července 2021

Okoukal se Vám Váš zelený svěží trávník a hledáte něco originálního, co by upoutalo Vaši a sousedovu pozornost přímo v zahradě? Vysaďte si do trávníku drobné jarní cibuloviny a už nikdy nezatoužíte po zeleném trávníku v jarním období. Zelená barva je to první, čeho si v jarním období všimneme.

Kdy sázet cibuloviny

Jarní cibuloviny se vysazují od září až do prosince. Podle počasí, až do trvalého zamrznutí půdy. Vysazují se do hloubky zpravidla podle velikosti cibule.

Drobné cibulky jako šafrán, modřence, Scilly se vysazují do hloubky 5 - 7 cm, větší cibule do 8 cm, největší do 10 - 15 cm. Pokud chcete vytvořit smíšenou výsadbu z různých druhů cibulovin (šafrán, tulipány, narcisy) vysazujte je podle velikosti cibulek a jednoduše je vrstvěte nad sebe a přesýpejte zeminou. Nejideálnější je vysazovat do kruhu.

Aktuální nabídka jarních cibulovin z našeho eshopu

Na záhonech vysazujte do plastových košíků určených pro výsadbu cibulovin. Tyto plastové koše různých velikostí mají několik výhod. Cibule jednoduše najdete - kdykoliv spolu, ochráníte je před hlodavci a zabráníte každoročnímu zatahování hlouběji do země, protože to cibule dělají. Kdykoliv je umíte jednoduše z půdy vyjmout a přesadit na jiné místo. Samozřejmě, ve vhodném období k tomu určeném je zárukou dalšího kvetení.

Pokud již máte nějaké cibuloviny na záhoně a postupem času let kvetou méně a méně, je to znamení toho, že cibule sestoupila příliš hluboko do země, odkud dokáže vyhnat jen listy ale ne květní pupeny. Musíte je přesadit na jiné místo a vysadit je mělčeji. Dále se mohlo stát, že je napadla nějaká houbová choroba, případně je požírají hlodavci. Pěstováním v plastových košíčcích byste tou zabránili.

Pokud chcete vytvořit záhony cibulovin podobné, jako jsou vysazeny v Nizozemsku, nepotřebujete plastové košíky, ale množství cibulek, velký prostor a vhodnou půdu.

Cibuloviny vyžadují slunné místo až řídký polostín. Vyhovují jim propustné lehké až písčité půdy, výživné a kypré půdy, ne trvale zamokřené plochy. Nevyžadují hnojení. Nezapomínejte však na zálivku.

Pokud je chcete pěstovat na záhonech pokrytých geotextilií, musíte si uvědomit, že zimu přežijí jen cibule, které pěstujete v lehké písčité půdě. Nedostatek vzduchu, přemokření a zvýšená vlhkost je nepřítelem cibulek. Ty často hynou zejména v těžkých jílovitých půdách, kde je navíc povrch zakryt mulčem.

Jarní cibuloviny se výborně kombinují. I když nekvetou dlouho, z různých kultivarů si dokážete vytvořit postupně kvetoucí záhon. Barevně dokážou konkurovat dokonce i letničkám či trvalkám. Jejich vůně je nenapodobitelná.

Cibuloviny kvetoucí na jaře

Umíte si jaro představit bez tulipánů a narcisů? Určitě ne, proto je nejvyšší čas na jejich nákup i samotnou výsadbu. Zimu určitě přečkáte s očekáváním na jaro a Váš záhon jistě překvapí nejen Vás, ale všechny, kdo uvidí zahradu plnou zajímavých květů.

Rozkvetlá louka

Vhodné období pro založení rozkvetlého trávníku je konec léta až podzim. Zakládat jej můžete již do hotového trávníku. Může být založen i z travnatých koberců. Postačí vám ostrý nůž, lopatka, trochu substrátu a cibulky. Opatrně odřízněte vrchní vrstvu trávníku v podobě rolky nebo čtverce tak, aby se Vám nerozpadl.

Naše rada pro výsadbu lilii

Lilie nemají na cibulích ochranné slupky jako hyacint, narcis nebo tulipán, a proto jsou náchylnější k vyschnutí. Uchovávají se tedy na chladném a tmavém místě.

Vysazují se na podzim. Během sázení buďte opatrní. Cibule je křehká a nemělo by se z ní nic ulomit. Rány vzniklé na cibulích mohou způsobit různé infekce, hnilobu. Pokud jsou cibule před výsadbou zvadlé, namočte je na 24 hodin do vody. Cibule jsou obyčejně velké cca 10 cm, proto potřebují jít do hloubky minimálně 20 cm. Mají rádi kypré a zároveň provzdušněné půdy a povrch s mulčem. Nejvíce jim škodí zimní a jarní přebytečná vláha. Pokud máte na pozemku příliš těžkou a zamokřenou půdu a chcete pěstovat lilie, vyhlubte dostatečně velkou jámu i 50 cm, dno vysypte drenážní vrstvou a až potom vysazujte do vhodného substrátu s příměsí rašeliny. Nepoužívejte na takové půdě geotextilii. Lilie dále nesnášejí ani zálivku na list a květ. Mohou se vysadit i na jaře.

TIP: Přečtěte si také článek o tom jak založit květinovou louku.

Léto není pouze o odpočinku a dovolené, ale také o práci v zahradě. Rostliny vyžadují pravidelnou péči. Pokud jim ji věnujeme v dostatečné míře, odmění nás svou krásou a zdravým růstem.

Zahrada v létě bude vypadat svěže jen za předpokladu závlahy a správné výsadby. Musíte myslet na to, že v tomto období má být zahrada nejvíce rozkvetlá a to díky letním cibulovinám, trvalkám a letničkám.

Vyberte si z nabídky letních cibulovin, semen letniček nebo nádherných trvalek

Mnozí těmto kráskám odolávají jen kvůli tomu, že je třeba na jaře vysazovat a na podzim vykopat a uskladnit v bezmrazových podmínkách. Letničky je také třeba manuálně předpěstovat a až potom se rozvinou do plné krásy. Ti, kteří již pochopili kouzlo této práce a květů, je už v zahradě pěstují.

Vyzkoušejte si to i vy nejdříve v malém, v nádobách. Celou nádobu na podzim můžete uskladnit ve sklepě. Lilie vydrží zimu i venku. Acidantery, montbrécie, jiřiny a gladioly musíte na podzim vybrat z půdy. Některé by možná mírnější zimu přežili, ale nikdo neví, jaká bude ta následující zima, tak neriskujte. 

