Posts tagged 'rez'

      Jak a kdy řezat? Na první pohled jednoduchá otázka, na kterou však mnozí neznají odpověď. Proto jsme tu pro Vás, abychom Vám ji objasnili a poskytli zajímavé informace o správném řezu, čase a dřevinách. Řez nelze dělat u všech dřevin ve stejnou dobu. Musí být individuální podle druhu, někdy i podle kultivaru, podle požadovaného tvaru koruny a jiných činitelů.

Výchovný řez

V prvních třech letech po vysazení se dělá výchovný řez, který je základem budoucího tvaru a pevnosti koruny . Na nových letorostech, které ovocný strom po řezu vytvoří, jsou vše pouze listové pupeny. Opravdu pouze v prvních třech letech po výsadbě větve zkrátíme, aby přesazený stromek zvládl ujmutí v nových podmínkách, a aby vytvářel požadovaný základ budoucí rodivé koruny. Jakýmkoliv zkrácením výhonu o třetinu či čtvrtinu na tříletých a starších stromcích v zájmu "podpory plodovosti" dosáhnete pouze toho, že rostlina znovu vyžene silné nové větve, na kterých budou opět pouze listové pupeny. Stromy po takovém zásahu mají tendenci připomínat metly, které nerodí. Na větvích, které upravíte výchovným řezem, neočekávejte v nejbližším roce žádnou úrodu. Takový stromeček chystáte pouze pro plození v dalším období. Pokud jste při zkracování větví v minulosti dosáhli nějaké úrody, bylo to vlastně jen na malých větvičkách, které jste vlastně naštěstí zapomněli zkrátit, a proto přinesli úrodu.

Chcete-li po třech letech dosáhnout na ovocném stromku úrody, která se bude později pouze zvyšovat, nejlepší je nedělat nic, tedy větve nezkracovat. Na všech nezkrácený větvích se až dvě třetiny listových pupenů do podzimu promění na krátké boční výhonky s květními pupeny připomínajícími kočičky a ty rozkvetou a přinesou úrodu až v následujícím roce.

Udržovací a zmlazovací řez

Aby ovocný strom nenarostl do příliš vysokých rozměrů, je třeba ho následně, když jsou identifikovány všechny květní pupeny, udržovacím řezem zkrátit za posledním květním pupenem. Odstranit také můžete pomocí otáčivé pilky celou větev, která roste nevhodným směrem resp. korunu stromu nadměrně zahušťuje. Tento úkon je nejlépší udělat na jaře, když už nehrozí velké mrazy a tedy i namrznutí ošetřovaných větví. Takto udržujete strom v kondici a plodivosti.

Po letech musíme strom zmladit - zmlazovací řezem. Aplikuje se na starých stromech, u kultivarů, které chceme zachovat , pokud jsme byli spokojeni s chuťovými vlastnostmi plodů. Zmlazovací řezem podpoříte růst nových mladých větví, které budou opět v prvním roce pouze s plným počtem listových pupenů. V dalším roce se do podzimu na nich vytvoří květní pupeny, ze jejichž úrody se budete těšit až v třetím roce. Jakýmkoli porušením pravidla u vhodném řezu se zbytečně připravíte o možnou úrodu, kterou by Vám ovocný strom mohl přinést. Buďte tedy trpěliví , přírodu prostě neošidíte.

Pokud jste vysadili ovocné stromy na podzim, pravděpodobně měli upravenou korunu řezem a byl viditelně zkrácený terminál. Takže u takových dřevin již není třeba v jarním období provádět řez. Pokud jste vysadili prostokořenný stromeček neupravený řezem již v zahradnictví, tak ho před jarem nezapomeňte výrazně seříznout, neboť jen tak má šanci na správné ujmutí. Samozřejmě, můžete také odstranit zimou poškozené větve, uschlé a polámané části.

Samotná výsadba ovocných dřevin může probíhat na podzim i na jaře. Převážně v jarním období se dělají výsadby ovocných stromů nejčastěji v oblastech s dlouhotrvající a intenzivní zimou.

Nejvhodnější čas na zmlazovací řez jednotlivých druhů ovocných stromů a keřů

Jabloně (Malus), hrušky (Pyrus communis) - dobře snášejí řez v předjaří i letní řez

Višně (Prunus cerasus) - brzy na jaře, pokud je nově vysazený strom, jinak vždy provádíme letní řez po sklizni, kdy se zkracují porozené výhony a větve. Pro růst a rodivosť jsou nejcennější 30-40cm výhony, na kterých jsou rovnoměrně už na podzim rozloženy rodivé pupeny a tím i záruka úrody. Višeň rodí na jednoletém dřevě.

Meruňky (Prunus armeniaca) - v prvním roce po vysazení řez provádíme v předjaří, jinak vždy po sklizni, nejlépe do konce srpna, poloviny září.

