května 2019

         Květen je nejkrásnější jarní měsíc, kde nás ještě mohou potrápit poslední mrazíky. V období  "třech zamrzlých" a někdy ještě na Urbana. Po těchto dnech se už můžeme spokojeně pustit do výsadby každého druhu. Květnové období je charakteristické kvetením třešní, jabloní, šeříku, mandlí a když zafouká vítr, padá na zem květinový déšť. V zahradě jsme mnohem častěji než dříve, nakolik si to sama zahrada vyžaduje a na druhé straně, což je příjemnější, než si posedět v křesle či v houpací síti pod korunami stromů?

Kvetou konvalinky, macešky, srdcovka, lupy, máky. Opravdu romantické rostliny, které by neměly chybět v žádném záhoně. Nabízíme Vám několik důležitých tipů a rad do zahrady, aby byla ještě krásnější a zdravější.

Okrasná zahrada

Je pro mnohé tím nejdůležitějším v zahradě. Dokonalé záhony a trávník vynikají jen tehdy, když jsou upraveny.

- zakládáme nový trávník a starší trávník ošetřujeme, přihnojujeme

- dokončíme provzdušnění trávníku

- doséváme prázdná místa v trávníku

- volné plochy připravíme na výsadby a výsevy, pravidelně plejeme

- na volnou plochu vysazujeme předpěstované letničky

- můžeme vysévat letničky do volné půdy i ty, které nesnášejí přesazování - jako slunečnice

- vysazujeme hlíznaté rostliny, mečíky, jiřiny, acidantery, kany

- před výsadbou hlíznatých rostlin zkontrolujeme hlízy a odstraníme nahnilé nebo jinak poškozené

- z jarních cibulovin odstraňujeme odkvetlé květy

- trsy sněženek můžeme rozdělit

- pokud jsme drobné cibuloviny pěstovali přímo v trávníku, počkáme na jejich zatažení a až poté sekáme

- na okna a balkony do nádob vysazujeme okrasné rostliny a balkonovky a už je ponecháme trvale na místech, kde je chceme pěstovat

- v druhé polovině měsíce vyložíme rostliny na terasy a balkony, zazimované rostliny také

- zakládáme nové záhony, vysazujeme okrasné dřeviny a keře, trvalky a letničky

- místa po odkvetlých jarních cibulovinách doplňujeme letničkami nebo dvouletými rostlinami

- nakupujeme exotické dřeviny, balkónové rostliny a jiné trvalky do záhonů nebo do nádob

- přihnojujeme růže a okrasné dřeviny

- popínavým rostlinám připravíme treláže a opory na popínání

- zakládáme jezírka, vysazujeme vodní rostliny a lekníny

- stříháme dřeviny kvetoucí na jaře, po odkvětu, např. zlatice, zákuly, trojpuk, tavolníky

- vysoké trvalky vyvazujeme

- zakládáme květinové louky

- pravidelně zaléváme a sekáme trávník

- zaléváme všechny rostliny v zahradě

- vysazujeme jehličnany s kořenovým balem

- připravíme místa na grilování a opékání

- doplňujeme mulčovací kůru na záhony

Ovocná zahrada

Pro ovocnáře je květen další náročný měsíc, co se týče kontroly ovocných stromů, očkování a postřiků.

- v tomto období dokončujeme přeštěpování ovocných dřevin

- na ovocných stěnách vyvazujeme větve

- stromečkovým dřevinám drobného ovoce zajistíme opory a dobře je připevníme

- zavlažujeme jahody, přihnojujeme, případně je můžeme podkládat slámou nebo podložkami

- vysazujeme nové ovocné dřeviny pěstované v kontejnerech

- koncem měsíce začínáme s přejímkou plodů broskví

- stále je vhodné období na prosvětlovací řez jabloní a hrušní

- jádrové ovoce ošetřujeme proti nemocem a škůdcům

- mísy kolem ovocných dřevin ponecháváme nezaplevelené a zavlažujeme

- odstraňujeme odnože na rybízu a angreštu

- na dokvétajících švestkách ukončíme postřik proti pilatce švestkové

- sledujeme pravidelně předpovědi počasí a v případě blížících se mrazů můžeme ovocné dřeviny, které kvetou chránit fumigaci, mladé stromky přikrýváme

Zeleninová zahrada

Na záhonech se rýsují první lístky ředkviček, hrášku, cibulky, česneku a bylinek. Pro mnohé je tento měsíc však další fází, kdy se vysévá a sází teplomilná zelenina. Nezapomeňte na mrazíky a včas ji přikryjte a ochraňte. Sklizeň může být ohrožena.

