhodném stanovišti, můžete je po zatažení listů vyjmout, usušit a uskladnit.

Kdy kvetou tulipány

Tulipány kvetou na jaře – obvykle od dubna do května. Konkrétní doba kvetení však závisí na odrůdě a počasí. Zatímco rané druhy tulipánů mohou v některých případech vykvést již koncem března, u pozdních se květy objevují až na konci května. 

Pokud chcete, aby rostliny vykvetly dříve než přirozeně na jaře, používá se k tomu takzvané rychlení tulipánů. Cílem této techniky je napodobit podmínky panující během podzimu. Cibule se nejprve chladí – uloží se na 10–14 týdnů do chladu (5–9 °C), např. do lednice nebo sklepa. Následně se zasadí do květináče a přenesou se do teplejšího prostředí, kde začnou rašit a kvést.

Kdy vybrat tulipány ze země

Tulipány by se měly vyjmout ze země po odkvetení, až když jejich listy úplně zežloutnou a uschnou. Obvykle to nastává v červnu až červenci, záleží však na počasí a konkrétní oblasti. Pokud byste cibule ze země vybrali dříve, cibule by zeslábla, jelikož by ji listy nestihly dostatečně vyživit. Kvůli tomu by následně další rok nemusela vykvést. 

Cibule z půdy vždy vyrýpněte velmi opatrně. Odstraňte z nich zbytky hlíny a suchých listů a nechte je zhruba týden vyschnout na suchém a vzdušném místě. Následně je můžete uložit na tmavé, suché a chladné místo až do podzimní výsadby. 

Tip zahradního architekta: Co dělat, když tulipány po několika letech kvetou méně

Možná jste si všimli, že tulipány první jaro nádherně kvetou, ale v dalších letech jsou květy menší nebo se objevují pouze listy. Nemusí jít o chybu v pěstování. Některé moderní odrůdy postupně ztrácejí vitalitu a nemusí se chovat jako spolehlivé trvalky. Pokud chcete tulipány ponechávat na záhoně více let, vybírejte druhy a odrůdy vhodné k naturalizaci. Pomůže také slunné stanoviště, dobře propustná půda a ponechání listů až do jejich úplného zežloutnutí.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aktualizováno 9/2026

Znáte keř, který splňuje po všech stránkách kritéria pro dokonalou dominantu zahrady? Právem si to zaslouží určitě komule (Buddleja davidii), která mezi pěstiteli nese i název letní šeřík nebo motýlí keř. Patří mezi výše rychle rostoucí keře, které se v době květu majestátně tyčí nad zbytkem podrostových výsadeb.

Rašit začíná poměrně brzy a naopak listy si ponechává často i po mrazech. Některé listy zůstávají na keři během celé zimy. Samozřejmě, jen pokud je mírná. Na jaře po odeznění největších mrazů vyžaduje hlubší řez, protože kvete na novém dřevě. Ponechají se jen základní kosterní větve, které se seříznou na 50 cm. Bez problémů z nich dokáže bohatě obrůst.

PRAKTICKÁ ZKUŠENOST: Pokud se vám komule po zimě zdá suchá a bez života, nespěchejte s jejím odstraněním. Nadzemní část může během zimy namrznout, ale rostlina je často schopná znovu obrazit ze spodní části keře. Komule navíc může na jaře začít rašit poměrně pozdě, proto jí dejte dostatek času.

TIP: Dopřejte komuli dostatek prostoru

Při výsadbě myslete na její konečnou velikost. Komule dokáže během jediné sezóny vytvořit dlouhé a široce rozložité výhony, proto ji nevysazujte příliš blízko chodníků, teras ani drobnějších trvalek. Vyšší kultivary nejlépe vyniknou v zadní části záhonu nebo jako solitéry, kde mají dostatek prostoru pro vytvoření přirozeného tvaru.

Kvete nádhernými latnatými soukvětími v létě až do prvních mrazů. Známe je v odstínech fialové, modrofialové, růžové, bílé i karmínové. Kromě klasických šeříkových soukvětí mívá podle druhu i jiné barevné provedení.

Aktuální nabídka komule v našem eshopu - vyberte si

Květiny intenzivně voní a lákají do zahrady motýly a jiné opylovače. Motýli, zejména babočka paví oko, milují fialové květy komule. Pokud chcete docílit opakovaného kvetení, dejte si tu námahu a odstraňujte odkvetlá květenství. Na podzim dokáže znovu rozkvést. Dá se toho však docílit, jen pokud je nižších rozměrů.

Motýlí keř pěstování

Vyžaduje slunné stanoviště, neboť v polostínu a ve stínu slaběji kvete. Půda by měla být výživná, ale propustná a s podílem písku. Mělce koření. V jarním období může namrznout, ale velmi dobře regeneruje. Uvítá ochranu v podobě podestýlky. Buddleja davidii 'Nanho Purple' je zakrslejší kultivar s elegantně převislými větvičkami.

Zajímavé kultivary: 'Royal Red', 'White Bouquet', 'Nanho Purple', 'Pink Delight', 'Nanho Blue', 'Black Knight'.

Žlutě kvetoucí je např. Buddleja madagascariensis nebo Buddleja × weyriana 'Sungold', která patří k hybridům. Květy jsou uspořádány v kulovitých shlucích podél kvetoucí latě. Voní a také lákají neuvěřitelné množství hmyzu. Nejzajímavější žlutě kvetoucí je snad Buddleja globosa'Orange Ball', která má jednotlivá kulovitá květenství na samostatných stoncích. A jako hybrid z ní vznikl i u nás pěstovaný 'Sungold'.

Nejrychlejším způsobem rozmnožování je řízkování v létě (červenec - srpen). Odřezky musí být polodřevnaté, vyzrálé, bezkvěté a namočené do stimulátoru, který urychlí jejich zakořeňování přímo v půdě nebo v nádobě. Pro dosažení rychlejšího efektu v zahradě doporučujeme zakoupit vyšší kontejnerové sazenice, které vykvetou již v prvním roce po výsadbě.

Rádi bychom vyzdvihli i zajímavou komuli střídavolistou (Buddleja alternifolia), která se vyznačuje dlouhými soukvětími květů, které se střídají po celé délce nového výhonku. Je odolnější vůči mrazům než komule Davidova. Vyžaduje dostatečný prostor, aby zavěšená kvetoucí květenství dostatečně vynikla. Může být růžové nebo fialové barvy. Má střídavé postavení listů a řeže se po odkvětu v létě. Kvete pak na nových výhoncích. Řezat se však nemusí a to kvůli svému přirozenému volnému tvaru.

Komule vynikne ve volně rostoucím živém plotě, jako výplňový keř v pozadí smíšeného záhonu, ve velké nádobě, ale i jako solitér v trávníku.

RADA: Komule v nádobě potřebuje více péče

Kompaktnější kultivary můžete pěstovat také ve větší nádobě na terase nebo balkoně. Vyberte dostatečně velkou nádobu s odtokovými otvory a použijte kvalitní, dobře propustný substrát. Komule pěstovaná v nádobě je citlivější na vysychání kořenového balu i zimní mrazy, proto potřebuje pravidelnější kontrolu zálivky a během zimy ochranu kořenů.

TIP: Komule jako magnet pro motýly

Chcete-li vytvořit zahradu atraktivní pro motýly a další opylovače, kombinujte komuli s dalšími postupně kvetoucími rostlinami. Vhodnými společníky jsou například levandule, šalvěj, šanta, třapatka, rudbekie nebo rozchodníky. Záhon tak bude zajímavý po delší část sezóny a nabídne opylovačům více zdrojů potravy.

Zpříjemněte si letní dny a večery posezením v zahradě s rozkvetlou komulí.

TIP: Přečtěte si také článek o kvetení vistárie .

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aktualizováno 9/2026

Česnek je zeleninou, bez které se neobejde žádná kuchyně. Cítit ho v plackách, polévce i mase. Vynikající jsou i pomazánky. Je to afrodiziakum a zároveň účinně bojuje proti chřipce. Pokud najdete místo v zahradě, určitě si ho vysaďte.

