Vlhkomilné rostliny

Vlhkomilné rostliny rozhodně nemusí být pouze ozdobou vodních ploch v zahradě. Často se jedná o rostliny, kterým se daří i v polostínu, na vlhkých stanovištích nebo v květinových záhonech, které potřebují oživení. Objevte druhy, které milují vláhu a zároveň vnesou do vaší zahrady harmonii, barvy i přírodní rovnováhu.

Vlhkomilné rostliny – průvodce výsadbou do vlhka a stínu

Vlhkomilné rostliny na zahradu jsou ideální volbou pro vlhká a zastíněná místa. I v tomto případě je však nutné rostlinám zabezpečit adekvátní péči, aby se jim dařilo. 

Co znamená „vlhkomilné“ a kdy jsou takové rostliny řešením 

„Vlhkomilné“ rostliny jsou rostliny, které přirozeně vyhledávají a potřebují trvale vlhkou až mokrou půdu. Neznamená to, že musí stát přímo ve vodě (i když některé to zvládnou), ale že jim vyhovuje prostředí s vyšší vlhkostí půdy i vzduchu.

Vlhkomilné rostliny se vzhledem ke své charakteristice hodí do nejrůznějších koutů zahrady. S jejich pomocí můžete ozvláštnit například okolí zahradních jezírek a potoků, záhony ve stínu a polostínu či místa, kde dochází ke špatnému odtoku vody. Hodí se však také jako dekorace do vlhkých koutů zahrady nebo lesních zákoutí. 

Vztah mezi vlhkem a stínem – proč jdou často ruku v ruce

Vlhkomilné rostliny jsou často ty, které patří na vlhké a stinné stanoviště. Vlhko a stín spolu často souvisejí, protože stín pomáhá udržovat půdu déle vlhkou. 

Když je místo zastíněné – například pod stromy, u plotu nebo na severní straně budovy – slunce tam nesvítí tak intenzivně, a proto voda z půdy nevyprchává tak rychle jako na slunci. Právě proto si na takových stanovištích můžeme dovolit vysadit rostliny do stínu a vlhka. Ostatně i v přírodě se vlhkomilné rostliny často vyskytují právě ve stinných, chráněných lokalitách (lesní podrost, mokřady a podobně).

Typy vlhkých stanovišť

Okolí zahradního jezírka nebo potoka: Často se jedná o trvale vlhkou až podmáčenou půdu. Může jít o skvělé stanoviště pro rostliny, které snášejí přímý kontakt s vodou.

Mokřady a rašeliniště: Jedná se zpravidla o místa se špatným odtokem vody nebo přirozenou podzemní vlhkostí.

Záhony ve stínu: Půda bývá vlhká díky ochraně před sluncem a spadanému listí.

Retenční plocha: Uměle vytvořená část v zahradě, kde se nachází retenční nádrž pro zachytávání dešťové vody. 

Místa u okapů nebo svodů vody: Tato stanoviště bývají často přemokřená pouze přechodně. 

Proč je důležité zvolit správné druhy a nepokoušet se o kompromisy

Každé stanoviště má svá specifika a může nabídnout vhodné prostředí pro určité druhy rostlin. Rostliny, které nejsou přizpůsobené vysoké vlhkosti, mohou snadno uhnít, chřadnout nebo vůbec neporostou. 

Výsadba běžných zahradních rostlin do vlhké půdy proto může často končit zklamáním, neefektivní údržbou a zbytečnými náklady. Proto je vždy efektivnější respektovat podmínky daného místa a vybrat si pro výsadbu pouze ty rostliny, kterým vlhko svědčí. 

Stromy do podmáčené půdy

Pokud se rozhodujete, co na vlhké stanoviště vysadit, první variantou jsou stromy. V tomto ohledu je nutné vybírat z těch, které jsou právě do podmáčené půdy vhodné. 

