Mišpule pěstování

Tento půvabný strom s chutnými plody není v dnešní době v českých zahradách příliš častý, což je ale velká škoda. Nejenže je nenáročný na pěstování, ale jeho chutné plody jsou velmi zdravé a mají široké využití. A právě díky tomu se lidé pěstování mišpule věnují již déle než 3000 let, zejména v Asii a starověkém Řecku patřila mezi oblíbené plodiny.

V Evropě se tyto keře hojně rozmohly ve 12. století, nicméně koncem 18. století je vytlačily jiné ovocné dřeviny a dnes už se s mišpulí setkáme spíše sporadicky.

Mišpule obecná

Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovitých rostlin, stejně jako například jabloně, broskvoně či hrušně. Pochází z oblastí Malé Asie, nicméně vzácně ji najdeme planě růst i v Evropě. Jedná se o opadavý keř či strom dorůstající se výšky až 4 metrů. Koruna je nepravidelně rozložená do stran, poměrně košatá. Mišpule má dlouhé, kožovité, zelené listy a výrazné bílé květy. Dřevo keře či stromu je pro svou zajímavou barvu i vysokou tvrdost a houževnatost velmi ceněné v nábytkářství.

Plody mišpule

Mnoho zahrádkářů v minulosti od pěstování mišpulí upustilo z důvodu trpkých, až téměř nepoživatelných plodů. Pravdou je, že aby byly plody chutné a měly sladkou dužinu, je třeba je ještě na stromě nechat projít mrazem. Ke sklizni se tedy uchylujeme v listopadu až prosinci a skladovat je lze na suchém, chladném a temném místě po celou zimu. Nicméně úplně nejlepší je konzumovat zralé plody během celé zimy přímo ze stromu.

Slupku plodu nejíme, využívá se pouze mrazem změklá dužina. Ta kromě velkého podílu vody obsahuje také celou řadu vitamínů a dalších důležitých látek – vitamín C a B2, třísloviny, kyselinu jablečnou, vápník, hořčík, draslík, sodík a poměrně dost vlákniny.

Jak pěstovat mišpuli

Stanoviště – mělo by být teplé, dostatečně prosluněné a chráněné před větrem.

Množení – mišpule lze samozřejmě množit generativně (semeny), což je ale v běžných podmínkách zdlouhavé. Častěji se tedy, stejně jako většina stromů, i mišpule rozmnožují vegetativně. Používá se k tomu řízkování či roubování a očkování na kmen hlohu, kdouloně, hrušky nebo jeřábu.

Substrát – rostlina vyžaduje kyprou, dobře propustnou půdu bohatou na humus. Snese však i hlinitopísčité či vápenité půdy, záleží na podnoži, na kterou je mišpule roubovaná.

Výsadba – nejvhodnější doba pro výsadbu je podzim, nicméně dobře se uchytí i brzy zjara. U sazenice je potřeba před uložením do země zkrátit kořeny tak, aby byly na průřezu bílé. Máme-li mišpuli na podnoži, vysazujeme ji tak, aby bylo místo roubování 10-20 centimetrů nad povrchem – podnož tak nebude obrážet vlastními výhony.

Zálivka – stejně jako u jiných stromků, je nejdůležitější intenzivní zálivka po výsadbě. Dokud se kořeny pořádně neuchytí, zaléváme rostlinu pravidelně tak, aby půda okolo nebyla suchá. S rostoucím věkem mišpuli zaléváme čím dál méně a vzrostlý keř či strom už zvládne s vodou hospodařit sám.

Kvetoucí mišpule – květy jsou poměrně velké, pětičetné a mají čistě bílou barvu. Objevují se od května do června.

Choroby a škůdci – rostlina většinou žádnými chorobami netrpí a škůdci se vyskytují velmi zřídka. Listy mohou okusovat larvy některých motýlů, což lze řešit postřikem.

Nenáročné mišpuli obecné se bude dobře dařit i na vaší zahradě

Mišpule řez

Keře a stromy mišpulí není nutné řezat vůbec. Koruna je však nepravidelná a může působit neudržovaným dojmem, proto se mnoho pěstitelů k určitému řezu uchyluje. Zpravidla se přistupuje k výchovnému řezu v prvních letech po výsadbě, abychom dali koruně nějaký „směr“. V tomto případě ponecháme na kmínku 4-5 hlavních výhonů a všech ostatních se zbavíme. Tyto hlavní výhony je ještě třeba zkrátit – v prvním roce odebereme až polovinu délky, v dalším roce pak 1/3. Další radikální řez už mišpule nepotřebuje.

V následujících letech se tedy věnujeme pouze řezu výchovnému, který rostlina snáší velmi dobře. Provádíme ho na jaře, po odchodu největších mrazů, kdy ale na větších ještě nejsou pupeny.

Využití mišpule

Mišpuli lze pěstovat pouze jako okrasnou rostlinu; velké bílé květy, zajímavé plody i celkový habitus. Plody, zralé po prvních mrazech, lze konzumovat čerstvé i zpracovat různými způsoby – jako kompot, marmeládu, povidla, čatní a podobně. Díky mírně trpké chuti a vysokém obsahu cukru je mišpule oblíbeným ovocem pro výrobu pálenky. Dužina se dá také sušit.

Z mišpule se vyrábí léčivé sirupy, které jsou pro vysoký obsah tříslovin vhodné při průjmech, zejména pak u malých dětí, jelikož je jejich složení čistě přírodní. Kromě toho zvyšují látky obsažené v plodech mikrobiální činnost střevní mikroflóry. Má se za to, že pravidelná konzumace pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Ve staré lidové medicíně, zejména v Íránu a přilehlých zemích, se využívaly všechny části stromu – listy, plody, květy i kůra.

TIP: Mezi další zajímavé solitéru do zahrady, které skvěle doplní vzhled mišpule, patří například muchovník. Přečtěte si více o pěstování muchovníku.