Okrasná zahrada

Pusťte se do tvorby živého plotu a oddělte určitý prostor přírodní a zároveň estetickou cestou. Nákup jednotlivých rostlin přitom nemusí nutně zatížit vaši peněženku, a to obzvláště v případě, že si nakoupíte mladší sazenice. Inspirujte se vhodnými rostlinami a tipy, jak si živý plot na zahradě vytvořit.

Proč se pro živý plot rozhodnout

Živý plot je skvělou volbou pro zajištění soukromí v zahradě. Kromě toho však může sloužit také jako určitá protihluková bariéra a rovněž plnit svou estetickou funkci. Skvěle se proto hodí všude tam, kde nestojíte o okukování od zvědavých sousedů. Oddělit například může prostor s bazénem, zahradním posezením nebo venkovní kuchyni s grilem. 

I živý plot si ale žádá důslednou péči. Pokud tento krok podceníte, může se poměrně rychle proměnit v zanedbané a nevzhledné křoví, které bude mít k estetickému prvku v zahradě poměrně daleko. 

V našem e-shopu najdete řadu rostlin pro živé ploty. Vyberte si svého favorita a pusťte se do jeho tvorby

Co všechno zvážit při výběru živého plotu do zahrady

Předtím, než se pustíte do výběru dřevin do živého plotu, je vhodné si zodpovědět několik otázek. Předně si ujasněte, zda toužíte po stálezeleném, nebo opadavém živém plotu. Rozhodněte se také, zda toužíte spíše po volně rostoucím, nebo střiženém plotu.

Promyslete si, zda chcete plot vytvořit pouze z jednoho druhu rostliny, nebo jich kombinovat několik. Zvažte případná omezení. Některé druhy rostlin mohou být pichlavé či jedovaté a nemusejí být proto vhodné pro domácnosti s malými dětmi či mazlíčky. V neposlední řadě zvažte i to, kolik času můžete věnovat jeho péči. Postup výsadby živého plotu se pak přirozeně může u jednotlivých druhů rostlin mírně lišit. 

Nejlepší rostliny na živý plot

Živý plot lze vytvořit z velké spousty rostlin, které se liší svým vzhledem i nároky na pěstování. Pojďme se podívat na to, jaké jsou oblíbené rostliny na živý plot. 

Opadavé rostliny na živý plot

Opadavé rostliny na živý plot vám během roku nabídnou určitou proměnlivost. Jakmile ztratí své listy, stále jim zůstanou husté větve, které mohou rovněž ohraničit určité území.

Mezi oblíbené dřeviny v této kategorii se jednoznačně řadí buk lesní, který může dorůstat do výšky 25 až 30 metrů. Navíc velmi dobře snáší řez, a proto se skvěle hodí pro výsadbu vyšších tvarovaných plotů. Vedle nesáhnete ani s habrem obecným, který je pravděpodobně nejvýznamnější dřevinou pro zakládání živých plotů. Většinou roste jako strom, někdy však také jako mohutný keř s rozložitými větvemi. Perfektní volbou dále může být javor babyka, který zaujme svými pružnými a poměrně tenkými větvemi. 

Z dalších opadavých stromů můžeme zmínit například dřín obecný, čimišník stromovitý, hloh obecný, jílovec maďal či kalinu obecnou. 

Neopadavé rostliny na živý plot

Pokud chcete, aby si váš živý plot držel svou hustotu, barvu a tvar po celý rok, je na místě vybírat z neopadavých rostlin. Mezi nejběžněji používané rostliny pro živý plot se řadí tuje, které vynikají svou hustotou, stálou barvou a odolností vůči povětrnostním vlivům. No momentalně slabou odolností vůči škůdcům. 

Skvělou volbou může být ptačí zob s lesklými zelenými listy. Za zmínku stojí také cypřišek, který zaujme svým hustým jemným jehličím, které si uchovává i v zimě. Vhodnou volbou je rovněž zimostráz. Tento stálezelený keř se skvěle hodí pro tvarování a vytváření nižších živých plotů. Vyzkoušet můžete také pěstování skimie s aromatickými květy nebo dekorativní mahónie. 

Jedlé rostliny na živý plot

Živý plot nemusí plnit pouze svou praktickou a estetickou funkci, ale může sloužit i jako doplněk vašeho jídelníčku. V takovém případě je vhodné sáhnout třeba po ovocných keřích nebo stromech, hodit se však mohou i různé bylinky. 

Z jedlých rostlin vhodných pro tvorbu živého plotu lze zmínit například rybíz či angrešt. Pustit se můžete také do pěstování rakytníku nebo muchovníku. Z bylinek pak stojí za zmínku třeba svízel, lemongrass, rozmarýn, tymián či levandule. Tyto nízké rostliny mohou opticky oddělit prostor a zároveň je můžete používat během vaření. 

Kvetoucí živý plot

Kvetoucí živý plot bezpochyby vyniká po své estetické stránce a dokáže přitáhnout pozornost. Vhodnými dřevinami pro jeho tvorbu může být zlatice prostřední, tamaryšek, pustoryl, tavolník, šeřík nebo komule. Všechny tyto odrůdy vynikají svým atraktivním vzhledem, krásnou vůní a barvou. Květy navíc do vaší zahrady přirozeně přilákají nejrůznější druhy motýlů a hmyzu (což samozřejmě ne vždy může být žádoucí). 

Jak založit živý plot a jak o něj pečovat

Předtím, než se pustíte do výsadby živého plotu, připravte půdu. Zbavte ji plevele. Pokud je půda příliš těžká nebo jílovitá, zkypřete ji, aby měla dobrý odtok vody. Následně se můžete pustit do vykopání jam pro jednotlivé rostliny. Dbejte na to, aby byly jámy dostatečně velké a kořeny se mohly dobře usadit. 