- vyséváme fazole, dýně, kukuřici, brambory a okurky

- sázíme celer

- v polovině měsíce vysadíme předpěstované rajčata a papriku, melouny, okurky

- okopáváme a ošetřujeme zeleninu zasetou na podzim

- ošetřujeme stejně zeleninu zasetou březnu a v dubnu

- ve fóliovníku a skleníku větráme, zastiňujeme, nadále vysazujeme novou zeleninu

- ošetřujeme cibuli a česnek postřiky proti vrtálce pórkové a proti plísni

- vyséváme bylinky, dělíme trsy máty, rozsazujeme šalvěj, tymián

- rané brambory ošetřujeme proti mandelince bramborové

- hrášku připravíme oporu

Klimatické podmínky

Pěstované růže mají různou odolnost vůči klimatickým podmínkám, v nichž se pěstují. Nejotužilejší jsou tzv. botanické druhy, po nich jsou sadové (hybridní) růže. V méně příznivých klimatických podmínkách je třeba větší pozornost věnovat zazimování. Jde zejména o to, aby po roztání sněhové přikrývky přečkaly bez poškození pozdní jarní mrazíky a značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí při intenzivním slunečním záření.

Půda

Růže dobře rostou v hluboké písčitohlinité lehčí, a ne příliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zalévání má dobře přijímat vodu. Důležité je zásobení půdy humusem. Nevhodné jsou půdy těžké jílovité, trvale zamokřené bahnité nebo studené, kamenité nebo velmi mělké půdy. Růžím se nedaří ani v půdách velmi kyselých nebo celkově písčitých, nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny vyplavují do spodních vrstev. Těžké půdy se vylepšují přidáním rašeliny, kompostu, rašelinových substrátů. Propustnost se zlepší přidáním písku, popela, pomůže i rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který se v těžších půdách nezaryje příliš hluboko. Velmi kyselé půdy se upravují přidáním práškového vápna nebo silně převápněného kompostu. Většina růží se očkuje na hluboce zakořeňující podnože, které nesnášejí vysokou hladinu podzemní vody. Ta způsobuje žloutnutí listů a podporuje výskyt černé skvrnitosti. V takových případech je nevyhnutelné pozemek odvodnit. Růžím vyhovuje občasné zavlažení, zejména v období sucha. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je asi 1 m.

Světlo a teplo

Při celodenním oslnění růže velmi rychle odkvétají a u jižních zdí budov trpí na sluneční úpal a sucho. Ušlechtilé růže nejlépe rostou při teplotách 15-22 °C. Pokud teplota vystoupí nad 25 °C a vedra trvají déle, květy blednou a i tmavě kvetoucí kultivary mají dokonce popálené korunní lístky. Na svahovitých pozemcích se Růže daří růžím na jihozápadním nebo západním svahu. Růžím se daří i v krátkodobém stínu vyšších stromů, nesnesou ale přistínění po většinu dne. V úplném stínu u severních zdí budov a na strmých severních svazích se žádným růžím nedaří. Více tu trpí chorobami a škůdci, dřevo nevyzrává a mnohem snadněji namrzá. Růže se také nemají vysazovat do těsné blízkosti stromů, zejména takových, jejichž kořeny velmi ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jasany a p. V zahradách se růže nevysazují do bezprostřední blízkosti jahod, salátu a jiné zeleniny nebo keříků drobného ovoce. V pravý čas by se totiž nedaly provést ochranné postřiky. Růžím škodí i trvalý průvan, který vzniká na rozích budov a na volných místech mezi domy, ale nevyhovují jim ani uzavřené polohy na obestavěných dvorech nebo zahradách oplocených vysokými zdmi. Proudění vzduchu je velmi důležité v boji proti houbovitým chorobám a živočišným škůdcům.

