Blog

Přísavník (česky také loubinec nebo lidově psí víno) je rod rostlin z čeledi révovitých. Díky svému poměrně rychlému růstu a krásným listům se řadí mezi nejvyhledávanější pnoucí dřeviny. Zajímá vás, jaké druhy přísavníku existují a jak na jejich pěstování ve vaší zahradě?

Přísavník tříprstý

Rodu přísavníků dominují dva druhy. Jedná se o přísavník trojcípý (tříprstý) a přísavník pětilistý. První zmíněný druh zaujme svými lesklými světle zelenými listy, které se pyšní třemi výraznými hroty. Odtud ostatně pochází i jeho pojmenování. Tato pnoucí dřevina původem pochází z Asie, u nás se pěstuje zhruba od roku 1860.

Loubinec trojlaločný je krásný po celý rok, nicméně úplně nejvíce vynikne na podzim. Právě v tomto období se totiž jeho listy vybarví do nádherných tónů červené a oranžové, díky čemuž dodají vaší zahradě to pravé podzimní kouzlo.

Přísavník tříprstý pěstování

Přísavník obecně vyniká vysokou odolností vůči průmyslovému znečištění. Také dobře snáší zastřihování. Přísavník třílaločný vytváří vzdušné kořeny. Jeho úpony jsou dlouhé až 3 cm a při kontaktu s povrchem vylučují látku podobnou lepidlu. Díky tomu se rostlina dokáže pnout i po hladkém povrchu.

A jak sázet přísavník? Všechny druhy loubinců vyžadují slunná až polostinná stanoviště. Dařit se jim bude v jakémkoliv typu půdy. Pouze je třeba se vyhnout zamokřené půdě, a to především v prvních letech pěstování. V chladnějších oblastech můžete mladou rostlinu chránit před mrazem. Pomocníkem vám bude netkaná textilie nebo nahrnutí kůrového mulče.

Jak daleko od sebe sázet přísavník?

Při pěstování přísavníku pamatujte také na to, že tato rostlina ke svému růstu potřebuje dostatek místa. Vzdálenost mezi rostlinami by se proto měla pohybovat kolem dvou metrů.

Při výsadbě je třeba vyhloubit jámu hlubokou alespoň 50 cm. Vždy se řiďte konkrétní velikostí balu sazenice. Pamatujte také na to, abyste se vyhnuli společnému pěstování několika druhů přísavníku dohromady, jelikož se nesnesou.

A jak rychle roste přísavník?

Přísavník roste velmi rychle a pro porovnání je jeho růst ještě rychlejší než u břečťanu. Snadno může dorůst až do 20 metrů. V prvním roce pěstování je přírůstek minimální, sazenice totiž zatím jen koření. Ve druhém roce můžete očekávat přírůstek zhruba 1,5 metru, v dalších letech poté až 3 metry. Mnohdy se přitom přísavník právě s břečťanem kombinuje.

Prohlédněte si naše nádherně zbarvené přísavníky a pořiďte si sazenice pro následné pěstování

Přísavník pětilistý

Přísavník pětilistý se od toho tříprstého mírně liší. Jeho listy jsou rozděleny na pět tmavě zelených pilovitých prstů a mohou trochu připomínat listy kaštanu.

Stejně jako u přísavníku pětilistého se i v tomto případě listy na podzim vybarvují do krásné červené barvy. Pamatujte na to, že přísavník neopadavý neexistuje. Na zimní měsíce tedy své listy ztratí.

Řadu lidí také jistě bude zajímat to, zda je loubinec jedovatý. Bobule jsou pro člověka a další savce slabě jedovaté. Nicméně mají odpornou chuť, a proto otrava většinou nehrozí. Pro ptáky bobule jedovaté nejsou, naopak se pro ně jedná o důležitý zdroj potravy.

Přísavník pětilistý pěstování

Podmínky pro pěstování přísavníku pětilistého jsou prakticky totožné jako u přísavníku tříprstého. Alespoň co se půdy a stanoviště týče. Nicméně rozdíl spočívá v tom, že loubinec pětilistý ke svému růstu potřebuje oporu nebo alespoň drsný podklad. K opoře se tato rostlina přichytává příčepivými kořínky.

Rostliny lze poměrně snadno množit vegetativní cestou. Během vegetace můžete přistoupit k řízkování polovyzrálými řízky. Ty následně zapíchněte do truhlíku s vhodným substrátem, zakryjte fólií a nechte zakořenit. Někdy mohou výhony zakořenit i ve sklenici s vodou. Je daleko víc expanzivnější než přísavník tříprstý. Pokud tedy chcete umírněnou plochu, volte přísavník tříprstý.

Pamatujte na to, že oba přísavníky hodně odnožují, vytvářejí nové a nové rostliny od kořenů, rostoucí výhony polehlé na zemi také rychle zakoření. Výsadba by měla být přemyslená a uvážená. Jenom ucelené plochy dodají podzimní efekt a ozdobu vašemu plotu nebo zdi.

TIP: Mezi další krásné popínavé rostliny do zahrady lze zařadit například rostlinu clematis. Zjistěte více o tom, jak pěstovat plaménky.

Ve vaší zahradě nemusíte pěstovat jen okrasné rostliny, ale i zajímavé léčivé bylinky. V první části tohoto článku jsme si řekli více o pěstování bazalky a meduňky. Ve druhé části se podrobně zaměříme na další dvě bylinky, a to konkrétně tymián a mátu.

Tymián pěstování

Pěstování tymiánu je poměrně nenáročné a zvládnete to venku i doma. Tato bylinka své četné využití nachází zejména v kuchyni. Pyšní se totiž výraznou chutí a aromatem, díky čemuž skvěle doplňuje pokrmy z drůbeže či zvěřiny. Perfektně také podpoří chuť tradičních paštik, bylinkového másla nebo třeba nádivky. Pokud tymián použijete jako obrubu květinového či zeleninového záhonu, skvěle s ním odradíte slimáky.

Tymián druhy

Mezi nejčastěji pěstované druhy tymiánu se řadí tymián obecný, který se v kuchyni jako koření používá nejčastěji. Setkat se můžete s jeho širokolistou a úzkolistou odrůdou. Z dalších pěstovaných druhů lze zmínit například tymián citronový, který se pyšní výrazným citronovým aroma. Hojně se používá při přípravě ryb nebo třeba k dochucení salátů. Zmínit musíme také tymián kmínový, který má typickou kmínovou vůni. Své uplatnění nachází při dochucování kořenové zeleniny a masitých pokrmů.

Jak na výsev tymiánu

Tymián lze pěstovat buď přímo ze semínek, nebo z předpěstovaných sazenic. V prvním případě se semínka vysévají zhruba na konci března. Semínka se nezahrnují hlínou, pouze se lehce převálcují nebo přitlačí hráběmi. Jakmile rostliny vzejdou, můžeme je vyjednotit. Během vegetace je třeba rostliny okopávat a odstraňovat případný plevel. První sklizně se dočkáte zhruba v září téhož roku.

Pokud budete chtít tymián pěstovat z předpěstovaných sazenic, výsev se provádí v listopadu. Po dobu klíčení je nutné povrch udržovat vlhký a vyklíčené rostliny chránit před zimou. Sazenice můžete do volné půdy přemístit zhruba začátkem května.

Tymián kvete od května do července. K jeho sbírání je nejvhodnější přistoupit těsně před rozkvětem, kdy obsahuje maximální množství aromatických látek.

Tymián pěstování venku

Při pěstování tymiánu venku myslete na to, že se této bylince daří zejména v teplejších oblastech na jižních svazích, které jsou dobře chráněny před větrem a zimou. Tato bylinka velmi dobře snáší suché podnebí, ostatně vlhké nebo přemokřené půdy vyloženě nesnáší. Z hlediska půdy volte lehkou, kyprou, písčitohlinitou, která je dobře zásobena humusem a vápnem. V našich podmínkách dokáže tymián v záhoně přezimovat, nicméně doporučujeme jej překrýt chvojím.

Pěstování tymiánu v květináči

Tymián lze bez problémů pěstovat nejen volně v zahradě, ale i v nádobách. V takovém případě je třeba pamatovat především na správný způsob zalévání. Tymián v květináči je vhodné zalévat do podmisky, do níž můžete umístit několik kamínků, aby květináč nikdy nestál přímo ve vodě. Pokud máte květináč umístěný venku, doporučujeme jej na zimní období přenést dovnitř. Co se týče velikosti a tvaru nádoby, volte spíše širší a nepříliš hluboké květináče.

Jak stříhat tymián

Tymián můžete v průběhu roku používat jako čerstvé koření. Pravidelným zastřihováním navíc rostlina zesílí a zhoustne. Kdy stříhat tymián, aby se příští rok rostlina rozvětvila silněji? Ideálně na začátku podzimu, a to zhruba ve dvou třetinách délky. Tyto ustřižené části můžete usušit.

