Okrasná zahrada

Evodie (neboli včelí strom) je okrasný listnatý strom, z jehož přítomnosti v zahradě těží zejména včelaři. Kvete totiž až na konci léta, kdy se již v přírodě přirozeně nachází málo květů. Zjistěte, co je pro něj charakteristické a jaká pravidla dodržet při jeho pěstování. 

Včelí strom

Evodie, ampák nebo také včelí strom. To všechno jsou označení pro jeden a tentýž strom, který se u nás pěstuje převážně v botanických zahradách, parcích nebo arboretech. Postupem času se však jeho pěstování těší popularitě i v běžných zahradách u domů. Z jeho benefitů ostatně těží zejména včelaři, jelikož včelám nabídne potravu i v pozdním létě.

Medonosný strom evodie se řadí do čeledi routovitých (Rutaceae). Samotný rod pak zahrnuje zhruba 50 druhů stromů, které původně pochází z východní Asie, Austrálie a Polynésie.

U nás ve střední Evropě bývá nejčastěji pěstován ampák Daniellův (Tetradium daniellii), setkat se můžeme také s ampákem hupejským (Tetradium hupehensis). 

Pořiďte si sazenice evodie a pusťte se do pěstování této zajímavé dřeviny i vy

Ampák pěstování

Pokud chcete mít ve své zahradě stromy pro včely, může pro vás být právě ampák skvělým způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout. Jeho pěstování je poměrně snadné a s tímto úkolem si hravě poradí i začátečníci.

Evodii je vhodné umístit na slunné nebo polostinné stanoviště. Jelikož mladé stromy bývají poměrně citlivé na vítr, volte ideálně místo, které je dobře chráněné před silným větrem. Co se půdy týče, evodie preferuje hlinitopísčitou až hlinitou půdu. Skvělou volbou je půda s neutrálním nebo mírně kyselým pH. Jelikož ampák nezvládá trvale zamokřenou půdu, nezapomeňte zajistit její odvodnění.

U mladých stromků pamatujte v prvních letech na pravidelnou zálivku. Starší stromy jsou již vůči suchu odolnější.

Výhodou evodie medonosného stromu je rovněž skutečnost, že je v našich klimatických podmínkách plně mrazuvzdorný. Mladé stromky nicméně doporučujeme v prvních letech před mrazy chránit. Použít lze mulčování nebo netkanou textilii. 

Kde zasadit evodii

Pokud máte včelín, je vhodné evodii zasadit do blízkosti jednotlivých úlů. Jak jsme již zmínili, ideálně vybírejte slunné místo, které maximalizuje kvetení. Hodit se ale může také do sadu s ovocnými stromy nebo do užitkové části zahrady. Rozhodnout se můžete také pro jeho výsadbu na okraj zahrady, kde evodie vynikne jako zajímavý solitérní strom.

Na druhou stranu ale myslete na to, že dřevina má tendenci přitahovat velké množství včel a hmyzu. Proto může být její výsadba nežádoucí v blízkosti obytného prostoru nebo třeba zahradního posezení, kde vás může hmyz obtěžovat. Co se týče doby výsadby, evodie se vysazuje na jaře nebo na podzim. 

Kdy kvete evodie

Evodie strom začíná kvést zhruba 5 až 7 let od výsadby. Období kvetení nastává od července do srpna. Právě díky této pozdější době kvetení a velkému množství vyprodukovaného nektaru se jedná o oblíbenou volbu včelařů.

TIP: Existuje spousta dalších stromů, které mohou být skvělou volbou do vaší zahrady. Zjistěte například, jak na pěstování magnolie.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Přemýšlíte, jakou půvabnou letničkou si vyzdobit vaši zahradu, balkon nebo terasu? Jednou z možností je rostlina osteospermum, jejíž květy se mohou zbarvovat do pestré škály odstínů. Pojďme se podívat na to, kdy vysévat osteospermum, jaké podmínky této rostliny zajistit a na co si dát během pěstování pozor. Ale nebojte se. Rostlina je poměrně nenáročná a poradí si s ní i začátečníci.

Co je pro osteospermum charakteristické

Osteospermum (jinými slovy také kapská kopretina, paprskovka nebo modroočko) je krásná rostlina původně pocházející z Afriky. Ve své původní oblasti se jedná o dlouholetou rostlinu, v našich podmínkách nicméně bývá pěstovaná jako letnička. V zimě totiž u nás pro ni nejsou ideální teplotní podmínky.

Osteospermum dosahuje do výšky 20 až 40 cm. Těšit se přitom můžete na okouzlující květy, které se mohou zbarvovat do bílého, žlutého, fialového, růžového, oranžového, červeného nebo namodralého odstínu. Jednotlivé odrůdy rostliny se pyšní většinou nepříliš výraznými kopinatými listy.

Pořiďte si sazeničky osteospermum v našem e-shopu a ozdobte touto krásnou rostlinou vaši zahradu

Je osteospermum trvalka?

Osteospermum je původně trvalka, nicméně v našich podmínkách bývá nejčastěji pěstována jako letnička. K přezimování tato rostlina vyžaduje vzdušné a dostatečně prosvětlené stanoviště, kde se teplota pohybuje od 2 do 10 °C. Osteospermum a mráz totiž nejdou dohromady. 

S čím kombinovat osteospermum

Květina osteospermum může vytvářet zajímavé kombinace se spoustou různých rostlin. Hodit se k nim mohou například gazánie, skvěle ale vypadá také verbena či petúnie. Vsadit můžete také na okrasné trávy, jako je kostřava či ostřice. Kontrast k výrazným květům paprskovky může vytvořit například smil, santolina či levandule. Podobnou dobu kvetení jako osteospermum nabídne třeba měsíček nebo ostálka. 

Osteospermum výsev

Nyní se pojďme podrobněji podívat na to, jak pěstovat osteospermum. Semena paprskovky se vysévají do lehkého substrátu v období od února do března. Substrát je přitom vhodné opatřit perlitem, který jej ještě více provzdušní. Semena klíčí 2 až 3 týdny, přičemž k tomu potřebují teplotu kolem 20 °C. Ideální je zvolit slunné a zároveň dobře chráněné stanoviště. Pokud bude osteospermum vystaveno špatnému počasí, má tendenci zavírat květy (nicméně s příchodem příznivějšího počasí se opět rozvinou). 

Paprskovku nezapomeňte pravidelně zalévat. V průběhu vegetačního období je vhodné rostlinu také přihnojovat. 