Výsadba

Důležitá je hustota vysazování růží, která závisí na vzrůstu a kultivaru. Slabě rostoucí kultivary se sází ve vzdálenosti 0,3 – 0,4 m, silněji rostoucí kultivary ve vzdálenosti 0,5 m a víc. Mezi stromkovými růžemi se dodržuje vzdálenost nejméně 1 m a je třeba nechat i dostatek místa na sklánění růžového stromku při zazimování. Specifickou skupinu tvoří popínavé růže. Vzdálenost vysazování těchto růží závisí na vzrůstu kultivaru, ale i na způsobu použití. Minimální vzdálenost bývá 1,2 m, ale někde to může být i víc než 2 či 3 m podle okolností. Podobně i u sadových růží je nutné hustotu výsadby přizpůsobit velikosti a tvaru vysazovaného kultivaru. Růže se vysazují od října do dubna, pokud není zamrzlá půda. Při podzimní výsadbě vytvoří růže ještě před příchodem mrazů jemné kořínky a na jaře mají potom určitý náskok. Nevýhodou podzimního vysazování ale je, že vysazené rostliny jsou vystavené mrazům. Jarní vysazování se nedoporučuje do zamokřených těžkých půd. Příliš teplé počasí hned po vysazení je pro sazenice nebezpečné. Vysazování stromkových růží je lepší odložit na jaro, protože jejich spolehlivé zazimování je pracné. I ve vysokých polohách s častými mrazy se růže vysazují raději na jaře. Připravené sazenice se nesmí nechat volně ležet na slunci a jejich kořeny je třeba chránit před větrem. Když jsou keře částečně zaschlé, celé rostliny je nejlepší ponořit do vody. Při podzimní výsadbě se seřezávají jen konce nalomených nebo poškozených větviček a ponechá se tři až pět nejsilnějších větviček. Na jaře se tyto výhonky zkrátí na několik pupenů. Při jarní výsadbě se při vysazování odstraní nepotřebné výhonky a ponechané se zkrátí podle síly na dva až tři pupeny. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu, lze nechat i více pupenů. Poškozené kořeny je třeba odstranit a zbývající se zkrátí asi o polovinu. Růže se nevysazují na okraj záhonu, ale nejméně 25 cm od něj. Po vytyčení vzdálenosti mezi rostlinami je třeba vyhloubit jámy o rozměrech 40 x 40 x 40 cm. Na dno je nutné navršit kopeček kompostové zeminy, v žádném případě se ale nepřidávají průmyslová ani jiná hnojiva. S přihnojováním je potřeba začít až v dalším roce po výsadbě. Při vysazování se kořeny nesmějí násilně ohýbat. Rozloží se do jamky volně tak, aby směřovaly dolů a sazenice se podrží tak vysoko, aby místo štěpení bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Jamka se naplní do dvou třetin zeminou, přitlačí se, aby přilehla ke kořenům a rostlina se zalije vodou. Důkladná zálivka je nevyhnutelná zejména při vysazování na jaře. Když se voda vsákne, zemina se doplní a potom nahrne do výšky 20 cm. Před příchodem mrazů je nutné tuto vrstvu ještě zvětšit. Na jaře chrání nahrnutá zemina rostlinu před účinky slunce a vysušujícím větrem. Po uplynutí asi tří týdnů po jarním vysazování se doporučuje navršenou zeminu opatrně odstranit. Na podzim vysazované růže se odkrývají začátkem dubna. Popínavé růže se sázejí ještě o něco hlouběji, tak, aby místo očkování bylo asi 10 cm pod povrchem půdy. Při výsadbě popínavých růží ke zdi se růže sází nejméně půl metru od ní a šikmo se přivazují ke stěně. Stromkové růže se sází ke kůlům, protože slabý kmen by nevydržel hmotnost obrostu. Kůl má být dostatečně pevný a sahat až do koruny, aby se nevylomila ani při prudké vichřici. Stromek se vysazuje v šikmé poloze, odkloněný od opory asi o 30° na tu stranu, kam se bude na zimu vždy ukládat. Lehčímu ohýbání stromku přispěje i mělčí vysazování.

Řez

Růže nezacelují rány pomocí závalu jako některé ovocné dřeviny, ale jen jim zasychá dřevo i kůra kolem místa řezu. Řez se proto musí dělat 5 až 8 mm nad zdravým pupenem, aby nevyschl. Nůžky musí být velmi ostré, aby pletiva větvičky nerozdrtily. Řezná plocha má být skloněná směrem od pupene, aby voda nestékala přes pupen.

