září 2021

Abyste mohli konstatovat, že zahrada je atraktivní během celého roku, musí opravdu v každém ročním období vynikat. Během jara, léta a podzimu to není problém. Tentokrát Vás naučíme, jak nakombinovat dřeviny, aby vynikly zejména v zimním období, kdy v zahradě chybí barevnost.

Nejen díky květům je zahrada krásná. Musíte se naučit vnímat barvu jako takovou, případně celkový vzhled, který právě v zimním období, kdy je množství dřevin bez listů, vnímáme jinak a chudší.

I dřeviny, keř či trvalka bez listů mají svou hodnotu a objem, kterým vyplňují prázdná místa v záhonech. Pokud na ně napadne sníh, zvětší své proporce a už je vnímáme mohutnější. V kombinaci s modrou oblohou dokonale kontrastují. Myslete na tyto kontrasty a zajímavý dekor už na podzim.

Neodstřihávajte všechna odkvetlá květenství trvalek, okrasné trávy jemně svažte a dřeviny okrasné plodem i zpod sněhu dokážou zázraky. Nakonec si na nich pochutnají ptáci. Vhodné kombinace jsou základem dokonalé zahrady, která nemá prázdná místa, vyniká habitem, barvami.

Určitě najdete na zahradě místo nebo záhon, kde jste časem zjistili, že po zatažení cibulovin, vykopání letních hlíz a zatažení funkie zůstal na záhoně jeden malý keř, který není ničím zajímavý. Když byl obklopen květinami, zelenými listy, keř tvořil dominující funkci, vyplňoval prostor hmotně, nyní je sám a kolem je jen mulčovací kůra nebo kámen.

Pro zimní období jsou navíc zajímavé dřeviny, které i dokážou za chladných podmínek vykvést. Určitě vsaďte na Vilín virginský (Hamamelis virginiana) s dokonalými žlutými rozcuchanými kvítky rozmístěnými po celých větvičkách, Kaliny voňavou (Viburnum fragrans) a zimolez vonný (Lonicera fragrantissima).

Zpestřete si zahradu keři kvetoucími v zimě

Vždy zvolte takovou kombinaci, aby když se rostliny  zatáhnou nebo je vykopete, zůstaly druhy, které jsou vytrvalé, něčím zajímavé, dokonce umí změnit barvu nebo jsou stálozelené. I jehličnany nejsou jen zelené. Mají různé výšky, šířku, odstíny, hustotu, habitus, kmínek nebo zajímavé jehličí či barvu.

Pokud nechcete kombinovat a milujete jehličnany, vysaďte různé druhy a kultivary jako túje (Thuja), smrky (Picea), jedle (Abies), jalovce (Juniperus) a cypřiše (Chamaecyparis, Cupressocyparis). Ostatní dřeviny, kterým opadly listy a torza trvalek doplní zbývající místo. Na jaře vhodně plochu doplňují jarní cibuloviny, kterými nikdy nic nezkazíte.

Kompletní sortiment jehličnanů z našeho eshopu

Pokud máte chuť kombinovat, kombinujte opadavé keře s jehličnany, trvalkami a okrasnými travami. Vhodné jsou komule, vousatec, borovice (Pinus), rozchodník, jalovec (Juniperus), vysoký flox (Phlox paniculata), funkia (Hosta), cibuloviny a letničky, které v zimě na záhoně nevidíte.

Také dřeviny s barevnou a jinak zajímavou kůrou jsou výborným, přímo výtvarným doplňkem celé zahradní atmosféry spolu se sněhem. Výrazně červené větve hustého svídy bílého (Cornus alba) Vás okouzlí už z dálky. Naopak svída výběžkatá (Cornus stolonifera Flaviramea) rozzáří zahradu žlutozelenými větvičkami. Převislá japonská třešeň (Prunus serrulata) vynikne nejen svým habitem, ale i mahagonovým zbarvením dlouhých větví. Nezapomeňte na impozantní a mohutné vrby, jejichž barvy větví se nedají ani popsat. Všechny dřeviny však vybírejte zásadně podle velikosti zahrady.

Správný výběr rostlin a dřevin zajišťuje také přiměřený růst a správné zahuštění záhonu. Nechcete přece po letech odstraňovat přerostlé rostliny. Nečekejte zázraky hned v prvním roce po vysazení. Rostliny musí vytvořit svůj objem, aby i barevně vynikly. Podzimní období je vhodné na výsadbu, inspirujte se naší nabídkou okrasných dřevin a zpestřete si zahradu.

TIP: Ozdobné plody často vydrží na keřích i během zimy. Přečtěte si článek o dřevinách s okrasnými plody.

Obyčejně je to zahrádka nebo úzký prostor před domem. V každém případě jde o reprezentativní prostor, který by měl oslovit kolemjdoucího, měl by ladit s architekturou domu a celkovou výsadbou v okrasné části zahrady.

Od velikosti prostoru se pak odráží i konkrétní výběr rostlinných druhů, jejich počet a celková kompozice. Nesnažte se na malý prostor vtěsnat hodně dominantních rostlin nebo prvků, které sice prostor vyplní, ale kompozice bude bez stylu a volnosti.

Předzahrádka je prostorem vstupním. Zaměřte se na zamaskování odpadních nádob, vhodné umístění schránky, vhodný chodník, případně osvětlení. Na malém prostoru nevysívejte trávník. Zvolte raději štěrk, kameny. Usnadníte si sekání, přístup a budete mít méně práce. Zaměřte se na výběr rostlin. Měly by tam být rostliny, které jsou stálozelené, pro celoroční efekt.

Vybírejte z jehličnanů a stálezelených keřů. Je jich opravdu široká nabídka. Důležitá je i vhodná dominanta. Vše však opravdu záleží na prostoru. Na velmi úzkém prostoru neuvažujte nad stromem. Dominantu v takovém případě vytvoří i okrasná tráva, plastika, případně nízký převislý druh na kmínku, který již dále nebude růst do výšky, ale bude zvětšovat jen svou korunu, kterou jednoduše upravíte řezem.

Výsadby můžete realizovat do pravidelného tvaru, kde je více opakujících se rostlin v přísně střižených tvarech, např. nízký plot ze zimostrázu, nějaké jehličnany, trvalky nebo jako rozvolněné výsadby, což znamená, pár kusů jehličnanů, listnatých keřů, trvalek, cibulovin, okrasné trávy, doplněné štěrkem, kameny, lavičkou a osvětlením.

Před samotnou výsadbou zvažte kromě velikosti prostoru i umístění předzahrádky vůči světovým stranám. Od toho se odvíjí také samotný výběr rostlin. Ne všechny snesou přímé celodenní slunce, nebo trvalý stín.

Předzahrádka ve stínu

I stinná předzahrádka může mít své kouzlo. Zajímavé a atraktivní funkie (Hosta), zvonky (Campanula), srdcovky (Dicentra), Heuchera (Heuchera) dokážou rozzářit i ten nejtmavší kout barvou.

Pokud je vaše předzahrádka ve stínu, vyberte si trvalky do stínu nebo se inspirujte okrasnými keři do stínu

Právě rostliny okrasné listem patří mezi ty, co mají rády stín a nejde právě jen o zelenou barvu ale různé její odstíny, které přecházejí až do šeda a modra, případně vybarvují do červena a žluta, co platí pro Heucheru.