Osteospermum v truhlíku

Osteospermum lze pěstovat nejen volně v záhoně, ale i v nádobě. Na dno truhlíku je vhodné nasypat štěrk. Poté smíchejte půdu s kompostem a nasypte ji do dvou třetin nádoby. Následně můžete přidat pomalu uvolňující se hnojivo. Paprskovku poté zasaďte do květináče.

Nezapomeňte ji pravidelně zalévat. Dejte si ale pozor na to, aby ve vodě nestála a nezačaly jí uhnívat kořeny. Průběžně také odstraňujte odkvetlé květy, čímž si zajistíte novou násadu.

Osteospermum přezimování

Jak již bylo zmíněno, v našich podmínkách bývá jednodušší pěstovat osteospermum jako letničku. Pokud se ale přesto chcete pokusit o přezimování osteosperma, je důležité dodržet několik pravidel. Předně je potřeba rostlinu přemístit do interiéru v momentě, kdy teploty klesnou pod 10 °C (a zároveň před příchodem prvních mrazů). 

K přezimování volte světlé a chladné stanoviště s teplotou mezi 5–10 °C. Ideální může být třeba zimní zahrada, sklep s oknem či nezámrzný skleník. Během zimy omezte zálivku a rostlinu zalévejte pouze tak, aby substrát zcela nevyschnul. Před přezimováním nezapomeňte rostlinu zastřihnout na délku 10–15 cm. 

S příchodem jara můžete začít přísun vody postupně navyšovat. Pokud již kořeny rostliny vyplnily celý květináč, můžete osteospermum zasadit do nového substrátu. Jakmile již nehrozí poslední jarní mrazíky (většinou v polovině května), můžete rostlinu přesunout ven. 

TIP: Inspirujte se, jaké jsou další letničky různých barev a vytvořte kombinaci, která zaujme na první pohled. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Paulovnie je krásný strom, který si vaše srdce získá zejména pro svou nádhernou barvu květů. Zjistěte více o pěstování paulovnie a o tom, jaké podmínky jí dopřát. Podíváme se také na pravidla výsadby a řezu.

Charakteristika paulovnie

Paulovnie (jinak známý také jako pavlovnie nebo paulownia) je exotický strom, který zaujme nejen krásou svých listů a květů. Pochází z Asie, konkrétně z Číny. Strom byl pojmenován po ruské carevně Pavlovně.

Paulovnie patří mezi opadavé stromy, které se pyšní velkou korunou. Má velké srdčité listy a fialovo-modré květy, které bezpochyby zaujmou na první pohled. Paulovnie kvete většinou na jaře. V Číně a Japonsku je paulovnie strom štěstí, jelikož přináší dobro a blahobyt.

Je známo několik druhů paulownie, mezi které se řadí zejména paulovnie plstnatá (latinsky Paulownia tomentosa) či paulovnie protáhlá (latinsky Paulownia elongata).

Paulownia nevýhody

Mezi nevýhody tohoto stromu se řadí jeho invazivní charakter. Díky velkému množství semen a schopnosti klíčit v různých podmínkách snadno zplaňuje, což může způsobovat riziko pro původní ekosystémy a potlačení původní vegetace. Na zahradě nebo v jejím blízkém okolí se proto paulovnie může stát obtížně regulovatelnou dřevinou. Do pěstování paulownie v Česku se nicméně můžete bez obav pustit. 

Rychle rostoucí strom paulovnie

Strom bývá ceněn pro své rychle rostoucí dřevo, které vyniká po stránce své lehkosti a zároveň pevnosti. Navíc má široké spektrum využití, vyrábí se z něj nábytek, stavební materiály nebo třeba hračky. V závislosti na konkrétním kultivaru dokáže za jeden rok vyrůst až o úctyhodných 5 metrů. 

V našem e-shopu prodáváme paulovnii plstnatou v podobě sazenic. Neváhejte a vysaďte si ji na svou zahradu

Paulownia výsadba

Paulownii je vhodné vysadit buď na jaře, nebo na podzim. K výsadbě volte dostatečně velkou a hlubokou jámu, do které se vejde celý kořenový systém. Pavlovnii se nejvíce daří na slunném nebo polostinném stanovišti. Při pěstování paulownie si ale dejte pozor na příliš vlhké prostředí, jelikož tento strom nemá ráda trvalé zamokření a přítomnost stojaté vody.

Co se půdy týče, volte ideálně dobře propustnou a mírně vlhkou. Stromu se bude dařit zejména v lehce kyselé až neutrální půdě. Před samotnou výsadbou můžete kvalitu půdy vylepšit kompostem nebo organickými hnojivy. 

Kdy kvete paulownia

Paulovnie plstnatá kvete na jaře, většinou v období od dubna do května. Zajímavostí je, že paulovnie kvete ještě před olistěním stromu. Na holých větvích se tedy objevují vzpřímená květenství se světle fialovými, trubkovitými květy. Ty se pyšní velmi jemnou a příjemnou vůní, díky čemuž bývá strom v zahradách velmi ceněn. 

Paulownia kořeny

Paulovnie vytvářejí kořeny, které zasahují poměrně hluboko do půdy. Díky tomu mají přístup k vláze i živinám z nižších půdních horizontů. 

Řez paulovnie

Průběžný řez paulovnie je klíčový k tomu, abyste udrželi žádoucí tvar stromu a podpořili jeho zdravý růst. Jelikož strom roste poměrně rychle, věnujte pravidelné péči pozornost.

Ideální doba k řezu nastává v období vegetačního klidu (obvykle od pozdního podzimu do předjaří). V tomto čase strom zpravidla nemá listy a omezíte riziko poškození nových výhonů. Pokud náhodou zimní řez nestihnete, můžete k němu přistoupit i na jaře (ještě před rašením nových pupenů).

Pokud chcete mít paulovnii s rovnějším kmenem a rozložitější korunou, odstraňte spodní a příliš husté větve. Nezapomínejte také průběžně odstraňovat suché, poškozené, nemocné či křížící se větve. Díky tomu zlepšíte zdravotní stav stromu.

TIP: Hledáte další velké stromy do zahrady, které nabídnou estetický vzhled a zprostředkují vám příjemný stín? Nebo chcete zakomponovat spíše stromy do malé zahrady s kompaktním růstem? Inspirujte se vhodnými variantami.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Toužíte vaši skalku doplnit o skutečně zajímavou rostlinu, která zaručeně přitáhne pozornost na první pohled? Jednou z možností je protěž alpská, která se pyšní nádhernými květy ve tvaru malých hvězd. Přečtěte si, jak na její pěstování, jaké podmínky jí dopřát a s čím můžete tuto jedinečnou rostlinu zkombinovat.