Hlavní řez růží se dělá zásadně na jaře po přezimování. Cílem jarního řezu je: – vytvarovat keř do pravidelného tvaru a omezit jeho růst v nežádoucím směru, – dopěstovat co nejkrásnější velké květy na dlouhých stoncích nebo více menších květů na větším počtu výhonků, – prodloužit život celého keře stálým zmlazováním a odstraňováním starých výhonků, čímž se povzbudí růst mladých bujných výhonků. Každá skupina růží se řeže jinak. Velkokvěté růže na záhonech se seřezávají na 3-6 pupenů na jednom výhonku. Slabé výhonky se zkracují víc, silné méně. Pokud z keře plánujete získat květy do vázy, růže se řežou hlouběji a ponechávají se 3-4 pupeny. Vyroste tak méně silných výhonků s velkými pěknými květy. U mnohokvětých růží se ponechává 3-6, v některých případech ale až 8 pupenů, což závisí především na kultivaru a stavu rostliny. Popínavé růže se řežou tak, aby vytvořily co nejvíce mladých, bujně rostoucích výhonků, z nichž popínavá růže druhým rokem kvete. U jednou kvetoucích popínavých růží se na jaře zkracují jen tenké konce výhonků, které jsou obyčejně namrzlé a hlavní řez se provádí hned po odkvětu. Tehdy se odstraní přestárlé výhonky, tj. výhonky starší než čtyři roky, až u povrchu půdy. Remontantní (vícekrát kvetoucí) kultivary popínavých růží v dolní části keře vyholují, proto se řežou tak, že se odstraní jeden nebo dva staré výhony nad zdravým pupenem blízko povrchu půdy. Sadové růže většinou nepotřebují žádný řez. Jejich keře se jen prosvětlují a konce slabých nebo přeschlých výhonků se zkracují.

Růže Miniaturní

růže se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat. Stromkové růže se řežou tak jako keříčkové, spíš hlouběji, aby se omezil objem a hmotnost koruny. Je třeba dbát na to, aby nový výhonek přispěl k dokonalému vytváření koruny.

Letní řez

Při letním řezu se zkracují jednotlivé příliš bujné výhonky, hlavně u keříků velkokvětých růží a u stromkových růží. Letní řez podporuje tvorbu dalších květů. Pokud se odstraňují odkvetlé květy až po opadání lístků obyčejným odštípnutím květního stonku tak, jak se to dělá u narcisů, tulipánů a pivoněk, je to zásadní chyba. Nový výhonek bude umístěný příliš vysoko a bude slabý, tenký a ohebný. Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržovat zásady správného letního řezu. Odkvetlý květ se má odstranit ještě před úplným opadáním lístků, tj. hned, když ztratil estetický vzhled. Velkokvětým růžím s odkvetlým květem je třeba odřezat i část stonku s neúplnými listy (trojčetnými) a s jedním listem úplným (pětičetným). Pupen ční vždy směrem ven stejně jako při jarním řezu. V září a později na podzim se růže zkracují minimálně a neřežou se ani růže s dlouhými stonky do vázy, aby dřevo vyzrálo a umělo se bránit proti mrazu. U remontantních popínavých růží podporuje letní řez opětovné bohatší kvetení.

Kypření

Růže vyžadují nakypřenou a nezaplevelenou půdu, proto mělká okopávka a časté kypření ušetří mnoho hnojení a zálivky. Zkypřená vrchní vrstva chrání hlubší vrstvy půdy před vyschnutím. Hlubokým kypřením se ale může rostlinám i uškodit, proto se obdělává jen do hloubky 10 cm. Zbytečně se mezi růže nemá šlapat, hlavně když je povrch půdy vlhký. Po každém nevyhnutelném vkročení je třeba půdu prokypřit. S blížícím se podzimem je nutné omezit kypření půdy, aby se zastavil růst a obnovování výhonků. Takto jsou růže připravené na úspěšné přezimování.

 Mulčování

Pro růže je velmi výhodné mulčování čili nastýlka. Záhon se zakrývá vhodným materiálem, např. listím, pokosenou trávou, rašelinou, dřevěnou kůrou nebo štěpkou. Ušetří se tím na delší období kypření půdy a také se nemusí tak často zalévat.

Zaštipování

Raným zaštipováním se upravuje růst příliš bujných výhonků. U výhonků, které by měly kvést v průběhu května, se mladý výhonek zaštipuje na 3-4 pupeny. Růže má potom více květů, ale kvete trochu později.