Zároveň rostliny od sebe vysazujte v přiměřené vzdálenosti, aby mohlo dojít ke vzniku přirozeně vypadajícího plotu. Rozestupy samozřejmě závisí na zvolených rostlinách. U hustě rostoucích druhů to může být 30–70 cm, u volně rostoucích 1–2 metry. Nezapomínejte jim dopřát pravidelnou zálivku, aby si vytvořily silné kořeny. 

Při tvorbě živého plotu se samozřejmě neobejdete bez jeho pravidelného stříhání a tvarování. Většinu rostlin je potřeba stříhat alespoň 1–2x ročně, obvykle na jaře a na podzim. Díky tomu docílíte správného tvaru a hustoty. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Tařička se jednoznačně řadí mezi oblíbené trvalky na záhon. Pozornost přiláká díky bohatým barevným kobercům a skvěle proto pokryje svahy nebo vyplní volné prostory. Pěstitelé oceňují také její nízké nároky na pěstování, díky čemuž si s touto rostlinou snadno poradí i začátečníci. Zjistěte, jaké podmínky jí dopřát, aby se vám odvděčila zdravým růstem. 

Charakteristika tařičky

Tařička je známá také pod označením Aubrieta. Jedná se o rod rostlin z čeledi brukvovitých. Tařička je krásná trvalka pocházející původně z horských oblastí jižní Evropy a střední Asie. V našich zahradách bývá ceněna zejména pro své nádherné květy, s kterými může skvěle pokrýt například skalnatou plochu nebo zídku. Oblíbená je rovněž pro svou nenáročnost.

Tařička vytváří bohatá květenství, která rostou v bohatých trsech. Obvykle má podobu hustých zelených polštářů, které jsou posety drobnými květy. Záplava květů přitom může být mnohdy tak bohatá, že zelený podrost je na první pohled takřka neviditelný. Většina druhů tařičky kvete na jaře, existují však i druhy kvetoucí na podzim.

Pořiďte si sazeničky nebo semínka tařičky a vypěstujte si tuto nevšední krásku na své zahradě i vy

Druhy tařičky

Tařičky se vyskytují ve velké spoustě barevných variant, z nichž si můžete zvolit svého favorita. Pojďme se podívat na několik z těch nejčastějších. 

Tařička žlutá

Jedním z nejznámějších druhů tařičky je tařička žlutá (Erysimum cheiri). Pyšní se zářivou barvou, která vynikne na první pohled.

Tařička oranžová

Tařička oranžová (Erysimum 'Apricot Delight') kvete v krásných odstínech oranžové, které zahradě propůjčí příjemně hřejivý nádech.

Tařička fialová

Z fialových odrůd tařičky lze zmínit například tařičku zahradní Aubrieta Hybrida Hamburger Stadtpark, která vytváří bohatě kvetoucí koberce. 

Tařička bílá

Mezi bílé druhy tařiček se řadí například Erysimum 'Ivory Giant' s mimořádně elegantními bílými květy. Skvěle vynikne ve světlých kompozicích v zahradách. 

Tařička červená

Odrůda Erysimum 'Royal Red' na první pohled zaujme temně červenými až purpurovými květy, které zahradě dodají skutečně výrazný vzhled. 

Tařička modrá

Na pomezí mezi modrou a fialovou odrůdou tařičky je tařička kosníkovitá 'Royal Blue'. Její květy jsou tmavě modré až fialovomodré a poměrně velké.

Tařička pěstování ze semínek

Tařičku lze díky poměrně nízkým nárokům snadno vypěstovat i ze semínek. Důležité je však v tomto ohledu dodržet několik základních zásad. Semínka nejprve důkladně namočte do vody, díky čemuž se aktivuje růstový proces. Poté je můžete umístit do kvalitního substrátu.

Semínka tařičky nezasypávejte příliš hluboko, stačí je jen lehce pokrýt zeminou. Jakmile se objeví první klíčky, nezapomeňte průběžně kontrolovat vlhkost a dejte si pozor také na dostatečné osvětlení. Semena na záhon vysévejte na jaře. 

Střih tařičky

Po odkvětu tařičky je vhodné provést její zastřihnutí, abyste rostlinu udrželi kompaktní. Zároveň tímto způsobem zabráníte jejímu nekontrolovatelnému rozrůstání. Zastřihnutí tařičky se provádí těsně nad plochou, kde se nacházejí listy. 

Sazeničky tařičky

Alternativou přímého pěstování ze semínek je koupě již předpěstovaných sazeniček tařičky. Rostlinu umístěte na slunné až polostinné stanoviště. Používejte dobře odvodněnou půdu, která nebude příliš vlhká. Díky tomu předejdete uhnívání kořenů.

Sazeničky tařičky můžete na záhon vysadit v průběhu jara nebo na podzim. Pamatujte na vytvoření dostatečně velkých jamek a jednotlivé sazenice vysévejte ve vzdálenosti 15 až 30 cm. Díky dostatečnému prostoru se budou moct rostliny plně rozvinout.

Tařička není příliš náročná na zálivku, ale zejména v suchém období si dejte pozor na to, aby byla půda vlhká. Zalévejte proto pravidelně, na druhou stranu ale nedovolte, aby se půda zamokřila příliš. 

Tařička v zimě

V chladnějších oblastech nezapomeňte tařičku ochránit před mrazivým počasím. Na podzim proto můžete přistoupit k mulčování kolem rostliny, díky kterému zachováte teplo a ochráníte její kořeny.