Pěstování česneku

Není náročný na pěstování a vyhovuje mu téměř každá půda, kromě těžké podmáčené půdy. Česnek se rozděluje podle pěstitelské odrůdy na jarní a podzimní. Podzimní odrůdy můžete vysazovat od konce října do trvalého zamrznutí půdy, podle podmínek i do poloviny prosince. Další rozdělení je z botanického hlediska:

Paličáky - s květným stonkem a pacibulkami. Pokud chcete získat větší stroužky, květní stonky je nutné vylamovat. I z pacibulek získáte česnek. V prvním roce vyrostou kulaté hlávky, které se v druhém roce rozdělí a získáte klasický česnek.

Nepaličák - nevytváří květní stonek a cibule je více složena

Jak vysadit česnek

Vysazuje se do předem připravené, odplevelené a prokopané půdy, čerstvě nehnojené. Ideální po okurkách, košťálovinách a bramborách. Nevhodnými předplodinami jsou luštěniny a cibule. Pravidelným střídáním plodin zamezíte výskytu škůdců a chorob a podpoříte i zdravější růst.

Pozor na mělké výsadby. Česnek vysazujte hluboko 8 - 10 cm do řádků, podle velikosti stroužků. Jednotlivé rozestupy by měly být 10-15 cm od sebe, rady 20 - 30 cm.

TIP Z PRAXE: Stroužky sázejte správnou stranou

Při výsadbě česneku dávejte pozor na orientaci stroužků. Do půdy je vkládejte širší, plochou částí směrem dolů a špičkou nahoru. Právě ze spodní části vyrůstají kořeny, zatímco ze špičky nový výhonek. Stroužky do půdy netlačte násilím, abyste nepoškodili jejich spodní část. Jednodušší je připravit jamku nebo rýhu, stroužek do ní vložit a následně ho zahrnout zeminou.

Stává se, že česnek do zimy ještě vyroste. Mnozí mají zkušenosti, že to není překážkou, ale nemělo by se to stát. Pravděpodobně se jednalo o mělkou výsadbu. Hrozí omrznutí. Během teplého období během zimy a dostatečných srážek se však tomu mnozí nevyhnou, pokud je česnek vysazený mělce.

Vyberte si z naší aktuální nabídky kuchyňského česneku na podzimní výsadbu

Pokud z nějakého důvodu podzimní výsadbu nestihnete, každý česnek se dá vysadit i na jaře. Většinou to nemá vliv na výši výnosu. Počítejte však s pozdějším sběrem.

Pozor i na okopávání, aby se nepoškodila výsadba. Česnek má první listy křehké. Proto doporučujeme jen prokypření kolem a samozřejmě během května a června mu vyhovuje bohatší zálivka. Pro česnek je důležitá provzdušněná půda alespoň 3x za sezónu.

České a slovenské odrůdy česneku

V naší nabídce najdete například i tyto vynikající odrůdy:

Lukan

je nepaličák, s velmi ostrou a zároveň příjemnou chutí. Obal je bílý s jemně fialovým nádechem. Výborně se skladuje. V jedné hlavičce může mít 8-17 stroužků.

Vekan

je paličák, s příjemnou ostrou chutí. Obal je šedobílý s výraznými fialovými skvrnami. Skladovatelnost je dobrá, dá se sklízet i za zelena. 8-12 stroužků v hlavičce.

Záhorský II

je nepaličák se širokými listy. Obalové suknice jsou šedobílé. Má dobrou skladovatelnost a ostrou ušlechtilou chuť. V hlavičce se může nacházet 8-15 stroužků.

Mojmír

je slovenská odrůda česneku. Je to nepaličák. Vytváří středně pevné až pevné cibule. Obal je šedobílý, s řídkým výskytem fialových skvrn. Chuť je příjemná, ušlechtilá.

Matúš

je další slovenská odrůda česneku. Je to paličák, který se vyznačuje ostrou, příjemnou chutí. Obalové suknice jsou bílé s fialovými skvrnami a hnědými žilkami.

Neváhejte a využije naši nabídku. Získáte zdravý sadbový materiál. Cena česneku na pultech v obchodních řetězcích stoupá. Pokud máte prostor, dopěstujete si množství česneku na domácí využití. Doma vypěstovaná zelenina chutná nejlépe.

PRAKTICKÁ RADA:
Hlávky česneku rozdělte na jednotlivé stroužky až krátce před výsadbou. Vybírejte především zdravé, pevné a nepoškozené stroužky a ponechte na nich obalovou slupku. Měkké, poškozené nebo napadené stroužky k výsadbě nepoužívejte. Kvalita sadby totiž výrazně ovlivňuje zdravotní stav i výslednou úrodu.

TIP: Přečtěte si jak je třeba postarat se s příchodem podzimu o teplomilnou zeleninu.

Aktualizováno 9/2026

Aronie, odborně temnoplodec, lidově zvaná jako černý jeřáb, je opadavý keř, jehož bobule jsou oblíbené pro své pozitivní účinky na lidské zdraví. Keře černého jeřábu pohlcují smog a dobře snáší život v průmyslových oblastech. Díky své houževnatosti se pěstuje jako součást živých plotů.

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

 Jak poznat, že je aronie zralá, a kdy ji sklízet

 Tmavá barva plodů ještě nemusí znamenat, že je aronie připravená ke sklizni. Bobule nechte na keři pořádně dozrát – zralé jsou měkčí, šťavnaté a po rozmáčknutí mají tmavou dužinu i šťávu. Pokud jsou uvnitř ještě světlé a jejich chuť je výrazně trpká, se sklizní raději ještě chvíli počkejte.

 Plody se obvykle sklízejí koncem léta až začátkem podzimu a výhodou je, že zralé bobule mohou na keři určitou dobu zůstat. Pozor však na ptáky – ti často zjistí, že aronie dozrála, dříve než zahrádkář. Pokud se o úrodu nechcete dělit, pomůže včasné zakrytí keře ochrannou sítí.

 TIP:
Pokud vám čerstvá aronie připadá příliš trpká, zkuste plody po sklizni zamrazit a teprve potom je zpracovat. Po rozmrazení bývá jejich chuť příjemnější a hodí se do džemů, sirupů, smoothie nebo v kombinaci se sladším ovocem.

 TIP Z PRAXE:
Aronii dopřejte místo, kde se může přirozeně rozrůst. Přestože mladá rostlina působí nenápadně, časem vytvoří poměrně široký keř. Pokud ji vysazujete jako solitéru, nesázejte ji proto příliš těsně k plotu nebo k jiným dřevinám. Více prostoru znamená také lepší přístup k rostlině při sklizni úrody.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

aktualizováno 9/2026

Dřeviny a rostliny pěstované v nádobách si zaslouží více pozornosti. Bude se jim dařit, pouze pokud jim zajistíte dostatek vláhy, hnojení a vhodné podmínky pro růst podle jednotlivých požadavků na pěstování a podle druhů.

Ne všechny rostliny mají stejné nároky na stanoviště a péči. Musíte to rozlišovat. Zálivka patří mezi to nejdůležitější. Bez vody není života. Jsou samozřejmě druhy, které bez vody vydrží déle. Jsou to zejména středomořské trvalky, bylinky, skalničky, kaktusy a sukulenty.

Více vody vyžadují rostliny vystavené slunci, mezofyty a trvalky, dřeviny pěstované v nádobách. Samostatnou skupinou jsou hydrofyty a hygrofyty, které vyžadují vodu v každém případě, neboť jsou v ní částečně nebo zcela ponořené.

Často se stává, že se na povrchu substrátu tvoří bílý povlak. Z nadměrné zálivky může jít o plísně, později z nádob mohou vyrůst i různé houby. Bílý povlak se však může vytvořit také z vody, která je velmi tvrdá, a na povrch vystupují různé minerály. Odstátou vodou se zbavíte jen chloru. Povařením i množství minerálů. Takový povlak na substrátu je jen estetický problém. Horší je, pokud se tvoří plíseň.

Rostliny do nádob najdete i mezi balkónovými

Zalévejte tak, aby voda přetekla do misky, chvíli počkejte a přebytečnou vodu vylijte z misky. Rostliny jsou dobře zalité tehdy, jestliže voda projde celou nádobou až do podmisky. Mnohé rostliny stačí zalévat do podmisky.

Jednoduchý trik: nejdřív prst do substrátu, až potom konev

Nejste si jistí, zda už rostlinu potřebujete zalít? Nespoléhejte se pouze na vzhled povrchu substrátu. Zasuňte prst přibližně 2 až 3 cm do zeminy. Pokud je v této hloubce stále vlhká, se zálivkou ještě počkejte. Pokud je suchá, nastal čas rostlinu zalít.