Prohlédněte si různé druhy tymiánu a vyberte si mezi nimi ideálního adepta na pěstování.

Máta pěstování

Máta se právem řadí k těm nejméně náročným bylinkám na pěstování. I z toho důvodu se těší obrovské popularitě. Zasadit si ji můžete jak do bylinkového záhonu, tak i do truhlíku či jiné nádoby. Své uplatnění najde zejména v kuchyni. Pomocí této bylinky můžete ozvláštnit nejrůznější nápoje nebo si třeba připravit lahodný večerní čaj. Máta totiž napomáhá relaxaci a spánku.

Jaké druhy máty existují

Mezi nejoblíbenější druhy máty lze jednoznačně zařadit mátu peprnou, která disponuje vysokým obsahem esenciálních olejů, skvěle odolává chladu a je nenáročná na pěstování. Popularitě se těší také máta zelená, která vyniká svou vysokou intenzitou vůně. Máta dlouholistá rovněž zaujme intenzivní vůní, která přitahuje různé druhy hmyzu. Používá se v přírodní medicíně.

Máta zázvorová má jemné zázvorové aroma, máta jablečná zase zaujme lehkou jablečnou chutí. Marocká máta se společně se zeleným čajem konzumuje u beduínů. Brazilská máta se přezdívá kubánské oregano a často se využívá v thajské a kubánské kuchyni.

Jak na výsev máty

Máta je trvalka, jejíž výška může dosahovat až 75 cm. Můžete si ji vypěstovat ze semínek, v takovém případě se ale připravte na to, že to trvá poměrně dlouho. Semena máty se sází na jaře nebo na podzim, kdy je pouze jemně zatlačíte do substrátu. Klíčení lze zaznamenat zhruba po 14 až 21 dnech a pamatovat je třeba na to, aby okolní teplota dosahovala alespoň 20 °C. Vzrostlé rostlinky poté můžete přemístit na záhon.

V našem e-shopu najdete sazenice i semínka máty. Sami si tedy můžete vybrat, pro jakou variantu pěstování se rozhodnete.

Máta pěstování v květináči

Při pěstování máty v květináči pamatujte na pravidelnou a dostatečnou zálivku. Během léta ji můžete několikrát přihnojit organickým hnojivem. Při pěstování máty v nádobě můžete propustnou půdu smíchat s rašelinou. Myslete na to, že tato bylinka potřebuje světlo, ale nevyžaduje přímé slunce. Rozhodnout se můžete například pro pěstování máty na balkoně v nádobě, nebo květináč umístit na parapet do vaší kuchyně.

Máta pěstování venku

Mátu můžete bez problémů sadit rovnou do záhonu, jelikož v našich podmínkách dokáže většinou hravě přečkat i zimní měsíce. Na druhou stranu nevýhodou takového kroku může být její poměrně velké invazivní chování. Máta má tendenci se rozrůstat a vytlačovat další pěstované rostliny. Vzhledem k tomu je vhodné ji v takovém případě sadit alespoň 30 cm od ostatních rostlin.

TIP: Bylinková spirála je jedním ze skvělých způsobů, jak tymián i mátu v zahradě zasadit a navíc ušetřit prostor. Zjistěte, jak ji vytvořit.

K letním měsícům neodmyslitelně patří melounová sezóna. Většina lidí přitom na tuto osvěžující pochoutku nedá dopustit. Pokud se do této skupiny osob řadíte i vy, zkuste si meloun vypěstovat sami. Jak na to a na co si dát pozor?

Jaké druhy melounů existují?

Obecně rozlišujeme dva základní druhy melounů - vodní a cukrový. Obě skupiny přitom vypadají na první pohled trochu odlišně. Rozdíl také spočívá v jejich dužině, která má v obou případech jinou strukturu, chuť i vůni.

Vodní melouny jsou zvenčí zelené, uvnitř růžově červené s typickými černými zrníčky. Existují však i kultivary bez zrníček, které bývají většinou sladší. Setkat se můžete i s vodním melounem s netradiční žlutou dužinou, který má vysoký obsah přírodního cukru. 

Cukrových melounů existuje hned několik druhů a neustále dochází k jejich šlechtění. Mezi nejznámější cukrové melouny můžeme zařadit například Galia, který svou chutí připomíná nektarinku. Popularitě se těší také meloun Cantaloupe, jehož plody bývají malé a chuťově připomíná ananas. Zmínit můžeme také Honeydew s nasládlou medovou chutí žluté dužiny nebo sladký Piel de Sapo.

Chcete si v zahradě vypěstovat sladké melouny, kterými pohostíte svou rodinu či přátele? Pořiďte si kvalitní semínka pro vaši výsadbu

Meloun pěstování

Pěstování melounů se nemusíte obávat. Rozhodně neplatí, že by se této rostlině u nás dařilo pouze na jižní Moravě. Klíčová je spíše správná volba odrůdy pro konkrétní nadmořskou výšku a podnebí. Oblibě se těší pěstování melounů v nádobě, skleníku i volně v zahradě.

Jak na předpěstování melounů

Aby se melounům dařilo, je na místě nejprve přistoupit k jejich předpěstování. Sazeničky melounů si můžete vypěstovat sami ze semínka. A to tak, že je umístíte do vhodné nádoby do hloubky zhruba 1 cm pod povrch zeminy. Čas na pěstování melounu ze semínka přichází zhruba na konci března či v dubnu. Teplota v době klíčení by měla činit alespoň 20 °C. Sazeničky pravidelně zalévejte, ale dávejte si pozor, abyste je nepřemokřili.

Kdy na výsev melounů

Předpěstované sazeničky melounů můžete do zahrady přemístit nejdříve v půlce května. Klíčové je, aby již v tomto období nehrozily mrazíky. Do připraveného zrytého záhonu vyhloubíme jámu a na dno umístíme kompost či uzrálý organický hnůj. Sazeničku poté vložte do jámy a zahrabte ji zeminou. Do jedné takové jamky můžete zasadit dvě až tři sazeničky. Záhon můžete také přikrýt netkanou textilií či folií, která bude přitahovat sluneční paprsky a akumulovat v sobě teplo.

Pěstování melounů v květináči

Pokud se chcete pustit do pěstování melounů na balkoně, můžete tak učinit pomocí vhodné nádoby. Ta by měla být prostorná a její hloubka by měla činit alespoň 65 cm. Rozměr je v tomto ohledu klíčový a platí, že čím větší, tím lepší. Vzhledem k tomu, že bude mít meloun v nádobě poměrně málo prostoru, vytvořte mu oporu, po které bude moct rostlina šplhat.

Pěstování melounů ve skleníku

Do skleníku můžete sazeničky zpravidla vysadit na přelomu dubna a května. Obecně se doporučuje umístit zde jednu sazenici na zhruba 150 cm. Pamatujte, že skleník je nutné nechávat čas od času otevřený, aby se do něj dostal hmyz a mohl květy opylovat. Během růstu pamatujte na dostatečnou zálivku, nicméně dávejte pozor na to, aby se rostlina nepodmáčela. Jakmile plody dozrávají, můžete zálivku ukončit.

Pěstování melounů na zahradě

Pokud se rozhodnete pro sázení melounu na zahradě, volte slunné místo, které je dobře chráněné před větrem. Pamatujte na to, že melouny budou v zahradě potřebovat hodně místa, jelikož jejich listy se značně rozrostou.

Melouny obsahují hodně vody, proto ji také ve velké míře potřebují. Zalévejte je proto alespoň jednou týdně, v horkých měsících můžete intenzitu zálivky navýšit. Jakmile sazenice prokoření do půdy, můžete přistoupit k přihnojování. V době kvetení lze také do zálivky naředit hnojivo na rajčata.

Výsadba melounů a sklizeň

Melouny zpravidla začínají kvést začátkem léta. Zhruba na konci srpna se poté můžete těšit na první úrodu. Zralý meloun poznáte podle toho, že mu zaschnou stonkové úponky. Slupka zralých melounů je lesklá a v místě styku s půdou má nažloutlou barvu. Při poklepání uslyšíte dutý zvuk.

Zaštipování melounů

Vodní melouny se zaštipovat nemusí. Pokud se rozhodnete pro pěstování cukrových melounů, ty je třeba zaštipovat za 3. listem. Postranní výhony se poté zaštipují za 5. až 6. listem.

Vyzkoušejte roubovaný meloun

Roubované melouny v sobě spojují hned dvě hlavní výhody. Hlavně se jedná o nízký výskyt houbových chorob, se kterými se pěstitelé melounů mohou potýkat. Druhým důvodem roubování melounů je potřeba zvýšit jejich výnos, jelikož roubovaná rostlina dokáže vynést i více než 80 kg plodů. A v neposlední řadě musíme zdůraznit také nižší nároky na pěstování.

