Užitková zahrada

Jeřáb oskeruše, známý také jako oskoruše nebo oskoruša, patří mezi vzácné listnaté stromy s jedlými plody. Na našem území se vyskytuje v teplejších oblastech, kde se dožívá i 600 let. Mnoho oskeruší na našem území patří mezi památné stromy.

Tento vzácný exemplář si však můžete vysadit i do své zahrady - jak jej pěstovat, co vše potřebuje a co je plodem oskeruše a jak ho využít se dozvíte v následujících řádcích.

Jeřáb oskeruše

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je poměrně vzácný strom z čeledi růžovitých. Jeho původ sahá až do období třetihor, což z něj činí velmi starobylou rostlinu. Tento opadavý strom dorůstá výšky 10-20 metrů a je charakteristický svou široce kuželovitou korunou, která může dosahovat průměru až 10 metrů. Kmen je pokryt šedohnědou kůrou s podélnými prasklinami. Listy jeřábu oskeruše jsou jednoduché, vejčité a mají pilovitý okraj. Na podzim se zbarvují do oranžova nebo žluta.

Jeřáb oskeruše roste především v teplých a suchých oblastech střední a jižní Evropy. V České republice je tento druh vzácný a je chráněn jako kriticky ohrožený. Důvodem jsou nevhodné podmínky pro růst a šíření, jako je intenzivní zemědělství nebo ničení biotopů.

Co je oskeruše

Pod názvem “oskeruše” tedy najdeme rostlinu - jeřáb oskeruši (Sorbus domestica), kterou jsme si blíže popsali v předchozím odstavci. Jako oskeruše se však označují také přímo plody tohoto stromu.

Plod oskeruše

Plodem jeřábu oskeruše jsou kulovité, hruškovité či vejčité malvice zvané oskeruše, které mají tmavě hnědou barvu s tečkovaným povrchem. Tyto plody jsou jedlé a obsahují velké množství vitamínů, zejména vitamín C. Oskeruše jsou sladké, šťavnaté a aromatické, ale pro konzumaci je lepší nechat je zhnědnout a změknout.

Oskeruše začne plodit mezi 10 až 20 lety svého života. Plody zrají a opadávají většinou od srpna do listopadu. Úroda ovoce se liší, u dospělého stromu může dosahovat od 300 do 1200 kg. Samostatně rostoucí stromy s velkými korunami mají obvykle bohatší úrodu než ty, které se nacházejí v lese. Nicméně úroda není každoroční a někdy se může stát, že strom neprodukuje žádné ovoce. V některých případech se stává, že plodí pouze jedna polovina stromu - tento jev se nazývá střídavá plodnost.

V České republice váží plody oskeruš z otevřených krajin 10 až 30 g a mají průměr 2,5 až 4 cm. Plody lesních stromů bývají menší - jen asi 4-15 g. V jižní Evropě mohou být plody větší s průměrem až 5 cm a váhou kolem 30g.

Vlastní plody tohoto zajímavého a netradičního ovoce si můžete sklidit i ze své zahrady. Sazenice oskeruše najdete v našem e-shopu

Oskeruše květ

Květy jsou drobné, bílé nebo světle růžové barvy, seskupené v chocholících. Jeřáb kvete v květnu a červnu a jeho květy poskytují potravu pro mnoho druhů hmyzu. Strom kvete asi jen 14 dní, poté se na místech květů začnou objevovat drobné, nezralé plody.

Oskeruše využití

Stejně jako u jiných ovocných stromů, i u jeřábu oskeruše lze využít plody a dřevo.

Z plodů se nejčastěji připravují různé zavařeniny jako jsou marmelády, džemy a kompoty, ale také sirupy, mošty a šťávy. Dají se také sušit a skvěle chutnají i zasyrova. Poslední možností je příprava pálenky.

