Blog

Ředkev setá letní (Raphanus sativus), známá spíše jako ředkvička, je kořenová zelenina z čeledi brukvovitých. Vyznačuje se růžovou, červenou, případně fialovou, ale i žlutou či bílou barvou slupky, bílou dužinou a nadzemní částí tvořenou trávově zelenými listy, které jsou také jedlé.

Chuť ředkvičky je nasládlá až mírně pálivá. Bulvy mají nízkou kalorickou hodnotu, a tak je tato zelenina ideální při dietě. Ředkvičky rostou velmi rychle, jsou nenáročné a vypěstujete je v záhonu i v truhlíku.

Druhy ředkviček

Rod ředkev můžeme rozdělit na dva základní druhy - ředkev ohnici, která planě roste ve volné přírodě, a ředkev setou, kterou pěstujeme pro její bulvy v zahradách a na polích.

Ředkev setá má poměrně velký kořen, který je nejčastěji bílý (u některých odrůd může být i tmavá barva). Jakýmsi poddruhem, chcete-li variantou, je ředkev setá letní neboli ředkvička. Ta má menší, chuťově výraznější bulvy a nejčastěji se konzumuje za syrova.

U ředkviček můžeme vybírat z desítek různých odrůd, které se od sebe liší barvou kořenové bulvy, dobou výsevu a sklizně, chutí i velikostí. Kultivary nejčastěji dělíme na rané, polorané a pozdní.

Ranné odrůdy ředkviček

Albena, Cherry Belle, Fortuna F1, Duo, Granát, Faraon, Kvinta, Poloneza, Prima, Rampouch, Ria, Saxa, Sexta, Slavia, Slovana, Stela, Purpura F1, Liliana

Polorané a polopozdní odrůdy ředkviček

Kvarta, Lada, Lidka, Věra, Vinara F1

Pozdní odrůdy ředkviček

Viola, Zlata

Tuto zeleninu si s přehledem vypěstujete i bez velké zahrady, je nenáročná a hodí se tak pro každého začínajícího pěstitele, klidně i do bytu. Vyberte si semínka oblíbené ředkvičky i vy

Pěstování ředkviček

Ředkvička je nenáročná plodina, která vyroste prakticky všude - v záhonu na zahradě i v nádobách na terase, běžné je i pěstování ředkviček v bytě, ať už jako microgreens nebo na klíčky, případně pro bulvy v truhlíku na balkoně či za oknem na parapetu.

Tato jednoletá rostlina je však náročná na světlo, pěstujeme ji tedy ideálně na jižní až jihovýchodní straně, na přímém slunci bez stínu. Z tohoto důvodu potřebuje zelenina mnoho vláhy, v létě ředkvičky zaléváme klidně dvakrát denně.

Pěstování ředkvičky může být celoroční záležitost - vzhledem k rychlému růstu a dozrávání lze vysazovat prakticky kdykoliv během celé vegetační doby, volíme ale ty správné odrůdy, které jsou vhodné i k podzimní výsadbě. Jedním z těchto univerzálních kultivarů je například ‘Purpura F1’.

Půda by měla být kyprá, výživná a humózní. Volíme ideálně zahradnický substrát obohacený o kompost či jiné organické hnojivo. Během růstu již není potřeba přihnojovat. Když v záhonu či truhlíku vzejdou první lístky, musíme rostliny vyjednotit, aby měly bulvy dostatek prostoru pro růst.

Pěstování ředkviček v truhlíku

Jak pěstovat ředkvičky v truhlíku? Je to stejné jako v záhonu. Truhlík by měl být alespoň 20 centimetrů hluboký a metr dlouhý. Naplníme ho kvalitním substrátem. K výsadbě do nádob jsou vhodné rané odrůdy k rychlení, případně kultivary vhodné k celoročnímu pěstování.

V zemině v truhlíku uděláme řádek (je-li nádoba širší, můžeme i dva), do kterého vyséváme semena do hloubky asi 1 centimetru, s rozestupem 4-5 centimetrů. Rozestup však není třeba úplně dodržovat, mladé rostliny bude stejně nutné vyjednotit. Následně semena zahrneme zeminou a zalijeme. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, nikoliv přemokřený. Truhlíky umístíme na slunné stanoviště.

Pěstování ředkviček  ve skleníku

Semena lze vysévat také do skleníku či pařeniště. Pokud zvolíte velmi ranou odrůdu určenou k rychlení a váš skleník je dostatečně vyhřátý, můžete zeleninu sklízet již za dva až tři týdny. Obecně se bulev při pěstování ve skleníku, fóliovníku či pařeništi dočkáte vždy dříve. Ve vyhřívaném skleníku pak můžete ředkvičky pěstovat celoročně a mít tak čerstvou zeleninu i během zimy.

Pěstování ředkviček v zimě

Jak jsme si již zmínili v odstavci výše, ředkvičky lze pěstovat i během zimy. Můžeme tak učinit ve vytápěném skleníku nebo v interiéru při pěstování v truhlíku. Pro zimní pěstování volíme odrůdy určené k celoročnímu výsevu. I během zimy myslete na to, že ředkvičky potřebují dostatek světla. Truhlík by měl být vždy umístěn na okenním parapetu orientovaném na jih. Pro rychlejší klíčení i růst je dobré místnost vytápět. Jinak jsou ale ředkvičky mrazuvzdorné a nízké teploty jim neublíží.

Kdy sázet ředkvičky

Doba výsevu ředkviček závisí na odrůdě i podmínkách pěstování. Velmi rané odrůdy vhodné k rychlení můžete vysazovat klidně hned v únoru. V tento čas ale nevyséváme do záhonů, nýbrž do skleníků či vyhřátých pařenišť.

Do volné půdy v záhonech vyséváme semena od dubna. Pokud máte odrůdu vhodnou k celoročnímu pěstování, můžete nechat výsev klidně na podzim, konkrétně na září.

A jak sázet ředkvičky? Mezi jednotlivými řádky nechávejte mezeru 10 centimetrů. Hloubka pro uložení semen je 1-1,5 centimetru. Nezapomeňte rostliny vyjednotit tak, aby mezi nimi byl prostor přibližně 4 až 5 centimetrů.