U větších nádob pomůže také jednoduchý test pomocí dřevěné špejle – zapíchněte ji hlouběji do substrátu a po chvíli vytáhněte. Vlhká zemina se na ni zachytí, zatímco při vyschlém substrátu zůstane špejle téměř čistá.

TIP:
Květináče můžete zkusit také „potěžkat“. Časem získáte cit pro rozdíl mezi čerstvě zalitou a vyschlou nádobou a potřebu zálivky odhadnete doslova během několika sekund.

Pokud používáte hnojiva, vodu můžete znovu sbírat do nádob a použít na zálivku. Hnojiva jsou různá. Rozlišují se podle toho, nač se používají. Některá nastartují rostliny v růstu, jiná vyprovokuje ke kvetení a plození, jiná působí na vyzrávání pletiv a mají blahodárný účinek na zazimování. Jiná jsou s pomalým uvolňováním živin, granulovaná, tekutá, hnojiva na list atd. V každém případě je dobré vědět kdy je použít a zvolit adekvátní množství.

Na balkónové rostliny jsou jiná hnojiva než například na jahody. Hnojením zabezpečíte rostlině pěstované v nádobě dlouhodobou a vyváženou výživu a získáte kvalitní a zdravé rostliny, které bohatě kvetou. Hnojením se začíná od dubna do září. Kromě toho pravidelně odstraňujete odkvetlé květenství, zaštipujte rostliny, řežte dřeviny v nádobě. Ty, co kvetou na jaře, se stříhají po odkvětu a ty, co kvetou v létě, v zimě nebo na jaře.

Nádoby a přesazování

Při výběru vhodných nádob pro rostliny vycházíme z několika skutečností:

a) kde chceme rostlinu pěstovat

b) jak často budeme moci rostlinu zalévat

c) jak vyhovuje nádoba našim estetickým požadavkům.

Platí zásada, že na výsušných a větrných stanovištích se musí zalévat častěji, proto je vhodné použít plastovou nádobu, z níž se zálivková voda odpařuje podstatně méně než z jiných typů nádob. Některé rostliny ale nesnášejí přemokření a následnou anaerobiozi kořenů, které potom zahnívají a rostlina chřadne (Camelia, Bougainvillea, Stevia).

V takovém případě je lepší rostliny pěstovat v nádobách z pálené hlíny bez glazurovaného povrchu, které umožňují kořenům, aby dýchaly, zároveň však taková nádoba rychleji prosychá.

Kompromisem může být nádoba z keramiky s vnější glazurou, která spojuje vyrovnanější vodní režim plastových nádob se vzdušností nádob z neglazovanékeramiky. Navíc bývají tyto nádoby i velmi estetické. Nevýhodou ale může být jejich vyšší cena.

Zdraví rostliny v nádobě do velké míry záleží i na kvalitě použitého substrátu. I když kvalitní pěstitelské substráty bývají finančně náročnější, v tomto směru se opravdu nevyplatí šetřit. Rozdíly v růstu mezi rostlinami zasazenými v kvalitním substrátu a rostlinami zasazenými do zeminy, nakopané kdesi na zahradě či v lese, jsou viditeľné už na první pohled. V kvalitním substrátu má rostlina k dispozici všechny potřebné živiny v optimálním množství, vyvíjí se rychle a rovnoměrně. Zdravý růst má později vliv i na vyšší odolnost vůči chorobám a škůdcům. Zahradní a lesní zemina v sobě nese nejen riziko nesprávné půdní reakce či zasolení, ale i možnosti zavlečení vícerých půdních škůdců od háďátek, smutnic až po slimáky, kteří dokáží zlikvidovat i větší rostliny. Na trhu je v současnosti dostatek kvalitních substrátů, je třeba si podle známek kvality vybrat ten nejvhodnější.

Rostliny subtropického pásma mají životní cyklus výrazně rozdělený na období aktivní růstové fáze, které trvá asi od konce února do poloviny října a na období vegetačního klidu, které vyplňuje zbylou část roku. Hlavní období přesazování začíná u těchto rostlin s nástupem vegetace, tj. asi od konce února. I když rostliny můžeme přesadit kdykoliv v době vegetace, lepší je stihnout to hned na začátku. Přesazujeme rostliny, které mají malou vegetační nádobu, následně rychle prosychají, případně rostliny, které vyčerpaly objem živin za předešlé vegetační období.

Při samotném přesazování uvolníme kořenový bal od stěn původní vegetační nádoby, nejlépe převrácením a klepnutím rukou na dno. Do nové nádoby, která má být asi o 2 cm, u větších nádob až o 4 cm větší, nasypeme na dno asi do 1/3 vrstvu substrátu. Na ni položíme rostlinu i s celým kořenovým balem, dosypeme substrát po stranách a přitlačíme. Nakonec rostlinu důkladně zavlažíme. Při přesazování dbáme na to, aby se kořenový bal přesazované rostliny nerozpadl, na což jsou některé druhy (Eucalyptus) mimořádně choulostivé a mohou reagovat zeslabením růstu nebo i úhynem.

Tvarování a řez, opylovací poměry

Při tvarování rostlin v nádobách používáme dvě techniky: řez a zaštipování. Zatímco řez je vhodnější na radikálnější úpravu tvaru a provádíme jej obyčejně hned na začátku vegetační sezóny, zaštipování můžeme s úspěchem použít po celou fázi aktivního růstu na jemné modelování tvaru a celkového vzhledu rostliny. Každý druh snáší tvarování jinak.

Řez používáme u bujně a rychle rostoucích, agresivnějších druhů rostlin (Hibiscus, Anisodontea, Solanum), zatímco slabší a pomaleji rostoucí druhy rostlin (Camelia, Laurus) stačí zaštipovat. Těmito dvěma technikami můžeme docílit i rozvětvení u druhů, které se jen těžce a neochotně rozvětvují (Lapacho), případně úpravu tvaru silně se rozvětvujících druhů s dlouhými výhony (Sida).

Tropické rostliny se snažíme neřezat v období vegetačního klidu, tj. v zimě, protože některé druhy se slabou regenerační schopností takové zásahy špatně snášejí. Vrcholem snažení každého pěstitele bývá to, aby rostlina nejen dobře rostla, ale i krásně kvetla.

Ovocné rostliny ale pravou odměnu poskytují až vytvořenými plody. Proto, abychom z ovocných rostlin mohli česat vlastní úrodu, je třeba někdy při opylení těmto rostlinám pomoci. Na úrodu ale musíme myslet už při koupi rostliny. Některé druhy jsou totiž dvoudomé, tzn. že k tomu, abychom získali vlastní úrodu, potřebujeme samčí a samičí rostlinu. I druhy, které bývají jednodomé, mohou být samosprašné (s těmi bývá nejméně problémů, rodí spolehlivě i začátečníkům) nebo cizosprašné (tehdy je nutné mít dvě nepříbuzné rostliny, aby byl pyl na blizně schopný vyklíčit. Až po zvážení všech těchto skutečností a prostudování dostatku odborné literatury můžeme z rostliny pravidelně česat vlastní úrodu chutných tropických či subtropických plodů.

Ochrana rostlin v nádobách před škůdci 

Ochrana rostlin před škůdci je neoddělitelnou součástí pěstování a péče o rostliny. I v těch nejideálnějších podmínkách se totiž může stát, že na rostlinu se vrhne nějaký ten škůdce a pěstitel musí být vždy připraven se s ním vypořádat.

Zpočátku je nejdůležitější škůdce správně identifikovat. Některé poruchy růstu a vývoje mohou být způsobené i pěstitelskými přehmaty (tzv. fyziologické poruchy) např. přeléváním, přeschnutím, špatným substrátem, prochladnutím či naopak přehřátím rostliny. Pokud jsme si tedy skutečně jistí, že rostlina je napadená škůdci, neváhejme zalistovat v odborné literatuře, případně kontaktovat naše odborné poradenství, abychom škůdce správně identifikovali. Fotografie nejběžnějších škůdců najdete přímo v katalogu společně s kvalitními přípravky, jimiž se proti nim můžete bránit.

