Blog

Čilimník (Cytisus) je rod rostlin z čeledi bobovité a zahrnuje přibližně 50 jednotlivých druhů. Tento keř je původem z Evropy, západní Asie a severní Afriky, kde roste na slunných stráních, v křovinách nebo ve světlých lesích. U nás je původním druhem pouze čilimník černající, zdomácněl zde také janovec metlatý, který mimo to pěstujeme jako okrasnou dřevinu nejen v zahradách, ale také v parcích a městských výsadbách.

Čilimníky jsou známé svými nápadnými květy, které se objevují na jaře v různých odstínech žluté, oranžové, červené či bílé barvy, záleží na druhu i kultivaru. Květy mají charakteristický tvar typický pro bobovité rostliny a mohou být jednoduché nebo složené do hroznů.

Pěstování čilimníků se svou náročností příliš neliší od jiných kvetoucích keřů. V následujících řádcích se dozvíte, co rostlina ke zdárnému růstu a kvetení potřebuje.

Barvy čilimníků

Květy čilimníků mohou mít různá zbarvení. Barva květů závisí nejen na druhu, ale také na konkrétní odrůdě. Setkat se tak můžeme s čilimníky s bílými, žlutými, oranžovými, červenými, narůžovělými či béžovohnědými květy. Ty mohou být dokonce dvoubarevné a vytváří tak zajímavé variace.

Rod čilimník zahrnuje více než 50 druhů. V našich zahradách se však nejčastěji setkáme s čilimníkem časným (Cytisus × praecox) a čilimníkem metlatým (Cytisus scoparius).

Tyto dva druhy se pěstují jako okrasné, pod jejich názvem tak najdeme celou řadu kultivarů, které se od sebe liší barvou, ale i výškou keře a dalšími znaky.

Nádherně zbarvené čilimníky osvěží každou zahradu již brzy zjara. Navštivte náš e-shop a vyberte si z naší nabídky

Čilimník časný

Čilimník časný (Cytisus × praecox) je hybridní druh čilimníku, který vznikl křížením Cytisus purgans a Cytisus multiflorus. Tento keřovitý druh je oblíbený pro své bohaté kvetení, které nastává již brzy na jaře, odtud také název "časný".

Květy Čilimníku časného se vyskytují v různých odstínech žluté, bílé a narůžovělé barvy. Tyto nápadné květy bývají uspořádány ve shlucích jsou atraktivní nejen pro pěstitele, ale také pro opylovače z řad hmyzu.

Mezi nejoblíbenější odrůdy čilimníku časného patří například ‘Firefly’ se zajímavým, žlutooranžovým zbarvením květů, ‘Booscop Ruby’ s rudými květy, 'Albus' s bílými květy, žlutý 'Allgold', nezvykle zbarvená 'Frisia' s hnědožlutými křídly a béžovožlutým až růžovofialovým člunkem nebo 'Zitronenregen' se žlutými květy.

Janovec metlatý

Janovec metlatý (Cytisus scoparius), jiným názvem také čilimník metlatý, je keřovitý druh pochází z Evropy a severozápadní Afriky. Jeho přirozeným stanovištěm jsou slunné stráních a světlé lesy - z toho tedy lze usoudit, že v zahradě bude keři vyhovovat jak plné slunce, tak polostín.

Tento druh čilimníku dorůstá do výšky 1-3 metry a je charakteristický svou hustou, vzpřímenou a rozvětvenou stavbou. Jeho nápadné květy mají obvykle žlutou barvu (u kultivarů se může barva lišit) a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Janovec metlatý byl tradičně používán pro výrobu košťat, odtud jeho název "metlatý". Dřive se také využíval v lidovém léčitelství nebo ke zúrodňování písité půdy. Dnes je tento druh oblíbený jako okrasná dřevina pro své atraktivní kvetení a nenáročnost na pěstování.

Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Lena’ s poměrně velkými oranžovými květy s nažloutlým středem nebo ‘La Coquette’ v trikolorním fialovo-žluto-bílém zbarvení.

Čilimník černající

Čilimník černající (Cytisus nigricans) je původním druhem ve střední Evropě, tedy i v České republice a na Slovensku. Tento keř se vyskytuje především na okrajích lesů, ve světlých lesích, nebo na sušších kamenitých místech a kolem skal. Vyhledává spíše neutrální až zásadité půdy, které jsou chudé na živiny a často vysychají.

Čilimník černající dorůstá do výšky půl až dvou metru. Jeho květy mají žlutou barvu s tmavými skvrnami uvnitř a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Čilimník na kmínku

Čilimník na kmínku je okrasná dřevina, která se pěstuje ve formě stromku s jedním nebo několika kmínky a korunou tvořenou keřovitými větvemi. Abychom dosáhli tohoto vzhledu, roubujeme mladé keře čilimníku na podnože, protože ani pečlivým řezem bychom takového výsledku pravděpodobně přirozeně nedosáhli.

Tato forma čilimníku je oblíbená pro svůj atraktivní vzhled a kompaktní růst, díky čemuž je vhodný do menších zahrad, nádob na terasách nebo jako solitér mezi jinými rostlinami.

Čilimník na kmínku vyžaduje stejnou péči jako ostatní druhy čilimníků, tedy pravidelný řez a stříhání, dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku. Při pěstování v nádobách je důležité zajistit dostatečně velký kontejner a pravidelné přesazování do větší nádoby. Zimu by měl stromek strávit na chráněném místě bez mrazu.

Čilimník řez

Péče o čilimník zahrnuje pravidelný řez a stříhání, aby rostlina udržela kompaktní tvar a bohatě kvetla. Řez čilimníku by měl probíhat po odkvětu, obvykle na konci jara nebo začátku léta. Při řezu je důležité odstranit všechny odkvetlé květy a zkrátit větve, které nesou květy, o asi jednu třetinu jejich délky. Také je vhodné prořezat starší a slabší větve u základny keře, aby se podpořil růst mladých a silných výhonů.

Udržovací stříhání čilimníku spočívá ve formování keře podle potřeb a estetických preferencí. Může být provedeno kdykoli během vegetačního období, ale ideálně by mělo být provedeno před nástupem zimy, aby rostlina mohla lépe odolávat chladným podmínkám.

Další péče o čilimník

Pro udržení zdravého růstu a bohatého kvetení je také důležité zajistit čilimníku dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Přihnojování může být provedeno na jaře a na podzim pomocí kompostu nebo granulovaného hnojiva s nízkým obsahem dusíku. V zimě je dobré chránit kořenový systém čilimníku před mrazem například vrstvou mulče nebo listí.

TIP: Mezi další oblíbené druhy středně velkých keřů patří například cesmína. Ta naopak vyzdobí zahradu i na podzim a v zimě. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem předchozím článku.

Tavolník (Spiraea) je rod dřevin z čeledi růžovitých, který zahrnuje více než 80 druhů. Tyto rostliny jsou rozšířené po celém světě, vyskytují se především v mírném podnebném pásu a na severní polokouli.

Tavolníky jsou opadavé keře nebo nízké stromy s jednoduchými listy a květy uspořádanými do bohatých lat. Květy bývají bílé, růžové nebo červené a kvetou od jara do léta. Některé druhy tavolníků mají i dekorativní ovoce ve formě malých tobolek.

Tyto rostliny jsou oblíbené mezi zahradníky pro svou snadnou pěstovatelnost a krásné květy. Nejčastěji se vysazují jako solitéry nebo skupiny do okrasných zahrad, ale lze je použít i jako živý plot.

Tavolník druhy

Mezi nejznámější druhy tavolníků patří například Spiraea japonica, Spiraea x vanhouttei či Spiraea thunbergii. Každý druh má své specifické nároky na stanoviště a péči, proto je důležité vybrat si ten správný pro danou lokalitu.

Tavolník bílý

Tavolník bílý (Spiraea alba) pochází pravděpodobně z Asie a vyznačuje se drobnými bílými kvítky, kterými je keř v době květu doslova posetý. Dorůstá se výšky dvou až tří metrů. Listy jsou sytě zelené, hladké, vejčitého tvaru. Tento druh se také často využíval v tradiční lidové medicíně.

