Trvalky – návod na pěstování

Trvalkové záhony se těší obrovské popularitě a najdeme je v téměř každé zahradě. Víte jak postupovat při založení takového záhonu, co všechno byste měli dodržet a zohlednit aby právě ty naše trvalky patřily mezi nejkrásnější?

Zásady pro umístění trvalek

Trvalky se umísťují buď na místa vhodná pro detailní pozorování jednotlivých rostlin, např. k oddechovému zákoutí nebo tak, aby se v pokoji dala vnímat celková kompozice, tedy na místo, kam se dá nahlédnout oknem obýváku nebo terasy. Výsadba potřebuje vždy některé stabilní prvky, které by tvořily kostru celé kompozice.

U menších skupin stačí jen opora v pozadí, u větších jsou nevyhnutelné pevné oporné body přímo v záhonu. Takovými prvky bývají dřeviny. Ty přispívají k dekorativnosti skupiny v zimě a opadavé přispívají k barevnému efektu v období kvetení stejně jako v období podzimního vybarvení. Krom dřevin může být oporou i stavba, neprůhledný plot, drobná architektura, u menších záhonů i balvany nebo zahradní keramika.

Trvalková skupina se vysazuje vždy nepravidelně, rostliny se ale neumísťují náhodně. Pokud má být záhon pěkný, je potřeba se při jeho sestavování řídit určitými kompozičními pravidly. Nejdůležitější pravidlo je, že nejvýraznější prvek (rostlina) se neumísťuje do středu skupiny, ale vždy trochu bokem, nejlépe asi do jedné třetiny délky a hloubky záhonu. Na protější straně je nutné tento výrazný prvek vyvážit podobným, ale slabším prvkem jako ozvěnou. Například při použití toho stejného druhu a kultivaru se na jednu stranu umístí skupina 5-6 rostlin a naproti jen 2-3 rostliny. Jindy se na jednu stranu umístí silně rostoucí, výrazně zbarvený kultivar a naproti jemněji zbarvený a nižší kultivar. Stejně tak se dají použít dva druhy podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti.

Pokud je záhon široký, je třeba vyvážit navzájem tři podobné prvky: na jednu stranu se umístí velmi nápadný prvek, slabší prvek se umístí na opačnou stranu a nejslabší do popředí mimo střed. V tomto případě už ale nestačí na odstupňování různý počet sazenic nebo různé kultivary, ale je třeba kombinovat různé druhy (např. heliopsis, rudbeckia laciniata, oenothera missouriensis). Pokud je záhon dlouhý, rozčlení se na kratší úseky. Pro jeden úsek sa vypracuje vhodné seskupení, které se potom několikrát opakuje jako článek řetězu. V takovém úseku lze zařadit i prvky za sebou a to v kombinaci – nápadný, slabší, nejslabší. Tyto prvky se neumísťují v jedné linii a ve stejném odstupu, ale tak, aby se využila i šířka záhonu. Cílem je, aby se totéž nepravidelné seskupení pravidelně opakovalo a tím vznikl rytmus.

Příprava půdy pro trvalky

Příprava půdy spočívá hlavně v jejím důkladném zkypření a odplevelení. Půdu pro trvalkové partie je třeba nejprve dobře zrýt. Většině trvalek vyhovuje hloubka zpracování na výšku rýče, tj. asi na 30 cm. Nižším trvalkám stačí mělčí obdělání, vysokým naopak mírně hlubší obdělání. Odplevelení je jedním z hlavních předpokladů úspěšného pěstování. Zvlášť nepříjemné jsou plevele, které se rozrůstají oddenky. Nejčastěji jsou to pýr, bršlice kozí noha, pcháč oset, podběl aj. Velmi nepříjemné jsou plevele, které mají oddenky hlouběji, než se dá rýt.

Kdy sázet trvalky

Druhy kvetoucí na jaře je vhodné sázet na podzim, zatímco druhy s letním a podzimním kvetením se sázejí na jaře. Existují ale i výjimky. Kontejnerované rostliny lze vysazovat po celý rok.

Různé druhy nádherně kvetoucích trvalek najdete také v našem eshopu

S výsadbou se začíná obyčejně v průběhu března a končí se v půli až koncem května. S podzimní výsadbou se začíná obyčejně v půli srpna a sází se nejpozději do půlky listopadu. Lepší je ale ranější podzim, protože rostliny mohou do zimy dostatečně zakořenit.