TIP: Při tvorbě záhonu pamatujte nejen na barevnou, ale i velikostní různorodost jednotlivých rostlin. Vysadit můžete například náprstník, vysoký protiklad k tařičce a vytvořit tak zajímavý kontrast.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Pěstování opravdového mechu není žádná legrace. Pokud ale přesto chcete krásu mechu přenést do své zahrady, můžete vyzkoušet tuto alternativu. Nese označení úrazník šídlovitý a právě mech na první pohled připomíná. V porovnání s ním je však jeho pěstování nenáročné a perfektně proto doplní vaši skalku. 

Charakteristika úrazníku šídlovitého

Úrazník šídlovitý (latinsky Sagina subulata), jinými slovy také irský mech, je nízká trvalka. Jedná se o pokryvnou rostlinu, která bývá v zahradách ceněna pro svůj jedinečný vzhled připomínající právě mech. 

Na první pohled zaujme drobnými, jehlicovitými a střídavými listy, které jsou příjemně měkké na dotek. Listy tvoří husté polštářovité trsy, které připomínají mech. Zbarvovat se mohou do zeleného až žlutavého odstínu. Květy jsou spíše drobné a bílé, přičemž vytvářejí subtilní květenství na vztyčených stoncích. Na první pohled mohou květy připomínat malé hvězdy. 

Láká vás tato kobercovitá skalnička a chcete si ji vysadit i do své zahrady? Neváhejte a pořiďte si sazeničky

Pěstování úrazníku šídlovitého

Pěstování úrazníku šídlovitého je velmi jednoduché a snadno si s tímto úkolem poradí i začátečníci. Správně zvolené stanoviště a adekvátní péče je základem úspěchu.

Rostlině se nejvíce daří na slunném až mírně polostinném stanovišti. Pokud ji vysadíte na plné slunce, můžete docílit hustšího a kompaktního růstu. Co se půdy týče, dopřejte rostlině vlhkou a dobře propustnou půdu. Preferuje neutrální až mírně kyselé pH. Půdu udržujte vlhkou, a to zejména v teplejších obdobích. 

Výsev irského mechu

K výsevu úrazníku šídlovitého lze přistoupit v období od března do května, kdy se semena vysévají na povrch substrátu. Zahrňte je pouze lehce zeminou. Doba klíčení se pohybuje od 10 do 14 dní, přičemž semenům se daří při teplotě 18–22 °C. Nezapomeňte přitom dbát na pravidelnou zálivku. 

Úrazník v zimě

Úrazník šídlovitý patří obvykle ke stálezeleným rostlinám, které velmi dobře snášejí mírné zimy. Pokud jej však umístíte do mrazové kotliny nebo na jiné exponované místo, můžete jej pro jistotu zakrýt například chvojím.  

Úrazník místo trávníku 

Úrazník šídlovitý se často používá místo trávníku. Vytváří totiž hustý koberec, který připomíná mech. Jelikož poměrně dobře snáší občasný sešlap, lze jej použít tam, kde neočekáváte příliš frekventovaný provoz. Kromě toho má své místo ve skalních štěrbinách či mezerách, kde dokáže velmi dobře vyplnit prázdný prostor.

TIP: Chcete se letos pustit do tvorby vlastní skalky? Přečtěte si, kdy a jak sázet skalničky, abyste se mohli těšit z jejich krásného vzhledu co nejdéle. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trápí vás ve vaší zahradě výskyt krtků a rádi byste se jich konečně jednou provždy zbavili? Pokud nepatříte mezi příznivce chemických řešení, budete se přirozeně poohlížet po vhodných rostlinách, které tato zvířata odpuzují. Zjistěte, co proti krtkům na zahradě pěstovat, aby si tito nezvaní hosté svou návštěvu příště rozmysleli.

Krtek na zahradě je estetickým problémem

Krtci mohou potrápit nejednoho zahrádkáře. Tento hmyzožravý savec je již po dlouhou dobu považován za škůdce, který ničí zahradu. Žije v podzemních chodbách a o jeho výskytu ve vaší zahradě se zpravidla dozvíte až v momentě, kdy objevíte první krtinec. Tyto krtince přitom vznikají z přebytečné hlíny, kterou krtci vytlačují ven z podzemních chodeb, aby mohli dýchat. Pokud takový krtinec rozhrabete, často se v jeho blízkosti objeví nový. Krtek si totiž tímto způsobem hlídá přívod vzduchu.

I když spoustě zahrádkářů objevené krtince zapříčiní vrásky na čele, ve skutečnosti byste měli spíše jásat. Jsou totiž indikátorem zdravé půdy, která je úrodná a bohatá na potravu. Právě v takové půdě se totiž krtci přirozeně zdržují. Krtince přitom můžete i zužitkovat. Zemina z nich je totiž krásně provzdušněná a lze ji použít třeba do květináčů pro pěstování vašich pokojových rostlin. 

Jak se zbavit krtka na zahradě 

Většině lidí krtci vadí právě z estetického hlediska. Ostatně není se čemu divit. Roky pracně budujete krásnou zahradu, pečujete o trávník, sázíte okrasné rostliny. A najednou stačí jen chvíle a celá vaše práce přijde vniveč. Krtek může poškodit kořeny mladých sazeniček a tímto způsobem napáchat spoustu škody. Naštěstí ale existuje několik přírodních způsobů, jak se tohoto škůdce zbavit. 

