srpna 2022

Cesmína (Ilex) je stálezelený keř (některé druhy však mohou být opadavé). V České republice se tyto rostliny přirozeně nevyskytují, pěstujeme je pouze jako okrasné. Cesmínu si spojíme především s obdobím Vánoc. Poznáme ji podle tuhých, ostnitých listů a sytě červených bobulovitých plodů.

Některé druhy cesmín však mohou mít listy hladké a celokrajné, plody pak klidně fialové barvy, silně připomínající borůvky. Pro všechny zástupce však platí, že jejich plody jsou poměrně dost toxické.

Naopak listy, obsahující mimo jiné také kofein, se používají k přípravě povzbuzujících nápojů. Další využití našly listy cesmíny i v lidovém léčitelství a medicíně. Kromě listů se z keře využívá také dřevo. To je poměrně drahé a vzácné, často nahrazuje eben.

V angličtině cesmíny známe pod názvem „holly“ – zajímavostí pak je, že právě z tohoto jména vznikl název jednoho z nejznámějších míst USA – Hollywood.

Jak pěstovat cesmínu?

Pěstování cesmíny závisí na konkrétním druhu, nicméně pro většinu z nich jsou společné tyto podmínky – půda by měla být spíše humózní a kyselá. Při výsadbě je tedy zapotřebí vyhloubit jámu trochu více a její dno vysypat rašelinou. Co se týče nároků na světlo, cesmíny preferují polostín až stín. Přímé slunce jim příliš nesvědčí, a to zejména v zimě.

Keře jsou poměrně odolné, co se sucha a horkého počasí týče, ovšem není žádoucí je nechávat úplně vyschnout. Při letních tropech cesmínu raději pravidelně zalévejte.

Cesmína je odolná vůči znečištěnému prostředí, dokonce má tendence smog a částečky prachu zachytávat a mírně pročistit vzduch ve svém okolí. To z ní dělá perfektní rostlinu do města, zejména pak do blízkosti průmyslových oblastí. Pokud z ní vytvoříte živý plot, neproniknou přes něj nejen nečistoty, ale v případě ostnolistých odrůd ani nevítaní hosté.

Chcete-li si cesmínu namnožit, nejefektivnějším způsobem je řízkování. Mladé vrcholové řízky odebíráme z matečné rostliny v květnu, případně pak v červnu až červenci. Odebrané řízky necháme chvíli uložené v igelitovém sáčku na stinném místě, poté je můžeme potřít stimulátorem pro zakořenění a původně spodním koncem zapíchnout do květináče se směsí zahradního substrátu a rašeliny.

Cesmína odrůdy a druhy

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) – jak již druhový název napovídá, listy této cesmíny jsou ostnaté. Plody jsou sytě červené, samozřejmě prudce jedovaté. Právě tento druh je často spojován s Vánocemi, zejména pak v USA, kde se jedná o oblíbený vánoční symbol. U nás se pěstuje jako okrasná rostlina. Z odrůd tohoto druhu můžeme zmínit například odrůdy ‚Alaska‘ nebo ‚Argentea Marginata‘ s bílo-zelenými listy.

Cesmína vroubkovaná (Ilex crenata) – jedná se o stálezelené keře s hladkými, lesklými listy. Ty rostou střídavě a poměrně hustě, a tak působí keř velmi košatě. Dobře se tvaruje a je vhodná jako solitérní keř i do živých plotů. Mezi oblíbené odrůdy patří ‚Fastigiata‘ nebo ‚Golden Gem‘.

Cesmína altaklarenská (Ilex altaclerensis) – tento druh má mírně zoubkaté listy a červenohnědé plody. Je stálezelený a vhodný k pěstování v živých plotech i jako solitér. Oblíbenou odrůdou je například ‚Golden King‘ se zlatavými okraji listů.

Mezi další známé druhy patří třeba cesmína paraguayská (Ilex paraguariensis), cesmína Pernyova (Ilex pernyi), cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) nebo cesmína americká (Ilex opaca).