Tavolník třešňolistý

Tavolník třešňolistý vs.slivoňolistý (Spiraea prunifolia) se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Je oblíbený pro své plné bílé květy, které se objevují brzy z jara, ještě před olistěním. Listy jsou vejčité, tmavě zelené s pilovitým okrajem. Vysazuje se nejen do skupin, ale také jako solitéra, kdy krásné květy vyniknou ještě lépe. Nejoblíbenější odrůdou je bohatě kvetoucí ‘Plena’.

Tavolník břízolistý

Tavolník břízolistý (Spiraea betulifolia) tvoří kompaktnější, nižší, kulovitý keř. Listy jsou světle zelené, tvarem podobné listům břízy, jak již druhový název napovídá. Květy se objevují během letních měsíců, mají bílou barvu a jsou uspořádány v okolících.

Tavolník japonský

Tavolník japonský (Spiraea japonica) patří mezi nejoblíbenější a nejzajímavější okrasné druhy. Používá se v zahradách a parcích do keřových výsadeb, živých plotů i jako solitéra. Poměrně velká květenství mají fialovou, růžovou, někdy také bílou barvu. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Shirobana’ nebo ‘Golden Princess’.

Tavolník van Houtteův

Tavolník van Houtteův (Spiraea × vanhouttei) kvete velmi bohatě a vytváří husté převisy. Skvěle vypadá v solitérní výsadbě i v živém plotu. Dorůstat se může až čtyř metrů, zpravidla je to však méně. Převislé větve podpoří přirozený a estetický vzhled i při minimální údržbě.

Tavolník Thunbergův

Tavolník Douglasův (Spiraea thunbergii) je hustý, košatý keř s tenkými větvemi. Kvete bohatě, bílými drobnými květy. Jedná se o nižší druh dorůstající se výšky kolem jednoho a půl metru.

Tavolník Bumaldův

Tavolník Bumaldův (Spiraea × bumalda), známý také jako tavolník nízký, patří opět mezi méně vzrostlé druhy. Keře jsou vysoké jen něco málo přes metr. Květy bývají bílé, růžové i fialové - záleží na zvolené odrůdě. Hodí se do skupinových výsadeb.

Tavolník vrbolistý

Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia) je vztyčený keř s výběžky, který produkuje husté pyramidovité klasy bělo-růžových až intenzivně růžových, sladce vonících květů s vystupujícími tyčinkami. Jeho období kvetení trvá od července do září a jeho listy jsou tmavě zelené barvy. Rostlina může dorůst výšky 200 cm a šířky až 300 cm.

Vysaďte si nenáročné druhy tavolníku i do vaší zahrady. Sazenice oblíbených kultivarů najdete v našem e-shopu

Tavolník v zahradě

Vzhledem ke snadnému a nenáročnému pěstování, krásným květům a dekorativnímu listí jsou tavolníky oblíbenými rostlinami v zahradách i parcích.

Květy mohou být bílé, růžové nebo červené barvy a jsou uspořádány ve vrcholících. Objevují se především na jaře a v létě, rostlina kvete poměrně dlouho. Keř má také atraktivní listy, které jsou střídavě uspořádány na větvích.

Tavolník je poměrně nenáročný druh rostliny, co se týče pěstování. Preferuje slunečné stanoviště s dobrou propustností půdy. Množení tavolníku lze provést řezáním nebo semenem.

Pěstování tavolníku

Pěstování tavolníku je poměrně snadné a nenáročné.

Stanoviště - tento keř preferuje slunečné stanoviště, snese i polostín, ale méně v něm kvete.

Zemina -  dobře propustná půda, ideálně mírně vlhká a humózní.

Zálivka - je důležité keř pravidelně zavlažovat, zejména v období sucha. Vzrostlé keře a skupinové výsadby si s vlhkostí hospodaří samy.

Řez tavolníku - pro udržení bohatého kvetení je vhodné provádět jarní řez, při kterém se odstraňují staré, nekvetoucí a poškozené větve.

Množení -  lze provést letními či dřevitými řízky, případně také semeny.

Při správné péči se může stát tavolník atraktivním prvkem vaší zahrady, který bude každoročně potěšit svými nádhernými květy.

Tavolník na živý plot

Vyšší druhy tavolníků jsou ideálními adepty na téměř bezúdržbové živé ploty. Stříhat se musí minimálně, nicméně není to nic pro milovníky perfekcionismu - pokud bychom totiž tavolník tvarovali do precizně střiženého plotu, nedočkali bychom se mnoha květů.

Výhodou tavolníků je mimo jiné také jejich odolnost vůči znečištěnému prostředí. Potřebujete-li vysadit keře přímo u cesty a alespoň trochu eliminovat smog a znečištěný vzduch, tavolníky vám s tím pomohou.

Kdy stříhat tavolník

Stříhání tavolníku sice není nezbytné, ale stejně jako u jiných rostlin je časem třeba jej omladit kvůli prosychání, stárnutí a menšímu množství květů na starších větvích. Pokud víme, jak na to, můžeme to snadno provést a pokud uděláme chybu, tavolník nám ji promine.

Jak tedy stříhat tavolník? Cílem řezu je dosáhnout bohatšího, kompaktnějšího vzhledu a podporovat růst mladých výhonů pro lepší kvetení, případně i druhou vlnu květů. Termín řezu záleží na době kvetení keře. Tavolníky se dělí na jarní druhy - kvetou v dubnu až červnu a letní druhy. První skupinu stříháme hned po odkvětu na prvním silném pupenu shora. Druhou skupinu stříháme zhruba o polovinu nebo až k hlavním větvím asi 30 cm nad zem, ideálně brzy na jaře.

Obecně lze říci, že u všech tavolníků můžeme provést radikální zmlazení, je-li to potřeba. Rostlina rychle znovu obrůstá a kvete. Pokud mladé keře neprořezáváme, mohou růst vytáhlé a řídké. U převislých odrůd provádíme jen mírné zkracování, aby si zachovaly svůj přirozený vzhled. Vždy úplně odstraňujeme staré, poškozené nebo napadené větve. Pokud nám vadí nevzhledná uschlá plodenství u pozdně kvetoucích druhů, můžeme je také odstřihnout.

TIP: Dalším zajímavým kvetoucím keřem do zahrady je například vajgélie. Rozzáří keřové výsadby barvami a přiláká mnoho opylovačů. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Paprika (Capsicum) patří, podobně jako rajčata nebo brambory, do čeledi lilkovitých. Jedlé plody rostliny našly široké uplatnění v kuchyních celého světa. Jedná se v podstatě o dužnaté bobule se semeny, ze kterých se rostliny pěstují.

Rod paprika zahrnuje více než 40 různých druhů a desítky, ne-li stovky odrůd, které se od sebe liší velikostí či tvarem keříku, barvou, velikostí i chutí plodů, případně také obsahem kapsaicinu, který způsobuje pálivou chuť. Některé kultivary jsou dokonce pěstovány jako okrasné pokojové rostliny.

V zahradách běžně najdeme hlavně papriku setou (Capsicum annuum). Jedná se o jednoletou rostlinu a hospodářsky velmi významnou plodinu. Druh zahrnuje širokou škálu barev a chutí, najdeme zde klasické sladké “bell” papriky, kapie, feferonky, chilli papričky a další. Tento druh nejčastěji uvidíte také na pultech obchodů. Mezi další poměrně známé a vysazované druhy patří paprika křovitá a paprika čínská - oba tyto druhy se pěstují jako chilli papričky.

Výsev papriky

Pěstování paprik ze semínek je jednou z nejčastějších variant, ke které se zahradníci kloní. Semínka koupíte v zahradnictví či hobby marketu. Dbejte na certifikovaná osiva, semena získaná z paprik zakoupených v obchodě nejsou k výsevu vhodná.

Před samotným výsevem je dobré semena na několik hodin namočit. Následně je ukládáme do sadbovačů se substrátem určeným pro klíčení semen.

Kdy vysévat papriky

Výsev papriky provádíme již v únoru. Sazenice si předpěstujeme doma na okenním parapetu nebo ve vyhřívaném skleníku. Pro vyklíčení potřebují semínka papriky teplotu vyšší než 22 °C, světlo a lehký, dobře vyživený substrát.