Květina proti krtkům

Pokud se podíváme na to, co proti krtkům skutečně zabírá, dostaneme se k různým druhům rostlin. Krtci mají velmi citlivý čich. Proto je vhodné v zahradě pěstovat takové rostliny, které jim svým pachem budou nepříjemné. Konkrétně lze doporučit využít sílu měsíčku, aksamitníku nebo pryšce křizmolistého. Krtkům nevoní ani obyčejný česnek, ze kterého navíc budete mít užitek.

K odpuzení krtků dále poslouží třeba laskavec krvavý, řebčík královský, čemeřice východní či kandík americký. Skočec obecný je na první pohled zajímavá červená rostlina proti krtkům, která je však mírně jedovatá kvůli šťávě. Dejte si tedy pozor v případě, že máte domácí mazlíčky nebo děti.

Ochrana proti krtkům na zahradě

Vždy pamatujte na to, že krtka zabít nesmíte. Je totiž chráněný. Jedinou možností tedy je jej ze zahrady vyhnat a váš pozemek před tímto nezvaným hostem nadále chránit.

Pomoct si můžete listy černého bezu, které jednoduše nastrkáte do jednotlivých chodbiček. Kromě toho lze použít také listy bazalky, levandule nebo máty. Všechny tyto přírodní prostředky mohou být v boji proti krtkům v zahradě velmi účinné. Krtkům nevoní ani psí nebo kočičí chlupy. Zkuste tedy důkladně vyčesat svého domácího mazlíčka a chlupy nastražit do jednotlivých chodbiček.

TIP: V zahradě dokážou potrápit nejen krtci, ale i nejrůznější dotěrný hmyz. Zjistěte, co funguje proti komárům, abyste si letní posezení užili bez nepříjemných štípanců.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zvonek (Campanula) je nádhernou rostlinou, která dokáže jednoznačně ozvláštnit vaši zahradu, balkon nebo terasu. Navíc ji lze pěstovat i v domácích podmínkách. Zjistěte, jaké podmínky této trvalce dopřát a jaké druhy se řadí k těm nejoblíbenějším. Podíváme se také na to, na co si dát při pěstování zvonku pozor. 

Zvonek a jeho pěstování

Pěstování zvonků je velmi nenáročné. Tyto rostliny nekladou vysoké nároky na půdu. Vystačí si s běžnou dobře propustnou zeminou. Lze přitom doporučit do půdy přidat kompost či jiný organický materiál. Pamatujte na pravidelnou zálivku rostliny, a to zejména během suchých období. Vyhněte se však přemokření, které by mohlo způsobit uhnívání kořenů.

Co se týče hnojení, zvonek jej zpravidla nepotřebuje v nijak velké míře. Nicméně při výsadbě nebo na jaře lze doporučit přidat do půdy univerzální hnojivo nebo kompost, aby se rostlině dobře dařilo. 

Kde vysadit zvonky

Při výsadbě zvonků je samozřejmě potřeba zohlednit individuální požadavky na základě vámi zvolené odrůdy. Obecně lze doporučit dopřát těmto rostlinám slunné (případně mírně zastíněné) stanoviště. Vyhněte se příliš tmavým místům, kde by zvonky mohly méně kvést nebo by se mohly příliš vytahovat za světlem. 

Pořiďte si i letos sazeničky zvonku a vypěstujte si tuto krásnou trvalku i ve vaší zahradě

Campanula pěstování venku

Při pěstování zvonků venku lze tyto rostliny velmi dobře kombinovat s dalšími trvalkami, letničkami nebo okrasnými travinami. Tímto způsobem můžete vytvářet barevně zajímavé a harmonické kompozice. Zvonky lze doplnit například kopretinami, šalvějí, kostřavou či petúniemi. Fantazii se však meze rozhodně nekladou. 

Campanula pěstování doma

Zajímavostí je, že některé druhy zvonků lze pěstovat i doma jako pokojové rostliny. Obecně lze doporučit v takovém případě rostlinu umístit na stanoviště, kde panuje dostatek rozptýleného světla. Ideální je také pro pěstování zvolit spíše chladnější místnost, v níž panuje teplota kolem 15–20 °C. Příliš vysoké teploty a sucho v interiéru mohou rostlině uškodit. Jelikož mají zvonky rády vyšší vzdušnou vlhkost, můžete je čas od času rosit (obzvlášť během topné sezóny).

Z odrůd, které lze poměrně dobře pěstovat v interiérech, lze zmínit například Campanula isophylla nebo nízký druh Campanula portenschlagiana, který je ideální pro pěstování v květináčích. 

Campanula v květináči

Zvonky můžete pěstovat v nádobě, díky čemuž si lze ozvláštnit nejen váš interiér, ale i prostor na balkoně či terase. Počítejte s tím, že zvonky se mohou poměrně rychle rozrůstat, a proto jim dopřejte dostatečně velkou nádobu. Květináč musí disponovat odtokovými otvory, abyste předešli přemokření rostliny. Mladé rostliny lze přesazovat každý rok na jaře, u starších rostlin již stačí k tomuto kroku přistoupit zhruba každé dva až tři roky. 

Zvonek druhy

Zvonek (známý také jako Campanula) je rod z čeledi zvonkovité (Campanulaceae). V současné době existuje více než 300 různých druhů zvonků.

Pro jednotlivé rostliny jsou charakteristické atraktivní květy, které se v závislosti na konkrétním druhu mohou zbarvovat do krásné fialové, modré, růžové či bílé barvy. Květy zvonku jsou nejčastěji právě ve tvaru zvonku, listy pak srdčitě nebo kulovitě tvarované. Uspořádání listů může být v přízemní ružici, nebo střídavě po celé délce stonku. Jaké jsou tedy oblíbené druhy Campanuly?