Broskve (Prunus persica) - řez po sklizni, na konci léta, opravný řez může být proveden i v předjaří.

Švestky, blumy (Prunus domestica) - řez po sklizni, v červnu

Třešně (Prunus avium) - nikdy neřežeme brzy na jaře, protože trpí nadměrným klejotokem, řez vždy provádíme po sklizni. Rodí na dvouletém dřevě. Řezat se může i během vegetace, kdy odstraňujeme nevhodně rostoucí větve a jinak poškozené.U třešní trvá i 4 roky, než vytvoříte správný tvar koruny.

Ořech (Juglans regia) - nikdy neřežeme v zimě a obecně ani nemusíme žádný řez provádět. Pokud si přejete tvarovat přece jen korunu, dá se tak provést v létě (červen až srpen).

Líska (Corylus avellana) - pěstuje se většinou jako keř, zkracovat výhony a upravovat tvar můžete od března do dubna

Rybíz červený a bílý (Ribes rubrum), angrešt keříčkový (Ribes grossularia) - výchovný řez ihned během výsadby, udržovací řez se provádí asi po 3 letech od výsadby a dělá se po sklizni, může se i na jaře ještě před samotným pučením. Rybíz rodí na dvouletém dřevě, větve se zkracují o 1/3, od poloviny února (v předjaří)

Rybíz černý (Ribes nigra) - rodí na jednoletém dřevě, proto se větve zkracují jen minimálně, nejlépe na jaře

Maliny (Rubus idaeus) - dvouletky - porozené výhony se odstraňují na jaře, kdy je patrné, že jsou suché, odstraňují se celé, mladé se nezkracují .

Maliny - 2 - krát plodící - poprvé rodí v dolní polovině výhonu, který se zkrátí a znovu zarodí na novém obrůstají , z téhož výhonu. Řez se provádí po sklizni první sklizně.

Klimatické podmínky

Pěstování ovocných dřevin má u nás dlouhou tradici. Je to dané dobrými klimatickými podmínkami, které umožňují jejich pěstování ve všech regionech. Ve většině případů jsou u nás pěstované ovocné dřeviny nenáročné na klimatické podmínky stejně jako na půdu. Oblibu si v poslední době získavají i netradiční druhy ovoce, pocházející z oblastí s chladnějším subtropickým podnebím nebo z chladných oblastí Asie či Severní Ameriky. Dobrá sněhová pokrývka zabezpečuje dobré přečkání zimy a jarní zásobení rostlin vodou. Rostlinám kiwi (Actinidia), fíkovníku (Ficus carica), cicimku (Ziziphus jujuba) či citronečníku (Poncirus trifoliata) se bude dařit především v nížinách západního, na jihu středního a východního Slovenska, na chráněných stanovištích s dlouhým slunečným osvitem, pokud možno málo větrných. Mnoho škod dokáží na těchto rostlinách napáchat pozdní jarní mrazíky a proto je třeba na tuto skutečnost pamatovat už při výsadbě. Ideální na výsadbu jsou místa u jižních, jihozápadních a severozápadních stěn domů nebo jiných budov, které poskytují těmto teplomilným druhům vhodné mikroklimatické podmínky. Nevhodné jsou polohy orientované na východ, neboť u nich po zimě dochází k rychlejšímu nástupu vegetace. Předčasně vyrašené výhony můžeme chránit např. jutovinou, ale u větších rostlin je tento způsob ochrany už náročnější. Kanadským borůvkám (Vaccinium corymbosum), kamčatským borůvkám (Lonicera camtschatica), borůvkám brusnicím (Vaccinium vitis-idaea) či klikvě (V. oxycarpum) se daří i ve výše položených oblastech, kde přinášejí bohatou úrodu drobných plodů. Protože jsou obyčejně náročnější na vláhu, není vhodné je sázet na příliš vysychavá stanoviště. To platí zejména pro jejich pěstování v teplejších nížinných podmínkách.

Půda

Všeobecně platí, že ovocným dřevinám vyhovuje lehčí humózní půda s mírně kyselou reakcí. Je třeba dbát na to, aby na místě výsadby nebyla vysoká hladina spodní vody, při níž by došlo k zahnívání kořenů. Příliš kamenité, nepropustné nebo zasolené půdy jsou pro pěstování nevhodné. I když nároky na půdu nejsou velké, jsou vděčné za každé zlepšení struktury půdy, jejího Ph a celkového obsahu humusu a živin. Je to hlavně aktuální u novějších odrůd, u nichž se požadovaného efektu nedá dosáhnout bez dodatkového přísunu organických a minerálních hnojiv. Důležitá je přitom zásoba humusu v půdě, která ovlivňuje celou mikrobiologii. Zde je víc možností, z nichž se nejčastěji využívá zlepšení kompostem nebo vyzrálým hnojem. Velmi těžké půdy můžeme vylepšit pískem a u kyselých půd nezapomínáme na vápnění. Ph můžeme zlepšovat použitím průmyslových hnojiv, které obsahují vápník. Specifickými nároky na půdu se vyznačují hlavně rostliny rodu Vaccinium, které vyžadují kyselou rašelinnou půdu. Na to je důležité myslet už před výsadbou a půdu do hloubky cca 30 - 50 cm na záhonu vyměnit. Další, méně pracnou možností je pěstování těchto rostlin v nádobách, které zapustíme do půdy. Jejich objem by však měl být minimálně 10 litrů. Pokud chceme mít bohatou úrodu, důležité je rostliny pravidelně přihnojovat, přičemž používáme speciální hnojiva pro kyselomilné rostliny.