Pokud máte rádi grilování a opékání, neobejdete se bez bylinek. Na konci léta je vhodný čas na založení bylinkového záhonu, který vytvořte v blízkosti posezení s krbem nebo grilem. Bylinky budete mít vždy po ruce a už se nic nevyrovná výborné kořenité chuti grilované zeleniny nebo masa.

Vypěstujte si své vlastní bylinky

Bylinky jsou nenáročné na pěstování, nenapadají je téměř žádné choroby a škůdci, nevyžadují pravidelnou péči. Vyžadují jen sušší propustnou půdu bez hnojení, přiměřenou zálivku, hodně slunce, pravidelné střihání a používání v kuchyni, aby si udržely svůj kompaktní tvar.

V tomto období si můžete ještě vypěstovat petržel na nať, ředkvičky a špenát. Využijte maximum slunečních dnů. Pak nás opět čeká podzim a s ním sezóna sklizní, uskladňování a babího léta. V každém ročním období najdeme pozitiva.

TIP: Přečtěte si více o pěstování bylinek.

Pamatujete si období, kdy mezi rod Allium běžně patřily jen kuchyňská cibule, česnek a pórek? Už dávno to tak není. Do tohoto rodu nyní patří množství okrasných česneků, které neodmyslitelně patří k dominantám architektonického záměru v zahradním designu.

Jedná se zejména o vysoké kultivary, které se vznešeně tyčí nad všemi ostatními trvalkami i cibulovinami v zahradě. Okrasné česneky se vysazují na podzim a už na jaře udělají nádherné představení.

Jak pěstovat okrasný česnek

Cibule zejména vysokých česneků jsou dost velké, proto musí být i vysazeny dostatečně hluboko. Vysazují se do hloubky trojnásobku velikosti cibule. Drobné česneky se vysazují mělce, 6-8 cm pod povrch půdy. Výsadbu můžete zamulčovat kůrou. Pokud máte jílovitou půdu, doporučujeme vysazovat do štěrkového nebo pískového lůžka.

Inspirujte se sortimentem okrasných česneků z naší nabídky

Allium giganteum patří mezi jeden z nejkrásnějších okrasných druhů česneku. Vykvétá koncem jara fialovými kulovými soukvětími o průměru až 15 cm, které se vyjímají na vysokých pevných stvolech. V chladnějších regionech se doporučuje na zimu cibule zamulčovat. Jinak je nenáročný na pěstování. Dosahuje výšky 150 cm. Vynikne zejména v monokulturní samostatné výsadbě s jemným podtržením středně vysokých trvalek, jako například kontryhel nebo kavyl.

Pokud chcete výsadbu umocnit a vychutnat si tento pohled i v pozdějším létě, vysaďte ho spolu s Echinops ritro. Nevýhodou je, že okrasné česneky během kvetení ihned ztrácejí listy, které později působí neesteticky.

Pokud však použijete nízké trvalky, listy česneku zakryjete a budete se dále těšit z pěkného záhonu díky dominantním kulatým květenstvím. Můžete je vidět ve fialové, růžové a bílé barvě. Výborně se pěstují i v polostínu, řídkém stínu spolu s kapradinami, dlužichami a bohyškami.

Atraktivní jsou i kultivary Gladiator a Globemaster.

Allium aflatunense dorůstá do výšky 70-90 cm a má tmavě fialovou barvu. Nebojte se kombinovat více druhů na jedné ploše, výškově vytvoříte zajímavý pohled na jarní záhon.

Allium Christophii Vás zase okouzlí růžově zbarvenými a střapatějšími hlávkami. Dosahuje výškuy 50 cm.

Mezi oblíbené česneky patří i zajímavý Allium karataviense. Hlávka vyrůstá z růžice silných listů a působí jako tulipán. Hlávka je krémová nebo bílá dle kultivaru. Jedná se o nižší česnek do 20 cm. Dá se pěstovat i v nádobě.

Mezi drobnokvěté a úzkolisté česneky patří Allium molly, Allium neapolitanum, Allium ostrowskianum, Allium cowanii.  Používají se na okraje záhonů, výška těchto česneků je max. do 20-30 cm. Dají se pěstovat také v nádobě a skalce.

Mezi novější, méně známé a zajímavé česneky patří určitě Allium Red Mohycan, Allium Hair.

Red Mohycan se vyznačuje menšími hlávkami barvy bordó. Upoutá v předzahrádce i v trvalkovém záhoně. Avšak pozor - je vysoký i 100 cm a vynikne spíše ve skupině, nikoli jednotlivě. Působí rozcuchaně a na konci květenství vyrůstají ještě malé kytičky. Dá se dobře sušit a aranžovat. Výborný je i do kytic, často kvete až do léta.

Druh Hair je dokonalost sama. Uvnitř bordó základ a z něj vyrůstají zelené "vlasy". Jedná se také o vyšší česnek, vynikne ve skupině, proto vysaďte více cibulek do jednoho hnízda.

Sortiment je opravdu široký, stačí si jen vybrat, které budou zdobit nádoby nebo vaši zahradu. Není nutné je vybírat na podzim z půdy, jsou mrazuvzdorné. Ve vyšších polohách jim stačí mulčování.

TIP: Pokud nemáte v pěstování cibulovin zcela jasno, přečtěte si také článek s návodem na pěstování cibulovin.

Zahrada začne již od začátku jara nabírat na hmotě. V létě je nutné některým rostlinám odstranit odkvetlé květenství, suché listy, případně odstranit celé trsy letniček a dvouletek. Konec léta patří stříhání ovocných dřevin, jako jsou peckoviny a také stříhání živých plotů. Kam však se vším rostlinným odpadem a podzimním listím?

V každém případě byste měli myslet na založení kompostu.

Jak kompostovat na zahradě

Do malé zahrady Vám postačí malý kompostér s jednoduchou manipulací a spodním výběrem. Ve velké zahradě jejich třeba několik. Proto někde v odlehlé části zahrady nebo v užitkové části vytvořte místo v podobě velké jámy, do které můžete bylinný odpad i dřevěnou štěpku z drtičky větví vysypat, zaházet listím, pilinami, zeminou a jednou za čas ji mírně prohrábnout, provzdušnit nebo polít.

Kompostér z palet

Ti vynalézavější si ho mohou vytvořit z dřevěných i poškozených palet, které postavíte do tvaru čtverce na výšku, jakou potřebujete. Také můžete použít gumové pásy nebo dřevěné desky, cokoliv, co udrží množství rostlinného materiálu na jedné kopě.

