května 2018

        Na balkoně se daří i teplomilné zelenině, mezi které patří i rajčata. Jde o liány, které dokážou narůst do výšky, proto je zaštipujeme, aby stihly včas dozrát plody, a aby byly dostatečně velké.

Pokud již máte z výsevů první přesázené rostliny, spíše než je dáte na balkon, otužujte je a přivykejte na slunce. V opačném případě hrozí popálení listů nebo křehké stonky zlomí silnější vítr.

Zkoušejte a kombinujte

Pokud jste výsevy měli označeny jmenovkami, o jakou odrůdu jde, nezapomeňte těm vyšším dodat kolíky nebo je přivázat k zábradlí balkonu. Rajčat je mnoho odrůd a každý pěstuje ty své oblíbené nebo začíná pěstovat, a proto experimentuje.

V každém případě vyžadují výživný substrát, dostatek vláhy i přihnojování. Do jedné nádoby vysaďte vždy jen jedno rajče. Pokud máte rádi koktejlové - cherry rajčátka, můžete vysadit i 2 ks vedle sebe. Vysazují se hlouběji, než byly původně pěstovány v malé nádobě.

Efektně například vynikne i kombinace žlutých a červených plodů. Rajčata za příznivých podmínek rychle rostou. Celodenní pálící slunce jim však příliš nevyhovuje. V části balkonu, kde je míníte pěstovat, zavěste rohož nebo jiný stínící prvek.

Správná péče je zárukou odměny v podobě plodů

Vyštipujte přilístky, které vyrůstají z podpaží listů a hlavního stonku. Zbytečně se pak rostlina nerozvětvuje, nežene růst do výšky a květů, ale sílu předává právě do množství a velikosti plodů. Venku pěstovaná rajčata jsou vystavena dešti, slunci, větru a proto i častěji trpí různými chorobami a škůdci. Neznamená to však, že ta Vaše budou na balkoně v nádobách v bezpečí. Jim častěji hrozí vyschnutí, spálení, natolik jsou odkázány jen na vaši péči.

Sklizeň však každého žene v před a tak vyvíjíte maximální snahu zajistit rostlinám vše potřebné, abyste měli radost z pěstování a z úrody a pak v konečném důsledku i tu pravou chuť vlastnoručně vypěstovaných plodů, jejichž chuť se nedá srovnat s těmi koupenými. Vynikající je rajčatový salát s bazalkou, či jen tak ke chlebu. Malé odrůdy uvítají i děti.

         Podlehli jste kráse těchto nádherných rostlin , které Vám učarovaly díky nádherným květům? Ještě je nepěstujete? Myslíte si , že nemáte dostatek informací o jejich nárocích na pěstování? Poradíme Vám základní pěstitelské rady, aby i Váš záhon byl zajímavý a nemusí jít zrovna o japonskou výsadbu.

Rododendrony (Rhododendron) pocházejí z Asie , ale rostou po celém světě. Rod zahrnuje až 900 druhů stálezelených až opadavých stromů a keřů. Vzhledově Vám je nemusíme zvlášť představovat. Typické jsou pro ně kopinaté, lesklé, tmavozelené listy různé délky. Pěstují se zejména pro atraktivní a voňavé květy, které vyrůstají jednotlivě nebo ve shlucích od konce jara do léta. Květy jsou různé barvy i velikosti.

Uplatnění najdou ve skalce, na záhonech, do stinného kouta, na živé ploty a neformální clony, jako solitéra. Dají se pěstovat i v nádobě na terase. Rozdělují se do několika skupin, ale nejznámější jsou 4 skupiny:

• stálezelené rododendrony,

• rododendrony Vireya ,

• azalky a

• azaleodendrony .

Většinou jde o mrazuvzdorné druhy. Kromě skupiny Vireya, které se pěstují v zimní zahradě nebo ve studeném skleníku.

Pěstování :

Vyžadují vlhké, dobře propustné, humidní kyselé půdy s podílem listovky. Je zapotřebí je vysazovat do polostínu a mělce. Nesnášejí hlubokou výsadbu a trvalý tmavý stín. Místo výsadby by mělo být chráněno před silným větrem. Po odkvětu odstraňujte odkvetlé květenství, vyloupnutím. Během kvetení dopřejte dřevinám hnojivo určené pro rododendrony. Na jaře můžete dlouhé výhony odstranit stříháním.