Zálivka

V poslední době se voda stává důležitým prvkem při pěstování všech ovocných dřevin. Je to dané změnou klimatických podmínek, což vede k tomu, že rostliny jsou odkázané na doplňkovou závlahu. V jarním období mají dřeviny většinou dostatek vody, ale v období intenzivního růstu plodů je jí často nedostatek, což se může odrazit v kvantitě i kvalitě očekávané úrody. Na přeschnutí jsou citlivé všechny nově vysazené dřeviny. Obzvlášť je třeba dát v letních měsících pozor na přeschnutí kiwi (Actinidia). Mladé rostliny kiwi musíme rovněž chránit pletivem proti okusování kočkami, které je poškozují zejména na jaře při rašení.

Výsadba

Samotná výsadba je velmi důležitým úkonem, jenž ovlivňuje naše pěstování po celou životnost rostliny. Začít je třeba právě důkladnou přípravou půdy. Doporučuje se provádět výkop jam i několik dnů předem a zapracovat do nich organické nebo minerální hnojivo (Veget, Rokosan). Důležitější je však velikost jámy, která by u jabloní měla být 60x60x60 cm. Zde je potřeba rovněž zohlednit kvalitu půdy. Ke kořenům nedáváme v žádném případě nevyzrálou chlévskou mrvu nebo průmyslové hnojivo, které by mohlo poškodit kořeny. Vzdálenost jam čili spon, je závislý na druhu, odrůdě i použité podnoži. U malin to bývá 40x40 cm, keříčkový rybíz sázíme na vzdálenost 80 až 120 cm, jabloně na slabě rostoucích podnožích od 150 do 200 cm, kiwi na vzdálenost 2,5 až 4 m. Důležitá zásada při výsadbě ovocných stromů stejně jako jiných roubovaných dřevin je neumístit místo roubování pod úroveň půdy. Místo roubování nesmí být zahrnuté zeminou, abychom neznehodnotili význam roubování. Podnož brzdí růstovou sílu ušlechtilé odrůdy, čímž zlepšuje její plodnost. Pokud je rostlina zasazená velmi hluboko, může ušlechtilá část vytvořit vlastní kořeny a tím potlačit význam podnože, což bude mít za následek silnější růst a snížení rodivosti. Výsadbu prostokořenných rostlin můžeme provádět na jaře nebo na podzim. Kontejnerované rostliny se sází po vyjmutí z kontejneru po celé vegetační období přímo, bez zkracování kořenů. Úpravu kořenové soustavy prostokořenných rostlin provádíme těsně před výsadbou. Kvůli zlepšení přijímání vody zkracujeme kořeny asi o 1/3 a víc, stejně jako i poškozené kořeny. Pokud provádíme výsadbu na podzim, zkrácení nadzemní části necháváme na jaro. Hloubku výsadby přizpůsobíme v závislosti na ovocném druhu. Jabloně a hrušně na vegetativních podnožích vysazujeme do takové hloubky, aby místo štěpu bylo minimálně 10 cm nad zemí. Peckoviny na semenných podnožích sázíme tak, aby byl kořenový krček kousek pod úrovní půdy. Drobné ovoce jako rybíz, angrešt, maliny sázíme o cca 5 – 10 cm hlouběji než rostly ve školce. Po přisypání kořenů do poloviny hlínu utlačíme a pořádně zalijeme. Potom jámu dosypeme a opět zalijeme. U zimní výsadby nahrneme více zeminy k rostlině. Citlivější druhy (broskvoně, meruňky, nektarinky, fíkovníky) je vhodné na zimu obalit vhodným prodyšným materiálem.