Předzahrádka na slunci

Další zajímavé trvalky, kterým se bude dařit na slunném stanovišti patří určitě levandule (Lavandula), třapatky (Rudbeckia), krásnoočko (Coreopsis). V případě, že vám to prostor umožní, vhodné jsou i kvetoucí keře na slunné stanoviště.

Pokud si nejste jisti výběrem rostlin, napište nám a my Vám poradíme.

TIP: Skalky patří mezi oblíbené a často budované zahradní díla. Přečtěte si, které rostliny jsou vhodné do skalky.

Máte rádi bylinky a nevíte kde je pěstovat? Zkuste si vybudovat bylinkovou spirálu, která se tak stane neodolatelnou součástí Vaší romantické zahrady.

Výhodou je, že prostě zapadne do celkové koncepce architektury a okolí, zároveň ušetříte prostor a spotřebujete snadno dostupný materiál, protože na výstavbu se používají materiály jako cihly, kameny, tašky. Na jednom místě tak soustředíte všechny zdraví prospěšné koření, ochucovadla a bylinky na osvěžující čaje a nápoje. Osvěžíte s nimi saláty a výborně dochutíte ryby či maso.

Bylinková spirála by měla být umístěna na slunci nebo v částečném řídkém polostínu, protože takové stanoviště právě vyhovuje většině bylinek. Její umístění by mělo být soustředěno v blízkosti domu, terasy, abyste měli zelené bylinky po ruce během celého roku a nemuseli jste tak jít až na konec zahrady.

Průměr bylinkové spirály by měl být 2 m a výška taková, abyste na ni dosáhli, obvykle 1,5 m. Pokud však máte méně prostoru nebo chcete pěstovat malé množství bylinek, které i reálně využijete v kuchyni, může být i menší. Je to záhon stočený do spirály, kde v dolní části mají místo bylinky, které se více rozpínají a vytvářejí mohutné kompaktní tvary nebo vyrůstají do výšky. V místě stočení, se vytváří stín a to je místo pro bylinky, které mají rády částečný stín. Postupně do výšky můžete vysazovat bylinky, které upřednostňují přímé slunce, sucho.

Použijte bylinky a zeleninu, kterou nejčastěji využíváte v kuchyni. Množství volte střídmě, neboť na malé ploše se rychle rozrostou a pokryjí celou cestičku spirály.

Použít můžete některé z těchto tradičních i méně tradičních bylinek. Česnek (Allium), kopr (Anethum graveolens), celer (Apium graveolens), cibulka (Allium), pažitka (Allium schoenoprasum), máta (Mentha) a její různé druhy jako čokoládová, jahodová, banánová, jahodová, meduňka (Melissa officinalis), saturejka (Satureja hortensis), majoránka (Majorana hortensis), pelyněk (Artemisia), šalvěj (Salvia), fenykl (Foeniculum vulgare), koriandr (Coriandre aetheroleum), mateřídouška (Thymus serpyllum), tymián (Thymus vulgaris), yzop (Hyssopus officinalis), rozmarýn (Rosmarinus officinalis).

Samozřejmě, další jsou již na Vašem zvážení. V mírně zastíněné části pěstujte petržel (Petroselinum crispum), pažitku (Allium schoenoprasum) nebo heřmánek (Matricaria chamomilla).

Podívejte se i na naši kompletní nabídku semen bylinek, v sortimentu najdete i bio semena

Základní kameny nebo cihly se na sucho ukládají do pískového lože do vykopané rýhy. Pak se spirála stáčí do pravé strany a do výšky, kterou si sami určíte. Středový a zároveň konečný bod je vlastně nejvyšší bod spirály, který by měl být nejstabilnější, nejvyšší a opěrný. Ostatní kameny nebo cihly se přesýpají zeminou. Spirála se vysype dostatečnou vrstvou štěrku, která bude sloužit zároveň jako drenážní vrstva.

Pak tam nasypte dostatek vhodného, propustného substrátu s podílem písku a začněte vysazovat bylinky. Druhy máty nevysazujte vedle sebe, mohli byste do budoucna přijít o původní druh. Vždy mezi ně vysaďte jinou bylinku. Pokud se bylinky rozrostou, nebude zde místo pro plevele.

Pravidelně je odstříhávejte, používejte, omlaďte nebo sušte. Nepoužívejte hnojiva ani žádné chemické přípravky. Bylinky nejsou náročné na pěstování a zároveň je nejméně napadají choroby a škůdci. Pokud jim chcete přilepšit, poskytněte jim zelené hnojivo v podobě posečené trávy, kterou povrch zamulčujete. Zalévejte střídmě. Většina bylinek je suchomilná a nevyžadují mnoho vody.

TIP: Přečtěte si jak je možné i na balkoně vytvořit malou eko-zahrádku.

Momentálně patří mezi moderní a velmi oblíbené drobné stavby v užitkové zahradě. Kromě toho, že působí esteticky, jsou i praktické a velmi dobře se v nich pěstují květiny, zelenina i bylinky.

I na malé ploše si tak dokážete vypěstovat alespoň základní zeleninu. Vyvýšené záhony jsou vhodné i na místech v zahradě, kde je nevhodná půda jako jíl nebo příliš suchá písčitá půda, i na místech, kde je množství suti zakopané přímo v půdě. Použitím vyvýšených záhonů Vám odpadá pracné odstraňování plevele, okopávání a rytí.

Pokud nad nimi uvažujete, vyberte jim vhodné místo, se spoustou slunce, s částečným stínem, v blízkosti vodního zdroje. K vytvoření budete potřebovat dřevěné hranoly, případně střešní latě, hřebíky, šrouby, Aku vrtačku, textilii, nátěr na dřevo a množství substrátu či vlastního kompostu a listovky. Záhony můžete kromě dřeva vytvořit i pomocí starých cihel, cihel klinker nebo uzavřených místností, či jiných betonových obrubníků a kamenů. To už necháme na Vás. Velikostně je přizpůsobte danému prostoru a Vašim pěstitelským nárokům.

Co zasadit do vyvýšených záhonů

V jednom záhoně nemusíte pěstovat jen jeden zeleninový druh. Vhodnější je druhy střídat. I záhon tím bude vynikat. Po obvodu můžete vysadit i letničky a bylinky. Případně zvolte několik záhonů, kde jeden bude pro listovou a kořenovou zeleninu, druhý pro plodovou zeleninu a jahody a třetí například pro bylinky.

Do vyvýšených záhonů můžete vysadit zeleninu, bylinky ale například i letničky

Na spodní části záhonu by textilie neměla být. Půda by měla dýchat, přebytečná voda musí odtékat. Tím, že tam bude vysoká vrstva půdy a hustě osázena zelenina, plevel nebude mít šanci. Takto uzavřená plocha se i snadno udržuje a čistí.

Na bylinky si můžete vytvořit i záhony ve tvaru pyramidy nebo bylinkovou spirálu.