Zvonek lžičníkolistý

Campanula cochleariifolia je poměrně nízký, kompaktní a bohatě kvetoucí druh zvonku. Skvěle se hodí nejen do trvalkových záhonů, ale i do skalek či nádob. 

Zvonek Poscharkův

Campanula poscharskyana je vytrvalá rostlina, která vytváří bohaté polštáře poléhavých lodyh. Dorůstá přitom do výšky pouhých 10 cm a těšit se můžete na záplavu modrých květů. 

Zvonek tečkovaný

Campanula punctata je vytrvalá bylina původně pocházející z Koreje. Může dorůstat až do výšky 1 metru. Květy mají tvar válcovitě protaženého zvonku a vyrůstají na koncích lodyhy. 

Zvonek klubkatý

Campanula glomerata disponuje klubkatými květenstvími, které obsahují shluky květů na vrcholu stonku. Rostlina obvykle dosahuje do výšky 30 až 60 cm. Listy mohou být čárkovité nebo vejčité, střídavě uspořádané. 

Zvonek širokolistý

Campanula latifolia je vytrvalá bylina, která ve volné přírodě roste ve vlhčích lesích a na vlhkých loukách. Květy se zbarvují do fialového odstínu, často se však vyskytuje i bělokvětá forma. 

Zvonek karpatský

Campanula carpatica je vytrvalá rostlina původem z hor Karpatského oblouku. Většinou dosahuje do výšky 15 až 30 cm. Má drobné zvonkovité květy, které mohou být zbarveny fialově, modře nebo bíle. Listy této rostliny jsou spíše menší, hladké a tmavě zelené.  

Zvonek dalmatský

Campanula portenschlagiana je malá vytrvalá rostlina pocházející z Dalmácie. Pyšní se polštářovitým růstem a obvykle dosahuje do výšky 10 až 20 cm. Drobné zvonkovité květy se mohou zbarvovat do modrého, fialového nebo bílého odstínu. Listy jsou drobné, hladké. 

Zvonek broskvolistý

Zajímavým druhem zvonku je rovněž zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) pocházející z Evropy a Asie. Má vysoké stonky a většinou dosahuje do výšky 60 až 120 cm. Jeho úzké listy jsou přitom podobné listům broskvoně, odtud ostatně plyne i jeho jméno.

TIP: Zvonky můžete v zahradě doplnit dalšími zajímavými rostlinami, které lahodí oku. Zjistěte, jak na pěstování macešek, které jsou rovněž oblíbenou volbou.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Chcete se pyšnit hustým živým plotem, který vaši zahradu ochrání před zvědavými pohledy kolemjdoucích? V tom případě je potřeba se rozhodnout pro správný typ dřeviny. Jednou z možností je jilm sibiřský, neboli turkestánský brest. Ten nabídne velmi slušný roční přírůstek. Zároveň je jeho pěstování poměrně nenáročné a snadno si s ním poradí i začátečníci.

Charakteristika turkestánského brestu

Turkestánský brest je jiné označení pro jilm sibiřský (Ulmus pumila celer). Tato okrasná dřevina vyniká svým velmi rychlým růstem a v kategorii živých plotů byste jen těžko hledali konkurenta. Pravidelný roční přírůstek jilmu sibiřského dosahuje 1,2 až 1,8 metru. Tato dřevina se velmi dobře větví. Zároveň skvěle snáší střih a lze ji proto snadno tvarovat do podoby hustého živého plotu. 

Na první pohled vás jistě zaujmou i lesklé zelené listy. Jilm sibiřský se pyšní malými zelenými až nažloutlými listy ve tvaru vajíčka. Okraje jednotlivých listů jsou pilovité, přičemž olistění v hlavní sezóně je poměrně husté.

Vypěstujte si tento zázračný živý plot ve své zahradě i vy. Pořiďte si sadu sazenic v našem e-shopu

Turkestánský brest výsadba

Pojďme se nyní podrobněji podívat na to, jak sázet turkestánský brest. Jilm sibiřský je ideální zasadit do neutrální půdy, kterou můžete doplnit rašelinou nebo kompostem. Pokud budete turkestánský brest sázet do těžkých hlinitých půd, lze doporučit do půdy přidat písek. V suchých měsících rostlině dopřejte dostatečnou zálivku. Na dostatek vody je jilm sibiřský náročný především v prvních letech svého růstu. Jakmile rostliny zesílí, vystačí si s menším množstvím vody. 

Sazenice turkestánského jilmu sázíme do jámy o hloubce a šířce zhruba 30 až 40 cm. Samotné rostliny sázejte od sebe zhruba 20 až 30 cm. 

Turkestánský brest v zimě

Výhodou jilmu sibiřského je jeho vysoká odolnost vůči mrazivému počasí. Tato dřevina výborně snáší mrazy až do teploty -35 °C. 

Živý plot z turkestánského brestu

Turkestánský brest je ideální volbou pro tvorbu živého plotu. K tomuto účelu je vhodné jej vysadit buď na jaře (od března do června), nebo na podzim před udeřením prvních mrazů (od konce září do listopadu). 

Stříhání turkestánského brestu

První rok na jaře je vhodné turkestánský brest seřezat zhruba 15 až 20 cm nad zemí, aby se dřevina bohatě rozvětvila. Další řez turkestánského brestu proveďte během léta, kdy jednotlivé větvičky seříznete zhruba na polovinu. Na podzim již stačí dřevinu pouze podle potřeby dotvarovat.