Kompostér umístěte do polostínu až stínu, poloha na celodenním slunci není velmi vhodná. Kompost se bude nadměrně vysoušet, což celý proces kompostování značně naruší.

Důležité je také aby měl kompostovaný materiál kontakt s půdou na spodní straně a dostatečný přívod vzduchu z bočních stran. Na to jsou vhodné právě palety. Ideální je dvoukomorový kompostér, kde jednou za čas prehádžete hmotu z jedné komory do druhé. Tím kompost provzdušníte a promícháte vrstvy. Nezapomeňte ho udržovat přiměřeně vlhký.

Za pomoci přírody a rozkladu už za rok můžete použít svůj vlastní kompost, na zúrodňování zeleninových políček nebo jako substrát pro výsadby a výsev.

Co patří do kompostu

Do kompostu je vhodný téměř veškerý rostlinný odpad ze zahrady. Zda to je posečená tráva, drobné větve, výborné je listí. Hrubší větve je vhodné zpracovat zahradním drtičem, jinak budete čekat na jejich rozklad i několik let. Suchý materiál by se měl před uložením do kompostu promíchat s tím mokrým, méně vhodné je ukládání vrstev způsobem suchá / mokrá.

To co vytvoříte v kuchyni: skořápky z vajíček, slupky ze zeleniny a ovoce, čajové sáčky, případně starší substrát z přesazování rostlin.

Pokud chováte králíky, drůbež, můžete kompost jednou za čas obohatit i o hnůj a slepičince, ze kterých se může na podzim vytvořit i hnojivá zálivka na ovocné stromy. Ne však čerstvě vysazené.

Co do kompostu nepatří

Pamatujte však na to, že ne všechno může jít do kompostu. Určitě vynechejte plevele ze záhonů, kameny, či jiný tvrdý tuhý odpad, zbytky jídel, chemicky ošetřené slupky z exotického ovoce, listí z ořechu používejte v omezené míře.

Kompostem si určitě v zahradě pomůžete. Je to rychlý způsob jak kvalitně obohacovat zem. To co nám dala, to my takhle vrátíme zpět. Ideální je, pokud do čerstvě zrýčované půdy po zelenině zapracujete i kompost, který se přes zimu vstřebá a dokonale rozloží v půdě. A na jaře bude půda plná síly, aby v ní opět vyrostlo množství rostlin, ze kterých budeme mít užitek.

Kompostování v bytě

Se vzkvétajícím zájmem o ekologický přístup k životnímu prostředí stále více lidí třídí svůj odpad. Poctivě separovat plastové lahve, plechovky a Tetrapaky do jednoho koše, skleněné lahve do druhého, papírové obaly a papír do třetího, a to co zůstane, šup do komunálního odpadu. Věděli jste, že až 40% komunálního odpadu tvoří bioodpad - slupky z ovoce a zeleniny, vajíčkové skořápky či kávové sedliny? Zkušení zahrádkáři vědí, že v kompostu lze bioodpad využít lépe, než jen tak vyhozený v koši.

Podobně jako na zahrádce, můžete biologický odpad jednoduše kompostovat i doma. Byť v paneláku a to pomocí vermikompostéru, který si za minimální náklady dokážete zhotovit i sami doma. My jsme se při zakládání toho svého inspirovali Přáteli Země a jejich jednoduchým návodem.

Co potřebujete k vybudování vlastního vermikompostéru?

- 2 větší plastové nádoby a 1 víčko

- hřebík, vrtačku, případně nůžky na proděravění děr

- kousek kartonu

- zemina

- hrst kalifornských žížal

Kalifornské žížaly jsou proužkované a mají výrazně větší apetit než naše žížaly. Dají se zakoupit na internetu.

Ideální nádoby na výrobu vermikompostéru by měly být v tmavých odstínech a mít rozměry alespoň 40cmx30cmx20cm. Zároveň mají být stohovatelné - tedy možnost uložit je na sebe.

Na dno první nádoby vyvrtejte množství děr, to budou díry, kterými bude protékat přebytečná voda v nádobě s žížalami. Tekutina se bude ukládat do druhé nádoby, ve které bude vložena nádoba s vyvrtanými dírami na dně. Tato tekutina se nazývá kompostovací čaj a můžete ji zředěnou použít na zalévání rostlin v poměru 1: 5.

Do nádoby s dírami na dně vyvrtejte i díry po okrajích, aby měli žížaly dostatečný přísun vzduchu. Nádobu vložte do druhé nádoby. Na dno nádoby s dírkami položte kousek papíru nebo karton, aby podestýlka a žížaly, které do ní vložíte, nepropadli do druhé nádoby. Na papír položte podestýlku pro žížaly - například starší zeminu. Do ní vložte žížaly a do rohu jim zahrabte potravu - nasekané zbytky ovoce nebo zeleniny. Potravu důkladně zahrabte, aby nelákala hmyz a netvořila se na ní plíseň. A hotovo! Už zbývá jen nezapomenout pravidelně krmit žížaly, tím, co se vám zbyde v kuchyni. Za 2-3 měsíce žížaly přemění kuchyňský odpad na kvalitní hnojivo v podobě vermikompostu.

Když budete umísťovat nádobu, myslete na to, že žížaly nemají rádi teplo a světlo. Dobře se jim daří na chodbách či ve sklepích, kde se teplota pohybuje od 5-25 ° C a kde na ně nesvítí prudké slunce. Vermikompostér můžete mít i v bytě či domě, protože se z něj nešíří žádný zápach.

TIP: Zdravé pěstování má mnoho benefitů. Přečtěte si článek o vytvoření eko-zahrady.

Určitě znáte cenu zeleniny v obchodě. Také by se dalo polemizovat o kvalitě, dovozu a chuti. Zelenina a ovoce z dovozu musí podstoupit různé podmínky a velmi dlouhou cestu, než zavítají do našich obchodních řetězců.

Vypěstovat si vlastní zeleninu stojí kromě financí za nákup semen nebo hotových sazenic i čas. Musíte se o ně postarat, vybrat jim vhodné místo. A jde to i na balkoně.

Zahrada na balkoně

I na tomto prostoru si můžete vypěstovat sladká a barevné rajčata, různé odrůdy. Nejvhodnější jsou však drobnější odrůdy, koktejlová rajčata a nízké keříčkové druhy.