Charakteristika protěže alpské

Protěž alpská, jinak také plesnivec alpský (latinsky Leontopodium alpinum) je vytrvalá rostlina, která se přirozeně vyskytuje zejména v horských oblastech a na skalnatých stanovištích. Na první pohled vás jednoznačně zaujme svými stříbřitě bílými květními úbory, které obklopují kopinaté listy. Skvěle se hodí pro skupinovou výsadbu ve skalce.

Pořiďte si sazeničky protěže alpské v našem e-shopu a vysaďte je rovnou na záhon

Kromě protěže alpské je známo hned několik dalších druhů protěže. Patří mezi ně například protěž čínská (Leontopodium sinense), protěž himalájská (Leontopodium himalayanum), protěž japonská (Leontopodium japonicum) nebo protěž sibiřská (Leontopodium sibiricum). 

Protěž alpská pěstování

Alpská protěž bývá mezi pěstiteli oceňována pro své nízké nároky na pěstování. Klíčová je zejména správná volba stanoviště. Ideálně tuto rostlinu vysaďte na slunné stanoviště, dařit se jí však bude i v polostínu. Volte zásaditou, propustnou a štěrkovitou půdu. Rostlina vyžaduje spíše mírnou zálivku a více než přemokření toleruje spíše sušší podmínky. 

Protěž v zahradě

Sazenice protěže můžete na zahradu vysazovat od konce května až do srpna. Hezky vypadají na záhoně vysazené do sponu 30 × 20 cm. Výhodou je, že rostlina je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná. Jediné, před čím je potřeba rostlinu chránit, je dlouhodobá vlhkost a dlouho ležící sníh.

Protěž květ

Protěž alpská je vysoce dekorativní především díky svému zajímavému květu. Vzhledem k tomu se často suší a hodí se také pro dekorativní účely. 

Tyto jedinečné květy se pyšní bílou chlupatou strukturou a na první pohled připomínají malé hvězdy. S pomocí protěže tak můžete do vaší zahrady přenést kus přírody z vysokohorských oblastí. Pamatujte na to, že protěž zpravidla kvete až v druhém roce od výsadby, a to v období od konce května do srpna.  

Kde vysadit protěž

Protěž se skvěle stane součástí vaší skalky. Při volbě stanoviště se snažte ideálně napodobit její přirozené prostředí. To znamená, že můžete protěž alpskou vysadit na kamenité místo. 

Rostlině se bude dařit třeba ve štěrbinách mezi jednotlivými kameny. Doplnit ji lze například okrasnými travami nebo kvetoucími skalničkami s podobnými nároky. Protěž alpská se může vyjímat také na suché zídce společně se skalkovými sukulenty. 

Protěž výsev

K výsevu této rostliny přistupujte ideálně během února. Pomocníkem vám bude substrát pro pokojové rostliny, do kterého lze přidat malé množství písku. Jednotlivá semena pouze lehce zasypte, přitlačte a opatrně zalijte. Semena klíčí při teplotě alespoň 18 °C. K dopěstování sazeniček je pak zapotřebí teplota kolem 12 až 16 °C. 

Předpěstování protěže alpské zabere zhruba tři měsíce. Po této době můžete sazeničky zasadit na vámi zvolené stanoviště. Pamatujte na to, že rostlina vyžaduje dobře propustnou půdu. Ideálně volte kamenitou, vápenitou a nezamokřenou půdu. 

TIP: Inspirujte se, jaké jsou další vhodné rostliny do skalky a pusťte se do plánování. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Obě tyto rostliny patří mezi dominantní trvalky a jejich názvy jsou často zaměňovány. Přečtěte si, jak je od sebe rozeznáte a jaké jsou rozdíly v jejich pěstování.

 Liliochvostec pěstování

Liliochvostec (Eremurus) je trsovitá trvalka pocházející z Asie. Vytváří mohutné bezlisté květní stonky a každý z nich tvoří hustý klas hvězdnicovitých bílých, růžových nebo žlutých květů s nápadnými tyčinkami, které jsou vyhledávány včelami a motýly.

Pro bohaté kvetení potřebují studenou zimu, která navodí kvetení. Mladí jedinci jsou však citliví na mráz. Liliochvostec vyžaduje suché, propustné půdy, pěstování na plném slunci v trvalkovém záhoně.

Důležité je se postarat také o liliochvostec po odkvětu. Listy nechte přirozeně odumřít, aby poskytly hlíze energii pro následující rok.

Vyberte si liliochvostec z nabídky eshopu a ozdobte touto trvalkou vaši zahradu

Na podzim je nutné je nastlat kompostem, ale kořenovou hlavu nechat volnou. Rozmnožují se dělením trsů po odkvětu.

Kleopatřina jehla pěstování

Mnohokvět (Kniphofia), nazývaný i Kleopatřina jehla, je oddenková trvalka pocházející z Afriky. Většinou jsou druhy stálezelené, existují však i opadavé druhy.

Rostliny vytvářejí stejně bezlisté pevné stonky ukončené dlouhými soukvětími klasovitých květů s třásněmi. Květy bývají červené, oranžové, bílé i žluté, a kombinované. Výškou dosahují od 50 do 180 cm.

Objevte mnohokvět v naší aktuální nabídce a vysaďte si jej na záhon nebo třeba do nádoby

Při pěstování mnohokvětu si dejte pozor na zimní vlhkost, která rostlině nevyhovuje. Citlivé druhy se musí pěstovat s nastýlkou, která jim vyhovuje, nebo v chladném skleníku. Vyžaduje hluboké, propustné, sušší půdy na plném slunci nebo v částečném stínu.

Vynikne v trvalkovém záhoně i jako solitéra. Rozmnožuje se dělením trsů brzy na jaře. V době kvetení jsou plné čmeláků, včel a jiného hmyzu.

Kleopatřina jehla v květináči

Kleopatřinu jehlu lze pěstovat také v nádobách a tímto způsobem si ozvláštnit třeba vaši terasu nebo balkon. Pamatujte ale na to, aby byl květináč dostatečně velký (pojmout by měl minimálně 10 litrů substrátu). Dno nádoby musí mít otvory, aby mohla přebytečná voda odtékat. Pro lepší odvodnění je vhodné dát na dno zhruba 5cm vrstvu hrubého štěrku či drobných kamínků. 