Kdy sklízet ředkvičky

Ředkvičky opět sklízíme podle typu zvolené odrůdy. Velmi rané druhy můžeme mít na talíři už za 2-3 týdny, speciálně pěstujeme-li je v teplém skleníku. Obecně se však bulev dočkáte během 30 dnů, u velmi pozdních odrůd i později. Není ale žádoucí nechávat rostliny příliš dlouho v záhonu. Ty, které začnou nakvétat, mají pak zbytečně hořké až pálivé bulvy, případně přerůstají a dřevnatí. Hraniční termín pro sklizeň je 8-10 týdnů od výsevu.

Jak skladovat ředkvičky

Sklizené ředkvičky mají tendenci rychle vadnout. V první řadě tedy odstraníme listy, které jsou jedlé a můžete je použít třeba do salátu. Následně bulvy očistíme od hlíny. Ředkvičky skladujeme v lednici a co nejdříve spotřebujeme. Aby si zachovaly šťavnatost a byly stále křupavé, můžete je dát do uzavíratelné nádoby s čistou vodou.

TIP: Podzim je ideálním časem také na výsadbu česneku. Ten ukládáme do země zejména v pozdních podzimních měsících, díky čemuž je sadba chráněná před mnohými škůdci. Více se o podzimní výsadbě česneku dozvíte v našem předchozím článku.

Pěstování česneku v zahradě je činnost, kterou vykonává většina zahradníků. Momentálně je ideální období (listopad) pro výsadbu česneku.

Česneku se daří v kypré a hluboké půdě. Tedy pokud ho plánujete vysazovat do vyvýšených záhonů, dbejte na to, aby výška půdy byla dostatečná a s kvalitním substrátem. Česnek se sází podle podmínek koncem října až v listopadu až do trvalého zamrznutí půdy. Vysadíte-li jej dříve a je teplo, může ještě do zimy vyklíčit. Pokud se Vám to stane, zamulčujte jej listím nebo větvičkami jehličnanů.

Na jaře ho odkryjte mírně prokypřete. Nedoporučuje se překypření až ke kořenům.

Přečtěte si více o pěstování česneku a kvalitních odrůdách v předchozím článku.

Sklizeň česneku

Česnek se obecně sklízí od konce června do poloviny srpna. Záleží na pěstitelské oblasti, konkrétní odrůdě, zda se jedná o paličák nebo nepaličák a také na vlastních zkušenostech s danou pěstovanou odrůdou.

Je zde několik základních znaků, které vám pomohou určit, zda je vhodný čas pro sklizeň česneku.

Během kvetení česneku neodlamujte všechny květní stonky, některé použijete jako indikátor zralosti.

Paličák se sklízí obyčejně tehdy, když je již několik listů mírně žlutých, ale ne zcela suchých. Květní stonek je nejprve vzpřímený, pak během zrání se kroutí a později, je-li česnek zralý, se opět mírně vyrovná. Tehdy je čas na sklizeň.

Zralost a správný čas sklizně nepaličáku nastane, pokud je více než polovina výsadby polehlá na půdě, krčky jsou zlomené a listy leží na povrchu. Ideální je, pokud stejnou odrůdu pěstujete v pásech, pak víte, které můžete bez problémů sklidit, pokud již část výsadby leží. Jiná odrůda ve stejnou dobu může mít listy zelené a sklizeň se může posunout vzhledem ke klimatickým podmínkám, lokalitě a odrůdě.

Většinu česneku vyberete ručně nebo si můžete pomoci vidlemi. Pokud je česnek již příliš vyzrálý, hlavičky se mohou rozpadat. Takový česnek očistěte a odložte na první kuchyňské zpracování.

Hlávky česneku by měly být pevné, držet pohromadě a stonek by se neměl oddělovat od středu česneku. Sklizený česnek nenechávejte dlouho na záhonech a nevystavujte jej dešti ani přímému slunci. Hlavičky očistěte od půdy a vrchních slupek a svažte po 10-20 ks. Bílé kořeny rovněž odstřihněte. Pokud si troufáte, můžete uvít věnce nebo vrkoč na zavěšení a získáte i pěknou venkovskou dekoraci. Takové svazky dejte sušit na dobře stinné místo s dostatečným prouděním vzduchu, ne na přímé slunce ani do úplného stínu. Také ne příliš vysoko na půdy, kde je vyšší teplota vzduchu. Vyhněte se i sklepům, kde je vyšší vzdušná vlhkost a tma.

Pro podzimní výsadbu česneku si můžete vybrat také z nabídky odrůd sadbových česneků z našeho e-shopu

Sušit česnek můžete i jako jednotlivé hlavičky na dřevěných roštech a sítích s přístupem vzduchu a na teplém a polostinném místě.

Jak uskladnit česnek

Pokud již máte česnekové hlavičky prosušené a očištěné, je třeba zajistit kvalitní skladování, aby vám vydržely co nejdéle. Nejen pro zpracování, konzumaci ale i pro další sázení. Pokud jste s česnekovou sadbou spokojeni, odrůdu si označte jmenovkou a několik hlaviček si ponechte pro výsadbu na konci podzimu. Ostatní můžete uskladnit v suchých prostorách, ve spíži, kuchyňských skříňkách s ideální teplotou do 20 stupňů a vlhkostí max. 60 %, nebo jutových sáčcích, papírových krabicích či v košíku.

Určitě se vám stalo, že některé stroužky česneku začaly postupně měknout, dokonce plesnivět, schnout. Mohlo to být způsobeno nedostatečným proschnutím, vysokou zralostí již během sklizně, hlávky mohly být nedozrálé a tedy byly sklizeny předčasně, nebo měly nevhodné podmínky pro uskladnění.

Česnekové stroužky můžete uskladnit na delší dobu v mrazničce, sušit je, nakládat do vína, soli či olejů. V mrazničce můžete uchovat celé stroužky v plastových sáčcích nebo v nádobách, ve skle, nebo i sekané, ve formě pasty a v soli. Uchovávejte je v mrazničce maximálně 3-6 měsíců.

Česnek patří mezi základní přísady do různých pokrmů, proto by v kuchyni určitě neměl chybět. Jeho pěstování není náročné. Podmínky pro pěstování jsou sice různé, tedy i kvalita vypěstovaného česneku bude různá. Jediné, co se vám může stát je, že velikost hlaviček bude menší, ale vždy česnek získáte.

