listopadu 2021

Okrasné trávy patří mezi vznešené trvalky, které mají své místo v zahradě v jakémkoliv stylu. Je jich více druhů, ale nejčastěji se setkáváme s použitím okrasných trav, které dominují zejména svými soukvětími na konci léta a na podzim a okrasná stébla, jsou stejně nádherná s jinovatkou v zimě.

Obecně platí, že okrasné trávy vyžadují spíše sušší podmínky, slunné stanoviště, propustné půdy, některé i drenáž a zazimování, které zahrnuje svázání do snopů, případně obalení textilií, či obložení jehličnatými větvemi.

Kdy svázat trávy

Trávy začínají vytvářet květní klasy koncem léta a nejkrásnější jsou v podzimním období až do prvních mrazů. Vychutnejte si jejich vzdušnost a rozmanitost vybarvených stébel co nejdéle a potom před zimou, obyčejně koncem listopadu nebo začátkem prosince je svažte do snopů. Vyžaduje se to při: Miscanthus, Pennisetum, Cortaderia, Bouteloua, Calamagrostis, Molinia a Panicum.

Jak svázat okrasnou trávu

Při velkých trsech je ideální, pokud máte pomocníka, který Vám pomůže trávu dobře přichytit již ve spodní části. Vy omotejte spodní část trsu pevným provázkem několikrát a postupujte směrem vzhůru až po květenství.

Vyberte si okrasné trávy z naší nabídky

U kortadérie postupujte stejně, jen trs ještě přikryjte po obvodu větvemi jehličnanů. Proč se takto tráva musí připravit na zimu? Nemá ráda nadbytečnou vlhkost. Kdyby v zimě více sněžilo, travní trs by se rozpadl a do jeho středu by se dostala vrstva sněhu a tím i vlhkost a část trsu by při nadměrné vlhkosti uhnila.

Takto připravené snopy v zahradě vyniknou i během zimy jako zasněžené či pokryté námrazou.

Okrasné trávy stříhání

Okrasné trávy takto bezpečně přezimují na záhoně a s postupným oteplováním a příchodem jara se můžete zase připravit na odstraňování suchých stébel a celých nadzemních částí.

Střih a jeho termín je závislý na počasí i na lokalitě. Na jihu Slovenska a ČR se podmínky na jaře mohou lišit od podmínek na severu, kde koncem března může být ještě sníh a mrazy. Podmínky by měly být již dlouhodoběji příznivé a ze spodní části by měly vykukovat první zelené lístečky. Tedy někdy konec března, duben je stále vhodný čas. Trs odřízněte, sestříhejte velkými nůžkami asi 10 cm nad zemí. Suché stébla zkraťte a použijte na založení studeného pařeniště, vyhoďte do kompostu, ideálně bez semen. Nové trávy začnou růst a už v létě se před vámi objeví ještě větší zelený trs s nádhernými listy.

Nízké trávy jako kostřava, carex, Ophiopogon, stipa a Imperata se nestříhají. Stačí odstranit poškozené listy a jemně je rukou vyčesat. Suchá stébla odstraňte a nové znovu vyraší. Věříme, že i vy podlehnete kráse okrasných trav pro jejich vznešenost, vzdušnost a nevšednost.

TIP: Kromě květin nebo klasických dřevin zahradu oživí i okrasné trávy. Ať už hledáte nízké nebo spíše vysoké, inspirujte se různými druhy okrasných trav z našeho článku.

Chcete pěstovat hmyzožravé rostliny nebo je už pěstujete a nejste si jisti, jestli jim věnujete správnou péči? Přinášíme vám stručný návod k jejich pěstování.

Většina druhů hmyzožravých rostlin vyžaduje vlhký vzduch, který v bytě zejména v zimě při zapnutém ústředním topení chybí. Pomoci se dá velmi jednoduše: rostlinku i s květináčem je třeba umístit do většího (3-litrového) poháru, skleněné číše, malého akvária či akvaterária, na jehož dno se nalije asi 2 cm dešťové nebo destilované vody (ne technické).

V létě může pohár zůstat pootevřený s tím, že po odpaření je vodu třeba dolít. V zimě je vhodné nádobu uzavřít a tím zabezpečit vyšší vzdušnou vlhkost. Odpadají tak starosti se zálivkou a rostlinka v pohodě přežije i dlouhou dovolenou, kterou jiné pokojové květiny nebudou tolerovat.