Vyberte si semena bylinek nebo semena zeleniny i pro váš balkon

Paprika vyžaduje podobné podmínky pro pěstování. Vyzkoušet můžete pěstovat i různé odrůdy salátu. Listový salát „Dubáček“ nebo salát římský dopěstujete i v dřevěné bedýnce spolu se špenátem.

V nádobách pěstujte bylinky jako pažitku, bazalku a oregano. Můžete pěstovat i ty, na které máte chuť nebo chcete vyzkoušet pěstovat něco nového.

Péče o balkónovou zahradu

Bylinky a teplomilná zelenina vyžadují hodně slunce, hodně vody, oporu podle odrůd, hnojení, zaštipování. Bylinky vyžadují stříhání a pravidelný řez, aby si udržely kompaktní tvar a zároveň, abyste mohli využít zelenou hmotu do jídel. Mají široké použití.

Vlastním pěstováním zeleniny víte, co jíte. Pokud rostlinám dopřejete slunce, plody budou sladké, šťavnaté a vybarvené, samozřejmě chutné s opravdovou chutí rajčat, bez umělé travní chutě papriky.

Pokud jim dopřejete vodu, plody budou svěží, také plné vody a šťávy. Pokud chcete zkusit ekologické pěstování, tak pozor na hnojení, postřiky a chemii obecně. Potřísněnou zeleninu si můžete rovnou koupit.

Bio semena z naší nabídky

Pro mnohé je možná jednodušší nákup v obchodě ale pro zahradníka, kutila, je úroda oceněním za věnovanou energii a čas do pěstování k nezaplacení. Chutnat vám bude určitě.

TIP: Pokud chcete v pěstování zeleniny na balkoně uspět, musíte jí věnovat patřičnou péči. Přečtěte si náš článek v němž se zabýváme péčí o zeleninové planty v nádobách.

Vrcholící léto v balkónové zahrádce s sebou přináší řadu radostí, ale i starostí. Radosti zejména z množství barev, kterými ožil náš balkon, a také úrody, která se nám podařila vypěstovat. Na druhé straně, starosti s sebou přináší většinou odchod na dovolenou a otázka, kdo bude zalévat naše rajčata, dokud se mi budeme opalovat někde na pláži a pochutnávat si na vychlazeném drinku.

Správná závlaha je pro zdraví rostlin klíčová. Nedostatek závlahy, a tedy nerovnováha mezi množstvím vody při kořenech rostlin a vlhkostí vzduchu, způsobuje plísňová onemocnění. Stejně však i přemokření a nadměrné množství vody oslabují obranyschopnost rostlin a ty se pak stávají snadnou kořistí pro mšice a molice.

Zavlažování truhlíků

Jedním z řešení jak dosáhnout, aby měli rostlinky vždy dostatek vody, je vysadit je do samozavlažovacích nádob s vybudovaným zásobníkem vody. Pořídit si takové specializované nádoby na celý balkon či terasu však nemusí být vždy jednoduché a levné. Navíc vás limitují při výběru nádoby libovolného designu, po kterém byste sáhli za normálních okolností. Abyste se při volbě nádoby nemuseli omezovat, vyzkoušejte si náš malý trik jak vyřešit samozavlažování na balkoně.

Do vydatně zalitého květináče před odjezdem na dovolenou zapíchněte láhev s vodou obrácenou hrdlem dolů, tak jak vidíte na obrázku.

Rostlina si z ní bude postupně táhnout vodu podle toho, kolik jí spotřebuje a kolik se jí mezitím vypaří. Iz důvodu vypařování vody jsou pro balkónové pěstování vhodné co největší nádoby, ve kterých se voda déle drží.

Pár dní před odjezdem na dovolenou si ověřte, jak dlouho vydrží voda v tomto externím zásobníku a v případě potřeby přidejte lahví více.

Nebo můžete použít druhý vylepšováky, který je cenově stejně dostupný - savá látka vedená z nádoby s rostlinkou do nádoby s vodou. Většina rostlin totiž nesnese "mít nohy ve vodě", tedy být postaveny přímo v nádobě s vodou, ale pomocí tohoto šikovného pásu látky nebo motouzu, který vede od jejich kořenů až do nádoby s vodou, si jsou rostliny schopny táhnout přesně tolik vody, kolik potřebují.

Pokud jdete pryč jen na víkend a v předpovědi počasí nehlásí právě tropické počasí, je možné, že vaše zahrada vaši nepřítomnost protrpí, i když ji den či dva nepolejete. V takovém případě však rozhodně přikryjte, tedy zamulčujte zem v nádobách tím, co mate právě po ruce.

V případě, že chcete řešit samozavlažování květů během dovolené speciálními nádobami, přečtěte si náš článek věnovaný pěstování v samozavlažovacích nádobách.

Na zahrádce používáme většinou seno, slámu nebo podrtené dřevo. Doma však většinou nic takového po ruce nemám, tak recykluje to, čeho je u nás vždy dost - karton. Klidně můžete použít i nadbytečné listy, které odlomit z rajčat, jen se předtím ujistěte, že jsou zdravé, abyste eliminovali přenos škůdců z jedné rostliny na druhou. Mulč pomůže zemi déle si udržet vláhu a zároveň umožnuje vodě pronikat dovnitř.

Takže se nemusíte obávat - i kdyby náhodou během vašeho víkendu v horách pršelo, vaše zamulčované rostlinky nepřijdou zkrátka.

Voda v zahradě

Podíváme se také na to jak efektivně využít dešťovou vodu v zahradě a jak správně zalévat. Ideální je zachytit co nejvíce vody ze srážek a tu později využívat na zalévání.

Ideální jsou sudy na dešťovou vodu umístěné pod svody s vlastním ventilem a spony, když je sud plný. Ve většině případů však takové sudy nedokážou pokrýt potřebu v letních parných dnech. Proto, pokud máte možnost nebo máte na zahradě starou nepotřebnou a nevyužívanou žumpu, vyčistěte ji a svody ze střechy pomocí trativodu zaveďte až do žumpy, kde utvoříte zásobník dešťové vody. Pak stačí zajistit jen výkonné čerpadlo a dostanete tak dešťovou vodu opět na povrch a rostlinám dopřejete déšť v umělé formě.

Pokud musíte zalévat rostliny městskou vodou nebo vodou ze studny, je důležité vědět jak zalévat, abyste neminuli hodně vody a aby to mělo pro samotné rostliny a trávník smysl. Rostliny a dřeviny, které zaléváte, musíte zalévat vydatně, dlouho, aby se voda vsákla až ke kořenům a vytvořila si jakýsi zásobník. Pak stačí zalévat každý třetí den a rostliny jsou v pořádku.