Kdy řezat mnohokvět

K řezu mnohokvětu lze přistoupit v různých částech roku. Na jaře se například odstraňují všechny suché, poškozené nebo mrtvé listy, které na rostlině zůstaly z předchozího roku. V létě je důležité pamatovat na odstranění odkvetlých květů, čímž podpoříte jejich další tvorbu. Stejně tak i na podzim můžete odříznout květy a poškozené listy a kleopatřinu jehlu tak připravit na zimu.

Kleopatřina jehla přesazování

Kleopatřinu jehlu je možné přesazovat, nicméně je potřeba být v tomto ohledu opatrní. Zásobní hlíza této rostliny je totiž velmi křehká a může se poměrně snadno zlomit.

Pokud se do tohoto úkolu chcete pustit, vytvořte si nejprve v zemi dostatečně velkou jámu, do níž se kromě hlízy vejdou i kořeny. Některé kořeny mohou být silně propletené, proto postupujte velmi opatrně. Pamatujte na to, aby vegetační vrchol rostliny směřoval vždy vzhůru (najdete jej ve středovém puku). Dejte si pozor na to, aby žádná z částí hlízy ze země nevyčnívala.

Pokud máte tendenci jednu rostlinu opakovaně přesazovat, můžete následně bojovat s problémem, že nebude kvést. Vždy je proto lepší nechat kleopatřinu jehlu na jednom stanovišti více let. 

Kleopatřina jehla po odkvětu

Kleopatřina jehla na první pohled zaujme svou listovou růžicí, která je podobná růžici juky. Stejně tak květ vyrůstá ze stvolu, který je pokrytý šupinami. Po odkvětu je nicméně nutné stvol, který může dosahovat délky až 2 metrů, odříznout. 

Kleopatřina jehla zazimování

Aby rostlina dobře zvládla zimní měsíce, je vhodné zhruba o třetinu zkrátit její listy. Hlavní část rostliny pak můžete zakrýt spadaným listím dřevin. V teplejších lokalitách zvládá kleopatřina jehla zimu poměrně obstojně. V chladnějších místech je vhodné využít její důkladné zateplení spadaným listím. Obecně lze říct, že je kleopatřina jehla mrazuvzdorná až do -25 °C. 

Kleopatřina jehla na jaře

Kleopatřina jehla se nejčastěji vysazuje na podzim, nicméně k tomuto kroku lze přistoupit také na jaře. Kromě toho je vhodné v tomto období začít s pravidelnou zálivkou (za předpokladu, že půda není přirozeně vlhká). Jakmile začne rostlina dosahovat větší výšky, zajistěte jí oporu, aby se vystavena větru nezlomila. V momentě, kdy kleopatřina jehla začne růst, můžete také začít s přihnojováním hnojivem bohatým na fosfor a draslík, díky kterému podpoříte růst květů. 

Je kleopatřina jehla jedovatá?

Ano, u kleopatřiny jehly jsou jedovaté všechny části rostliny. Rostlina může být toxická nejen pro lidi, ale i pro zvířata. Při manipulaci s hlízami (během výsadby) je vhodné vždy používat rukavice.

Pokud chcete přilákat hmyz do zahrady, určitě začněte pěstovat tyto dominantní trvalky, které vám rozpálí zahradu jako pochodně. Právě ty totiž tyto květiny připomínají.

TIP: Znáte kamélii a její nároky na pěstování? Zjistěte, jak tuto krásnou květinu připomínající růži pěstovat.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Orlíček patří mezi skutečně dechberoucí rostliny. Jeho květy navíc do vaší zahrady přilákají čmeláky, včely a také motýly. Z hlediska pěstování se jedná o nenáročnou rostlinu, se kterou si poradí i pěstitelé začátečníci. Zjistěte, jaké podmínky orlíčku dopřát, abyste se mohli těšit z jeho růstu.

Orlíček obecný

Nejznámějším druhem orlíčku je orlíček obecný (Aquilegia vulgaris). V Evropě se jedná o původní druh a narazit na něj proto můžete i ve volné přírodě. Jde o vytrvalou rostlinu, která zaujme vzpřímenými stonky a trsem listů. Dorůstá do výšky kolem 80 cm. Květy orlíčku obecného mají charakteristický trubkovitý tvar a pyšní se výraznými ostrými cípy na konci, které připomínají orlí drápy. Květy se mohou zbarvovat do fialového, modrého nebo růžového odstínu. Orlíček obecný kvete během jara a léta, a to obvykle od května do července. 

Je orlíček jedovatý?

Ano. Trvalka orlíček obsahuje alkaloidy a je proto jedovatý. Pokud máte malé děti, doporučujeme rostlinu vysadit na místo, které je mimo jejich dosah. 

S čím kombinovat orlíček

Orlíček vynikne nejen jako solitéra na pěstěném trávníku, ale může doplnit také vaši skupinovou výsadbu. Efektně vypadá například v kombinaci s pivoňkami, kosatci nebo růžemi. Hodit se může také k narcisům a jiným časným cibulovinám. 

Orlíček alpský

Z dalších populárních odrůd orlíčku stojí za zmínku orlíček alpský (Aquilegia alpina). Domovem této rostliny jsou Alpy, jak ostatně napovídá samotný název. Dospělá rostlina dorůstá do výšky až 50 cm. Stonek je vzpřímený, mírně rozvětvený a vyrůstají na něm namodralé květy s charakteristickou stavbou. Perfektně vynikne i jako řezaná rostlina do vázy. 

Orlíček kanadský

Orlíček kanadský (Aquilegia canadensis) je druh orlíčku, který pochází ze Severní Ameriky. Tento orlíček se pyšní krásnými výraznými červenými květy se žlutým středem. Skvěle vynikne v rámci smíšených trvalkových záhonů a také na skalkách. 

Orlíček vějířovitý

Orlíček vějířovitý (Aquilegia flabellata) je druh orlíčku pocházející z východní Asie, konkrétně z Japonska a Koreje. V dospělosti může dosahovat výšky 20 cm. V květnu až červnu kvete krásnými kvítky sněhobílé barvy. Přízemní listy vytvářejí polštář, ze kterého vyrůstají dlouhé stonky. Skvěle se hodí i pro pěstování v nádobách.

Prohlédněte si sazeničky i semínka orlíčku v našem e-shopu a vyberte si variantu do vaší zahrady

Orlíček výsev

Orlíček se řadí mezi nenáročné rostliny a dokáže se poměrně dobře přizpůsobit různým podmínkám. Preferuje slunné až polostinné stanoviště. Dejte si pozor, aby bylo místo chráněno před ostrým poledním sluncem. Na plném slunci má totiž tendenci vadnout.