Kromě jiné zeleniny naleznete v nabídce našeho e-shopu i semena papriky různých odrůd a druhů, stačí si vybrat

Sázení paprik

Když semena vyklíčí a utvoří dva pravé listy, přichází čas na přepichování. Každou rostlinu umístíme do malého plastového květináče se zahradním substrátem smíchaným se zralým kompostem nebo hnojivem určeným pro výživu paprik či plodové zeleniny.

Na konci dubna si záhon, do kterého hodláme papriky vysadit, překryjeme černou netkanou textilií. Díky tomu se půda pěkně prohřeje, což papriky vyžadují. Pro snadnější údržbu záhonu můžete textilii ponechat, pouze do ní uděláte otvory pro umístění sazenic.

Ty vysazujeme ve čtvercovém sponu s rozestupy 40-60 cm, v závislosti na velikosti použité odrůdy. Jáma pro umístění sazenice musí být dostatečně hluboká, kořenový bal umístíme několik centimetrů pod úroveň záhonu a přihrneme zeminou. Na dno každé jamky ještě můžeme přidat trošku kompostu. Následně sadbu dobře zalijeme a vláhu pravidelně doplňujeme, aby rostliny dobře zakořenily.

Kdy zasadit papriky

Do venkovních záhonů vysazujeme papriky přibližně v polovině května, když už nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly rostliny poškodit či úplně znehodnotit. Kromě mrazíků jsou papriky náchylné i na vítr - volíme chráněné místo, ideálně poblíž zdí (zde pozor na zastínění).

Jak pěstovat papriky

Papriky se obvykle pěstují v záhonech, nic však nebrání tuto zeleninu vysazovat i do nádob. Po výsadbě je nutné papriky vydatně zalévat a přihnojovat. Zemina musí být neustále mírně vlhká; pokud budete zejména v období plodu zalévat málo, nebudou papriky šťavnaté a budou jim zasychat špičky.

Rostlina je také náročná na živiny. Před výsadbou půdu dobře vyživíme kompostem nebo jiným hnojivem, nicméně s výživou je potřeba pokračovat v celém vegetačním období. Když začnou rostliny odkvétat a objevují se první náznaky plodů, měli bychom prostřednictvím vhodného hnojiva dodat dostatek draslíku. Dusíkatá hnojiva můžeme použít hned v začátcích, kdy chceme, aby rostlina nasadila listy a rozvětvil se stonek, nicméně při kvetení a plodu dusík nepoužíváme.

Pěstování paprik v nádobách

Při pěstování paprik v nádobách je třeba zalévat denně. Na dno květináče dáme zároveň drenážní vrstvu, aby v zemině voda nestála a rostliny nezačaly chřadnout. Co se týče substrátu, volíme klasický zahradní, který promícháme s menším množstvím kompostu. Pokud jsou nádoby s paprikami uvnitř, je potřeba jim trochu pomoct s opylením. Mnohdy s nimi postačí čas od času zatřást.

Pěstování paprik ve skleníku

Paprikám se ve skleníku daří velmi dobře - mají optimální vlhkost, dostatečně vysokou teplotu, jsou chráněné před větrem, ale zároveň mají dostatek světla. Při pěstování ve skleníku dodržujeme obdobná pravidla jako u nádob; denně zaléváme, pomůžeme s opylením a pravidelně hnojíme. Ani ve skleníku nezapomínáme poskytnout vyšším keříkům oporu ve formě dřevěné či kovové tyče zapíchnuté souběžně se stonkem.

S čím pěstovat papriky

Mezi zahradníky panuje fáma, že papriky se nesnesou s rajčaty - toto se však nezakládá na pravdě, a tak můžete papriky směle vysázet v záhonu či ve skleníku vedle rajčat. Paprika je poměrně snášenlivá a nevybíravá zelenina, snese asi vše, co vedle ní vysadíte, dokonce ani vyloženě nevadí jiným plodinám.

Obecně bychom se měli zaměřit na to, abychom papriky nevysazovali na stejné místo v záhonu dva roky po sobě. Ideální je výsadba po kořenové zelenině. Papriky pak pěstujeme s plodinami, které mají podobné nároky na stanoviště, půdu, živiny i zálivku.

Zaštipování paprik

Vyštipování paprik není jen otázkou estetiky. Správným zásahem totiž docílíme nejen vyšších výnosů, ale také zdravějších rostlin. Z běžně pěstovaných paprik je nutné nejvíce a nejčastěji zaštipovat chilli papričky a celkově nízké odrůdy s menšími plody. Naopak u klasických bílých paprik nebo kapií se snažíme docílit spíše vyšších rostlin bez přebytečného množství listů.

Hlavním cílem vyštipování výhonků je vést rostlinu do žádaného tvaru, docílit dostatečného prosvětlení a zlepšit cirkulaci vzduchu. To je velmi důležité pro opylení květů a pozdější vývoj a zrání plodů. Obecně také platí, že čím více vrcholků rostlina má, tím více květů, a později i plodů vyvádí.

Jak zaštipovat papriky?

Pokud není rostlina ještě rozvětvená, můžete tento proces podpořit odstraněním centrálního výhonu (nejvyšší vrchní výhonek). Tím dojde k vytvoření dvou až tří nových bočních výhonků, díky čemuž se keřík hezky rozvětví, bude hustší a košatější. U některých odrůd (nejčastěji u nižších a drobnějších) se můžeme setkat s tím, že si rostlina tvoří korunu sama. U většiny paprik ale musíme toto rozrůstání podpořit právě zaštipováním.

Často se můžete setkat s rychlým rašením nových výhonků od nejspodnějších částí rostliny, pod prvními či nejstaršími listy, nebo dokonce od kořenové části. Všechny tyto nové výhony pečlivě ořezávejte, aby rostlina neztrácela energii na nepotřebné části a místo toho ji investovala do nových horních výhonů, tvorby květů a plodů.

Kdy sklízet papriky

Papriky sklízíme ve dvou stupních zralosti, záleží na jejich využití. Pokud pěstujete tuto zeleninu k přímé konzumaci a očekáváte šťavnaté a sladké plody, sklízejte v srpnu. Chcete papriky spíše na vaření, například k naplnění masem, do leča a podobně, sklízejte je v tazvané technické zralosti. V tuto chvíli jsou plody ještě zelené až zelenožluté, velmi tuhé a “křupou”. Nejsou tolik sladké, a tak jídla nepřisladí, ale poskytnou jim příjemně paprikovou chuť.

Symbivit na papriky

Již výše jsme si uvedli, že papriky jsou poměrně dost náročné na živiny. Dostatečný příjem důležitých prvků po celou vegetační dobu jim můžeme zajistit s pomocí přípravku Symbivit na papriky. Nejedná se o žádný chemický postřik, nýbrž o čistě přírodní mykorhizní houby, které žijí s rostlinou v symbióze na jejích kořenech a naoplátku ji neustále zásobují živinami. O mykorhize a celém procesu symbiózy mezi rostlinou a houbami se více dočtete v našem článku.

TIP: Nemáte zahradu nebo jen nevíte co s prostorným balkonem? Pěstovat můžete i zde! Zelenina na balkoně dnes není žádnou výjimkou a sklizeň může být při správně zvolených odrůdách skutečně bohatá.

Ořechokřídlec (Caryopteris), známý také jako ořechoplodec, je atraktivní a dekorativní opadavý keř, který pochází z čeledi hluchavkovitých. Tento druh je původem z východní Asie, především z oblastí Číny a Japonska. Ořechokřídlec je známý svými nápadnými květy, které se objevují v pozdním létě a pokračují do podzimu.

Květy mají modrofialovou barvu a jsou bohaté na nektar, což láká do zahrady opylovače, jako jsou motýli a včely.

Keř dorůstá do výšky 1-2 metry s širokou korunou složenou z hustě rozvětvených větví. Listy ořechoplodce jsou protistojné, vejčitého tvaru s pilovitým okrajem a mají silnou aromatickou vůni. Pro úspěšný růst vyžaduje dobře propustnou půdu a dostatek slunečního svitu. V zahradách se často používá jako solitérní rostlina nebo pro tvorbu nízkých živých plotů. Kromě estetické hodnoty se tomuto keři připisuje také léčivý potenciál, neboť obsahuje některé bioaktivní látky s protizánětlivými a antimikrobiálními účinky.