Rádi byste svoji zahradu zkrášlili jedním z těchto krásných keřů, případně z nich rovnou vytvořili působivý živý plot? Vybírejte z oblíbených druhů a odrůd cesmíny na našem e-shopu

Květ cesmíny

Květy cesmíny mohou být buď jednoduché, nebo uspořádané v řídkých vrcholících či svazečcích. Vzhledem k tomu, že jsou květy jednopohlavné, pro vytvoření plodů je potřeba mít v zahradě více zástupců cesmíny, tedy rostliny samčí a samičí. Květy jsou opylovány hmyzem, produkují totiž množství sladkého nektaru, který opylovače láká.

Květ má obvykle žlutou barvu, může být však také narůžovělá, zelená, bílá nebo červená. Po odkvětu se na jeho místě objevuje plod, kterým je dužnatá peckovice červené, hnědé nebo černé barvy. Plod prudce jedovatý, proto se nedoporučuje mít keře v zahradách, ve kterých se pohybují malé děti.

Cesmína na kmínku

I přesto, že se některé druhy cesmín snadno tvarují, se keřík ve většině případů na kmínek roubuje. Nejčastěji se jedná o cesmínu ostrolistnou, modrou nebo vroubkovanou. Jestliže se na roubování mladého keře na podnož necítíte, lze rostlinu v této úpravě již zakoupit. Není to však nic složitého a postupuje se stejně jako u roubování jiných rostlin – zvolíte si vhodnou podnož, z mateřského keře odříznete asi 4 životaschopné větve a připevníte je za kůru podnože přímo v její vrchní části. Vše pak dobře stáhněte folií.

Jak řezat cesmínu?

Cesmíny mají tendence neuspořádaně přerůstat, proto je důležité dát keři tvar, a to každoročně. Řez provádíme od konce března, klidně až do června. Větve sestřihujeme poměrně radikálně, klidně jen na délku 45 centimetrů. Důležité je se keřem trošku probrat – při řezu odstraňte i odumřelé větve, na kterých se neobjevují listy, nebo příliš tenké větvičky, které budou za pár týdnů z keře opět vyčnívat.

Silné větve brzy obrazí a rostlina bude opět hezky košatá. Pokud chcete keř tvarovat podobně jako třeba buxus, je cesmína tou pravou volbou.

TIP: Mezi další okrasné keře, které ozdobí zahradu nejen svými listy, ale také plody, patří například hlohyně. Více o pěstování hlohyně šarlatové najdete v tomto článku.

Vajgélie květnatá (lat. Weigela florida) patří mezi opadavé dřeviny, jejichž větve každoročně zdobí záplava různobarevných květů. Keř vajgélie lze dobře tvarovat, proto je vhodný nejen jako solitér do okrasné zahrady, ale také jako působivý živý plot. Kromě barevných květů nabízí příjemnou podívanou také listy - ty mohou mít světlou i tmavou barvu, nebo být dokonce panašované.

Dle výběru odrůdy lze pěstovat vajgélii se vzpřímenými větvemi, převislou, hustější či řidší. Zvonkové květy vyrůstají na drobných postranních větvičkách a celý keř má příjemně kompaktní vzhled. Dorůst se však může výšky i dva metry a vaši zahradu bude zdobit až 50 let!

Jak pěstovat vajgélii

Rostlina není příliš náročná na pěstování. Jedná se o vytrvalý a mrazuvzdorný keř, který si dokáže poradit s různými podmínkami, a proto se s vajgélií setkáme v zahradách téměř po celém světě.

Vyžadují mírně vlhkou, živnou a dobře propustnou půdu hlinitého typu. Je vhodné ji pěstovat na slunném až polostinném stanovišti. Pokud bychom se rozhodli pro množení keře, činíme tak dřevitými řízky zasazenými přímo ven do půdy. Škůdci si na keři obvykle nepochutnávají, stejně tak je odolná proti chorobám.

Kvetoucí vajgélie

Květy vajgélie jsou dominantou celého keře. Mají zvonkovitý tvar, celou škálu barev i velikostí. Jsou pravidelného tvaru, na větvích uspořádány jednotlivě či v chudých vrcholících. Obvykle narůstají na mladých výhonech, případně na loňských větvích, které nekvetly a nebyly zkráceny. Objevují se však i na vrcholcích seříznutých větví.