TIP: Fazole je další oblíbená zelenina, která se často pěstuje v zahradách. Přečtěte si více o tom jak dosáhnout bohaté úrody fazolí.

V poslední době je česnek medvědí (Allium ursinum) často zmiňován jako domácí lék, vhodná bylinka a koření do jídel a pro zdravý životní styl. Vy ho ještě nepěstujete? Nebojte se ho vysadit.

Potřebuje specifické, ale nízké nároky na prostředí. Pokud tyto vhodné podmínky v zahradě objevíte, už Vám nebrání nic, abyste měli tento zázrak přírody přímo v zahradě. Vyžaduje stín a vlhké prostředí.

Jak pěstovat medvědí česnek

Nejideálnější pěstování medvědího česneku je pod korunami řídkých stromů, v křoví. Tak docílíte imitované podmínky lesa, ve kterém se často vyskytuje v hojném množství a vytváří doslova zelené louky.

Je typicky aromatický, pažitkový s česnekovým podtónem, ale pro mnohé i podobný konvalince, což by mohlo být i nebezpečné. Pokud si tedy nejste stoprocentně jistí, určitě ho z lesa nevykopávejte.

Jeho cibule jsou umístěny velmi hluboko v zemi. Podobnost s konvalinkou je zejména v listové části. Květy jsou odlišné, shodné jsou jen bílou barvou. Pamatujte na to, že konvalinka nevoní po česneku.

Listy medvědího česneku se na konzum a zpracování sbírají brzy na jaře a nejvhodnější jsou tehdy, když česnek ještě nekvete. Pak rychle schnou a cibule přežívají opět v půdě až do následujícího jara. Listy v podstatě uvidíme jen 2 měsíce.

Aktuální nabídka medvědího česneku z našeho eshopu

Listy se dají použít přímo v kuchyni na přípravu salátů, pomazánek nebo jen tak na chlebíček. Dá se z nich připravit i šťáva, tinktura nebo si ho nakrájejte a uchovejte v mrazničce.

Není vhodné ho sušit. Pokud najdete vhodné místo pro pěstování v zahradě, pamatujte i na to, že podobně jako ve volné přírodě, stejně rychle se bude rozšiřovat i u Vás.

Jak pěstovat medvědí česnek v květináči

Pokud si chcete jeho chuť a vynikající vlastnosti užít i na balkoně a terase, pěstujte ho v květináči. Je to opravdu jednoduché. Jen je třeba počítat s tím, že listy časem zatáhnou a květináč zůstane prázdný. Na jaře však v plné krásné vyrostou nové a chutné listy. Květináč by měl být dostatečně hluboký, keramický nebo z pálené hlíny. Substrát zvolte univerzální, s příměsí písku, na dno položte štěrk nebo kamínky, jako drenáž. Snažte se vyplnit celý květináč hlízky, aby působil bohatě. Listy pravidelně řežte a zpracovávejte.

Jak uskladnit medvědí česnek

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Parapety v zimě nemusí být prázdné. I v podzimním a zimním období dokážete vytvořit zajímavé kompozice, které nahradí letničky a muškáty. Ty sice ještě vzhledem k teplému podzimu mnohde bohatě kvetou, je však čas je zazimovat a nádoby připravit pro podzim a zimu.

Nejdůležitější jsou ovšem samotné nádoby. Klasický tenký plast pro zimní výsadbu není vhodný. Kořeny trvalek lehce promrznou a plast nedokáže navázat vodu a vláhu. Vhodným materiálem je keramika, beton, terakota, dřevo, nebo pokud plast, tak tvrzený a s vnitřními vložkami.

Také je třeba tyto nádoby vhodně uchytit na parapetní desce. Pokud nemáte kovové držáky, které zabraňují sesuvu, vymyslete vhodné ukotvení nebo alespoň závaží, které vložíte do nádob. Na dně nádoby to může být štěrk, kámen nebo mezi rostlinami dekorativní kameny, oblázky.

Není nutné vysazovat všude jen vřesy a vřesovce. Kromě těchto trvalek, které upřednostňují kyselé ph, se mohou vysazovat tyto rostliny: heuchera - dlužicha, vinca - barvínek, helleborus - čemeřice, Muehlenbeckia, calocephalus – stříbrný drátek, gaulthéria, hedera - břečťan, okrasné trávy carex – ostřice, imperata a nízké kostravy / festuca.

Své poslání mají rovněž čistec - stachys, astry - aster, okrasný kel, skalní růže - sempervivum a rozchodníky - sedm různých druhů, zejména ty nižší.

Z dřevin jsou to určitě pieris, skimmia, leucothoe, brslen, hebe, drobné jehličnany, kosodřeviny a jalovce, skalník, cesmína a mahonie. Vše záleží na velikosti nádob.

Mnohé nádoby můžete mít před vchodem do domu, na terase i balkoně a během celého roku mohou vypadat hezky a reprezentativně. Vysadíte-li si tyto nádoby na začátku podzimu, nepřipravíte se o nádherný pohled vybarvování některých druhů změnami teplot a působením slunečných dnů.

Před Vánocemi dozdobte nádoby větvičkami jehličnanů, doplňte světýlka na baterku nebo led svíčky a drobné ozdoby. Jako výplň můžete zvolit mech, listí nebo sisal. Pokud jsou nádoby dostatečně velké, vnitřek nádoby můžete vystlat jutovým pytlem. Dokonce můžete nádoby do této jutoviny, pytloviny, či jiných látek obalit a uvázat kolem nich stužky a mašle.

Nezapomínejte na pravidelnou zálivku během dnů, kdy nemrzne a bezprostředně po výsadbě. Některé rostliny jako calocephalus budou efektní i dlouho do jara svým samotným vzhledem, i když zimu nepřežijí. Jako převis určitě zvolte břečťan různých druhů. Zajímavé jsou právě drobnolisté kultivary, panašované nebo i dlouhé výhonky barvínku.

Nebojte se experimentovat. I jednoduchá výsadba udělá své.

TIP: Inspirujte se i dalšími vhodnými rostlinami, které dodají vašemu zimnímu balkonu či terase barvu a zútulní jej. Přečtěte si článek o rostlinách na balkoně v zimě nebo o pěstování a zimování rostlin na balkoně.