Masožravé rostliny se zásadně nehnojí tak jako jiné pokojové rostliny. Mírný doplněk živin získávají, právě rozkladem drobného hmyzu, který si nachytají. Masožravost je jen doplňková výživa a proto žádný druh masožravé rostliny není třeba přikrmovat. Časté dráždění, či velké sousto rostlinám spíše škodí a může způsobit předčasné odumření listu nebo i celé rostliny.

Láčkovky a saracénie se pěstují podobně, je jim ale potřeba poskytnout větší, až velké akvaterárium či akvárium. Pro tvorbu láček je zejména u láčkovek důležitá vysoká vlhkost vzduchu, proto se akvárium shora přikrývá tabulí skla.

Nádoby s rostlinami je třeba umístit na rozptýlené světlo nebo do polostínu. Při pěstování na přímém slunci je nutné dát pozor na rychlé přehřátí nádoby, kterému se dá zabránit zastíněním, např. listem papíru.

TIP: Chcete-li u pokojových rostlin zůstat spíše u klasiky, zkuste si přečíst například článek o pěstování rýmovníku.

Do skupiny tropických rostlin patří nejen tropické léčivé a aromatické rostliny, ale i ovocné rostliny, některé palmy, víceré rostliny s okrasnými listy či okrasnými květy.

Jsou to druhy, které pocházejí z oblastí poblíž rovníku a jejich výskyt je vázaný na oblasti, kde je průběh ročních teplot vyrovnaný, s malými výkyvy mezi obdobím dešťů a obdobím sucha. U této skupiny rostlin se vyskytuje největší tvarová a barevná rozmanitost v rostlinné říši, proto jsou tou největší pokladnicí při oživování celoročně teplých interiérů.

Nároky na světlo

I tropické rostliny jsou náročné na světlo, neplatí to ale u všech druhů. Nejvíc světla vyžadují druhy, které pocházejí ze suš- ších oblastí tropického pásma - savan a suchých tropických lesů. V interiérových podmínkách se jim proto daří hlavně v blízkosti oken - na okenních parapetech, u oken, zasklených verand, lodžií či na jiných prosvětlených místech.

Své nároky na světlo si ale zachovávají i v zimních podmínkách, proto je tato skupina rostlin na pěstování obyčejně trochu náročnější. V létě s těmito rostlinami nebývá problém, v zimě se je ale snažíme umístit na co nejsvětlejší, ale současně teplé stanoviště - okenní parapet. V krajním případě při nedostatku přirozeného světla můžeme menší rostliny i dosvětlovat speciálními zářivkami.

Rostliny z vlhčích oblastí tropického deštného pralesa bývají v interiéru tolerantnější k nedostatku světla a daří se jim dobře do vzdálenosti asi 2 m od jižního okna, podrostovým druhům dokonce i dále než 2 metry od jižního okna.

Nároky na teplo

 Tropické rostliny jsou obyčejně náročnější na teplo než rostliny subtropického pásma. Znamená to, že je nemůžeme zimovat na chladných chodbách a verandách, ale dobře snášejí, ba přímo vyžadují zimování v teplém interiéru při pokojové teplotě, tj. asi od 18 °C do asi 22 až 23 °C. I pro teplotně náročnější druhy je ale přijatelnější spodní teplotní hranice (18°C). V zimním období bývá totiž nedostatek světla a krátký den, který je pozitivně korelovaný s teplotou. Vyšší teplota a nedostatek světla v zimě bývají hlavní příčinou masivního opadu listů pokojových rostlin. A i když se tento jev nedá nikdy úplně zastavit, můžeme jej zpomalit a zredukovat na minimum právě vhodným nastavením teploty v interiéru.

Nároky na zálivku a vzdušnou vlhkost

I u tropických rostlin platí to, co pro zálivku rostlin subtropických - vyžadují pravidelnou a bohatou zálivku v době vegetace - a to i druhy ze sušších tropických pásem savan a tropických suchých lesů. Rozdílně však zaléváme “pralesní” a “savanové” druhy rostlin v zimě.

Rostliny ze sušších oblastí bývají v tomto období mimořádně choulostivé na přemokření, které, pokud je ještě spojené řekněme se sníženou teplotou v místnosti, je schopné rostlinu úplně zničit. Proto se řídíme pravidlem, že sucho poškodí v zimě rostlinu méně než vlhko a substrát zalijeme jen tolik, aby úplně nevyschl.

Pralesní rostliny ale vyžadují i v zimním období vláhy víc, proto je zaléváme častěji. I u nich se ale určitě vyvarujeme stagnující vody v podmisce, která v zimním období může zničit i jinak odolné druhy. Dalším z problémů při pěstování bývá extrémně nízká vlhkost vzduchu. Suchý vzduch způsobuje častější výskyt škůdců, jako jsou červci, roztoči a puklice (štítničky) v zimním období. Pomáháme si různými zvlhčovači, pěstováním většího množství rostlin v místnosti (zvýšený odpar), případně navlhčeným mechem v podmiskách. Proti škůdcům ale musíme vždy rázně zakročit, nejlépe ihned po zjištění jejich výskytu.