Kdy je půda podmáčená a jak to ovlivňuje výběr dřevin

Půda je podmáčená, když je trvale nasycená vodou natolik, že se mezi částicemi půdy drží voda místo vzduchu. Podmáčenou půdu poznáte podle několika znaků. Po dešti se na takové půdě voda dlouhou dobu drží na povrchu. I když jinak panuje sucho, na tomto stanovišti je půda na dotek vlhká a měkká. Pokud už se zde pustíte do výkopu jámy, rychle se v ní bude hromadit voda. 

Vlhkomilné stromy – vhodné druhy

Většina stromů a keřů v přemokřené půdě trpí, nicméně existují dřeviny, které v nich růst budou. Je nutné vybírat ty stromy, které se přirozeně vyskytují v lužních lesích, mokřadech nebo na březích vod. 

Mezi takové stromy se řadí například vrba bílá (Salix alba), která vyniká svým rychlým růstem a skvěle se hodí pro výsadbu k vodním plochám. Vedle nesáhnete ani s olší lepkavou (Alnus glutinosa), která velmi dobře snáší trvalé zamokření. Je ceněná nejen pro svou schopnost zpevňovat břehy, ale také pro schopnost obohacovat půdu dusíkem díky symbióze s půdními bakteriemi. 

Další variantou může být topol černý (Populus nigra), který se vzhledem ke svému vyššímu vzrůstu hodí spíše do větších zahrad. Za doporučení stojí také jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) vyznačující se rychlým růstem a majestátním vzhledem. S přemírou vody se dokáže vyrovnat rovněž dub letní (Quercus robur), který může pomoci stabilizovat půdu a bránit erozi. 

Tipy k výsadbě do těžké nebo promáčené půdy

Jak již bylo zmíněno, lze obecně doporučit sázet druhy přirozeně rostoucí ve vlhkých nebo mokřadních stanovištích. Pokud chcete zabránit hnilobě kořenů, může být vhodné zasadit rostliny výše než je úroveň terénu. 

V případě příliš těžké půdy může být vhodné do výsadbové jámy přimíchat kompost a písek, čímž se zlepší struktura půdy, zvýší se její vzdušnost a podpoří se odtok vody. Výsadbu neprovádějte během trvalého zamokření půdy, ale snažte se počkat na okamžik, kdy alespoň trochu vyschne. Půdu kolem výsadby také nesešlapávejte, abyste příliš nezabránili přístupu vzduchu ke kořenům. 

Vlhkomilné keře

Kromě stromů se samozřejmě můžete rozhodnout pro výsadbu vlhkomilných keřů. I v této kategorii existuje hned několik keřů, z nichž si můžete vybrat svého favorita. 

Keře do vlhké půdy – vhodné druhy

Do vlhké půdy se skvěle hodí keře, které snesou trvale nebo pravidelně vlhké stanoviště, aniž by trpěly hnilobou kořenů. Pomyslnou sázkou na jistotu může být například kalina obecná (Viburnum opulus) s jedinečnými květy. Vedle nesáhnete ani se zimolezem obecným (Lonicera xylosteum), což je nenáročný opadavý keř, kterému se dobře daří ve vlhkém stínu i polostínu.

Skvělou variantou je dále černý bez (Sambucus nigra), který může dosahovat úctyhodné výšky a navíc si z jeho květů můžete připravit třeba lahodný sirup. Vlhkou a humózní půdu miluje hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Další perfektní variantou může být tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), což je odolný keř s výraznými listy. Nejen pro tvorbu živého plotu, ale i jako solitéra se uplatní ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) s dekorativním vzhledem. 

Jak je udržet zdravé – prevence proti hnilobě a plísním

Pokud se rozhodnete keře ve vlhké půdě pěstovat, pamatujte na dodržování několika základních pravidel. Díky tomu předejdete tvorbě hniloby a plísní. Předně lze doporučit sázet keře na mírné vyvýšeniny nebo do kopce, aby voda nestála přímo u kořenového krčku. Při výsadbě většího počtu keřů udržujte mezi jednotlivými rostlinami dostatečnou vzdálenost, aby zde mohl proudit vzduch. 