Roubovaný meloun pěstování

Při pěstování roubovaného melounu je na místě nejprve přistoupit k jejich předpěstování. Případně si můžete koupit sazenice roubovaných melounů, které bývají v našem e-shopu dostupné ve vhodném čase na výsadbu.

U sazenic roubovaných melounů se zeminou zasypává pouze podnož. Roub musí vyčnívat nad povrch, aby nedošlo ke zakořenění. Pokud se přesto meloun pokusí zakořenit, je třeba mu kořínky opatrně odstranit. Roubovaný meloun umístěte na slunné stanoviště a zvolte ideálně zelinářskou půdu. Hned po výsadbě je také vhodné melouny důkladně zalít a pamatovat na zálivku i v průběhu vegetace.

Vědeli ste, že meloun je zelenina a ne ovoce? Je jedno, kolik cukru obsahuje. Patří do skupiny, kde patří také patizon, lilek, tykev, cukety, rajče a paprika, tedy do plodové zeleniny.

TIP: Nebojte se ve své zahradě experimentovat. Kromě melounů se můžete pustit například do pěstování oblíbené ředkvičky

Toužíte po tom pěstovat v zahradě něco netradičního a zajímavého? Pusťte se do toho. Rozhodně se nemusíte omezovat pouze na pěstování okrasných keřů, které jsou poměrně běžné.

Mezi ty nejznámější patří například ibišek, šeřík, vajgélie a zlatý déšť.

Nabídka méně tradičních, případně neopadavých keřů je poměrně bohatá. V tomto článku si některé z nich blíže představíme.

Skimie japonská pěstování

Skimie japonská má podobu krásného stálezeleného keříku, který vaši zahradu na jaře ozvláštní bílými až růžovobílými květy. Na podzim se poté dočkáte červených nebo bílých plodů, které na keři zůstávají i přes zimu.

Jelikož je skimie vřesovištní rostlina, pojí se s ní specifické nároky na stanoviště a půdu. Konkrétně byste měli zvolit propustnou, kyselou a středně vlhkou půdu. V zahradě se jí bude dařit zejména ve stínu či polostínu.

Myslete také na její ochranu před silným zimním či jarním sluncem, jinak je ale rostlina mrazuvzdorná.

Pěstovat ji můžete volně v zahradě, ale dařit se jí bude i v nádobách. Skvěle se doplňuje například s rododendrony, se kterými má podobné nároky na pěstování. Skimie se perfektně hodí i k řezu do vázy, kdy ozvláštní váš domov. Využít ji můžete také při výrobě adventního věnce a dalších vánočních dekorací.

Skimie druhy

Téměř všechny skimie nabízené v zahradnictvích jsou odrůdou skimie japonské (skimmia japonica). Nutno zdůraznit, že se jedná o dvoudomé rostliny. To znamená, že existují samčí a samičí rostliny. Abyste tedy docílili již zmíněných plodů, je nutné mít alespoň jednu skimii samčí a jednu samičí. Výjimkou je například oboupohlavní odrůda Skimmia reevesiana.

Mezi samičí netradiční skimie lze zařadit například nízkou Bowles Dwarf Female, či Nymans. U odrůdy Veitchii se můžete těšit na bohatou nadílku červených plodů, bílé plody nabídne například Fructu Albo.

Ze samčích odrůd můžeme zmínit Fragrans se silně aromatickými listy nebo odrůdu Rubella.

Inspirujte se kompletní nabídkou okrasných keřů z našeho eshopu

Leucothoe pěstování

Rod leucothoe tvoří několik desítek druhů, které pocházejí převážně z východní Asie a Severní Ameriky. Jednotlivé kultivary jsou charakteristické svým mírně poléhavým a rozložitým charakterem růstu. Dorůstat mohou až do výšky 150 cm, většinou to však bývá o poznání méně.

Obecně se pro pěstování těchto keřů hodí dobře propustná, vlhčí a kyselá půda. Je však nutné se vyhnout přemokření. Z hlediska umístění v zahradě preferuje spíše polostinné až stinné stanoviště. Hodí se například do skalek, pěstovat ji však můžete i v nádobě.

Leucothoe walteri a další populární druhy

Existuje hned několik kultivarů leucothoe s nádechem exotiky, které se při pěstování v zahradě těší velké popularitě. Jedním z nich je například leucothoe walteri ‘Rainbow‘, který dorůstá výšky 60 až 100 cm. Vyniká pevnými listy, které mají v době rašení zeleno-bílo-růžové zbarvení. Během léta získávají spíše zelenou barvu s nepříliš nápadnou bílou kresbou. Na podzim si poté vaše srdce získají listy s barvou rudého vína.

Oblíbený je dále také kultivar Leucothoe ‘Zeblid‘, který je charakteristický o něco nižším a kompaktnějším vzrůstem. Vyniká výrazně červenou barvou svých listů. Za zmínku stojí i Leucothoe axillaris ‘Curly Red‘ s nevelkými, pokroucenými a poměrně tvrdými listy.

Pieris pěstování

Třetím méně známým ozdobným keřem, který se v zahradě skvěle vyjímá, je pieris. Jedná se o vřesovištní rostlinu, která dorůstá výšky kolem 2 metrů. Roste však poměrně pomalu. Tento hustý keř zaujme lesklými a jemně zašpičatělými listy. Často mají tmavě zelenou nebo světle panašovanou barvu. V období od března do května se můžete těšit na bílé květy s baňkovitým tvarem, které připomínají květ konvalinky.

Co se týče pěstování pierisu, volte vlhčí stanoviště v polostínu. Silné sluneční paprsky totiž mohou spálit jeho listy. Půda by měla být humózní, rašelinová a dobře propustná.

Pieris japonský, pieris květnatý a další druhy

Populárním druhem rostliny pieris je například pieris japonský, který dorůstá výšky 2 metrů. Jeho listy mají zoubkovaný okraj. Horní strana listů vyniká tmavě zelenou barvou, spodní strana je poté světle zelená. Od března do dubna tento druh ozvláštňují bílé baňkovité květy.

Sazenice pierisu japonského jsou dostupné pro mnoho jeho odrůd (například Flaming Silver, Rosalinda a další).

Mezi další oblíbené druhy lze zařadit například pieris květnatý, který tvoří vejčité listy s typickou tmavě zelenou barvou. V období od dubna do května se objevují bílé květy.

Další ozdobné keře

Uvedené tři ozdobné keře samozřejmě představují jen nepatrnou část. Mezi další populární netradiční keře se řadí například sturač.

Zaujmout může také zmarlika, která je ideální volbou pro nejrůznější zahradní kompozice. V našem blogu si ostatně můžete přečíst, jak pěstovat jidášův strom a s některými keři jej vhodně zkombinovat.

TIP: Určitě chcete, aby všechny rostliny, které na zahradě pěstujete, přežily zimní období.

Pokud některé z nich budou navíc kvést, získáte ozdobu zimní zahrady. Přečtěte si článek o mrazuvzdorných kvetoucích keřích.

Vaše zahrada v sobě může ukrývat řadu pokladů. Jedním z nich jsou i léčivé bylinky, které vám pomohou s nejrůznějšími zdravotními neduhy. V první díle článku se podrobně zaměříme na pěstování bazalky a meduňky a představíme vám, v čem mohou být tyto bylinky prospěšné.

Bazalka pěstování

Bazalka je populární bylinka, která má své čestné místo nejen v italské kuchyni. Intenzivně voní a pokrmům dokáže dodat skutečně jedinečnou chuť. V našich domovech se často objevuje nejen v zahradách, ale i v květináčích.

Bazalka dokáže zatočit i s některými zdravotními potížemi. Například bazalka pravá podporuje chuť k jídlu.

Velkou úrodu bazalky můžete zpracovat pomocí sušení. Nejvíce účinných látek přitom obsahuje v době květu. Listy bazalky sušte v tenkých vrstvách ve stínu při teplotách do 35 ºC. Suchou a rozdrcenou bylinku můžete skladovat na temném místě v uzavřené nádobě.

Přeneste si vůni a chuť Itálie i k vám domů. Pořiďte si semínka bazalky a pusťte se do jejího pěstování.

Bazalka druhy

Rozlišujeme hned několik druhů bazalek. Z těch nejznámějších lze zmínit bazalku pravou, která dorůstá výšky 30 až 50 cm a pyšní se nejčastěji bílými květy. Bazalka vytrvalá je velmi aromatickým druhem bazalky, který se využívá nejen při vaření, ale i při přípravě čajových směsí.