Nároky na hnojení

S méně výrazným obdobím vegetačního klidu souvisí i vyšší nároky na živiny a tím i na hnojení tropických rostlin. I když se snažíme vyhnout hnojení v zimním období, od března do srpna hnojíme rostliny naplno. Hnojiva aplikujeme ve formě zálivky nebo ve formě listového hnojení.

TIP: Pokud nemáte možnost pěstovat tropické rostliny v bytě a dáváte přednost pěstování na zahradě, přečtěte si článek o pěstování exoticky působících zahradních orchidejí.

Vanilla planifolia je epifytická liána, která je dekorativní svým popínavým vzhledem a také atraktivní květem. Pro dosažení kvetení však budete muset dodržet několik důležitých a náročnějších podmínek a samozřejmě neočekávejte květy v prvním roce po zakoupení rostliny.

Pěstování vanilky

Její pěstování pro květy je tedy určeno spíše sběratelům orchidejí a zájemcům, kteří mají na to vhodné podmínky. Běžně v bytě se z ní může těšit každý, jako se zelenou popínavou rostlinou. Vytváří pevný stonek a vzdušné kořeny podobně jako ostatní orchideje. Rozvětvuje se jen díky zaštipování.

V domovině dorůstá do výšky i 25 m. V bytových podmínkách i 10 m. Je tedy třeba počítat s oporou a prostorem. Nejlépe se jí bude dařit v orchidáriu, ve vitríně, zimní zahradě nebo v zasklené temperované lodžii.

Kvete, po 3 - 4 letech bledě zelenými až žlutými květy. Pro své kvetení však potřebuje i období klidu, období sucha cca 2 měsíce, snížení teploty, následný řez. Kvetení je krátké, několika hodinové (5 - 6 hod) a v tomto čase musí být i opylena.

Plodem je tobolka. S plody v našich podmínkách nepočítejte. Pro tvorbu plodů vyžaduje opylení. Není to jednoduché. V domovské zemi ji opylují speciální včely a ty v naší zemi nemáme a ani se nikomu nepodařilo je usadit. Pokud zvažujete umělé opylení, nepostačí Vám štětec. Provádí se speciálními dlouhými jehlami.

Vyberte si z nabídky hrnkových rostlin do interiéru nebo na terasy a balkony

Pěstování liány

Vyžaduje polostín, slunné místo se zastíněním. Musíte jí dopřát vysokou vzdušnou vlhkost a to rosením. Na substrát není náročná. Může se pěstovat i v substrátu pro orchideje i v lehkém rašelinových substrátu.

Vanilku v bio kvalitě naleznete také v naší nabídce.

Roste rychle, a proto už dopředu promyslete vhodné umístění i oporu, kolem níž ji budete ovíjet. Aby vytvořila květiny, počítejte s velikostí rostliny 3 - 10 m. Snadno ji rozmnožíte řízkováním, díky kterému velmi dobře zakoření. Pěstování ze semen u nás možné není.

Navzdory náročnosti pro dosažení kvetení, je to zajímavá liána, orchidej, která Vás možná překvapí i květem.

TIP: Pokud se vám zdá vanilka příliš náročná na pěstování nebo prostě nemáte vhodné podmínky, zkuste se poohlédnout po bytových orchidejích. Pěstování orchideje v bytě vůbec není tak náročné.

Patří mezi nejčastější prováděnou práci, co se týká péče o dřeviny v zimě. Mnozí si myslí, že když přijde zima, stačí vše schovat, zakrýt a všechno už nechat na přírodě. Ano, je to řešení, ale výsledky pak uvidíte až na jaře.

Podzim nemusí být deštivý. Stačí několik dní nad 10°C a rostliny, které se začaly připravovat na zimní spánek, vlivem vyšších teplot procitnou a dožadují se vláhy. Nedostatkem trpí kořeny, výhonky, větve.

Zajímavé je, že v takovém příznivém zeleném vzhledu zůstanou téměř do jara. Když už však přijde to pravá jaro, najednou jsou bez života. Není to mrazem, i když i to se může stát. Je to ve většině případů z nedostatku závlahy.