V neposlední řadě může být vhodné keř pravidelně prořezávat a odstraňovat přebytečné či poškozené větve. Tímto způsobem se nebude vlhkost tolik držet uvnitř koruny. Pro zlepšení drenáže a provzdušnění půdy přimíchejte v rámci výsadby kompost, písek nebo drcenou kůru. 

Vlhkomilné trvalky

Poslední variantou pro výsadbu do stinných a vlhkých stanovišť jsou vlhkomilné trvalky. I v tomto případě je přitom potřeba vybírat z druhů, které dané podmínky dobře zvládnou. 

Rostliny do stínu a vlhka

Pokud se rozhodnete pro výsadbu rostlin do stínu a vlhka, máte na výběr z poměrně široké nabídky druhů. Vzhledem k tomu můžete upřednostnit takovou variantu, která bude odpovídat vašim estetickým požadavkům.

Z půdopokryvných vlhkomilných rostlin stojí za zmínku například zběhovec plazivý (Ajuga reptans), který má podobu stálezeleného koberce. Skvěle v zahradě vypadá také barvínek menší (Vinca minor), který je velmi nenáročný a do stinných a vlhkých prostor jako stvořený. 

Nejoblíbenější trvalky na vlhká místa

Mezi oblíbené rostliny se řadí kapradiny, například kapraď samec (Dryopteris filix-mas). Je velmi nenáročný a stín a vlhko zvládá bez potíží. Skvěle vypadá také dymnivka dutá (Corydalis cava) s nádhernými květy nebo třeba plicník (Pulmonaria), který se pyšní dekorativními listy a květy. Vedle nesáhnete ani s kontryhelem měkkým (Alchemilla mollis), který vytváří jedinečný hustý porost. Vysadit můžete také kakost (Geranium) s jemnými fialovými květy nebo žluťuchu nádhernou (Thalictrum rochebrunianum) s drobnými růžovo-fialovými květy. 

Kombinace podle barvy, výšky a období kvetení

Při plánování záhonu samozřejmě můžete zohlednit barvu květů, výšku i období kvetení, aby záhon vypadal atraktivně po celé vegetační období. 

Brzké jaro: Během března a dubna kvete například bledule jarní (Leucojum vernum) s bílou barvou květů, sasanka hajní (Anemone nemorosa) s bílorůžovou barvou květů či dymnivka dutá (Corydalis cava) s fialovou barvou květů. 

Pozdní jaro: V průběhu května a června v zahradě může kvést třeba plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) s modrorůžovou barvou květů, udatna lesní (Aruncus dioicus var. dioicus) s krémovou barvou květů nebo bohyšky (Hosta) s bílou či fialovou barvou květů.

Léto: Během léta se o slovo může přihlásit kontryhel měkký (Alchemilla mollis) se žlutozelenými květy nebo třeba barvínek menší (Vinca minor) s fialovými květy.

Co se výšky týče, do zadní části záhonu se vyplatí umístit vyšší rostliny. Typicky půjde o vyšší kapradiny, hodí se zde také udatna (Aruncus). Do střední části můžete vysadit například plicník (Pulmonaria officinalis), kontryhel (Alchemilla) či bohyšky (Hosta). Do popředí se pak hodí nízké rostliny, typicky bledule (Leucojum vernum), dymnivky (Corydalis), zběhovec (Ajuga) či barvínek (Vinca). 

Minimální péče – co jim prospívá, co škodí

Vlhkomilné rostliny jsou často velmi odolné, pokud rostou na správném místě – tedy tam, kde je půda přirozeně vlhká a vzduch není příliš suchý. Vyžadují jen minimální péči, ale zároveň existuje několik pravidel, která je dobré dodržovat, aby se těšily zdraví.