Pokud zaléváte mělce a denně, je to pro rostliny jen horší. Rostliny tak vytváří kořeny jen v horní části, protože se tam drží největší vlhkost. Nešetříte tak vodou a máte každovečerní nebo ranní práci se zaléváním. Navíc jsou pak rostliny nestabilní, mělce kořenící a také náchylné na mráz v zimním období. Dřeviny, jehličnaté i listnaté, či čerstvě vysazené, je třeba zalévat v zimním období i ve dnech bez mrazů. Dostatek vláhy je zárukou přezimování rostlin. Spousta lidí si myslí, že daná rostlina zimu nepřežila, protože vymrzla. Možná, ale 80% rostlin vyschla z nedostatku závlahy.

Pokud zaléváte studniční vodou i balkonové rostliny, není to vhodné řešení. Voda je studená, tvrdá. Nechte si ji odstát ve vědrech nebo použijte dešťovou vodu, která má teplotu vzduchu a je pro rostliny i prospěšná.

Trávník patří mezi nejžížnivější porost v zahradě. Ale pokud ho přelijete, také nebude pěkný. Navíc, půda se stane nepropustnou, vytvoří se hodně mechu a vzniknou v trávníku prázdná místa. Trávník je třeba vydatně zalévat několikrát do týdne, nejlépe regulovatelnou automatickou závlahou.

Vodní prvky v zahradě

máme na mysli vodní nádrže, fontány a jezírka, případně mini bazénky, které umí osvěžit celkový pohled na zahradu.Klidná hladina rozčeřeným větrem nebo voda pohybující se pomocí čerpadla a fontánky umí uklidnit Vaše smysly při pohledu z altánku nebo z odpočinkového křesla či lavičky.

Voda je důležitým prvkem na zahradě. Ne všichni však musíme nutně sahat po tomto architektonickém doplňku. I vodní nádrž či jezírko vyžaduje jistou investici a čas na údržbu. Jezírko s rybami musí být dostatečně velké, aby zapůsobilo. Ve velké zahradě je prostor i pro koupací jezírko a bazén. Celkový dojem však vytvoří právě rostliny. Nemáme teď na mysli typicky vodní či bahenní rostliny, ale rostliny vhodné na výsadbu kolem jezírek a rybníčků.

V malé zahradě si můžete vytvořit malé jezírko v nádobě, které zakomponujete mezi stávající zeleň. Plechovou nebo plastovou nádobu vystelte fólií a napusťte vodu. Voda v malém prostoru však vyžaduje mnohem větší údržbu než velká vodní vodní plocha. Voda v nádobě se přehřívá, ztrácí svou čirou barvu, rychle se zakalí, dokonce se mohou vytvořit řasy.

V malé nádobě zapomeňte na rybky nebo lekníny, pro které je typická hloubka minimálně 0,8 m, aby nezmrzli. Okolí jezírka příjemně zpestří skalník, kosatce, okrasné trávy nebo i převislá vrba či japonská třešeň. Ještě na hladinu položte plovoucí kachnu a klidně se můžete kochat dokonalým pohledem na provedenou práci a výsledek, který je možná maličký, ale účel Vaší spokojenosti určitě splní.

Péče o jahody nespočívá jen v zavlažování. Samozřejmě, ani zavlažování netřeba podcenit. Víte jak často zalévat jahody? Jahody více uvítají vydatnou zálivku než časté a mělké zalévání nebo dlouhotrvající deště. Vydatně třeba zalévat těsně po výsadbě, aby jahody dobře zakořenily. V době kvetení a vyšplhání do plodu je také vláha důležitá, jinak mohou mladé plody seschne. V jiném období zalévejte podle potřeby, vlhkosti půdy. Jahody nesnášejí trvalé zamokření.

Jak sázet jahody

Je toho však mnohem víc, co je třeba udělat, aby jahody pravidelně rodily nejen druhý rok po výsadbě. Nabízíme Vám přehled toho nejdůležitějšího, co jahodám vyhovuje a co potřebují.

Deset jednoduchých zásad jak úspěšně pěstovat jahody.

Výběr stanoviště

Jde o trvalý porost, takže je třeba vybrat stanoviště alespoň na 4 roky. Plocha může být částečně zastíněna nebo slunečná. Daří se jim v téměř každé oblasti. Méně vhodné jsou však svahy, severní strana. Ve vyšších polohách a chladnějších oblastech jahody později kvetou. V teplejších oblastech je třeba je víc zalévat, ale dosahují i vyšší úrody.

Půda

Nejvíce jim vyhovují hlinitopísčité i písčité půdy, s dostatkem humusu a živin. Půdní reakce vyhovuje neutrální až mírně kyselá. Nepřidávejte však do půdy příliš mnoho rašeliny. Více jim vyhovuje rozložený kompost nebo listovka. Doporučujeme vysazovat jahody na místa, kde byla pěstovaná zelenina a která byla důkladně pohnojená chlévskou mrvou.

Čisté písčité půdy rychle prosychají, těžké jílovité naopak dlouho drží ve spodní části vláhu a horní vrstva praská. Taková půda je i chladnější. V jílovitých půdách se jahody pěstují spíše ve vyvýšených záhonech nebo v krechtech.

Půdu pro výsadbu jahod bychom měli připravit alespoň rok před plánovanou výsadbou.

Sázení jahod

Sazenice z poplazů mateřské rostliny se vysazují v červenci až v srpnu, nejpozději do poloviny září, případně na jaře po mrazících. Při výsadbě však musíte v letních měsících zajistit dostatečnou závlahu pro zakořenění.

Pokud je vysadíte na jaře, s úrodou v tom roce nepočítejte. Na jaře je vhodné vysazovat kontejnerované jahody. Ideálně ve druhé polovině dubna 2 – 3 týdny po přípravě místa na sázení.

Dalším vhodným obdobím pro výsadbu jahod v kontejnerech je září až říjen.

Počet listů není důležitý. Vysazuje se do předem připravených záhonů, do řady nebo na volno. Plocha musí být odplevelení a mírně vlhká, případně do jam před sázením nalijte vodu, vložte sazenice a zahrňte. Vysazujte večer nebo ráno. Srdíčko jahod nesmí být zahrnuto. Jahody nesmí být však vysazeny ani mělce

Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami závisí na jejich velikosti a mohutnosti. Menší rostliny vysazujeme do vzdálenosti asi 20 cm, středně velké a bujně rostoucí 30 až 40 cm. Vzdálenost mezi řádky by měla být dostatečná pro pohyb mezi řádky, ošetřování sazenic a odstraňování plevele (cca 50 až 70 cm).