Ořechoplodec pěstování

Ořechokřídlec kvete od července do září a během tohoto období je vhodné jej přihnojovat hnojivy určenými pro byliny nebo kvetoucí rostliny.

Nejvíce péče vyžaduje tento keř především na jaře - v tuto roční dobu se věnujeme nejen přihnojování, případně přesazování (pěstujeme-li rostlinu v nádobě), ale také radikálnímu řezu.

Pokud se vám ořechoplodec osvědčí a budete ho chtít rozmnožit, máte dvě možnosti - řízkování a výsev semen. Necháte-li keříky nakvést i odkvést, možná se rozmnoží samovýsevem a v dalších letech tak kolem první rostliny najdete mnoho dalších.

Ořechokřídlec klandonský zvládá mrazy poměrně dobře, musí se mu ovšem pomoci - s prvními mrazíky přikryjte kořenový systém, případně celou spodní část keříku mulčem nebo chvojím. Pokud je velmi chladná zima, může rostlina zamrzat, na jaře většinou bez problémů znovu obrůstá.

Máte-li s namrzáním špatnou zkušenost nebo nemáte možnost pěstovat ořechoplodec clandonský na dostatečně chráněném místě, zvolte raději pěstování v nádobách a keříky v zimě přeneste například do skleníku, ve kterém teploty neklesají pod bod mrazu.

Ořechoplodec stanoviště

Ořechoplodec klandonský prosperuje nejlépe na slunných stanovištích s humózní půdou. Při výběru polohy zohledněte jeho rozměry - bývá jeden až čtyři metry vysoký a téměř dva metry široký, v závislosti na odrůdě.

Ořechoplodec - kdy stříhat

Vhodná doba pro řez ořechoplodce je jaro. V brzkých jarních měsících seřízneme všechny větve keře téměř u země, ponecháme jen pár centimetrů. Tohoto radikálního řezu se nebojte, keř velmi brzy znovu obroste zdravými větvemi plnými voňavých květů. Díky tomuto řezu ořechoplodce podpoříme nejen květ, ale i hustší a zdravější vzhled celé rostliny.

Ořechoplodec výška

Ořechokřídlec clandonský se obvykle dorůstá 70 centimetrů až jednoho metru. Konečná výška závisí na četnosti i načasování řezu, ale také na zvolené odrůdě.

Pěstování je poměrně nenáročné, proto se tento keř hodí do každé zahrady. Vsaďte si nádherně vonící ořechoplodec v modré barvě, který najdete také na našem e-shopu

Ořechokřídlec druhy

Do rodu ořechokřídlec (Caryopteris) patří tři druhy:

ořechokřídlec clandonský (Caryopteris × clandonensis)

ořechokřídlec mongolský (Caryopteris mongholica)

ořechokřídlec šedivý (Caryopteris incana)

V našich zahradách se nejčastěji setkáme s ořechoplodcem clandonským, kterému se věnujeme také v našem článku. Tento druh nabízí také mnoho zajímavých odrůd, které se od sebe liší například výškou, vzhledem listů, tvarem keříku nebo odstínem květů. Mezi nejoblíbenější odrůdy patří například ‘Grand Blue’, ‘Blauer Spatz’, ‘Blue Baloon’ nebo ‘Heavenly Blue’.

Ořechoplodec, ořechokřídlec či bradavec - jak je to správně?

Při rozhovorech se zahrádkáři nebo brouzdání po internetu se nejspíš setkáte hned s několika názvy, pod kterými se tento keř skrývá. Nejčastěji se jedná o ořechokřídlec, který je také správným českým botanickým označením. Keř je známý také jako ořechoplodec, přičemž oba tyto názvy se používají stejně často. V některých částech našeho území se setkáme také s názvem “bradavec” - zde se jedná o slovenské označení stejné rostliny.

TIP: Dalším zajímavě vonícím keřem do zahrady je například pustoryl. Více o pěstování pustorylu najdete v našem předchozím článku.

Okrasná kopřiva, odborně pochvatec (Coleus), známá také jako kopřiva africká či barevná, je atraktivní rostlina pocházející z tropických oblastí Asie a Afriky. Tento druh je oblíbeným doplňkem pro zahrady nebo okenní parapety. Listy těchto kopřiv mají širokou škálu barev - od červené, přes oranžovou, žlutou, zelenou až po fialovou, a téměř vždy jsou vícebarevné či panašované, což jim na zajímavém vzhledu ještě přidává.

Pěstování ozdobných kopřiv

Okrasné kopřivy lze snadno pěstovat ze semen nebo řízků a je známý svou rychlou adaptací na různé podmínky. Řízek postačí odebrat ostrým nástrojem, potřít stimulátorem pro zakořenění a umístit do zeminy, případně nechat zakořenit v nádobce s vodou. Tímto způsobem si z jedné mateřské rostliny vypěstujete kopřivy do celého záhonu.

Jedním z hlavních důvodů popularity okrasné kopřivy je její nenáročnost na péči. Vyžaduje jen pravidelné zalévání a dostatek světla pro udržení svých sytých barev. Pozor však na spálení listů na přímém slunci během horkých letních dnů, které hrozí zejména u kultivarů velmi tmavých barev. Důležité je také rostliny nepřelévat, nadměrná vlhkost způsobuje hnědnutí a opadávání listů.

Pro pěstování kopřiv se hodí spíše kyselejší substráty složené z rašeliny a zahradní zeminy. Během vegetační doby rostliny pravidelně zaštipujeme, abychom podpořili jejich rozrůstání do šířky a pravidelný tvar.

Je ideálním řešením pro ty, kteří chtějí mít krásné rostliny bez nutnosti složité údržby. Dá se pěstovat nejen v truhlících, ale také jako vděčná a velmi odolná pokojovka. Její vůně také údajně odpuzuje hmyz, což je dalším plusem pro její umístění venku nebo u oken.

Okrasné kopřivy skvěle doplní pokojové rostliny v interiéru i letničky na balkoně. Pestře zbarvené odrůdy pochvatce najdete v našem e-shopu

Okrasné kopřivy do truhlíku

Ozdobná kopřiva se hodí také k pěstování v truhlíku. I zde postupujeme podle výše zmíněných pravidel pro pěstování - truhlíky naplníme zahradním substrátem a rašelinou, v poměru 1:1, na dno umístíme drenážní vrstvu pro snazší odtok přebytečné vody při zálivce.

Truhlíky s kopřivami umístíme na poloslunný balkon, parapet či terasu. Nejvhodnější je východní či jihovýchodní strana, v opačném případě se listy pochvatce nemusí vybarvit, protože  plný stín rostlině neprospívá.

Při pěstování v truhlících venku je třeba mít na paměti, že tento druh kopřiv není mrazuvzdorný. Začnou-li venkovní teploty klesat pod 10 stupňů, měli bychom nádoby s rostlinami přenést do interiéru, skleníku či zimní zahrady. I během zimy se snažíme dbát na dostatek světla. Květné stonky doporučujeme pravidelně odstraňovat. Je to rostlina zejména okrasná listem.

TIP: Jak na kvetoucí balkon po celý rok? Okrasné kopřivy doplňte cibulovinami a maceškami na jaře, muškáty a petúniemi pro léto, na podzim přidejte chryzantémy a v zimě vřes či vilín. Další tipy najdete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Jeřáb oskeruše, známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. Mnoho oskeruší na našem území patří mezi památné stromy.

Tento vzácný exemplář si však můžete vysadit i do své zahrady - jak jej pěstovat, co vše potřebuje a co je plodem oskeruše a jak ho využít se dozvíte v následujících řádcích.

Jeřáb oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj. Na podzim se zbarvují do oranžova nebo žluta.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený. Důvodem jsou nevhodné podmínky pro růst a šíření, jako je intenzivní zemědělství nebo ničení biotopů.

Co je oskeruše

Pod názvem “oskeruše” tedy najdeme rostlinu - jeřáb oskeruši (Sorbus domestica), kterou jsme si blíže popsali v předchozím odstavci. Jako oskeruše se však označují také přímo plody tohoto stromu.