TIP: Zjistěte, jaké jsou další stromy vhodné na živý plot a vytvořte si z vaší zahrady oázu klidu a soukromí. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Evodie (neboli včelí strom) je okrasný listnatý strom, z jehož přítomnosti v zahradě těží zejména včelaři. Kvete totiž až na konci léta, kdy se již v přírodě přirozeně nachází málo květů. Zjistěte, co je pro něj charakteristické a jaká pravidla dodržet při jeho pěstování. 

Včelí strom

Evodie, ampák nebo také včelí strom. To všechno jsou označení pro jeden a tentýž strom, který se u nás pěstuje převážně v botanických zahradách, parcích nebo arboretech. Postupem času se však jeho pěstování těší popularitě i v běžných zahradách u domů. Z jeho benefitů ostatně těží zejména včelaři, jelikož včelám nabídne potravu i v pozdním létě.

Medonosný strom evodie se řadí do čeledi routovitých (Rutaceae). Samotný rod pak zahrnuje zhruba 50 druhů stromů, které původně pochází z východní Asie, Austrálie a Polynésie.

U nás ve střední Evropě bývá nejčastěji pěstován ampák Daniellův (Tetradium daniellii), setkat se můžeme také s ampákem hupejským (Tetradium hupehensis). 

Pořiďte si sazenice evodie a pusťte se do pěstování této zajímavé dřeviny i vy

Ampák pěstování

Pokud chcete mít ve své zahradě stromy pro včely, může pro vás být právě ampák skvělým způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout. Jeho pěstování je poměrně snadné a s tímto úkolem si hravě poradí i začátečníci.

Evodii je vhodné umístit na slunné nebo polostinné stanoviště. Jelikož mladé stromy bývají poměrně citlivé na vítr, volte ideálně místo, které je dobře chráněné před silným větrem. Co se půdy týče, evodie preferuje hlinitopísčitou až hlinitou půdu. Skvělou volbou je půda s neutrálním nebo mírně kyselým pH. Jelikož ampák nezvládá trvale zamokřenou půdu, nezapomeňte zajistit její odvodnění.

U mladých stromků pamatujte v prvních letech na pravidelnou zálivku. Starší stromy jsou již vůči suchu odolnější.

Výhodou evodie medonosného stromu je rovněž skutečnost, že je v našich klimatických podmínkách plně mrazuvzdorný. Mladé stromky nicméně doporučujeme v prvních letech před mrazy chránit. Použít lze mulčování nebo netkanou textilii. 

Kde zasadit evodii

Pokud máte včelín, je vhodné evodii zasadit do blízkosti jednotlivých úlů. Jak jsme již zmínili, ideálně vybírejte slunné místo, které maximalizuje kvetení. Hodit se ale může také do sadu s ovocnými stromy nebo do užitkové části zahrady. Rozhodnout se můžete také pro jeho výsadbu na okraj zahrady, kde evodie vynikne jako zajímavý solitérní strom.

Na druhou stranu ale myslete na to, že dřevina má tendenci přitahovat velké množství včel a hmyzu. Proto může být její výsadba nežádoucí v blízkosti obytného prostoru nebo třeba zahradního posezení, kde vás může hmyz obtěžovat. Co se týče doby výsadby, evodie se vysazuje na jaře nebo na podzim. 

Kdy kvete evodie

Evodie strom začíná kvést zhruba 5 až 7 let od výsadby. Období kvetení nastává od července do srpna. Právě díky této pozdější době kvetení a velkému množství vyprodukovaného nektaru se jedná o oblíbenou volbu včelařů.

TIP: Existuje spousta dalších stromů, které mohou být skvělou volbou do vaší zahrady. Zjistěte například, jak na pěstování magnolie.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Přemýšlíte, jakou půvabnou letničkou si vyzdobit vaši zahradu, balkon nebo terasu? Jednou z možností je rostlina osteospermum, jejíž květy se mohou zbarvovat do pestré škály odstínů. Pojďme se podívat na to, kdy vysévat osteospermum, jaké podmínky této rostliny zajistit a na co si dát během pěstování pozor. Ale nebojte se. Rostlina je poměrně nenáročná a poradí si s ní i začátečníci.

Co je pro osteospermum charakteristické

Osteospermum (jinými slovy také kapská kopretina, paprskovka nebo modroočko) je krásná rostlina původně pocházející z Afriky. Ve své původní oblasti se jedná o dlouholetou rostlinu, v našich podmínkách nicméně bývá pěstovaná jako letnička. V zimě totiž u nás pro ni nejsou ideální teplotní podmínky.

Osteospermum dosahuje do výšky 20 až 40 cm. Těšit se přitom můžete na okouzlující květy, které se mohou zbarvovat do bílého, žlutého, fialového, růžového, oranžového, červeného nebo namodralého odstínu. Jednotlivé odrůdy rostliny se pyšní většinou nepříliš výraznými kopinatými listy.

Pořiďte si sazeničky osteospermum v našem e-shopu a ozdobte touto krásnou rostlinou vaši zahradu

Je osteospermum trvalka?

Osteospermum je původně trvalka, nicméně v našich podmínkách bývá nejčastěji pěstována jako letnička. K přezimování tato rostlina vyžaduje vzdušné a dostatečně prosvětlené stanoviště, kde se teplota pohybuje od 2 do 10 °C. Osteospermum a mráz totiž nejdou dohromady. 

S čím kombinovat osteospermum

Květina osteospermum může vytvářet zajímavé kombinace se spoustou různých rostlin. Hodit se k nim mohou například gazánie, skvěle ale vypadá také verbena či petúnie. Vsadit můžete také na okrasné trávy, jako je kostřava či ostřice. Kontrast k výrazným květům paprskovky může vytvořit například smil, santolina či levandule. Podobnou dobu kvetení jako osteospermum nabídne třeba měsíček nebo ostálka. 