Půdu volte dobře odvodněnou a s dostatečným množstvím humusu. Před výsadbou můžete do půdy přidat kompost nebo jiný organický materiál pro zlepšení struktury a zvýšení obsahu živin.

Orlíček zpravidla dokáže odolat suchu, nicméně během suchých období je nutné jej pravidelně zalévat. Půdu proto udržujte vlhkou, ale dejte si pozor na přemokření. 

Kdy vysadit orlíček

Semena orlíčku je vhodné na záhon vysadit v průběhu dubnu a května. Semena lze buď vysévat přímo do země, nebo je nejprve předpěstovat a sazenice ven přemístit později. Jelikož semena klíčí na světle, vysejte je na povrch substrátu, a poté je pouze mírně přitlačte. 

Orlíček přesazování

Nutno upozornit, že orlíček nemá rád dělení trsů a přesazování. Vzhledem k tomu je lepší orlíček množit semeny. 

Orlíček po odkvětu

Jakmile orlíček odvete, zůstane z něj jen nijak výrazně zajímavá zelená růžice listů. Pokud chcete zabránit tomu, aby se orlíček vysemenil, nezapomeňte jednotlivé stonky s květy včas odstřihnout. Pokud toužíte po tom, aby záhon vypadal krásně i po zbytek sezóny, vyplatí se orlíček kombinovat s rostlinami, které kvetou déle. Díky tomu se budete moct průběžně těšit z krásných pestrobarevných květů. 

Orlíček stříhání

Jak jsme již zmínili, včasné zastřihnutí květů po odkvětu rostliny zajistí, že se rostlina nevysemení a nebude se rozšiřovat po vaší zahradě. Po odkvětu lze také prořezat vadlé nebo poškozené listy a stonky a tímto způsobem podpořit zdravý růst rostliny.

TIP: Orlíček můžete v zahradě zkombinovat s dalšími zajímavými trvalkami. Zjistěte, jak pěstovat dlužichu, která může tuto rostlinu skvěle doplnit.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Je množství okrasných keřů, které dokáží vytvořit zajímavé zákoutí. Kalina (Viburnum) však patří mezi ty dřeviny, které jsou hodnotné pro své květy a některé i díky stálezeleným listům.

Čili jejich variabilita je obecně použitelná v zahradních kompozicích jako solitér, do pozadí záhonů, dokonce i na smíšené živé ploty nebo pěstování v nádobách.

Rozlišuje se cca 200 druhů. Výběr nádherných kalin najdete i v našem e shopu.

Kalina druhy

Mezi nejznámější stálezelené druhy kaliny patří Viburnum rhytidophyllum (Kalina vrásčitolistá). Její impozantní vrásčité listy zdobí keř během celé zimy. Jsou dlouhé, vrásčité, sytě zelené a poměrně pevné. Na jaře rozkvete bíložlutými květy.

Zvláštností je i to, že květní pupeny se tvoří už na podzim, jsou hnědé a pokryté chloupky, které na citlivé pokožce mohou způsobit podráždění a zarudnutí. Později po odkvětu se vytvoří červené plody, které jsou jedovaté.

Na pěstování není náročná. Snáší všechny typy půdy, kromě mělkých a podmáčených půd se jí opravdu bude dařit kdekoliv. Roste poměrně rychle, bez řezu ve světlém stínu až polostínu. Během tuhé zimy sice může ztratit část listů, ale ty na jaře rychle dorostou.

Další stálezelená kalina je kalina Davidova (Viburnum davidii), která je charakteristická elegantním vzhledem. Má modrozelené listy, bílé květy, které kvetou na jaře. V létě, po opylení, se tvoří modré plody, které jsou nejedlé. Dorůstá do výšky kolem 1m.

Je opravdu nádherná, ale potřebuje zimní ochranu a chráněné stanoviště před silným větrem, stejně i před přímým zimním a letním sluncem. Je citlivá na mráz, proto je nutné (zejména v období, kdy jsou holomrazy bez sněhu) celou rostlinu obalit textilií.

Má v oblibě mírně kyselé půdy. Odvděčí se vám krásným květem a listím, které je dekorativní během celého roku. Stejně tak ani na jaře ji nepřehlédnete. Pupeny jsou narůžovělé, ale vykvetou z nich bílé květiny.

Kalina bodnantská je velmi atraktivní rostlina, hlavně během zimních měsíců. Viburnum bodnantense 'Dawn' rozkvétá během mírných zim již koncem prosince a vydrží kvést do března. Květy má úzké trubkovité, nejdříve sytě růžové a později světle růžové barvy. Vykvétají ve shlucích přímo na bezlisté větvi. Největší předností je silná, ale velmi příjemná vůně, která se rozšiřuje v teplejších zimních dnech a je předzvěstí přicházejícího jara.

Další atraktivní je kalina obyčejná s bílými kulovitými soukvětími, které zaplaví celý keř. Viburnum opulus 'Roseum' kvete v květnu nádhernými soukvětími, které doslova visí z větviček. Z dálky působí jako květy hortenzie. Listy sice na podzim opadávají, ale ještě předtím se celý keř rozzáří červeným odstínem.

Výborně se jí daří na plném slunci, v každé půdě a dokonce nevyžaduje ani hnojení. Má však v oblibě humózní půdy. Dosahuje výšky 3 m. Je to opravdu impozantní dominanta předzahrádky nebo smíšeného záhonu. Dokonce by se jí dařilo i ve velké nádobě.

Zapomenout nesmíme ani na kalinu pražskou (Viburnum 'Pragense'), která má podobu stálezeleného keře. Listy jsou lesklé, vrásnité, kopinatě podlouhlé. Těšit se můžete na drobné květy, které se objevují na konci jara. Keř dorůstá do výšky až 2,5 metrů.

Neméně krásnou odrůdou je kalina vonná (Viburnum farreri). Tento opadavý keř pochází z Číny. Roste vzpřímeně a je bohatě rozvětvený. Kvete ještě před rašením listů, a to nejčastěji od března do května.

Pestrý výběr okrasných keřů z našeho eshopu

A takto by se dalo opravdu pokračovat v popisu i dalších kalin. Mají široké využití, proto je nevynechejte při plánování vaší nové koncepce zahrady.

Keř kalina

Kalina je keř, který v zahradě působí velmi efektním dojmem. Pojďme se podívat na to, kdy kvete a jaké odrůdy jsou stálezelené.