Po výsadbě zalijte.

Ošetřování během růstu

Pravidelně zalévejte, odplevelujte a kontrolujte. Mezi řádky můžete mulčovat. Pokud listy schnou, nezalévejte během dne, ale až večer nebo brzy ráno. Suché a jinak skvrnité listy odstraňujte průběžně a stejně tak hřížence, které oslabují mateřskou rostlinu.

Pokud neplánujete další výsadbu, také je odstraňte. Ideální je však každý druhý rok vysadit mladé sazenice, abyste sklízeli úrodu postupně.

Plody jsou velmi choulostivé na přemokření a náchylné k plísním, a proto je častěji kontrolujeme, plesnivé a nahnilé plody hned odstraňujeme

Hnojení

Nikdy nehnojte přímo po výsadbě. Podzimní výsadby můžete pohnojit před květem na jaře. Podpoříte tak násadu květů a plodů. Vhodné je hnojivo zálivkové, na list nebo zkvašený slepičí trus. V obchodech lze však dostat i speciální hnojiva na jahody. Pokud jsou jahody bujného vzrůstu, nepřihnojujte. Neaplikujte ani hnojiva na plody. Pokud máte v plánu pěstovat bio-jahody, jako výživa je vhodné řešení  kompost, který nahrnete ke kořenům,. Před hnojením zavlažujte.

Sklizeň

Úrodu sbírejte průběžně a odstraňujete i poškozené a nahnilé plody. Jahody dlouhodobě neskladujte, ale v krátkém čase zpracujte. Nejvíce vydrží v chladu a s1 cmstopkou. Pokud je nepěstujete na textilii nebo fólii, podložte je speciálními nebo doma vyrobenými podložkami, které chrání plody před stykem s půdou. Zamezíte tak nahnívání, měknutí a špinavým plodům od bláta.

Inspirujte se nabídkou jahod v našem eshopu

Posklizňová péče

Po sklizni někteří pěstitelé porosty jahod úplně zkosí a ponechají jahodová srdíčka odhalena. V nevhodných pěstitelských oblastech však v zimě hrozí, že vymrznout. Raději odstraňte jen poškozené listy a plody. Po sklizni vytvářejí jahody hřížence, které odstraňte, pokud je chcete použít na nové výsadby. Jahody okopejte, zavlažte, zbavte plevele, případně meziřadí namulčujte trávou, senem, slámou.

Rozmnožování

Na konci léta tvoří jahody dceřinné rostliny na dlouhých produkčních odnožích. Někdy je produkční odnož dlouhá i 2 metry a nachází se na něm i 10 mladých rostlinek. Některé, které se dotýkají půdy, zakoření, jiné čekají na vytvoření kořenů. Na rozmnožování používejte jen první 2 dceřinné rostliny, které jsou nejsilnější a nejkvalitnější. Ty, které nemají vyvinuté kořeny, zasaďte do nádob, bedniček. Ostatní vysaďte. Měsíční jahody netvoří hřížence, ty se dají rozmnožovat jen výsevem semen.

Přečtěte si také článek věnovaný právě rozmnožování jahod.

Mulčování

Mulčování je způsob jak ideálně pěstovat jahody. Bez velké námahy dokážete vypěstovat pěkné zdravé rostliny a odpadává pracné okopávání a každodenní zalévání. Mulč udržuje substrát déle vlhký a zejména bez konkurenčních rostlin - plevelů, které odebírají vláhu. Jako mulčovací materiál můžete použít slámu, seno, posečenou trávu, která zároveň slouží jako zelené hnojení. Dále se používá černá geotextilie, která propouští vláhu i déšť. Zamezuje růstu plevelů a plody jsou pěkné a čisté. Méně se již využívá fólie, která je jen dočasným řešením V zimě obyčejně praská a trhá se. Nepropouští vodu a pálí na ni více slunce.

Jak zazimovat jahody

Na podzim, kdy je po sklizni a výsadbě, je třeba jahody stále zalévat a záhony udržovat čisté a bez plevelů. Odstraňujte poškozené a suché listy. Už nehnojte. V chladnějších oblastech můžete jahody přikrývat speciálními kryty nebo bílou textilií. Vhodnější jsou však listy nebo větve jehličnanů. Mnohdy se nevyhnete ani chemické ochraně proti roztočíku jahodovému nebo jiným onemocněním či škůdcům (květopas jahodový, plíseň šedá, bílá skvrnitost listů ...).  Porosty pravidelně kontrolujte. Pokud jsou v porostu jahod mravenci, svědčí to o nízké a nepravidelné zálivce. Mravenci si nikdy netvoří mraveniště v zemi, kde jsou neustále vytápěné vodou. Dále je rádi napadají i hlemýždě. Během dnů bez mrazu nebo v období, kdy je příznivé počasí, můžete porost okopat, případně zalít.

Určitě se Vám  stalo, že během nákupu v obchodě jste viděli množství hrnkových bylinek, které se vyjímaly v nádherných obalech, a přímo se nabízely do nákupního košíku. Nebo alespoň Vaše chuťové pohárky naznačili, že mít doma více bylinek, zejména během zimy, by bylo vhodné řešení.

Ano, zásobit se v zimních měsících vitamíny, je výborná volba. Jídlu dodají výbornou chuť a také zpestří saláty, brambory i těstoviny. Mezi nejvhodnější doma pěstované bylinky v nádobách patří petržel, bazalka, pažitka, šalvěj a rozmarýn. Je jich samozřejmě mnohem více.

Zdravé bylinky

Při koupi je třeba dbát na kvalitu rostlin. Mnohé bylinky prošli kus cesty, než se dostaly až do Vašeho obchodu, a také prošly různými změnami teplotních podmínek, zasáhlo je sucho (což by nebyl problém, pokud je krátkého trvání) i přemokření. A právě přemokření bylinky zvládají asi nejhůře. Nemluvě o změně teplot z chladu do tepla a naopak. Když si je koupíte, obyčejně vydrží jen pár dní a Vy se ptáte, proč vyhynuly. Ve většině případů to nemusí být ani vaše chyba.

V jarním období uděláte nejlépe, pokud si část bylinek opatříte vlastním výsevem. Vy, co už pěstujete bylinky v zahradě, zase na podzim část bylinek vykopte a přesaďte do květináče.