Nejdůležitější je podzimní a zimní zálivka během dní, kdy nemrzne. Na zimu je můžete zastlat v kořenové části listím. Zejména mladé výsadby, protože mělce koření. Bohužel je napadají  choroby a škůdci, proto jim věnujte dostatečnou péči a pravidelně je kontrolujte. Pokud rododendron na zahradě máte a nekvete, zkuste jej přesadit, začít na jaře zalévat vhodným hnojivem, doplnit mu kyselou půdu s pH 4,5 - 5,5, zkontrolovat zda je, byl zasazen mělce nebo nebyl vysazen v tmavém stínu. Pokud listy žloutnou, půda je pravděpodobné vápnitá, případně jej zaléváte tvrdou vodou s vysokým obsahem vápníku.

Jsou opravdu nádherné, proto si určitě tento keř vysaďte do zahrady.

        Pro ovocináře je květen další náročný měsíc, co se týče kontroly ovocných stromů, očkování a postřiků.

 - v tomto období dokončujeme přeštěpování ovocných dřevin

- na ovocných stěnách vyvazujeme větve

- stromečkovým dřevinám drobného ovoce zajistíme opory a dobře je připevníme

- zavlažujeme jahody, přihnojujeme, případně je můžeme podkládat slámou nebo podložkami

- vysazujeme nové ovocné dřeviny pěstované v kontejnerech

- koncem měsíce začínáme s přejímkou plodů broskví

- stále je vhodné období na prosvětlovací řez jabloní a hrušní

- jádrové ovoce ošetřujeme proti chorobám a škůdcům

- mísy kolem ovocných dřevin ponecháváme nezaplevelené a zavlažujeme

- odstraňujeme odnože na rybízu a angreštu

- větve, na kterých nejsou plody, zkrátíme

- na dokvétajících švestkách ukončíme postřik proti pilatce švestkové

- sledujeme pravidelně předpovědi počasí a v případě blížících se mrazů můžeme ovocné dřeviny, které kvetou, chránit fumigaci, mladé stromky přikrýváme

 A co zeleninová zahrada?

Na záhonech se rýsují první lístky ředkviček, hrášku, cibulky, česneku a bylinek. Pro mnohé je tento měsíc však další fází, kdy se vysévá a sází teplomilná zelenina. Nezapomeňte na mrazíky a včas ji přikryjte a ochraňte. Úroda může být ohrožena.

- vyséváme fazole, dýně, kukuřici, brambory a okurky

- sázíme celer

- v polovině měsíce vysadíme předpěstovaná rajčata a papriku, melouny, okurky

- okopáváme a ošetřujeme zasetou zeleninu na podzim

- ošetřujeme stejně zasetou zeleninu v březnu a v dubnu

- ve fóliovníku a skleníku větráme, zastiňujeme, nadále vysazujeme novou zeleninu

- ošetřujeme cibuli a česnek postřiky proti minující motýli pórové a proti plísni

- vyséváme bylinky, dělíme trsy máty, rozsazujeme šalvěj, tymián

- rané brambory ošetřujeme proti mandelince bramborové

- hrášku připravíme oporu

Na internetu se dá najít určitě hodně informací, ale samotné a zejména praktické zkušenosti s jednotlivými nádobami, v kombinaci s rostlinami už ne. Proto vám nabízíme základní popis a nejčastěji kladené otázky související s pěstováním rostlin v samozavlažovacích nádobách. Samozavlažovací nádoby se používají od roku 1980, kdy poprvé spatřily světlo světa. Byly dokonalým systémem a novinkou pro všechny dychtivé pěstitele balkónových rostlin. Používáním se však zjistilo, že ne všem rostlinám vyhovuje množství vody k množství substrátu, a proto procházely změnami až nakonec vznikly nádoby, které v 80% začali opravdu plnit účel a klidně můžete odjet i na 5 dní mimo domov.

Samozavlažovací nádoby jsou obyčejně složeny z podmisky- zásobníku na vodu, samostatné vnitřní nádoby, ve které je osazena rostlina v substrátu a knotů. Jako doplněk může být hladinoměr. Pěstování je jednoduché, úplně stejné jako v klasických nádobách, s tím rozdílem, že je třeba opravdu znát požadavky rostlin, co se týče množství vody.

Jaké jsou výhody a nevýhody pěstování v samozavlažovacích nádobách?