Osteospermum výsev

Nyní se pojďme podrobněji podívat na to, jak pěstovat osteospermum. Semena paprskovky se vysévají do lehkého substrátu v období od února do března. Substrát je přitom vhodné opatřit perlitem, který jej ještě více provzdušní. Semena klíčí 2 až 3 týdny, přičemž k tomu potřebují teplotu kolem 20 °C. Ideální je zvolit slunné a zároveň dobře chráněné stanoviště. Pokud bude osteospermum vystaveno špatnému počasí, má tendenci zavírat květy (nicméně s příchodem příznivějšího počasí se opět rozvinou). 

Paprskovku nezapomeňte pravidelně zalévat. V průběhu vegetačního období je vhodné rostlinu také přihnojovat. 

Osteospermum v truhlíku

Osteospermum lze pěstovat nejen volně v záhoně, ale i v nádobě. Na dno truhlíku je vhodné nasypat štěrk. Poté smíchejte půdu s kompostem a nasypte ji do dvou třetin nádoby. Následně můžete přidat pomalu uvolňující se hnojivo. Paprskovku poté zasaďte do květináče.

Nezapomeňte ji pravidelně zalévat. Dejte si ale pozor na to, aby ve vodě nestála a nezačaly jí uhnívat kořeny. Průběžně také odstraňujte odkvetlé květy, čímž si zajistíte novou násadu.

Osteospermum přezimování

Jak již bylo zmíněno, v našich podmínkách bývá jednodušší pěstovat osteospermum jako letničku. Pokud se ale přesto chcete pokusit o přezimování osteosperma, je důležité dodržet několik pravidel. Předně je potřeba rostlinu přemístit do interiéru v momentě, kdy teploty klesnou pod 10 °C (a zároveň před příchodem prvních mrazů). 

K přezimování volte světlé a chladné stanoviště s teplotou mezi 5–10 °C. Ideální může být třeba zimní zahrada, sklep s oknem či nezámrzný skleník. Během zimy omezte zálivku a rostlinu zalévejte pouze tak, aby substrát zcela nevyschnul. Před přezimováním nezapomeňte rostlinu zastřihnout na délku 10–15 cm. 

S příchodem jara můžete začít přísun vody postupně navyšovat. Pokud již kořeny rostliny vyplnily celý květináč, můžete osteospermum zasadit do nového substrátu. Jakmile již nehrozí poslední jarní mrazíky (většinou v polovině května), můžete rostlinu přesunout ven. 

TIP: Inspirujte se, jaké jsou další letničky různých barev a vytvořte kombinaci, která zaujme na první pohled. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Paulovnie je krásný strom, který si vaše srdce získá zejména pro svou nádhernou barvu květů. Zjistěte více o pěstování paulovnie a o tom, jaké podmínky jí dopřát. Podíváme se také na pravidla výsadby a řezu.

Charakteristika paulovnie

Paulovnie (jinak známý také jako pavlovnie nebo paulownia) je exotický strom, který zaujme nejen krásou svých listů a květů. Pochází z Asie, konkrétně z Číny. Strom byl pojmenován po ruské carevně Pavlovně.

Paulovnie patří mezi opadavé stromy, které se pyšní velkou korunou. Má velké srdčité listy a fialovo-modré květy, které bezpochyby zaujmou na první pohled. Paulovnie kvete většinou na jaře. V Číně a Japonsku je paulovnie strom štěstí, jelikož přináší dobro a blahobyt.

Je známo několik druhů paulownie, mezi které se řadí zejména paulovnie plstnatá (latinsky Paulownia tomentosa) či paulovnie protáhlá (latinsky Paulownia elongata).

Paulownia nevýhody

Mezi nevýhody tohoto stromu se řadí jeho invazivní charakter. Díky velkému množství semen a schopnosti klíčit v různých podmínkách snadno zplaňuje, což může způsobovat riziko pro původní ekosystémy a potlačení původní vegetace. Na zahradě nebo v jejím blízkém okolí se proto paulovnie může stát obtížně regulovatelnou dřevinou. Do pěstování paulownie v Česku se nicméně můžete bez obav pustit. 

Rychle rostoucí strom paulovnie

Strom bývá ceněn pro své rychle rostoucí dřevo, které vyniká po stránce své lehkosti a zároveň pevnosti. Navíc má široké spektrum využití, vyrábí se z něj nábytek, stavební materiály nebo třeba hračky. V závislosti na konkrétním kultivaru dokáže za jeden rok vyrůst až o úctyhodných 5 metrů. 

V našem e-shopu prodáváme paulovnii plstnatou v podobě sazenic. Neváhejte a vysaďte si ji na svou zahradu

Paulownia výsadba

Paulownii je vhodné vysadit buď na jaře, nebo na podzim. K výsadbě volte dostatečně velkou a hlubokou jámu, do které se vejde celý kořenový systém. Pavlovnii se nejvíce daří na slunném nebo polostinném stanovišti. Při pěstování paulownie si ale dejte pozor na příliš vlhké prostředí, jelikož tento strom nemá ráda trvalé zamokření a přítomnost stojaté vody.

Co se půdy týče, volte ideálně dobře propustnou a mírně vlhkou. Stromu se bude dařit zejména v lehce kyselé až neutrální půdě. Před samotnou výsadbou můžete kvalitu půdy vylepšit kompostem nebo organickými hnojivy. 