Vytvořit je můžete nyní na podzim - na dno vysypte listí, zahradní zeminu a kompost. Do jara se to dokonale rozloží. Stačí už jen doplnit zbývající část substrátu nebo vlastní kompost a můžete vysévat a vysazovat.

Pokud jste se rozhodli pro dřevěné trámy a prkna, vnitřek záhonu obalte textilií, fólií a dřevo naimpregnujte. Voda, slunce, zima a množství živočichů, to vše působí na dřevo venku.

Aby Vám vydrželo co nejdéle, musíte jej natřít. Pokud máte nároky i vzhledové, vyberte si barvu, která zapadne do celkového stylu a kompozice zahrady. Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů.

TIP: Přečtěte si také článek o pěstování zeleniny v nádobách.

Na úspěšné pěstování růží potřebujeme dodržet několik jednoduchých zásad a doporučení. Které to jsou, se dočtete v našem článku.

Klimatické podmínky

Pěstované růže mají různou odolnost vůči klimatickým podmínkám, v nichž se pěstují. Nejotužilejší jsou tzv. botanické druhy, po nich jsou sadové (hybridní) růže. V méně příznivých klimatických podmínkách je třeba větší pozornost věnovat zazimování. Jde zejména o to, aby po roztání sněhové přikrývky přečkaly bez poškození pozdní jarní mrazíky a značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí při intenzivním slunečním záření.

Půda

Růže dobře rostou v hluboké písčitohlinité lehčí, a ne příliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zalévání má dobře přijímat vodu. Důležité je zásobení půdy humusem. Nevhodné jsou půdy těžké jílovité, trvale zamokřené bahnité nebo studené, kamenité nebo velmi mělké půdy. Růžím se nedaří ani v půdách velmi kyselých nebo celkově písčitých, nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny vyplavují do spodních vrstev. Těžké půdy se vylepšují přidáním rašeliny, kompostu, rašelinových substrátů. Propustnost se zlepší přidáním písku, popela, pomůže i rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který se v těžších půdách nezaryje příliš hluboko. Velmi kyselé půdy se upravují přidáním práškového vápna nebo silně převápněného kompostu. Většina růží se očkuje na hluboce zakořeňující podnože, které nesnášejí vysokou hladinu podzemní vody. Ta způsobuje žloutnutí listů a podporuje výskyt černé skvrnitosti. V takových případech je nevyhnutelné pozemek odvodnit. Růžím vyhovuje občasné zavlažení, zejména v období sucha. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je asi 1 m.

Světlo a teplo

Při celodenním oslnění růže velmi rychle odkvétají a u jižních zdí budov trpí na sluneční úpal a sucho. Ušlechtilé růže nejlépe rostou při teplotách 15-22 °C. Pokud teplota vystoupí nad 25 °C a vedra trvají déle, květy blednou a i tmavě kvetoucí kultivary mají dokonce popálené korunní lístky. Na svahovitých pozemcích se Růže daří růžím na jihozápadním nebo západním svahu. Růžím se daří i v krátkodobém stínu vyšších stromů, nesnesou ale přistínění po většinu dne. V úplném stínu u severních zdí budov a na strmých severních svazích se žádným růžím nedaří. Více tu trpí chorobami a škůdci, dřevo nevyzrává a mnohem snadněji namrzá. Růže se také nemají vysazovat do těsné blízkosti stromů, zejména takových, jejichž kořeny velmi ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jasany a p. V zahradách se růže nevysazují do bezprostřední blízkosti jahod, salátu a jiné zeleniny nebo keříků drobného ovoce. V pravý čas by se totiž nedaly provést ochranné postřiky. Růžím škodí i trvalý průvan, který vzniká na rozích budov a na volných místech mezi domy, ale nevyhovují jim ani uzavřené polohy na obestavěných dvorech nebo zahradách oplocených vysokými zdmi. Proudění vzduchu je velmi důležité v boji proti houbovitým chorobám a živočišným škůdcům.

Výsadba růží

Důležitá je hustota vysazování růží, která závisí na vzrůstu a kultivaru. Slabě rostoucí kultivary se sází ve vzdálenosti 0,3 – 0,4 m, silněji rostoucí kultivary ve vzdálenosti 0,5 m a víc. Mezi stromkovými růžemi se dodržuje vzdálenost nejméně 1 m a je třeba nechat i dostatek místa na sklánění růžového stromku při zazimování.

Specifickou skupinu tvoří popínavé růže. Vzdálenost vysazování těchto růží závisí na vzrůstu kultivaru, ale i na způsobu použití. Minimální vzdálenost bývá 1,2 m, ale někde to může být i víc než 2 či 3 m podle okolností.

Podobně i u sadových růží je nutné hustotu výsadby přizpůsobit velikosti a tvaru vysazovaného kultivaru. Růže se vysazují od října do dubna, pokud není zamrzlá půda.

Při podzimní výsadbě vytvoří růže ještě před příchodem mrazů jemné kořínky a na jaře mají potom určitý náskok. Nevýhodou podzimního vysazování ale je, že vysazené rostliny jsou vystavené mrazům.

Aktuální sortiment popínavých růží najdete také v našem eshopu

Jarní vysazování se nedoporučuje do zamokřených těžkých půd. Příliš teplé počasí hned po vysazení je pro sazenice nebezpečné. Vysazování stromkových růží je lepší odložit na jaro, protože jejich spolehlivé zazimování je pracné. I ve vysokých polohách s častými mrazy se růže vysazují raději na jaře. Připravené sazenice se nesmí nechat volně ležet na slunci a jejich kořeny je třeba chránit před větrem. Když jsou keře částečně zaschlé, celé rostliny je nejlepší ponořit do vody.

Při podzimní výsadbě se seřezávají jen konce nalomených nebo poškozených větviček a ponechá se tři až pět nejsilnějších větviček. Na jaře se tyto výhonky zkrátí na několik pupenů.

Při jarní výsadbě se při vysazování odstraní nepotřebné výhonky a ponechané se zkrátí podle síly na dva až tři pupeny. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu, lze nechat i více pupenů. Poškozené kořeny je třeba odstranit a zbývající se zkrátí asi o polovinu. Růže se nevysazují na okraj záhonu, ale nejméně 25 cm od něj. Po vytyčení vzdálenosti mezi rostlinami je třeba vyhloubit jámy o rozměrech 40 x 40 x 40 cm. Na dno je nutné navršit kopeček kompostové zeminy, v žádném případě se ale nepřidávají průmyslová ani jiná hnojiva. S přihnojováním je potřeba začít až v dalším roce po výsadbě. Při vysazování se kořeny nesmějí násilně ohýbat. Rozloží se do jamky volně tak, aby směřovaly dolů a sazenice se podrží tak vysoko, aby místo štěpení bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Jamka se naplní do dvou třetin zeminou, přitlačí se, aby přilehla ke kořenům a rostlina se zalije vodou. Důkladná zálivka je nevyhnutelná zejména při vysazování na jaře. Když se voda vsákne, zemina se doplní a potom nahrne do výšky 20 cm. Před příchodem mrazů je nutné tuto vrstvu ještě zvětšit. Na jaře chrání nahrnutá zemina rostlinu před účinky slunce a vysušujícím větrem. Po uplynutí asi tří týdnů po jarním vysazování se doporučuje navršenou zeminu opatrně odstranit. Na podzim vysazované růže se odkrývají začátkem dubna. Popínavé růže se sázejí ještě o něco hlouběji, tak, aby místo očkování bylo asi 10 cm pod povrchem půdy. Při výsadbě popínavých růží ke zdi se růže sází nejméně půl metru od ní a šikmo se přivazují ke stěně. Stromkové růže se sází ke kůlům, protože slabý kmen by nevydržel hmotnost obrostu. Kůl má být dostatečně pevný a sahat až do koruny, aby se nevylomila ani při prudké vichřici. Stromek se vysazuje v šikmé poloze, odkloněný od opory asi o 30° na tu stranu, kam se bude na zimu vždy ukládat. Lehčímu ohýbání stromku přispěje i mělčí vysazování.