Proto platí, že všechny nově vysázené dřeviny, trvalky a keře z podzimní výsadby a zejména jehličnany a stálezelené keře, je nutné zalévat až do období trvalého zamrznutí půdy, přiměřeně jejich podmínkám. Když půda zamrzne, zalévání nemá význam. Po odtávání je možné opět zalévat, zejména tehdy, když není sníh.

I pozdní podzim je v případě příznivého počasí vhodná pro výsadbu okrasných rostlin, které naleznete v nabídce našeho eshopu

Pokud je v okolí dostatek sněhu, ale máte na zahradě otevřená větrná místa, kde je sníh vyfoukávaný, manuálně ho tam přeneste a vytvořte rostlinám přirozený kryt. Během mrazů jsou rostliny právě takto pod sněhovou peřinou ochráněny.

Když se oteplí, sníh roztaje a je opět pro dřeviny přirozenou vláhou, která nenásilně vnikne až ke kořenům. Pletiva se roztáhnou a tak přežijí další mrazivé dny. Hrozbou paradoxně bývá i zimní slunce, které se nazývá zubaté. Přestože svítí, hřeje mírně, ale pro rostliny slunce v chladném období způsobuje rozvíjení pupenů a rozmrzání pletiv. S nočními teplotami mohou opět zmrznout. Tehdy můžeme vidět na některých dřevinách i praskání kůry.

Dřeviny, které jsou citlivé zakryjte, svažte, obalte, pravidelně zalévejte (ne však tak jako v létě) a uvidíte výsledky hned s příchodem jarních dnů.

TIP: Právě jehličnany vyniknou v zahradě během zimního období. Inspirujte se článkem o dekorativních jehličnatých stromech do zahrady.

Určitě jste se s tímto pojmem již setkali, ale mnozí ani netušíte, co to ve skutečnosti znamená. Odborné termíny, které najdete na internetu či v literatuře, dokáže vyhledat každý, ale pochopit je je už těžší.

Stratifikace se týká zejména některých osiv a semen, které bez ní nemají takovou klíčivost a úspěšnost jak nestratifikované semena. Laicky vysvětleno to znamená, že semena některých druhů trvalek potřebují projít obdobím chladu (cca 60 - 90 dní) pokračujícím následným zvýšením teploty. Jedná se o imitování vnějších podmínek.

Semena rostlin, které se samovolně vysemení z mateřské rostliny, spadnou na podzim do půdy, mezi kameny, kde i část přezimuje, promrzne a následně uvidíte na jaře klíčící mladé rostlinky, které jsou mnohem silnější než ty z přímých výsevů pěstovaných v bytových podmínkách.

Pokud máte možnost, semena se dají stratifikovat ve vlhkém písku ve sklepě, na místech, kde je chlad. Doporučujeme stratifikovat více než 2 měsíce.

V chladničce, bez písku, jde o suchou stratifikaci. Tam je vhodné zabalit semínka do papírové utěrky, kapesníků a ještě do papírového sáčku a uložit na dno. Po tomto období semena vysejte a teplotu zvyšte. Brzy uvidíte klíčící rostlinky.

Využijte stále vhodného podzimního času například na nákup trvalek

Druhy, které je vhodné stratifikovat: koniklec, hořec, lupina, stračka.

Samozřejmě se stává, že i nestratifikovaná semena vyklíčí. Je jich však méně.

Příklad: Koniklec je nejlepší vysévat ihned po sklizni semínek, kdy jsou opravdu vyzrálé. Jednoduše je vysejte pod nějaký keř, který je ochrání před mrazy.

Chcete-li vysít do nádob, potřebují projít chladem, čili stratifikací. Je třeba je dát do lednice alespoň na 4 měsíce a pak mělce vysít. Spíše se jim daří v lehkých i písčitých půdách.

Pro ty, kteří chtějí rozmnožovat dělením nebo mladými rostlinkami, je lepší to dělat v době, kdy jsou ještě rostliny malé, jelikož koniklec nesnáší narušení kořenové části.

TIP: Trvalky je často vhodné rozmnožovat i dělením trsů. Přečtěte si článek právě na toto téma.

Túje / zeravy navzdory kritikům patří mezi často používané jehličnany pro získání zelené stěny, která dokáže v krátkém čase opticky oddělit prostor, izolovat prostor od komunikace a také dokáže nahradit pevné oplocení. Navíc výhodou je poměrně rychlý růst a neopadavost během zimy.

Nejčastěji se nacházejí vysazeny jako souvislý zelený pás v živém plotě, jako solitéry v zahradě či dokonce v nádobách před vchodem do domu nebo na terase jako mobilní živý plot pro získání stínění, či oddělení se.