Řez

Většinu ovocných dřevin je třeba ještě před rašením seříznout. Nově vysázené peckoviny vyžadují bezpodmínečně silný hluboký řez! V opačném případě hrozí uhynutí stromků. V prvních letech jde o výchovný řez, kdy tvarujeme rostlinu do podoby, která nás bude provázet po celé pěstování. Všeobecně platí, že zkracujeme výhony hlouběji, abychom mohli nasměrovat kosterní větve požadovaným směrem. U rybízu a angreštu jde o zkrácení výhonů o 1/3 až 1/2. Maliny jsou často připravené při nákupu tak, že je není třeba zkracovat. U jabloní je řez ještě důležitější, protože jeho zanedbání by nám mohlo působit v budoucnosti problémy. Problematika řezu je velmi obsáhlá s možností použití různých tvarů. Každý druh a i odrůda má svá specifika, jimiž se řídíme. U ovocných stromů vstupuje jako významný faktor použitá podnož. Velmi oblíbeným tvarem je štíhlé vřeteno, které pěstujeme do 2 - 2,5 m výšky. Tato výška umožňuje pohodlný přístup ke stromu po celou vegetaci. Řez, chemická ochrana a sběr je velmi ulehčený a současně i bezpečný. Na rozdíl od jiných tvarů nezapěstováváme silné kosterní větve, ale na svislém středníku ponecháváme jen polokosterní větve pravidelně rozmístěné okolo hlavní osy. Směrování větví se snažíme udržet ve vodorovné poloze a celý tvar koruny v pyramidálním tvaru. V případě štíhlého vřetene jsou nejvhodnější jabloně, které jsou štěpované na slabě rostoucí podnoži. Po zapěstování kteréhokoliv tvaru je třeba myslet na udržovací řez, který je výhodné provádět každý rok. Jde o prosvětlení koruny nebo částečné zmlazení. Nezapomínáme na nemocné a poškozené větve. V létě, pokud nám zbyde čas, je vhodné věnovat se letnímu řezu. Má význam hlavně u jádrovin, kde prosvětlujeme příliš hustou korunu a současně podporujeme tvorbu květních pupenů pro další rok.

Fíkovník řežeme jen velmi málo, protože rodí na vyzrálých dvouletých letorostech a nevhodným seřezáním bychom se mohli připravit o větší část úrody.

Mladou rostlinu kiwi koncem první zimy hluboce seřežeme na jeden dobře vyvinutý pupen, abychom vypěstovali co nejsilnější letorost. Pokud se nám to nepodaří, opakujeme tento hluboký řez i druhý rok. Ostatní slabé výhonky průběžně odřezáváme. Ve druhém roce, pokud máme napěstovaný kmenový výhonek, zkrátíme jej v požadované výšce. Z posledních dvou až tří pupenů vyrostou výhony, které vytvoří základní kostru. Nesmíme zapomenout na jejich přivazování. Ve třetím roce pěstování koncem února až začátkem března zkrátíme kosterní výhony asi o čtvrtinu až třetinu. Z jejich pupenů rostou rodivé letorosty a z asi tří nejspodnějších pupenů se tvoří květy a první plody. V srpnu je zkrátíme od posledního plodu za osmým listem a koncem zimy je opět zkrátíme na dvoupupenové čípky. Z nich vyrostou nové rodivé letorosty, které poskytnou první větší úrodu. V dalších letech opakujeme letní řez a zimní na dvouočkové čípky. Při pěstování musíme měnit odplozené a vyschlé větve za nové, mladé výhony. Dozrávající plody necháváme na rostlině až do pozdního podzimu. Očesané plody jsou ještě tvrdé a nezralé. Uskladníme je v chladném a přiměřeně vlhkém sklepě. Skladováním postupně dosahují konzumní zralosti, kterou si udrží až do března. V prvních dvou letech po výsadbě borůvek se doporučuje provést výchovný řez, tedy nechat jen nejsilnější větve a odstranit všechny boční výhonky s květními poupaty. V dalších letech borůvku stříháme na jaře, když je známý její zdravotní stav a kvalita přezimování. Rostlina vytváří květní poupata na jednoletých výhonech z dvouletého dřeva. Květní pupeny jsou v porovnání s listovými větší.

Odrůdy pomaleji rostoucích borůvek s velkou násadou plodů je třeba řezat hlouběji v porovnání s bujněji rostoucími kultivary s menším počtem plodů. Mezi odrůdy s nadměrnou násadou plodů patří ´Bluecrop´, ´Blueray´, ´Berkeley´ a ´Patriot´. Ty se řežou radikálněji.