Dřevo oskeruší je tvrdé, pevné, těžké a velmi kvalitní. Dříve se hojně používalo v truhlářství nebo k výrobě hudebních nástrojů, dnes je jeho zpracování v závislosti na počtu stromů a stupni ochrany vzácné.

Oskeruše pěstování

Pro navození vhodných podmínek pro růst stromu je ideální hlinitopísčitá, propustná a mírně vlhká půda s neutrálním až mírně kyselým pH. Jeřáb by měl být vysazen na slunném a chráněném místě, ideálně v zahradách nebo parcích, kde má dostatek prostoru pro růst. Pěstuje se jako solitéra, v blízkosti jiných stromů či keřů, ve volné přírodě někdy roste i na okrajích listnatých lesů. Při výsadbě je důležité zachovat dostatečný prostor pro kořenový systém.

Půdu kolem stromu udržujeme vlhkou, ale nikoliv přemokřenou. V suchých obdobích zaléváme zejména mladé stromky po výsadbě, vzrostlý strom si dokáže z vláhou hospodařit sám. Přihnojujeme nejčastěji kompostem nebo organickými hnojivy obsahujícími draslík, fosfor a dusík; hnojit bychom měli jednou ročně na jaře - podpoříme tím květ a množství plodů.

Oskeruše vysazujeme ideálně na podzim, kdy strom ztrácí listy a přechází do klidového období. Někteří zahradníci však mladé stromky ukládají do země na jaře - tento postup se doporučuje hlavně u drobnějších sazenic, během jara a léta mají možnost řádně zakořenit a neohrozí je mrazy.

Mladé stromky můžete rozmnožit například odebíráním výhonků ze starších rostlin nebo výsevem semen z plodů. Při množení semeny je třeba počítat s delším obdobím klíčení a pomalejším růstem mladých rostlin. Chcete-li si vysadit oskeruši do zahrady, nejlepším řešením je zakoupení předpěstované sazenice z kvalitního zahradnictví.

Nezapomínáme ani na pravidelný řez a tvarování koruny, který provádíme během vegetačního klidu, tedy na podzim nebo koncem zimy. Pravidelným prořezáváním zajistíte harmonický růst stromu a prevenci před chorobami či škůdci.

TIP: Hledáte další zajímavé a netradiční druhy ovoce do zahrady? Na našem blogu vám poradíme také s pěstováním méně tradičních druhů ovoce. Například více o pěstování fíkovníku se dozvíte v tomhle článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Líska obecná (Corylus avellana) je opadavý keř nebo malý strom, který se vyskytuje především v Evropě a západní Asii. Patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a dorůstá výšky 3-8 metrů.

Líska je známá svými jedlými plody - lískovými oříšky, které jsou oblíbenou potravinou lidí i zvířat. Oříšky jsou bohaté na tuky, bílkoviny a vitamíny, díky čemuž mají vysokou energetickou hodnotu. 

Keř má poměrně široké využití, ať už jako užitná a okrasná dřevina, zdroj dřeva pro řemeslné účely nebo jako součást živých plotů. Je také důležitou rostlinou pro opylování hmyzem a poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a savců.

Pěstování lísky

Pěstování lísky není nijak náročné. Vzrostlý keř si na správném stanovišti vystačí prakticky sám, stačí jej jen občas prořezat. 

Stanoviště by mělo být slunné až polostinné. Lísky preferují hlinitou a dobře propustnou půdu. Příliš vlhký až podmáčený substrát jim nesvědčí. Co se týče pH, poradí si s kyselými, neutrálními i zásaditými půdami. Pro dozrání plodů potřebuje teplo, keře tedy pěstujeme spíše v nížinách. 

Při výsadbě je dobré myslet na to, že u některých ořechů se dočkáme pouze v případě opylování. K tomu potřebujeme ideálně dva exempláře na jednom pozemku. Skvělým opylovačem je například odrůda ‘Webbova’. Jiné kultivary se zase pyšní samosprašností, a tak stačí vysadit jeden keř. 