Z dalších druhů lze zmínit například bazalku americkou, která patří mezi jednoletky a kvete bílými až namodralými květy. Bazalka posvátná se řadí mezi jednoleté až víceleté byliny a dorůstá až metrové výšky. V Indii se řadí mezi léčivé bylinky a používá se jako rituální rostlina. Bazalka pravá nachová na první pohled zaujme purpurovými až černými listy a jemnou mentolovou až hřebíčkovou vůní. Popularitě se těší také bazalka pravá citronová s čistou citronovou vůní či bazalka šedá, jejíž chuť připomíná kombinaci pepře a citronu.

Kdy je čas na výsev bazalky

Semínka bazalky na předpěstování můžete vysadit zhruba v polovině dubna. Na zahradu poté můžete sazeničky umístit ve druhé polovině května, jakmile zcela pomine nebezpečí posledních mrazíků.

Bazalka pěstování v zahradě

Většinu kultivarů bazalky snadno vypěstujete ze semen. Je ovšem třeba pamatovat na chráněné slunné stanoviště bohaté na živiny a dobře propustnou půdu. V chladnějších podmínkách se bude bazalce lépe dařit ve skleníku.

Semínka na předpěstování vysejte do květináče nebo skleníku. Osivo umístěte nepříliš hustě na povrch substrátu a jen mírně jej zasypte zeminou. Jakmile máte připravené sazeničky, zasaďte je alespoň 15 cm od sebe. Při zalévání si dejte pozor na to, abyste příliš nekropili listy.

Bazalka v květináči

Spousta domácností pěstuje bazalku v květináči. V takovém případě semínka vysejte do vlhkého zahradního substrátu do hloubky zhruba 6 mm. Nově zasetá semínka pravidelně vlhčete rozprašovačem. Jakmile vzejdou, ponechte v květináči o průměru 10 cm zhruba 3 rostlinky.

Bazalku zalévejte do odtokové misky každé tři dny a pamatujte na to, že zemina nesmí nikdy vyschnout. Dopřejte jí teplé a slunné stanoviště a myslete na to, že nesnáší průvan, změny teplot a vlhkosti. Pokud chcete zvýšit obsah jejich aromatických látek, můžete si pořídit přípravek Symbivit na bylinky, který je speciálně vyvinut na tento druh rostlin. 

Pěstování bazalky v zimě

Pokud si chcete přítomnost bazalky užívat i v zimních měsících, přendejte celou rostlinu ze záhonu do květináče. Ten poté přeneste domů a umístěte jej na co nejsvětlejší místo s běžnou teplotou. Pokud bazalku pěstujete v květináči po celý rok, pamatujte na její přesazení do nového substrátu určeného pro bylinky.

Sázení bazalky aneb co dělat s květy

V průběhu léta má bazalka tendenci tvořit květy, které je na místě průběžně odstraňovat. Pamatujte také na to, že díky zaštípnutí mladých rostlin bazalka příjemně houstne a košatí.

Bylinky jsou skvělým pomocníkem nejen při přípravě pokrmů. Uvařit si z nich můžete také nejrůznější čaje a nálevy. Prohlédněte si semena bylinek pro zdraví v našem e-shopu a vyberte si mezi nimi své favority

Meduňka pěstování

Mezi další léčivé bylinky v zahradě í lze zařadit meduňku. Pěstování meduňky je poměrně jednoduché. Již od pradávna se přitom tato rostlina používá k uklidnění při nadměrném stresu a pomoct dokáže také při nespavosti. Přispívá také k tišení záchvatů kašle u dětí a uvolňuje křeče žaludku.

Meduňka druhy

Nejznámějších a nejčastěji pěstovaným druhem meduňky je jednoznačně meduňka lékařská, která dorůstá výšky zhruba 70 až 150 cm a pyšní se charakteristickými aromatickými listy.

Mezi další známé druhy meduňky lze zařadit Melissa axillaris, který se používá v Asii. V Číně je populární Melissa flava. Spíše méně známým druhem meduňky je například Melissa yunnanensis rovněž pěstovaný v Asii.

Meduňka pěstování v květináči

Meduňka je víceletá rostlina a hodí se k pěstování v záhonu i květináči. Jelikož má ráda přímé slunce a přísun čerstvého vzduchu, bude se jí dařit na balkoně nebo za oknem. Květináč naplňte vhodným substrátem a usaďte do něj sazenici. Nádobu volte spíše hlubší, jelikož kořeny meduňky mohou růst až do hloubky 30 cm. Keřík pravidelně zaštipujte, aby si zachoval svůj kompaktní tvar.

Láká vás pěstování této léčivé bylinky u vás doma? Pořiďte si semínka meduňky a pusťte se do práce.

Meduňka pěstování doma, nebo raději v zahradě?

Meduňku můžete pěstovat doma i v zahradě, záleží tedy pouze na vašich možnostech a preferencích. Při pěstování v zahradě se jí bude dařit mezi ostatními bylinkami. Během vegetačního období okolí zbavujte plevele, půdu mírně provzdušňujte a okopávejte. Myslete na přiměřenou zálivku a občasné hnojení.

Meduňka se nejčastěji pěstuje ze zakoupených sazenic, případně si ji lze také předpěstovat ze semínek. V takovém případě semínka vyséváme ve vzdálenosti zhruba 3 cm od sebe. Ideálním obdobím pro předpěstování je březen. 

TIP: Meduňku i bazalku lze pěstovat také po boku dalších rostlin či bylinek. Přečtěte si, které bylinky se k sobě hodí a jak v zahradě či truhlíku vše vhodně zorganizovat.

Řadí se k nejkrásnějším cibulovinám a jeden z jeho druhů se navíc proslavil jako velmi vzácné koření. O čem je řeč? O rodu krokus (latinsky crocus), který v sobě zahrnuje několik desítek druhů. V zahradě zaujme díky pestrým barvám, které každý prostor zaručeně rozzáří. Jaké druhy krokusů jsou nejznámější a jak na jejich pěstování?

Druhy krokusů

Krokusy se obecně dělí do dvou základních kategorií – jarní a podzimní. Na jarní krokusy se můžete těšit po odtání posledního sněhu, podzimní krokusy (jiným označením také ocúny) poté vaši zahradu rozzáří s příchodem babího léta.

Krokus jarní

Co se týče druhů krokusů kvetoucích na jaře, tak se u nás často pěstuje šafrán jarní (crocus vernus), který pochází z oblasti Alp, Pyrenejí a Balkánu. Popularitě se těší též šafrán zlatý (crocus chrysanthus), který patří mezi botanické žlutě kvetoucí druhy. Z jedné hlízy přitom vyrůstá hned několik květů. Vsadit dále můžete na šafrán dvoukvětý (crocus biflorus), který se pyšní bílými nebo namodralými květy.

Z více rozrůstajících se druhů jarních krokusů lze zmínit například šafrán tmavokvětý (crocus tommasinianus), který kvete fialovými hvězdicovitými květy se žlutými prašníky. Šafrán Sieberův (crocus sieberi) zaujme bílými květy se žlutým hrdlem a nafialovělými vnějšími okvětními lístky.

Podzimní krokusy

Mezi nejznámější podzimní krokusy lze zařadit například krokus setý (crocus sativus). Na první pohled zaujme svými intenzivně fialovými květy s tmavším žilkováním. Navíc je právě tento druh zdrojem tolik vzácného šafránu. Mezi podzimní krokusy lze zařadit také Biebersteinův krokus (crocus speciosus), který se pyšní modrofialovými květy s viditelnou sítí tmavších žil. Do kategorie lze dále zařadit crocus cancellatus, crocus kotschyanus či crocus pulchellus.

Láká vás pěstování krokusů? Prohlédněte si naše kvalitní cibulky krokusů a vyberte si mezi nimi svého favorita

Krokusy v trávníku

Krokusy skvěle vyniknou na větších plochách trávníku nebo jako součást skupiny okrasných keřů. Velmi působivě vypadají skupiny květů stejné barvy, na druhou stranu je můžete snadno kombinovat mezi sebou a vytvářet tak neotřelé barevné kombinace.

Krokusy v květináči

Krokusy lze pěstovat také v květináči a tímto způsobem ozvláštnit nejen svou zahradu, ale například i terasu či balkon. A jak pěstovat krokusy v květináči, aby se jim dařilo? Při sázení je zapotřebí, aby na dně květináčů byl do výšky zhruba dvou palců štěrk nebo hrubý písek. Na něj umístíte vhodnou zeminu.

Cibulky krokusu se do květináče sází stejně jako do půdy, tedy zhruba do hloubky 5 až 10 cm. Jakmile vám šafrány vykvetou, omezte zálivku tak, aby půda nebyla přemokřená a nedocházelo k uhnívání podzemní části.