Obr. A – Jednoletý výhonek s listovými pupeny

Obr. B – Dvouleté výhonky s rodivým obrostem

Obr. C – Přestárlé dřevo, které řezem odstraňujeme

Opylovací poměry kiwi

Mezi velkoplodými druhy (A. chinensis) si můžeme vybrat jednopohlavní (potřebujeme minimálně jednu samčí na několik samičích rostlin) a oboupohlavní, kde samčí a samičí květy jsou na jedné rostlině. I u oboupohlavních rostlin je ale lepší pěstovat skupinu (3 - 6) rostlin, což napomáhá lepšímu opylení, větším a chutnějším plodům. Máloplodé odrůdy patří k botanickému druhu aktinidie význačné (A. arguta). U nás pěstujeme oboupohlavní odrůdy, jejichž plody jsou oválné a vyrostou do 2 až 3 cm. Jsou méně náročné na pěstování a odolnější i vůči silnějším mrazům.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Ovocné dřeviny jsou napadané různými škůdci a chorobami, což budí dojem jakési bezmocnosti proti nim bojovat. Ve všeobecnosti je můžeme rozdělit na ty méně důležité, s nimiž si rostlina umí poradit nebo neohrožují přímo rostlinu či úrodu a potom jsou to choroby a škůdci, kteří po přemnožení snižují nebo úplně poškozují úrodu, popřípadě dojde k vyschnutí celé rostliny. Rostliny jsou náchylné na houbovité choroby hlavně v jarním období, když jsou pletiva ještě mladá. Správným použitím přípravku a jeho načasováním umíme ochránit úrodu a radovat se z pěkných plodů. I když daná problematika je obsáhlá, je nutné připomenout alespoň základní choroby a škůdce. U angreštu nezapomínáme na padlí a u rybízu na rez, které umí zkomplikovat naše pěstování. U jabloní se k padlí a strupovitosti přidávají živočišní škůdci jako obalovač nebo pilatka. V neposlední řadě je důležité nezapomínat na některé zásady při použití chemických látek tak, aby účinnost přípravku byla co nejlepší a abychom neohrožovali naše zdraví.

Správná výsadba peckovin roubovaných na semenných podnožích

Zásady výsadby okrasných dřevin

Nejvhodnější období pro výsadbu dřevin je podzim, jaro v méně příznivých klimatických podmínkách a u choulostivějších druhů. Rostliny dodávané v kontejnerech lze vysazovat po celé vegetační období, mimo nejteplejší letní dny, kdy by výsadba vyžadovala neustálou kontrolu a péči.

Dřeviny se vysazují vždy rovně a při výsadbě je potřeba dbát na to, aby se kořenový bal nerozpadl. Kořeny se zasypávají kvalitnější povrchovou vrstvou půdy, pokud možno obohacenou kvalitním kompostem a až na povrch se přidává zbylá spodní vrstva. Nově vysazené dřeviny se nehnojí, s přihnojováním je třeba počkat, dokud dobře nezakoření. Po vysazení je potřeba dřeviny dobře zalít a hned jak se voda vsákne, je třeba vyplnit vzniklé jamky v půdě humusem, aby se snížil výpar vody z půdy. Po vysazení rostlinám prospěje i častější povrchové kypření půdy, které snižuje odpařování vody. Pokud je třeba některé druhy dřevin vyvázat ke kolíkům, kolík se do jámy umísťuje ještě před výsadbou. Kolem dřevin solitérně vysazených v trávníku hned po vysazení je třeba vytvořit přiměřené velké mísy, které umožní jednodušší zalévání a později i přihnojování a tráva dřevinám neodebírá vláhu ani živiny. Velmi důležitá je hlavně důkladná zálivka jehličnanů a stálezelených listnáčů před příchodem mrazů. Nerovnoměrný vodní režim rostliny v období slunečného a mrazivého počasí by totiž mohl způsobit vyschnutí rostliny. Vysázené okrasné dřeviny se seřezávají, pokud je potřeba, těsně před vysazením nebo po něm a to tak, že výhonky se zkrátí až o dvě třetiny délky. Kratší výhonky se zkracují méně než delší, nikdy však ne do jedné roviny.

Vysázení živých plotů

Účelně vybrané keře na živý plot, dobře zasazené a ošetřované, nedají pěstiteli moc práce, a i přesto podstatně zvyšují půvab každé zahrádky. Udržovací řez se provádí většinou jednou za rok, většinou po odkvětu. Vzdálenost keřů od plotu při vysázení závisí na plánované výšce a šířce plotu. Vzájemná vzdálenost rostlin v nízkém plotě je asi 0,6 m, u středně vysokých plotů 0,8 – 1,5 m dle vzrůstu jednotlivých druhů a kultivarů. Okrasné keře vyžadují krom běžného ošetřování aspoň jednou za rok plné hnojení NPK, které zlepšuje a urychluje jejich růst. Základem úspěšného hnojení ale i zde zůstává hnojení dobře vyzrálým kompostem.

obr. 1: Vysoké živé ploty.-Výsadba 1 m od sebe(Carpinus betulus)

obr. 2: Jehličnaté živé ploty.-Výsadba 40 – 80 cm od sebe.-Thuja occidentalis ´Smaragd´

obr. 3: Středně vysoké živé-ploty. Výsadba 3 ks na 1 m.-Ptačí zob (Ligustrum ovalifolium)

obr. 4: Nízké živé ploty.-Výsadba 4 – 6 ks na m.-Spirea bumalda

Řez živých plotů

Živé ploty se stříhají kónicky – keř je na bázi širší a směrem k vrcholu se zužuje. Stěny jsou tak lépe osvětlené a je zabezpečený lepší přísun vody, čímž nedochází k zasychání spodních větví. Stříháme dvakrát do roka. Poprvé koncem května (v době, kdy jsou vytvořené už malé přírůstky), když se v mladých výhoncích vytvářejí částečné retardační (zpomalovací) látky. Tímto se další obrůstání po prvním zastřihnutí částečně zpomalí. Druhý řez vykonáváme v průběhu srpna a to proto, aby dřeviny po řezu už neobrašily.