Líska druhy

Tento rod obsahuje přibližně dvacet jednotlivých druhů, které se vyskytují především mírném až subtropickém pásmu. Na našem území najdeme hlavně nejznámější, planě rostoucí lísku obecnou. Sporadicky se zde vyskytuje také například líska turecká.

V zahradách požadujeme od těchto keřů obvykle dvě vlastnosti - dostatek kvalitních plodů a estetický vzhled. Obojího docílili šlechtitelé, zvolit si tak můžete odrůdu dle svých preferencí. 

‘Hallská obrovská’

Keř této odrůdy je často velmi rozvětvený, díky čemuž získáme bohatou sklizeň velkých a chutných plodů. Potřebuje dostatek prostoru, roste do výšky asi 4 metrů, na šířku pak zabere přibližně dva až tři metry. Je plně mrazuvzdorná a odolná vůči většině nemocí. Není samosprašná, ideálním opylovačem je ‘Webbova’ a ‘Lombardská’.

‘Webbova’

Kultivar se dorůstá poměrně velkých rozměrů, a tak se hodí spíše do větších zahrad, parků či jiných prostranství. Plody jsou středně velké až velké, kvalitní a chutí mírně nasládlé. Webbova je pouze částečně samosprašná, pro maximální sklizeň vysazujeme opylovače - kultivar ‘Lombardská’, případně divoké varianty lísky.

‘Lombardská’

Používá se k opylování jiných odrůd. Je samosprašná. Plodí středně velké, zploštělé ořechy sladké chuti, kterými je při dozrávání bohatě obsypaná. Můžeme se setkat se dvěma variantami tohoto kultivaru - Lombardská červená patří mezi červenolisté odrůdy, Lombardská bílá má světle zelené listy. 

‘Red Majestetic’

Červenolistá odrůda lísky, která se využívá také jako okrasná. Sklizeň bývá bohatá, keř plodí středně velké ořechy. Díky tmavě zbarveným listům se hodí také pro pěstování v polostínu či plném stínu.

‘Contorta’

Od ostatních odrůd se Contorta liší zkroucenými větvičkami, které připomínají větve kroucené vrby. V době květu se na keři objevují žluté, velké jehnědy. Tento kultivar se často pěstuje jako okrasný, plody jsou stále jedlé, ale jejich úroda není tak bohatá jako u druhů pěstovaných primárně pro sklizeň.

Inspirujte se naší nabídkou a vyberte si sazenice lísky do zahrady z aktuální nabídky v našem e-shopu

Výsadba lísky

Výsadba lísky do zahrady nemá pouze užitný, ale i estetický přínos. Některé odrůdy se hodí spíše do velkých zahrad jako solitéry, jiné se uplatní i na menším prostoru nebo v živých plotech. V každém případě volíme při výsadbě vhodné místo s dostatkem slunce a propustnou půdou. 

Výsadba by měla proběhnout na jaře nebo na podzim, přičemž je třeba zajistit dostatečný prostor mezi jednotlivými keři pro jejich růst a údržbu. Jednotlivé keře vysazujeme asi tři až čtyři metry od sebe. V případě výsadby různých druhů lísek (obecná x turecká) by měly být rozestupy ještě větší. 

Pro sazenice připravíme jámu o rozměru 100x50 centimetrů, kterou vysteleme zralým kompostem, přidat můžeme i mykorhizní houby. 

Živý plot z lísky

Lísky jsou atraktivní pro mnoho druhů ptáků a hmyzu, což přispívá k rozmanitosti a udržitelnosti zahrady. Živý plot z lísky tedy do zahrady přiláká život a navíc poskytne úrodu chutných a zdravých lískových ořechů. 

Do plotu volíme rychle rostoucí, mrazuvzdorné a snadno tvarovatelné odrůdy. Ani tak není nutné plot stříhat několikrát ročně, jak je tomu u jiných druhů. Keře nevyžadují použití chemických prostředků na ochranu proti škůdcům a nemocem, což přispívá k udržitelnosti životního prostředí. Estetický dojem lze ještě umocnit kombinací s jinými druhy keřů či kvetoucích rostlin. 