Vajgélie kvetou velmi dlouho, některé odrůdy od dubna až do září. Po celou dobu lákají do zahrady motýly, včely a další užitečné opylovače.

Vajgélie druhy

Existují desítky různých odrůd, které se od sebe liší výškou, tvarem koruny, barvou a velikostí květu nebo vzhledem listů. Pojďme si uvést některé z nejoblíbenějších kultivarů:

‘Nana Purpurea’ - poměrně nízký keř s velmi tmavými listy a fialovo-růžovými květy

‘Albiflora’ - vajgélie něžného vzhledu se světle zelenými listy a sněhobílými květy

‘Red Prince’ - řidčeji rostoucí keř se sytě červenými květy

‘Variegata’ - převislá odrůda, květy mají růžovou až světle fialovou barvu

‘Alexandra’ - jeden z nejzajímavějších kultivarů, který se vyznačuje hnědými listy, které doplňují růžové květy

‘Bristol Ruby’ - vyšší keř s tmavými listy a sytě purpurovými květy

Nádherně kvetoucí a ověřené odrůdy vajgélie květnaté různých barev i tvarů, najdete na našem e-shopu

Vajgélie řez

Stříhání vajgélie bychom měli provádět pravidelně - rostlina dobře obráží i po radikálnějším střihu, navíc tvarování vajgélie do živých plotů stříhání mladých větviček přímo vyžaduje.

Kdy stříhat vajgélie? Větší “zákroky” provádíme brzy na jaře, nebo ještě lépe po odkvětu. V tuto chvíli můžeme odkvetlé výhony zkrátit až o jednu třetinu. Jedná se o ideální období pro výchovný řez u kvetoucích okrasných plotů.

Vajgélie na kmínku

Pěstování keřů různých druhů na kmínku je velkým hitem - v zahradě vypadají skvěle a upraveně, a navíc poskytuje dostatek prostoru při zemi pro další rostliny. Také vajgélii lze tímto způsobem pěstovat. Docílit toho můžeme buďto pravidelným tvarováním mladého keře nebo roubováním. Rozhodnete-li se pro tvarování, vv prvních 2 až 3 letech ponechejte pouze jeden nejsilnější výhon rostoucí vzpřímeně a zbytek vždy odstraňte. Když má výhon více než metr, necháme narůst korunu. Nezapomeňte pravidelně a důkladně odstraňovat obrost na kmínku.

TIP: Milujete rozkvetlou zahradu, která hraje všemi barvami, ale péče o letničky vás příliš neláká? Vsaďte na kvetoucí okrasné dřeviny, v článku se dozvíte něco více o jejich výběru a pěstování.

Jalovec, latinsky juniperus, patří mezi stálezelené keře z čeledi cypřišovitých. Domovem jalovců je prakticky celá severní polokoule. V České republice se ve volné přírodě setkáme pouze s jedním původním druhem – jalovcem obecným.

Dřevina se u nás nejčastěji pěstuje jako okrasná, u některých druhů také pro plody nebo pro vzácné a vonné dřevo.

Pěstování jalovce

Keř potřebuje humózní, kyprou a propustnou půdu s kyselým pH. Vyhovuje mu dostatek vláhy, ale díky své odolnosti poměrně dobře snáší i sucho. Jalovec preferuje slunné stanoviště - pokud je keř zastíněn, poměrně špatně prospívá a dožívá se nižšího věku. Naopak jalovce na slunném stanovišti s přehledem rostou desítky let.

Zimu a mráz snášejí tyto dřeviny dobře, a tak není nutné je na nízké teploty nijak připravovat. Během zimních dnů pouze zbavujeme větve navátého sněhu, pod jehož vahou by se mohly polámat. Jalovec bychom během jeho života neměli přesazovat, proto jeho umístění dobře promyslete.

Jalovec v květináči

Stejně jako mnoho dalších druhů jehličnanů, i jalovce je možné pěstovat v nádobách. Před jejich přesazením umístíme na dno dostatečně velkého květináče drenážní vrstvu a naplníme ho kvalitním substrátem. Bezprostředně po vysazení keřík dobře zalijte, a poté nádobu postavte na slunné místo. U jalovce pěstovaného v květináči nesmíme zapomínat na pravidelné hnojení, které by mělo proběhnout alespoň dvakrát do roka.