Ošetřování a péče v dalších letech

Vzhled pěstovaných dřevin závisí na jejich ošetřování v dalších letech. Ošetřování pozůstává ze zálivky, přihnojování, z odstraňování odkvetlých květů a soukvětí a udržování zdravé a pěkné koruny. V období chladných, ale slunečných zimních dnů je třeba sledovat, jestli nedochází k předčasnému probouzení se koruny jehličnanů a stálezelených listnatých dřevin. Nedostatečný přísun vody z kořenového systému, který je v chladné zemi, může způsobovat vysychání koruny. Zabránit tomu můžeme poléváním ke kmenu dřeviny.

obr. 1: Správný kónický řez živého plotu

obr. 2: Nesprávný kolmý řez živého plotu.

Řez a prosvětlování

Vzhled a kvetení dané dřeviny do velké míry ovlivňuje správný řez a prosvětlování. U všech dřevin bez výjimky se odstraňují namrzlé a suché výhonky. Namrzlé části se odstraňují až při pučení, aby se ušetřil pozdější opravný řez. U šlechtěných dřevin se odstraňují tzv. vlky, bujně rostoucí výhonky podnože. U druhů, které silně odnožují a ohrožují okolní úpravu, se odstraňují odnože i s kořeny. Některé dřeviny vůbec řez nepotřebují (spíše by uškodil jejich vzhledu), jiné vyžadují jen zmlazování a další pravidelný každoroční řez a jednou za čas zmlazování.

Dřeviny, které nepotřebují řez

Vůbec se neřežou stálezelené dřišťály (berberis), kdoulovce (chaenomeles), skalníky (cotoneaster), lýkovce (daphne), cesmíny (ilex), ořešáky (juglans), pěnišníky (rhododendron), štredřence (laburnum), šácholany (magnolia), dřevité pivoňky (paeonia), ruj vlasatá (cotinus coggygria), jilmy (ulmus), stálozelené kaliny (viburnum) a všechny jehličnany. Některé dřeviny přímo nesnášejí řez, jako například šácholan (magnolia), který kvete na koncových, vrcholových pupenech.

Dřeviny, které vyžadují zmlazovací a prosvětlovací řez

Zmlazování znamená vyřezávání starých výhonků za současného ponechání stejného počtu mladých výhonků. Prosvětlování vykonáváme u hustějších porostů zpravidla jednou za tři roky. Takové řezy vyžadují opadavé dřištály (berberis), lísky (corylus), hlošiny (elaeagnus), málo kvetoucí ibišky (hibiscus), kolkvície (kolkwitzia), pustoryl (philadelphus), zob (ligustrum), zemolezy (lonicera), dřevité mochny (potentila), pámelníky (symphoricarpos), šeříky (syringa), kaliny (viburnum), vajgélie (weigela) a další. Tento zákrok se provádí většinou v období vegetačního klidu. Listnaté dřeviny ve skupinových výsadbách se upravují zimním řezem tak, aby se navzájem netísnily a měly vždy dostatek slunce a vzduchu.

Dřeviny vyžadující každoroční řez

Rozdělují se do tří skupin dle toho, kdy a na jakém dřevu kvetou.

1. skupina – dřeviny, které kvetou brzy na jaře a na loňském dřevu (forsythia, spiraea, amigdalus, prunus, jasminum nudiflorum, cytisus, cornus); upravují se tak, že se jim odřežou všechny slabé a křižující se výhonky, velmi dlouhé výhonky se zkrátí. Zimní řez se provádí od konce října do půle března a poprvé se provádí nejdřív po třech letech od vysazení. Hlavní řez se provádí po odkvětu, obyčejně v druhé půli května, aby dřeviny mohly ještě do podzimu vytvořit nové květuschopné výhonky. Hlavní řez se provádí po odkvětu, obyčejně ve druhé půli května, aby dřeviny mohly ještě do podzimu vytvořit nové letorosty, na nichž se budou příští jaro tvořit nové květy. Řežeme na 2 – 4 očka.

2. skupina – dřeviny, které kvetou později a na loňském dřevu (malus, sorbus, crataegus, berberis, tamarix a pod.); výhonky se zkracují asi o jednu třetinu, aby vytvořily nové boční výhonky.