Řez lísky

Prořezávání lísky je důležitým úkonem, který pomáhá udržovat strom zdravý a plodný. Tento proces zahrnuje odstranění poškozených, nemocných nebo překrývajících se větví, což umožňuje lepší proudění vzduchu a světla do koruny stromu a podporuje růst nových větví.

Kdy stříhat lísku? Nejlepší období je konec zimy nebo začátek jara, kdy strom ještě není v plné míře vegetace a je snazší identifikovat mrtvé nebo poškozené větve. Při prořezávání je důležité používat ostré a čisté nástroje, jako jsou zahradnické nůžky nebo pila, aby se minimalizovalo riziko infekce.

Obvykle stačí řez provádět jednou za dva až tři roky, u živých plotů je to samozřejmě každoroční záležitost. 

Jak prořezat starou lísku

Začněte tím, že si prohlédnete korunu stromu a vyčleníte všechny suché, lámavé nebo nemocné větve. Tyto větve odstraňujeme co nejblíže ke kmeni, ale s opatrností, aby nedošlo k poškození zdravého dřeva. Pokud je třeba odstranit velkou větev, proveďte řez ve třech fázích, aby se zabránilo praskání kůry a poškození stromu.

Dále se zaměřte na odstranění překrývajících se nebo konkurenčních větví, které mohou bránit růstu ostatních větví nebo způsobovat tření a následné poškození kůry. Při prořezávání těchto větví se snažte udržet přirozený tvar koruny a zohlednit směr růstu zbývajících větví.

Po dokončení prořezávání je vhodné ošetřit řezy speciálním stromovým balzámem, který pomáhá zabraňovat infekcím a podporuje hojení rány. Pravidelné prořezávání staré lísky zajistí, že strom bude i nadále zdravý a vydrží na jednom místě plodit klidně i sto let.

TIP: Máte menší zahradu a bojíte se, že by se vám do ní líska nevešla? Zvolte některý z menších užitečných keřů se zdravými plody jako je dřín, muchovník či rakytník. O pěstování rakytníku jsme se více rozepsali v našem předchozím článku. 

TIP 2: Oblíbenou součástí zahrad a tvrdých sadů jsou také ořešáky. Jejich plody obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek, pro které se jim často přezdívá “potrava pro mozek”. Více se o pěstování ořechu dozvíte v jednom z našich článků na blogu. 

TIP 3: Součástí tvrdých sadů plných skořápkových plodů, které rostou v nižších polohách, mohou být mimo nezvyklé mandloně také například jedlé kaštany. Pěstování jedlého kaštanu není žádná věda, přesvědčit se o tom můžete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Mandloně (Prunus dulcis) jsou opadavé stromy z čeledi růžovitých, které se pěstují pro své chutné a výživné plody - mandle. Jsou příbuzné broskvím, meruňkám a třešním, a vyžadují i podobné podmínky pro růst a péči.

Mandloně pocházejí z oblasti Středního východu a jihozápadní Asie, kde byly pěstovány již před tisíci lety. Dnes se mandloně pěstují ve velkém množství odrůd po celém světě, zejména v oblastech s mírným podnebím, jako je Středomoří, Kalifornie nebo Austrálie. 

Pěstování mandloně může být náročnější než pěstování jiných ovocných stromů, ale s pravidelnou a správnou péčí se můžete těšit na bohatou úrodu chutných mandlí i v některých oblastech u nás.

Odrůdy mandloní

‘Santa Caterina’

Jedná se o samosprašnou odrůdu, jejíž plody dozrávají koncem září. Dobře zvládá i mírné mrazy, hodí se do našich vinařských oblastí, kde bez problémů přezimuje. Vyznačuje se sladkými a velkými plody, kterým předcházejí růžově zbarvené květy. 