Do květináčů se ale všechny druhy jalovce nehodí, dokonce ani všechny odrůdy. Volte pouze zakrslé kultivary, kterými jsou například ‘Nana’ nebo pomalu rostoucí ‘Sentinel’. Skvěle vypadají i poléhavé druhy.

Jalovce druhy

Jalovec obecný - Juniperus communis

jedná se o druh, který je původní v našich končinách. Pěstuje se nejen jako okrasná dřevina, ale také pro své plody, kterým se říká jalovčinky. Z české přírody se vlivem lidské činnosti (sběr jalovčinek, kácení a úpravy krajiny) pomalu vytrácí, jedná se tak o chráněný druh.

Jalovec červenoplodý - Juniperus oxycedrus

keř nižšího vzrůstu, který je doma hlavně ve Středomoří a v oblastech Černého moře. Jak už jeho název napovídá, od ostatních druhů se liší barvou plodů, které jsou v tomto případě sytě červené. Využívá se v dřevařském průmyslu, v aromaterapii a parfumerii. U nás se však pěstuje jen jako okrasný keř.

Jalovec čínský - Juniperus chinensis

pochází z asijského kontinentu a dorůstá se výšky jednoho až dvaceti metrů, v závislosti na způsobu pěstování. V Asii je často tvarován jako bonsaj.

Jalovec chvojka - Juniperus sabina

jedná se o poměrně nízký keř rozkladitého habitu. Dříve byl využíván v lidovém léčitelství, přičemž výtažky měly pomáhat proti křečím, plynatosti nebo proti zánětům močových cest. Vzhledem k tomu, že je rostlina jedovatá, se ale od tohoto způsobu použití již upustilo.

Jalovec poléhavý - Juniperus procumbens

je původem z Japonska. U nás se pěstuje jako působivá okrasná rostlina, nejčastěji pak v nádobách. V Asii tento druh často tvarují jako bonsaj, u nás dávají pěstitelé spíše vyniknout jeho přirozenému vzhledu. Jalovec poléhavý je velmi oblíbený i mezi šlechtiteli; k dostání jsou tak desítky rozličných odrůd.

Jalovec skalní - Juniperus scopulorum

jeho domovem je severní Amerika, od Kanady až po Texas. U nás se pěstuje jako okrasná dřevina, s oblibou se vysazuje hlavně do živých plotů. Některé kultivary je zase vhodnější pěstovat jako solitéry.

Půdopokryvné jalovce

Jalovec šupinatý - Juniperus squamata

tento druh je oproti ostatním jalovcům poměrně nízký. Jehlice jsou malé a zploštělé, připomínají šupiny - odtud pochází jeho druhové jméno. Pro svou výšku se dobře uplatní jako půdokryvná rostlina nebo skvěle ozdobí skalky

Jalovec polehlý - Juniperus horizontalis

nízké keříky dobře fungují jako půdokryvné rostliny. Jen pozor na prorůstání plevele, kterému jalovec poměrně špatně odolává.

Pokud ve všech druzích a odrůdách jalovců tápete a nevíte, po kterém z nich sáhnout, vyberte si z naší nabídky osvědčených kultivarů jalovců u nás

Je jalovec jedovatý?

I přesto, že se v minulosti v lidovém léčitelství některých kultur výtažky z jalovce užívaly vnitřně, téměř všechny části rostliny jsou jedovaté. Jedlé jsou pouze zralé šišky jalovce obecného.

Jalovec plod

Výše zmíněné šišky jsou vlastně plody jalovce, které se nazývají jalovčinky. Připomínají tmavé bobule a mají poměrně široké využití. Díky jejich typické chuti a aroma našly své místo v kuchyni, kde se jalovec stal nezbytnou součástí pokrmů připravených ze zvěřiny. Šišky se používají také k výrobě destilátů jako je gin či borovička.

Kdy a jak stříhat jalovec

Doba a frekvence střihu závisí na druhu, odrůdě i způsobu pěstování. Obecně bychom však mohli říct, že jalovec zkracujeme v období vegetačního klidu, ideálně tedy brzy zjara (při řezu nesmí mrznout). V tomto období provádíme radikální řez. Během jara, léta či podzimu pak keř lze stříhat, nicméně mělo by se jednat pouze o lehké zastřihnutí do požadovaného tvaru. Jalovce lze tvarovat také jako bonsaje.