Hnojení

Na přihnojování růží se používají převážně složená kombinovaná hnojiva, tj. hnojiva obsahující různé živiny ve správném poměru. Růže jsou citlivé na vyšší obsah solí v půdě, proto se zejména na těžších půdách nesmí hnojiva předávkovat. Kořeny růží nesmí přijít nikdy do styku s čerstvou chlévskou mrvou, která by způsobila uhynutí zejména mladých sazenic. Drůbeží trus je vydatné hnojivo hlavně ve formě hnojivové zálivky, používá se ale velmi zředěný výluh zkvašeného trusu. Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. V půdách vylepšených rašelinou vytvářejí růže bohatší kořeny. Z organických hnojiv je nejlepší kompost, který se růžím přidává kdykoliv, ale zejména v předjaří, ještě před odstraněním zimní přikrývky. Na záhon se pokládá v síle asi 5 cm a mělce se zapracovává do vrchní vrstvy půdy.

Čas hnojení

Rozvrh hnojení by měl vypadat následovně.

1. Brzy v předjaří, jak to dovolí počasí, ještě před odkrytím růží (např. kompostem)

 2. Asi v polovině května, když růže začínají vytvářet pupeny, po dešti nebo po zavlažování, se přihnojí roztokem rychle působícího kapalného hnojiva. Každý keř se zalije 3 litry roztoku.

3. Koncem června se hnojivová zálivka stejným způsobem opakuje, opět na dobře zavlaženou půdu. 

4. Koncem října až začátkem listopadu se růže mají přihnojit draselnofosforečným hnojivem pro lepší vyzrání pletiv a zvýšení odolnosti vůči mrazu.

Růže lze hnojit i na list speciálními hnojivy pro listovou výživu rostlin, v deseti až čtrnáctidenních intervalech, tři až čtyřikrát za vegetační období.

Zavlažování

Růže potřebuje nejvíc vody v období nejintenzivnějšího růstu, tedy od jarního pučení a po prvním odkvětu, když začíná růst nových výhonků. Na zavlažování je třeba myslet už při kypření půdy, proto se vytvářejí mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda neodtékala ze záhonů, ale vsákla tam, kde je potřebná. Nezavlažuje se za prudkého slunečního záření. Při závlaze je nutné dbát na to, aby se voda nedostala na listy. Důležitá je i vydatná závlaha ještě před začátkem mrazů. Nebezpečí stupňují teplé slunečné dny v únoru a v březnu, když nadzemní části rostlin odpaří značné množství vody, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzává. Proto pokud je suchý podzim, je třeba růže vydatně zalít ještě před prvními mrazy.

Přezimování

Pro úspěšné přezimování je důležitý výběr odolných kultivarů. To platí hlavně pro popínavé růže, které se jen těžce dají zakrývat. U nás se musí většina pěstovaných růží chránit před mrazem přikrytím, nejlépe ornicí. Drobný mráz růžím neuškodí a přispěje k opadu listí. Růže stačí přikrýt před nástupem trvalých mrazů, případně mrazů silnějších než – 8 °C. Keříkové růže se přikrývají do výšky asi 20-30 cm. Nahrnutá zemina má proniknout mezi výhonky tak, aby nevznikaly dutinky, kde by mohlo mrznout nebo by se mohly rozmnožit plísně. V chladnějších podmínkách se osvědčí dodatečné přikrytí půdy jehličím.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Dobře ošetřované rostliny jsou odolnější vůči napadení chorobami a škůdci, proto je dobré dodržovat všechny pěstitelské rady. Rychlou a účinnou ochranu umožňují vhodné a včas použité chemické přípravky. Vhodným obdobím na postřik je pozdní odpoledne, když sluneční záření slábne a není třeba se obávat popálení listů. V zamračených dnech se může stříkat kdykoliv, ale vždy za bezvětří. Roztok má být jemně rozptýlený, proto se postřik neprovádí z malé vzdálenosti přímo na listy. Je třeba dodržovat stanovené ředění přípravků, neboť větší koncentrace může způsobit značné škody. Přípravky je potřeba střídat, hlavně organické. Při aplikaci je třeba dbát nejen na to, aby se rostliny nepoškodily, ale i na vlastní bezpečí. Je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření podle návodu a používat ochranné pomůcky.

Miniaturní růže se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat.