Užitková zahrada

K letním měsícům neodmyslitelně patří melounová sezóna. Většina lidí přitom na tuto osvěžující pochoutku nedá dopustit. Pokud se do této skupiny osob řadíte i vy, zkuste si meloun vypěstovat sami. Jak na to a na co si dát pozor?

Jaké druhy melounů existují?

Obecně rozlišujeme dva základní druhy melounů - vodní a cukrový. Obě skupiny přitom vypadají na první pohled trochu odlišně. Rozdíl také spočívá v jejich dužině, která má v obou případech jinou strukturu, chuť i vůni.

Vodní melouny jsou zvenčí zelené, uvnitř růžově červené s typickými černými zrníčky. Existují však i kultivary bez zrníček, které bývají většinou sladší. Setkat se můžete i s vodním melounem s netradiční žlutou dužinou, který má vysoký obsah přírodního cukru. 

Cukrových melounů existuje hned několik druhů a neustále dochází k jejich šlechtění. Mezi nejznámější cukrové melouny můžeme zařadit například Galia, který svou chutí připomíná nektarinku. Popularitě se těší také meloun Cantaloupe, jehož plody bývají malé a chuťově připomíná ananas. Zmínit můžeme také Honeydew s nasládlou medovou chutí žluté dužiny nebo sladký Piel de Sapo.

Chcete si v zahradě vypěstovat sladké melouny, kterými pohostíte svou rodinu či přátele? Pořiďte si kvalitní semínka pro vaši výsadbu

Meloun pěstování

Pěstování melounů se nemusíte obávat. Rozhodně neplatí, že by se této rostlině u nás dařilo pouze na jižní Moravě. Klíčová je spíše správná volba odrůdy pro konkrétní nadmořskou výšku a podnebí. Oblibě se těší pěstování melounů v nádobě, skleníku i volně v zahradě.

Jak na předpěstování melounů

Aby se melounům dařilo, je na místě nejprve přistoupit k jejich předpěstování. Sazeničky melounů si můžete vypěstovat sami ze semínka. A to tak, že je umístíte do vhodné nádoby do hloubky zhruba 1 cm pod povrch zeminy. Čas na pěstování melounu ze semínka přichází zhruba na konci března či v dubnu. Teplota v době klíčení by měla činit alespoň 20 °C. Sazeničky pravidelně zalévejte, ale dávejte si pozor, abyste je nepřemokřili.

Kdy na výsev melounů

Předpěstované sazeničky melounů můžete do zahrady přemístit nejdříve v půlce května. Klíčové je, aby již v tomto období nehrozily mrazíky. Do připraveného zrytého záhonu vyhloubíme jámu a na dno umístíme kompost či uzrálý organický hnůj. Sazeničku poté vložte do jámy a zahrabte ji zeminou. Do jedné takové jamky můžete zasadit dvě až tři sazeničky. Záhon můžete také přikrýt netkanou textilií či folií, která bude přitahovat sluneční paprsky a akumulovat v sobě teplo.

Pěstování melounů v květináči

Pokud se chcete pustit do pěstování melounů na balkoně, můžete tak učinit pomocí vhodné nádoby. Ta by měla být prostorná a její hloubka by měla činit alespoň 65 cm. Rozměr je v tomto ohledu klíčový a platí, že čím větší, tím lepší. Vzhledem k tomu, že bude mít meloun v nádobě poměrně málo prostoru, vytvořte mu oporu, po které bude moct rostlina šplhat.

Pěstování melounů ve skleníku

Do skleníku můžete sazeničky zpravidla vysadit na přelomu dubna a května. Obecně se doporučuje umístit zde jednu sazenici na zhruba 150 cm. Pamatujte, že skleník je nutné nechávat čas od času otevřený, aby se do něj dostal hmyz a mohl květy opylovat. Během růstu pamatujte na dostatečnou zálivku, nicméně dávejte pozor na to, aby se rostlina nepodmáčela. Jakmile plody dozrávají, můžete zálivku ukončit.

Pěstování melounů na zahradě

Pokud se rozhodnete pro sázení melounu na zahradě, volte slunné místo, které je dobře chráněné před větrem. Pamatujte na to, že melouny budou v zahradě potřebovat hodně místa, jelikož jejich listy se značně rozrostou.

Melouny obsahují hodně vody, proto ji také ve velké míře potřebují. Zalévejte je proto alespoň jednou týdně, v horkých měsících můžete intenzitu zálivky navýšit. Jakmile sazenice prokoření do půdy, můžete přistoupit k přihnojování. V době kvetení lze také do zálivky naředit hnojivo na rajčata.

Výsadba melounů a sklizeň

Melouny zpravidla začínají kvést začátkem léta. Zhruba na konci srpna se poté můžete těšit na první úrodu. Zralý meloun poznáte podle toho, že mu zaschnou stonkové úponky. Slupka zralých melounů je lesklá a v místě styku s půdou má nažloutlou barvu. Při poklepání uslyšíte dutý zvuk.

Zaštipování melounů

Vodní melouny se zaštipovat nemusí. Pokud se rozhodnete pro pěstování cukrových melounů, ty je třeba zaštipovat za 3. listem. Postranní výhony se poté zaštipují za 5. až 6. listem.

Vyzkoušejte roubovaný meloun

Roubované melouny v sobě spojují hned dvě hlavní výhody. Hlavně se jedná o nízký výskyt houbových chorob, se kterými se pěstitelé melounů mohou potýkat. Druhým důvodem roubování melounů je potřeba zvýšit jejich výnos, jelikož roubovaná rostlina dokáže vynést i více než 80 kg plodů. A v neposlední řadě musíme zdůraznit také nižší nároky na pěstování.

Roubovaný meloun pěstování

Při pěstování roubovaného melounu je na místě nejprve přistoupit k jejich předpěstování. Případně si můžete koupit sazenice roubovaných melounů, které bývají v našem e-shopu dostupné ve vhodném čase na výsadbu.

U sazenic roubovaných melounů se zeminou zasypává pouze podnož. Roub musí vyčnívat nad povrch, aby nedošlo ke zakořenění. Pokud se přesto meloun pokusí zakořenit, je třeba mu kořínky opatrně odstranit. Roubovaný meloun umístěte na slunné stanoviště a zvolte ideálně zelinářskou půdu. Hned po výsadbě je také vhodné melouny důkladně zalít a pamatovat na zálivku i v průběhu vegetace.

Vědeli ste, že meloun je zelenina a ne ovoce? Je jedno, kolik cukru obsahuje. Patří do skupiny, kde patří také patizon, lilek, tykev, cukety, rajče a paprika, tedy do plodové zeleniny.

TIP: Nebojte se ve své zahradě experimentovat. Kromě melounů se můžete pustit například do pěstování oblíbené ředkvičky

Dýně obecná, latinsky známá jako Cucurbita pepo, jiným názvem také tykev obecná či tykev turek, je nejznámější a nejvíce rozšířený druh z rodu tykví. Jedná se o rostlinu původem ze střední Ameriky, která se nyní pěstuje po celém světě. Tento druh dýně je velmi variabilní, což znamená, že existuje mnoho odlišných odrůd a typů.

Rostliny Cucurbita pepo mohou být buď popínavé nebo půdopokryvné, s velkými, světle zelenými listy a žlutými květy. Plody mohou být různých tvarů, velikostí a barev, od malých, kulatých, zelených až po velké, protáhlé, oranžové. Téměř všechny varianty jsou jedlé, i když jejich chutě se mohou lišit.

Dýně obecná je velmi oblíbená pro kulinářské účely. Její sladká dužina je využívána v mnoha receptech, od polévek a koláčů po těstoviny a grilované pokrmy. Dýně je také bohatá na vitamín A, vitamín C, vlákninu a draslík. Semena, která jsou také jedlá, obsahují zdravé tuky, bílkoviny a různé minerály.

Druhy dýně

Hokkaido

Dýně Hokkaido je jedním z oblíbených typů dýně, který patří do druhu dýně obecné. Pochází z Japonska a je známá pro svou malou až střední velikost, sytě oranžovou barvu (někdy zelenou) a hladkou kůru.

Dužina Hokkaida je pevná, sladká a mírně oříšková, což ji činí vhodnou pro různé kulinářské účely. Často se používá v polévkách, pečená, dušená nebo jako příloha. Dýně Hokkaido je také hodně zdravá, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a vlákninu.

Její obliba stále roste, nejen díky vynikající chuti, ale také díky skutečnosti, že na rozdíl od některých jiných druhů dýní, nemusí být před vařením loupaná, což zjednodušuje přípravu.

Špagetová dýně

Špagetová dýně je další odrůda dýně, která je známá pro své unikátní vlastnosti. Jak název napovídá, dužina této dýně se po uvaření mění na vlákna, která připomínají špagety.

Špagetová dýně má obvykle oválný tvar a světlou, žlutou až krémovou barvu. Dužina je mírně sladká s jemnou texturou. Tato odrůda dýně je velmi oblíbená jako nízkokalorická alternativa k tradičním těstovinám a je často podávána s omáčkou nebo jako příloha. Je také bohatá na mnoho vitamínů a minerálů, jako je vitamín C, vitamín B6, draslík a vápník.

Je také jednoduchá na přípravu – stačí ji rozpůlit, vyndat semena a uvařit v troubě nebo na páře.

Máslová dýně

Máslová dýně je snadno rozpoznatelná díky svému charakteristickému hruškovitému tvaru a hluboce oranžové barvě dužiny. Máslová dýně je velmi oblíbená v kuchyni díky své bohaté, sladké chuti.

Její dužina je krémová a jemná, což ji činí skvělou volbou pro polévky, pečené pokrmy, rizota nebo jako přílohu. Máslová dýně je také výborným zdrojem vitamínů A a C, vlákniny a draslíku. Její semena jsou také jedlá a mohou být pražená jako chutná a zdravá svačina. Je velmi oblíbená během podzimních a zimních měsíců, kdy je její chuť a nutriční hodnota na vrcholu.

Dýně velkoplodá Goliáš

Dýně velkoplodá Goliáš, latinsky známá jako Cucurbita maxima 'Goliáš', je druh dýně, která je známá pro svou obrovskou velikost. Některé odrůdy tohoto druhu mohou dosahovat hmotnosti až několik set kilogramů, což je činí oblíbenými účastníky soutěží o největší dýni.

Tato dýně má typicky kulatý až oválný tvar s hladkou, světle oranžovou slupkou. Dužina je také oranžová, s jemnou a sladkou chutí.