Řez růží

Růže nezacelují rány pomocí závalu jako některé ovocné dřeviny, ale jen jim zasychá dřevo i kůra kolem místa řezu. Řez se proto musí dělat 5 až 8 mm nad zdravým pupenem, aby nevyschl. Nůžky musí být velmi ostré, aby pletiva větvičky nerozdrtily. Řezná plocha má být skloněná směrem od pupene, aby voda nestékala přes pupen.

Jarní řez růží

Hlavní řez růží se dělá zásadně na jaře po přezimování. Cílem jarního řezu je: – vytvarovat keř do pravidelného tvaru a omezit jeho růst v nežádoucím směru, – dopěstovat co nejkrásnější velké květy na dlouhých stoncích nebo více menších květů na větším počtu výhonků, – prodloužit život celého keře stálým zmlazováním a odstraňováním starých výhonků, čímž se povzbudí růst mladých bujných výhonků.

Každá skupina růží se řeže jinak. Velkokvěté růže na záhonech se seřezávají na 3-6 pupenů na jednom výhonku. Slabé výhonky se zkracují víc, silné méně. Pokud z keře plánujete získat květy do vázy, růže se řežou hlouběji a ponechávají se 3-4 pupeny. Vyroste tak méně silných výhonků s velkými pěknými květy. U mnohokvětých růží se ponechává 3-6, v některých případech ale až 8 pupenů, což závisí především na kultivaru a stavu rostliny. Popínavé růže se řežou tak, aby vytvořily co nejvíce mladých, bujně rostoucích výhonků, z nichž popínavá růže druhým rokem kvete.

U jednou kvetoucích popínavých růží se na jaře zkracují jen tenké konce výhonků, které jsou obyčejně namrzlé a hlavní řez se provádí hned po odkvětu. Tehdy se odstraní přestárlé výhonky, tj. výhonky starší než čtyři roky, až u povrchu půdy. Remontantní (vícekrát kvetoucí) kultivary popínavých růží v dolní části keře vyholují, proto se řežou tak, že se odstraní jeden nebo dva staré výhony nad zdravým pupenem blízko povrchu půdy. Sadové růže většinou nepotřebují žádný řez. Jejich keře se jen prosvětlují a konce slabých nebo přeschlých výhonků se zkracují. Růže Miniaturní se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat.

Stromkové růže se řežou tak jako keříčkové, spíš hlouběji, aby se omezil objem a hmotnost koruny. Je třeba dbát na to, aby nový výhonek přispěl k dokonalému vytváření koruny.

Letní řez

Při letním řezu se zkracují jednotlivé příliš bujné výhonky, hlavně u keříků velkokvětých růží a u stromkových růží. Letní řez podporuje tvorbu dalších květů. Pokud se odstraňují odkvetlé květy až po opadání lístků obyčejným odštípnutím květního stonku tak, jak se to dělá u narcisů, tulipánů a pivoněk, je to zásadní chyba. Nový výhonek bude umístěný příliš vysoko a bude slabý, tenký a ohebný. Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržovat zásady správného letního řezu. Odkvetlý květ se má odstranit ještě před úplným opadáním lístků, tj. hned, když ztratil estetický vzhled. Velkokvětým růžím s odkvetlým květem je třeba odřezat i část stonku s neúplnými listy (trojčetnými) a s jedním listem úplným (pětičetným). Pupen ční vždy směrem ven stejně jako při jarním řezu. V září a později na podzim se růže zkracují minimálně a neřežou se ani růže s dlouhými stonky do vázy, aby dřevo vyzrálo a umělo se bránit proti mrazu. U remontantních popínavých růží podporuje letní řez opětovné bohatší kvetení.

Kypření

Růže vyžadují nakypřenou a nezaplevelenou půdu, proto mělká okopávka a časté kypření ušetří mnoho hnojení a zálivky. Zkypřená vrchní vrstva chrání hlubší vrstvy půdy před vyschnutím. Hlubokým kypřením se ale může rostlinám i uškodit, proto se obdělává jen do hloubky 10 cm. Zbytečně se mezi růže nemá šlapat, hlavně když je povrch půdy vlhký. Po každém nevyhnutelném vkročení je třeba půdu prokypřit. S blížícím se podzimem je nutné omezit kypření půdy, aby se zastavil růst a obnovování výhonků. Takto jsou růže připravené na úspěšné přezimování.

Vyberte si z nabídky nádherných zdravých růží z nabídky eshopu

Mulčování

Pro růže je velmi výhodné mulčování čili nastýlka. Záhon se zakrývá vhodným materiálem, např. listím, pokosenou trávou, rašelinou, dřevěnou kůrou nebo štěpkou. Ušetří se tím na delší období kypření půdy a také se nemusí tak často zalévat.

Zaštipování růží

Raným zaštipováním se upravuje růst příliš bujných výhonků. U výhonků, které by měly kvést v průběhu května, se mladý výhonek zaštipuje na 3-4 pupeny. Růže má potom více květů, ale kvete trochu později.

Hnojení růží

Na přihnojování růží se používají převážně složená kombinovaná hnojiva, tj. hnojiva obsahující různé živiny ve správném poměru. Růže jsou citlivé na vyšší obsah solí v půdě, proto se zejména na těžších půdách nesmí hnojiva předávkovat. Kořeny růží nesmí přijít nikdy do styku s čerstvou chlévskou mrvou, která by způsobila uhynutí zejména mladých sazenic. Drůbeží trus je vydatné hnojivo hlavně ve formě hnojivové zálivky, používá se ale velmi zředěný výluh zkvašeného trusu. Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. V půdách vylepšených rašelinou vytvářejí růže bohatší kořeny. Z organických hnojiv je nejlepší kompost, který se růžím přidává kdykoliv, ale zejména v předjaří, ještě před odstraněním zimní přikrývky. Na záhon se pokládá v síle asi 5 cm a mělce se zapracovává do vrchní vrstvy půdy.

Čas hnojení

Rozvrh hnojení by měl vypadat následovně.

1. Brzy v předjaří, jak to dovolí počasí, ještě před odkrytím růží (např. kompostem)

 2. Asi v polovině května, když růže začínají vytvářet pupeny, po dešti nebo po zavlažování, se přihnojí roztokem rychle působícího kapalného hnojiva. Každý keř se zalije 3 litry roztoku.