‘Zora’

Částečně samosprašná odrůda. Květy se oproti jiným kultivarům objevují dříve a mají bílou barvu. Plody jsou eliptické, úzké, středně velké, jejich sklizeň je bohatá. U nás se jí dobře daří ve vinařských oblastech a prakticky všude, kde plodí a prospívají broskvoně. Jedná se o kultivar odolný vůči houbových chorobám. 

'Nonpareil' 

Jedná se o jednu z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších odrůd mandloní na světě. Pochází z USA a je známá pro své velké, široké a ploché plody s tenkou slupkou. Tato odrůda je velmi oblíbená díky své vysoké produktivitě, skvělé chuti a univerzálnosti - mandle z odrůdy 'Nonpareil' se používají jak pro přímou konzumaci, tak pro výrobu mandlového mléka, marcipánu nebo mandlových lupínků. 

'Carmel' 

Tato odrůda pochází také z Kalifornie a je oblíbená zejména pro svou vysokou odolnost vůči chorobám a škůdcům. Plody jsou středně velké, oválného tvaru a s mírně tvrdší slupkou než u odrůdy 'Nonpareil'. 'Carmel' se často pěstuje jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní a je vhodný pro průmyslové zpracování, například na mandle pražené nebo solené. 

'Marcona' 

Jedná se o tradiční španělskou odrůdu, která je známá pro své velké, kulaté a masité plody s jemnou chutí. 'Marcona' je často považována za "královnu" mezi mandlemi a je oblíbená zejména ve Španělsku, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou turron (mandlový nugát) nebo polvorones (mandlové sušenky). 

'Ferragnes' 

Tato odrůda pochází z Francie a je oblíbená pro svou vysokou odolnost vůči mrazu a suchu. Plody jsou středně velké, podlouhlého tvaru a s tvrdší slupkou. 'Ferragnes' je vhodný pro pěstování ve středoevropských podmínkách a je často používán jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní. 

'Tuono' 

Jedná se o italskou odrůdu, která je známá pro své velké, podlouhlé plody s tenkou slupkou a výraznou chutí. 'Tuono' je oblíbený zejména v Itálii, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou amaretti (mandlové sušenky) nebo cantucci (mandlové piškoty).

Hledáte zajímavý doplněk do vinice či zahrady v teplejších a nižších oblastech? Mandle jsou skvělou volbou - odolné a kvalitní odrůdy mandloní najdete také v našem e-shopu

Mrazuvzdorná mandloň

Některé odrůdy mandloně jsou odolnější vůči mrazu a lze je pěstovat i v chladnějších podmínkách. Při výběru odrůdy vždy zohledníme oblast, ve které stromy vysazujeme. Většina “mrazuvzdorných” odrůd snese teploty jen kolem -5 °C. Při dlouhodobějších mrazech se mohou poškodit i tyto kultivary. K pěstování v našich podnebních podmínkách se hodí například odrůda “All in One”. I tak se však doporučuje mandloně vysazovat spíše do vinařských oblastí. 

Pěstování mandloní

Vhodné stanoviště pro pěstování mandloní je slunné a chráněné místo s dobře propustnou, hlinito-písčitou půdou. Mandloně preferují neutrální až mírně zásaditou půdu s pH 6,5-7,5. Před výsadbou je vhodné provést základní hnojení kompostem nebo zahradním hnojem.

Mandloně potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Je důležité udržovat půdu vlhkou, ale nikdy nepřemokřenou, aby nedošlo k uhnívání kořenů. V období vegetace je vhodné zálivku kombinovat s hnojením, například pomocí tekutých hnojiv na bázi draslíku a fosforu.

Hnojení mandloní by mělo probíhat pravidelně od jara do podzimu. Na jaře je vhodné použít hnojivo s vyšším obsahem dusíku, který podporuje růst listů a větví. V průběhu vegetace je potřeba přihnojovat hnojivy s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporují kvetení a plodnost.

