Cibulové rostliny - návod na pěstování

Většina cibulových a hlíznatých rostlin při pěstování vyžaduje slunečné umístění nebo jen lehký polostín. Rostliny pěstované v takových podmínkách jsou větší, krásnější a hlavně zdravější.

Cibuloviny do polostínu

Do polostínu se vysazují jen sasanky (Anemone blanda), hlíznaté begónie, bramboříky, ladoničky (Chionodoxa), talovíny (Eranthis), kandíky (Erythronium), řebčík kostkovaný (Frittilaria meleagris), sněženky (Galanthus nivalis), bledule (leucojum), některé lilie a ladoňka sibiřská (Scilla siberica).

Jak sázet cibuloviny

Cibulovým a hlíznatým rostlinám vyhovuje většina půdních typů mimo suché, písčité půdy, půdy se štěrkovým podložím, kde trpí v létě rostliny nedostatkem vláhy. Cibulovinám se nedaří ani na těžkých a zamokřených půdách.

Nejvhodnější jsou písčitohlinité, propustné, neutrální až slabě alkalické půdy s vyšším obsahem humusu a živin. Při přípravě půdy pro cibuloviny je třeba se vyvarovat přidávání čerstvého nezetlelého hnoje do půdy, protože způsobuje zahnívání cibulí.

Půdu pro cibulové a hlíznaté rostliny je potřeba zrýt do hloubky minimálně 20 až 25 cm (tj. asi 1 rýč) aspoň 10 až 14 dnů před plánovaným vysázením. I pro cibuloviny, jež se vysazují na jaře, je lepší připravit pozemek už na podzim rytím. Do lehkých a vysychavých půd se může přidat pro zlepšení retenční schopnosti rašelina, těžší půdu naopak vylepší přidané piliny, perlit, případně písek. Průmyslová hnojiva pro cibuloviny se přidávají do půdy jeden až dva týdny před samotnou výsadbou rozhozením po povrchu a následným mělkým zapracováním do povrchové vrstvy půdy. V průběhu vegetace jsou potom hnojiva splavovaná zálivkovou, ale i dešťovou vodou ke kořenům cibulí.

Hloubka a termín vysázení závisí na jednotlivých druzích cibulovin. Všeobecně hloubka vysázení by měla odpovídat asi dvojnásobku výšky cibule nebo hlízy. Drobnější cibule je tedy potřeba vysazovat vždy mělčeji než ty větší. Na těžších a hlinitých půdách je vhodné zmenšit hloubku vysazování asi o 2 až 3 cm, zatímco na lehkých půdách se cibule sází naopak asi o 2 až 3 cm hlouběji. Stejně tak i na čerstvých zkypřených a neslehlých záhonech zasadíme cibule o něco hlouběji. Výsadba cibulovin ve skupinách působí vždy mnohem přirozeněji a estetičtěji než řádková výsadba. Pri vysazování se doporučuje sázet cibule do brázdiček s rovnoměrnou hloubkou. Při výsadbě do různé hloubky se cibule později vyvíjejí nerovnoměrně, mají rozdílnou dobu růstu a kvetení. Vegetační vrcholy cibulí musí při vysazování směřovat vždy kolmo vzhůru. Šikmo nebo dokonce naopak vysazené cibule pučí vždy později, nepravidelně a vyrůstají z nich slabší rostliny.

Vyberte si zdravé a kvalitní cibulky květin z našeho eshopu

Např. sasanky (Anemone) při vysázení naopak většinou ani nevypučí a uhynou. Po výsadbě povrch záhonu urovnáme a vydatně zalijeme. Za slunečného počasí můžeme zálivku opakovat. Na podzim vysázené cibuloviny stihnou v takovém případě do příchodu prvních mrazů dobře zakořenit, na jaře vysázené cibuloviny zase rychleji pučí a vyrůstají.

Ošetřování cibulovin během vegetace

Po vypučení rostlin je nutné povrch záhonu zkypřit, čímž se zabrání tvorbě přísušku. Záhony je potřeba také pravidelně vyplít. Pro cibuloviny je z plevele nebezpečný hlavně pýr plazivý (Agropyrum repens), který dokáže prorůst zásobnímy orgány cibulovin. Při suchém počasí cibulovinám prospěje zalévání, nejlépe ráno nebo večer. V horkém létě může zálivka přes den vyvolat různé defekty na vegetačních orgánech rostlin. Pravidelné rozrušování přísušku v době vegetace na povrchu půdy kypřením umožní zabránit přemokření půdy a následnému hnití cibulí a hlíz.