3. skupina – dřeviny, které kvetou v létě a na podzim na letošním dřevu, vyžadují silný zpětný řez (budleia, hydrangea, caryopteris, hypericum, levandula, erica); řežou se nakrátko podle povahy rostliny a tloušťky dřeva na jaře, na dva až šest pupenů. Staré větvičky se úplně odstraňují.

obr č. 1: Prosvětlovací řez

obr. 1: Řez dřevin se střídavými očky

obr. č. 2: Silný zpětný řez

obr. 2: Řez dřevin s protilehlými očky.

Řez dřevin na kmínku

Okrasné převislé vrby, mandloně nebo růže, pěstované na kmínku, je třeba řezat pravidelně každý rok, aby si udržely hustý a kompaktní tvar koruny. Řez je důležitý hlavně u dřevin pěstovaných v nádobách, aby koruna příliš neztěžkla a kmínek se pod její váhou nezlomil. Dřeviny, které kvetou brzy na jaře, řežeme až po odkvětu koncem dubna (mandloň), ostatní dřeviny brzy na jaře (růže, vrby).

obr: Řez dřevin na kmínku.

Zálivka

Závlahová dávka pro okrasné keře a stromy by měla provlhčit kořenovou zónu půdy. Zavlažovat by se mělo ráno nebo večer. U stálezelených dřevin se nesmí zapomínat, že potřebují vláhu i v průběhu zimy. Pokud nemrzne a je sucho, zaléváme je i v zimním období. Na zálivku je nejlepší dešťová voda. Studniční voda mívá často velký obsah minerálních látek a pokud přesáhne jejich obsah množství 1 g/l, je na zálivku nevhodná, protože solí půdu.

 Hnojení

Výživa a hnojení okrasných dřevin se nedá zevšeobecnit, protože jsou různorodé. Žádné dřevině však neuškodí přihnojení organickými hnojivy, hlavně kvalitním kompostem nebo zetlelým hnojem. Průmyslovými hnojivy dřeviny přihnojujeme až po důkladném zakořenění, podle náročnosti jednotlivých druhů na živiny. S přihnojováním je třeba skončit nejpozději v červenci, aby mohly nové letorosty do příchodu zimy dobře vyzrát. Jehličnanům prospěje občasné přihnojení speciálními hnojivy pro jehličnany. Na živiny jsou všeobecně náročnější velkokvěté, příp. bohatě kvetoucí keře, naopak méně náročné jsou jehličnany a stálezelené keře. 

Ochrana dřevin před zimním vysycháním

Řez patří mezi nejdůležitější činnosti zahradníka, který očekává od svých rostlin květiny, dlouhodobé kvetení a zdravou rostlinu. Ne všechny druhy růží se však stříhají stejně, ve stejném termínu. Pokud byste řez aplikovali na popínavé růže, určitě se v blízkém období nedočkáte květů.

Pravidelný a hluboký řez růží je důležitý pro každoroční bohaté nasazení květních pupenů. Mnoho zahradníků se však bojí takový radikální řez uskutečnit, neboť jim je líto odstřihnout v podstatě velkou část rostliny. Tento řez platí pro záhonové a velkokvěté růže. Na řez použijte kvalitní a ostré nůžky a ustřihněte výhony nad zemí asi 30 cm a asi 0,5 cm nad listovým pupenem. Hluboký řez se provádí na jaře, před rašením. Ideální období je konec března, začátek dubna. Tyto růže mohou i opakovaně kvést ještě na podzim. Květy se tvoří i na jednoletých výhonech. Tímto způsobem je každoročně zmlazujte a podporujte růst silných a zdravých výhonů.

Keřovité růže se nemusí každoročně upravovat radikálním hlubokým řezem. Většinou se používají na keřovité výsadby i živé ploty. První rok udělejte hluboký řez a v následujících letech na jaře a později v létě odstraňujte nevhodně rostoucí větve a snadno se sestříhají a tvarují. Keřovité růže však mohou být opakovaně kvetoucí nebo i jednou kvetoucí růže. To jsou zejména ty starodávné odrůdy. Ty nekvetou na mladých výhonech, a tak radikální řez by způsobil, že by nekvetly. Je třeba je však prosvětlovat a odstraňovat staré a poškozené výhony. Těchto růží je však v běžných zahradách méně. Spíše se vyskytují v rozáriích a historických zahradách.