Kdy sázet krokusy

Krokusy se právem řadí k nejjednodušším rostlinám k pěstování. Snadno si s nimi proto poradí i pěstitelé začátečníci. Při výsadbě vezměte v úvahu, zda máte k dispozici jarní, nebo podzimní druhy krokusů. Jarní druhy se totiž sázejí na podzim (od září do listopadu), podzimní je třeba zasadit v létě (ideálně v červenci či srpnu).

Krokusy výsadba

Nejlépe se jim bude dařit v písčitých a hlinitých půdách, které jsou dostatečně propustné a nepřemokřené. Pod hlízami by se ideálně měla nacházet hrubší struktura, například v podobě kamínků či štěrku. Hloubka výsadby se pohybuje mezi 5 až 8 cm, větší cibulky je vhodné sázet hlouběji.

Pro dosažení bohatého kvetení dopřejte rostlinám zeminu z kompostu obohacenou o popel ze spáleného dříví či písek. Naopak používání chlévského hnoje se nedoporučuje.

Krokusům se bude dobře dařit na slunci či v mírném stínu. Pokud je budete pěstovat na velmi slunečném místě, počítejte s kratší dobou kvetení. To však platí pouze u jarních druhů, podzimní naopak slunné stanoviště ocení.

Kdy kvetou krokusy

Jarní krokusy vaši zahradu rozzáří většinou v období mezi únorem a začátkem dubna. Vykvétají totiž poměrně brzy po odtání posledního sněhu. Naopak podzimní odrůdy krokusu své barevné květy světu ukáží až v rozmezí září a listopadu.

Co s odkvetlými krokusy

U krokusů je vhodné po odkvětu ostříhat veškerá květenství. Následně se rostliny ponechávají v klidu, než se cibule zatáhne a listy oschnou. Tyto listy poté ostříháme. Cibulky lze nechat v půdě a počkat na jejich další kvetení v příštím roce.

Alternativou je vykopání cibulek, což doporučujeme provádět zhruba po 5 letech, nikoliv každý rok. Následně namnožené cibulky oddělte a nechte je na suchém a tmavém místě zaschnout. Do půdy je opět zasadíte v momentě, kdy na ně přijde řada (tedy u jarních krokusů na podzim, u podzimních v létě).

TIP: Vaši zahradu skvěle rozzáří i další hlíznaté rostliny. Přečtěte si, jak na pěstování begonií, které mohou hrát nejrůznějšími barvami.

Zlatice, nebo také lidově nazývaný zlatý déšť, nepravý zlatý déšť je druh rostliny z čeledi olivovníkovitých. Vědecké jméno je Forsythia. Tento keř je pojmenován po Williamu Forsythovi, skotském botanikovi, který byl jedním ze zakladatelů Královské botanické společnosti.

Zlatice jsou oblíbené zejména pro své nádherné jarní kvetení, kdy se celý keř pokryje zářivě žlutými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Označení zlatý déšť patří také dřevine Laburnum - štědřenec.

Existuje asi jedenáct druhů zlatice, které pocházejí z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Některé druhy jsou vysoké až 3 metry, zatímco jiné jsou menší a kompaktnější. Keř je velmi odolný a snadno se pěstuje v různých podmínkách.

Listy zlatice jsou obvykle tmavě zelené a trojúhelníkové nebo srdčité. Květy jsou nejcharakterističtějším rysem zlatice - jsou velké, zářivě  žluté a mají čtyři lístky. Květy se obvykle objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu.

V následujících řádcích si povíme, jak je to s pěstováním tohoto typicky jarního keře a co všechno potřebuje ke zdárnému růstu a bohatému květu.

Odrůdy zlatého deště

Zlatice se vyskytuje v několika odrůdách, které se liší svou velikostí, tvarem a některými dalšími charakteristikami. Každá odrůda zlatice má své jedinečné vlastnosti, které jí umožňují vyniknout v různých zahradních prostředích.

Zlatice prostřední

Zlatice prostřední, vědecky známá jako Forsythia x intermedia, je druh zlatice, který je často vidět v zahradách a parcích. Je křížencem dvou asijských druhů zlatice, konkrétně Forsythia suspensa a Forsythia viridissima.

Tato zlatice je velmi populární pro svůj květ - celý keř pokryje zářivě zlatými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Květy jsou velké, zářivě žluté, čtyřčetné. Obvykle se objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu, a zůstávají na keři několik týdnů.

Zlatice prostřední je středně velká až velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Listy jsou tmavě zelené, trojúhelníkové nebo srdčité a na podzim se mění na krásné bronzové barvy.

Forsythia x intermedia je velmi odolná a snadno se pěstuje v různých podmínkách. Vyžaduje plné slunce a dobře propustnou půdu, ale jinak je velmi přizpůsobivá. Je také odolná vůči většině škůdců a nemocí.

Zlatici pěstujeme nejčastěji jako solitéru, ale nezřídka kdy se vysazuje i do kvetoucích živých plotů. V tomto případě jí stačí pouze pravidelný řez, který snáší velmi dobře a rychle znovu obrůstá.

Mezi nejznámější odrůdy patří například:

Forsythia x intermedia 'Spectabilis' - Tato odrůda je známá pro své velké, bohatě kvetoucí keře, které mohou dosahovat výšky až 3 metry. Její květy jsou velké a intenzivně žluté.

Forsythia x intermedia 'Goldzauber' - Tento kultivar je oblíbený pro své sytě zlaté květy a robustní růst. Je také velmi odolný vůči mrazu.

Forsythia x intermedia 'Minigold' - Tato zakrslá odrůda má menší velikost a je ideální pro pěstování v nádobách. Květy jsou menší, ale velmi hojné.

Forsythia viridissima 'Bronxensis' - Tato odrůda je známá pro své tmavě zelené listy a kompaktní rozměry. Květy jsou menší a méně nápadné, ale stále velmi atraktivní.

Forsythia × intermedia 'Arnold Dwarf' – výška pouze do 0,5 m

Forsythia × intermedia 'Beatrix Farrand'

Forsythia × intermedia 'Densiflora'

‘Weekend’

Tento kultivar se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Vytváří spíše rozkladitý keř, a tak se nejlépe hodí k solitérnímu pěstování. Kvete od dubna, květy jsou velké, žluté barvy.

‘Lynwood gold’

Jedná se o nižší odrůdu, u které se dočkáme výšky kolem jednoho až dvou metrů. Keř roste vzpřímeně, hodí se také do živých plotů.

‘Maluch’

Další nižší odrůdou je Maluch - dorůstá se maximálně 1,5 metrů, častěji je ještě nižší. Větve rostou vzpřímeně, kopinaté listy mají sytě zelenou barvu, která na podzim tmavne.

Pěstujte zlatice i ve své zahradě! Ať už se rozhodnete pro solitérní keř do předzahrádky, nebo pro kvetoucí živý plot, oblíbené kultivary najdete na našem e-shopu - zlatý déšť prodej

Zlatice evropská

Zlatice evropská, vědecky známá jako Forsythia europaea, je vzácný a méně známý druh zlatice. Je to jediný druh zlatice, který pochází z Evropy, konkrétně z oblasti Balkánu.

Tento keř dosahuje výšky až 2 metry. Její listy jsou opačné, obvejčité až obkopinaté, na vrcholu tupé až špičaté, na bázi uťaté až srdčité a mají zřetelné žilnatiny. Listy jsou tmavě zelené barvy a na podzim se mění na atraktivní bronzovou barvu.

Květy zlatice evropské jsou charakteristicky zářivě žluté barvy, stejně jako u ostatních druhů zlatice, ale mohou být o něco menší. Objevují se na jaře, často již v březnu.

Zlatice převislá

Zlatice převislá, vědecky známá jako Forsythia suspensa, je jedním z druhů zlatice, který pochází z Asie, konkrétně z Číny. Tento druh je oblíbený díky svému charakteristickému tvaru s převislými větvemi, který dodává krajině jedinečný vzhled.

Zlatice převislá je středně velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Její větve jsou dlouhé a převislé, což jí dává elegantní vzhled. Listy jsou střídavé, podlouhlé a mají tmavě zelenou barvu.

Květy tohoto druhu zlatice jsou zářivě žluté a objevují se na jaře, často již v březnu, ještě před tím, než vyrostou listy. Květy jsou velké a nápadné, což činí tento druh zlatice velmi atraktivním pro zahradnický design. Nejčastěji se pěstuje jako solitéra.

Pěstování zlatice

Keř zlatý déšť není náročný na pěstování. Vyžadují plné slunce (snesou i polostín) a dobře propustnou půdu, ale jinak jsou velmi přizpůsobivé. Jsou také odolné vůči většině škůdců a nemocí. Jediným údržbovým požadavkem je pravidelný řez, který pomáhá udržovat tvar keře a podporuje bohaté kvetení.

Zlatý déšť řez

Nejlepší čas na řez je krátce po odkvětu, obvykle v pozdním jarním až raném letním období. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve a také ty, které jsou příliš hustě rostoucí, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a světla pro zdravý růst rostliny.