Pravidelným mulčováním můžete udržet půdní vlhkost, potlačit růst plevele a chránit kořeny. Pamatujte na to, že příliš hustě vysazené rostliny hůře „dýchají“ a snadno je napadnou plísně. Listový kompost nebo rašelina může obohatit půdu a zlepšit její strukturu, což se hodí zejména u těžkých jílovitých půd. Vlhkomilné rostliny ale zpravidla ocení přirozené podmínky bez zásahů navíc – pokud je jednou dobře zasadíte na vhodné místo, obvykle si vystačí samy. 

Tipy na výsadbu a péči o vlhkomilné rostliny

Dříve než se pustíte do výsadby vlhkomilných rostlin, může být na místě provést určité přípravné práce. 

Jak připravit půdu a proč drenáž není vždy odpověď

Při výsadbě vlhkomilných rostlin je klíčové připravit půdu tak, aby zadržovala vlhkost, ale zároveň nezpůsobovala hnilobu kořenů. Drenáž se často doporučuje, ale není univerzálním řešením – u rostlin, které milují vlhko nebo trvalé zamokření, může být naopak nevhodná, protože odvádí právě tu vláhu, kterou potřebují.

Ve většině případů je ideální střední, humózní půda s dobrou strukturou. Půdu kolem výsadby je vhodné neudusávat, jelikož kořeny potřebují kyslík. Záhony můžete tvořit mírně vyvýšené nebo tvarované, abyste docílili lepší kontroly proudění vody. 

Kdy zalévat a kdy nechat přírodu pracovat

Zálivka vlhkomilných rostlin by měla být cílená a střídmá – i když mají rády vlhko, přemokření jim může uškodit stejně jako sucho. Zálivka je zpravidla potřebná v prvních týdnech po výsadbě, kdy kořeny ještě nejsou dostatečně rozrostlé. 

Dále k tomuto kroku přistupte během horkého léta bez deště. V takovém případě může i ve vlhkém stanovišti půda při dlouhodobém suchu vyschnout. Na zálivku samozřejmě nezapomínejte tehdy, pokud se rozhodnete vlhkomilné rostliny pěstovat v nádobě. A dále pak při čerstvém přesazení nebo dělení rostlin, jelikož právě zalití pomáhá rostlině snáze se adaptovat.

Slimáci, plísně a jiné výzvy – co funguje bez chemie

Vlhká a stinná stanoviště jsou bohužel ideálním prostředím nejen pro vlhkomilné rostliny, ale i pro nepříjemné návštěvníky jako jsou slimáci, plísně nebo houbové choroby.

Na slimáky funguje například jejich ruční sběr večer nebo po dešti. Nastražit můžete také nechemické pasti ze zbytků piva, ve kterém se slimáci utopí. Pomocníkem může být i hrubý mulč, jelikož se tito nezvaní hosté neradi pohybují po ostrém a suchém povrchu. Jako přirozená bariéra poslouží i ochranné okraje z měděné pásky nebo popela.

Abyste předešli plísním a houbovým onemocněním, zajistěte vzdušný prostor kolem rostlin. Nepřelévejte je a pokud už budete provádět zálivku, tak vždy ke kořenům (nikoliv na listy). Pokud si všimnete napadených částí rostliny, odstraňte je ihned a zabraňte šíření plísní a nemocí. Přírodní antifungicidní účinky přináší třeba postřik z česneku. 

Praktické rady pro krásný efekt i mimo sezónu kvetení

Aby vlhkomilné záhony vypadaly pěkně i mimo hlavní sezónu kvetení, je dobré myslet na kompozici listů, strukturu porostu a stálost barev po celý rok. Pamatujte na to, že dekorativní efekt mohou tvořit nejen květy, ale i listy.

Pomocníkem mohou být také stálezelené půdopokryvné rostliny, které vypadají krásně po celý rok. Můžete rovněž vytvářet kontrasty v texturách a odstínech zelené. Zvolit lze i rostliny s pěkným podzimním zbarvením.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.