Období výsadby závisí i na kvalitě půdy. Některé druhy nesnášejí vysazování v těžších půdách vůbec. Větší rostliny se sází na vzdálenost 0,8 – 1,2 m, středně velké do vzdálenosti 0,5 - 0,6 m a menší trvalky do vzdálenosti 0,3 – 0,4 m. Pokud není možnost vysadit zakoupené sazenice ihned, založí sa na zastíněném místě do půdy a zavlaží se. Takto ošetřené sazenice vydrží i několik dní, než se přistoupí k samotné výsadbě. Pokud není možnost založit rostliny venku, dají se rozložit i ve sklepě, pokropit vodou a potom vysázet.

Sazenice se vysazují s pomocí lopatky nebo motyčky. Dlouhé kořeny je možné zkrátit nožem. Kořenový bal je vhodné předem dobře namočit a po výsadbě důkladně zalít. Trvalky se sází většinou tak hluboko, aby pučící výhonky byly na úrovni povrchu půdy. Velmi hluboká výsadba může mít za následek slabé kvetení a někdy i úhyn rostliny. Při výsadbě trvalek je velmi prospěšný pokryv povrchu půdy, který zabraňuje jednak prosychání stejně jako klíčení semen plevele na povrchu půdy.

Péče a ošetřování trvalek

V porovnání s jinými skupinami rostlin trvalky vyžadují méně práce. Práce spojené s ošetřováním nejsou každý rok stejné. V prvním roce založení trvalkové partie je nutné starat se hlavně o to, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji vyrostly. Je třeba tedy častěji zalévat (hlavně v suchém období), půda se ale nesmí zbytečně přemokřit. Kdo nemá možnost se o závlahu stále starat, pomůže si pokryvem.

Když rostliny tak vyrostou, že začnou půdu úplně zakrývat, je nutné občas prokypřit půdu mezi rostlinami. Okopávka má však význam jen v suchém teplejším období, kdy podkopaný plevel rychle uschne. U záhonů s chudou půdou je nevyhnutelné občasné přihnojování. Z organických hnojiv se dá použít kompost, z anorganických tekutá vícesložková hnojiva, která se aplikují v období intenzivního růstu před kvetením jednotlivých druhů. Trvalky se zmlazují odstraňováním odkvetlých soukvětí nebo se po odkvětu celé seříznou. Na podzim se odřeže celá nadzemní část u země. Toto ale neplatí u stálezelených trvalek.

Náš tip: Jak na rozmnožování a přesazování trvalek.

Soukvětí trvalek se odstraňují v těchto případech:

– pokud jsou soukvětí odkvetlá a nepěkná

– u druhů náchylných na samovolné vysemeňování se odstraňují odkvetlá soukvětí proto, aby nedošlo k nežádoucímu samovýsevu

– u některých druhů se brzkým seříznutím odkvetlých částí dosáhne další násady květů.

Trvalky v zimě

Některé choulostivé trvalky je třeba na zimu přikrýt vrstvou listí, rašeliny nebo jehličí. Na jaře, když už pominula hrozba mrazů, lze tuto vrstvu odstranit. U stálezelených rostlin se přikrývka neodstraňuje najednou, protože rostliny by mohlo poškodit slunce.

PO – okraj podrostu

Okraje stromů, skupin keřů, provzdušněná humózní půda

variace: slunečný světlý okraj chladný polostín

Vp – volná plocha

Slunečné plochy, provzdušněná humózní půda

variace: trvalky divoké se záhonovým charakterem

Vr – vřesoviště se zvláštními situacemi

Slunečné plochy, chudá písčitá kyselá půda

L – horská louka

Slunečné plochy, kamenitá minerální půda

Ks – kamenité stepi

Slunečné plochy, suchá humózní půda s výskytem skal

SŠ – skalní štěrbiny

Slunečné zídky, prohlubeniny, suchá štěrkovitá minerální půda

A – alpinium

Slunečné skalky, chudé minerální půdy

Z – záhon

Humózně kypré, živné půdy

záhonové trvalky s výraznými květy variace: stín, polostín, slunce

Stanovištní okruhy trvalek podle Prof. Dr. Josefa Siebera (zdroj – VICTORIA trvalková školka)

TIP: Pokud se chystáte vybudovat si na zahradě skalku, určitě vás bude zajímat jaké trvalky vysadit do skalky.