Túje patří mezi nenáročné druhy, co se týče půdních podmínek a vláhy. Dobře rostou na plném slunci i v polostínu. Oblíbené kultivary jsou: Smaragd, Brabant, Europa Gold. Je jich však mnohem více.

Tují je mnohem víc a ještě je čas na jejich výsadbu, podívejte se na aktuální nabídku tují v našem eshopu

Jak sázet tuje?

Dřeviny zakoupené v kontejnerech se vysazují od března do listopadu, nebo do trvalého zamrznutí půdy, dle podmínek. Vysazují se do předem připravených otvorů do hloubky, jako byly vysázeny v květináčích. Dřeviny větší, resp. vyšší, s kořenovým balem se vysazují brzy na jaře v průběhu března nebo pozdě na podzim, na přelomu října a listopadu. Uvítají dostatečně velký otvor a kvalitní kompost nebo substrát pro jehličnany.

Rychle rostoucí túje nevyžadují nijak speciální podmínky pro růst. Nejdůležitější jsou správné rozestupy, větraná plocha, vhodná péče (zalévání, hnojení).

Rozestupy při výsadbě jsou velmi důležité. Spon vysazovaných dřevin se udává dle výšky plotu v budoucnosti. Pokud chcete živý plot do výšky 4-5 m, potřebujete rozestupy 80 - 90 cm od sebe. Pokud chcete finální výšku plotu do 3 m, rozestup 70 cm je ideální. Menší ploty = menší rozestupy. Minimálně však 50 cm od sebe. Při nesprávném rozestupu v budoucnu hrozí pomalý růst, zakrnění každé druhé dřeviny ve výsadbě, slabé přírůstky, konkurenční boj o vodu, živiny, kořenový prostor. Hustá výsadba se rovná nevětraný prostor a vznik houbových onemocnění atd. Od oplocení je také vhodné dodržet vzdálenost 70-80 cm. Je to kvůli jednoduššímu ošetřování plotu i kvůli řezu dřevin či aplikaci postřiku nebo hnojiva.

Túje rostou průměrně 20-40 cm ročně. Je to závislé na kultivaru a podmínkách pěstování. Ve vhodné oblasti s pravidelným hnojením a přiměřenou závlahou rostou 25-40 cm ročně. V horších podmínkách, bez hnojení, 20 cm.

Jak pečovat o tuje

Běžnou péčí se rozumí přiměřená závlaha během celého roku, bezprostředně po výsadbě, po dobu 1-2 let i během zimy, když nemrzne. Hnojení na jaře i během sezóny a na podzim hnojivy pro vyzrávání pletiv, lepší přezimování, aplikace hořké soli.

Kdy stříhat tuje

Túje stříháme cca 2-3x ročně ze stran, vrchol necháváme dorůst do požadované výšky, až potom zastřihneme. Pokud chcete extra hustý plot, sestřihněte i vrchol, ten se pravděpodobně rozvětví na dva. Ideální je provést první řez na jaře v dubnu, druhý letní řez v červnu a poslední na konec srpna - září. Stříhají se nůžkami nebo křovinořezem. Ideální řez je těsně před deštěm, pod mrakem, ne ve vedrech. Potom následuje hnojení a intenzivní zálivka nebo déšť.

Solitéry nebo dřeviny pěstované v nádobách mohou být stříhány do spirál, kuželů, obdélníků a do jiných tvarů.

Pravidelně kontrolujte i zdravotní stav dřevin. Včasné odhalení a správné diagnostikování chorob a škůdců je začátek úspěchu pro zdravé dřeviny a hezký plot.

Túje můžete pěstovat i celoročně v nádobě, ideální je, pokud není plastová. Obyčejně zkrášlují vchod do domu, lemují balkon či terasu. Nádoba musí být dostatečně velká, přiměřená kořenovému balu při koupi. V malém květináči s minimem prostoru pro kořeny budou i minimální růst. Dopřejte jim pravidelnou a vydatnou zálivku. Otvor v nádobě na odtok přebytečné vody by měl být samozřejmostí.

Plastové nádoby jsou nevhodné, protože se v létě přehřívají, v zimě nevážou vodu a praskají, dřevinám promrzají kořeny. Vhodné nádoby jsou kameninové, keramické, betonové nebo ze speciálně tvrzeného plastu, pokud jim dopřejete výstelku či jutový obal.

TIP: Přečtěte si článek v němž se zabýváme hnědnutím tújí.

S příchodem zimy se pozornost části pěstitelů přenáší do interiéru a k rostlinám pěstovaným v těchto měsících v bytech nebo zimních zahradách. Pokud mezi vaše záliby patří pěstování subtropických rostlin, přečtěte si náš návod k jejich pěstování.