Rajče jedlé či lilek rajče (Solanum lycopersicum) je vytrvalá bylina z čeledi lilkovitých. V našich klimatických podmínkách se však rajčata pěstují jako jednoletky, protože rostliny nepřečkají mrazy. Stejně jako jiná zelenina z čeledi lilkovitých, i rajčata pocházejí z oblastí jižní a střední Ameriky a patří mezi velmi důležité hospodářské plodiny.

Plodem rostliny je dužnatá bobule s drobnými semeny, která se vyznačuje vysokým obsahem vody, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Zralý plod je obvykle červený, šlechtěné odrůdy pak nabízejí celou škálu odstínů, od žluté až po fialovou.

Druhy rajčat

Druh je samozřejmě pouze jeden - lilek rajče, nicméně odrůd jsou desítky, ne-li stovky. Mezi nimi si vybere určitě každý. Některé mají velké plody, jiné malé, liší se také barvou, chutí, obsahem vody, výnosem, výškou, množstvím listů či možnostmi finálního zpracování plodů nebo odolností vůči chorobám či popraskání.

Rajčata dělíme do tří základních skupin - na keříčková, tyčková a cherry. Tyčkové odrůdy jsou ty nejvyšší a obvykle je nelze pěstovat bez opory. Mají zpravidla největší plody i vyšší výnosy. Keříčková rajčata jsou nižší a keřík se rozrůstá spíše do šířky, má více vrcholů. Díky tomu je schopen růst i sám bez opory. Cherry jsou nejmenší vzrůstem rostliny i plodem, bobule jsou velmi sladké, s pevnou slupkou a vhodné k přímé konzumaci. Samostatnou “skupinou” bychom pak mohli určit různé nezvyklé a speciální plody, které zaujmou výraznou barvou či specifickým tvarem.

Jaké jsou nejoblíbenější odrůdy?

Velký výběr semínek rajčat ale i jiné zeleniny na předpěstování či kvalitní a odolné sazenice rajčat* naleznete v našem e-shopu

* dostupnost podle vhodnosti k výsazování

Předpěstování rajčat

Rajčata lze pěstovat buďto ze zakoupených sazenic, které mohou být klasické i roubované, nebo ze semínek. Druhá varianta je sice mnohem levnější, zato pracnější.

Předpěstování sadby trvá asi 1,5 až dva měsíce, proto se do práce pusťte už koncem zimy, aby byly sazenice při jarní výsadbě do záhonů dostatečně silné. Předpěstováváme v prostorách, kde je dostatek světla a hlavně tepla - semena potřebují teploty okolo 25 °C (některé druhy až 30 °C), aby vůbec vyklíčila.

Roubované sazenice rajčat

Pokud nemáte možnost vypěstovat si rajčata ze semínka sami, můžete si vybrat z naší nabídky některé zajímavé odrůdy. Ve většině případů se jedná o naroubované rostliny pro silný růst, výrazně vyšší výnos, vysokou odolnost – rezistenci vůči chorobám a pro lepší kvalitu plodů a listů. V poslední době lidé dbají na kvalitu i kvantitu zároveň, to se však také odráží v ceně. Roubované sazenice jsou sice finančně náročnější, ale na základě recenze zákazníků, se cena vyrovná množství plodů, které z takové rostliny získáte. Roubované sazenice rajčat jsou odolné vůči stresu, jsou přizpůsobeny jakýmkoli podmínkám, jsou vitální, bohatě koření. Jsou naroubovány obyčejně na dýňovou podnož. Tato naroubovaná část musí zůstat nad úrovní půdy. Je často označena bílým plastovým kolíčkem, který není nutné po zakoupení odstraňovat. Samotným hrubnutím a růstem se kolíček sám uvolní. Vybrat si můžete z masitých odrůd, cherry i klasických plodů, dokonce i tmavých čokoládových nebo proužkových. Samotná péče o sazenice se od klasického pěstování neliší. Vysokým druhům je nutné dát opory, hnojit, zalévat a rostliny budou prosperovat přímo na záhonu i v nádobách.

Pěstování rajčat ze semínek

Nejprve si vybereme vhodná semínka. Na obale je vždy uvedena odrůda i další důležité informace jako je vhodná doba k výsevu, pokyny k pěstování, velikost rostliny i plodů, případně obrázek samotné rostliny a rajčat pro lepší představu. Vyberte si takovou odrůdu, která se svými vlastnostmi hodí do záhonu či květináče a jejíž plody budou korespondovat s tím, k čemu je chcete využít.

K pěstování rajčat ze semínek používáme vždy certifikovanou sadbu. Semena získaná ze zakoupených či vypěstovaných plodů nejsou k dalšímu výsevu příliš vhodná. Obvykle se jedná o hybridy, které už jejich semeny nelze znovu množit, protože docílíme očekávaných výsledků.

Rajčata klíčí poměrně dobře, i tak je ale vhodné k jejich předpěstování použít substrát vhodný pro klíčení semen. Tím naplníme sadbovače nebo třeba čisté malé kelímky od jogurtů, můžeme přidat také kompost nebo hnojivo určené přímo rajčatům.

Drobná semena klíčí poměrně dlouho, první lístky se objevují dva až tři týdny po výsevu.

Výsev rajčat

Jak sázet rajčata ze semínek? Samotný výsev je poměrně snadný. Máme-li splněné předchozí kroky, tedy výběr vhodných semen a přípravu substrátu do sadbovače, můžeme do každého okénka sadbovače či kelímku umístit dvě až tři semena. Ty přiklopíme asi centimetrem zeminy a velmi jemně přitlačíme prsty. Následně půdu zvlhčíme rozprašovačem. Zalévání z konvičky není příliš vhodné, protože semena jsou velmi drobná a mohla by se vyplavit. Substrát udržujeme neustále mírně vlhký.

Pokud jste semena vysévali do společné nádoby, je potřeba rostliny přepikýrovat. Učiníme tak v čase, kdy se objeví první pravé lístky. Každou sazeničku opatrně vyjmeme ze substrátu a umístíme ji samostatně do menšího květináčku s výživnou zeminou.

Jak zasadit rajčata

Máme-li předpěstované či přímo zakoupené sazenice, můžeme se vrhnout rajčata zasadit. Nejprve jim vybereme vhodné místo. Rajčata nikdy nepěstujte tam, kde byla v minulém roce vysazena jakákoliv rostlina z čeledi lilkovitých. Keříky potřebují dostatek světla a teplo. Dobře se jim daří na jižní či jihovýchodní straně pozemku nebo ve vzdušném skleníku.