Kdy kvete kalina

Doba květu závisí od konkrétní odrůdy. Kalina obecná kvete od května do července. Hlavní období kvetení nastává zpravidla v červnu, kdy je keř dokonale obsypán barevnými květy. Kalina bodnanská vás květy potěší nejčastěji od března do dubna. Kalina vrásčitolistá kvete hned brzy zjara.

Kalina kvetoucí v zimě

Pokud toužíte, aby vaši zahradu květy rozzářily i v zimních měsících, vysaďte si zde kalinu bodnanskou. U ní se totiž během mírné zimy mohou květy objevit již v prosinci. 

Stálezelená kalina

Mezi stálezelené druhy kaliny se řadí například kalina vrásčitolistá, kalina vavřínolistá, kalina Davidova nebo kalina širokolistá. Tyto odrůdy tedy zahradě poskytují zeleň i během zimních měsíců a jedná se o kaliny neopadavé. Naopak listy kaliny obecné, kaliny vonné či kaliny bodnanské se na podzim zbarvují do červena a opadají. 

Jak rychle roste kalina

Rychlost růstu kaliny se samozřejmě odvíjí od konkrétního druhu a také podmínek, které tomuto keři dopřejete. Typický roční přírůstek se pohybuje zhruba od 20 do 40 cm. Růst kaliny podpoříte vhodnou péčí, pravidelným přihnojováním a správně zvolenou zálivkou. 

Kalina řez

Podmínky pro řez kaliny se částečně odvíjí od toho, pro jakou odrůdu se rozhodnete.

Kaliny kvetoucí na jaře se řežou hned po odkvětu. Kromě toho můžete odstranit starší větve blízko u země, čímž podpoříte růst nových výhonků a zlepšíte celkový tvar.

Stálezelené kaliny je vhodné lehce prořezat buď na jaře, nebo po odkvětu. Pro udržení kompaktního vzhledu můžete také na jaře zkrátit nové výhony o třetinu až polovinu.

Kaliny kvetoucí v zimě se řežou na začátku jara, čímž podpoříte růst nových výhonů. 

Kalina na kmínku

Pro pěstování na kmínku jsou ideální volbou spíše kompaktní odrůdy, jako například kalina vavřínolistá či kalina obecná.

Pokud máte o pěstování kaliny na kmínku zájem, je potřeba se zaměřit na správný řez. U mladého keře odstraňujte spodní větve, abyste podpořili růst hlavního stonku. Jakmile kmínek dosáhne požadované výšky, zastřihněte vrchol hlavního stonku, čímž podpoříte růst koruny. 

Je kalina jedovatá?

Plody kaliny jsou pro lidi jedovaté. Jejich konzumace může vyvolat zánět žaludku a střev.

TIP: Přečtěte si také článek o dalším zajímavém keři - komule. Patří mezi rychle rostoucí keře, které vás překvapí nádhernými barvami.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Hledík se díky svým pestrobarevným květům řadí k velmi oblíbeným rostlinám do zahrady. Jeho pěstování je přitom poměrně nenáročné. Jaké podmínky rostlině dopřát, aby se vám odvděčila záplavou krásných květů? A jaké jsou nejoblíbenější druhy?

Pěstování hledíku 

Při pěstování hledíku je důležité věnovat pozornost správnému výběru půdy. Tato rostlina totiž vyžaduje dobře propustnou půdu bohatou na živiny. Ideálně volte slunné stanoviště, jelikož právě dostatek slunečních paprsků je důležitý pro dosažení zdravého růstu a bohatého kvetení. Rostlině dopřejte pravidelnou zálivku, ale vyhněte se trvalému přemokření. Hledík zpravidla lépe snáší sucho než přemokření. 

Hledík výsev

Pěstování hledíku není náročné. Výsev můžete provádět v březnu, a to buď ve skleníku, nebo za oknem. Semínka nezasypávejte zeminou, spíše je jen jemně zatlačte. Světlo totiž podporuje jejich klíčení.

Pokud panuje okolní teplota kolem 18 °C, semena vyklíčí za zhruba 7 až 10 dní. Po vyklíčení přepikýrujte jednotlivé semenáčky. Jakmile jsou rostliny dostatečně velké, zaštípněte jejich vrchol, aby se rozvětvily. Do zahrady můžete sazenice vysadit již v průběhu dubna. Slabé mrazíky by jim totiž neměly uškodit. Květy hledíku se objevují zhruba od července do října.

Pořiďte si semena hledíku a pusťte se do jeho výsevu sami. Vaši zahradu pak ozdobí pestrobarevné květy

Když je hledík odkvetlý

V momentě, kdy hledík v zahradě odkvete, je na místě všechna odkvetlá květenství odstranit. Tímto způsobem rostlinu podpoříte v tvorbě dalších květů, aniž by se vysilovala tvorbou semen. 

Hledík přezimování

Hledík dokáže přečkat spíše mírnější zimu. V našich podmínkách se proto častěji pěstuje jako letnička. Pokud přece jen chcete, aby vám nabídl květy i příští rok, myslete na jeho zazimování. Ideální je přenést hledík na zimní měsíce dovnitř (například na chodbu či zimní zahradu). 

Je hledík trvalka?

I když bývá hledík většinou pěstován jako letnička, ve skutečnosti jde o krátkověkou trvalku. V teplejších oblastech dokáže přežít i několik let, pokud mu k tomu poskytnete dobré podmínky a panují mírné zimy.

Ve většině oblastí, kde jsou spíše chladnější zimy, se však hledík pěstuje jako jednoletka, jelikož není odolný vůči mrazům. Pokud chcete, aby hledík mrazivé počasí zvládnul, je potřeba jej před tímto počasím ochránit. Na zimní měsíce jej přeneste dovnitř nebo mu poskytněte ochranu prostřednictvím mulčování. 

Hledík větší

Mezi nejznámější druhy hledíku se řadí hledík větší (latinsky Antirrhinum majus). Popularitě se těší zejména pro své velké, živé, barevné květy. Tato rostlina dorůstá do výšky 1 metru, díky čemuž jednoznačně vynikne v každé zahradě. Hledík větší si vaše srdce získá díky různě zbarveným květům se šklebivou korunou. Má také zajímavé kopinaté listy. Pro podporu dalšího nakvétání je přitom na místě pravidelně odstraňovat odkvetlá květenství. 

Hledík nízký

Druhou nejznámější odrůdou hledíku je hledík nízký (latinsky Antirrhinum nanum). Jedná se o kompaktnější variantu hledíku, která se skvěle hodí do menších zahrad nebo pro pěstování jako okrajová rostlina. Hledík nízký dosahuje výšky kolem 30 cm. I přesto však nabídne velmi působivá květenství. Odrůda bývá ceněna také pro svou schopnost intenzivně kvést po celé léto. Díky tomu perfektně promění vaši zahradu.