Mandloně jsou náchylné k některým chorobám a škůdcům, jako je monilióza, klystnatka třešňová nebo mšice. Pro prevenci je důležité udržovat čistotu okolí stromu, pravidelně odstraňovat opadané listy a plody.

Pěstování mandloně má však i své nevýhody. Stromy potřebují hodně vody, což může být problém v oblastech s omezenými zdroji. Paradoxně právě v takových oblastech se pěstuje nejvíce mandloní na světě, příkladem může být třeba Kalifornie. 

Řez mandloní

Pravidelný řez je důležitý pro udržení zdravého růstu stromu, kompaktní vzhled a pro dosažení co největší úrody. Řez by měl být prováděn v období klidu růstu, tedy v zimním období.

A jak stříhat mandloň? Při řezu je důležité odstranit překrývající se větve, aby byl strom dobře prosvětlený. Odstraňte také poškozené, nemocné větve a staré neplodící větve, aby se podpořil růst nových plodných větví.

Kdy stříhat mandloň

Jak již bylo zmíněno, řez mandloně by měl probíhat v období klidu růstu, tedy v zimním období. Ideální doba pro řez je od prosince do února, kdy strom ztrácí listy a je možné lépe vidět jednotlivé větve.

Plod mandloně

Plody mandloně, známé jako mandle, jsou oblíbené po celém světě díky své výživné hodnotě a širokému využití v kuchyni. Mandle se skládají z jedlého semene obklopeného tvrdým oříškem a zelenou dužinou.

Mandle jsou bohaté na vitamíny, minerály a antioxidanty. Obsahují vysoké množství vitamínu E, který podporuje zdraví kůže a vlasů, a vitamínu B2, který pomáhá udržovat energii v těle. Dále obsahují minerály jako hořčík, vápník, fosfor a draslík. Mandle jsou také dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny.

V kuchyni se mandle používají v celé řadě pokrmů a receptů. Můžeme je jíst syrové nebo pražené, přidávat je do müsli, jogurtu či salátů. Mandle se také zpracovávají na mandlovou mouku, která je bezlepkovou alternativou k pšeničné mouce a je vhodná pro osoby trpící celiakií. Mandlové mléko je rostlinnou náhradou kravského mléka a je oblíbené mezi vegany a lidmi s intolerancí laktózy.

Mandle mají také své místo v kosmetice, kde se z nich získává mandlový olej. Tento olej je bohatý na vitamín E a má hydratační a regenerační účinky na pokožku. Je vhodný pro citlivou pokožku a často se používá jako základ pro masážní oleje.

Nevýhodou je, že ořechy obsahují amygdalin (ten je hlavně v takzvaných mandlích hořkých), který se v těle přeměňuje na kyanid. Konzumace velkého množství syrových mandlí může být proto nebezpečná, avšak pražením se tento jed odstraňuje.

Květ mandloně

Mandloň je mimo jiné známá také svými nádhernými bílými nebo růžovými květy, které se objevují na jaře. Květy nejenže dodávají stromu krásný vzhled, ale kvetoucí mandloň také láká různé opylovače od včel, přes čmeláky až po motýly.

TIP: Doplňte si zahradu některým z méně tradičních druhů ovoce. Zvolte například kdouloň, muchovník nebo mišpuli. Rady, jak pěstovat mišpuli, najdete v našem předchozím článku.

Miřík celer (Apium graveolens) je rostlina z čeledi miříkovitých, která se pěstuje zejména jako kořenová, ale i listová zelenina. Původ celeru není přesně známý, protože o jeho využití se zmiňují již ty nejstarší texty ze starověkého Egypta. Ve středověku byl již celer důležitou zemědělskou plodinou, která nechyběla v žádné polévce ani omáčce.

Celer obsahuje celou řadu živin, od vitamínu B, přes silice, glycidy, bílkoviny, až po minerální látky jako je hořčík, vápník či draslík. Díky tomu se také využíval (a dodnes využívá) v lidovém léčitelství.