3. Koncem června se hnojivová zálivka stejným způsobem opakuje, opět na dobře zavlaženou půdu. 

4. Koncem října až začátkem listopadu se růže mají přihnojit draselnofosforečným hnojivem pro lepší vyzrání pletiv a zvýšení odolnosti vůči mrazu.

Růže lze hnojit i na list speciálními hnojivy pro listovou výživu rostlin, v deseti až čtrnáctidenních intervalech, tři až čtyřikrát za vegetační období.

Zavlažování

Růže potřebuje nejvíc vody v období nejintenzivnějšího růstu, tedy od jarního pučení a po prvním odkvětu, když začíná růst nových výhonků. Na zavlažování je třeba myslet už při kypření půdy, proto se vytvářejí mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda neodtékala ze záhonů, ale vsákla tam, kde je potřebná. Nezavlažuje se za prudkého slunečního záření. Při závlaze je nutné dbát na to, aby se voda nedostala na listy. Důležitá je i vydatná závlaha ještě před začátkem mrazů. Nebezpečí stupňují teplé slunečné dny v únoru a v březnu, když nadzemní části rostlin odpaří značné množství vody, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzává. Proto pokud je suchý podzim, je třeba růže vydatně zalít ještě před prvními mrazy.

Přezimování

Pro úspěšné přezimování je důležitý výběr odolných kultivarů. To platí hlavně pro popínavé růže, které se jen těžce dají zakrývat. U nás se musí většina pěstovaných růží chránit před mrazem přikrytím, nejlépe ornicí. Drobný mráz růžím neuškodí a přispěje k opadu listí. Růže stačí přikrýt před nástupem trvalých mrazů, případně mrazů silnějších než – 8 °C. Keříkové růže se přikrývají do výšky asi 20-30 cm. Nahrnutá zemina má proniknout mezi výhonky tak, aby nevznikaly dutinky, kde by mohlo mrznout nebo by se mohly rozmnožit plísně. V chladnějších podmínkách se osvědčí dodatečné přikrytí půdy jehličím.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Dobře ošetřované rostliny jsou odolnější vůči napadení chorobami a škůdci, proto je dobré dodržovat všechny pěstitelské rady. Rychlou a účinnou ochranu umožňují vhodné a včas použité chemické přípravky. Vhodným obdobím na postřik je pozdní odpoledne, když sluneční záření slábne a není třeba se obávat popálení listů. V zamračených dnech se může stříkat kdykoliv, ale vždy za bezvětří. Roztok má být jemně rozptýlený, proto se postřik neprovádí z malé vzdálenosti přímo na listy. Je třeba dodržovat stanovené ředění přípravků, neboť větší koncentrace může způsobit značné škody. Přípravky je potřeba střídat, hlavně organické. Při aplikaci je třeba dbát nejen na to, aby se rostliny nepoškodily, ale i na vlastní bezpečí. Je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření podle návodu a používat ochranné pomůcky.

TIP: Rádi byste zkombinovali růže s jinými rostlinami? Přečtěte si článek ve kterém se dozvíte s čím kombinovat růže.

Patří mezi nejkrásnější a nejoblíbenější aromatické bylinné trvalky současnosti. Pokud i Vy toužíte, po vypěstování této rostliny přímo od semínka, dodržujte tyto rady a určitě se Vám to podaří.

Z výsevem začněte již v únoru, abyste do května až června získaly silné rostliny na výsadbu do zahrady nebo do nádob na terasu. Semena, pokud máte vlastní, musí být vyzrálá a suchá.

Levandule pěstování ze semene

1. připravte si vhodnou mělkou nádobu, misku

2. smíchejte zahradnický univerzální substrát s podílem písku 1:1

3. semena vysévejte řídce, mělce a zasypte jen 1mm jemné vrstvy písku nebo nezasypávejte vůbec

4. přikryjte výsev jednou vrstvou papírového ubrousku a zavlažte postřikem, tak, aby se semena nevyplavila

5. umístěte misku na světlé, vzdušné a teplé místo

6. nevhodné místo je nad radiátorem, protože substrát se rychle vysušuje a hrozí, že zaschnou i semena, případně již klíčící slabé rostlinky.

7. dbejte na to, aby rostlinky nebyly vytaženy a misku pravidelně otáčejte za světlem, případně použijte lampu a sviťte na výsevy alespoň 3 hodiny denně (v zimním období, je málo přirozeného světla)

8. po vyklíčení mladé rostlinky opatrně vyjměte pomocí tužky, tenké paličky z půdy a přesaďte samostatně po jednom kuse do květináčů nebo větších nádobek

9. zalévejte s mírou, substrát nepřelévejte, dopřejte jim ideální teplotu a světlo

10. v květnu až v červnu jsou rostliny vhodné na výsadbu do záhonů, lemů

11. vyšší rostliny můžete zaštípnout.

12. vyžaduje: přímé celodenní slunce, lehké, propustné, písčité, na živiny chudé půdy a málo vláhy

13. květy očekávejte v příštím roce

14. aby přezimovali mladí jedinci na záhoně, přikryjte je větvemi, chvojím, listím, případně použijte kartony, pod které dáte ještě listy ze stromů

Vyberterte si nádherné levandule z nabídky našeho eshopu

15. levanduli v nádobách (pokud bude zimovat venku na terase) umístěte ještě do dřevěné bedničky, vystelte listím nebo použijte polystyren.

16. přezimovat ji můžete i ve světlém sklepě na okně, všude tam, kde nemrzne a teplota se pohybuje do 10°C

17. na jaře levanduli sestříhejte a udržujte kompaktní tvar

18. v červenci až v srpnu sestříhejte odkvetlé květenství, sesbírejte semena

19. nestříhejte až do dřeva

20. radikálnější řez po staré dřevo zvládne na jaře lépe než před zimou

21. ve třetím roce po výsadbě můžete mít na záhoně už velké rostliny, produkující množství květů, ze kterých můžete vytvořit dekorační kytice, sesbírat množství semen, případně vyzkoušet vyrobit levandulový cukr.

22. počítejte s tím, že jedna rostlina v dospělosti naroste do šířky i 60 cm. Proto ji vysazujte jednotlivě nebo jako nízký živý plot, obruby a lem cca 50 cm od sebe.

23. kromě klasické levandulově modré a fialové levandule si určitě zamilujete i narůžovělé a bílé kultivary

24. francouzská levandule a její kultivary u nás zimu přezimují jen zřídka

Druhy levandulí

Levandulí je více než 30 druhů a asi 60 kultivarů. Atraktivní jsou i bíle či růžově kvetoucí kultivary, které rozzáří každý záhon. Nemusíte však pěstovat jen klasickou fialovou levanduli (Lavandula angustifolia).

Samostatnou kráskou je i francouzská levandule (Lavandula stoechas), kterou během léta můžete pěstovat v záhoně, na zimu je však nutné ji vykopat a přesadit do nádoby. V našich podmínkách nepřezimuje. V mírné zimě se jí to samozřejmě může podařit, ale není obvyklé ji pěstovat venku. Patří mezi atraktivní levandule. Listy jsou větší i širší, stejně jako květy. Mnozí ji nazývají i španělskou levandulí. Má zajímavé květy, které připomínají křídla motýlů sedících na květu. Vynikne dlouhodobě i v nádobě na terase. Nezapomeňte, že zalévat netřeba mnoho a raději jí dopřát větší nádobu.