Pro svou velikost je tato dýně často používána pro dekorativní účely, například pro vyřezávání velkých Halloweenových lampionů. I přesto je dýně velkoplodá Goliáš jedlá a může být použita v mnoha kulinářských receptech, zejména pak na zavařování.

Tykev cuketa

Tykev cuketa je další odrůda dýně obecné. Je obvykle dlouhá a tenká s hladkou, zelenou či žlutou slupkou. Dužina cukety je bílá až světle zelená s mírně sladkou až neutrální chutí. Cukety jsou velmi oblíbené v kuchyni díky své všestrannosti. Mohou být konzumovány jak syrové, tak vařené, grilované, dušené nebo plněné.

Cukety se také často používají v receptech na moussaku, ratatouille, těstoviny nebo jako přísada do salátů. Jsou bohaté na vitamíny A a C, draslík a vlákninu. Navíc jsou nízkokalorické, což je činí populárním výběrem pro zdravé stravování. Cukety jsou také oblíbené pro svou rychlou a snadnou pěstovatelnost, což je ideální pro zahrádkáře všech úrovní.

Výsev dýní

První možností je vysévat si dýni přímo ze semínek, tou druhou pak vysazovat jednoduše rovnou sazenice. Rozhodnete-li se pro první možnost, semena si nemusíte kupovat, použít můžete i ty, které máte z loňských plodů, pakliže je máte k dispozici.

Dýně lze považovat za nenáročné plodiny, které pěstujeme v prohřáté a dobře vyživené půdě. Ideální teplota pro klíčení je asi 20 až 25 °C. Potřebují primárně propustnou, středně těžkou půdu s dostatkem humusu, která bude bohatá na živiny. Ty jim dodáte kompostem nebo chlévským hnojem. Dýním se ostatně „líbí“ i přímo na kompostu.

Ideální čas nastává pro výsev už na konci dubna, pokračovat můžeme až do konce května. Vysévat můžete rovnou do záhonu. V zemině vyhloubíme důlky, kam vysejeme 2 až 3 semena, která vyséváme do hloubky 3 až 5 cm. Klíčení můžete očekávat zhruba do 10 dnů.

Předpěstování dýní

Sadbu si můžeme také předpěstovat. Konkrétně u dýní však tento postup žádné zvláštní výhody nemá. Manipulace s rostlinami jim totiž může uškodit, což může vést dokonce až k zastavení jejich růstu.

Doporučit lze předpěstování v chladnějších oblastech, a to přibližně s předstihem 4 týdnů. Ideálně tak začínáme už na počátku dubna. Pěstované rostliny je vhodné postupně otužit. Sazenice následně pěstujeme ve sponu 2 x 0,5 až 1 metr od sebe. Vždy však záleží na odrůdě. U těch s velkými plody může být vzdálenost právě až 1 metr.

Předpěstování dýní zvládnete i Vy. Semínka tykví různých druhů a typů najdete také na našem e-shopu

Kdy zasadit dýně

Co se týče sazenic, do záhonu je můžeme dát až po 15. květnu, tedy takzvaně po ledových mužích. Do té doby hrozí mrazy, které by zatím slabé rostliny jednoznačně mohly poškodit.

Pokud chceme svoje výpěstky účinně chránit proti nežádoucím vnějším vlivům, můžeme překrýt výsadbové místo netkanou bílou textilií. Ta dokáže chránit sazeničky dýni především před spálením od slunce.

Jak pěstovat dýni

Základními podmínkami pro úspěšné pěstování dýní je jejich důsledné odplevelování a také pravidelná zálivka. Určitě jim také nevyhovuje stín a vlhko.

Zálivku je vhodné provádět obden, nejlépe navečer. Rostlina pak vodu poměrně dobře využije. Průběžně také zkontrolujte, jestli rostlina není napadena plísní. Pokud už si toho povšimneme, musíme sáhnout po postřiku.

A pozor, pokud dýně pěstujeme opakovaně, musíme pokaždé zvolit jiné místo. Tím zabráníme nežádoucímu postupnému vyčerpání půdy. Dýně ale jinak jsou ochotny úspěšně růst téměř kdekoliv, dařit se jim bude i u plotu nebo pergoly. Nehodí se však do skleníku, kde by rychle utlačily ostatní rostliny.

Kdy sklízet dýně

Jak poznáte, že je nejvyšší čas dýni sklidit? Je slupka tvrdá a matná? V takovém případě je již dýně patrně dobře zralá. Týká se to hlavně známé odrůdy hokaido. Typické je pro tuto fázi i to, že se na stonku se tvoří praskliny a stopka zaschne.

Obvyklá doba pro sklizeň dýní nastává zhruba na konci prázdnin. Pokračuje až do konce října, nejpozději však musíme výpěstky ze záhonu sklízet do příchodu prvních mrazíků. Namrznutí by se propsalo do životnosti i kvality dužiny.

Dýně hokaido pěstování

Už zmíněná dýně hokaido obecně nevyžaduje žádné specifičtější podmínky pro své pěstování. To znamená, že ji můžete taktéž pěstovat ve středně těžké půdě s dostatkem živin. Podobně i hokaido může na kompost.

Potřebuje dále i teplo a dostatek prostoru. Vysévejte ji proto na slunné místo ve vzdálenosti 1,2 až 1,5 metru od sebe, a to do hloubky kolem 3 až 5 cm. Ideální čas pro výsev je období kolem poloviny května.

Opět můžete tedy zvolit vysévání přímo ze semen, a to z těch, která koupíte v zahradnictví nebo vyndáte z dýně, kterou jste zužitkovali. A to i z té koupené, nemáte-li zatím vlastní.

Kdy sklízet dýně hokaido

První výpěstky z vlastní zahrádky můžete u dýní hokaido očekávat koncem srpna. Na zralost u tohoto druhu charakteristicky upozorňuje především zaschlá stopka. Plod by měl být tvrdý s hladkou a pevnou slupkou a intenzivní sytou barvou.

Kdy konkrétně sklízet? Počkejte si optimálně na slunný a suchý den. I v případě dýní hokaido rozhodně platí, že jim nikterak nesvědčí mráz.

Okrasné dýně pěstování

Okrasné dýně můžete taktéž pěstovat na záhonu, ale udělají „parádu“ třeba i na balkoně nebo na terase.

Podmínky, které vyžadují, jsou podobně nenáročné jako u jedlých variet, to znamená hlavně výživná půda a dostatek slunce. Čas na výsev si vyhraďte v polovině května.Nezapomeňte dodržet rozestup 0,5 metru.

I okrasné dýně lze předpěstovat. Pak je můžete vysévat do připravených květináčů už na počátku dubna. Pro zdárné klíčení je nutné zajistit sazeničkám hlavně světlo a teplo.

Kdy sklízet okrasné dýně

Uzrálé okrasné dýně vypadají na zahradě skutečně krásně, ale můžete je i sklidit a využít pro další zdobení a kreativní tvoření. Pak je nechte jednoduše usušit. Z jedné rostliny sklidíte dokonce kolem 10 až 15 plodů, dýně tak lze považovat za velmi výnosné.

Uzrálé okrasné dýně poznáte stejně jako jejich jedlé „kolegyně“, tedy že budou mít viditelné praskliny na stonku a slupka se stane tvrdou, dřevnatou a bez lesku. Čas na sklizeň přichází v září a v říjnu.

Okrasné dýně

Okrasná dýně je určitý typ dýně obecné, který je oblíbený pro svou estetickou hodnotu. Tyto dýně jsou obvykle menší a mají různé tvary a barvy, od bílé, zelené, žluté až po různé odstíny oranžové.

Okrasné dýně jsou často používány k vytváření dekorací pro podzimní svátky, jako je Halloween nebo Díkůvzdání. Mohou být vyřezávány do různých tvarů, malovány nebo zdobeny na mnoho různých způsobů, aby dodaly domu nebo zahradě podzimní náladu. Tento typ dýně je nevhodný pro kulinářské využití.

TIP: Hledáte ideální letní zeleninu, kterou můžete sklízet už za pár týdnů? Vysaďte si ředkvičky! Více se o pěstování ředkviček dočtete na našem blogu.

Chřest lékařský (Asparagus officinalis), známý také pod lidovým názvem “špargl”, je oblíbenou sezónní zeleninou, se kterou se potkáme v celé řadě receptů. Na pultech obchodů si za chřest výrazně připlatíte, mnoho lidí se tedy zajímá o možnosti, jak si vypěstovat chřest na vlastní zahrádce.

Chřest je vytrvalá bylina s dřevnatým oddenkem, která se dorůstá výšky 40 až 150 centimetrů. Rostlina se skládá z dužnatého stonku, již zmíněného dřevnatého oddenku a fylokladií - jedná se o útvary stonku, které na pohled připomínají listy, a také plní jejich funkci. Na rostlině však najdeme i pravé listy, ty jsou ale redukované do drobných “šupin” přiléhajících ke stonku.

Tato bylina je ve střední Evropě původním druhem. Roste planě také v nížinách a na teplejších územích Česka a Slovenska. Chřest však najdeme prakticky v celém mírném pásu severní polokoule.

Pěstování chřestu

Před samotným pěstováním je důležité vybrat si vhodné místo. Chřest preferuje slunné a dobře odvodněné pozemky s neutrální až mírně kyselou půdou. Ta se musí před výsadbou řádně prokypřit a vyživit (například kvalitním kompostem).Chřest má rozsáhlý kořenový systém, který zasahuje hluboko pod povrch. Nebojte se tedy záhon prokypřit skutečně hluboko, klidně i 90 centimetrů. Kromě zapravení hnojiva před výsadbou pak přihnojujeme organickým hnojivem ještě třikrát během vegetační doby - v červnu, červenci a srpnu.

Pravidelné zalévání je klíčové pro udržení vlhkosti v půdě. Ta je důležitá zejména po výsadbě, než chřest řádně zakoření. Koncem prvního léta má již chřest dostatečně silný kořenový systém a zaléváme jej hlavně v období sucha.

Pro zdárné pěstování chřestu je stěžejní právě první rok, kdy musí rostlina dostatečně zakořenit. V tomto roce se ještě sklizně nedočkáte, protože veškeré nadzemní výhony zkracujeme, abychom podpořili správné zakořenění.

V dalším roce již rostlina vytvoří silné a zdravé stonky, které se mohou sklízet. Když chřest dosáhne výšky přibližně 20 až 25 centimetrů, můžete začít sklízet stonky. Odřízněte je nad zemí, abyste minimalizovali poškození rostliny.

Pěstování chřestu od semínka

Pěstování chřestu ze semínek vyžaduje určitou trpělivost a dodržování správných postupů. Nejprve je třeba připravit vhodnou půdu - pro klíčení použijeme zahradní substrát s neutrálním pH. Semena je možné předpěstovat ve skleníku nebo pařeništi, a to ideálně na jaře. Pro vyklíčení potřebují stálou teplotu 20 stupňů. Chcete-li semínka vysévat přímo do záhonů, musíte počkat na konec dubna až začátek května. V tomto případě však hrozí, že na podzim budou sazenice ještě drobné a kořeny nedostatečně silné.

Před samotným výsevem máčejte semínka den až dva v čisté vodě. Poté je zasejte do sadbovače s připraveným substrátem (případně do květináčů či rovnou do země, dle vašich preferencí) a pravidelně zalévejte. Zemina musí být neustále vlhká a dostatečně teplá.

Druhy chřestu

Při výsevu či výsadbě můžete vybírat ze tří typů chřestu. Ty se liší nejen barvou, ale hlavně chutí a vlastnostmi důležitými pro správnou přípravu oblíbených receptů.

Požadované barvy také dosáhnete správným pěstováním. Nebavíme-li se o šlechtěných odrůdách, můžeme říci, že všechny barvy jsou vlastně jedním druhem s odlišným způsobem pěstování. Zatímco bílý chřest se pěstuje zakrytý fólií a svou barvu získá díky absenci slunečních paprsků, zelený zase působením slunce obsahuje velké množství chlorofylu, který je za jeho zbarvení zodpovědný.

Bílý chřest

Výhonky tohoto chřestu mají bílou barvu, jsou silné, pevné a mají uzavřené hlavičky. Setkat se můžete také s bílo-fialovým chřestem. Toto zbarvení získají výhonky, které rostou částečně v zemině a nad povrchem se objevují pouze hlavičky. Bílý chřest je velmi křehký a má jemnou chuť.

Chřest zelený

S chřestem zeleným se můžeme setkat i v naší přírodě. Kromě toho, že jsou ve střední a jižní Evropě optimální podmínky k pěstování, často zde také zplaňuje. Celé výhonky včetně hlaviček mají trávově zelenou barvu, a hlavičky jsou oproti bílému chřestu mírně otevřené. Stonky bývají také tenčí a měkčí. Je oblíbený pro svou svěží a mírně nahořklou chuť, díky které se dá po rychlém spaření konzumovat prakticky samotný.

Fialový chřest

Fialový chřest se pěstuje stejně jako zelený, nicméně sklízíme pouze hlavičky, které se ještě nestihly vybarvit a mají tak tmavě fialovou, místy zelenou barvu. Hlavičky mají lehce pikantní a nahořklou chuť.

Sázení chřestu

Při výsadbě chřestu nejprve zvolíme vhodné stanoviště a upravíme pozemek. Výše jsme se již zmínili o bohatém kořenovém systému této byliny, který sahá i více než metr hluboko. Záhon tedy připravujeme podobně jako pro brambory. Odstraníme veškerý plevel, kameny a půdu dobře prokypříme do hloubky 50 až 90 centimetrů.

Poté vytvoříme hluboké brázdy, na jejichž dno dáme organické hnojení - například kompost nebo chlévský hnůj. Hnojivo zapravíme tak, aby nám zůstaly přibližně 25 centimetrů hluboké brázdy pro bílý a 15 centimetrů pro zelený chřest. Každá z nich musí být navíc 20 centimetrů široká. Poté již můžeme umístit sazenice. Optimální rozestup mezi jednotlivými rostlinami je 30-35 centimetrů u bílého chřestu a 25 centimetrů u zeleného. Rozestupy mezi jednotlivými řádky činí asi 1,5 metrů. Díky tomu mají rostliny dostatek prostoru a záhon se dobře udržuje.

Po výsadbě nezapomínáme na pravidelnou zálivku. Ta je nezbytná pro správné zakořenění mladých rostlin. Půda by v prvním roce měla být neustále mírně vlhká.

Sazenice chřestu

Chřest nemusíme pěstovat pouze ze semínek, zakoupit totiž můžete i již předpěstované sazenice. Ulehčíte si práci s klíčením a předpěstováváním sazenic, které je navíc bez skleníku či pařeniště náročné. Při nákupu se zaměřte na správný typ sazenic - chcete-li pěstovat bílý chřest, je nutné, aby i sazenice byly pěstovány pod fólií, u zeleného naopak preferujeme běžnou výsadbu do záhonu.

Předpěstované sazenice chřestu do vašeho záhonu najdete také v našem e-shopu

Sklizeň chřestu

V prvním roce po výsadbě nesklízíme chřest vůbec. V tuto chvíli pouze odstraňujeme nadzemní části, abychom podpořili růst kořenů, případně necháme rostlinu nerušenou.

První sklizeň chřestu provádíme až ve druhém, případně třetím roce po výsadbě. Začínáme asi od poloviny dubna, záleží na počasí a vzrůstu výhonů.

A jak sklízet chřest? Výhonky sklízíme, když jsou asi 20-25 centimetrů vysoké. Optimální průměr stonku je pak 1 až 2 centimetry. Ke sklizni použijte ostrý nástroj, například zahradnické nůžky, nůž a podobně - je totiž nezbytné dbát na to, aby byl řez co nejšetrnější a rostlinu příliš nepoškodil. Výhony odebíráme asi 5 centimetrů nad zemí.

Sklizeň chřestu by se měla provádět pravidelně, obvykle jednou až dvakrát týdně, nové výhony rostou rychle a v kuchyni je nejlépe využijete, když jsou co nejmladší a nemají spodní část dřevnatou. Doba sklizně obvykle trvá několik týdnů a končí obvykle koncem června nebo začátkem července, kdy se výhonky začínají prodlužovat a ztrácet na kvalitě.

Dbejte na to, aby se při sklizni nepoškodily jiné části rostliny. Při správné sklizni a nastavení optimálních podmínek pro rostliny můžete čerstvé výhonky sklízet i několik let. Vzrostlé, čtyřleté a starší kusy poskytnou za jednu sezónu až půl kilogramu chřestu.

Využití a příprava chřestu

Chřest má široké kulinářské využití. Oblíbený je zejména ve Francii a Itálii, nicméně na popularitě nabývá i u nás. Jeho svěží a lehká chuť i vysoký podíl vitamínů a minerálů z něj dělají ideální surovinu pro jarní a letní pokrmy. Připravit ho můžete jako přílohu k masům, pouze přelitý kvalitním olivovým oleje, máslovou či holandskou omáčkou, přidat ho do salátů, uvařit z něj chřestový krém, rizoto, zeleninový tatarák, pomazánku - možností je zkrátka nespočet.

TIP: Další typickou jarní a letní zeleninou je mladá mrkev. Roste rychle, má sladkou chuť a jíst se dá klidně za syrova. Jak si vypěstovat zdravou a chutnou mrkev se dočtete na našem blogu.

Okurka (Cucumis) je rod rostlin patřící do čeledi Cucurbitaceae, který zahrnuje asi 52 druhů. Tento rod je považován za jednoho z nejdůležitějších zástupců této čeledi, neboť mezi ně patří dvě velmi oblíbené a komerčně významné plodiny - okurka setá (Cucumis sativus) a meloun (Cucumis melo).

Okurky jsou původem z tropických a subtropických oblastí Asie a Indie, kde se přirozeně vyskytují na různých stanovištích od nížin po horské oblasti.

Rostliny rodu Cucumis jsou jednoleté popínavé byliny s dlanitě složenými listy a úponky, které jim umožňují šplhat po oporách. Květy jsou jednopohlavné, žluté barvy a vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích. Plodem je bobule nebo peckovice s mnoha semeny, která může být různorodá co do tvaru, velikosti i barvy.

Okurky jsou známé pro svou vysokou nutriční hodnotu, obsah vitamínů a minerálů, velké množství vody, a také pro svou širokou škálu kulinářských, kosmetických a léčebných využití.

Výsev okurek

Semena okurky můžeme vysévat do sadbovačů pro předpěstování sazenic, ale také přímo do záhonů ve skleníku či na zahradě. V těchto případech se termín liší, protože semínka pro vyklíčení potřebují dostatek tepla a absenci přízemních mrazíků. Jak tedy na to?

Výsev okurek do skleníku

Chcete-li pěstovat okurky ve skleníku po celou dobu vegetace, můžete je vysévat přímo do země. Vždy je ale lepší si sazenice předpěstovat, a pokud máte skleník, můžete se do toho pustit brzy zjara.

Trváte-li i přesto na tom, že budete okurky pěstovat přímo ze semen, připravte si ve skleníku záhony a skleník dobře vyhřejte. Okurky potřebují pro klíčení teplotu kolem 20-25 °C, půda by měla mít minimálně 15 °C. Skleník pravidelně větráme, aby se zabránilo přemnožení plísní a hub. Udržujte půdu stále mírně vlhkou. Sazenice okurek by měly vyklíčit do 7-14 dnů.

Výsev okurek na záhon

Jak jsme si již nastínili v předchozí kapitole, semínka okurek můžeme vysévat přímo do záhonu. Toto pěstování však má svá pravidla. Tím nejdůležitějším je dostatečně teplá půda i vzduch.

Před výsadbou se tedy ujistěte, že půda je dostatečně zahřátá (nejméně 15 °C) a že již nehrozí mrazy, což obvykle bývá až v květnu nebo červnu. Vyberte slunné místo s dobře propustnou a živinami bohatou půdou.

Semínka okurek zasaďte přímo do záhonu asi 1-2 cm hluboko a nechte mezi nimi rozestup cca 30-40 cm pro optimální růst rostlin. Po výsadbě pravidelně zalévejte a udržujte půdu vlhkou, ale ne přemokřenou. Okurky ocení také pravidelné hnojení a oporu pro růst (o tom si v našem článku také povíme).

Vypěstujte si vlastní salátovky nebo nakládačky - semena okurek najdete v našem e-shopu mezi plodovou zeleninou.

Předpěstování okurek

Okurky zpravidla předpěstováváme ve vyhřívaném skleníku nebo v interiéru. K výsevu přistupujeme již začátkem dubna, aby byly sazenice do konce května, kdy již nehrozí přízemní mrazíky, dostatečně silné.

Pro předpěstování okurek použijte malé květináče, rašelinové kelímky nebo speciální sazeničkové palety. Okurky potřebují dobře propustnou a živinami bohatou půdu. Můžete použít kvalitní zahradní substrát nebo směs kompostu s perlitem pro zlepšení drenáže.

Do každé nádoby zasaďte 1-2 semínka okurky, asi 1-2 cm hluboko. Pokud vysazujete více semínek do jedné nádoby, nechte mezi nimi dostatek prostoru (alespoň 5 cm), aby se rostliny mohly rozvíjet.

Po výsadbě semínek důkladně zalijte půdu, ale nepřelijte ji - pozor na vyplavení semen, použijte vhodný typ konvičky nebo rozprašovač. Půda by měla být vlhká, ale ne promočená.

Okurky potřebují pro klíčení teplotu kolem 20-25 °C. Umístěte nádoby na teplé a světlé místo, ideálně s přístupem k přímému slunci. Sazenice okurek by měly vyklíčit do 7-14 dnů. Jakmile sazenice dosáhnou výšky asi 10 cm a mají několik pravých listů, mohou být přesazeny na větší nádoby nebo venkovní záhon, pokud je již dostatečně teplo.

Před přesazením sazenic okurek venku je důležité je aklimatizovat na venkovní podmínky. Sazenice tedy postupně otužujeme a ponecháváme je venku nejdříve pouze na chvíli, později čas protahujeme, až je nakonec přemístíme ven úplně.

Čím hnojit okurky

Stejně jako většina druhů zeleniny, také okurky potřebují ke zdárnému růstu dostatek živin, které během vegetace doplňujeme hnojivy. Využít můžete klasická minerální hnojiva, která však nejsou pro rostliny určené ke konzumaci nejlepší. Skvělou volbou jsou přírodní organická hnojiva, jako je kompost, hnůj, slepičince nebo nějaká forma zeleného hnojení. Tyto přírodní materiály pomáhají zlepšit strukturu půdy, zvyšují obsah živin a podporují mikrobiální aktivitu.

Při hnojení (nejen) okurek je důležité dodržovat správné dávkování a intervaly aplikace, aby nedošlo k přehnojení nebo poškození rostlin. Řídíme se vždy informacemi uvedenými na obalu hnojiva. Kompost či hnůj zapravujeme do půdy ještě před vysazením rostlin. Během vegetace pak v pravidelných intervalech přihnojujeme buďto hnojivy rozpustnými ve vodě, která aplikujeme společně se zálivkou, nebo můžeme na povrch záhonu opět navrstvit menší množství kompostu a podobně.

Chcete-li rostliny podpořit v přirozeném získávání důležitých látek z půdy a vody, vyzkoušejte symbiotické houby v přípravku Symbivit. Celý proces funguje na principu symbiózy a konkrétně tato spolupráce kořenů rostliny a hub, které se na nich usídlí, se nazývá mykorhiza. Rostlina poskytuje houbě energii, kterou získává se slunečního světla - houba jí naoplátku zásobuje velkým množstvím vody s živinami a podporuje navíc funkci kořenové mikroflory, díky čemuž dochází ke zefektivnění vstřebávání živin.

Okurky nakládačky pěstování

Pěstování “nakládaček” je snadnější než u jiných typů okurek - zatímco hadovky nebo tzv. svačinové okurky musíme jako sadbu zakoupit, jelikož se častou roubují na podnože dýní, nakládačky vypěstujeme ze semínek ve skleníku i záhonu. Jsou vhodné pro pěstování na poli, poměrně odolné a mají vysoké výnosy. Stačí jim pravidelné hnojení, bohatá zálivka a občas záhon zbavit plevele.

Choroby okurek

Se zeleninou to bývá v zahradě často náročné. O rostliny a plody plné živin se totiž pokoušejí nejen škůdci, ale i celá řada chorob. Ty se nevyhýbají ani okurkám. S čím se u nich můžeme setkat?

Plísně - projevují se bílým až šedým práškovitým povlakem na listech, který se postupně rozšiřuje na celou rostlinu. Plísně však mohou způsobovat i hnědnutí či černání listů, záleží na konkrétním druhu.

Erwinia tracheiphila - jedná se o bakterii způsobující hnití a žloutnutí listů, vadnutí a úhyn celé rostliny.

Mozaika okurková - jedná se o virové onemocnění, které se projevuje deformacemi listů, žlutými skvrnami a výskytem velmi malých, či dokonce žádných plodů.

Antraknóza - tato houbová choroba způsobuje tmavé skvrny na listech, stoncích a plodech.

Žloutnutí okurek - žloutnutí listů i plodů může způsobovat přelévání rostlin, ale také nedostatek živin nebo světla, případně výskyt škůdců (nejčastěji savého hmyzu jako jsou mšice).

Pro úspěšné pěstování okurek je důležité pravidelně sledovat rostliny a včas zasahovat proti možným chorobám. Používejte preventivní opatření, jako je správná poloha záhonu, dostatečný rozestup mezi rostlinami, použití zdravých sazenic nebo semínek a kontrola škůdců. V případě výskytu choroby neprodleně odstraňujte napadené části a aplikujte vhodné fungicidy nebo baktericidy dle pokynů výrobce.

Kdy sázet okurky

Chcete-li si předpěstovat vlastní sazenice, začněte s tím již tři až čtyři týdny před plánovanou výsadbou do záhonů, a to ve vytápěném skleníku nebo uvnitř domu.

Kdy se sází okurky

Kdy tedy zasadit okurky? Sazenice do záhonů vysazujeme nejčastěji po “zmrzlých mužích”, tedy v druhé polovině května. V tuto chvíli již nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly choulostivé rostliny zničit.

Sázení okurek

Před výsadbou předpěstovaných sazenic si nejprve zvolíme správné stanoviště a připravíme záhon. Okurky potřebují dostatek slunce, ideálně 6-8 hodin denně. Pozemek by měl být také chráněný před větrem a nevlídnými vlivy počasí. Záhon zbavte plevele, půdu prokypřete a zapravte kompost. Před vysazením do záhonu je dobré sazenice řádně zalít, aby měly dostatek vláhy pro první dny na novém místě.

Jak daleko od sebe sázet okurky

Jamky v záhonech by měly být v rozestupech 40 až 60 centimetrů. Záleží však na tom, jaký druh okurek pěstujete a jakým způsobem. Plazivé odrůdy mívají častěji ještě větší rozestupy, klidně i 90 centimetrů a více. Pokud však rostliny vyvádíte například po síti nebo je vyvazujete, můžete se držet 40 až 50 centimetrů.

Roubování okurek

O roubování okurek jste ještě možná neslyšeli, zejména pokud pěstujete výhradně nakládačky a polní okurky. Roubují se totiž hlavně hadovky, které jsou náchylnější k různým chorobám a díky roubování podpoříme nejen vitalitu celé rostliny, ale také výnosy. Sazenice salátových okurek neboli hadovek již koupíte většinou roubované. Jedná se totiž o náročnou disciplínu, která potrápí začínající i pokročilé zahradníky. Pokud se však do toho chcete pustit i přesto sami, zde je pár tipů.

Jako podnož můžete použít odolnější odrůdy okurek nebo dýní, které mají silný kořenový systém a odolnost vůči chorobám. Štěp by měl být z odrůdy okurky s dobrými plodícími vlastnostmi.

K roubování budete potřebovat ostrý a čistý nožík nebo skalpel, roubovací klipy nebo pásky a dezinfekční prostředek na sterilizaci nástrojů. Ty je třeba důkladně vyčistit, abychom se vyvarovali přenosu chorob.

Vyberte zdravou a silnou rostlinu jako podnož. Proveďte šikmý řez asi 2-3 cm nad půdou, přičemž délka řezu by měla být asi 2 cm. Dále zvolte zdravý výhon okurky požadované odrůdy jako štěp. Proveďte stejný šikmý řez, jako u podnože, tak aby se oba řezy dobře spojily. Položte štěp na podnož tak, aby se obikmé řezy přesně kryly. Ujistěte se, že místa řezů jsou dobře spojená a že cambium (tenká vrstva buněk mezi kůrou a dřevem) obou rostlin je v kontaktu.

K upevnění spojení použijte roubovací klipy nebo pásky. Rostliny umístěte do stínu a zajistěte jim vlhké prostředí (například pomocí plastového sáčku). Zalévejte opatrně a pravidelně, aby byla půda vlhká, ale ne přemokřená. Během následujících 7-10 dnů by mělo dojít k srůstání roubovaných částí. Po úspěšném srůstu můžete postupně zvykat roubované rostliny na silnější světlo a nakonec je vysadit na záhon.

Roubované okurky také lze koupit v našem e-shopu.

Pěstování okurek na síti

Pěstování okurek na síti je stále populárnější a má to hned několik důvodů. Tím prvním je minimalizace plísní. Okurky na síti lépe “dýchají”, prosychají a zelené části neustále neleží na vlhké půdě, která se k množení patogenů přímo nabízí. Ke květům a plodům se také dostane více slunce. Dočkáme se tak větších a chutnějších okurek.

Pěstování na síti je snadné, protože rostlina se svými úponky přirozeně plazí sama. Stačí do záhonu upevnit síť kolmo k zemině. Když jsou sazenice dostatečně vysoké, začneme je na síť navádět. Poté již regulujeme jejich směr a vyvádíme konce stonků až k horní části sítě, odkud pak necháme rostlinu přerůstat zpět dolů. Pokud chcete, aby se držela pouze “v mezích sítě”, zaštípněte vrchol stonku souběžně s její horní částí.

Vyvazování okurek

Stejná pozitiva jako pěstování na síti má i vyvazování okurek. Vyvazování probíhá stejně jako například u fazolí. Nejsnazší je umístit sazenice na záhonu do kruhu a do jeho středu zapíchnout přibližně 1,5 až 2 metry dlouhou tyč. U každé sazenice zapíchneme do země kolík a vyvedeme provázek k vrcholu tyče. Po těchto napnutých provázcích pak budeme směřovat rostoucí stonky - dostatečně silný šlahoun vždy opatrně přivážeme k tyči pomocí provázku a necháme ho růst až k vrcholu tyče. Zde můžeme stonky buďto zastřihnout, nebo jej nechat růst po tyči dolů.

Okurky na balkoně

Příliš mnoho zahradníků okurky na balkonech nepěstuje. Tato zelenina totiž potřebuje poměrně dost místa, slunce a vláhy. Zvolíte-li tu správnou odrůdu a způsob pěstování, podaří se vám sklidit plody také v květináči na balkoně či terase.

Pěstování okurek v nádobách

Pro pěstování okurek na balkoně budete potřebovat dostatečně velké nádoby nebo květináče s dobrou drenáží. Doporučuje se použít nádoby s minimálním průměrem 30 cm a hloubkou 20-25 cm. Nádoby naplňte kvalitním zahradnickým substrátem smíchaným s kompostem nebo organickým hnojivem. Do každého květináče pak přijde jedna sazenice.

Květináče umístěte na dostatečně prosluněné stanoviště a pravidelně zalévejte. Do nádoby dejte stabilní oporu (například spirálovou tyč, drátěnou mříž a podobně).

TIP: Hledáte-li nenáročnou zeleninu do zahrady, kterou upotřebíte téměř v každém receptu, vysaďte si česnek. Snese téměř všechny typy půd a vysadit ho můžete na jaře i na podzim. Jak na pěstování česneku se dozvíte v našem předchozím článku.

Paprika (Capsicum) patří, podobně jako rajčata nebo brambory, do čeledi lilkovitých. Jedlé plody rostliny našly široké uplatnění v kuchyních celého světa. Jedná se v podstatě o dužnaté bobule se semeny, ze kterých se rostliny pěstují.

Rod paprika zahrnuje více než 40 různých druhů a desítky, ne-li stovky odrůd, které se od sebe liší velikostí či tvarem keříku, barvou, velikostí i chutí plodů, případně také obsahem kapsaicinu, který způsobuje pálivou chuť. Některé kultivary jsou dokonce pěstovány jako okrasné pokojové rostliny.

V zahradách běžně najdeme hlavně papriku setou (Capsicum annuum). Jedná se o jednoletou rostlinu a hospodářsky velmi významnou plodinu. Druh zahrnuje širokou škálu barev a chutí, najdeme zde klasické sladké “bell” papriky, kapie, feferonky, chilli papričky a další. Tento druh nejčastěji uvidíte také na pultech obchodů. Mezi další poměrně známé a vysazované druhy patří paprika křovitá a paprika čínská - oba tyto druhy se pěstují jako chilli papričky.

Výsev papriky

Pěstování paprik ze semínek je jednou z nejčastějších variant, ke které se zahradníci kloní. Semínka koupíte v zahradnictví či hobby marketu. Dbejte na certifikovaná osiva, semena získaná z paprik zakoupených v obchodě nejsou k výsevu vhodná.

Před samotným výsevem je dobré semena na několik hodin namočit. Následně je ukládáme do sadbovačů se substrátem určeným pro klíčení semen.

Kdy vysévat papriky

Výsev papriky provádíme již v únoru. Sazenice si předpěstujeme doma na okenním parapetu nebo ve vyhřívaném skleníku. Pro vyklíčení potřebují semínka papriky teplotu vyšší než 22 °C, světlo a lehký, dobře vyživený substrát.

Kromě jiné zeleniny naleznete v nabídce našeho e-shopu i semena papriky různých odrůd a druhů, stačí si vybrat

Sázení paprik

Když semena vyklíčí a utvoří dva pravé listy, přichází čas na přepichování. Každou rostlinu umístíme do malého plastového květináče se zahradním substrátem smíchaným se zralým kompostem nebo hnojivem určeným pro výživu paprik či plodové zeleniny.

Na konci dubna si záhon, do kterého hodláme papriky vysadit, překryjeme černou netkanou textilií. Díky tomu se půda pěkně prohřeje, což papriky vyžadují. Pro snadnější údržbu záhonu můžete textilii ponechat, pouze do ní uděláte otvory pro umístění sazenic.

Ty vysazujeme ve čtvercovém sponu s rozestupy 40-60 cm, v závislosti na velikosti použité odrůdy. Jáma pro umístění sazenice musí být dostatečně hluboká, kořenový bal umístíme několik centimetrů pod úroveň záhonu a přihrneme zeminou. Na dno každé jamky ještě můžeme přidat trošku kompostu. Následně sadbu dobře zalijeme a vláhu pravidelně doplňujeme, aby rostliny dobře zakořenily.

Kdy zasadit papriky

Do venkovních záhonů vysazujeme papriky přibližně v polovině května, když už nehrozí přízemní mrazíky, které by mohly rostliny poškodit či úplně znehodnotit. Kromě mrazíků jsou papriky náchylné i na vítr - volíme chráněné místo, ideálně poblíž zdí (zde pozor na zastínění).

Jak pěstovat papriky

Papriky se obvykle pěstují v záhonech, nic však nebrání tuto zeleninu vysazovat i do nádob. Po výsadbě je nutné papriky vydatně zalévat a přihnojovat. Zemina musí být neustále mírně vlhká; pokud budete zejména v období plodu zalévat málo, nebudou papriky šťavnaté a budou jim zasychat špičky.

Rostlina je také náročná na živiny. Před výsadbou půdu dobře vyživíme kompostem nebo jiným hnojivem, nicméně s výživou je potřeba pokračovat v celém vegetačním období. Když začnou rostliny odkvétat a objevují se první náznaky plodů, měli bychom prostřednictvím vhodného hnojiva dodat dostatek draslíku. Dusíkatá hnojiva můžeme použít hned v začátcích, kdy chceme, aby rostlina nasadila listy a rozvětvil se stonek, nicméně při kvetení a plodu dusík nepoužíváme.

Pěstování paprik v nádobách

Při pěstování paprik v nádobách je třeba zalévat denně. Na dno květináče dáme zároveň drenážní vrstvu, aby v zemině voda nestála a rostliny nezačaly chřadnout. Co se týče substrátu, volíme klasický zahradní, který promícháme s menším množstvím kompostu. Pokud jsou nádoby s paprikami uvnitř, je potřeba jim trochu pomoct s opylením. Mnohdy s nimi postačí čas od času zatřást.

Pěstování paprik ve skleníku

Paprikám se ve skleníku daří velmi dobře - mají optimální vlhkost, dostatečně vysokou teplotu, jsou chráněné před větrem, ale zároveň mají dostatek světla. Při pěstování ve skleníku dodržujeme obdobná pravidla jako u nádob; denně zaléváme, pomůžeme s opylením a pravidelně hnojíme. Ani ve skleníku nezapomínáme poskytnout vyšším keříkům oporu ve formě dřevěné či kovové tyče zapíchnuté souběžně se stonkem.

S čím pěstovat papriky

Mezi zahradníky panuje fáma, že papriky se nesnesou s rajčaty - toto se však nezakládá na pravdě, a tak můžete papriky směle vysázet v záhonu či ve skleníku vedle rajčat. Paprika je poměrně snášenlivá a nevybíravá zelenina, snese asi vše, co vedle ní vysadíte, dokonce ani vyloženě nevadí jiným plodinám.

Obecně bychom se měli zaměřit na to, abychom papriky nevysazovali na stejné místo v záhonu dva roky po sobě. Ideální je výsadba po kořenové zelenině. Papriky pak pěstujeme s plodinami, které mají podobné nároky na stanoviště, půdu, živiny i zálivku.

Zaštipování paprik

Vyštipování paprik není jen otázkou estetiky. Správným zásahem totiž docílíme nejen vyšších výnosů, ale také zdravějších rostlin. Z běžně pěstovaných paprik je nutné nejvíce a nejčastěji zaštipovat chilli papričky a celkově nízké odrůdy s menšími plody. Naopak u klasických bílých paprik nebo kapií se snažíme docílit spíše vyšších rostlin bez přebytečného množství listů.

Hlavním cílem vyštipování výhonků je vést rostlinu do žádaného tvaru, docílit dostatečného prosvětlení a zlepšit cirkulaci vzduchu. To je velmi důležité pro opylení květů a pozdější vývoj a zrání plodů. Obecně také platí, že čím více vrcholků rostlina má, tím více květů, a později i plodů vyvádí.

Jak zaštipovat papriky?

Pokud není rostlina ještě rozvětvená, můžete tento proces podpořit odstraněním centrálního výhonu (nejvyšší vrchní výhonek). Tím dojde k vytvoření dvou až tří nových bočních výhonků, díky čemuž se keřík hezky rozvětví, bude hustší a košatější. U některých odrůd (nejčastěji u nižších a drobnějších) se můžeme setkat s tím, že si rostlina tvoří korunu sama. U většiny paprik ale musíme toto rozrůstání podpořit právě zaštipováním.

Často se můžete setkat s rychlým rašením nových výhonků od nejspodnějších částí rostliny, pod prvními či nejstaršími listy, nebo dokonce od kořenové části. Všechny tyto nové výhony pečlivě ořezávejte, aby rostlina neztrácela energii na nepotřebné části a místo toho ji investovala do nových horních výhonů, tvorby květů a plodů.

Kdy sklízet papriky

Papriky sklízíme ve dvou stupních zralosti, záleží na jejich využití. Pokud pěstujete tuto zeleninu k přímé konzumaci a očekáváte šťavnaté a sladké plody, sklízejte v srpnu. Chcete papriky spíše na vaření, například k naplnění masem, do leča a podobně, sklízejte je v tazvané technické zralosti. V tuto chvíli jsou plody ještě zelené až zelenožluté, velmi tuhé a “křupou”. Nejsou tolik sladké, a tak jídla nepřisladí, ale poskytnou jim příjemně paprikovou chuť.

Symbivit na papriky

Již výše jsme si uvedli, že papriky jsou poměrně dost náročné na živiny. Dostatečný příjem důležitých prvků po celou vegetační dobu jim můžeme zajistit s pomocí přípravku Symbivit na papriky. Nejedná se o žádný chemický postřik, nýbrž o čistě přírodní mykorhizní houby, které žijí s rostlinou v symbióze na jejích kořenech a naoplátku ji neustále zásobují živinami. O mykorhize a celém procesu symbiózy mezi rostlinou a houbami se více dočtete v našem článku.

TIP: Nemáte zahradu nebo jen nevíte co s prostorným balkonem? Pěstovat můžete i zde! Zelenina na balkoně dnes není žádnou výjimkou a sklizeň může být při správně zvolených odrůdách skutečně bohatá.

Jeřáb oskeruše, známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. Mnoho oskeruší na našem území patří mezi památné stromy.

Tento vzácný exemplář si však můžete vysadit i do své zahrady - jak jej pěstovat, co vše potřebuje a co je plodem oskeruše a jak ho využít se dozvíte v následujících řádcích.

Jeřáb oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj. Na podzim se zbarvují do oranžova nebo žluta.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený. Důvodem jsou nevhodné podmínky pro růst a šíření, jako je intenzivní zemědělství nebo ničení biotopů.

Co je oskeruše

Pod názvem “oskeruše” tedy najdeme rostlinu - jeřáb oskeruši (Sorbus domestica), kterou jsme si blíže popsali v předchozím odstavci. Jako oskeruše se však označují také přímo plody tohoto stromu.

Plod oskeruše

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C. Oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je lepší nechat je zhnědnout a změknout.

Oskeruše začne plodit mezi 10 až 20 lety svého života. Plody zrají a opadávají většinou od srpna do listopadu. Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. V některých případech se stává, že plodí pouze jedna polovina stromu - tento jev se nazývá střídavá plodnost.

V České republice váží plody oskeruš z otevřených krajin 10 až 30 g a mají průměr 2,5 až 4 cm. Plody lesních stromů bývají menší - jen asi 4-15 g. V jižní Evropě mohou být plody větší s průměrem až 5 cm a váhou kolem 30g.

Vlastní plody tohoto zajímavého a netradičního ovoce si můžete sklidit i ze své zahrady. Sazenice oskeruše najdete v našem e-shopu

Oskeruše květ

Květy jsou drobné, bílé nebo světle růžové barvy, seskupené v chocholících. Jeřáb kvete v květnu a červnu a jeho květy poskytují potravu pro mnoho druhů hmyzu. Strom kvete asi jen 14 dní, poté se na místech květů začnou objevovat drobné, nezralé plody.

Oskeruše využití

Stejně jako u jiných ovocných stromů, i u jeřábu oskeruše lze využít plody a dřevo.

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova. Poslední možností je příprava pálenky.

Dřevo oskeruší je tvrdé, pevné, těžké a velmi kvalitní. Dříve se hojně používalo v truhlářství nebo k výrobě hudebních nástrojů, dnes je jeho zpracování v závislosti na počtu stromů a stupni ochrany vzácné.

Oskeruše pěstování

Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH. Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Při výsadbě je důležité zachovat dostatečný prostor pro kořenový systém.

Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám. Přihnojujeme nejčastěji kompostem nebo organickými hnojivy obsahujícími draslík, fosfor a dusík; hnojit bychom měli jednou ročně na jaře - podpoříme tím květ a množství plodů.

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Někteří zahradníci však mladé stromky ukládají do země na jaře - tento postup se doporučuje hlavně u drobnějších sazenic, během jara a léta mají možnost řádně zakořenit a neohrozí je mrazy.

Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Chcete-li si vysadit oskeruši do zahrady, nejlepším řešením je zakoupení předpěstované sazenice z kvalitního zahradnictví.

Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy. Pravidelným prořezáváním zajistíte harmonický růst stromu a prevenci před chorobami či škůdci.

TIP: Hledáte další zajímavé a netradiční druhy ovoce do zahrady? Na našem blogu vám poradíme také s pěstováním méně tradičních druhů ovoce. Například více o pěstování fíkovníku se dozvíte v tomhle článku.

Líska obecná (Corylus avellana) je opadavý keř nebo malý strom, který se vyskytuje především v Evropě a západní Asii. Patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a dorůstá výšky 3-8 metrů.

Líska je známá svými jedlými plody - lískovými oříšky, které jsou oblíbenou potravinou lidí i zvířat. Oříšky jsou bohaté na tuky, bílkoviny a vitamíny, díky čemuž mají vysokou energetickou hodnotu. 

Keř má poměrně široké využití, ať už jako užitná a okrasná dřevina, zdroj dřeva pro řemeslné účely nebo jako součást živých plotů. Je také důležitou rostlinou pro opylování hmyzem a poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a savců.

Pěstování lísky

Pěstování lísky není nijak náročné. Vzrostlý keř si na správném stanovišti vystačí prakticky sám, stačí jej jen občas prořezat. 

Stanoviště by mělo být slunné až polostinné. Lísky preferují hlinitou a dobře propustnou půdu. Příliš vlhký až podmáčený substrát jim nesvědčí. Co se týče pH, poradí si s kyselými, neutrálními i zásaditými půdami. Pro dozrání plodů potřebuje teplo, keře tedy pěstujeme spíše v nížinách. 

Při výsadbě je dobré myslet na to, že u některých ořechů se dočkáme pouze v případě opylování. K tomu potřebujeme ideálně dva exempláře na jednom pozemku. Skvělým opylovačem je například odrůda ‘Webbova’. Jiné kultivary se zase pyšní samosprašností, a tak stačí vysadit jeden keř. 

Líska druhy

Tento rod obsahuje přibližně dvacet jednotlivých druhů, které se vyskytují především mírném až subtropickém pásmu. Na našem území najdeme hlavně nejznámější, planě rostoucí lísku obecnou. Sporadicky se zde vyskytuje také například líska turecká.

V zahradách požadujeme od těchto keřů obvykle dvě vlastnosti - dostatek kvalitních plodů a estetický vzhled. Obojího docílili šlechtitelé, zvolit si tak můžete odrůdu dle svých preferencí. 

‘Hallská obrovská’

Keř této odrůdy je často velmi rozvětvený, díky čemuž získáme bohatou sklizeň velkých a chutných plodů. Potřebuje dostatek prostoru, roste do výšky asi 4 metrů, na šířku pak zabere přibližně dva až tři metry. Je plně mrazuvzdorná a odolná vůči většině nemocí. Není samosprašná, ideálním opylovačem je ‘Webbova’ a ‘Lombardská’.

‘Webbova’

Kultivar se dorůstá poměrně velkých rozměrů, a tak se hodí spíše do větších zahrad, parků či jiných prostranství. Plody jsou středně velké až velké, kvalitní a chutí mírně nasládlé. Webbova je pouze částečně samosprašná, pro maximální sklizeň vysazujeme opylovače - kultivar ‘Lombardská’, případně divoké varianty lísky.

‘Lombardská’

Používá se k opylování jiných odrůd. Je samosprašná. Plodí středně velké, zploštělé ořechy sladké chuti, kterými je při dozrávání bohatě obsypaná. Můžeme se setkat se dvěma variantami tohoto kultivaru - Lombardská červená patří mezi červenolisté odrůdy, Lombardská bílá má světle zelené listy. 

‘Red Majestetic’

Červenolistá odrůda lísky, která se využívá také jako okrasná. Sklizeň bývá bohatá, keř plodí středně velké ořechy. Díky tmavě zbarveným listům se hodí také pro pěstování v polostínu či plném stínu.

‘Contorta’

Od ostatních odrůd se Contorta liší zkroucenými větvičkami, které připomínají větve kroucené vrby. V době květu se na keři objevují žluté, velké jehnědy. Tento kultivar se často pěstuje jako okrasný, plody jsou stále jedlé, ale jejich úroda není tak bohatá jako u druhů pěstovaných primárně pro sklizeň.

Inspirujte se naší nabídkou a vyberte si sazenice lísky do zahrady z aktuální nabídky v našem e-shopu

Výsadba lísky

Výsadba lísky do zahrady nemá pouze užitný, ale i estetický přínos. Některé odrůdy se hodí spíše do velkých zahrad jako solitéry, jiné se uplatní i na menším prostoru nebo v živých plotech. V každém případě volíme při výsadbě vhodné místo s dostatkem slunce a propustnou půdou. 

Výsadba by měla proběhnout na jaře nebo na podzim, přičemž je třeba zajistit dostatečný prostor mezi jednotlivými keři pro jejich růst a údržbu. Jednotlivé keře vysazujeme asi tři až čtyři metry od sebe. V případě výsadby různých druhů lísek (obecná x turecká) by měly být rozestupy ještě větší. 

Pro sazenice připravíme jámu o rozměru 100x50 centimetrů, kterou vysteleme zralým kompostem, přidat můžeme i mykorhizní houby. 

Živý plot z lísky

Lísky jsou atraktivní pro mnoho druhů ptáků a hmyzu, což přispívá k rozmanitosti a udržitelnosti zahrady. Živý plot z lísky tedy do zahrady přiláká život a navíc poskytne úrodu chutných a zdravých lískových ořechů. 

Do plotu volíme rychle rostoucí, mrazuvzdorné a snadno tvarovatelné odrůdy. Ani tak není nutné plot stříhat několikrát ročně, jak je tomu u jiných druhů. Keře nevyžadují použití chemických prostředků na ochranu proti škůdcům a nemocem, což přispívá k udržitelnosti životního prostředí. Estetický dojem lze ještě umocnit kombinací s jinými druhy keřů či kvetoucích rostlin. 

Řez lísky

Prořezávání lísky je důležitým úkonem, který pomáhá udržovat strom zdravý a plodný. Tento proces zahrnuje odstranění poškozených, nemocných nebo překrývajících se větví, což umožňuje lepší proudění vzduchu a světla do koruny stromu a podporuje růst nových větví.

Kdy stříhat lísku? Nejlepší období je konec zimy nebo začátek jara, kdy strom ještě není v plné míře vegetace a je snazší identifikovat mrtvé nebo poškozené větve. Při prořezávání je důležité používat ostré a čisté nástroje, jako jsou zahradnické nůžky nebo pila, aby se minimalizovalo riziko infekce.

Obvykle stačí řez provádět jednou za dva až tři roky, u živých plotů je to samozřejmě každoroční záležitost. 

Jak prořezat starou lísku

Začněte tím, že si prohlédnete korunu stromu a vyčleníte všechny suché, lámavé nebo nemocné větve. Tyto větve odstraňujeme co nejblíže ke kmeni, ale s opatrností, aby nedošlo k poškození zdravého dřeva. Pokud je třeba odstranit velkou větev, proveďte řez ve třech fázích, aby se zabránilo praskání kůry a poškození stromu.

Dále se zaměřte na odstranění překrývajících se nebo konkurenčních větví, které mohou bránit růstu ostatních větví nebo způsobovat tření a následné poškození kůry. Při prořezávání těchto větví se snažte udržet přirozený tvar koruny a zohlednit směr růstu zbývajících větví.

Po dokončení prořezávání je vhodné ošetřit řezy speciálním stromovým balzámem, který pomáhá zabraňovat infekcím a podporuje hojení rány. Pravidelné prořezávání staré lísky zajistí, že strom bude i nadále zdravý a vydrží na jednom místě plodit klidně i sto let.

TIP: Máte menší zahradu a bojíte se, že by se vám do ní líska nevešla? Zvolte některý z menších užitečných keřů se zdravými plody jako je dřín, muchovník či rakytník. O pěstování rakytníku jsme se více rozepsali v našem předchozím článku. 

TIP 2: Oblíbenou součástí zahrad a tvrdých sadů jsou také ořešáky. Jejich plody obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek, pro které se jim často přezdívá “potrava pro mozek”. Více se o pěstování ořechu dozvíte v jednom z našich článků na blogu. 

TIP 3: Součástí tvrdých sadů plných skořápkových plodů, které rostou v nižších polohách, mohou být mimo nezvyklé mandloně také například jedlé kaštany. Pěstování jedlého kaštanu není žádná věda, přesvědčit se o tom můžete na našem blogu.

Mandloně (Prunus dulcis) jsou opadavé stromy z čeledi růžovitých, které se pěstují pro své chutné a výživné plody - mandle. Jsou příbuzné broskvím, meruňkám a třešním, a vyžadují i podobné podmínky pro růst a péči.

Mandloně pocházejí z oblasti Středního východu a jihozápadní Asie, kde byly pěstovány již před tisíci lety. Dnes se mandloně pěstují ve velkém množství odrůd po celém světě, zejména v oblastech s mírným podnebím, jako je Středomoří, Kalifornie nebo Austrálie. 

Pěstování mandloně může být náročnější než pěstování jiných ovocných stromů, ale s pravidelnou a správnou péčí se můžete těšit na bohatou úrodu chutných mandlí i v některých oblastech u nás.

Odrůdy mandloní

‘Santa Caterina’

Jedná se o samosprašnou odrůdu, jejíž plody dozrávají koncem září. Dobře zvládá i mírné mrazy, hodí se do našich vinařských oblastí, kde bez problémů přezimuje. Vyznačuje se sladkými a velkými plody, kterým předcházejí růžově zbarvené květy. 

‘Zora’

Částečně samosprašná odrůda. Květy se oproti jiným kultivarům objevují dříve a mají bílou barvu. Plody jsou eliptické, úzké, středně velké, jejich sklizeň je bohatá. U nás se jí dobře daří ve vinařských oblastech a prakticky všude, kde plodí a prospívají broskvoně. Jedná se o kultivar odolný vůči houbových chorobám. 

'Nonpareil' 

Jedná se o jednu z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších odrůd mandloní na světě. Pochází z USA a je známá pro své velké, široké a ploché plody s tenkou slupkou. Tato odrůda je velmi oblíbená díky své vysoké produktivitě, skvělé chuti a univerzálnosti - mandle z odrůdy 'Nonpareil' se používají jak pro přímou konzumaci, tak pro výrobu mandlového mléka, marcipánu nebo mandlových lupínků. 

'Carmel' 

Tato odrůda pochází také z Kalifornie a je oblíbená zejména pro svou vysokou odolnost vůči chorobám a škůdcům. Plody jsou středně velké, oválného tvaru a s mírně tvrdší slupkou než u odrůdy 'Nonpareil'. 'Carmel' se často pěstuje jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní a je vhodný pro průmyslové zpracování, například na mandle pražené nebo solené. 

'Marcona' 

Jedná se o tradiční španělskou odrůdu, která je známá pro své velké, kulaté a masité plody s jemnou chutí. 'Marcona' je často považována za "královnu" mezi mandlemi a je oblíbená zejména ve Španělsku, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou turron (mandlový nugát) nebo polvorones (mandlové sušenky). 

'Ferragnes' 

Tato odrůda pochází z Francie a je oblíbená pro svou vysokou odolnost vůči mrazu a suchu. Plody jsou středně velké, podlouhlého tvaru a s tvrdší slupkou. 'Ferragnes' je vhodný pro pěstování ve středoevropských podmínkách a je často používán jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní. 

'Tuono' 

Jedná se o italskou odrůdu, která je známá pro své velké, podlouhlé plody s tenkou slupkou a výraznou chutí. 'Tuono' je oblíbený zejména v Itálii, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou amaretti (mandlové sušenky) nebo cantucci (mandlové piškoty).

Hledáte zajímavý doplněk do vinice či zahrady v teplejších a nižších oblastech? Mandle jsou skvělou volbou - odolné a kvalitní odrůdy mandloní najdete také v našem e-shopu

Mrazuvzdorná mandloň

Některé odrůdy mandloně jsou odolnější vůči mrazu a lze je pěstovat i v chladnějších podmínkách. Při výběru odrůdy vždy zohledníme oblast, ve které stromy vysazujeme. Většina “mrazuvzdorných” odrůd snese teploty jen kolem -5 °C. Při dlouhodobějších mrazech se mohou poškodit i tyto kultivary. K pěstování v našich podnebních podmínkách se hodí například odrůda “All in One”. I tak se však doporučuje mandloně vysazovat spíše do vinařských oblastí. 

Pěstování mandloní

Vhodné stanoviště pro pěstování mandloní je slunné a chráněné místo s dobře propustnou, hlinito-písčitou půdou. Mandloně preferují neutrální až mírně zásaditou půdu s pH 6,5-7,5. Před výsadbou je vhodné provést základní hnojení kompostem nebo zahradním hnojem.

Mandloně potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Je důležité udržovat půdu vlhkou, ale nikdy nepřemokřenou, aby nedošlo k uhnívání kořenů. V období vegetace je vhodné zálivku kombinovat s hnojením, například pomocí tekutých hnojiv na bázi draslíku a fosforu.

Hnojení mandloní by mělo probíhat pravidelně od jara do podzimu. Na jaře je vhodné použít hnojivo s vyšším obsahem dusíku, který podporuje růst listů a větví. V průběhu vegetace je potřeba přihnojovat hnojivy s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporují kvetení a plodnost.

Mandloně jsou náchylné k některým chorobám a škůdcům, jako je monilióza, klystnatka třešňová nebo mšice. Pro prevenci je důležité udržovat čistotu okolí stromu, pravidelně odstraňovat opadané listy a plody.

Pěstování mandloně má však i své nevýhody. Stromy potřebují hodně vody, což může být problém v oblastech s omezenými zdroji. Paradoxně právě v takových oblastech se pěstuje nejvíce mandloní na světě, příkladem může být třeba Kalifornie. 

Řez mandloní

Pravidelný řez je důležitý pro udržení zdravého růstu stromu, kompaktní vzhled a pro dosažení co největší úrody. Řez by měl být prováděn v období klidu růstu, tedy v zimním období.

A jak stříhat mandloň? Při řezu je důležité odstranit překrývající se větve, aby byl strom dobře prosvětlený. Odstraňte také poškozené, nemocné větve a staré neplodící větve, aby se podpořil růst nových plodných větví.

Kdy stříhat mandloň

Jak již bylo zmíněno, řez mandloně by měl probíhat v období klidu růstu, tedy v zimním období. Ideální doba pro řez je od prosince do února, kdy strom ztrácí listy a je možné lépe vidět jednotlivé větve.

Plod mandloně

Plody mandloně, známé jako mandle, jsou oblíbené po celém světě díky své výživné hodnotě a širokému využití v kuchyni. Mandle se skládají z jedlého semene obklopeného tvrdým oříškem a zelenou dužinou.

Mandle jsou bohaté na vitamíny, minerály a antioxidanty. Obsahují vysoké množství vitamínu E, který podporuje zdraví kůže a vlasů, a vitamínu B2, který pomáhá udržovat energii v těle. Dále obsahují minerály jako hořčík, vápník, fosfor a draslík. Mandle jsou také dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny.

V kuchyni se mandle používají v celé řadě pokrmů a receptů. Můžeme je jíst syrové nebo pražené, přidávat je do müsli, jogurtu či salátů. Mandle se také zpracovávají na mandlovou mouku, která je bezlepkovou alternativou k pšeničné mouce a je vhodná pro osoby trpící celiakií. Mandlové mléko je rostlinnou náhradou kravského mléka a je oblíbené mezi vegany a lidmi s intolerancí laktózy.

Mandle mají také své místo v kosmetice, kde se z nich získává mandlový olej. Tento olej je bohatý na vitamín E a má hydratační a regenerační účinky na pokožku. Je vhodný pro citlivou pokožku a často se používá jako základ pro masážní oleje.

Nevýhodou je, že ořechy obsahují amygdalin (ten je hlavně v takzvaných mandlích hořkých), který se v těle přeměňuje na kyanid. Konzumace velkého množství syrových mandlí může být proto nebezpečná, avšak pražením se tento jed odstraňuje.

Květ mandloně

Mandloň je mimo jiné známá také svými nádhernými bílými nebo růžovými květy, které se objevují na jaře. Květy nejenže dodávají stromu krásný vzhled, ale kvetoucí mandloň také láká různé opylovače od včel, přes čmeláky až po motýly.

TIP: Doplňte si zahradu některým z méně tradičních druhů ovoce. Zvolte například kdouloň, muchovník nebo mišpuli. Rady, jak pěstovat mišpuli, najdete v našem předchozím článku.

Miřík celer (Apium graveolens) je rostlina z čeledi miříkovitých, která se pěstuje zejména jako kořenová, ale i listová zelenina. Původ celeru není přesně známý, protože o jeho využití se zmiňují již ty nejstarší texty ze starověkého Egypta. Ve středověku byl již celer důležitou zemědělskou plodinou, která nechyběla v žádné polévce ani omáčce.

Celer obsahuje celou řadu živin, od vitamínu B, přes silice, glycidy, bílkoviny, až po minerální látky jako je hořčík, vápník či draslík. Díky tomu se také využíval (a dodnes využívá) v lidovém léčitelství.

Pěstování celeru na zahradě vyžaduje nejen dostatek místa, úrodnou půdu a slunečné stanoviště, ale také poměrně dost péče. Jak se o tuto zeleninu správně starat se dozvíte v následujících řádcích.

Jak pěstovat celer

Pěstování celeru není náročné, avšak vyžaduje trpělivost a péči. Celer potřebuje dostatek vláhy, tepla a živin, jen tak bulvy dobře porostou a budou. Vody se opravdu nebojte, celer zvládne i podmáčenou půdu, zahradníci říkají, že ji dokonce vyžaduje. Pro pěstování zvolte slunné místo.

Důležitá je také péče o rostliny během vegetace. Záhon pravidelně zbavujeme plevele a okopáváme, abychom rozbili půdní škraloup a dostali do země vzduch. Vršky bulev by měly být stále odhalené, někdy se také odlamují staré listy a odstraňují horní kořeny. 

Druhy celeru

Existují dva základní druhy celeru - celer řapíkatý a celer bulvový. 

Celer řapíkatý se pěstuje pro své chutné řapíky, které se v kuchyni využívají zejména jako čerstvá zelenina. Někdy se konzumují i s mladými listy.