Při ochraně je důležité si uvědomit, že většina z uvedených přípravků jsou nebezpečné, až velmi nebezpečné jedy, které jsou škodlivé nejen pro člověka, ale i pro většinu běžných domácích zvířat, užitečný hmyz (včely) případně pro jiné organismy. Pozorně si proto pročtěte návod na přípravu postřikové kapaliny, její použití a znehodnocení obalů.

Velmi důležité je i zachovat správnou ochrannou dobu přípravku – a zásadně nekonzumovat a podle možností se ani zbytečně nedotýkat rostlin či jejich částí, které byly chemicky ošetřené. To platí i pro rostliny, které jste právě obdrželi, protože v zájmu dodání kvalitního rostlinného materiálu jsou rostliny pravidelně chemicky ošetřované. Před jakoukoliv zamýšlenou konzumací jejich částí je proto nevyhnutelné je důkladně umýt a vyčkat nejméně 14 dnů od obdržení zásilky. Jen tak se vyhnete případným komplikacím, způsobeným nesprávnou manipulací s přípravky na ochranu rostlin před škůdci, případně přímo ošetřenou rostlinou.

Protože i škůdci mají svůj vývojový cyklus, který je v příznivých podmínkách velmi rychlý, je třeba postřiky několikrát zopakovat, abychom měli jistotu, že jsme škůdce opravdu zničili. Tyto informace ale bývají přesněji uvedené přímo v příbalovém letáku jednotlivých doporučených ochranných přípravků.

Praktické rady:

Co s rostlinami v nádobách během veder?

Před horkým dnem přemístěte menší nádoby, pokud je to možné, z celodenního úpalu na místo s odpoledním stínem a květináče seskupte blíže k sobě. Substrát tak nebude vysychat tak rychle. Pomůže také tenká vrstva mulče na jeho povrchu, která omezí odpařování vody. Rostliny zalévejte vydatně, ideálně ráno, aby se voda dostala až ke kořenům, a nezůstala pouze v horní vrstvě substrátu.

TIP PŘED DOVOLENOU:
Rostliny nepřemisťujte do úplné tmy. Raději jim najděte světlé, ale méně exponované místo bez ostrého poledního slunce. I několik dní s menším odpařováním může výrazně prodloužit dobu, po kterou zůstane substrát vlhký.

TIP: Vyzkoušejte pěstování v samozavlažovacích nádobách.

Aktualizováno 9/2026

Chmel známe hlavně jako rostlinu pro výrobu piva, ale skvěle se uplatní také jako dekorativní popínavá rostlina na zahradě nebo na terase. Právě jako okrasný chmel dokáže během krátké doby vytvořit hustou zelenou stěnu. Roste extrémně rychle, pokryje stěny, ploty či pergoly a navíc – pokud se o něj dobře postaráte – odmění se vám i úrodou voňavých šištic.

Podívejte se, jak si chmel můžete vypěstovat doma, krok za krokem.

Jaký chmel vybrat do zahrady?

Pro domácí pěstování doporučujeme sáhnout po běžných odrůdách chmele otáčivého (Humulus lupulus), které jsou dostupné v našem e-shopu jako kontejnerované rostliny. Právě tento druh se často pěstuje nejen pro sklizeň, ale také jako okrasný chmel. Jsou to trvalky – každoročně na jaře vyrostou nové výhony a do podzimu se vyšplhají do výšek.

Pro zahrádkářské účely postačí základní samičí rostlina. Právě samičí květy totiž tvoří typické šištice (tzv. chmelové hlávky). Pokud toužíte po úrodě šištic (kromě vizuálního efektu), zvolte si odrůdu pěstovanou i v našich podmínkách.

Stanoviště: kde se bude chmelu dařit

Chmel miluje slunná místa. Potřebuje alespoň 6 hodin slunce denně. Zároveň však ocení i chráněnou polohu – někde, kde ho vítr nepoláme a kde bude mít pevnou oporu pro šplhání.

Půda: hluboká, propustná, výživná, ideálně s přídavkem kompostu. Hodnota pH by měla být mírně kyselá až neutrální (6,0 – 7,0).

Opora: Chmel je popínavá liána, která se ovíjí ve směru hodinových ručiček. Během jedné sezóny může dorůst až do výšky 6 metrů! Proto mu připravte pevnou oporu – pergolu, plot, napnuté lanko nebo konstrukci vysokou alespoň 3 – 5 metrů. Právě díky tomu se skvěle uplatní jako okrasný chmel pro zastínění či zakrytí nevzhledných míst.

Výsadba chmele krok za krokem

Termín výsadby: Ideální je duben až květen, kdy už nehrozí mrazy.

Rozestupy: Mezi jednotlivými rostlinami nechte minimálně 1 metr, jinak si budou konkurovat.

Postup výsadby:

Vykopejte jámu o velikosti 30 × 30 × 30 cm.

Na dno nasypte kompost nebo vyzrálý hnůj, promíchejte se zeminou.

Vložte rostlinu, zasypte a dobře zalijte.

Při výsadbě ke konstrukci nezapomeňte nasměrovat rostlinu tak, aby se mohla správně ovíjet.

Chcete si chmel vypěstovat i vy? Vyberte si zdravou sazenici chmele z našeho e-shopu a sledujte, jak vám zahradu během pár týdnů promění v zelenou oázu

Péče o chmel během sezóny

Zalévání: Chmel potřebuje pravidelnou zálivku, zejména během suchých a horkých dnů. Nejlepší je hlubší, ale méně častý závlahový režim.

Hnojení: Během vegetace (duben – srpen) mu pomůže organické hnojivo jednou měsíčně. Výborný je také kompostový čaj nebo přírodní výluhy.

Řez:

Na jaře vyberte 2–3 nejsilnější výhony, zbytek odstraňte.

Na podzim, když rostlina odkvete a odumře, můžete suché stonky jednoduše odstranit – snadno se lámou.

Sklizeň chmelových šištic

Pokud chcete z chmele získat úrodu, sledujte samičí šištice (květy), které se objevují koncem léta.

Kdy sklízet? Zralé jsou, když:

jsou suché na dotek

mají žlutozelenou barvu

po stlačení praskají a voní pryskyřičně

Jak sušit? Sušte je při teplotě do 40 °C – ideálně ve stínu nebo v sušičce. Uchovávejte v temnu a suchu, například v papírových sáčcích nebo zavařovacích sklenicích.

Pěstování chmele v květináči

Chmel zvládne i pěstování v nádobě, pokud mu dopřejete dostatek prostoru. I zde se může uplatnit jako okrasný chmel na balkoně či terase.

Květináč: minimálně 40 litrů objemu, dno s drenáží.

Substrát: lehký, humózní, propustný.

Opora musí být stejně vysoká jako na zahradě – šplhá rychle a vysoko.

Zálivka a hnojení: V nádobě se zemina rychleji vysušuje a vyčerpává, proto je potřeba chmel častěji zalévat a hnojit.

Shrnutí: proč si chmel zaslouží místo ve vaší zahradě

Roste rychle – ideální pro stínění, oživení prázdných zdí nebo altánu.

Je nenáročný – když mu dáte oporu, světlo a vodu, odmění se bujným růstem.

Lze ho pěstovat i v nádobě – vhodné na balkon či terasu.

Může přinést úrodu – pokud zvolíte vhodnou odrůdu, budete mít i vlastní voňavé šištice.

TIP: Dáváte přednost spíše klasice mezi popínavými rostlinami? Pak by se vám mohl líbit například plamének. Přečtěte si více o pěstování plaménků.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Plánujete nový trvalkový záhon a nevíte, kde začít?

Často se setkáváme s faktem, že v zahradě chybí trvalkové záhony. Většinou vsadí lidé kvůli pracovní vytíženosti na jehličnaté dřeviny a trávník. Neuvědomují si, že se ochuzují o množství květů, vůni i nádherné motýly.

Trvalkový záhon

Založení trvalkového záhonu není složité a navíc je to výsadba na dlouhá léta, kdy už nemusíte zvlášť zasahovat do výsadby. Po několika letech je nutné trvalkové trsy rozdělit, zmladit a samozřejmě vyžadují klasickou péči jako hnojení, zalévání, stříhání.

Ideální trvalkový záhon je takový, který je barevný, kvete během celého roku, nevznikají na záhoně prázdná místa a je variabilní výškou. Pro jarní kvetení vyžaduje výsadbu cibulovin v podzimním období, pro podzimní kvetení vyžaduje rostliny kvetoucí od konce léta až do mrazů. Nejvíce rozkvetlé je léto. V tomto období kvete nejvíce trvalek. Ne všechny jsou však vhodné do každého prostředí.