Lavandula angustifolia Rosea dorůstá podobně jako fialově kvetoucí levandule do výšky 50 cm. Tento růžově kvetoucí kultivar vás okouzlí jemností barev. Je vhodné ji umístit do smíšených výsadeb, na okraje.

Lavandula 'Nana alba' je výjimečná bílým květenstvím. Všechny levandule jsou medonosné a přitahují včely a hmyz. Je z nich také výborný med. Zkuste vysadit kombinaci barev podél záhonu nebo jako obrubu, nízký živý plot. Určitě ji budou obdivovat všichni kolem. Umístěte ji však dále od místa sezení, opalování se nebo bazénu. Včely a čmeláci budou na květech každý den až do večera. Vynikne i s jinými trvalkami a střiženými keři jako jsou zimostráz, brslen, rozmarýn, tymián. Květenství využijete do bylinných sáčků a nezapomeňte posbírat semínka, které využijete najarní výsevy. Levandule nikdy není dost.

TIP: Přečtěte si náš článek o tom jak do své zahrady přilákáte opylovače.

Pro někoho starodávné, staromódní, ale přesto atraktivní a variabilní. Patří mezi oblíbené hlíznaté rostliny, protože péče o ně je minimální a rychle se také rozrůstají. Na rozdíl od některých lilií a mečíků jsou opravdu nenáročné a dokáže je pěstovat každý i bez pravidelného vybírání z půdy před zimou.

Jsou plně mrazuvzdorné a v krátkém čase získáte dostatek hlíz na přesazování i darování. Kromě toho jsou zajímavé i výškově, takže v trvalkovém záhoně si najdou své uplatnění.

Píšeme o variabilních kosatcích, jejichž barva sahá od bílé až po tmavě fialovou s různými pásky a skvrnami. Dokonce i tmavě vínové nebo žluté kultivary vyniknou a rozzáří každý záhon. Přestože je jejich kvetení krátkodobé, určitě zaujmou postupným kvetením.

Na jaře spolu se štěničníkem (Iberis), cibulnatými rostlinami, vytvoří dokonalou kompozici, která přiláká i včely a drobný hmyz. Dokonce jim nepřekáží ani polostín. Vhodnými partnery jsou také bergénie (Bergenia) či srdcovka (Dicentra).

Kosatce druhy

Vybrat si můžete ze široké barevné škály ale hlavně podle výšky. Skalkové nízké, kvetoucí brzy na jaře, nebo klasické zahradní, vysoké a potom nizozemské, německé, sibiřské i trpasličí kosatce.

Kdy sázet kosatce

Kontejnerované kosatce můžete vysazovat během celého roku až do trvalého zamrznutí půdy. Kosatce z hlíz se vysazují od poloviny července až do konce září do předem připravené půdy. Určitě ji už však nepřihnojujte. Vyhovují jim propustné půdy.

Kosatce přesazování

Kosatce se přesazují v létě, po odkvětu. Část listů můžete seříznout a hlízy rozdělit.

Kosatce stříhání

Jak jsme již zmínili výše, během přesazování můžete listovou plochu zkrátit na minimum. Hlíza bude mít více sil na zakořeňování než na vyživování listů. Stejně můžete porosty, které jsou již trvalé, očistit od suchých a starých listů průběžně během roku a po odkvětu také seříznout listy, vyživovat se bude potom hlíza, která bude zároveň růst a nabírat živiny pro budoucí kvetení.

Stanoviště

Menší druhy jsou vhodné pro pěstování ve skalce nebo ve vyvýšených záhonech, také se dají pěstovat v nádobách. Jiné jsou zase atraktivní v blízkosti vodní plochy, dokonce vyrůstají i z mělčiny. Jejich listy jsou mečovité až trávové a také doplní záhon o zeleň. Zahradní vysoké kosatce jsou vhodné na trvalkové záhony nebo na místa, o které se příliš nestaráte, vedle cest, kde se mohou bez problémů rozrůstat. Myslíte, že si dokáže vybrat ze široké barevné škály?

Vyberte si kosatce do své zahrady nebo se inspirujte dalšími rozmanitými cibulovinami z naší nabídky

Proč nekvetou kosatce

Důvodů může být více. Mladé výsadby - mladé hlízy. Na krásu se čeká, i vy tedy musíte počkat na to, až se řádně zakoření, rozrostou a budou mít dostatek sil vykvést.

Naopak to může být tím, že porost je už starý, nebyly vyživovány hlízy, které jsou staré, suché, případně nemocné.

V případě, že hlízy vystoupily na povrch, zasypte je tenkou vrstvou suchého substrátu, přesaďte, staré odstraňte.

Kosatce koření mělce, nesaďte je tedy ani hluboko. Upřednostní kyselejší pH a slunce.

Nemoci kosatců

Nejvážnější je asi skvrnitost listů.  Projevuje se hlavně během deštivého období s vydatnou vlhkostí.

Květiny občas napadá květilka kosatcová a květní pupeny kosatců postupně zahnívají. Případně se může vyskytnout pilatka kosatcová, její larvy a samotný hmyz požírají listy.

Ochrana je pak chemická. Nenechte se však odradit.

Zazimování kosatců

Jsou mrazuvzdorné, mnohé vyrůstají i z vody, nevyžadují speciální ochranu. Vystouplé hlízy je třeba přikrýt tenkou vrstvou suchého substrátu.

Pokud se v záhoně nacházejí i trvalky, které vyžadují ochranu, nic se nestane, pokud ochráníte chvojím nebo listím i hlízy. Na jaře ochranné krytí odstraňte. Žádnou jinou péči nevyžadují.

TIP: Chcete aby se nudný trávník na jaře zaplnil kvetoucími cibulovinami? Přečtěte si článek o tom jak si vypěstovat nádhernou rozkvetlou louku.

Muchovník mnozí z vás znají, mnozí ne, a proto je na místě představit ho podrobněji, protože se jedná o opravdu hodnotnou dřevinu nejen z hlediska ovocnářského ale i architektonicko-kompozičního.

Amelanchier - muchovník, nazývaný jinak také "Aljašská borůvka", vzhledově, chuťově i využitím silně připomíná klasické borůvky, není však náročný na půdní podmínky. Vyhovuje mu zcela běžná zahradní zemina, nepotřebuje kyselou půdu! Je velmi dobře tvarovatelný. Muchovník má plody velké, kulaté, dužina je sladká a šťavnatá. Keř dorůstá do výšky 3-5 m, kvete bohatě bílými květy v hroznech, rodí pravidelně, na podzim se listy zbarvují do červena. Kvete začátkem jara, někdy rozkvete podruhé v létě, ale ne vždy.

Z kompozičního hlediska je to významná dřevina, která na jaře bohatě kvete, tedy vynikne i jako solitérní velký keř nebo malý strom, pak zarodí a na podzim se nádherně vlivem vnějších podmínek vybarví. Na zimu opadává, ale jeho kosterní větve jsou zajímavé i v zimním období. Spolu s jinými dřevinami Vám hlavně na podzim představí nádherný karneval barev. Vynikne také v živém plotě okrasném i jedlém.