Plod oskeruše

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C. Oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je lepší nechat je zhnědnout a změknout.

Oskeruše začne plodit mezi 10 až 20 lety svého života. Plody zrají a opadávají většinou od srpna do listopadu. Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. V některých případech se stává, že plodí pouze jedna polovina stromu - tento jev se nazývá střídavá plodnost.

V České republice váží plody oskeruš z otevřených krajin 10 až 30 g a mají průměr 2,5 až 4 cm. Plody lesních stromů bývají menší - jen asi 4-15 g. V jižní Evropě mohou být plody větší s průměrem až 5 cm a váhou kolem 30g.

Vlastní plody tohoto zajímavého a netradičního ovoce si můžete sklidit i ze své zahrady. Sazenice oskeruše najdete v našem e-shopu

Oskeruše květ

Květy jsou drobné, bílé nebo světle růžové barvy, seskupené v chocholících. Jeřáb kvete v květnu a červnu a jeho květy poskytují potravu pro mnoho druhů hmyzu. Strom kvete asi jen 14 dní, poté se na místech květů začnou objevovat drobné, nezralé plody.

Oskeruše využití

Stejně jako u jiných ovocných stromů, i u jeřábu oskeruše lze využít plody a dřevo.

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova. Poslední možností je příprava pálenky.

Dřevo oskeruší je tvrdé, pevné, těžké a velmi kvalitní. Dříve se hojně používalo v truhlářství nebo k výrobě hudebních nástrojů, dnes je jeho zpracování v závislosti na počtu stromů a stupni ochrany vzácné.

Oskeruše pěstování

Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH. Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Při výsadbě je důležité zachovat dostatečný prostor pro kořenový systém.

Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám. Přihnojujeme nejčastěji kompostem nebo organickými hnojivy obsahujícími draslík, fosfor a dusík; hnojit bychom měli jednou ročně na jaře - podpoříme tím květ a množství plodů.

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Někteří zahradníci však mladé stromky ukládají do země na jaře - tento postup se doporučuje hlavně u drobnějších sazenic, během jara a léta mají možnost řádně zakořenit a neohrozí je mrazy.

Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Chcete-li si vysadit oskeruši do zahrady, nejlepším řešením je zakoupení předpěstované sazenice z kvalitního zahradnictví.

Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy. Pravidelným prořezáváním zajistíte harmonický růst stromu a prevenci před chorobami či škůdci.

TIP: Hledáte další zajímavé a netradiční druhy ovoce do zahrady? Na našem blogu vám poradíme také s pěstováním méně tradičních druhů ovoce. Například více o pěstování fíkovníku se dozvíte v tomhle článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Líska obecná (Corylus avellana) je opadavý keř nebo malý strom, který se vyskytuje především v Evropě a západní Asii. Patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a dorůstá výšky 3-8 metrů.

Líska je známá svými jedlými plody - lískovými oříšky, které jsou oblíbenou potravinou lidí i zvířat. Oříšky jsou bohaté na tuky, bílkoviny a vitamíny, díky čemuž mají vysokou energetickou hodnotu. 

Keř má poměrně široké využití, ať už jako užitná a okrasná dřevina, zdroj dřeva pro řemeslné účely nebo jako součást živých plotů. Je také důležitou rostlinou pro opylování hmyzem a poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a savců.

Pěstování lísky

Pěstování lísky není nijak náročné. Vzrostlý keř si na správném stanovišti vystačí prakticky sám, stačí jej jen občas prořezat. 

Stanoviště by mělo být slunné až polostinné. Lísky preferují hlinitou a dobře propustnou půdu. Příliš vlhký až podmáčený substrát jim nesvědčí. Co se týče pH, poradí si s kyselými, neutrálními i zásaditými půdami. Pro dozrání plodů potřebuje teplo, keře tedy pěstujeme spíše v nížinách. 

Při výsadbě je dobré myslet na to, že u některých ořechů se dočkáme pouze v případě opylování. K tomu potřebujeme ideálně dva exempláře na jednom pozemku. Skvělým opylovačem je například odrůda ‘Webbova’. Jiné kultivary se zase pyšní samosprašností, a tak stačí vysadit jeden keř. 

Líska druhy

Tento rod obsahuje přibližně dvacet jednotlivých druhů, které se vyskytují především mírném až subtropickém pásmu. Na našem území najdeme hlavně nejznámější, planě rostoucí lísku obecnou. Sporadicky se zde vyskytuje také například líska turecká.

V zahradách požadujeme od těchto keřů obvykle dvě vlastnosti - dostatek kvalitních plodů a estetický vzhled. Obojího docílili šlechtitelé, zvolit si tak můžete odrůdu dle svých preferencí. 

‘Hallská obrovská’

Keř této odrůdy je často velmi rozvětvený, díky čemuž získáme bohatou sklizeň velkých a chutných plodů. Potřebuje dostatek prostoru, roste do výšky asi 4 metrů, na šířku pak zabere přibližně dva až tři metry. Je plně mrazuvzdorná a odolná vůči většině nemocí. Není samosprašná, ideálním opylovačem je ‘Webbova’ a ‘Lombardská’.

‘Webbova’

Kultivar se dorůstá poměrně velkých rozměrů, a tak se hodí spíše do větších zahrad, parků či jiných prostranství. Plody jsou středně velké až velké, kvalitní a chutí mírně nasládlé. Webbova je pouze částečně samosprašná, pro maximální sklizeň vysazujeme opylovače - kultivar ‘Lombardská’, případně divoké varianty lísky.

‘Lombardská’

Používá se k opylování jiných odrůd. Je samosprašná. Plodí středně velké, zploštělé ořechy sladké chuti, kterými je při dozrávání bohatě obsypaná. Můžeme se setkat se dvěma variantami tohoto kultivaru - Lombardská červená patří mezi červenolisté odrůdy, Lombardská bílá má světle zelené listy. 

‘Red Majestetic’

Červenolistá odrůda lísky, která se využívá také jako okrasná. Sklizeň bývá bohatá, keř plodí středně velké ořechy. Díky tmavě zbarveným listům se hodí také pro pěstování v polostínu či plném stínu.

‘Contorta’

Od ostatních odrůd se Contorta liší zkroucenými větvičkami, které připomínají větve kroucené vrby. V době květu se na keři objevují žluté, velké jehnědy. Tento kultivar se často pěstuje jako okrasný, plody jsou stále jedlé, ale jejich úroda není tak bohatá jako u druhů pěstovaných primárně pro sklizeň.

Inspirujte se naší nabídkou a vyberte si sazenice lísky do zahrady z aktuální nabídky v našem e-shopu

Výsadba lísky

Výsadba lísky do zahrady nemá pouze užitný, ale i estetický přínos. Některé odrůdy se hodí spíše do velkých zahrad jako solitéry, jiné se uplatní i na menším prostoru nebo v živých plotech. V každém případě volíme při výsadbě vhodné místo s dostatkem slunce a propustnou půdou. 

Výsadba by měla proběhnout na jaře nebo na podzim, přičemž je třeba zajistit dostatečný prostor mezi jednotlivými keři pro jejich růst a údržbu. Jednotlivé keře vysazujeme asi tři až čtyři metry od sebe. V případě výsadby různých druhů lísek (obecná x turecká) by měly být rozestupy ještě větší. 

Pro sazenice připravíme jámu o rozměru 100x50 centimetrů, kterou vysteleme zralým kompostem, přidat můžeme i mykorhizní houby. 

Živý plot z lísky

Lísky jsou atraktivní pro mnoho druhů ptáků a hmyzu, což přispívá k rozmanitosti a udržitelnosti zahrady. Živý plot z lísky tedy do zahrady přiláká život a navíc poskytne úrodu chutných a zdravých lískových ořechů. 

Do plotu volíme rychle rostoucí, mrazuvzdorné a snadno tvarovatelné odrůdy. Ani tak není nutné plot stříhat několikrát ročně, jak je tomu u jiných druhů. Keře nevyžadují použití chemických prostředků na ochranu proti škůdcům a nemocem, což přispívá k udržitelnosti životního prostředí. Estetický dojem lze ještě umocnit kombinací s jinými druhy keřů či kvetoucích rostlin. 