Pokud je keř příliš hustý, může být také užitečné provést prosvětlení, což znamená odstranění některých větví uprostřed keře. Při řezu je také dobré nechat některé z mladších výhonů, které budou příští rok kvést. Řez by měl být proveden ostrými nůžkami nebo pilou, aby se zabránilo poškození rostliny.

Zlatý déšť kvetení

Květy zlatice jsou jedním z nejvýraznějších znaků této rostliny. Jsou zářivě žluté a často se objevují na keři ještě dříve než listy. To činí ze zlatého deště ideální rostlinu, která prozáří smutnou zimní zahradu.

Zlatice obvykle začíná kvést v březnu či dubnu (dle aktuálního počasí) a květy se na větvích objevují i několik týdnů. Keř je jimi bohatě posetý - díky tomu také vzniklo jeho lidové jméno, jelikož množství kvítků po celé délce větví vytváří dojem “zlatého deště”.

Zlatice na kmínku

Zajímavým způsobem pěstování zlatice je pěstování na kmínku. Keře se do požadovaného vzhledu dají tvarovat, často se také roubují. Na kmínku lze pěstovat jak zlatici se vzpřímenými větvemi, tak převislé kultivary, které v této formě hezky vyniknou. Zlatice na kmínku pěstujeme jako samostatně stojící.

Zlatý déšť sázení

Sázení zlatice je relativně jednoduché a může být provedeno jak na jaře, tak na podzim. Zlatice preferuje plné slunce, ale snesou i polostín. Rostlina vyžaduje dobře propustnou půdu, ideálně s neutralitou pH nebo mírně kyselou.

Při výsadbě vykopeme díru dostatečně velkou pro kořenový bal zlatice a umístíme rostlinu do takové hloubky, aby byla koruna rostliny v úrovni se zemí (u varianty na kmínku je koruna samozřejmě výše). Po vysazení rostlinu řádně zalejeme a pravidelně ji zavlažujeme i v následujících týdnech, abychom podpořili zakořenění.

TIP: Vaše zahrada může rozkvést i dalšími keři. Kromě zlatého deště jsou skvělou volbou například rododendrony, ibišky, komule či vajgélie. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte také na našem blogu.

Lomikámen (Saxifraga) je rod rostlin z čeledi lomikamenovitých. Tento rod zahrnuje přibližně 440 druhů, které jsou rozšířené hlavně v severní polokouli, s významnou přítomností v subarktických a alpínských oblastech.

Název Saxifraga pochází z latinských slov "saxum" (skála) a "frangere" (zlomit), odkazující na schopnost některých druhů růst ve štěrbinách skal, kde mohou postupně rozšiřovat trhliny. Tyto rostliny jsou houževnaté a odolné, přizpůsobené obtížným podmínkám, a jsou známy svými nádhernými květy. V našem článku se podrobněji podíváme na tento fascinující rod rostlin, jeho charakteristiky, druhy a využití.

Lomikámen druhy

Lomikámen Arendsův

Saxifraga arendsii je často využívaná rostlina v okrasných zahradách. Tato vytrvalá rostlina je oblíbená pro své drobné, ale nápadné růžové, bílé nebo červené květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Pochází z hor Evropy a Asie a je pojmenován po německém zahradníkovi Georgu Arendsovi. Díky své odolnosti a nenáročnosti lze lomikámen Arendsův pěstovat i v našich podmínkách. Je ideální pro skalky, okrasné záhony i nádoby.

Preferuje slunné polohy a dobře propustnou půdu. Rostlině se daří i v polostínu, ale v takovém případě kvete méně bohatě. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a suchu, což umožňuje její pěstování i v náročnějších podmínkách.

Tento druh je velmi oblíbený mezi zahradníky i šlechtiteli, a tak se setkáme s množstvím odrůd, které se od sebe liší především barvou květů. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

‘Grandiflora Alba’ - tento kultivar má oproti jiným odrůdám větší květy, které jsou bíle zbarvené se světle žlutým středem.

‘Purpurteppich’ - purpurově zbarvené drobné kvítky této odrůdy vytvářejí bohaté porosty.

‘Highlander Red’ - sytě červené květy se žlutým středem vyrůstají na dlouhých tenkých stoncích.

‘Touran White’ - drobné, čistě bílé květy, vytvářejí společně se svěže zelenými listy husté koberce.

Lomikámen zrnatý

Saxifraga granulata je rozšířený především v Evropě, ale lze ho najít také v jihozápadní Asii a severní Africe. Tento lomikámen se vyznačuje svými bílými, narůžovělými až červenými květy, které se objevují od května do července. Květy se seskupují do květenství na konci vysokého stonku.

Listy jsou přízemní, zelené, na bázi srostlé do růžice. Typickým znakem tohoto druhu jsou drobné, zrnité útvary na kořenech, odkud je odvozen i jeho název.

Lomikámen zrnatý preferuje slunné polohy a vlhké, ale dobře propustné půdy. V přírodě ho najdeme na loukách, pastvinách, v lese, ale také na skalách a suťových svazích. V zahradách je často využíván jako okrasná rostlina do skalek.

Lomikámen výběžkatý

Saxifraga stolonifera pochází z východní Asie. Tento druh je známý svými jasnými bílými květy s purpurovými tečkami, které se objevují na dlouhých stopkách nad listy v letních měsících.

Jedná se o trsnatou rostlinu, která tvoří výběžky, jimiž se šíří. Listy lomikámene výběžkatého jsou zelené, srdčitého tvaru, s bílými žilkami a jsou uspořádané do přízemní růžice.

Tato rostlina preferuje polostinné až stinné polohy a dobře propustnou půdu bohatou na humus. Lomikámen výběžkatý je oblíbený jako pokojová rostlina díky své atraktivnímu vzhledu a snadné péči. Rovněž je často využíván v zahradách pro výsadbu do stinných skalek a jako podrost v lesních zahradách.

Lomikámen vždyživý

Saxifraga paniculata je původem z horských oblastí Evropy a západní Asie. Tento druh je známý svými malými, ale nápadnými bílými květy, které vyrůstají na konci poměrně dlouhých stonků nad přízemními listy.

Listy lomikamene vždyživého jsou tmavě zelené, široce eliptické a mají charakteristický mramorový vzor. Tato rostlina preferuje slunné až polostinné stanoviště a dobře propustnou, kamenitou půdu.

Lomikámen vždyživý je oblíbený v zahradnictví, kde je často využíván pro výsadbu do skalek a alpínských zahrad díky své odolnosti a nádherným květům. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a dokáže přežít i v náročných podmínkách.

Lomikámen stinný

Saxifraga umbrosa je původem z jihozápadní Evropy. Tento druh má růžové květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Květy rostou na vysokých stoncích nad přízemní růžicí listů, které jsou zelené, lesklé a mají charakteristický tvar.

Lomikámen stinný, jak již název napovídá, preferuje stinné až polostinné polohy a dobře propustnou, humózní půdu. V zahradách je často využíván pro výsadbu do stinných skal a do stinných částí zahrad. Je mrazuvzdorný a nenáročný na péči.

Lomikámen do skalky pořídíte na našem e-shopu. Vybírat můžete hned z několika barev a odrůd

Pěstování lomikamenů

Pěstování lomikamenů (Saxifraga) je poměrně snadné, protože se jedná o odolné rostliny, které nevyžadují mnoho péče. Přesto existují určité aspekty, které je třeba zvážit pro úspěšné pěstování.

Některé lomikameny preferují místa s dostatečným sluncem, jiné zase polostín či úplný stín - je tedy třeba vybrat stanoviště adekvátní zvolenému druhu. Půda by měla být dobře propustná či kamenitá, neboť příliš vlhké podmínky mohou vést k hnilobě kořenů.

Mnohé druhy lomikamenů jsou odolné vůči mrazu a dokážou přežít i tvrdé zimy. Přesazování se doporučuje na jaře, přičemž mladé rostliny je dobré na zimu přikrýt. Řez je nutný pouze u některých druhů, jinak postačí odstranění odkvetlých květů. Lomikameny jsou rostliny, které dokážou potěšit svými krásnými květy a přitom nevyžadují zvláštní péči, což je činí ideálními pro začínající zahradníky.

Lomikámen v květináči

Pěstování lomikamenů v květináči je další možností, jak si vychutnat krásu těchto rostlin. Výběr správného květináče je důležitý - měl by být dostatečně hluboký, aby pomohl podpořit kořenový systém rostliny a měl by disponovat drenážními otvory, které zabrání přemokření.

Půda by měla být dobře propustná, ideálně směs zahrádkářské půdy, písku a malých kamenů nebo oblázků. Rostliny umístíme na slunné nebo polostinné místo. V zimě je třeba rostliny přemístit na chladnější místo a zvlhčovat je mírně, aby přečkaly období klidu.