Muchovník druhy

Je mnoho druhů, nejznámější pocházejí ze Severní Ameriky, Kanady a USA.

Amelanchier ovalis - vejčitý je původem evropský. Jsou samosprašné a v našich podmínkách mrazuvzdorné.

Amelanchier alnifolia - olšolistý, známé kultivary: Honeywood, Mandam, Sley, Thiessen, Martin, Smokey, Krasnojarskaja jsou běžně pěstované v našich podmínkách, kde dosahují i poměrně dobré výnosy. Pro běžnou zahradu vám stačí jeden strom.

Amelanchier lamarckii - Lamarckův - pravděpodobně severoamerický hybrid vhodný zejména na živé ploty.

Amelanchier canadensis - kanadský např. Rainbow Pillar.

Kdy sázet muchovník

Muchovník se prodává většinou kontejnerovaný, vysazuje se tedy během celého roku kromě trvalého zamrznutí půdy – prosinec/únor.

VK - prostokořenné druhy na živý plot se sázejí březen/duben nebo říjen/listopad. Tehdy mají na zakořeňování nejvhodnější podmínky.

Řez muchovníku

Výborně zvládá řez. Řez je však na úkor plodů, proto pro jejich získání vysaďte muchovník jako volně rostoucí živý plot, počítejte však s dostatečnou šířkou a nechte ho volně růst. V případě omezeného prostoru ho stříhejte na úzkou stěnu, kde však bude minimálně kvést a plodů, ale barva listů se na podzim určitě změní. Pro maximální získání plodů vysaďte muchovník jako solitérní strom nebo v záhoně jako kosterní dřevinu. Je vhodný zejména do malých zahrad. Muchovník se stříhá v předjaří.

Vyberte si muchovník z naší aktuální nabídky odrůd

Tři roky po výsadbě není nutné provést žádný řez. Samozřejmě, můžete odstranit suché a poškozené nebo jinak esteticky nevyhovující větve. Hlavní řez - prosvětlení koruny stačí provést po 6 - 9 letech. Takový řez se samozřejmě netýká dřevin na živý plot. Tam musíte dělat řez pravidelně, aby se porost zahustil a vytvořil hustou stěnu. Řez se provádí na jaře pravidelně, výhonky se zkracují o 1/3, v případě potřeby i více. Vše závisí na podmínkách, kvalitě půdy či hnojení.

Nejchutnější muchovník

Říká se 100 lidí - 100 chutí, proto pohled nebude objektivní ale náš. Mezi oblíbené odrůdy však patří určitě:

Smokey, Smoky - středně raná samosprašná odrůda, plody 14 mm, sladké, na zpracování i konzum

Martin - raná odrůda, plody velké 18 mm, sladké, šťavnaté, pomaleji rostoucí odrůda do menší zahrady.

Thiessen - podobně jako Martin výborná a oblíbená odrůda. Raná, samosprašná, výhodou je, že kolem se později nenacházejí mladé výhonky rostlin od kořene.

Použití a sběr

Plody se sbírají zralé a můžete je přímo konzumovat čerstvé, případně je můžete zpracovat jako kompot, vyrobit z nich šťávu, sirup, zamrazit je. Plody obsahují vysoký obsah vitamínu C a zejména antioxidanty.

Sbírají se i listy a ty se suší. Použít je můžete na čaje a výluhy. Pozor však na nálety ptáků, kteří je milují. Plody barví dlažbu i oblečení, tedy pozor na vzdálenost výsadby od zpevněných ploch.

TIP: Dalším, méně tradičním drobným ovocem je rakytník. Přečtěte si článek o pěstování rakytníku.

Ne všichni máme čas na pravidelné sezónní výsadby. Přesto máme rádi pořádek a estetiku i na balkoně. Balkon či terasa se dá upravit i tak, aby působila celoročně svěže a zeleně. K tomu slouží dřeviny a keře, kterým se daří i v nádobě.

Stálezelené rostliny do nádob

Mezi vhodné druhy patří borovice kosodřeviny (Pinus mugo) a její kultivary, různé plazivé jalovce, pomalu rostoucí cypřiše (Chamaecyparis obtusa), skalníky (Cotoneaster), skimie (Skimmia japonica), zimostráz (Buxus sempervirens), nebo tis (Taxus baccata), ptačí zob (Ligustrum).

Zajímavé celoročně zelené keře na balkon najdete mezi stálezelenými okrasnými keři

Po létě balkon už nezáří množstvím barev a ani druhově není zajímavý. Válejí se Vám pod nohama prázdné nádoby a nevíte, co byste si do nich dali, aby balkon i v listopadu vypadal útulně a hezky?

V první řadě odstraňte všechny nádoby s odkvetlými a suchými letničkami, muškáty a jiné druhy, které by v našich podmínkách zimu nepřežili, zazimujte. Koncem léta můžete stále vsadit na rostliny, které překvapí dlouhým kvetením. Jejich kombinacemi dosáhnete pěkný balkon i v sychravém listopadu.

Vybírejte druhy, které jsou nyní rozkvetlé nebo okrasné listem či drobnými plody. Kromě stálezelených rostlin jsou na podzimní balkon do určitého času vhodné chryzantémy, podzimní astry, heuchera, břečťan, barvínek, stříbrný drátek, starček, santolina, rozchodník, dřišťál, skalník, nízké jehličnany, vřesy a vřesovce. V zimním období však balkónu vládnou právě v úvodu zmíněné stálezelené druhy.

Nádoba, výsadba i péče jsou klíč k úspěchu

Nádoba by měla být keramická, kameninová, určitě ne plast. Plastové nádoby nejsou vhodné během tuhých zim, kdy by mohly časem i působením růstu kořenů praskat. Kvalitní nádoby vystelte jutou nebo propustnou tkaninou. Dřeviny toto zazimování a ochranu uvítají zejména v tuhých zimách. Na dně musí být drenážní vrstva alespoň 3 cm z kamenů, keramzitu nebo štěrku. Nádoba nesmí být mělká. Nejdůležitější ochrana před zimou je dostatečná zálivka. Povrch můžete zamulčovat, případně doplnit nějaké skalničky, rozchodníky, skalní růže, kameny menší. Kombinujte kompaktní zajímavé druhy s převisy, např. borovici kleč se skalníkem.

Dokážete vytvořit i živý plot, dokonce dřeviny stříhat do různého tvaru. Na to je vhodný zimostráz i ptačí zob. Z vyšších jehličnanů jako jsou túje (Thuja occidentalis Smaragd, Brabant) dokážete vytvořit ochrannou stěnu, kulisu na balkoně i terase.

Všechny druhy jsou většinou pomalu rostoucí, a protože jsou vysazeny v nádobě, mají i omezené podmínky v přijímání vláhy a živin. Nezapomínejte, že jsou odkázány jen na vaši péči, závlahu a hnojení. Občasné prokypření, provzdušnění substrátu určitě uvítá každá rostlina i dřeviny pěstována v nádobě. Pokud chcete zkusit pěstovat i něco netradičního tvarem, vyzkoušejte dřeviny na kmínku, převislé formy vrb, moruše, břízy.