Řez lísky

Prořezávání lísky je důležitým úkonem, který pomáhá udržovat strom zdravý a plodný. Tento proces zahrnuje odstranění poškozených, nemocných nebo překrývajících se větví, což umožňuje lepší proudění vzduchu a světla do koruny stromu a podporuje růst nových větví.

Kdy stříhat lísku? Nejlepší období je konec zimy nebo začátek jara, kdy strom ještě není v plné míře vegetace a je snazší identifikovat mrtvé nebo poškozené větve. Při prořezávání je důležité používat ostré a čisté nástroje, jako jsou zahradnické nůžky nebo pila, aby se minimalizovalo riziko infekce.

Obvykle stačí řez provádět jednou za dva až tři roky, u živých plotů je to samozřejmě každoroční záležitost. 

Jak prořezat starou lísku

Začněte tím, že si prohlédnete korunu stromu a vyčleníte všechny suché, lámavé nebo nemocné větve. Tyto větve odstraňujeme co nejblíže ke kmeni, ale s opatrností, aby nedošlo k poškození zdravého dřeva. Pokud je třeba odstranit velkou větev, proveďte řez ve třech fázích, aby se zabránilo praskání kůry a poškození stromu.

Dále se zaměřte na odstranění překrývajících se nebo konkurenčních větví, které mohou bránit růstu ostatních větví nebo způsobovat tření a následné poškození kůry. Při prořezávání těchto větví se snažte udržet přirozený tvar koruny a zohlednit směr růstu zbývajících větví.

Po dokončení prořezávání je vhodné ošetřit řezy speciálním stromovým balzámem, který pomáhá zabraňovat infekcím a podporuje hojení rány. Pravidelné prořezávání staré lísky zajistí, že strom bude i nadále zdravý a vydrží na jednom místě plodit klidně i sto let.

TIP: Máte menší zahradu a bojíte se, že by se vám do ní líska nevešla? Zvolte některý z menších užitečných keřů se zdravými plody jako je dřín, muchovník či rakytník. O pěstování rakytníku jsme se více rozepsali v našem předchozím článku. 

TIP 2: Oblíbenou součástí zahrad a tvrdých sadů jsou také ořešáky. Jejich plody obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek, pro které se jim často přezdívá “potrava pro mozek”. Více se o pěstování ořechu dozvíte v jednom z našich článků na blogu. 

TIP 3: Součástí tvrdých sadů plných skořápkových plodů, které rostou v nižších polohách, mohou být mimo nezvyklé mandloně také například jedlé kaštany. Pěstování jedlého kaštanu není žádná věda, přesvědčit se o tom můžete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zmarlika (Cercis), je nenáročná dřevina atraktivní nejen pro své barevné a četné květy, ale také zajímavé listy. Patří do čeledi bobovitých, což poznáme mimo jiné podle typické stavby květu. Jedná se o opadavé keře nebo stromy, které pocházejí pravděpodobně z oblastí Číny, kde se dodnes vyskytuje pět endemických druhů. Ostatní druhy však najdeme běžně růst například ve Středomoří nebo některých částech severní Ameriky.

Díky svému atraktivnímu vzhledu a nenáročnosti je zmarlika ideální volbou pro různé zahradní kompozice. Může být pěstována jako solitéra, ve skupinách s jinými keři nebo jako součást kvetoucích živých plotů. Velké množství voňavých květů navíc přiláká do zahrady plno opylovačů.

Právě pro ty se keře nejčastěji pěstují. Mají obvykle sytě růžovou, fialovou či purpurovou barvu, u některých odrůd (například ‘Album’) se setkáme dokonce s bílou. Zajímavostí je, že květy nemají žádné řapíky, vyrůstají v trsech přímo z větví či kůry. Po odkvětu se na jejich místě vytváří pro tuto čeleď typické lusky s nejedlými semeny.

Zmarlika nebo zmarilka

Při vyhledávání sazenic do vaší zahrady se setkáme dokonce se třemi velmi podobnými názvy - zmarlika, zmarilka a žmarilka. Ať už do vyhledávače zadáte jakýkoliv z těchto výrazů, očekávaného výsledku se dopátráte. Který je ale správný?

Rostlina se správně jmenuje zmarlika. Ostatní názvy vznikly pravděpodobně jako překlepy, přeřeky či jako usnadnění výslovnosti “náročného” slova, přičemž se mezi zahradníky ustálily.

Zmarlika druhy

Zmarlika čínská

Zmarlika čínská (Cercis chinensis) je opadavý keř nebo malý strom původem z Asie. Tato rostlina je oblíbená pro své nápadné jarní květy, které se objevují ještě před listy a zahalují celé větve do růžové až fialové barvy.

Čínská zmarlika je ideální rostlinou do okrasných zahrad. Pěstuje se hlavně jako solitéra, případně ve skupinách s jinými keři či květinami. Má zelené, srdčité listy, které na podzim získávají zajímavou žlutou barvu. Dřevina je odolná vůči mrazu a preferuje slunné stanoviště s dobře propustnou, spíše zásaditou půdou.

Na trhu najdeme mnoho zajímavých odrůd. Mezi ty oblíbené patří například ‘Avondale’ nebo ‘Shirobana’.

Jidášův strom

Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), známá také jako jidášův strom, patří mezi opadavé keře či stromy pocházející z jižní Evropy a západní Asie. Květy rostou přímo z kmene a větví, mají růžovou až fialovou barvu a stejně jako u ostatních druhů, i zde se objevují ještě před vyrašením listů. Dřevina dorůstá do výšky přibližně šesti metrů, hodí se jako solitéra do okrasných zahrad nebo parků.

Tento druh je na tom s mrazuvzdorností o něco hůře než zmarlika kanadská a čínská, nicméně s teplotami v nižších oblastech Česka a Slovenska si poradí bez problémů.

Zmarlika kanadská

Zmarlika kanadská (Cercis canadensis) je opadavý keř nebo strom, který pochází z východních oblastí Severní Ameriky. Květy jsou růžové až purpurové a na jaře pokrývají většinu větví. Keř dorůstá do výšky asi pěti metrů, roste spíše průměrnou rychlostí. Jeho srdčité listy mají velmi zajímavé barvy, od sytě až temně zelené, přes vínovou, živě oranžovou až po bordó.

Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Forest Pansy’, ‘Merlot’ nebo ‘Ruby Falls’.

Chcete si užít květinami zasypané zmarliky i ve své zahradě? Oblíbené druhy a kultivary najdete v našem e-shopu

Zmarlika pěstování

Výběr vhodného stanoviště

Nejlépe roste na slunných až polostinných místech, ale snese i stín. Pokud ji chcete pěstovat ve stínu, mějte na paměti, že květů bude méně. Co se týče půdy, zmarlika preferuje propustnou, humózní a mírně vlhkou půdu. Je však schopna růst i na chudších a těžších půdách.

Obecně platí, že zmarlika kanadská je mnohem odolnější, poradí si se stínem i horší půdou. Naopak zmarlika čínská a jidášova vyžaduje plné slunce a hlinité humózní půdy.

Výsadba a péče

Zmarliku můžete vysadit na jaře nebo na podzim. Před výsadbou je vhodné připravit půdu tak, že do ní přidáte kompost.

Některé druhy (například zmarlika jidášova) preferují mírně zásadité, vápenaté půdy.

Výsadbu provádějte tak, aby kořenový krček byl přibližně 5 cm pod úrovní terénu. Po výsadbě zálivku nezapomeňte zalít a udržovat půdu vlhkou, dokud se rostlina neuchytí.

Zmarlika je nenáročná na péči. Jejím hlavním požadavkem je pravidelná zálivka, zejména v období sucha. Hnojení není nutné, ale pokud chcete podpořit kvetení, přihnojujte v tomto období fosforem a draslíkem.

Řez zmarliky

Keře můžete jednou ročně (obvykle brzy zjara) prořezat, aby si udržely svůj kompaktní tvar. Není to ale nutné, někteří zahradníky zmarliku neprořezávají vůbec, pouze jednou za čas odstraní staré, nemocné a nekvetoucí větve, případně provedou výchovný řez.