Na začátku je velmi důležité vybrat správné rostliny. Také je třeba si všímat i jiných faktorů, než je druh půdy, návětrné, závětrné strany, vláhy, existence původních druhů, které chcete ponechat, velikost plochy.

Plochu je třeba pečlivě připravit, odplevelit, případně doplnit kvalitním substrátem, pískem. Pokud máte na pozemku travnatý porost, musíte ho v místě plánovaného záhonu zlikvidovat.  Buď ho vyberte rýčem i s kořeny, nebo opatrně odřízněte drn a pěkně vypěstovaný trávník v rolích umístěte na předem připravené podloží, kde chcete mít trávník.

Rostliny volte zdravé, silné, s dostatečným kořenovým balem. Podle velikosti rostlin v dospělosti zvolte místo na výsadbu, do pozadí, solitér nebo jako podrost, do popředí, na lemy. Bohužel, někdy se budete muset zříci rostlin, které se Vám líbí, pokud jim nevyhovuje stanoviště nebo půdní podmínky. Můžete je zkusit pěstovat v nádobách a přenosných mísách na terase, balkoně.

Pokud máte v zahradě stín, nepěstujte levanduli (Lavandula) a jiné trvalky, které milují slunce a sucho.

Trvalkový záhon - výběr trvalek do stínu

Naopak na velmi slunných místech, nepěstujte rostliny, které mají rádi stín, například kapradiny, srdcovka (Dicentra), funkie (Hosta), pomněnky (Myosotis).

Trvalkový záhon, trvalky na slunce - sázíme například levanduli nebo třapatku

Dbejte na to, že vzrostlé druhy nebo rozpínavé do šířky vyžadují svůj prostor a už po několika sezónách nabudou na svém objemu. Ostatní rostliny by mohly být vytlačeny a udušeny, případně se jim nebude dařit v těsné blízkosti silnějšího druhu. Každý rostlinný druh bojuje o živiny a vodu. Vyšší druhy umísťujte dozadu, středně vysoké do středu a nízké do popředí, jako lemy nebo podrost.

Trvalky jsou různých velikostí a proto si při koupi všímejte i jejich výšky a šířky v dospělosti. V budoucnosti se vyhnete přesazení a výměně rostlin z pozadí do popředí a naopak.

Příklad jednoduché výsadby

Pro menší sluneční trvalkový záhon (cca 3-5 m²) můžete použít například:

• 3 ks výše dominantní trvalky (např. echinacea)
• 5–7 ks středně vysoké druhy (např. rudbekie, krásnoočko)
• 5–7 ks nižší lemové rostliny (např. levandule)
• 2–3 ks okrasné trávy pro strukturu

 Takto vytvoříte přirozeně působící kompozici bez prázdných míst.

Chcete mít konkrétní plány výsadby?

Pokud si nejste jisti kombinací rostlin nebo počtem kusů, připravili jsme také stručné plány trvalkového záhonu s osvědčenými kombinacemi z naší praxe.

Vyžádat si plány trvalkových záhonů

Záhon s trvalkami

Mezi nejkrásnější trvalky patří třapatka (Echinacea) v bílé, růžové, červené i žluté barvě, rudbekie (Rudbeckia), krásnoočká (Coreopsis), levandule (Lavandula) v klasické fialové, bílé i růžové barvě, ježibaby (Echinops), vysoké rozchodníky (Sedum) a astry (Aster). Doplňte okrasné trávy jako vousatec (Pennisetum), ozdobnice (Miscanthus) a nádhernou kortaderii (Cortaderia).

Trvalkový záhon nemusí být striktně trvalkový. Pokud je záhon dlouhý, zvolte více dominujících rostlin, které mohou mít převislou formu, nebo mohou být zajímavé barvou, květem, vzhledem.

Dodržujte také rozestupy, aby jednotlivé druhy mohly v budoucnu růst. Nezaplňujte prostor jen proto, že nyní jsou rostliny malé. Ony narostou.

Pokud vysadíte do záhonu jehličnany a okrasné trávy budete mít efekt i na podzim a během zimy. Záhony by neměly v zimním období zůstat prázdné. Hodně rostlin se na podzim zatahuje, odumírá, vysychá a znovu se objeví až s jarní teplotou.

Přejeme vám mnoho úspěchů a skvělých nápadů při tvorbě nejen trvalkových záhonů.

Pokud si chcete vybrat konkrétní druhy nebo se inspirovat dalšími kombinacemi, podívejte se na naši nabídku trvalek nebo si vyžádejte stručný plán výsadby.

Zobrazit trvalky v nabídce
Vyžádat si plány trvalkových záhonů

TIP: Toužíte po tom aby váš záhon zůstal dlouho rozkvetlé? Přečtěte si článek o dlouho kvetoucích trvalkách.

Na úspěšné pěstování růží potřebujeme dodržet několik jednoduchých zásad a doporučení. Které to jsou, se dočtete v našem článku.

Klimatické podmínky

Pěstované růže mají různou odolnost vůči klimatickým podmínkám, v nichž se pěstují. Nejotužilejší jsou tzv. botanické druhy, po nich jsou sadové (hybridní) růže. V méně příznivých klimatických podmínkách je třeba větší pozornost věnovat zazimování. Jde zejména o to, aby po roztání sněhové přikrývky přečkaly bez poškození pozdní jarní mrazíky a značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí při intenzivním slunečním záření.

Půda

Růže dobře rostou v hluboké písčitohlinité lehčí, a ne příliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zalévání má dobře přijímat vodu. Důležité je zásobení půdy humusem. Nevhodné jsou půdy těžké jílovité, trvale zamokřené bahnité nebo studené, kamenité nebo velmi mělké půdy. Růžím se nedaří ani v půdách velmi kyselých nebo celkově písčitých, nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny vyplavují do spodních vrstev. Těžké půdy se vylepšují přidáním rašeliny, kompostu, rašelinových substrátů. Propustnost se zlepší přidáním písku, popela, pomůže i rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který se v těžších půdách nezaryje příliš hluboko. Velmi kyselé půdy se upravují přidáním práškového vápna nebo silně převápněného kompostu. Většina růží se očkuje na hluboce zakořeňující podnože, které nesnášejí vysokou hladinu podzemní vody. Ta způsobuje žloutnutí listů a podporuje výskyt černé skvrnitosti. V takových případech je nevyhnutelné pozemek odvodnit. Růžím vyhovuje občasné zavlažení, zejména v období sucha. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je asi 1 m.

Světlo a teplo

Při celodenním oslnění růže velmi rychle odkvétají a u jižních zdí budov trpí na sluneční úpal a sucho. Ušlechtilé růže nejlépe rostou při teplotách 15-22 °C. Pokud teplota vystoupí nad 25 °C a vedra trvají déle, květy blednou a i tmavě kvetoucí kultivary mají dokonce popálené korunní lístky. Na svahovitých pozemcích se Růže daří růžím na jihozápadním nebo západním svahu. Růžím se daří i v krátkodobém stínu vyšších stromů, nesnesou ale přistínění po většinu dne. V úplném stínu u severních zdí budov a na strmých severních svazích se žádným růžím nedaří. Více tu trpí chorobami a škůdci, dřevo nevyzrává a mnohem snadněji namrzá. Růže se také nemají vysazovat do těsné blízkosti stromů, zejména takových, jejichž kořeny velmi ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jasany a p. V zahradách se růže nevysazují do bezprostřední blízkosti jahod, salátu a jiné zeleniny nebo keříků drobného ovoce. V pravý čas by se totiž nedaly provést ochranné postřiky. Růžím škodí i trvalý průvan, který vzniká na rozích budov a na volných místech mezi domy, ale nevyhovují jim ani uzavřené polohy na obestavěných dvorech nebo zahradách oplocených vysokými zdmi. Proudění vzduchu je velmi důležité v boji proti houbovitým chorobám a živočišným škůdcům.

Rada zahradního architekta z praxe

U růží se vyplatí věnovat výběru stanoviště více pozornosti než pozdějšímu „napravování“ nevhodných podmínek hnojením či postřiky. V zahradní praxi se nejlépe osvědčuje vzdušné, slunné místo, které však není celý den vystavené silnému úpalu. Ideální je, pokud mají růže dostatek ranního nebo dopoledního slunce – listy po rose a dešti rychleji oschnou a rostliny jsou méně náchylné k houbovým chorobám.