Jalovec na kmínku

Při výběru vhodného keře můžete narazit na působivé jalovce na úzkém kmínku. Tohoto vzhledu ale nelze docílit klasickým zaštipováním a tvarováním. Mladý keř jalovce je nutné na kmínek naroubovat. Takto upravené rostliny se obvykle pěstují jako solitéry v zahradách v japonském stylu.

TIP: Potřebujete vyplnit i stinné kouty vaší zahrady? Přečtěte si článek, kde vám představíme jehličnany do stínu, které budou tou pravou volbou právě pro taková místa.

Nejen trvalky v zahradě vytvoří dokonalou kompozici. Jsou to hlavně keře a stromy, které tvoří samotnou hmotu, stěnu, kulisu nebo kostru celé kompozice. Jsou nápadné, měnící se během roku. Na jaře dominují zelenými rašícími listy, v létě květy, na podzim listy, které se postupně vybarvují, a v zimě dominují hlavně stálozelené druhy nebo druhy se zajímavou kůrou a habitem.

Podle velikosti zahrady volte také vhodné stromy. Do velké zahrady můžete klidně nakombinovat také vysoké a košaté stromy, do malé volte kulovité tvary na kmínku nebo převislé kultivary.

Okrasné stromy do 3m

Malý prostor je sice určitým způsobem omezením, ale neznamená to, že v něm nemůžete umístit i strom. Pro jeden strom na kmínku prostor určitě najdete. Může být uprostřed trávníku s kruhovým záhonem nebo někde po obvodu.

Vhodnými dřevinami jsou dřeviny na kmínku, s naroubovanou částí ve výšce 2-2,2m plus výška koruny.

Vhodné druhy: Catalpa bign. 'Nana', Tilia cordata 'Green Spire', Acer platanoides 'Globosum', Carpinus betulus 'Fastigiata', Crataegus laevigata Pauls Scarlet, Fagus sylvatica 'Dawyck Purple' okrasné jabloně - např. Malus Red Sentinel, sakury - Prunus serrulata Kanzan, Amanogawa, okrasné hrušky, jeřabiny, sofory.

Na výběr je opravdu mnoho druhů. Stromy vybírejte podle světelných a půdních poměrů.

Okrasné dřeviny na kmínku

Do této kategorie mohou patřit i výše zmíněné. Ale může jít i o běžné keře, které se kromě klasického tvaru dají pěstovat také na kmínku. Jedná se o okrasné jehličnany, naroubované na kmínku, s korunkou nebo převislé kultivary modřínu.

Různé zajímavé dřeviny i na kmínku naleznete v nabídce okrasných listnáčů v našem eshopu

Na kmínku jsou velmi pěkné jalovce, túje, borovice, blýskalky, zimostrázy, brsleny, mahonie.

Reprezentativní zahradní keře

Mnohé druhy jsou opravdu nenahraditelné nejen svým habitem a velikostí, ale zejména květy, které zaujmou a přilákají do zahrady opylovače a motýly. Mezi nejkrásnější keře patří různé barvy komule - motýlího keře. Sladká vůně soukvětí se šíří okolím a hustá soukvětí podobná šeříku lákají zejména motýly, množství baboček, otakárků a bělásků navštíví vaši zahradu a budou zde poletovat celý den. Nezapomeňte jim připravit také mělké napajedlo s vodou.

Inspirace na výsadbu okrasných keřů do různých světelných podmínek načerpáte také v našem bohatém sortimentu

Další atraktivní kvetoucí keř je weigelia. Trubkovité květy růžové, bílé nebo tmavě růžové barvy zkrášlí každý záhon, existují také kultivary na kmínku, dokonce s panašovanými listy.

Mnohé zahrady nedisponují vhodnými podmínkami, ale nacházejí se v ní i zastíněné části. Do těchto méně slunečních částí jsou vhodné dřeviny, které mají rádi vlhko a stín. Zejména kyselomilné azalky, pierisy, rododendrony nebo skimmie.