Kdy kvete paulownia

Paulovnie plstnatá kvete na jaře, většinou v období od dubna do května. Zajímavostí je, že paulovnie kvete ještě před olistěním stromu. Na holých větvích se tedy objevují vzpřímená květenství se světle fialovými, trubkovitými květy. Ty se pyšní velmi jemnou a příjemnou vůní, díky čemuž bývá strom v zahradách velmi ceněn. 

Paulownia kořeny

Paulovnie vytvářejí kořeny, které zasahují poměrně hluboko do půdy. Díky tomu mají přístup k vláze i živinám z nižších půdních horizontů. 

Řez paulovnie

Průběžný řez paulovnie je klíčový k tomu, abyste udrželi žádoucí tvar stromu a podpořili jeho zdravý růst. Jelikož strom roste poměrně rychle, věnujte pravidelné péči pozornost.

Ideální doba k řezu nastává v období vegetačního klidu (obvykle od pozdního podzimu do předjaří). V tomto čase strom zpravidla nemá listy a omezíte riziko poškození nových výhonů. Pokud náhodou zimní řez nestihnete, můžete k němu přistoupit i na jaře (ještě před rašením nových pupenů).

Pokud chcete mít paulovnii s rovnějším kmenem a rozložitější korunou, odstraňte spodní a příliš husté větve. Nezapomínejte také průběžně odstraňovat suché, poškozené, nemocné či křížící se větve. Díky tomu zlepšíte zdravotní stav stromu.

TIP: Hledáte další velké stromy do zahrady, které nabídnou estetický vzhled a zprostředkují vám příjemný stín? Nebo chcete zakomponovat spíše stromy do malé zahrady s kompaktním růstem? Inspirujte se vhodnými variantami.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Toužíte vaši skalku doplnit o skutečně zajímavou rostlinu, která zaručeně přitáhne pozornost na první pohled? Jednou z možností je protěž alpská, která se pyšní nádhernými květy ve tvaru malých hvězd. Přečtěte si, jak na její pěstování, jaké podmínky jí dopřát a s čím můžete tuto jedinečnou rostlinu zkombinovat.

Charakteristika protěže alpské

Protěž alpská, jinak také plesnivec alpský (latinsky Leontopodium alpinum) je vytrvalá rostlina, která se přirozeně vyskytuje zejména v horských oblastech a na skalnatých stanovištích. Na první pohled vás jednoznačně zaujme svými stříbřitě bílými květními úbory, které obklopují kopinaté listy. Skvěle se hodí pro skupinovou výsadbu ve skalce.

Pořiďte si sazeničky protěže alpské v našem e-shopu a vysaďte je rovnou na záhon

Kromě protěže alpské je známo hned několik dalších druhů protěže. Patří mezi ně například protěž čínská (Leontopodium sinense), protěž himalájská (Leontopodium himalayanum), protěž japonská (Leontopodium japonicum) nebo protěž sibiřská (Leontopodium sibiricum). 

Protěž alpská pěstování

Alpská protěž bývá mezi pěstiteli oceňována pro své nízké nároky na pěstování. Klíčová je zejména správná volba stanoviště. Ideálně tuto rostlinu vysaďte na slunné stanoviště, dařit se jí však bude i v polostínu. Volte zásaditou, propustnou a štěrkovitou půdu. Rostlina vyžaduje spíše mírnou zálivku a více než přemokření toleruje spíše sušší podmínky. 

Protěž v zahradě

Sazenice protěže můžete na zahradu vysazovat od konce května až do srpna. Hezky vypadají na záhoně vysazené do sponu 30 × 20 cm. Výhodou je, že rostlina je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná. Jediné, před čím je potřeba rostlinu chránit, je dlouhodobá vlhkost a dlouho ležící sníh.

Protěž květ

Protěž alpská je vysoce dekorativní především díky svému zajímavému květu. Vzhledem k tomu se často suší a hodí se také pro dekorativní účely. 

Tyto jedinečné květy se pyšní bílou chlupatou strukturou a na první pohled připomínají malé hvězdy. S pomocí protěže tak můžete do vaší zahrady přenést kus přírody z vysokohorských oblastí. Pamatujte na to, že protěž zpravidla kvete až v druhém roce od výsadby, a to v období od konce května do srpna.  

Kde vysadit protěž

Protěž se skvěle stane součástí vaší skalky. Při volbě stanoviště se snažte ideálně napodobit její přirozené prostředí. To znamená, že můžete protěž alpskou vysadit na kamenité místo. 

Rostlině se bude dařit třeba ve štěrbinách mezi jednotlivými kameny. Doplnit ji lze například okrasnými travami nebo kvetoucími skalničkami s podobnými nároky. Protěž alpská se může vyjímat také na suché zídce společně se skalkovými sukulenty. 

Protěž výsev

K výsevu této rostliny přistupujte ideálně během února. Pomocníkem vám bude substrát pro pokojové rostliny, do kterého lze přidat malé množství písku. Jednotlivá semena pouze lehce zasypte, přitlačte a opatrně zalijte. Semena klíčí při teplotě alespoň 18 °C. K dopěstování sazeniček je pak zapotřebí teplota kolem 12 až 16 °C. 

Předpěstování protěže alpské zabere zhruba tři měsíce. Po této době můžete sazeničky zasadit na vámi zvolené stanoviště. Pamatujte na to, že rostlina vyžaduje dobře propustnou půdu. Ideálně volte kamenitou, vápenitou a nezamokřenou půdu. 

TIP: Inspirujte se, jaké jsou další vhodné rostliny do skalky a pusťte se do plánování. 

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.