TIP: Okrasné i plodící stromy mají nejen estetickou funkci, jsou také důležitým zdrojem potravy pro opylovače. Mezi zajímavé stromy do velké zahrady patří například sakury, platany či moruše. Stromy do malé zahrady musí být kompaktnější, vysaďte například trpasličí břízy nebo zakrslé odrůdy jabloní.

Břečťany (Hedera) jsou stálezelené popínavé rostliny. Plazí-li se po zemi, jejich výška nepřesahuje 20 centimetrů, délka je však i několik metrů. Obvykle se stonky břečťanu upínají na povrchy, po kterých se plazí, jako jsou například stěny domů, stromy a podobně - v tomto případě se rostlina “vyšplhá” i 30 metrů vysoko.

Břečťany mají dva typy listů. Jedny jsou laločnaté a slouží k upínání na povrchy, druhé jsou srdčité a mají volný přístup ke slunci.

Květy břečťanu jsou drobné, mají zelenožlutou barvu a produkují velké množství nektaru, jenž láká opylovače. Koncem zimy z nich dozrávají kulaté, většinou černé plody, které slouží jako potrava pro ptactvo.

Jak pěstovat břečťan

Stanoviště - preferuje rozptýlené světlo až stín a nižší teploty
Nároky na pěstování - jedná se o velmi nenáročnou a odolnou rostlinu
Zálivka - během vegetační doby dopřejeme břečťanu mírnou zálivku, v zimě ji ještě omezíme. Mírně zaléváme i při pěstování v květináči

Substrát - rostlina preferuje rašelinový substrát
Hnojení - břečťan pěstovaný v květináči přihnojujeme pravidelně (cca jednou za 14 dní) organickým hnojivem nebo hnojivem pro zelené pokojové rostliny

Množení - množíme vegetativně pomocí vrcholových řízků, které necháme zakořenit ve vodě, a poté je zasadíme do květináče s rašelinovým substrátem

Druhy břečťanu

Udává se, že jednotlivých druhů je 12 až 15. Některé odborné zdroje se totiž neshodují na tom, zda se v některých případech jedná o jednotlivé druhy nebo jen jejich varianty. Nové druhy totiž s největší pravděpodobností vznikaly alopatricky (z původních druhů).

Jako první byl popsán břečťan popínavý, který je u nás nejběžnější - některé druhy tak mohou být spíše jeho křížencem. Dále se pak můžeme setkat s různými šlechtěnými odrůdami, které se od sebe liší například velikostí či barvou listů. Některé druhy lze pěstovat také jako pokojové.

• Břečťan popínavý (Hedera helix)
• Břečťan alžírský (Hedera algeriensis)
• Břečťan perský (Hedera colchica)
• Břečťan irský (Hedera hibernica)

Dále jsou to Hedera canariensis, Hedera cypria, Hedera iberica, Hedera maderensis, Hedera maroccana, Hedera nepalensis, Hedera pastuchowii, Hedera rhombea, Hedera azorica.

Hledáte sazenice břečťanu do své zahrady? Navštivte náš e-shop a vyberte si hned z několika odrůd břečťanu popínavého

Jak zasadit břečťan

Břečťany vysazujeme na jaře a na podzim. Sazenice můžeme buďto zakoupit v ověřeném e-shopu nebo si je předpěstovat z mladých řízků, které jsme předtím nechali zakořenit ve vodě. Dále postupujeme klasicky - připravíme si dostatečně velkou jamku, kterou ideálně vysypeme rašelinou smíchanou s hnojivem. Poté vložíme sazenici, přikryjeme kořeny zeminou, utlačíme a rostlinu zalijeme.

Výsadbu břečťanu v malé zahradě je ale třeba si dobře promyslet. Jedná se totiž o rychle rostoucí a silně expanzivní rostlinu; budete-li se jí chtít v budoucnu zbavit, může to být běh na dlouhou trať.

Břečťan na plot

Pokud váš pozemek lemuje pletivový plot, který neposkytuje příliš soukromí, může být poměrně levnou variantou výsadba břečťanu. Ten roste poměrně rychle a pokud zvolíme dostatečný počet sazenic, bude plot během jedné sezóny pokrytý zeleným “kobercem” z listů. Při výsadbě postupujeme dle výše uvedených informací. Když se stonky začnou vytahovat a hledat oporu, směřujte je na plot. Směr růstu můžete snadno regulovat.

Břečťan na fasádě

Kromě plotu je mezi zahradníky oblíbenou oporou pro břečťan také fasáda domu, chaty nebo třeba garáže. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o ideální řešení, jak zakrýt rozpadající se omítku staršího domu, opak je pravdou. Abychom mohli nechat rostlinu volně stoupat po fasádě, musí být omítka zcela neporušená, bez prasklin, odkrytých cihel a podobně. V opačném případě budou drobné kořínky břečťanu poškozenou fasádu ještě více narušovat a ta může následně pod tíhou rostliny ve velkém opadávat. Další nevýhodou břečťanu na fasádě domu je poměrně velké množství obtížného hmyzu v okolí otevřených oken. Tímto způsobem se do domu může vyšplhat dokonce hlodavec.

Břečťan na kmeni stromu

Mnozí jsou toho názoru, že břečťan na stromech je parazit, který strom vycicuje.Není to ovšem pravda.Břečťan není parazit, ani poloparazit jako jmelí například, dokonce ani liána, která škrtí jednotlivé větve.

Je to klasická zelená liána, která jen kmen využívá ke šplhání.Do kůry se upevňuje pomocí přísavek a malých kořínků, ale nepřechází dovnitř pod kůru, a tak nenarušuje nic stromu ani mu nijak neškodí.

Negativum, které může časem a věkem vzniknout je, že se bujně zazelená, pronikne až do koruny stromů, a tak zastíní samotný strom, který pak pomaleji roste, případně má méně nových výhonků, neboť břečťan mu stíní a nedostává už dostatek světla.

Jak stříhat břečťan

Řez břečťanu provádíme na jaře. Při zmlazovacím řezu zkracujeme všechny výhony na jeden metr nad povrch půdy. Následně dochází k rychlému růstu. Pokud roste břečťan na místech, ze kterých nechceme celý porost každoročně odstraňovat, můžeme provést pouze řez výchovný a odstranit překážející výhony.

Břečťan v truhlíku

V posledních letech se stal břečťan velice oblíbenou součástí okrasných truhlíků. Nejlépe se hodí k převislým rostlinám, mezi jejichž květy se rád proplétá. K tomuto účelu volíme druhy a odrůdy s drobnějšími listy, skvěle vypadají i panašované kultivary.

Při výsadbě je důležité pečlivě vybírat rostliny, které do jednoho truhlíku s břečťanem vysadíme. Měly by to být druhy, které také preferují spíše polostín, kyselé pH půdy a mírnou zálivku. Břečťan je proto ideálním adeptem k dekoraci podzimních truhlíků osazených různobarevnými vřesy, vřesovcemi, libavkami a dlužichami.

Pokojový břečťan

Pěstování břečťanu v květináči je tedy poměrně běžnou záležitostí a různé druhy břečťanu v květináči s menšími, obvykle zajímavě zbarvenými listy, najdeme v každém hobby marketu či větším zahradnictví. Pěstování břečťanu v bytě vyžaduje podobná pravidla jako venku - do květináče dáme rašelinový substrát, zálivka je spíše mírná, stanoviště s dostatkem rozptýleného světla. Rostlinu pravidelně hnojíme a během zimního období jí dopřejeme chladnější prostory.

Je břečťan jedovatý?

Břečťan je takový rostlina “dvou tváří” - říká se o něm totiž, že je léčivý i jedovatý. Výtažky z této rostliny totiž můžeme najít dokonce v sirupech proti kašli, nicméně z toxikologického hlediska se jedná o jedovatou rostlinu, kdy při neodborném nakládání mohou uškodit všechny její části. Vyšší množství toxických látek je koncentrováno v plodech. Šťáva z listů a stonků zase může způsobovat kožní alergické reakce.

TIP: Břečťany patří bezesporu mezi nejznámější popínavé druhy. Existuje ale mnoho méně známých popínavých rostlin, které ho na zahradě i v truhlících skvěle doplní. Více se o nich dočtete v našem předchozím článku!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Mandloně (Prunus dulcis) jsou opadavé stromy z čeledi růžovitých, které se pěstují pro své chutné a výživné plody - mandle. Jsou příbuzné broskvím, meruňkám a třešním, a vyžadují i podobné podmínky pro růst a péči.