Při návrhu záhonu myslete také na konečnou velikost růží. Častou chybou je příliš hustá výsadba, která první roky vypadá efektně, později se však keře navzájem zahušťují, hůře osychají a konkurují si v přístupu ke světlu, vodě a živinám. Raději jim proto dopřejte o něco více prostoru a volná místa v prvních letech vyplňte vhodnými trvalkami.

Výsadba růží

Důležitá je hustota vysazování růží, která závisí na vzrůstu a kultivaru. Slabě rostoucí kultivary se sází ve vzdálenosti 0,3 – 0,4 m, silněji rostoucí kultivary ve vzdálenosti 0,5 m a víc. Mezi stromkovými růžemi se dodržuje vzdálenost nejméně 1 m a je třeba nechat i dostatek místa na sklánění růžového stromku při zazimování.

Specifickou skupinu tvoří popínavé růže. Vzdálenost vysazování těchto růží závisí na vzrůstu kultivaru, ale i na způsobu použití. Minimální vzdálenost bývá 1,2 m, ale někde to může být i víc než 2 či 3 m podle okolností.

Podobně i u sadových růží je nutné hustotu výsadby přizpůsobit velikosti a tvaru vysazovaného kultivaru. Růže se vysazují od října do dubna, pokud není zamrzlá půda.

Při podzimní výsadbě vytvoří růže ještě před příchodem mrazů jemné kořínky a na jaře mají potom určitý náskok. Nevýhodou podzimního vysazování ale je, že vysazené rostliny jsou vystavené mrazům.

Aktuální sortiment popínavých růží najdete také v našem eshopu

Jarní vysazování se nedoporučuje do zamokřených těžkých půd. Příliš teplé počasí hned po vysazení je pro sazenice nebezpečné. Vysazování stromkových růží je lepší odložit na jaro, protože jejich spolehlivé zazimování je pracné. I ve vysokých polohách s častými mrazy se růže vysazují raději na jaře. Připravené sazenice se nesmí nechat volně ležet na slunci a jejich kořeny je třeba chránit před větrem. Když jsou keře částečně zaschlé, celé rostliny je nejlepší ponořit do vody.

Při podzimní výsadbě se seřezávají jen konce nalomených nebo poškozených větviček a ponechá se tři až pět nejsilnějších větviček. Na jaře se tyto výhonky zkrátí na několik pupenů.

Při jarní výsadbě se při vysazování odstraní nepotřebné výhonky a ponechané se zkrátí podle síly na dva až tři pupeny. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu, lze nechat i více pupenů. Poškozené kořeny je třeba odstranit a zbývající se zkrátí asi o polovinu. Růže se nevysazují na okraj záhonu, ale nejméně 25 cm od něj. Po vytyčení vzdálenosti mezi rostlinami je třeba vyhloubit jámy o rozměrech 40 x 40 x 40 cm. Na dno je nutné navršit kopeček kompostové zeminy, v žádném případě se ale nepřidávají průmyslová ani jiná hnojiva. S přihnojováním je potřeba začít až v dalším roce po výsadbě. Při vysazování se kořeny nesmějí násilně ohýbat. Rozloží se do jamky volně tak, aby směřovaly dolů a sazenice se podrží tak vysoko, aby místo štěpení bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Jamka se naplní do dvou třetin zeminou, přitlačí se, aby přilehla ke kořenům a rostlina se zalije vodou. Důkladná zálivka je nevyhnutelná zejména při vysazování na jaře. Když se voda vsákne, zemina se doplní a potom nahrne do výšky 20 cm. Před příchodem mrazů je nutné tuto vrstvu ještě zvětšit. Na jaře chrání nahrnutá zemina rostlinu před účinky slunce a vysušujícím větrem. Po uplynutí asi tří týdnů po jarním vysazování se doporučuje navršenou zeminu opatrně odstranit. Na podzim vysazované růže se odkrývají začátkem dubna. Popínavé růže se sázejí ještě o něco hlouběji, tak, aby místo očkování bylo asi 10 cm pod povrchem půdy. Při výsadbě popínavých růží ke zdi se růže sází nejméně půl metru od ní a šikmo se přivazují ke stěně. Stromkové růže se sází ke kůlům, protože slabý kmen by nevydržel hmotnost obrostu. Kůl má být dostatečně pevný a sahat až do koruny, aby se nevylomila ani při prudké vichřici. Stromek se vysazuje v šikmé poloze, odkloněný od opory asi o 30° na tu stranu, kam se bude na zimu vždy ukládat. Lehčímu ohýbání stromku přispěje i mělčí vysazování.

Řez růží

Růže nezacelují rány pomocí závalu jako některé ovocné dřeviny, ale jen jim zasychá dřevo i kůra kolem místa řezu. Řez se proto musí dělat 5 až 8 mm nad zdravým pupenem, aby nevyschl. Nůžky musí být velmi ostré, aby pletiva větvičky nerozdrtily. Řezná plocha má být skloněná směrem od pupene, aby voda nestékala přes pupen.

Jarní řez růží

Hlavní řez růží se dělá zásadně na jaře po přezimování. Cílem jarního řezu je: – vytvarovat keř do pravidelného tvaru a omezit jeho růst v nežádoucím směru, – dopěstovat co nejkrásnější velké květy na dlouhých stoncích nebo více menších květů na větším počtu výhonků, – prodloužit život celého keře stálým zmlazováním a odstraňováním starých výhonků, čímž se povzbudí růst mladých bujných výhonků.

Každá skupina růží se řeže jinak. Velkokvěté růže na záhonech se seřezávají na 3-6 pupenů na jednom výhonku. Slabé výhonky se zkracují víc, silné méně. Pokud z keře plánujete získat květy do vázy, růže se řežou hlouběji a ponechávají se 3-4 pupeny. Vyroste tak méně silných výhonků s velkými pěknými květy. U mnohokvětých růží se ponechává 3-6, v některých případech ale až 8 pupenů, což závisí především na kultivaru a stavu rostliny. Popínavé růže se řežou tak, aby vytvořily co nejvíce mladých, bujně rostoucích výhonků, z nichž popínavá růže druhým rokem kvete.

U jednou kvetoucích popínavých růží se na jaře zkracují jen tenké konce výhonků, které jsou obyčejně namrzlé a hlavní řez se provádí hned po odkvětu. Tehdy se odstraní přestárlé výhonky, tj. výhonky starší než čtyři roky, až u povrchu půdy. Remontantní (vícekrát kvetoucí) kultivary popínavých růží v dolní části keře vyholují, proto se řežou tak, že se odstraní jeden nebo dva staré výhony nad zdravým pupenem blízko povrchu půdy. Sadové růže většinou nepotřebují žádný řez. Jejich keře se jen prosvětlují a konce slabých nebo přeschlých výhonků se zkracují. Růže Miniaturní se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat.

Stromkové růže se řežou tak jako keříčkové, spíš hlouběji, aby se omezil objem a hmotnost koruny. Je třeba dbát na to, aby nový výhonek přispěl k dokonalému vytváření koruny.

Letní řez

Při letním řezu se zkracují jednotlivé příliš bujné výhonky, hlavně u keříků velkokvětých růží a u stromkových růží. Letní řez podporuje tvorbu dalších květů. Pokud se odstraňují odkvetlé květy až po opadání lístků obyčejným odštípnutím květního stonku tak, jak se to dělá u narcisů, tulipánů a pivoněk, je to zásadní chyba. Nový výhonek bude umístěný příliš vysoko a bude slabý, tenký a ohebný. Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržovat zásady správného letního řezu. Odkvetlý květ se má odstranit ještě před úplným opadáním lístků, tj. hned, když ztratil estetický vzhled. Velkokvětým růžím s odkvetlým květem je třeba odřezat i část stonku s neúplnými listy (trojčetnými) a s jedním listem úplným (pětičetným). Pupen ční vždy směrem ven stejně jako při jarním řezu. V září a později na podzim se růže zkracují minimálně a neřežou se ani růže s dlouhými stonky do vázy, aby dřevo vyzrálo a umělo se bránit proti mrazu. U remontantních popínavých růží podporuje letní řez opětovné bohatší kvetení.

Zkušenost z praxe: Nebojte se růži na jaře seříznout

Při jarním řezu bývají zahrádkáři často až příliš opatrní. Zdravá a dobře zakořeněná růže však přiměřený řez zvládá velmi dobře a zpravidla na něj reaguje tvorbou nových, silných výhonů.

Před samotným řezem se proto nesoustřeďte pouze na výšku keře. Nejprve odstraňte všechno suché, poškozené a slabé dřevo a také výhony rostoucí dovnitř keře. Teprve potom rozhodujte, které zdravé výhony zkrátíte. Cílem není vytvořit co nejhustší keř, ale vzdušnou korunu, do které pronikne světlo a která po dešti rychleji oschne.

Malý trik ze zahradní praxe: po řezu se na růži podívejte také z odstupu několika metrů. Mnohem snadněji tak uvidíte, zda je keř vyvážený a zda některý z výhonů zbytečně neroste do středu nebo se nekříží s ostatními.

Kypření

Růže vyžadují nakypřenou a nezaplevelenou půdu, proto mělká okopávka a časté kypření ušetří mnoho hnojení a zálivky. Zkypřená vrchní vrstva chrání hlubší vrstvy půdy před vyschnutím. Hlubokým kypřením se ale může rostlinám i uškodit, proto se obdělává jen do hloubky 10 cm. Zbytečně se mezi růže nemá šlapat, hlavně když je povrch půdy vlhký. Po každém nevyhnutelném vkročení je třeba půdu prokypřit. S blížícím se podzimem je nutné omezit kypření půdy, aby se zastavil růst a obnovování výhonků. Takto jsou růže připravené na úspěšné přezimování.

Vyberte si z nabídky nádherných zdravých růží z nabídky eshopu

Mulčování

Pro růže je velmi výhodné mulčování čili nastýlka. Záhon se zakrývá vhodným materiálem, např. listím, pokosenou trávou, rašelinou, dřevěnou kůrou nebo štěpkou. Ušetří se tím na delší období kypření půdy a také se nemusí tak často zalévat.

Zaštipování růží

Raným zaštipováním se upravuje růst příliš bujných výhonků. U výhonků, které by měly kvést v průběhu května, se mladý výhonek zaštipuje na 3-4 pupeny. Růže má potom více květů, ale kvete trochu později.

Hnojení růží

Na přihnojování růží se používají převážně složená kombinovaná hnojiva, tj. hnojiva obsahující různé živiny ve správném poměru. Růže jsou citlivé na vyšší obsah solí v půdě, proto se zejména na těžších půdách nesmí hnojiva předávkovat. Kořeny růží nesmí přijít nikdy do styku s čerstvou chlévskou mrvou, která by způsobila uhynutí zejména mladých sazenic. Drůbeží trus je vydatné hnojivo hlavně ve formě hnojivové zálivky, používá se ale velmi zředěný výluh zkvašeného trusu. Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. V půdách vylepšených rašelinou vytvářejí růže bohatší kořeny. Z organických hnojiv je nejlepší kompost, který se růžím přidává kdykoliv, ale zejména v předjaří, ještě před odstraněním zimní přikrývky. Na záhon se pokládá v síle asi 5 cm a mělce se zapracovává do vrchní vrstvy půdy.

Čas hnojení

Rozvrh hnojení by měl vypadat následovně.

1. Brzy v předjaří, jak to dovolí počasí, ještě před odkrytím růží (např. kompostem)

 2. Asi v polovině května, když růže začínají vytvářet pupeny, po dešti nebo po zavlažování, se přihnojí roztokem rychle působícího kapalného hnojiva. Každý keř se zalije 3 litry roztoku.

3. Koncem června se hnojivová zálivka stejným způsobem opakuje, opět na dobře zavlaženou půdu. 

4. Koncem října až začátkem listopadu se růže mají přihnojit draselnofosforečným hnojivem pro lepší vyzrání pletiv a zvýšení odolnosti vůči mrazu.

Růže lze hnojit i na list speciálními hnojivy pro listovou výživu rostlin, v deseti až čtrnáctidenních intervalech, tři až čtyřikrát za vegetační období.

Zavlažování

Růže potřebuje nejvíc vody v období nejintenzivnějšího růstu, tedy od jarního pučení a po prvním odkvětu, když začíná růst nových výhonků. Na zavlažování je třeba myslet už při kypření půdy, proto se vytvářejí mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda neodtékala ze záhonů, ale vsákla tam, kde je potřebná. Nezavlažuje se za prudkého slunečního záření. Při závlaze je nutné dbát na to, aby se voda nedostala na listy. Důležitá je i vydatná závlaha ještě před začátkem mrazů. Nebezpečí stupňují teplé slunečné dny v únoru a v březnu, když nadzemní části rostlin odpaří značné množství vody, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzává. Proto pokud je suchý podzim, je třeba růže vydatně zalít ještě před prvními mrazy.

Tip pěstitele: Raději méně často, ale pořádně

Jednou z nejčastějších chyb při pěstování růží je časté zalévání malým množstvím vody. Povrch půdy sice zůstává vlhký, voda se však nemusí dostat ke kořenům v hlubších vrstvách. Mnohem lepší je růže zalévat méně často, zato důkladně a přímo ke kořenům.

Dobrou pomůckou je po zálivce zkontrolovat půdu několik centimetrů pod povrchem. Pokud zůstala vlhká pouze vrchní vrstva, byla zálivka příliš slabá. Při důkladné zálivce mohou růže vytvářet kořeny i v hlubších vrstvách půdy a lépe využívat dostupnou vláhu.

Přezimování

Pro úspěšné přezimování je důležitý výběr odolných kultivarů. To platí hlavně pro popínavé růže, které se jen těžce dají zakrývat. U nás se musí většina pěstovaných růží chránit před mrazem přikrytím, nejlépe ornicí. Drobný mráz růžím neuškodí a přispěje k opadu listí. Růže stačí přikrýt před nástupem trvalých mrazů, případně mrazů silnějších než – 8 °C. Keříkové růže se přikrývají do výšky asi 20-30 cm. Nahrnutá zemina má proniknout mezi výhonky tak, aby nevznikaly dutinky, kde by mohlo mrznout nebo by se mohly rozmnožit plísně. V chladnějších podmínkách se osvědčí dodatečné přikrytí půdy jehličím.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Dobře ošetřované rostliny jsou odolnější vůči napadení chorobami a škůdci, proto je dobré dodržovat všechny pěstitelské rady. Rychlou a účinnou ochranu umožňují vhodné a včas použité chemické přípravky. Vhodným obdobím na postřik je pozdní odpoledne, když sluneční záření slábne a není třeba se obávat popálení listů. V zamračených dnech se může stříkat kdykoliv, ale vždy za bezvětří. Roztok má být jemně rozptýlený, proto se postřik neprovádí z malé vzdálenosti přímo na listy. Je třeba dodržovat stanovené ředění přípravků, neboť větší koncentrace může způsobit značné škody. Přípravky je potřeba střídat, hlavně organické. Při aplikaci je třeba dbát nejen na to, aby se rostliny nepoškodily, ale i na vlastní bezpečí. Je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření podle návodu a používat ochranné pomůcky.

TIP: Rádi byste zkombinovali růže s jinými rostlinami? Přečtěte si článek ve kterém se dozvíte s čím kombinovat růže.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aktualizováno 9/2026

Kdo by nemiloval třešně. Toto ovoce se právem řadí k symbolům toho pravého českého léta. Ať už si na nich s radostí pochutnáte jen tak, nebo se je rozhodnete přidat do oblíbené bublaniny, jistě neuděláte chybu. Jak na pěstování třešní, abyste si mohli užít opravdu bohatou úrodu přímo na vaší zahradě?

Druhy třešní

Třešeň patří do čeledi Rosaceae - růžovitých. Existuje přitom nepřeberné množství kultivarů třešní, které lze pěstovat v zahradě. Obecně se třešně rozdělují na takzvané chrupky a srdcovky. Chrupky jsou křupavější a nakyslejší, kdežto srdcovky jsou charakteristické spíše svou šťavnatostí a sladší chutí.

Důležitý je také správný výběr podnože. Do menší zahrady vybírejte samospašné druhy a nízké podnože. Pro velké zahrady můžete zvolit podnož z třešně ptačí. Třešně jsou většinou cizosprašné. Pro bohatou úrodu je tedy třeba vysadit dva stromy a zvolit vhodného opylovače pro daný kultivar. Zjistěte více o tom, jaké volit podnože pro třešně v našem článku. 

Chrupky

Mezi odrůdy ze skupiny chrupek lze zařadit například třešeň Napoleonovu, která je vhodná spíše pro chráněné polohy. Vyžaduje půdu bohatou na živiny, poté se vám odvděčí svými velkými a atraktivními plody.

Do vyšších a chladnějších poloh je vhodná například třešeň Hedelfingenská, která patří obecně mezi otužilejší třešně. Její plody jsou tmavě hnědočervené.

Třešeň Burlat nemá zvláštní nároky na půdu, nicméně vyžaduje teplé a slunné stanoviště dobře chráněné před větrem. Mezi velké výhody této třešně lze zařadit fakt, že její plody nemají tendenci vlivem deště praskat.

Třešeň Van nabídne velkou výnosnost, přičemž se skvěle hodí do různých oblastí a půd. Je také odolná vůči mrazu.

Třešeň Sam můžete zasadit na prakticky všechna stanoviště. Je však trochu citlivější na mráz a občas může praskat.

Srdcovky

Mezi populární odrůdy z kategorie srdovek můžeme zařadit třešeň Karešovu, které se bude dařit zejména na teplých stanovištích. Vyžaduje dostatek vláhy, nicméně nemá tendenci trpět červivostí či vrtulí třešňovou.

Třešeň Kaštánka je skvělou volbou pro přímou konzumaci. Půdu lze volit středně těžkou, přičemž tento ovocný strom odolává mrazu. Plody nemají tendenci příliš praskat.

Třešeň Rivan se řadí k nejranějším srdcovkám. Z hlediska půdy vyžaduje středně těžkou variantu, vsadit můžete na chladnější polohu. Plody jen málo praskají a tato třešeň je také velmi odolná vůči mrazu.

Vhodní opylovači třešní

Višně jsou samosprašné.

U nás najdete lahodné odrůdy třešní a višní, které jsou připraveny pro pěstování ve vaší zahradě. Pořiďte si vybavení a pusťte se do práce

Jak zasadit třešeň

Třešeň má ráda teplou hlubokou půdu s dostatkem vápníku. V době kvetení je citlivá na mrazíky a stejně tak jí nedělají dobře ani velké mrazy v zimních měsících. Rovněž se jí příliš nedaří v přemokřené půdě.

Před samotnou výsadbou třešně do zahrady je třeba odstranit odumřelé kořeny stromku a namočit jej do vody (alespoň na dvě hodiny). Pamatujte na to, že většina mladých stromků potřebuje v rané fázi oporu, použít můžete kůl. Půdu nezapomeňte důkladně zalít. Po vsáknutí vody lze ještě místo výsadby zamulčovat kůrou či listím. A kdy sázet třešeň? Buď na jaře, nebo na podzim. V chladných oblastech a na severu doporučujeme výsadbu prostokořenných stromů na jaře

RADA OVOCNÁŘE: Místo výsadby rozhoduje o úrodě

Třešeň nevysazujte do nejnižšího místa zahrady. Právě tam se během chladných jarních nocí může hromadit studený vzduch a pozdní mráz následně poškodit květy. Vhodnější je slunné, vzdušné a mírně vyvýšené stanoviště. Vyhněte se ale také místům vystaveným silnému větru, který může komplikovat opylování a poškozovat mladé větve.

Jak hluboko zasadit třešeň

Pro výsadbu třešně samozřejmě bude potřeba vyhloubit dostatečně velkou jámu. Ta by měla být přiměřená k velikosti kořenů, které strom má. Obecně můžeme říct, že by jáma měla být zhruba 40 cm hluboká a 70 cm široká.

Jak vypěstovat třešeň z pecky

Pokud si chcete vypěstovat třešeň z pecky, postupujte následovně. Jakmile třešeň zkonzumujete, pecku důkladně očistěte. Následně ji nechte na suchém a teplém místě vyschnout. Vyhněte se ale tomu, abyste ji umístili na přímé sluneční světlo.

Vysušenou pecku zabalte do mírně vlhkého papírového ubrousku. Následně ji vložte do igelitového sáčku nebo skleněné nádoby. Výsledek umístěte do sklepa nebo chladničky zhruba na 3 měsíce. Pravidelně ale kontrolujte, zda nedochází ke klíčení. Pokud nějaké klíčky objevíte, odstraňte je.

Po třech měsících pecku vezměte a vložte ji do misky či mělkého květináče. Semínko nedávejte příliš hluboko a co se týče půdy, volte spíše písčitou směs. Takto zasazenou pecku můžete umístit na okenní parapet, nebo do skleníku. Pamatujte na to, aby na ni po celý den svítilo sluníčko a aby měla dostatek tepla. Dejte si také pozor na to, aby půda nevyschla.

Zhruba po dvou týdnech byste měli zaznamenat vznik sazenice. Jakmile povyroste a bude mít dvě řady listů, můžete ji přesadit do většího květináče. K přesazení na zahradu však přistupte až po roce na jaře. Takto vypěstovanou třešeň umístěte na plné slunce.

Kdy stříhat třešeň

Ke střihu třešně je nejlepší přistupovat v době vegetace. To znamená buď později na jaře, od začátku doby kvetení do doby odkvětu, nebo během sklizně plodů či těsně po ní. Právě v době vegetace je totiž strom nejvitálnější a tyto zásahy dokáže lépe a rychleji zacelit než během klidového období.

Řez třešně

K prvnímu řezu třešně zpravidla dochází hned po výsadbě a zasazení stromu. Jedná se o takzvaný výchovný řez, který určuje, jak bude strom vypadat. Následuje řez udržovací, jehož cílem je podpořit kondici stromu. Měl by odpovídat přirozenému stavu a růstu daného druhu.

Kdy prořezávat třešeň

Během prořezávání třešně strom zbavujeme poškozených, slábnoucích či umírajících větví. Zároveň lze odstranit nemocné či hmyzem napadené části stromu. Tento řez je vhodné provádět během vegetačního období.

Jarní řez třešně

Pokud se chcete pustit do jarního řezu třešně, provádějte jej nejdříve v plném květu. V rámci tohoto kroku můžete formovat tvar koruny, aby se do ní dostalo co nejvíce slunce. Zároveň můžete tímto způsobem podpořit, aby se větve svou vlastní vahou neohýbaly směrem dolů.

Oproti tomu během léta můžete odstraňovat nové přírůstky, které rostou přímo vzhůru či do stran, a které křižují ostatní větve. Při letním řezu třešně lze také odstranit všechny nepotřebné letorosty.

RADA OVOCNÁŘE: U třešně platí – raději menší řez

Třešně obecně nesnášejí rozsáhlé zásahy do staršího dřeva tak dobře jako některé jiné ovocné stromy. Starší zanedbaný strom proto nezmlazujte radikálně během jediného roku. Větší zásah je lepší rozdělit do několika let a korunu postupně prosvětlovat. Pravidelnou péčí navíc předejdete nutnosti odstraňovat velké větve.

Pěstování višně je prakticky totožné

Pěstování višně je v mnohém podobné jako v případě třešně. Přece jen se jedná o velmi příbuzné ovocné stromy. Jen višeň v porovnání s třešní není tak náročná na podmínky prostředí. Stejně jako třešeň ale nemá ráda studené a uzavřené polohy. Způsob provádění řezu je u třešní a višní totožný. Neliší se ani způsob pěstování z pecky a následného sázení do půdy.

TIP ZAHRADNÍHO ARCHITEKTA: Myslete na velikost stromu za 10 let

Při výběru třešně se nerozhodujte pouze podle chuti a barvy plodů. Stejně důležitá je podnož, která výrazně ovlivňuje konečnou velikost stromu. Do malé zahrady vybírejte třešeň na slabě nebo středně rostoucí podnoži, u které bude jednodušší řez i sklizeň. Silně rostoucí podnože patří spíše do větších zahrad, kde má strom dostatek prostoru pro vytvoření přirozené koruny.

TIP: Co takhle si kromě třešně do zahrady zasadit fíkovník? Tuto sladkou pochoutku je snadné si zamilovat. Přečtěte si vše o pěstování fíkovníku.

Aktualizováno 9/2026