TIP: Které dřeviny vysadit do zahrady už víte. Chcete-li si zahradu doplnit například trvalkami, přečtěte si náš článek o tom, jak založit trvalkový záhon.

Pustoryl (Philadelphus), známé také jako jasmín nepravý či jasmín voňavý, jsou opadavé či stálezelené keře dorůstající se výšky až 4 metry. Tento rod zahrnuje přibližně 70 různých druhů, přičemž mezi ty nejoblíbenější mezi zahradníky patří například pustoryl věncový nebo pustoryl vrcholičnatý. V zahradě je lze pěstovat jako solitéry i voňavé živé ploty. Jedná se o méně náročné rostliny, se kterými si poradí i začínající pěstitelé.

Pustoryl neboli nepravý jasmín

Nepravý jasmín je nejčastěji pěstován jako okrasný keř v zahradách a parcích. Pustoryly mají původ pravděpodobně v Asii, dnes jsou však hojně rozšířené také po severní Americe. V Evropě se nejčastěji setkáme s pustorylem věncovým.

Listy pustorylu jsou jednoduché, vstřícné a mohou buďto opadávat, nebo na rostlině zůstávat i v období vegetačního klidu (to závisí na konkrétním druhu). Větve nesoucí listy rostou vzpřímeně, případně převisle. Jednoduché sněhobílé květy intenzivně voní, zejména v teplém počasí. o se týče výšky, ta může být různá. Některé druhy se dorůstají okolo 100 centimetrů, jiné až čtyř metrů.

Pustoryl pěstování

Stanoviště

Rostlina si poradí i se stínem, ovšem výsadba na slunná stanoviště s sebou nese více květů, které voní ještě intenzivněji a přilákají do zahrady mnoho opylovačů. Plané druhy si vystačí s téměř jakýmkoliv typem substrátu, šlechtěným kultivarům raději dopřejte kyprou a dobře propustnou půdu.

Výsadba nepravého jasmínu

Pustoryl můžeme vysazovat na podzim i na jaře. Důležité je nevystavovat mladou rostlinu ihned po výsadbě mrazům. Ideální je kolem keře rozptýlit vrstvu mulčovací kůry nebo chvojí, aby byly kořeny dobře chráněné.

Zálivka a hnojení

Ihned po výsadbě je důležité keř řádně zalít. Pravidelnou zálivku pak pustoryl vyžaduje, dokud řádně nezakoření. Poté již dopřáváme mladé rostlině vláhu jen při velmi suchých obdobích, vzrostlý keř si již s vodou umí hospodařit sám.

S hnojením si v tomto případě hlavu příliš nelámeme. Pustoryly nejsou náročné na substrát ani na živiny. Šlechtěné odrůdy ale jistě potěší vrstva kompostu na dně jámy při výsadbě, případně nějaké organické hnojivo v zálivce.

Kvetoucí pustoryl

Tyto keře se pěstují zejména pro své bílé, sladce vonící květy. Jejich vůně je tak intenzivní, že je po větru cítit i metry daleko. Silněji vonící odrůdy se nedoporučuje vysazovat k oknům, která často otevíráte nebo hned vedle zahradního posezení. Při nákupu si dejte pozor, abyste sáhli po správném druhu, některé totiž téměř vůbec nevoní.

Vzhled květu se liší od konkrétního druhu. Některé jsou jednoduché, jiné poloplné. Barva je vždy bílá - může mít však různé odstíny, od sněhobílé až po krémovou. Jednotlivé květy jsou uspořádané v bohatých hroznovitých květenstvích.

Řez pustorylu

U pustorylu se doporučuje neprovádět pravidelný radikální řez. Seřezáváme pouze vrchní část výhonů, a to hned poté, co začnou odkvétat. Jednou za tři roky můžeme keř zbavit nejstarších výhonů, které již nevyvádějí květy. Tím zajistíme bohaté kvetení i v dalších letech. Některé odrůdy, například ‘Cochleatus’, však lze stříhat dle libosti, což je žádoucí při výsadbě do živých plotů.

Druhy a kultivary pustorylu

Druhů nepravého jasmínu je více než 70, proto si uvedeme pouze ty nejběžnější v našich zahradách.