Mandloně pocházejí z oblasti Středního východu a jihozápadní Asie, kde byly pěstovány již před tisíci lety. Dnes se mandloně pěstují ve velkém množství odrůd po celém světě, zejména v oblastech s mírným podnebím, jako je Středomoří, Kalifornie nebo Austrálie. 

Pěstování mandloně může být náročnější než pěstování jiných ovocných stromů, ale s pravidelnou a správnou péčí se můžete těšit na bohatou úrodu chutných mandlí i v některých oblastech u nás.

Odrůdy mandloní

‘Santa Caterina’

Jedná se o samosprašnou odrůdu, jejíž plody dozrávají koncem září. Dobře zvládá i mírné mrazy, hodí se do našich vinařských oblastí, kde bez problémů přezimuje. Vyznačuje se sladkými a velkými plody, kterým předcházejí růžově zbarvené květy. 

‘Zora’

Částečně samosprašná odrůda. Květy se oproti jiným kultivarům objevují dříve a mají bílou barvu. Plody jsou eliptické, úzké, středně velké, jejich sklizeň je bohatá. U nás se jí dobře daří ve vinařských oblastech a prakticky všude, kde plodí a prospívají broskvoně. Jedná se o kultivar odolný vůči houbových chorobám. 

'Nonpareil' 

Jedná se o jednu z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších odrůd mandloní na světě. Pochází z USA a je známá pro své velké, široké a ploché plody s tenkou slupkou. Tato odrůda je velmi oblíbená díky své vysoké produktivitě, skvělé chuti a univerzálnosti - mandle z odrůdy 'Nonpareil' se používají jak pro přímou konzumaci, tak pro výrobu mandlového mléka, marcipánu nebo mandlových lupínků. 

'Carmel' 

Tato odrůda pochází také z Kalifornie a je oblíbená zejména pro svou vysokou odolnost vůči chorobám a škůdcům. Plody jsou středně velké, oválného tvaru a s mírně tvrdší slupkou než u odrůdy 'Nonpareil'. 'Carmel' se často pěstuje jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní a je vhodný pro průmyslové zpracování, například na mandle pražené nebo solené. 

'Marcona' 

Jedná se o tradiční španělskou odrůdu, která je známá pro své velké, kulaté a masité plody s jemnou chutí. 'Marcona' je často považována za "královnu" mezi mandlemi a je oblíbená zejména ve Španělsku, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou turron (mandlový nugát) nebo polvorones (mandlové sušenky). 

'Ferragnes' 

Tato odrůda pochází z Francie a je oblíbená pro svou vysokou odolnost vůči mrazu a suchu. Plody jsou středně velké, podlouhlého tvaru a s tvrdší slupkou. 'Ferragnes' je vhodný pro pěstování ve středoevropských podmínkách a je často používán jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní. 

'Tuono' 

Jedná se o italskou odrůdu, která je známá pro své velké, podlouhlé plody s tenkou slupkou a výraznou chutí. 'Tuono' je oblíbený zejména v Itálii, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou amaretti (mandlové sušenky) nebo cantucci (mandlové piškoty).

Hledáte zajímavý doplněk do vinice či zahrady v teplejších a nižších oblastech? Mandle jsou skvělou volbou - odolné a kvalitní odrůdy mandloní najdete také v našem e-shopu

Mrazuvzdorná mandloň

Některé odrůdy mandloně jsou odolnější vůči mrazu a lze je pěstovat i v chladnějších podmínkách. Při výběru odrůdy vždy zohledníme oblast, ve které stromy vysazujeme. Většina “mrazuvzdorných” odrůd snese teploty jen kolem -5 °C. Při dlouhodobějších mrazech se mohou poškodit i tyto kultivary. K pěstování v našich podnebních podmínkách se hodí například odrůda “All in One”. I tak se však doporučuje mandloně vysazovat spíše do vinařských oblastí. 

Pěstování mandloní

Vhodné stanoviště pro pěstování mandloní je slunné a chráněné místo s dobře propustnou, hlinito-písčitou půdou. Mandloně preferují neutrální až mírně zásaditou půdu s pH 6,5-7,5. Před výsadbou je vhodné provést základní hnojení kompostem nebo zahradním hnojem.

Mandloně potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Je důležité udržovat půdu vlhkou, ale nikdy nepřemokřenou, aby nedošlo k uhnívání kořenů. V období vegetace je vhodné zálivku kombinovat s hnojením, například pomocí tekutých hnojiv na bázi draslíku a fosforu.

Hnojení mandloní by mělo probíhat pravidelně od jara do podzimu. Na jaře je vhodné použít hnojivo s vyšším obsahem dusíku, který podporuje růst listů a větví. V průběhu vegetace je potřeba přihnojovat hnojivy s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporují kvetení a plodnost.

Mandloně jsou náchylné k některým chorobám a škůdcům, jako je monilióza, klystnatka třešňová nebo mšice. Pro prevenci je důležité udržovat čistotu okolí stromu, pravidelně odstraňovat opadané listy a plody.

Pěstování mandloně má však i své nevýhody. Stromy potřebují hodně vody, což může být problém v oblastech s omezenými zdroji. Paradoxně právě v takových oblastech se pěstuje nejvíce mandloní na světě, příkladem může být třeba Kalifornie. 

Řez mandloní

Pravidelný řez je důležitý pro udržení zdravého růstu stromu, kompaktní vzhled a pro dosažení co největší úrody. Řez by měl být prováděn v období klidu růstu, tedy v zimním období.

A jak stříhat mandloň? Při řezu je důležité odstranit překrývající se větve, aby byl strom dobře prosvětlený. Odstraňte také poškozené, nemocné větve a staré neplodící větve, aby se podpořil růst nových plodných větví.

Kdy stříhat mandloň

Jak již bylo zmíněno, řez mandloně by měl probíhat v období klidu růstu, tedy v zimním období. Ideální doba pro řez je od prosince do února, kdy strom ztrácí listy a je možné lépe vidět jednotlivé větve.

Plod mandloně

Plody mandloně, známé jako mandle, jsou oblíbené po celém světě díky své výživné hodnotě a širokému využití v kuchyni. Mandle se skládají z jedlého semene obklopeného tvrdým oříškem a zelenou dužinou.

Mandle jsou bohaté na vitamíny, minerály a antioxidanty. Obsahují vysoké množství vitamínu E, který podporuje zdraví kůže a vlasů, a vitamínu B2, který pomáhá udržovat energii v těle. Dále obsahují minerály jako hořčík, vápník, fosfor a draslík. Mandle jsou také dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny.

V kuchyni se mandle používají v celé řadě pokrmů a receptů. Můžeme je jíst syrové nebo pražené, přidávat je do müsli, jogurtu či salátů. Mandle se také zpracovávají na mandlovou mouku, která je bezlepkovou alternativou k pšeničné mouce a je vhodná pro osoby trpící celiakií. Mandlové mléko je rostlinnou náhradou kravského mléka a je oblíbené mezi vegany a lidmi s intolerancí laktózy.

Mandle mají také své místo v kosmetice, kde se z nich získává mandlový olej. Tento olej je bohatý na vitamín E a má hydratační a regenerační účinky na pokožku. Je vhodný pro citlivou pokožku a často se používá jako základ pro masážní oleje.

Nevýhodou je, že ořechy obsahují amygdalin (ten je hlavně v takzvaných mandlích hořkých), který se v těle přeměňuje na kyanid. Konzumace velkého množství syrových mandlí může být proto nebezpečná, avšak pražením se tento jed odstraňuje.

Květ mandloně

Mandloň je mimo jiné známá také svými nádhernými bílými nebo růžovými květy, které se objevují na jaře. Květy nejenže dodávají stromu krásný vzhled, ale kvetoucí mandloň také láká různé opylovače od včel, přes čmeláky až po motýly.

TIP: Doplňte si zahradu některým z méně tradičních druhů ovoce. Zvolte například kdouloň, muchovník nebo mišpuli. Rady, jak pěstovat mišpuli, najdete v našem předchozím článku.