Pravidelné přihnojování během vegetačního období podpoří růst a kvetení rostlin. Pěstování lomikámenu v květináči je skvělou volbou pro ty, kteří nemají vlastní zahradu - vystačí si totiž i s menším balkonem nebo okenním parapetem.

TIP: Mezi další nádherné trvalky do skalky patří například rozrazil, rozchodník, mateřídouška či nízké druhy aster. O pěstování skalniček se dočtete více na našem blogu.

Dýně obecná, latinsky známá jako Cucurbita pepo, jiným názvem také tykev obecná či tykev turek, je nejznámější a nejvíce rozšířený druh z rodu tykví. Jedná se o rostlinu původem ze střední Ameriky, která se nyní pěstuje po celém světě. Tento druh dýně je velmi variabilní, což znamená, že existuje mnoho odlišných odrůd a typů.

Rostliny Cucurbita pepo mohou být buď popínavé nebo půdopokryvné, s velkými, světle zelenými listy a žlutými květy. Plody mohou být různých tvarů, velikostí a barev, od malých, kulatých, zelených až po velké, protáhlé, oranžové. Téměř všechny varianty jsou jedlé, i když jejich chutě se mohou lišit.

Dýně obecná je velmi oblíbená pro kulinářské účely. Její sladká dužina je využívána v mnoha receptech, od polévek a koláčů po těstoviny a grilované pokrmy. Dýně je také bohatá na vitamín A, vitamín C, vlákninu a draslík. Semena, která jsou také jedlá, obsahují zdravé tuky, bílkoviny a různé minerály.

Druhy dýně

Hokkaido

Dýně Hokkaido je jedním z oblíbených typů dýně, který patří do druhu dýně obecné. Pochází z Japonska a je známá pro svou malou až střední velikost, sytě oranžovou barvu (někdy zelenou) a hladkou kůru.

Dužina Hokkaida je pevná, sladká a mírně oříšková, což ji činí vhodnou pro různé kulinářské účely. Často se používá v polévkách, pečená, dušená nebo jako příloha. Dýně Hokkaido je také hodně zdravá, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a vlákninu.

Její obliba stále roste, nejen díky vynikající chuti, ale také díky skutečnosti, že na rozdíl od některých jiných druhů dýní, nemusí být před vařením loupaná, což zjednodušuje přípravu.

Špagetová dýně

Špagetová dýně je další odrůda dýně, která je známá pro své unikátní vlastnosti. Jak název napovídá, dužina této dýně se po uvaření mění na vlákna, která připomínají špagety.

Špagetová dýně má obvykle oválný tvar a světlou, žlutou až krémovou barvu. Dužina je mírně sladká s jemnou texturou. Tato odrůda dýně je velmi oblíbená jako nízkokalorická alternativa k tradičním těstovinám a je často podávána s omáčkou nebo jako příloha. Je také bohatá na mnoho vitamínů a minerálů, jako je vitamín C, vitamín B6, draslík a vápník.

Je také jednoduchá na přípravu – stačí ji rozpůlit, vyndat semena a uvařit v troubě nebo na páře.

Máslová dýně

Máslová dýně je snadno rozpoznatelná díky svému charakteristickému hruškovitému tvaru a hluboce oranžové barvě dužiny. Máslová dýně je velmi oblíbená v kuchyni díky své bohaté, sladké chuti.

Její dužina je krémová a jemná, což ji činí skvělou volbou pro polévky, pečené pokrmy, rizota nebo jako přílohu. Máslová dýně je také výborným zdrojem vitamínů A a C, vlákniny a draslíku. Její semena jsou také jedlá a mohou být pražená jako chutná a zdravá svačina. Je velmi oblíbená během podzimních a zimních měsíců, kdy je její chuť a nutriční hodnota na vrcholu.

Dýně velkoplodá Goliáš

Dýně velkoplodá Goliáš, latinsky známá jako Cucurbita maxima 'Goliáš', je druh dýně, která je známá pro svou obrovskou velikost. Některé odrůdy tohoto druhu mohou dosahovat hmotnosti až několik set kilogramů, což je činí oblíbenými účastníky soutěží o největší dýni.

Tato dýně má typicky kulatý až oválný tvar s hladkou, světle oranžovou slupkou. Dužina je také oranžová, s jemnou a sladkou chutí.

Pro svou velikost je tato dýně často používána pro dekorativní účely, například pro vyřezávání velkých Halloweenových lampionů. I přesto je dýně velkoplodá Goliáš jedlá a může být použita v mnoha kulinářských receptech, zejména pak na zavařování.

Tykev cuketa

Tykev cuketa je další odrůda dýně obecné. Je obvykle dlouhá a tenká s hladkou, zelenou či žlutou slupkou. Dužina cukety je bílá až světle zelená s mírně sladkou až neutrální chutí. Cukety jsou velmi oblíbené v kuchyni díky své všestrannosti. Mohou být konzumovány jak syrové, tak vařené, grilované, dušené nebo plněné.

Cukety se také často používají v receptech na moussaku, ratatouille, těstoviny nebo jako přísada do salátů. Jsou bohaté na vitamíny A a C, draslík a vlákninu. Navíc jsou nízkokalorické, což je činí populárním výběrem pro zdravé stravování. Cukety jsou také oblíbené pro svou rychlou a snadnou pěstovatelnost, což je ideální pro zahrádkáře všech úrovní.

Výsev dýní

První možností je vysévat si dýni přímo ze semínek, tou druhou pak vysazovat jednoduše rovnou sazenice. Rozhodnete-li se pro první možnost, semena si nemusíte kupovat, použít můžete i ty, které máte z loňských plodů, pakliže je máte k dispozici.

Dýně lze považovat za nenáročné plodiny, které pěstujeme v prohřáté a dobře vyživené půdě. Ideální teplota pro klíčení je asi 20 až 25 °C. Potřebují primárně propustnou, středně těžkou půdu s dostatkem humusu, která bude bohatá na živiny. Ty jim dodáte kompostem nebo chlévským hnojem. Dýním se ostatně „líbí“ i přímo na kompostu.

Ideální čas nastává pro výsev už na konci dubna, pokračovat můžeme až do konce května. Vysévat můžete rovnou do záhonu. V zemině vyhloubíme důlky, kam vysejeme 2 až 3 semena, která vyséváme do hloubky 3 až 5 cm. Klíčení můžete očekávat zhruba do 10 dnů.

Předpěstování dýní

Sadbu si můžeme také předpěstovat. Konkrétně u dýní však tento postup žádné zvláštní výhody nemá. Manipulace s rostlinami jim totiž může uškodit, což může vést dokonce až k zastavení jejich růstu.

Doporučit lze předpěstování v chladnějších oblastech, a to přibližně s předstihem 4 týdnů. Ideálně tak začínáme už na počátku dubna. Pěstované rostliny je vhodné postupně otužit. Sazenice následně pěstujeme ve sponu 2 x 0,5 až 1 metr od sebe. Vždy však záleží na odrůdě. U těch s velkými plody může být vzdálenost právě až 1 metr.

Předpěstování dýní zvládnete i Vy. Semínka tykví různých druhů a typů najdete také na našem e-shopu

Kdy zasadit dýně

Co se týče sazenic, do záhonu je můžeme dát až po 15. květnu, tedy takzvaně po ledových mužích. Do té doby hrozí mrazy, které by zatím slabé rostliny jednoznačně mohly poškodit.

Pokud chceme svoje výpěstky účinně chránit proti nežádoucím vnějším vlivům, můžeme překrýt výsadbové místo netkanou bílou textilií. Ta dokáže chránit sazeničky dýni především před spálením od slunce.

Jak pěstovat dýni

Základními podmínkami pro úspěšné pěstování dýní je jejich důsledné odplevelování a také pravidelná zálivka. Určitě jim také nevyhovuje stín a vlhko.

Zálivku je vhodné provádět obden, nejlépe navečer. Rostlina pak vodu poměrně dobře využije. Průběžně také zkontrolujte, jestli rostlina není napadena plísní. Pokud už si toho povšimneme, musíme sáhnout po postřiku.

A pozor, pokud dýně pěstujeme opakovaně, musíme pokaždé zvolit jiné místo. Tím zabráníme nežádoucímu postupnému vyčerpání půdy. Dýně ale jinak jsou ochotny úspěšně růst téměř kdekoliv, dařit se jim bude i u plotu nebo pergoly. Nehodí se však do skleníku, kde by rychle utlačily ostatní rostliny.

Kdy sklízet dýně

Jak poznáte, že je nejvyšší čas dýni sklidit? Je slupka tvrdá a matná? V takovém případě je již dýně patrně dobře zralá. Týká se to hlavně známé odrůdy hokaido. Typické je pro tuto fázi i to, že se na stonku se tvoří praskliny a stopka zaschne.