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) - nejčastěji pěstovaný druh v Evropě, někdy i planě rostoucí. Dosahuje výšky až 300 centimetrů, má bílé, silně vonící květy. Rozrůstá se do šířky, tudíž se pěstuje spíše jako solitér.

Pustoryl Lemoineův (Philadelphus x lemoinei) - jedná se o nižší odrůdu dorůstající se výšky 70-150 centimetrů. Květy jsou jednoduché, sladce vonící.

Pustoryl mnohokvětý (Philadelphus x polyanthus) - tento druh vznikl křížením pustorylu Lemoinova s pustorylem význačným. Je velmi oblíbený mezi pěstiteli i šlechtiteli.

Pustoryl červenoskvrnný (Philadelphus x purpureo-maculatus) - květy tohoto druhu jsou po okrajích okvětních lístků zajímavě tvarované a jejich střed má purpurovou barvu. Keře jsou opadavé, 80-150 centimetrů vysoké.

Pustoryl nevonný (Philadelphus inodorus) - tento druh se od většiny ostatních odlišuje tím, že velké, čtyřčetné květy téměř vůbec nevoní. Z tohoto důvodu se tolik nepěstuje.

Pustoryl načervenalý (Philadelphus purpurascens) - voňavé květy mají načervenalý kalich. Keř se dorůstá až 4 metrů. Jedná se o odolný druh, který planě roste zejména v Asii. U nás se pěstuje pouze v zahradách.

V našem eshopu naleznete nejčastěji pěstovaný pustoryl věncový, vyberte si z nabídky

Živý plot z pustorylu

Z nepravého jasmínu lze tvořit krásné a voňavé živé ploty. Keře rostou rychle, takže bohatý plot, který ochrání váš pozemek před zraky zvědavých kolemjdoucích i před hlukem a znečištěním z ulice, vyroste doslova za pár měsíců. Vhodné je vybírat ze stálezelených druhů, které poskytnou soukromí i v zimním období.

Nelze však očekávat precizně střižený plot v úhledném tvaru. Živé ploty z pustorylu budou romanticky “rozevláté”, protože přílišné stříhání by minimalizovalo kvetení. Existují však odrůdy, které lze stříhat dle libosti, případně lze využít nevonné varianty, u které nebudete absence květů tolik litovat.

TIP: Pokud byste rádi doplnili živý plot z pustorylu dalším krásně kvetoucím keřem, vyzkoušejte například kalinu. Více o pěstování kaliny se dozvěte v našem článku.

Tento půvabný strom s chutnými plody není v dnešní době v českých zahradách příliš častý, což je ale velká škoda. Nejenže je nenáročný na pěstování, ale jeho chutné plody jsou velmi zdravé a mají široké využití. A právě díky tomu se lidé pěstování mišpule věnují již déle než 3000 let, zejména v Asii a starověkém Řecku patřila mezi oblíbené plodiny.

V Evropě se tyto keře hojně rozmohly ve 12. století, nicméně koncem 18. století je vytlačily jiné ovocné dřeviny a dnes už se s mišpulí setkáme spíše sporadicky.

Mišpule obecná

Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovitých rostlin, stejně jako například jabloně, broskvoně či hrušně. Pochází z oblastí Malé Asie, nicméně vzácně ji najdeme planě růst i v Evropě. Jedná se o opadavý keř či strom dorůstající se výšky až 4 metrů. Koruna je nepravidelně rozložená do stran, poměrně košatá. Mišpule má dlouhé, kožovité, zelené listy a výrazné bílé květy. Dřevo keře či stromu je pro svou zajímavou barvu i vysokou tvrdost a houževnatost velmi ceněné v nábytkářství.

Plody mišpule

Mnoho zahrádkářů v minulosti od pěstování mišpulí upustilo z důvodu trpkých, až téměř nepoživatelných plodů. Pravdou je, že aby byly plody chutné a měly sladkou dužinu, je třeba je ještě na stromě nechat projít mrazem. Ke sklizni se tedy uchylujeme v listopadu až prosinci a skladovat je lze na suchém, chladném a temném místě po celou zimu. Nicméně úplně nejlepší je konzumovat zralé plody během celé zimy přímo ze stromu.