Nároky na prostředí

Do této skupiny patří většina hrnkových solitér, subtropické léčivé a aromatické rostliny, subtropické ovocné rostliny a subtropické jehličnany. I když jsou tyto rostliny tvarově velmi rozmanité, jejich nároky vycházejí z prostředí, z něhož pocházejí konkrétní druhy. Středomoří, jižní Afrika, subtropy Severní a Jižní Ameriky, ale i Austrálie a subtropická Asie jsou v základních klimatických podmínkách podobné.

Nároky na světlo

Všechny tyto rostliny milují slunce - zvlášť náročné na sluneční světlo jsou druhy s chlupatými, tvrdými kožovitými nebo stříbřitými listy. Na přímé slunce umísťujeme eukalypty, čajový strom, myrty, granátovníky, vavříny, olivy, rozmarýny, ale i lilek jasmínový a mnohé další.

Některým druhům s měkkými listy (např. Abutilon, Datura) se ale bude lépe dařit v polostínu. Pokud rostliny pěstujeme ve stínu, musíme počítat nejen s vytáhlým růstem, ale i se zhoršeným kvetením a celkově slabým zdravotním stavem rostlin. Na dostatek světla nesmíme zapomínat ani v zimě. Zimujeme je proto na co nejsvětlejším místě - prosklených chodbách, verandách, atriích a u větších oken. Pokud rostliny v zimě nemají dostatek světla, musíme podstatně snížit i teplotu v pěstitelské místnosti.

Nároky na teplo

Druhům ze subtropického pásma vyhovuje výrazný rozdíl teplot mezi létem a zimou. Zatímco v létě snášejí teploty 30 a víc °C na slunečné verandě, balkónu či terase, v zimě se spokojí s teplotami jen okolo 5 - 10 °C, při nichž se zastaví růst a rostliny přejdou do fáze vegetačního klidu. Tato fáze trvá asi od konce října do konce února. V tu dobu je většina druhů velmi choulostivá i na přelévání a platí pravidlo, že v chladu je méně vody někdy více.

Prohlédněte si také nabídku rostlin, které jsou vhodné pro pěstování ve květináčích

Nároky na zálivku 

Jednotlivé druhy subtropických rostlin se liší hlavně nároky na vláhu. Většina ale v letním období vyžaduje pravidelnou a bohatou zálivku. Množství vody, které rostlina v tomto období přijme, má přímý vliv na růst, kvetení a případně u ovocných druhů i na vývoj plodů. Nedostatečně nebo nepravidelně zalévaná rostlina bude i hůře kvést, někdy mohou květy ještě ve stádiu pupenů opadat a sucho může způsobit i opad nově nasazených plodů.

Zaléváme odstátou, nejlépe měkkou vodou s teplotou, jaká je v prostředí, kde rostlina roste. V zimním období ale zálivku omezíme na minimum. Zaléváme jen tolik, aby substrát byl mírně vlhký.

Druhy jako bugenvilea, sukulenty a kaktusy, případně opadané a zatažené rostliny (granátovník, stévie) zaléváme opravdu jen minimálně, asi jen jednou za měsíc. Velký pozor je potřeba dávat zejména u rostlin pěstovaných v substrátech na bázi vláknité rašeliny, které dobře váží vodu a substrát na první pohled na povrchu suchý může být uvnitř i přemáčený.

Čajovník čínský je rostlinou s velmi specifickými požadavky na pěstování, které z něj dělají jednoznačně rostlinu pro pokročilé pěstitele. Náročný je zejména na přiměřený zálivkový režim, přičemž kořenový bal nesmí nikdy úplně proschnout, ale nesmí být ani přemokřený. Čajovník se proto nejlépe udržuje v kyselém vláknitém substrátu na bázi rašeliny, např. substrát Grunt, a v neglazované keramické nádobě, která zabezpečí rychlé odpaření přebytečné zálivkové vody a umožní i přístup vzduchu ke kořenům.

Nároky na hnojení

Pokud chceme, aby subtropické rostliny skutečně dobře rostly, bohatě kvetly a případně i rodily, neobejdeme se bez pravidelného přihnojení, kterým rostlině dodáme základní prvky nevyhnutelné pro růst, i mikroelementy pro posílení zdravotní kondice rostlin. Používáme tekutá vícesložková hnojiva, ale hnojit můžeme i na list, zejména u rostlin s měkčími listy a velkou listovou plochou. Listová hnojiva aplikujeme zásadně za podmračeného počasí, bez přímého slunečního záření.