Obvyklá doba pro sklizeň dýní nastává zhruba na konci prázdnin. Pokračuje až do konce října, nejpozději však musíme výpěstky ze záhonu sklízet do příchodu prvních mrazíků. Namrznutí by se propsalo do životnosti i kvality dužiny.

Dýně hokaido pěstování

Už zmíněná dýně hokaido obecně nevyžaduje žádné specifičtější podmínky pro své pěstování. To znamená, že ji můžete taktéž pěstovat ve středně těžké půdě s dostatkem živin. Podobně i hokaido může na kompost.

Potřebuje dále i teplo a dostatek prostoru. Vysévejte ji proto na slunné místo ve vzdálenosti 1,2 až 1,5 metru od sebe, a to do hloubky kolem 3 až 5 cm. Ideální čas pro výsev je období kolem poloviny května.

Opět můžete tedy zvolit vysévání přímo ze semen, a to z těch, která koupíte v zahradnictví nebo vyndáte z dýně, kterou jste zužitkovali. A to i z té koupené, nemáte-li zatím vlastní.

Kdy sklízet dýně hokaido

První výpěstky z vlastní zahrádky můžete u dýní hokaido očekávat koncem srpna. Na zralost u tohoto druhu charakteristicky upozorňuje především zaschlá stopka. Plod by měl být tvrdý s hladkou a pevnou slupkou a intenzivní sytou barvou.

Kdy konkrétně sklízet? Počkejte si optimálně na slunný a suchý den. I v případě dýní hokaido rozhodně platí, že jim nikterak nesvědčí mráz.

Okrasné dýně pěstování

Okrasné dýně můžete taktéž pěstovat na záhonu, ale udělají „parádu“ třeba i na balkoně nebo na terase.

Podmínky, které vyžadují, jsou podobně nenáročné jako u jedlých variet, to znamená hlavně výživná půda a dostatek slunce. Čas na výsev si vyhraďte v polovině května.Nezapomeňte dodržet rozestup 0,5 metru.

I okrasné dýně lze předpěstovat. Pak je můžete vysévat do připravených květináčů už na počátku dubna. Pro zdárné klíčení je nutné zajistit sazeničkám hlavně světlo a teplo.

Kdy sklízet okrasné dýně

Uzrálé okrasné dýně vypadají na zahradě skutečně krásně, ale můžete je i sklidit a využít pro další zdobení a kreativní tvoření. Pak je nechte jednoduše usušit. Z jedné rostliny sklidíte dokonce kolem 10 až 15 plodů, dýně tak lze považovat za velmi výnosné.

Uzrálé okrasné dýně poznáte stejně jako jejich jedlé „kolegyně“, tedy že budou mít viditelné praskliny na stonku a slupka se stane tvrdou, dřevnatou a bez lesku. Čas na sklizeň přichází v září a v říjnu.

Okrasné dýně

Okrasná dýně je určitý typ dýně obecné, který je oblíbený pro svou estetickou hodnotu. Tyto dýně jsou obvykle menší a mají různé tvary a barvy, od bílé, zelené, žluté až po různé odstíny oranžové.

Okrasné dýně jsou často používány k vytváření dekorací pro podzimní svátky, jako je Halloween nebo Díkůvzdání. Mohou být vyřezávány do různých tvarů, malovány nebo zdobeny na mnoho různých způsobů, aby dodaly domu nebo zahradě podzimní náladu. Tento typ dýně je nevhodný pro kulinářské využití.

TIP: Hledáte ideální letní zeleninu, kterou můžete sklízet už za pár týdnů? Vysaďte si ředkvičky! Více se o pěstování ředkviček dočtete na našem blogu.

Křivouš kořenující (Campsis radicans), známý také jako trubač, je okouzlující liánovitá rostlina, která svými atraktivními a nápadnými květy přitahuje nejen zvědavé pohledy, ale také motýly a další opylovače.

Tento keř pochází z jihovýchodních oblastí Spojených států amerických, avšak díky své odolnosti a přizpůsobivosti si našel cestu do mnoha evropských zahrad. Trubač je ideálním řešením pro ty, kteří hledají impozantní doplněk pro svůj zahradní prostor - ať už jako živý plot, okrasnou oporu nebo solitérní prvek.

Pěstování křivouše kořenujícího sice vyžaduje určitou péči a pozornost, ale s trochou trpělivosti se vám odmění bohatou paletou sytě barevných květů ve tvaru trubek, které oplývají exotickým šarmem.

Trubač druhy

Trubač velkokvětý

(Campsis grandiflora) se vyznačuje svými trumpetovými květy velkých rozměrů, které se objevují od července až do října. Rostlina pochází pravděpodobně z Číny. Hodí se na popínání pergol či plotů. Důležité je rostlinu nepřelévat, protože má tendence uhnívat v kořenech. Dobře odolává mírným mrazům.

Křivouš kořenující

(Campsis radicans) je dekorativní popínavá rostlina patřící do čeledi trubačovitých. Původem je z jihovýchodních oblastí USA, u nás se pěstuje jako okrasný keř v zahradách. Tento druh se vyznačuje rychlým růstem a schopností šplhat po oporách nebo pnout se po stromech díky svým vzdušným kořenům.

Jeho hlavním lákadlem jsou velké, barevné květy ve tvaru trumpet, které vykvétají od července do srpna a přitahují do zahrady opylovače z celého okolí. Pokud jsou květy opylovány, objeví se po jejich odkvětu plody - dlouhé zelené lusky, které jsou jedovaté. Ostatně jedovatá je pro savce včetně člověka celá rostlina.

Mezi nejoblíbenější odrůdy tohoto druhu patří například ‘Flava’ se žlutými květy, ‘Flamenco’ se sytě červenými květy nebo ‘Madame Galen’ s květy v klasické oranžové barvě.

Popínavý křivouš v různých barvách, který dodá vaší zahradě exotický nádech a zkrášlí ploty, zídky i květináče, najdete také na našem e-shopu

Trubač kořenující pěstování

Pěstování trubače je relativně snadné, pokud jsou splněny základní nároky na stanoviště a půdu. Rostlina preferuje slunečné polohy a propustnou, živinami bohatou půdu. Je důležité zajistit jí dostatečné opory, aby se liány měly po čem plazit.

V prvních letech růstu je vhodné chránit mladé rostliny před silnými mrazy, později se již stávají odolnějšími a některé odrůdy zvládají i silné mrazy. Pravidelným řezem lze udržet požadovaný tvar a velikost keře, stejně jako podpořit bohatší kvetení.

Křivouš kořenující potřebuje také pravidelnou zálivku, zejména během suchých období, ale pozor na přelití. Hnojením během vegetačního období zajistíte bohatší růst a kvetení. Volte organická hnojiva nebo minerální hnojiva určená přímo pro kvetoucí keře.

Nevýhodou v pěstování je bujný rast a hlavně výhonky od kořenů, které sa mohou nekontrolovatelně šířit zahradou. Mladé výhony je nutné včas likvidovat.

Trubač v nádobě

Pěstování křivouše kořenujícího v květináči je možné, i když si rostlina vyžaduje více péče než v zahradní půdě. Zvolte dostatečně velký květináč s odvodňovacím otvorem a použijte kvalitní propustnou zeminu smíchanou s kompostem pro zajištění potřebných živin.

Rostlina potřebuje slunečné stanoviště a pravidelnou zálivku, ale dbejte na to, abyste ji nepřelili. V průběhu vegetačního období doporučujeme hnojení tekutým hnojivem pro podporu růstu a kvetení. Je nutné zajistit pevnou oporu šplhání a pravidelný řez pro udržení kompaktního tvaru.

Při pěstování v květináči je také důležité chránit rostlinu před silnými mrazy – například umístěním do skleníku nebo chladné místnosti během zimních měsíců.

Trubač řez

Řez trubače je důležitým aspektem péče o tuto rostlinu, který přispívá k udržení jejího zdraví, tvaru a bohatého kvetení. Řez by měl probíhat na jaře, nejlépe v březnu nebo dubnu, kdy již hrozba silných mrazů ustoupila.

Při řezu odstraňte staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou příliš hustě nebo narušují kompaktní vzhled rostliny. Mladé výhonky zkraťte na 2-3 pupeny od hlavního výhonu, podpoříte tím růst nových, mladých a vitálních výhonů. U starších rostlin můžete provést i radikálnější řez pro omlazení keře.

TIP: Pokud hledáte ideální popínavé rostliny na balkon, ale trubače se vám zdají příliš velké, vsaďte třeba na povijnici či okrasné fazole. Další tipy na popínavky na balkon najdete v našem předchozím článku.