Vyberte si z naší nabídky bylinek na balkon

Pokud je máte již koupené, tak věnujte pozornost právě substrátu. Nesmí být přemokřený, a pokud je, ihned je nutné bylinky přesadit do jemného, propustného substrátu s podílem písku nebo si zakupte speciální substrát na bylinky. Zakoupené bylinky ze zahradnictví Vám přežijí určitě, pokud jim doma zvolíte vhodné podmínky. Umístěte je na světlou, slunečnou stranu okna, pod kterým není radiátor. Nesnášejí totiž suchý vzduch a teplo sálající odspodu. Do jedné nádoby můžete vysadit více druhů.

Řeřicha je nejpěstovanější bylinka s typickou chutí, kterou dokážou vypěstovat i děti na chomáči vaty. Vyzkoušejte to i Vy v mělké misce. Nezapomeňte, že vata nesmí proschnout.

Bylinky obecně mají své opodstatnění až tehdy, když se opravdu budou v kuchyni používat. Proto je pravidelně odstříhávejte a tím i udržíte jejich kompaktní tvar.

Rozmarýn se často pěstuje i jako pokojová rostlina. Nesnáší přemokření. Tak dobrou chuť a pěstování zdar. Pokud chcete vědět o rostlinách pěstovaných v nádobách více, sledujte naše tipy.

Které bylinky se k sobě hodí

Mnoha bylinkám se daří spolu v jednom květináči nebo na jednom záhoně. Některým se bohužel nedaří, nehodí se k sobě kvůli rozdílnému růstu, šířce či výšce v budoucnu nebo kvůli rozdílným kořenům.

Máta a meduňka jsou zajímavé, často používané a pěstované bylinky. Přesto pokud je chcete pěstovat, dopřejte jim samostatný prostor, protože obě se velmi rozrůstají, dokonce až extrémně, že časem jsou schopny podmanit si celou pěstitelskou plochu a jsou až nežádoucí. Intenzivně se rozrůstají kořenovými výhonky. Časem by konkurenční bylinky zcela vydusili. Chcete-li je mít pod kontrolou, vysaďte je do květináče a nezapomeňte dát pod květináč, pevnou podložku, aby přes nádobu stejně neprokořenily do půdy a okolí.

Máty a meduňky je více druhů, s různou vůní, proto je lepší také pokud jsou pěstovány od sebe v dostatečné vzdálenosti.

Máta pomerančová, jahodová, čokoládová, ananasová, mandarinková, koktejlová, marocká atd.

Fenykl patří mezi bylinky intenzivně vonící a lákající hmyz, a proto by měl být vysazen samostatně. Navíc se nesnáší z několika bylinkami. Podobně je na tom anýz a kopr.

Bazalce se lépe daří v blízkosti zeleniny jako s jinými bylinkami. Nebo si zvolte pěstování více druhů v jedné nádobě. Se zeleniny může být v blízkosti rajčat a lilku. Je dostatečně aromatická. A daří se jí více v polostínu a ve vlhčím prostředí než na přímém slunci.

Pozor i na libeček. Je to dominantní bylinka, dosahující 1,5 - 2 m v květu, do kombinaci s běžnými nízkými bylinkami není vhodný. Vyhraďte mu samostatný prostor v zahradě, pokud je nutné ho pěstovat v nádobě, měla by být dostatečně vysoká s drenážní vrstvou a dostatečně vlhký substrát.

Bylinky pěstování ze semen

I bylinky můžete získat jednoduše z výsevu. Nejjednodušeji se pěstuje řeřicha, pažitka a jarní cibulka. Tyto druhy dokážou vyklíčit i na vatě s dostatečnou vláhou. Semena menší než má majoránka, oregano a bazalka vysévejte řídce a mělce. Když mají rostlinky 2 děložní listy, začněte je přesazovat do kelímků nebo květináčů po 2 ks.

Vysévejte jen tolik semen, kolik rostlin potřebujete a počítejte i s neklíčícími semeny. Mnohdy se stává, že semena vyklíčí, ale následně zaschnou. Je to z nedostatku vláhy, případně zaschnutí vrchní vrstvy substrátu nebo z nevhodného substrátu.

Bylinky jsou nenáročné rostliny. Nevyžadují kvalitní substráty s množstvím živin. Uvítají spíše lehké, písčité půdy, i chudé na živiny.

Dostatek světla a přiměřená zálivka jsou úspěchem kvalitních rostlinek. Rostliny můžete vysadit pak v trsu do většího květináče a ten umístit na parapet okna, na balkon či terasu, abyste je měli vždy po ruce. Neodmyslitelně patří k některým jídlům, kterým dodají svéráznou chuť, aroma a vzhled.

Bylinky jako mátu a meduňku získáte rychleji odkopáním od mateřské rostliny.

Vypěstujte si své oblíbené bylinky ze semen

Bylinkám se daří na plném slunci zejména ve volné půdě. Pokud však takové možnosti nemáte, není vyloučeno ani pěstování v nádobách. Mnozí se však často stěžují na neprosperování bylinek v nádobách. Je to však s určitostí spojené s podmínkami pěstování a péče o ně.

Přebytečná zálivka je největší hrozbou pro bylinky, vede k odehnívání kořenů a následně úhynu celé rostliny. Rostliny, které si zakoupíte v obchodních řetězcích, jsou většinou také zbytečně přelité, a proto Vám vydrží doma jen několik dní nebo týdnů. Prolitá rostlina se dá jen málokdy zachránit. Proto se držte hesla, méně vláhy je někdy více než hodně vláhy.

TIP: Dopestujte si i vlastní zeleninu na balkoně, přečtěte si článek o tom jak pěstovat na balkoně rajčata.

Brusinky - Cranberry nebo i klikva, takto se dá nazvat drobné červené kulaté drobné ovoce na nízkých polodřevnatých keřích. Dosahuje výšky cca 30 cm max.

Nejznámější je Brusinka pravá (Vaccinium vitis idaea). Známá je po celé Evropě. Pro specifickou chuť, použití i jednoduché pěstování. Stále více se pěstuje i v našich podmínkách.

Pěstování brusinek

Vyžadují kyselé pH, slunné stanoviště. Ve stínu téměř neplodí. V záhoně se jim daří přímo s klasickými borůvkami. Substrát si namícháte jednoduše použitím křemičitého písku a rašeliny. Samotná rašelina není vhodná, protože má nízkou nasákavost a rostliny potom trpí suchem. Nedokážou přijmout dostatek vody. Proto, je lepší, pokud si substrát připravíte. Vhodnou příměsí jsou také piliny a posekaná kůra z jehličnatých dřevin.