V zásadě platí, že i samozavlažovací nádoba může být podprůměrná nebo s vynikajícími vlastnostmi, které opravdu ovlivňují samotný růst a blahobyt rostlin. Obyčejné samozavlažovací nádoby jsou složeny z podmisky, do které se lije voda a samotné výsadbové nádoby, v níž je substrát a vysazené rostliny. Kvalitnější nádoby mají kromě 2 častí kvalitní knoty, které absorbují vodu a tím ji přivádějí ke kořenům rostliny. Rostliny následně vytvářejí bohatý kořenový systém, rychle prokoření, jsou vitální a zabezpečené vodou pro delší období.

Jaké jsou výhody a nevýhody používání samozavlažovacích nádob Lebiš?

Výhody :

- prosperující rostliny

- zálivka na více dní

- možnost pěstovat rostliny i na jižních oknech a terasách

- dlouhá životnost knotů

- knoty ve vodě neplavou, ale absorbují vodu a tím ji bezpečně dopravují i ke kořenům rostlin

- jednoduché zalévání

Nevýhody:

- nejsou vhodné pro všechny druhy rostlin

Jak často zalévat?

Záleží na orientaci vůči světovým stranám, druhovém složení rostlin v osázené nádobě, na počasí, typu nádoby, velikosti. Obecně platí, že rostliny, které čerstvě vysadíte do samozavlažovací nádoby, musíte ze začátku zalévat shora. Nemají dobře vyvinuté kořeny a také nejsou překořeněné v substrátu tak, aby dokázaly vytáhnout vodu zespodu. Zavlažovací nádoby Lebiš mají nádobu, do které nalijete i 5l vody. Ideální jsou také samozavlažovací nádoby s vypouštěcím ventilem nebo přepadem, kde při dlouhotrvajícím dešti přebytečná voda odteče. V nádobách Lebiš je toto zajištěno jednoduše, konstrukcí skládající se ze dvou samostatných dílů, kde přebytek vody přirozeně proteče mimo podmisku.

Opravdu mohu odjet na týdenní dovolenou?

Bohužel, týden je dlouhá doba na to, aby rostliny přežily v horkém létě nad 30 ° C. Vše opravdu záleží na aktuálním počasí a zejména rostlinách, které budete mít vysazené v nádobách. Muškáty nemají rádi přemokření nebo trvalý příjem vody, proto se mnohým pěstitelům zdá, že v klasických truhlících se jim daří lépe. Muškáty jsou ale schopny 1 týden při teplotě 25 ° C přežít. Jestliže jeden den v týdnu ještě prší, je to ideální. V takových nádobách muškáty uvítají, když vodu doléváte až po proschnutí substrátu. Na druhé straně petúniím, surfiniím a minipetúniím se bude mnohem více dařit v samozavlažovacích nádobách než v klasických. Milují vlhkost a dostatek vody. Doba, po kterou balkónové rostliny vydrží bez zásahu na jedno doplnění vody do zásobní části nádoby lze prodloužit přeložením truhlíku po dobu nepřítomnosti do zastíněné části, např. za zábradlí balkonu.

Které rostliny jsou pro pěstování v samozavlažovacích nádobách vhodné, a které nevhodné?

Vhodné:

- Minipetúnie

- Surfínie

- Million bells, alias minipetúnie či Calibrachoa

- rajčata

- paprika

- okurky

Méně vhodné resp. vyžadující větší opatrnost při běžném zalévání:

- muškáty

- sanvitálie

- begónie

Jaký substrát se používá do samozavlažovacích nádob?

Kvalitní substrát je také podmínkou úspěšného pěstování rostlin v těchto nádobách. Mnohé substráty jsou lehké, nenasákavé. Je nutné používat kvalitní substráty nejlépe přímo určené pro pěstování balkónovek. Mnohé již obsahují i hnojiva s postupným uvolňováním. I domácí smíchaný zahradní substrát s kompostem a rašelinou je vhodný. Pokud se vám zdá těžký, můžete jej vylepšit přidáním podílu písku nebo perlitu.

Jak hnojit rostliny v samozavlažovacích nádobách?