Celer bulvový se pěstuje pro podzemní hlízy neboli bulvy, jedná se o důležitou zemědělskou plodinu. Bulvy jsou dobře skladovatelné a obsahují množství vitamínů a minerálních látek. 

Hnojení celeru

Celer potřebuje dostatek živin, proto je vhodné hnojit organickým hnojivem, bylinnou jíchou nebo zralým kompostem. Hnojení by mělo probíhat pravidelně, ideálně každých 14 dní. Důležité je zejména doplnění boru a hořčíku, čímž lze mimo jiné předcházet také praskání bulev nebo napadení některými chorobami.

Uskladnění celeru

Celer lze skladovat několik měsíců v chladném a vlhkém prostředí. Řapíkatý celer můžete uskladnit ve sklenici s vodou nebo zabalený v igelitovém sáčku v lednici. Celer bulvový lze uskladnit v písku nebo rašelině v chladném sklepě.

Předpěstování celeru

Celer se nejlépe předpěstuje v nádobách uvnitř domu nebo ve vytápěném skleníku. 

Kdy vysévat celer? S předpěstováním začínáme již koncem února až začátkem března, později vysazujeme již předpěstované sazenice ze zahradnictví, vzhledem k dlouhému vegetačnímu období by nám bulvy dostatečně nevyrostly. 

Semínka zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost a teplotu okolo 20°C. Pěstování celeru ze semínka je poměrně zdlouhavé, na první lístky si počkáte i čtyři týdny.

Chcete-li se pustit do výsevu i vy, kvalitní semínka celeru najdete v našem e-shopu

Výsev celeru

Semena celeru jsou velmi drobná, proto je vhodné je vysévat do řad v sadbovačích, ze kterých je později přepikýrujeme. Semena zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost, ideálně pomocí rozprašovače, abychom minimalizovali jejich vyplavení. K vyklíčení musíme udržovat teplotu okolo 20°C. Semena nevyséváme přímo do záhonu, pokud se nejedná o záhon ve vytápěném skleníku, nevyklíčila by. 

Sázení celeru

Návody, jak sázet celer, se někdy liší - někteří zahradníci doporučují spon 30x30 centimetrů, jiní jsou zastánci většího prostoru. Obecně platí, že třiceticentimetrové rozestupy jsou minimum. 

Celer sázíme ven na záhon po odkvětu třešní, kdy už nehrozí mrazíky. Při sázení je důležité nezakrýt příliš hluboko kořenový krček, aby nedošlo k hnilobě. Krček obvykle udržujeme odkrytý po celou dobu pěstování.

Jak vypěstovat velký celer

Pro vypěstování co největších bulev stačí dodržet pár pravidel. Tím prvním je dostatek živin - půda by měla být ještě před vysazením rostlin dobře vyživená kompostem. během vegetace přidáváme bylinnou jíchu a Cererit, důležitý je bor a hořčík. 

Nezbytný je dostatek vody, bez ní budou bulvy malé, dužina nebude správně šťavnatá a hlízy mohou navíc praskat. Abychom podpořili tok živin do bulvy, odstraňujeme staré a suché listy. Vhodné je také odstraňovat zeminu z horní části hlízy a udržovat záhon bez plevele, který může celeru drahocenné živiny odebírat.

TIP: Celer máte již předpěstovaný nebo jste jeho výsev letos nestihli včas? Využijte volného místa v záhonech pro další druhy kořenové zeleniny. Kdy sázet mrkev nebo petržel se dozvíte v našich předchozích článcích.

Kaštanovník setý, latinsky jako Castanea sativa Mill, jinými názvy též kaštanovník jedlý nebo jen jedlý kaštan, je opadavý strom z čeledi bukovitých. Strom se nejčastěji pěstuje pro jeho plody - kaštany. Ty jsou jedlé a velmi výživné, mají vyšší energetickou hodnotu než brambory.

Jedlý kaštan si můžete vypěstovat také na své zahradě, v následujících řádcích vám poradíme, co tato rostlina potřebuje.

Druhy kaštanů 

Jedlý kaštan

V našem článku se budeme věnovat tomuto druhu - tedy kaštanovníku jedlému, jehož plody lze využít v kuchyni. Jedlý kaštan je strom dorůstající se výšky až 25 metrů. Koruna má vejčitý tvar, borka je mírně našedlá a kmen může být tlustý i dva metry. Těchto rozměrů stromy dosáhnou během svého velmi dlouhého života, některé žijící exempláře jsou staré i více než 500 let. 

Listy jsou elipsovité, s drobnými zoubky na okrajích, uspořádané střídavě po třech až pěti listech. Květy se objevují během května. Jedlý kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavními květy, řadí se mezi cizosprašné druhy. Pokud tedy chcete sklízet plody, je vhodné do zahrady umístit více sazenic. 

Plodem kaštanovníku je nažka - jednotlivá semena jsou po dvou až třech uspořádána v pichlavém dužnatém obalu. Po dozrání semen obal praská a vypadávají zralá semena, kterým říkáme jedlé kaštany. 

Výsadbu kaštanu do zahrady pečlivě zvažte a ujistěte se, že žádný člen vaší domácnosti netrpí alergií na pyly, protože kaštanovník je velmi silným alergenem.

Pěstování jedlého kaštanu

Jak pěstovat jedlý kaštan? Vyberte místo, kde bude mít strom dostatek prostoru. Dobře se mu daří na slunci i v polostínu. Nezapomeňte, že se jedná o poměrně vzrostlé stromy, které potřebují dostatek prostoru. Kaštanovník se hodí spíše do větších zahrad, sadů nebo parků.

Strom zaléváme jen v prvních letech po výsadbě, a to hlavně v období sucha. Kaštan dobře snáší sucho, správně zakořeněné stromky již zalévat nemusíme.

Kaštanovníkům se dobře daří v teplejších a vinařských oblastech, kde bohatě plodí. S plody můžeme při množení semeny počítat nejdříve za 20 let, zakoupíte-li si dobře vzrostlou sazenici, dočkáte se podstatně dříve.

Láká vás vypěstovat si vlastní chutné kaštany na své zahradě? Sazenice jedlého kaštanu najdete také v našem e-shopu

Koňský kaštan

Jírovec maďal, jiným názvem také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) má sice podobný lidový název jako kaštanovník, příbuzné však rostliny nejsou. Jírovec řadíme do čeledi mýdelníkovitých. Jeho plody jedlé nejsou. Využívá se jako okrasný strom a v nábytkářství. Kromě toho je jírovec maďal důležitou rostlinou pro včelaře i pro lidovou a moderní medicínu. Látky získávané ze semen, listů a dalších částí stromu se využívají k výrobě mastí a dalších léčiv. 

Červený kaštan

Ani jírovec pleťový (Aesculus x carnea) neboli jírovec červený není s naším kaštanovníkem jedlým blízce příbuzný. Tento druh řadíme opět do čeledi mýdelníkovitých. Oproti jírovci maďalu má sytě růžové až červené květy. Je také nižší a setkáme se s ním méně často. Pěstuje se jako okrasná rostlina v parcích. 

Tahitský kaštan

Inocarpus, lidově zvaný jako tahitský kaštan, patří do čeledi bobovitých. Je to tropická rostlina, se kterou se u nás běžně nesetkáme. Plody inokarpu jsou jedlé a například na tichomořských ostrovech se jedná o důležitou zemědělskou plodinu. 

Jak zasadit kaštan

Kaštan vysazujeme stejně jako většinu stromů. Jáma musí být dostatečně hluboká, abychom do ní mohli umístit celý kořenový bal. Ještě před usazením stromu dno jámy propícháme například vidlemi, kořeny budou snadněji prorůstat. Dno můžeme vysypat také kompostem, který mladý stromek hezky vyživí. 

Kdy zasadit kaštan? K výsadbě předpěstovaných sazenic můžeme přistoupit na jaře i na podzim. Pokud bychom se rozhodli pro pěstování ze semen, vyséváme je na jaře. 

Kvetoucí kaštan

Květy se objevují od května do června. Jedná se v podstatě o jehnědy, vypadají zcela jinak než květy jírovců, se kterými si lidé kaštanovníky často zaměňují. Květy tohoto stromu jsou nenápadné, drobné, nazelenalé barvy.

Kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavnými, cizosprašnými květy. Pokud nechcete strom pěstovat jen jako okrasný, ale rádi byste se dočkali také sklizně, vysaďte minimálně dva stromy blízko sebe. Nebo je vhodné zakoupit roubovanou sazenicu s 2 odrůdami na jednem stromě, pro opylování. Na trhu se objevují také samosprašné kultivary. Postačí tak vysadit do zahrady jeden stromek. 

Jedlý kaštan řez

Kaštanovník řez nepotřebuje, nicméně při pěstování pro plody v zahradách je žádoucí pravidelné odstraňování starých větví i tvarování koruny, kterou se snažíme udržet co nejvíce kompaktní. K řezu sazenic přistupujeme až třetím rokem po výsadbě, kdy výhony zkrátíme asi o 10 centimetrů.

V dalším roce, kdy má již strom minimálně 4 silné výhony, zkracujeme o ⅓ jejich délky. Tyto kroky jsou důležité pro správné utvoření koruny.

V pozdějších letech již strom řežeme minimálně. Odstraňujeme suché nebo neplodící větve, boční výhony, které narušují vzhled koruny a podobně. Každý řez je nutné ošetřit štěpařským voskem. 

Jak poznat jedlý kaštan

Prvním znakem, který nám při rozpoznávání napoví, je obal semen. U jedlého kaštanu je hustě pokrytý tenkými štětinami. Plody jírovce jsou naopak uloženy v dužnatějším obale s menšími “hroty”, který má zelenou barvu.

Uvnitř obalu jsou v případě jedlého kaštanu dvě, tři, klidně i čtyři semena zploštělého tvaru, která jsou na jedné straně mírně špičatá. U koňského kaštanu najdeme v dužnatém obale jedno, nanejvýš dvě kulatá semena. 

Další znakem je pak samotný strom, konkrétně jeho listy. U koňského kaštanu neboli jírovce jsou listy typicky dlanitě složené po pěti až devíti listech. U kaštanovníku vyrůstá několik elipsovitých listů na konci každé větvičky.

TIP: Dalším užitečným stromem do zahrady je například ořešák královský. Jeho plody jsou velmi zdravé a vzrostlý strom navíc poskytne stín v horkých letních dnech. O pěstování ořechu se více dozvíte v našem předchozím článku.