Výběr brusinek z našeho eshopu

Půdu je třeba udržovat vlhkou a bez plevele. Velmi špatně reagují na zarostlou plochu, nakolik jsou nízké a mělce koření. Zapomeňte však na nějaké okopávání. Plevel třeba vybírat ručně, protože brusinky se dále na ploše rozrůstají oddenky.

Výsadbu lze uskutečnit v jakékoliv nadmořské výšce.

Řez není nutný provádět každý rok. Po zimě jen odstraňte suché a poškozené výhonky. Hnojení je také vhodné jen na jaře, jako startovací dávka s vyšším obsahem dusíku a zapracování granulí ke kořenům. Jsou spíše citlivé na přehnojení.

Rodí už první rok po výsadbě, nejlépe však ve třetím roce. Plody se sbírají ručně nebo na velkých plochách pomocí hřebenů speciálně upravených na česání brusinek.

Plody mají všestranné použití, nejvíce se používají k výrobě sirupů, šťáv, džusů, džemů a ideální jako příloha ke drůbeži, zvěřině, ve formě omáčky. V čerstvém stavu doporučujeme konzumovat méně, pro výskyt kyselin v plodech.

Atraktivní odrůdy: Runo Bielawskie, Koralle, Sanna, Linnea, Red Pearl.

Klikva velkoplodá - (Vaccinium macrocarpon) z rodu brusinek. Více je rozšířená po Americe a Kanadě, ale také ji najdete v Evropě a dokonce,  i v našich podmínkách. Je to nedoceněné, zdravé ovoce. Plody jsou malé, červené podobné jako brusinky.

Podmínky pro pěstování jsou stejné jako u brusinky pravé. Dokonce se jim daří i v podrostu pod borůvkami, azalkami a rododendrony.

Odrůdy: Red Star, Mc Farlan, Pilgrim, Ben Lear, Big Pearls.

Najdete ji i pod názvom:  klikva bahenní, americká brusinka, brusinka velkoplodá, též Cranberry.

Tip: Zkombinujte brusinky s borůvkami a přečtěte si více o pěstování borůvek.

Mnozí z nezkušených pěstitelů, začátečníků ve své zahradě nejednou udělají mnoho škod, zejména během stříhání okrasných keřů. Ne všechny keře mohou stříhat během celého roku. Jsou rostliny, které se stříhají v létě, jsou dřeviny, které se stříhají v předjaří. V tomto textu najdete jednoduchý návod, jak se to naučit, aby Vaše dřeviny kvetly bohatě, a abyste stříháním neodstranili právě budoucí kvetoucí větve.

Stříhání keřů

Stříhání keřů na jaře

Prosvětlovací řez se provádí u dřevin, které jsou husté a přerostlé. Řezem se odstraňují staré a poškozené větve úplně odspodu. Tím se keř prosvětlí a podpoří mladý obrost. Zbývající větve se nezkracují.

Tento řez se provádí zpravidla od prosince do poloviny března, během teplot, které hluboce neklesají pod 0 ° C. Nepraktizujte řez již v době nalévání se poupat nebo rašení listů. Dřeviny, které se tomto období stříhají: tavolník (Spiraea), pustoryl (Philadelphus), vajgela růžová (Weigela florida), kalina obecná (Viburnum opulus), komule lidově přezdívaná motýlí šeřík (Buddleia) a jiné dřeviny kvetoucí v létě, na novém dřevě.

TIP: Jak pěstovat a stříhat jednotlivé kultivary komule se dozvíte v tomto článku.

Dřeviny kvetoucí na jaře se stříhají po odkvětu, protože kvetou na starém dřevě. Mezi ně patří převislé vrby (Salix caprea pendula), zlatice (Forsythia x intermedia), kdoulovec (Chaenomeles japonica), Keria japonská (Kerria japonica), na jaře kvetoucí tavolníky (Spiraea).

Pokud se Vám zdá keř již přerostlý a hustý, můžete provést silný zpětný řez, kterým zcela těsně při zemi odstraníte všechny výhony. Tím ho zmladíte a podpoříte růst mladých a nových výhonů, které můžete dále upravovat řezem.

Provádí se od prosince do poloviny března. Vhodné dřeviny na takové radikální řezy jsou: tavolník japonský (Spiraea japonica), hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), mochna (Potentilla fruticosa), svída bílá (Cornus alba). Nečekejte však, že po takovém zákroku i v témže roce keř rozkvete. Bude potřebovat čas. Na začátku března takto můžete zmladit levanduli úzkolistou (Lavandula angustifolia) a komuli (Buddleia).

Řez popínavých rostlin jako růže a plamének je však specifický. U popínavých růží se odstraňují jen suché, poškozené či nevhodně vyrůstající výhony. Přečtěte si více o řezu růží.

Plamínky stříháme podle kultivaru. Některé vyrostou každoročně z nových výhonů, takže se mohou ostříhat těsně nad zemí. Některé však rostou na starém dřevě. Více na toto téma najdete v článku o popínavých rostlinách.

U všech dřevin a keřů platí, že nevzhledně vyrůstající větve můžete odstranit kdykoliv, i během léta, kvetení nebo na podzim. Je třeba si uvědomit, že keř bez listů působí jinak než olistěný.

Pestrá nabídka okrasných keřů pro bohaté kvetení i v našem eshopu

Nejčastější chyby při řezu:

     - dlouhodobě neřezaný keř působí přestárlé, vyholuje zespodu, nekvete
     - dřeviny, které vyžadují hluboký řez a Vy řežete jen krátké výhony, působí staře, nekvetou, neboť netvoří mladé dřevo
     - pokud se řez provádí v nevhodnou dobu, obíráte se o květiny a rostlina také trpí vytékáním mízy a tím je i náchylnější na nemoci a škůdce
     - pokud se dělá řez až na staré dřevo, obvykle mnohé dřeviny nekvetou
     - jestliže nerežete pravidelně, vznikají vysoké přestárlé keře, které po oříznutí již nepůsobí esteticky
     - odstraňujte vždy i nemocné, poškozené a napadené větve
     - používejte vždy očištěné nůžky, abyste zamezili možnosti přenosu chorob a škůdců z jedné dřeviny na druhou.

TIP: Přečtěte si článek o tom jak správně řezat ovocné stromy v létě.