TIP: Přečtěte si také článek o tom, jak se postarat i o další květiny během zimního období.

Patří k nejtypičtějším trvalkám podzimu. Jejich charakteristická vůně má své kouzlo. Většina lidí si ji spojuje se svátkem všech svatých a hřbitovem. Nejsou však jen druhy, které běžně vidíte na hřbitovech.

Zkuste jim přijít na chuť i Vy. V minulosti bylo v zahradách mnohem více chryzantém. Různé výšky, tvary a barevné druhy lemovaly přírodně upravené záhony.

V zahradách se více pěstují drobnokvěté kultivary, které jsou dostatečně odolné vůči zimě a nemusí se na zimu vybírat z půdy. Venku však dokážou přezimovat i kultivary se středně velkými květy.

Nejvhodnější období pro výsadbu je jaro, po mrazech. Je třeba jim vybrat vhodné místo v trvalkovém záhoně s dostatečným prostorem, protože se jedná o větší rozpínavé rostliny.

Pro bohaté kvetení vyžadují zaštipování, dostatek slunce, vhodný substrát, průměrné množství vody a výživy. Od října se již nehnojí. Citlivější druhy se po odkvětu seříznou asi 5 cm nad zemí a přikryjí se vrstvou rašeliny nebo chvojím, suchým listím. Mohou se také vybrat z půdy a s kořenovým balem položit do bedýnky a umístit ve studeném skleníku, sklepě s teplotou 5 - 8°C. Vyžadují asi 4 - 6 týdenní období vegetačního klidu.

Chryzantémy druhy

Rozdělení chryzantém podle formy úborů: Jednoduché, kulovité, přechodné, baletkovité, kulovitě zvlněné, sasankové, pompónkovité, lžícovité, trubkovité, pavoukovité

Základní rozdělení chryzantém: hybridní, hrnkové a chryzantémy skupiny Rubellum

Hybridní: vyštipované a nevyštipované

Nevyštipované se dále dělí na: rozvětvené, drobnokvěté, kaskádovité a pompónkovité

Pozdní podzim je v našem eshopu typický výprodejem rostlin, vyberte si například trvalky za skvělé ceny

Chryzantémy jsou krásné a variabilní. Svou typickou vůní nám připomínají, že přišel opravdu podzim. Jsou vhodné i pro výsadby do nádob na balkony a terasy. Nejvíce prodávané druhy nízkého kompaktního růstu jsou však opravdu jen sezónní záležitostí, jelikož byly vypěstovány ve specifických podmínkách s řízenou teplotou a upravenou délkou dne, ošetřované trpasličím hormonem. Pokud se Vám je podaří přezimovat, tak v příštím roce už obvykle nedosahují původní výši, ale jsou vyšší. Podmínkou úspěšného přezimování je vhodná teplota a minimum vody. Substrát před další zálivkou musí být proschlý. Na zimu je zapusťte i s nádobou do záhonu, zasypte zeminou a přikryjte chvojím.

Vyštipování chryzantém

Pro kompaktní tvar a bohaté kvetení se musí chryzantémy vždy vyštipovat. Vyštipování se provádí v červnu, kolem Jana (24.6). Kde se vrcholový výhonek vezme mezi 2 prsty - palec a ukazováček a zaštípne se nehtem, tedy odstraní, v paždí listů tak, aby se tam rozvětvil a nasadil tak více květních poupat. V opačném případě se vytvoří jen jeden výhonek s jedním pukem. Nevyštípávají se velkokvěté odrůdy. Zároveň tak udržujeme kompaktní tvar, stabilní základ a květní poupata po celém obvodu. Nedělá se to nůžkami, neboť rána je obyčejně po řezu rovná a otevřená. Pokud to uděláte nehtem, výhonek zároveň zmáčknete a uzavřete a není tam tak velký prostor pro přenos infekce nebo volný prostor pro vstup houbových a jiných onemocnění.

Jak hnojit chryzantémy

Chryzantémy se nemusí hnojit ihned po výsadbě, hnojí se v průběhu roku do září - října, podle počasí. Od října se již nehnojí. Používá se hnojivo s postupným uvolňováním živin, kapalné nebo granulované.

Chryzantémy v květináči

Kromě záhonu můžete chryzantémy pěstovat také v nádobě. Vyniknou tak v době podzimní na balkoně, terase, při vstupu do domu či na parapetu okna. Rostliny lze v nádobě pěstovat dlouhodobě, pokud se potom správně zazimují. Obvykle se setkáváme s otázkami pěstitelů, že v době kvetení byly chryzantémy krásně rozkvetlé, později začaly chřadnout, po ostříhání začaly vadnout i stonky, a nakonec se celé vysušily. Ano, stává se to. Důvodů je několik.