TIP: Zajímá vás, kdy nastává vhodný čas na výsev letniček? A s čím hledík zkombinovat? Nenechte si ujít další z našich článků.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Rozrazil (Veronica) se pyšní pestrou různorodostí druhů a tím pádem i bohatou paletou barev. Díky tomu můžete s jeho pomocí vytvářet zajímavé kombinace, které ve vaší zahradě, na terase či balkoně jednoznačně vyniknou. Navíc se jedná o trvalku, která je poměrně nenáročná na pěstování a snadno si s ní poradí i začátečníci.

Charakteristika rozrazilu

Rozrazil (latinsky Veronica) vás překvapí krásnými něžnými květy. V současnosti přitom můžete vybírat z velké spousty druhů. Jednotlivé odrůdy se liší nejen svým tvarem, ale i květenstvím a celkovým vzrůstem. Ve volné přírodě se s rozrazilem nejčastěji setkáte na vlhkých místech světlých lesů, v blízkosti bažin, na stepních pláních a také horských loukách. 

S čím kombinovat rozrazil

Nízké kobercovitě rostoucí Veronica trvalky najdou uplatnění při tvorbě skalek, hodí se však k zakomponování také do suchých zídek.

Středně vysoké druhy rozrazilu mohou tvořit zajímavé kombinace například s levandulí, šantou, mákem, kopretinou, šalvějí, hvozdíkem nebo řebříčkem.

Nejvyšší odrůdy rozrazilu pak najdou uplatnění jako pozadí pro nižší rostliny. Vysadit je můžete také před určitou zídku nebo plot, kde budou potlačovat jednolitou plochu.

Prohlédněte si jednotlivé rozrazily v naší nabídce a vyberte si mezi nimi odrůdu, která se vám bude nejvíce zamlouvat

Květ rostliny Veronica

Jak jsme již zmínili, rozrazil se pyšní krásnými květy, které vyniknou na první pohled. V závislosti na konkrétní odrůdě se přitom můžete setkat s různými tvary i barvou květů. Rozrazil se zbarvuje do modrého, fialového, růžového či bílého odstínu. 

Kdy stříhat rozrazil

Pro podporu bohatšího kvetení rostliny pomůže, pokud budete pravidelně odstraňovat již odkvetlé květy. Pokud si všimnete, že starší trsy mají tendenci méně kvést, můžete jim pomoct tím, že je na jaře nebo na podzim mírně rozdělíte. A jak stříhat rozrazil? Na to se podíváme níže. 

Rozrazil po odkvětu

Rozrazil nejčastěji kvete v průběhu července a srpna. Odkvetlé květy přitom můžete odstraňovat průběžně, kdykoliv si jich všimnete. Po odkvětu lze také rozrazil sestřihnout až k zemi, a to nejpozději na konci zimy. 

Rozrazil druhy

Existuje spousta druhů rozrazilu, které se liší svým tvarem, vzrůstem i barvou květů. Mezi ty nejznámější se řadí následující. 

Rozrazil klasnatý

Rozrazil klasnatý (Veronica spicata) je charakteristický svými klasovitými květenstvími. Listy jsou spíše úzké a disponují vroubkovanými okraji. Květy mohou být různých barev. Setkat se můžete s modrou, růžovou, fialovou i bílou. Tato rostlina se často používá jako okrasná rostlina v záhonech, skalkách nebo jiných zahradních kompozicích. 

Rozrazil dlouholistý

Rozrazil dlouholistý (Veronica longifolia) je vysokým druhem rozrazilu se štíhlými klasy a modrofialovými květy. Jeho četné postranní výhony postupně nakvétají a prodlužují celkovou dobu kvetení. 

Rozrazil rozprostřený

Rozrazil rozprostřený na první pohled zaujme svým rozprostřeným plazivým růstem. Rostlina má drobné modré nebo fialové květy, které se vyskytují v hroznech na koncích jednotlivých stonků. Jedná se o nízkou okrasnou rostlinu, která najde uplatnění jako půdokryvná rostlina nebo na skalkách.

Rozrazil perský

Zapomenout nesmíme ani na rozrazil perský (Veronica persica). Jak napovídá samotný název, tato rostlina pochází z Persie. Jedná se o jednoletou bylinu, která disponuje drobnými modrými květy s vejčitými listy. 

Rozrazil lékařský

Z dalších odrůd za zmínku stojí rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Tato bylina zaujme jednoduchými listy a drobnými modrými nebo fialovými květy, které se sdružují do vzpřímených klasů. Čaj z této rostliny se používá například při nachlazení nebo kašli. 

Rozrazil laločnatý

Rozrazil laločnatý (Veronica sublobata) zaujme svými laločnatými listy, které mohou připomínat tvar příčně řezaného srdce. Právě díky tomu získává rostlina svůj charakteristický vzhled. Květy se mohou zbarvovat do modrého nebo fialového odstínu, přičemž na vrcholu stonků tvoří husté klásky.

Rozrazil polní

Rozrazil polní (Veronica agrestis) má spíše drobné květy zbarvující se do modrého, fialového nebo bílého odstínu. Obvykle roste na travnatých polích, na okrajích cest, polích či vinicích. 

Rozrazil břečťanolistý

Rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia) má drobné květy v modré, fialové nebo bílé barvě. Listy se podobají břečťanu, odtud ostatně plyne i samotný název. Tento rozrazil rovněž bývá považován za plevelovou rostlinu. 

Rozrazil rolní

Další variantou je rozrazil rolní (Veronica arvensis) s drobnými květy, které mohou být rovněž bílé, modré či fialové. Jelikož bývá označován za plevelovou rostlinu, může potlačovat pěstované plodiny. 

Rozrazil nitkovitý

Rozrazil nitkovitý (Veronica filiformis) se pyšní svými nitkovitými, tenkými stonky a drobnými bílými nebo růžovými květy. Ve volné přírodě často roste na chudých a kamenitých stanovištích. 

Rozrazil klasnatý pěstování

Rozrazil klasnatý se řadí mezi poměrně nenáročné rostliny. S jeho pěstováním si proto velmi dobře poradí i začátečníci. Rostlině dopřejte slunné stanoviště a běžnou zahradní půdu. Skvělou volbou je dobře propustná hlinitopísčitá půda.