Výborná otázka, nad kterou se mnozí nepozastavují a vylijí hnojivovou zálivku běžně do podmisky jako vodu. Mnohdy se však stává, že rostliny si odeberou jen částečně hnojivo a část zůstane na dně nádoby, kde se později ukládá a na nádobách tak potom zůstává nepěkný povlak. Pro rostliny je výhodnější pokud použijete tyčinková hnojiva nebo granulovaná hnojiva s postupným uvolňováním. Hnojiva však musí být vhodně použity a položené na vlhký substrát. Mladé, právě vysazené rostliny do nového substrátu se první měsíc hnojit nemusí. Mají dostatek živin ze substrátu. Později, když se již začínají vyvíjet květní pupeny, je vhodné použít tyčinkové hnojivo nebo kapalné hnojivo. Osvědčily se nám také hnojiva krystalická jako Ferty a Kristalon květ a plod.

Mohu v takových nádobách pěstovat i zeleninu?

Ano, samozřejmě. Výborně se daří zejména plodové zelenině jako paprice, okurkám a rajčatům.

Musí mít nádoby i hladinoměr?

Závisí na konstrukčním řešení samozavlažovacího truhlíku. Pokud je pouhým okem přístupný pohled na hladinu vody v nádobě, není nutný doplňkový hladinoměr, na rozdíl od nádoby, kde je voda zcela skryta uvnitř.

Mohu v takových nádobách pěstovat i interiérové rostliny?

Pro interiérové rostliny jsou samozřejmě také samozavlažovací nádoby. Některé jsou opravdu zajímavé a designové. S nimi si návrháři dali svou práci a opravdu si dokážete vybrat podle velikostí, barevného provedení. Fungují na stejném principu. Skládají se z 2 nádob, kde jedna tvoří vnitřek nádoby pro rostlinu a substrát v dolní části, knot a vnější obal je právě ten designový. Obyčejně bývají vybaveny i hladinoměrem a nalévacím otvorem. Nevýhodou je, že takové květináče nemají přepad, takže s letněním venku si dávejte pozor zejména v deštivém období.

http://www.rostlinky.cz/samostatne-knoty-pre-system-lebis-bal-5-ks.html

http://www.rostlinky.cz/truhlik-lebis-60-cm-biely.html

http://www.rostlinky.cz/kos-lebis-na-balkon-60-cm-biely.html

http://www.rostlinky.cz/doplnky/hranty/samozavlazovacie.html

        Pokud chcete mít jistotu v úspěšném dopěstování této zeleniny, předpěstujte si ji. Semena vysévejte po jednom do větších misek od hořčice nebo smetany. Již brzy Vás překvapí 2 děložní listy, které jsou pro okurky a tykvovité rostliny typické.

Nakládačky se pak vysazují 7 - 8 ks na m², salátové okurky 3 - 6 rostlin na m². Výborně se pěstují na síti. Plody nejsou znečištěny, okurky lépe kvetou, jsou dostupné pro včely a také se lépe sklízejí.

Vhodné je také předpěstovat melouny, dýně a tykve. Nezapomínejte si výsevy označit, protože tykvovité rostliny mají téměř nerozeznatelné děložní listy. Na malou plochu vysaďte jen jeden druh tykve. Mnoho z nich se plazí na několik metrů. Pokud je v blízkosti strom, dokážou se vyšplhat až do koruny.

Na1 m² vysaďte jen jednu dýni ´Hokaido´. Cukety rostou obvykle v kompaktním tvaru a na1 m²se vejdou i 2 rostliny. Melouny a dýně se pěstují zejména v teplých jižních oblastech. Daří se jim tehdy, pokud jsou pěstovány na černé textilii nebo fólii. Zamezí tím růstu plevelů a budoucí plody se nebudou dotýkat přímo půdy, nebudou zahnívat a vždy budou čisté.

V malé zahradě však nemůžete pěstovat všechno. Proto si vybírejte plodovou zeleninu zejména podle prostoru, chuti a možností zpracování. Pokud máte rádi okrasné dýně, také si je můžete předpěstovat a vysadit do záhonu do pozadí a můžete je nechat pnout se na pletivový plot nebo volně růst z okrasného záhonu. Barevné mini tykvičky jsou vhodné do aranžmá, podzimních věnečků a jako dekorace do proutěných košů a misek.