Popínavé růže jsou také odlišné v řezu a také je třeba rozlišovat druhy jednou a vícekrát za rok kvetoucí. Od toho se odvíjí řez. Platí, že druhy, které mají velké květy a silné stonky, kvetou opakovaně a druhy, které mají tenké a ohebné výhony s mnohočetnými menšími soukvětími, kvetou jednou ročně. Opakovaně kvetoucí lze řezat až v druhém roce po výsadbě, kdy se zkracují pouze boční výhony a hlavní se vyvazují. Ponechávejte vždy mladé dřevo. Popínavým růžím zvolte správnou oporu a tvarujte je na ni. Ostatní nevhodné výhony můžete odstranit jako esteticky nevhodné. Jednou ročně kvetoucí se řežou v létě po odkvětu, aby se stihly vyvinout a dozrát nové výhony jako základ budoucího kvetení.

         Okrasné stromy a keře kromě klasické péče vyžadují i odbornou péči v oblasti řezu. Mnohé kvetou na loňském dřevě, mnohé právě na jednoletém. Pokud se to nenaučíte, můžete zbytečně očekávat květy, když dřeviny každoročně na jaře ostříháte.

Nabízíme Vám základní pravidla jak se to naučit.

Dřeviny kvetoucí brzy na jaře, mezi které patří kdoulovec (Chaenomeles), vilín (Hamamelis), zlatý déšť (Forsythia), vrba (Salix), pustoryl (Philadelphus), šeřík (Syringa), na jaře kvetoucí tavolníky (Spiraea), kvetou zpravidla na starém, loňském dřevě a je třeba je ostříhat hned po odkvětu. V případě, že je ořízněte až na podzim, ošidíte se o značnou část příštích květů. Dřeviny kvetoucí v létě a na podzim kvetou na novém dřevě a obyčejně se stříhají před zimou. Pokud je předpoklad tuhé zimy nebo se nacházíte v místech s častým výskytem mrazů a dlouhotrvající zimy, řeže se obvykle v předjaří, kdy už odezní nízké teploty. Nejlépe do poloviny března, kdy ještě neproudí míza. Mezi keře patří například komule (Buddleia), vajgélie (Weigela), v létě kvetoucí tavolníky (Spiraea), kalina obecná (Viburnum opulus) i siripútková (Viburnum lantana) a kolkvicie krásná (Kolkwitz amabilis)

1. dlouhodobě jiný než řezaný keř působí přestárlé, vyhnul zespodu, nekvete

2. dřeviny, které vyžadují i hluboký řez a Vy řežete jen krátké výhony, působí staře, nekvetou, neboť netvoří mladé dřevo

3. pokud se řez provádí v nevhodnou dobu, obíráte se o květy a rostlina také trpí odtokem mízy a tím je i náchylnější na nemoci a škůdce

4. pokud se dělá řez až na staré dřevo, obyčejně mnohé dřeviny nekvetou

5. pokud neřežete pravidelně, vznikají vysoké přestárlé keře, které po oříznutí již nepůsobí esteticky

6. odstraňujte vždy i nemocné, poškozené a napadené větve

7. používejte vždy očištěné nůžky, abyste zamezili možnosti přenosu chorob a škůdců z jedné dřeviny na druhou.

        Mezi drobné ovoce patří rybíz, angrešt, maliny, borůvky, jahody, ostružiny, goji a jiné známé i méně známé ovocné druhy, které vyžadují péči na to, aby zarodily. Nabízíme Vám několik tipů jak je správně pěstovat a řezat.

Jahody - vyžadují správnou výsadbu, slunce až polostín, sazenice nesázejte na stejné místo, kde již byly jahody pěstovány. Srdíčka jahodových sazenic musí být zasazeny nad zemí. Nezapomeňte na zalévání, hnojení, odstraňování dceřiných  odnoží, které mateřskou rostlinu vyčerpávají. Můžete je použít na nové výsadby. Také jim odstraňujte suché a poškozené listy a kontrolujte případné škůdce a nemoce. Mají rádi prokopán, odplevelený substrát.

Maliny - známe jednou rodící a dvakrát rodící. Maliny je třeba vystříhat na jaře, kdy je jisté, které výhony jsou staré, porozeny a suché. Maliny rodí na dvouletých výhonech. Dvakrát ročně rodící maliny se nestříhají celé, jelikož rodí již v prvním roce a ve druhém roce tytéž výhony zajišťují rodivosť, ale níže na rostlině, ne na koncích. Porozené koncové výhonky se mohou po sklizni odstřihnout.

Goji - není náročná na pěstování. Vyhovuje jí standardní zemina v zahradě, nic speciálního. Jelikož jde o velmi kvalitní méně známý ovocný druh s množstvím vitamínů a zdraví prospěšných látek, k dosažení úrody zvolte aspoň dvě rostliny. Pro rychlou rodivosť je třeba vysadit alespoň 3-letý keř a věnovat se mu. Nejprve je nutné vytvořit jakoby kmen az něj vycházející větve. Pro plodivost je důležitý řez na jaře, nejpozději začátkem června. Zvolte dostatečný prostor, slunce, vlhkou, propustnou půdu s dostatkem humusu a pH 8.