Slupku plodu nejíme, využívá se pouze mrazem změklá dužina. Ta kromě velkého podílu vody obsahuje také celou řadu vitamínů a dalších důležitých látek – vitamín C a B2, třísloviny, kyselinu jablečnou, vápník, hořčík, draslík, sodík a poměrně dost vlákniny.

Jak pěstovat mišpuli

Stanoviště – mělo by být teplé, dostatečně prosluněné a chráněné před větrem.

Množení – mišpule lze samozřejmě množit generativně (semeny), což je ale v běžných podmínkách zdlouhavé. Častěji se tedy, stejně jako většina stromů, i mišpule rozmnožují vegetativně. Používá se k tomu řízkování či roubování a očkování na kmen hlohu, kdouloně, hrušky nebo jeřábu.

Substrát – rostlina vyžaduje kyprou, dobře propustnou půdu bohatou na humus. Snese však i hlinitopísčité či vápenité půdy, záleží na podnoži, na kterou je mišpule roubovaná.

Výsadba – nejvhodnější doba pro výsadbu je podzim, nicméně dobře se uchytí i brzy zjara. U sazenice je potřeba před uložením do země zkrátit kořeny tak, aby byly na průřezu bílé. Máme-li mišpuli na podnoži, vysazujeme ji tak, aby bylo místo roubování 10-20 centimetrů nad povrchem – podnož tak nebude obrážet vlastními výhony.

Zálivka – stejně jako u jiných stromků, je nejdůležitější intenzivní zálivka po výsadbě. Dokud se kořeny pořádně neuchytí, zaléváme rostlinu pravidelně tak, aby půda okolo nebyla suchá. S rostoucím věkem mišpuli zaléváme čím dál méně a vzrostlý keř či strom už zvládne s vodou hospodařit sám.

Kvetoucí mišpule – květy jsou poměrně velké, pětičetné a mají čistě bílou barvu. Objevují se od května do června.

Choroby a škůdci – rostlina většinou žádnými chorobami netrpí a škůdci se vyskytují velmi zřídka. Listy mohou okusovat larvy některých motýlů, což lze řešit postřikem.

Nenáročné mišpuli obecné se bude dobře dařit i na vaší zahradě

Mišpule řez

Keře a stromy mišpulí není nutné řezat vůbec. Koruna je však nepravidelná a může působit neudržovaným dojmem, proto se mnoho pěstitelů k určitému řezu uchyluje. Zpravidla se přistupuje k výchovnému řezu v prvních letech po výsadbě, abychom dali koruně nějaký „směr“. V tomto případě ponecháme na kmínku 4-5 hlavních výhonů a všech ostatních se zbavíme. Tyto hlavní výhony je ještě třeba zkrátit – v prvním roce odebereme až polovinu délky, v dalším roce pak 1/3. Další radikální řez už mišpule nepotřebuje.

V následujících letech se tedy věnujeme pouze řezu výchovnému, který rostlina snáší velmi dobře. Provádíme ho na jaře, po odchodu největších mrazů, kdy ale na větších ještě nejsou pupeny.

Využití mišpule

Mišpuli lze pěstovat pouze jako okrasnou rostlinu; velké bílé květy, zajímavé plody i celkový habitus. Plody, zralé po prvních mrazech, lze konzumovat čerstvé i zpracovat různými způsoby – jako kompot, marmeládu, povidla, čatní a podobně. Díky mírně trpké chuti a vysokém obsahu cukru je mišpule oblíbeným ovocem pro výrobu pálenky. Dužina se dá také sušit.

Z mišpule se vyrábí léčivé sirupy, které jsou pro vysoký obsah tříslovin vhodné při průjmech, zejména pak u malých dětí, jelikož je jejich složení čistě přírodní. Kromě toho zvyšují látky obsažené v plodech mikrobiální činnost střevní mikroflóry. Má se za to, že pravidelná konzumace pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Ve staré lidové medicíně, zejména v Íránu a přilehlých zemích, se využívaly všechny části stromu – listy, plody, květy i kůra.

TIP: Mezi další zajímavé solitéru do zahrady, které skvěle doplní vzhled mišpule, patří například muchovník. Přečtěte si více o pěstování muchovníku.