        Kdo by je neznal, kdo by je nemiloval. Mají noblesní elegantní vzhled a atraktivní vůni. O barvách ani nemluvě. Mají všechny barvy kromě modré a fialové. Navíc si je může dovolit pěstovat každý. Jsou to ideální v létě kvetoucí trvalky (cibuloviny), které nejsou náročné na pěstování. Samozřejmě existují i druhy, které jsou na pěstování náročnější. Přinášíme Vám zajímavé informace o jejich pěstování a využití v záhonech. Na to, aby dokonale vynikly, jsou předurčeny na solitérní pěstování nebo pěstování ve smíšených záhonech v hnízdech. Nezapomeňte, že jde o velmi rozsáhlý rod, který je variabilní i výškou. Některé druhy dosahují výšky jen 20 cm, jiné naopak až 2 metry.

Rozdělují se na několik skupin a od toho se odvíjejí i nároky na pěstování:

Asijské hybridy - nejvíce pěstované a prodávané. Dorůstají do výšky 60 -120 cm a kvetou v červnu až v červenci.

Martagon hybridy - vyžadují polostín, vápenaté půdy, květy jsou jemných a nepříliš nápadných barev a dorůstají do výšky i 2 m.

Candidum hybridy - málo pěstované druhy.

Americké hybridy - původem z Ameriky. Dorůstají do výšky 120 -200 cm a barva květů je červená, oranžová, žlutá až skvrnitá.

Longiflorum hybridy - méně pěstované v zahradách. Jsou předurčeny na řez a rychlení.

Trubkovité hybridy - v zahradách pěstované. Dorůstají do výšky i 2 m, květy jsou miskovité, trubkovité, ploché a barevné. Daří se jim docela dobře i v zimě. Kvetou od července do září.

Orientální hybridy - východoasijští kříženci, kteří vyžadují mírnější klima, méně vláhy, lehké a kyselé půdy. Vysoké jsou do 180 cm a květiny kvetou v srpnu až září.

Původní druhy - tam patří například lilie královská, lilie bílá, lilie dlouhokvětá.

Zahradníci však rozdělují lilie i podle typu květů na trubkovité, miskovité, turbanovité.

Výsadba:

Lilie nemají na cibulích ochranné slupky jako hyacint, narcis nebo tulipán, a proto jsou náchylnější na vyschnutí. Uchovávají se tedy na chladném a tmavém místě. Vysazují se na podzim. Během sázení buďte opatrní. Cibule je křehká a nemělo by se z ní nic ulomit. Rány vzniklé na cibulích mohou způsobit různé infekce a hnilobu. Pokud jsou cibule před výsadbou zvadlé, namočte je na 24 hodin do vody. Cibule jsou obyčejně velké cca 10 cm, proto potřebují být ve hloubce minimálně 20 cm.

Mají rádi kypré a zároveň provzdušněné půdy a povrch s mulčem. Nejvíce jim škodí zimní a jarní přebytečná vláha. Pokud máte na pozemku příliš těžkou a zamokřené půdu a chcete pěstovat lilie, vyhlubte dostatečně velkou jámu i50 cm, dno vysypte drenážní vrstvou a až poté vysazujte do vhodného substrátu s příměsí rašeliny. Nepoužívejte na takové půdě geotextilii. Lilie dále nesnášejí zálivku na list a květ. Mohou se vysadit i na jaře. Orientálním druhům se daří i v nádobě.

Lilie jsou předurčeny na řez a i velmi oblíbené. Nezapomeňte odstranit tyčinky s prašníky, abyste si neušpinili oděv nebo ubrus v bytě. Dobře a rychle se rozmnožují dceřinými cibulemi.

Kombinace, použití:

Světlé barvy květů vyniknou před tmavým pozadím jehličnanů. Nízké druhy ve skalce a v nádobě. Tmavé druhy jsou zajímavé v trvalkovém záhoně s bíle kvetoucími trvalkami. Pokud máte velký prostor, můžete je vysadit i vedle domu nebo plotu do souvislého pásu. Během kvetení se Vám naskytne nenahraditelný pohled na množství květů a vůní. Dobře se kombinují i s okrasnými travami. Pozor však na pestrobarevné kombinace, které již nepůsobí esteticky.

        Ovoce plného vitamínů není nikdy dost. Nejchutnější jsou pro každého jiné, ale z drobného ovoce opravdu osvěží sladkokyselé ostružiny a zajímavé netradiční plody - zimolez kamčatský, který je zajímavý chutí a jednoduchým pěstováním.