I když poměrně dobře toleruje sucho, při dlouhodobém nedostatku vody mu dopřejte závlahu. Přihnojovat jej však není třeba. Rozrazil klasnatý je rovněž velmi dobře odolný vůči mrazům, a to až do teploty -39 °C.

TIP: Rozrazil patří mezi zajímavé rostliny, které jistě vyniknou po boku dalších květin. Odhalte rady k pěstování čechravy a pusťte se do tvorby zajímavých kombinací.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Modřín ( latinsky Larix ) se řadí k jedněm z mála jehličnatých stromů, které na zimní měsíce opadají. Po zbytek roku vám to ale vynahradí svým krásným vzhledem, který se bude v zahradě jednoznačně vyjímat. Modřín opadavý lze přitom využít také pro pěstování jedinečných bonsají.

Druhy modřínu

Za jeden z nejznámějších druhů modřínu je právem považován právě modřín opadavý ( Larix decidua). Tato středoevropská dřevina přirozeně roste například v Karpatech a Alpách. Původní druh může dosahovat výšky až 35 metrů. Pro modřín opadavý je charakteristická kuželovitá koruna. Větve vodorovně odstávají, přičemž koncové větvičky jsou převislé. Jehlice vyrůstají ve svazečcích. Na jaře mají svěží zelenou barvu, s příchodem podzimu ale zlátnou. Na stromě se objevují drobné šišky, které zde zůstávají dva až tři roky.

Z dalších rozšířených odrůd stojí za zmínku modřín japonský (Larix kaempferi) pocházející z ostrova Honšú. Tento strom je charakteristický oranžovými až načervenalými větévkami, na kterých se objevují až 3,5 cm dlouhé jehlice. Modřín japonský má kuželovitou korunu, která je ve stáří větvená vodorovně. Tento strom se hojně používá k pěstování bonsají.

Zmínit dále můžeme modřín sibiřský (Larix sibirica, L.russica), který zaujme temně zelenými jehlicemi a vysokou odolností vůči chladu. Vzhledem k tomu se hodí pro pěstování ve vyšších nadmořských výškách. Modřín Lyalův (Larix lyalii) se pyšní řídkým habitem, zajímavými modrozelenými jehlicemi a pomalým růstem.

Pořiďte si sazenice modřínu v našem e-shopu a ozdobte pomocí tohoto stromu prostor vaší zahrady

Převislý modřín

Modřín opadavý převislý je specifickou formou modřínu. Na první pohled si vás jistě získá pro svůj atraktivní a unikátní vzhled. Větve převislého modřínu se výrazně sklánějí dolů, díky čemuž strom získává elegantní kaskádovitý vzhled. 

Převislý modřín pěstování

Převislému modřínu se daří v dobře propustné vlhčí půdě. Je velmi odolný vůči mrazu a poměrně dobře snáší i chladnější klima. I když snese i polostín, na slunném stanovišti se mu daří nejlépe.

Převislý modřín nevyžaduje nijak zásadní údržbu, nicméně pro udržení jeho estetického vzhledu je vhodné pravidelně ořezávat suché a poškozené větve. Jelikož dobře reaguje na tvarování, můžete si jeho vzhled do jisté míry upravit. 

Převislý modřín na kmínku

Převislý modřín může být buď větvený od země a vytvářet zajímavý plazivý koberec, nebo být zapěstován jako modřín na kmínku (Larix kaempferi ´Stiff Weeper´). V takovém případě tvoří větve nádherný převis až k zemi.

Vzácnější forma modřínu opadavého, označovaná jako modrý trpaslík je Larix kaempferi ´Blue Dwarf´. Prodávaná je jako stromková forma s výškou 1m. Jehličí je šedomodré. Na podzim mění barvu na žlutou a opadává. 

Převislý modřín stříhání

Pokud chcete vytvořit přesný tvar (například nižší nebo bohatší korunu), lze provádět pravidelný řez modřínu. V rámci něj odstraňte větve, které kazí celkový vzhled. Typicky může jít o ty větve, které rostou příliš do stran.

Převislý modřín má přirozený kaskádovitý vzhled. Pokud chcete jeho tvar regulovat, můžete jednotlivé převislé větve zkracovat. V tomto ohledu lze zastřihnout konce větví pro udržení kratšího a kompaktnějšího vzhledu. Řez provádějte vždy těsně nad pupenem, aby větve mohly dále zdravě rašit. 

Modřín převislý neopadavý

Modříny jsou jedny z mála opadavých jehličnanů. Vzhledem k tomu ani modřín převislý neopadavý neexistuje. Jednotlivé kultivary jsou vždy opadavé. 

Zakrslý modřín

Některé odrůdy modřínu jsou k dostání také v jejich zakrslé podobě. Tato pomalu rostoucí varianta modřínu se používá zejména k okrasným účelům. Dřevina zpravidla dorůstá výšky kolem 1 až 2 metrů. Vzhledem k tomu se hodí pro použití v malých zahradách nebo v rámci okrasných skalek. Pokud se rozhodnete pro jeho tvarování, můžete docílit jedinečné bonsaje. 

Jak sázet modřín

Modřín je vhodné sázet na slunné, případně polostinné místo. Půdu volte mírně kyselou, propustnou a s dostatkem živin. Pamatujte na to, že modříny nesnáší trvalé přemokření. Proto je vhodné volit takové stanoviště, kde se dlouhodobě nedrží voda.

Modříny koření poměrně hluboko, proto nejsou náročné ani z hlediska hnojení. Potřebné živiny si totiž obstarají z hlubších vrstev půdy. Pěstování modřínu je tedy poměrně nenáročné a s tímto stromem si hravě poradí i začátečníci. 

Tvarování modřínu

Modřín se řadí mezi dřeviny, které je možné poměrně snadno tvarovat a tímto způsobem docílit požadovaného vzhledu. Díky tomu se jedná o perfektní volbu i pro tvorbu bonsají.

Na jaře, kdy ještě strom nemá nové jehlice, se zaměřte na odstranění poškozených, suchých nebo zkřížených větví, které mohou ovlivňovat růst hlavního kmene. Na jaře nebo v létě lze také provést lehký řez mladých výhonů, díky čemuž podpoříte větvení a bohatší růst. Pokud chcete docílit zajímavé bonsaje, je vhodné pravidelné zastřihování nových výhonů, tvarování drátem a také úprava kořenů.

TIP: Zakrslý modřín lze pěstovat také v nádobě a tímto způsobem ozdobit třeba vstup do vašeho domu. Zjistěte, jaké jsou další jehličnany vhodné do nádob.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.