Po odkvětu rostlin je nutné co nejdříve odstranit zbytky květů a vyvíjející se plod, čímž se docílí růstu cibulí a podpoří se násada bohatých a velkých květů v následujícím vegetačním období. Asi 1 měsíc před přirozeným ukončením vegetace je potřeba zálivku postupně snížit a cibuloviny tak připravit na období vegetačního klidu. Při sledování zdravotního stavu rostlin v období vegetace je potřeba si všímat hlavně výskytu virových chorob, které se projevují nepěknou mozaikou na listech a květech (neplatí pro některé odrůdy tulipánů, pro které je mozaikové zbarvení přirozené). Takto napadené rostliny je nejlepší hned ze záhonu odstranit. Virové infekce přenášejí hlavně mšice, proti nimž se používá některý z dostupných pyretroidů.

Častým problémem při pěstování cibulovin ve vlhkých podmínkách bývá výskyt různých houbovitých chorob. Proti houbovitým chorobám se bráníme různými širokospektrálními fungicidy. Hlízy se doporučuje i před výsadbou namořit v roztoku fungicidu, který je dokáže v období vegetace uchránit před napadením houbovitým patogenem. Hlízy, které jste od nás obdrželi, jsou již tímto způsobem ošetřené.

Sběr a přezimování cibulovin

Po odumření nadzemních částí rostlin přecházejí cibulové a hlíznaté rostliny do stádia vegetačního klidu.

Každoročně se z půdy vyjímají hlízy nepřezimujících cibulových a hlíznatých rostlin, jako jsou: Acidanthera, Anemone coronaria, Begonia, Bletilla, Canna, Crinum, Dahlia, Freesia, Galtonia, Gladiolus, Hymenocallis, Iris X hollandica (v příznivých podmínkách ale přezimuje), Ixia, Ismene, Montbrecia (Crocosmia), Ornitogalum, Oxalis, Ranunculus, Sinningia, Sprekelia, Tigridia, Vallota, Zantedeschia, Zephyranthes a druhy, vyžadující letní uskladnění - hyacinty, zahradní tulipány, citlivé kultivary botanických tulipánů, případně krokusy.

Ostatní rody a druhy cibulovin a botanické tulipány patřící k druhům T. kaufmaniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. biflora, T. turkestanica, T. praestans lze ponechat na stanovišti několik let. Narcisy, lilie a ocúny se vyjímají z půdy po třech až čtyřech letech, když se rostliny výrazněji rozmnoží a porost se zahustí. Cibule a hlízy se vyjímají z půdy ještě před úplným odumřením nadzemních částí. Zásobní orgány je třeba opatrně vyjmout rýčem, stonky, případně listy oddělit hned po sběru bezprostředně u zásobního orgánu. Včasným odstraněním nadzemních částísa takové cibule udrží v dobrém zdravotním stavu. Výjimku tvoří jen jiřiny (Dahlia), jimž je nutné ponechat zbylých asi 10 cm všech starých výhonů.

Po vyjmutí cibulí z půdy je potřeba zbavit je zbytků zeminy mechanicky nebo opláchnutím. Pro cibule je velmi důležité následné pečlivé sušení na vzdušném místě s proudícím vzduchem. Na slunci můžeme dosoušet jen na podzim sbírané druhy, ale je potřeba je chránit před večerním chladem a ranní rosou. Cibule lilií se nesuší. Po usušení se cibule namoří vhodným přípravkem, který zabraňuje rozvoji houbovitých chorob. Na trhu existuje dostatek přípravků v suché i tekuté formě. Při použití tekutých mořidel je důležité nechat cibule následně důkladně proschnout. Cibule, které se vysazují na podzim, se uskladňují na suchém a vzdušném místě s teplotou 15 - 25 °C až do doby výsadby, přičemž je třeba pravidelně kontrolovat a odstraňovat nemocné a nahnilé kusy. Cibule a hlízy druhů, které se vysazují na jaře, je potřeba uskladnit v bezmrazých, chladnějších, dobře větraných prostorách. Jiřiny vyžadují při uskladnění mírnou vlhkost, kterou jim zabezpečí trocha sušší rašeliny či písku, na které se hlízy při zimování položí. I v tomto případě je nevyhnutelné dokonalé větrání skladovacích prostor.

TIP: Přečtěte si, jak jednoduše vytvořit záhon z letních cibulovin.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.