Následně si v záhonu připravíme jamky. Spon by měl být 80x40(50) centimetrů. Konečná vzdálenost ale závisí na zvolené odrůdě; tyčková rajčata rostou spíše do výšky a do prostoru se příliš nerozpínají, zatímco keříčkové kultivary potřebují větší prostor. Obecně bychom rostliny neměli vysazovat příliš blízko k sobě, protože rajčata jsou náchylná k napadení plísněmi a v hustém porostu, kde se drží vlhkost, se plísním daří velmi dobře.

Po vytyčení sponů tedy vyhloubíme jamky. Ty by měly být o pár centimetrů hlubší než kořenový bal. Do jamky umístíme rostlinu s celým balem tak, aby byla asi 3-5 centimetrů pod úrovní země. Následně kořeny přihrneme zeminou a s citem přitlačíme. Díky vysazování do větší hloubky začne pouštět kořeny i část stonku a celý kořenový systém se tak rozroste a zesílí. Rajčata pak budou lépe přijímat vodu i výživu.

Nezapomeňte tyčkovým odrůdám poskytnout oporu. K tomu využíváme dřevěné či kovové tyče, které lze zakoupit přímo v zahradnických potřebách. Rostlinu k tyči ještě připevníme provázkem.

Pěstování rajčat v nádobách

Pěstování rajčat v nádobách je v poslední době velmi populární. Zejména menší keříčkové či cherry odrůdy jsou k tomu jako stvořené. Květináč stačí naplnit drenážní vrstvou, výživnou zeminou a vyset semínka či umístit sazenici. Nezapomínáme na pravidelné hnojení a zalévání. Květináče můžeme umístit například na balkon či terasu a lze je i zavěsit.

Zajímá vás, jak pěstovat rajčata tímto způsobem? Více se o pěstování rajčat v nádobách dozvíte v našem předchozím článku.

Hnojivo na rajčata

Rajčata jsou poměrně náročná na živiny. Před výsadbou do květináče nebo záhonu substrát promícháme s kompostem. Živiny je ale nutné dodávat během celé vegetační doby. Můžeme se vydat chemickou cestou, kdy používáme hlavně ve vodě rozpustná hnojiva, která aplikujeme se zálivkou každých 14 dní. Zvolené hnojivo by mělo obsahovat všechny důležité makro i mikroprvky - pokud si nejste jisti, které to jsou, vybírejte výživu přímo určenou pro hnojení rajčat a paprik. Tato hnojiva mají přesný poměr živin, které rajčata potřebují.

Se zásobováním rostliny živinami může pomoci i přípravek Symbivit. Nejedná se o hnojivo, ale o symbiotické mykorhizní houby, které žijí na kořenech rostlin. Při nákupu zvolte Symbivit na zeleninu, který je k dostání v malém balení (150 g) či po 750 g ve větším balení. Pokud máte větší záhony plné zeleniny, vyplatí se sáhnout po největším, 3 kg balení Symbivitu.

V našem článku sa dozvíte více o tom, jak mykorhizní bakterie pomáhají s výživou rostlin a jak tento přípravek vlastně funguje.

Zaštipování rajčat

Se zaštipováním rajčat začínáme, když dosáhnou výšky přibližně 20 centimetrů. Dříve raději ne, je třeba vyčkat, než bude rostlina dostatečně silná, aby zvládla mechanické poškození. Mnoho zahradníků nedá dopustit na nůžky, ty však mohou rostlinu zbytečně třepit. K zaštipování je nejlepší použít vlastní ruce.

Odstraňujeme vždy malé výhony, které se nacházejí mezi stonkem a hlavním výhonem, případně mezi dvěma hlavními výhony. Tyto boční výhonky bývají obvykle 3-5 centimetrů velké. Odstraňujeme je pravidelně, přibližně jednou za týden. Při této příležitosti zbavíme rostlinu také poškozených či nemocně vyhlížejících listů.

Kdy sklízet rajčata

Nezralé plody rajčat jsou jedovaté, a tak je jejich konzumace nevhodná. Naštěstí je však snadno poznat, jsou totiž zelené. Z keříků tedy sklízíme pouze plody v plné zralosti, které mají červenou barvu (případně finální barvu dle zvolené odrůdy).

Slupka plodu musí být ještě pevná, nenecháváme rajčata na keři do změknutí. Plody dozrávají postupně, a tak rostlinu každé dva až čtyři dny prohlížíme a zralá rajčata opatrně odtrháváme směrem dolů. Pokud pěstujeme keříčkovou odrůdu a chceme sklízet celé trsy, odstřihujeme je po dozrání všech plodů zahradnickými nůžkami.

Nejlepší chuť mají rajčata tehdy, když jsou nějakou dobu vystavena horkému letnímu slunci. Pokud tedy předpověď hlásí slunečné dny, připravte se na sklizeň. Naopak špatné počasí, chladné večery a nedostatek paprsků chuť plodů zhoršují.

TIP: Slunná stanoviště vaší zahrady zaplnila plodová zelenina, ale co se záhony, kterým se tolik paprsků nedostává? Pěstování zeleniny ve stínu není nemožné, chce to jen správně zvolené druhy.

Paprika (Capsicum) patří, podobně jako rajčata nebo brambory, do čeledi lilkovitých. Jedlé plody rostliny našly široké uplatnění v kuchyních celého světa. Jedná se v podstatě o dužnaté bobule se semeny, ze kterých se rostliny pěstují.

Rod paprika zahrnuje více než 40 různých druhů a desítky, ne-li stovky odrůd, které se od sebe liší velikostí či tvarem keříku, barvou, velikostí i chutí plodů, případně také obsahem kapsaicinu, který způsobuje pálivou chuť. Některé kultivary jsou dokonce pěstovány jako okrasné pokojové rostliny.

V zahradách běžně najdeme hlavně papriku setou (Capsicum annuum). Jedná se o jednoletou rostlinu a hospodářsky velmi významnou plodinu. Druh zahrnuje širokou škálu barev a chutí, najdeme zde klasické sladké “bell” papriky, kapie, feferonky, chilli papričky a další. Tento druh nejčastěji uvidíte také na pultech obchodů. Mezi další poměrně známé a vysazované druhy patří paprika křovitá a paprika čínská - oba tyto druhy se pěstují jako chilli papričky.

Výsev papriky

Pěstování paprik ze semínek je jednou z nejčastějších variant, ke které se zahradníci kloní. Semínka koupíte v zahradnictví či hobby marketu. Dbejte na certifikovaná osiva, semena získaná z paprik zakoupených v obchodě nejsou k výsevu vhodná.

Před samotným výsevem je dobré semena na několik hodin namočit. Následně je ukládáme do sadbovačů se substrátem určeným pro klíčení semen.

Kdy vysévat papriky

Výsev papriky provádíme již v únoru. Sazenice si předpěstujeme doma na okenním parapetu nebo ve vyhřívaném skleníku. Pro vyklíčení potřebují semínka papriky teplotu vyšší než 22 °C, světlo a lehký, dobře vyživený substrát.

Kromě jiné zeleniny naleznete v nabídce našeho e-shopu i semena papriky různých odrůd a druhů, stačí si vybrat

Sázení paprik

Když semena vyklíčí a utvoří dva pravé listy, přichází čas na přepichování. Každou rostlinu umístíme do malého plastového květináče se zahradním substrátem smíchaným se zralým kompostem nebo hnojivem určeným pro výživu paprik či plodové zeleniny.

Na konci dubna si záhon, do kterého hodláme papriky vysadit, překryjeme černou netkanou textilií. Díky tomu se půda pěkně prohřeje, což papriky vyžadují. Pro snadnější údržbu záhonu můžete textilii ponechat, pouze do ní uděláte otvory pro umístění sazenic.

Ty vysazujeme ve čtvercovém sponu s rozestupy 40-60 cm, v závislosti na velikosti použité odrůdy. Jáma pro umístění sazenice musí být dostatečně hluboká, kořenový bal umístíme několik centimetrů pod úroveň záhonu a přihrneme zeminou. Na dno každé jamky ještě můžeme přidat trošku kompostu. Následně sadbu dobře zalijeme a vláhu pravidelně doplňujeme, aby rostliny dobře zakořenily.

Kdy zasadit papriky

Do venkovních záhonů vysazujeme papriky přibližně v polovině května, když už nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly rostliny poškodit či úplně znehodnotit. Kromě mrazíků jsou papriky náchylné i na vítr - volíme chráněné místo, ideálně poblíž zdí (zde pozor na zastínění).

Jak pěstovat papriky

Papriky se obvykle pěstují v záhonech, nic však nebrání tuto zeleninu vysazovat i do nádob. Po výsadbě je nutné papriky vydatně zalévat a přihnojovat. Zemina musí být neustále mírně vlhká; pokud budete zejména v období plodu zalévat málo, nebudou papriky šťavnaté a budou jim zasychat špičky.

Rostlina je také náročná na živiny. Před výsadbou půdu dobře vyživíme kompostem nebo jiným hnojivem, nicméně s výživou je potřeba pokračovat v celém vegetačním období. Když začnou rostliny odkvétat a objevují se první náznaky plodů, měli bychom prostřednictvím vhodného hnojiva dodat dostatek draslíku. Dusíkatá hnojiva můžeme použít hned v začátcích, kdy chceme, aby rostlina nasadila listy a rozvětvil se stonek, nicméně při kvetení a plodu dusík nepoužíváme.

Pěstování paprik v nádobách

Při pěstování paprik v nádobách je třeba zalévat denně. Na dno květináče dáme zároveň drenážní vrstvu, aby v zemině voda nestála a rostliny nezačaly chřadnout. Co se týče substrátu, volíme klasický zahradní, který promícháme s menším množstvím kompostu. Pokud jsou nádoby s paprikami uvnitř, je potřeba jim trochu pomoct s opylením. Mnohdy s nimi postačí čas od času zatřást.

Pěstování paprik ve skleníku

Paprikám se ve skleníku daří velmi dobře - mají optimální vlhkost, dostatečně vysokou teplotu, jsou chráněné před větrem, ale zároveň mají dostatek světla. Při pěstování ve skleníku dodržujeme obdobná pravidla jako u nádob; denně zaléváme, pomůžeme s opylením a pravidelně hnojíme. Ani ve skleníku nezapomínáme poskytnout vyšším keříkům oporu ve formě dřevěné či kovové tyče zapíchnuté souběžně se stonkem.

S čím pěstovat papriky

Mezi zahradníky panuje fáma, že papriky se nesnesou s rajčaty - toto se však nezakládá na pravdě, a tak můžete papriky směle vysázet v záhonu či ve skleníku vedle rajčat. Paprika je poměrně snášenlivá a nevybíravá zelenina, snese asi vše, co vedle ní vysadíte, dokonce ani vyloženě nevadí jiným plodinám.

Obecně bychom se měli zaměřit na to, abychom papriky nevysazovali na stejné místo v záhonu dva roky po sobě. Ideální je výsadba po kořenové zelenině. Papriky pak pěstujeme s plodinami, které mají podobné nároky na stanoviště, půdu, živiny i zálivku.

Kdy sklízet papriky

Papriky sklízíme ve dvou stupních zralosti, záleží na jejich využití. Pokud pěstujete tuto zeleninu k přímé konzumaci a očekáváte šťavnaté a sladké plody, sklízejte v srpnu. Chcete papriky spíše na vaření, například k naplnění masem, do leča a podobně, sklízejte je v tazvané technické zralosti. V tuto chvíli jsou plody ještě zelené až zelenožluté, velmi tuhé a “křupou”. Nejsou tolik sladké, a tak jídla nepřisladí, ale poskytnou jim příjemně paprikovou chuť.

Symbivit na papriky

Již výše jsme si uvedli, že papriky jsou poměrně dost náročné na živiny. Dostatečný příjem důležitých prvků po celou vegetační dobu jim můžeme zajistit s pomocí přípravku Symbivit na papriky. Nejedná se o žádný chemický postřik, nýbrž o čistě přírodní mykorhizní houby, které žijí s rostlinou v symbióze na jejích kořenech a naoplátku ji neustále zásobují živinami. O mykorhize a celém procesu symbiózy mezi rostlinou a houbami se více dočtete v našem článku.

TIP: Nemáte zahradu nebo jen nevíte co s prostorným balkonem? Pěstovat můžete i zde! Zelenina na balkoně dnes není žádnou výjimkou a sklizeň může být při správně zvolených odrůdách skutečně bohatá.

Fazol, latinsky Phaseolus, je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Svůj původ má v tropických oblastech jižní Ameriky, dnes ji však najdeme doslova po celém světě. Pěstuje se totiž jako luštěnina a zelenina, některé druhy mohou být dokonce okrasné.

Výsledný habitus rostlina závisí na konkrétním druhu i odrůdě. Některé mají klasické ovíjivé stonky, které se plazí po opoře nepřetržitě celé vegetační období, jiné jsou spíše keříčkové s ukončeným růstem. Mezi listy se přibližně v polovině sezóny začínají objevovat řídké střapce s květy, které následně vystřídají plody - lusky. Právě ty pěstitele zajímají nejvíce. Zejména semena obsažená uvnitř lusků jsou zdrojem důležitých makroživin, ale i vitamínů a minerálů. Své využití proto našly fazole v kuchyni, kde je lze připravit na stovky způsobů.

Fazole druhy

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)

je nejčastěji pěstovaným druhem vůbec. V odborné literatuře i v zahradnictví jej můžete najít také pod názvem fazol zahradní, u keříčkových variant také jako fazol keříčkový. Odrůd tohoto druhu existují doslova stovky. Proto je dělíme na kultivary popínavé a keříčkovité. Druhou skupinu ještě můžeme rozdělit na fazole keříčkové se zelenými lusky a fazol keříčkový žlutoluský.

Mezi oblíbené odrůdy při pěstování fazolek (lusků jako zeleniny) patří například ‘Aidagold’, ‘Gusty’ nebo ‘Satelit’. K získání chutných semen vysazujeme odrůdy jako jsou třeba ‘Inka’, ‘Petra’, ‘Carmen’ nebo zajímavě zbarvený ‘Yin Yang’.

Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus)

tento druh se obvykle pěstuje jako okrasný, přičemž lusky jsou samozřejmě jedlé. Květy fazolu šarlatového jsou sytě červené, semena mají většinou také podobné odstíny. Oblíbenou odrůdou tohoto druhu pěstovanou pro zrno je ‘Scarlet’, která se vyznačuje strakatými semeny fialové až černé barvy.

Zástupců z rodu fazol je více než 50, nicméně ty se u nás pěstují spíše raritně. Zmínit bychom mohli ještě například fazol měsíční (Phaseolus lunatus) či fazol ostrolistý (Phaseolus acutifolius).

Najděte si ty pravé odrůdy fazolí i pro vaši zahradu. Na našem e-shopu můžete vybírat z mnoha barev, velikostí i typů

Pěstování fazolí

Jak pěstovat fazole? Ideální je slunné a teplejší stanoviště, chráněné před větrem a vlivy počasí. Pěstování fazole v chladnějších oblastech se nedoporučuje, rostlina je vyloženě teplomilná. Kořeny jsou mělké, a tak je důležitá pravidelná a intenzivní zálivka, která zajistí dostatečně vlhký substrát (vyhneme se však přemokření a zalévání přes list).

Volíme dobře propustnou hlinitou půdu s neutrálním pH, kyselé a těžké půdy jsou pro pěstování fazolí nevhodné. Rostlinu množíme semeny. Co se týče hnojení, optimální je použití kompostu. Hnoji se vyhýbáme úplně, fazole jej nesnášejí.

Jak pěstovat keříčkové fazole

Keříčkové fazole potřebuji prostor, podobně jako třeba papriky nebo rajčata. Hodí se tedy na větší zahradu s rozlehlými záhony. Lusky a semena pak dozrávají ve stejnou dobu, následně už rostliny nenakvétají a neplodí. Chcete-li fazole sklízet celé léto, vysazujte řádky do záhonu v rozmezí přibližně dvou týdnů.

Fazolky pěstování

Pokud milujete žluté či zelené fazolové lusky na různé způsoby, ať už se slaninou a česnekem jako přílohu, součást čínské směsi nebo v luskové omáčce, stačí zvolit vhodnou odrůdu. Obvykle se jedná o keříčkové varianty a zmínit můžeme například ‘Berggold’ nebo velmi zajímavě, fialově zbarvenou ‘Purple Queen’.

Jak pěstovat tyčkové fazole

Pnoucí fazole zabírají velmi málo místa. Nenáročně rostou vedle plotu nebo se platí po jakékoliv opoře, kterou jim poskytnete. Nejčastěji se využívají natažené provázky, po kterých ovíjivé stonky šplhají nahoru. Díky své nenáročnosti na prostor jsou tyto odrůdy ideální na menší zahrady nebo dokonce pro pěstování na balkoně.

Je třeba ale počítat s tím, že jak stonek neustále roste, je v každé jeho části jinak “starý”, a z toho důvodu na něm lusky dozrávají postupně po celé léto.

Sázení fazole

Kdy sázet fazole? Výsev fazolí necháváme na dobu, kdy už teploty neklesají pod 10 °C, jedná se tedy o květen až začátek června.

Jak zasadit fazole? Zde se postup trochu liší v závislosti na typu odrůdy. Keříčkové fazole vyséváme po 3-4 semenech do sponu 34x34 centimetrů. Pnoucí druhy pak vysazujeme po 3-6 fazolích přibližně 80 centimetrů daleko. K výsevu vybíráme vždy pouze nepoškozená semena. Ta umístíme do země do hloubky 4-6 centimetrů.

Kdy sklízet fazole

Fazole jsou připravené ke sklizni tehdy, kdy se při ohnutí lusk od stonku sám odlomí. Dalším signálem, že se na rostlině nachází mnoho zralých fazolí, jsou chřadnoucí, usychající a žloutnoucí listy.

Zralé lusky protrhávejte každý den, díky tomu podpoříte kvetení a prodloužíte dobu sklizně nějen u popínavých, ale i u keříčkových odrůd. Dobou pro sklizeň fazolí je obvykle konec léta, záleží však na termínu výsadby i zvoleném druhu.

TIP: Pozor na to, co po fazolích do záhonu vysadíte. Vyhnout byste se měli dalším bobovitým rostlinám nebo cibulové zelenině, kterou je například česnek. Více se o pěstování česneku dozvíte také v našem předchozím článku.