Pěstováním zimolezu můžete získat více než jen plody. Je to zajímavý keř drobného ovoce, který se nepěstuje v zahradách běžně, ale momentálně je velmi oblíbený a stále častěji se vysazuje. Kvete brzy na jaře bílými hvězdovitými květy. Pro kvalitní úrodu potřebujete minimálně 2 rostliny, kde jedna z nich bude vhodným opylovačem. Výhodou pro mnohé pěstitele je fakt, že se nemusí pěstovat v kyselé půdě, ale vyžaduje běžnou zahradní zeminu propustnou a nejlépe s podílem humusu. Místo vybírejte na slunci nebo v polostínu. Už v květnu můžete sesbírat plody, které jsou podlouhlé, tmavomodré až fialové, s borůvkovou chutí. Sklizeň očekávejte v druhém roce po výsadbě. Pomocí těchto keřů můžete vytvořit i živý plot. Nezapomeňte na vydatnou zálivku zejména v letním období. Pokud se Vám zdá, že listy schnou, vytvořte zástěnu proti prudkému a přímému slunci.

Ostružiny byly oblíbené již v minulosti, nevýhodou byly jen pichlavé výhonky, které komplikovaly sběr. Nyní trh nabízí i odrůdy bez trnů ve stejné, dokonce v lepší kvalitě plodů. Jsou to velké tmavé a šťavnaté plody s širokým využitím. Vyžadují běžné zahradní podmínky, řez, vyvazování na drát a zalévání. Můžete je pěstovat i v malé zahradě na kovové konstrukci s dráty. Výborně se sklízejí a nezaberou extra mnoho místa. Vyzkoušejte ostružinový džem, sirup nebo si nechte pár na zmrazení. V zimě si uděláte chutný ovocný koktejl.

        Každý správný zahradník má v oblibě slunečné dny v zahradě a zároveň už netrpělivě čeká na blahodárný déšť, který je pro rostliny prospěšný a nejlépe dokáže zalít všechny porosty. Proto je nutné uměět nasbírat dostatek dešťové vody i na dobu, kdy déle neprší.

Ideální jsou sudy na dešťovou vodu umístěné pod svody s vlastním ventilem a spony, když je sud plný. Ve většině případů však takové sudy nedokážou pokrýt potřebu v letních parných dnech. Proto, pokud máte možnost nebo máte na zahradě starou nepotřebnou a nevyužívanou žumpu, vyčistěte ji a svody ze střechy pomocí trativodu zaveďte až do žumpy, kde utvoříte zásobník dešťové vody. Pak stačí zajistit jen výkonné čerpadlo a dostanete tak dešťovou vodu opět na povrch a rostlinám dopřejete déšť v umělé formě.

Pokud musíte zalévat rostliny městskou vodou nebo vodou ze studny, je důležité vědět jak zalévat, abyste neminuli hodně vody a aby to mělo pro samotné rostliny a trávník smysl. Rostliny a dřeviny, které zaléváte, musíte zalévat vydatně, dlouho, aby se voda vsákla až ke kořenům a vytvořila si jakýsi zásobník. Pak stačí zalévat každý třetí den a rostliny jsou v pořádku.

Pokud zaléváte mělce a denně, je to pro rostliny jen horší. Rostliny tak vytváří kořeny jen v horní části, protože se tam drží největší vlhkost. Nešetříte tak vodou a máte každovečerní nebo ranní práci se zaléváním. Navíc jsou pak rostliny nestabilní, mělce kořenící a také náchylné na mráz v zimním období. Dřeviny, jehličnaté i listnaté, či čerstvě vysazené, je třeba zalévat v zimním období i ve dnech bez mrazů. Dostatek vláhy je zárukou přezimování rostlin. Spousta lidí si myslí, že daná rostlina zimu nepřežila, protože vymrzla. Možná, ale 80% rostlin vyschla z nedostatku závlahy.

Pokud zaléváte studniční vodou i balkonové rostliny, není to vhodné řešení. Voda je studená, tvrdá. Nechte si ji odstát ve vědrech nebo použijte dešťovou vodu, která má teplotu vzduchu a je pro rostliny i prospěšná.

Trávník patří mezi nejžížnivější porost v zahradě. Ale pokud ho přelijete, také nebude pěkný. Navíc, půda se stane nepropustnou, vytvoří se hodně mechu a vzniknou v trávníku prázdná místa. Trávník je třeba vydatně zalévat několikrát do týdne, nejlépe regulovatelnou automatickou závlahou.