TIP: Chcete si na balkoně vypěstovat i vlastní ovoce? Zda je to možné, se dočtete v článku o balkónových ovocných stromech.

Když se řekne ibišek, napadne vás povětšinou ibišek syrský, který se nachází na venkově všude v zahradách, dokonce podél silnic, v parcích nebo pokojový čínský ibišek. Existují však i jiné ibišky, které dokážou v zahradě opravdu zazářit.

Představíme vám je a naučíme vás je i pěstovat.

Jak pěstovat ibišek bahenní

V poslední době je ibišek bahenní dokonce boom na trhu. Žádaný, atraktivní velkokvětý ibišek, který bude v zahradě opravdu dominantní dřevinou. Nejatraktivnější jsou právě velké talířové květy bílé, růžové, pudrové, červené až vínové barvy. Některé kultivary vynikají i bordovými a střiženými listy, ale nic se nevyrovná jejich květům. Kvetení sice není dlouhé, ale zato okouzlující.

Nejvhodnější je zajistit si kontejnerové dřeviny, které můžete vysadit kdykoliv během roku až do trvalého zamrznutí půdy. Vyžadují kvalitní, humózní půdy, dostatečně vlhké a slunné stanoviště. Kvetou od poloviny června až do mrazů. Po odkvětu můžete všechny výhony seříznout na 10 cm. Kvetou totiž vždy na nových výhoncích, které vyrostou od kořene.

Rašit začínají pozdě, koncem dubna až v květnu. Seříznuté dřeviny je nutné zamulčovat a připravit na zimu nebo výhony ponechat a odstřihnout je až na jaře v březnu. A kořeny zamulčujte listím, slámou nebo kůrou. Ibišky můžete pěstovat i v nádobách. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku a hnojení tekutým hnojivem a pozor na přezimování. V nádobách dřeviny přezimují hůř, pokud se jedná o nevhodné umístění do plastů. Zvolte velké keramické, cihlové, dřevěné nádoby, vystlané textilií, jutou, případně jej obalte. Řez je stejný.

Ibišek syrský pěstování

Ibišky syrské jsou klasické kvetoucí dřeviny vhodné do živých plotů nebo pěstované jako solitérní keře. Přestože Vás okouzlí svým bohatým barevným kvetením, raší až koncem jara, podle podmínek některé až v létě, a proto zůstávají dlouho neolistěné. Jiné keře a stromy už dávno mají listy a na ibišku není vidět ani poupě. Vyžadují slunce až polostín, vhodné propustné půdy, závětří a jižní orientaci s dostatkem slunce. Mají v oblibě blízkost opěrné zídky, stěny, kde se v zimě dokáže nakumulovat teplo. Jsou to opadavé a mrazuvzdorné dřeviny. Barevně vás zaujmou zejména fialové, růžové, vínové a bílé kultivary. Nesnáší přemokření ale ani totální sucho, tedy během léta uvítá zálivku a řeknou vám to i svěšené listy na keři. Dokáže růst i v kyselé půdě. Pozor na kořeny, mělce koření a nesnáší okopávání.

Ibišek čínský pěstování

Ibišek čínský můžete v zahradě pěstovat pouze jako přenosnou dřevinu v nádobě. Zimu v našich podmínkách nepřežijí, proto je na terase, balkoně nebo záhoně klidně letněte do 5 stupňů a potom přemístěte do bytových podmínek. Zimu přežijí při teplotě 10-13  ^oC v blízkosti okna bez radiátoru, nevyhovuje mu ani podlahové topení. Vyžaduje spíše menší květináč, protože mělce koření jako ibišky obecně. Po přemístění z vnějšku se často stává, že některé listy opadnou. Je to jen změnou prostředí i teplot. Pokud opadnou všechny listy, zkontrolujte teplotu a vlhkost. Při teplotě 10 ^oC není důležité pravidelně a často zalévat, aby substrát nebyl mokrý, jen přiměřeně vlhký a druhou zálivku aplikujte až po proschnutí. Listy na jaře určitě narostou, podpoříte to hnojením.

Celý sortiment ibišků najdete mezi okrasnými keři v našem eshopu

Stříhání ibišku

Ibišek čínský se stříhá na jaře. Zkraťte se dlouhé výhony, udržíte tím tak kompaktní tvar a přinutíte ho kvést. Na podzim můžete sestříhat výhonky ibišku bahenního, ale není to podmínka. Ideální je, pokud to ponecháte na jaro. Stejně to platí o řezu ibišku syrského. V předjaří, po uplynutí největších mrazů, ostříháte ibišek a on krásně obraší, i když později. Starší porosty na jaře upravíte hlubším řezem také.

Živý plot z ibišku

Dřeviny dorůstají do 3-4 m. Máme teď na mysli ibišek syrský. Rostou však pomalu. Starší živé ploty s ibiškem syrským vám poskytnou nádherný pohled zejména v létě. Keř je hustý, doslova obsypaný květy. Ideální je ve venkovském sídle bez stříhání, kdy se doslova rozkvetou do krásy celé výhonky. Pokud ho plánujete udržovat v přísné stěně, obíráte se o značnou část květů. Ibišek bahenní je také vhodný na živé ploty, jen počítejte s tím, že než dosáhne alespoň 5-6 výhonů, bude potřebovat čas. Na jaře počítejte s tím, že je bude potřeba seříznout na 10 cm. Tedy jistý čas budete bez živého plotu.

Proč nekvete ibišek

Ibišky nekvetou, pokud jsou vysazeny ve velkých nádobách. Více se jim daří, pokud mají kořeny natěsno. Zkuste tedy kontejnerovým dřevinám zvolit menší nádoby, případně zkontrolovat stanoviště. Mělo by být opravdu bez průvanu, teplé, slunečné, chráněné. Zkontrolujte také výskyt škůdců, zejména mšice. Také jim dopřejte hnojení, správnou zálivku a řez provádějte rozhodně tehdy, kdy se má řezat.

Nemoci a škůdci ibišku

Nejčastěji jsou to mšice, které doslova obsypou celý keř, zejména listy, koncové výhonky. Postačí však zvolit správný postřik a vyhnete se tak lepkavým listům, následně mravencům a celkově mšicím. Pokud vám opadávají listy, je třeba zkontrolovat podmínky, zejména orientaci, poměr slunce a stínu, vláhu, či vzdušnou vlhkost. Pokud dřeviny nevysvětlitelně vadnou, zkontrolujte kořenový systém, poškození kořenů nebo ohryz.

Mrazuvzdorné ibišky

Všechny ibišky jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné. Samozřejmě kromě čínských. Ty jsou považovány v našich podmínkách za pokojové. Ideální je, pokud jsou zimy se sněhem, tehdy zvládnou teploty -25 ^oC. Připravte je však vždy na zimu alespoň mulčováním kořenů slámou, listím, jehličnatými větvičkami, kůrou. Nic tím nezkazíte, naopak jen získáte.

TIP: Chcete si zahradu zpestřit keři? Přečtěte si článek o zajímavých keřích do zahrady.