V první řadě, je třeba si uvědomit, že většina chryzantém před 1.11. je zakoupených v obchodních řetězcích, které nemají vhodné podmínky pro pěstování, zálivku, mnohdy jsou vystaveny nevhodným podmínkám, mrazům či umělému osvětlení, procházejí změnami přes vyschnutí substrátu, následně přelití, plísně atd., tedy kupujete většinou vystresovanou rostlinu. Mnozí ji také kupujete jako krátkodobou rostlinu, tedy jen na konkrétní období, mnohdy v akci. Chryzantémy jsou však trvalky a pokud se Vám je podaří zakoupit v dobrém stavu a přezimovat, můžete se z nich těšit i další rok. Doporučujeme však nakupovat u ověřených pěstitelů, v zahradních centrech, kde se jim věnuje příslušná péče a jsou pěstovány venku po celou dobu. Před mrazy obyčejně kvetou. Chcete-li je udržet déle v květu, sledujte noční a ranní teploty a přikrývejte je, prodloužíte tak kvetení

Nemoci chryzantém

Nejčastěji trpí houbovými onemocněními, konkrétně septoriovou skvrnitostí listů. Na listech jsou tmavě hnědé až černé skvrny, tečky. Šíří se zejména za vlhkého počasí, deště, ale i při nevhodné zálivce. Proto dbejte na vhodnou výsadbu, také hustotu sponu a pro výsadbu zvolte vždy vhodné místo, dostatečně slunečné a nepodmáčené, se střídmou závlahou.

Mšice – zelené malé mšice bývají viditelné zejména na vrcholových výhoncích, dokonce i květinách. Nic estetického ale boj s nimi se dá zvládnout.

Jako postřik na mšice můžete použít Karate Zeon 5 CS.

TIP: Pokud přemýšlíte nad záhonem trvalek, přečtěte si článek o tom jak založit trvalkový záhon, stále je čas...

Pokud jste venku letnili své kaktusy a sukulenty a později jste je přenesli pod střechu terasy a balkonu, tak nyní je čas přenést je opět do bytových podmínek. Kaktusy venku zpevnily, dokonce vyrostly a také to platí pro sukulenty jako echeverie, tlustice a rozchodníky.

Mnoho pěstitelů nabralo své zkušenosti s pěstováním sukulentů v různých podmínkách a jednotně tvrdí, že pokud sukulenty vysadíte na jižní, sluncem zalitý záhon a během léta si jich nebudete téměř všímat, tak právě na podzim je nepoznáte. Růžice echeverií zvětší své hlávky a vytvoří mnoho dceřiných rostlin. Podobají se skalní růži pěstované ve skalkách. Ty se pěstují celoročně venku.

V listopadu je nejvyšší čas sukulenty znovu přesadit do nádob a pěstovat opět v zimních zahradách, na okenním parapetu s jižní orientací s minimem vláhy během zimy. Pokud na ně zapomenete a necháte je venku, zimu nepřežijí. Nadbytečná vláha, srážky a rosa nadměrně ovlivňují listy a růžice zůstávají poškozené, flekaté a opadávají.

Echeveria pěstování

Echeverie patří mezi citlivé rostliny a proto je třeba s nimi manipulovat opatrně, jinak hrozí, že během přesazování Vám lupeny budou padat na zem. Tehdy neváhejte a poklaďte je na substrát. V krátkém čase pustí kořínky. Určitě je nedávejte zakořeňovat do vody. Takovýmto způsobem se rychle rozmnožují. Pro pěstování nejsou náročné. Pokud s nimi začnete, už nebudete moct přestat.

Jak rozmnožit kaktus

Pokud chcete rozmnožit velké kaktusy dělením, nechte oddělené rostlinky alespoň jeden den zaschnout a až poté je vysaďte do suchého substrátu určeného speciálně pro kaktusy a sukulenty.

Během zimy nevyžadují téměř žádnou vodu. Pokud v bytě topíte a je tam dlouhodobě teplo, můžete jim rosit substrát. Kaktusy a sukulenty, které zimujete v místnostech s nižšími teplotami nebo v zimní nevytápěné zahradě, nemusíte zalévat vůbec. Je to důležité i pro kvetení kaktusů.

Pokud jste si je oblíbili, můžete vytvořit různé misky, do nichž vysadíte několik druhů echeverií a přidáte několik kamínků.

TIP: Orchidej je oblíbená pokojová rostlina. V našem článku se blíže podíváme jak se orchidej v bytě pěstuje.