Mrkev obecná (Daucus carota) patří mezi miříkovité rostliny, je tedy příbuzná například s petrželí, ale i s koprem či anýzem. V zahradách se pěstuje jako kořenová zelenina, přičemž využít lze celou rostlinu včetně nadzemní části.

Přesto, že je mrkev rostlina dvouletá, pěstuje se nejčastěji jako jednoletá. V prvním roce vyraší nať a kořen výrazně zdužnatí a shromažďuje živiny. Ve druhém roce pak z růžice listů vyrůstá lodyha s okoličnatým květenstvím.

Mrkev patří mezi zeleninu bohatou na živiny a vitamíny. Obsahuje zejména beta karoteny, vitamín A, vlákninu a antioxidanty. Jak pěstovat mrkev a zajistit si příjem těchto důležitých látek i během zimy se dozvíte v následujících řádcích.

Druhy mrkve

Mrkev obecnou můžeme rozdělit do dvou poddruhů. Prvním je mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota), což je původní nešlechtěná forma, která se vyskytuje divoce v přírodě. Druhým poddruhem je pak mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus). Sem řadíme všechny vyšlechtěné odrůdy, které mohou mít různou barvu a velikost kořene.

Odrůdy mrkve můžeme rozdělit do několika základních typů, ze kterých pak konkrétní kultivary vychází:

Parisian - má krátký kulatý kořen
Chantenay - kořen je kónický, kratší
Nantes - typický “mrkvovitý” tvar
Berlikum - velké, mohutné a tupě zakončené kořeny
Flakee - velmi dlouhé a úzké kořeny

Mezi zahradníky se pak odrůdy mrkví dělí častěji na rané a pozdní. Rané kultivary také nazýváme karotky. Mají většinou tupé kořeny, jemnější dužinu, jsou sladší a méně vhodné ke skladování. Sklízíme je jako první. Mezi nejoblíbenější odrůdy raných mrkví patří například ‘Calibra F1’, ‘Flyway F1’ nebo ‘Jarana F1’.

Mezi středně rané odrůdy můžeme zařadit třeba ‘Marquette’ či ‘Jolana F1’. Pozdní kultivary jsou vhodné k uskladnění a sklízejí se až během podzimu. Kořen je větší, tmavší, chuť výrazná a slupka hrubší. Mezi pozdní odrůdy patří například ‘Koloseum F1’, ‘Maxima F1’ nebo ‘Katlen’.

Zajímavým zpestřením na talíři mohou být různé barevné variace mrkví. Na pohled velmi výrazná je odrůda ‘Purple Haze’, která se vyznačuje temně fialovou barvou s žíháním. Najdeme ale i mrkve žluté či bílé.

Připravte se na výsadbu mrkve už nyní. Semínka mrkve klasických i méně známých odrůd zakoupíte na našem e-shopu

Kdy sázet mrkev

Výsev mrkve na jaře

Mrkev vyséváme nejčastěji na jaře. Semínka sejeme přímo do záhonu, přibližně v březnu až dubnu. Řádky by od sebe měly být vzdálené 30-40 centimetrů. Zemina v záhonu by měla být dobře prokypřená a hlavně prohnojená, protože během vegetace už mrkve nehnojíme. K dodání živin používáme například kompost.

Vzhledem k velkému množství semen vsypaných do řádků je po vzejití prvních lístků a mírném poporostení sazeniček potřeba mrkve vyjednotit. Po tomto úkonu by měly být vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami přibližně pět až sedm centimetrů, v závislosti na zvolené odrůdě a velikosti kořene.

Výsev mrkve na podzim

Výsev mrkve lze provádět také na podzim, což zajistí brzké jarní klíčení. V tomto případě nespěchejte - semena do záhonu vysejte až koncem listopadu, aby semena klíčila opravdu až na jaře. Půda by však neměla být ještě zmrzlá. Ideální je výsev do záhonu po letní zelenině jako je třeba salát nebo hrášek.

Kdy sklízet mrkev

Doba sklizně mrkve závisí od použité odrůdy - existují totiž mrkve rané, středně rané či pozdní. Ty rané se ze záhonu obvykle vytahují už během července, klidně už 2 až 3 měsíce po vysetí (jedná-li se o výsev jarní). Sklizeň mrkve u pozdních kultivarů provádíme od září do října a platí, že čím déle v záhonu jsou, tím je jejich chuť lepší a obsah živin vyšší.

Jak uskladnit mrkev

Rad, jak uskladnit mrkev na zimu, je skutečně mnoho, a každý zahradník upřednostňuje trochu jiný postup. Obecně však platí několik základních pravidel. Tím prvním je, že uskladňujeme pouze odrůdy pozdní, rané nejsou k dlouhodobému skladování vhodné. Po vytažení úrody ze země odstraníme nať (tu můžeme upotřebit v kuchyni nebo třeba zmrazit) a kořeny dobře očistíme od hlíny. Nikdy je ale neumývejte, mrkev by při skladování mohla chytit plíseň.

Následně sklizenou zeleninu rozložíme a necháme chvíli proschnout na dobře větraném, chladném a suchém místě. Nejčastěji se pak mrkev dává do beden, ve kterých se zasype pískem, a ukládá se do tmavého sklepa s možností větrání, kde se teplota během zimy pohybuje mezi 0 až 4 °C. Písek je třeba během skladování občas mírně zvlhčit například rozprašovačem.

Pěstování mrkve na balkoně

Pěstování mrkve na balkoně není nemožné, chce to ale odpovídající vybavení. Základem jsou dostatečně hluboké nádoby. Květináče by tedy měly mít alespoň 40 centimetrů na výšku. Oblíbené je také takzvané bedýnkové pěstování, kdy se zelenina vysévá do 50 centimetrů hluboké bedny plné zahradnického substrátu. Pro balkonové pěstování se však doporučuje volit spíše rané a drobnější odrůdy.

TIP: Patříte mezi vášnivé zahradníky, kteří se nedokážou s koncem léta s péčí o zahradu rozloučit? Pokud ano, vysaďte si druhy, které budou kvést či plodit až do prvních mrazů. S péčí o zeleninu na podzim vám poradíme v našem předchozím článku.