Pěstování celeru na zahradě vyžaduje nejen dostatek místa, úrodnou půdu a slunečné stanoviště, ale také poměrně dost péče. Jak se o tuto zeleninu správně starat se dozvíte v následujících řádcích.

Jak pěstovat celer

Pěstování celeru není náročné, avšak vyžaduje trpělivost a péči. Celer potřebuje dostatek vláhy, tepla a živin, jen tak bulvy dobře porostou a budou. Vody se opravdu nebojte, celer zvládne i podmáčenou půdu, zahradníci říkají, že ji dokonce vyžaduje. Pro pěstování zvolte slunné místo.

Důležitá je také péče o rostliny během vegetace. Záhon pravidelně zbavujeme plevele a okopáváme, abychom rozbili půdní škraloup a dostali do země vzduch. Vršky bulev by měly být stále odhalené, někdy se také odlamují staré listy a odstraňují horní kořeny. 

Druhy celeru

Existují dva základní druhy celeru - celer řapíkatý a celer bulvový. 

Celer řapíkatý se pěstuje pro své chutné řapíky, které se v kuchyni využívají zejména jako čerstvá zelenina. Někdy se konzumují i s mladými listy.

Celer bulvový se pěstuje pro podzemní hlízy neboli bulvy, jedná se o důležitou zemědělskou plodinu. Bulvy jsou dobře skladovatelné a obsahují množství vitamínů a minerálních látek. 

Hnojení celeru

Celer potřebuje dostatek živin, proto je vhodné hnojit organickým hnojivem, bylinnou jíchou nebo zralým kompostem. Hnojení by mělo probíhat pravidelně, ideálně každých 14 dní. Důležité je zejména doplnění boru a hořčíku, čímž lze mimo jiné předcházet také praskání bulev nebo napadení některými chorobami.

Uskladnění celeru

Celer lze skladovat několik měsíců v chladném a vlhkém prostředí. Řapíkatý celer můžete uskladnit ve sklenici s vodou nebo zabalený v igelitovém sáčku v lednici. Celer bulvový lze uskladnit v písku nebo rašelině v chladném sklepě.

Předpěstování celeru

Celer se nejlépe předpěstuje v nádobách uvnitř domu nebo ve vytápěném skleníku. 

Kdy vysévat celer? S předpěstováním začínáme již koncem února až začátkem března, později vysazujeme již předpěstované sazenice ze zahradnictví, vzhledem k dlouhému vegetačnímu období by nám bulvy dostatečně nevyrostly. 

Semínka zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost a teplotu okolo 20°C. Pěstování celeru ze semínka je poměrně zdlouhavé, na první lístky si počkáte i čtyři týdny.

Chcete-li se pustit do výsevu i vy, kvalitní semínka celeru najdete v našem e-shopu

Výsev celeru

Semena celeru jsou velmi drobná, proto je vhodné je vysévat do řad v sadbovačích, ze kterých je později přepikýrujeme. Semena zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost, ideálně pomocí rozprašovače, abychom minimalizovali jejich vyplavení. K vyklíčení musíme udržovat teplotu okolo 20°C. Semena nevyséváme přímo do záhonu, pokud se nejedná o záhon ve vytápěném skleníku, nevyklíčila by. 

Sázení celeru

Návody, jak sázet celer, se někdy liší - někteří zahradníci doporučují spon 30x30 centimetrů, jiní jsou zastánci většího prostoru. Obecně platí, že třiceticentimetrové rozestupy jsou minimum. 

Celer sázíme ven na záhon po odkvětu třešní, kdy už nehrozí mrazíky. Při sázení je důležité nezakrýt příliš hluboko kořenový krček, aby nedošlo k hnilobě. Krček obvykle udržujeme odkrytý po celou dobu pěstování.

Jak vypěstovat velký celer

Pro vypěstování co největších bulev stačí dodržet pár pravidel. Tím prvním je dostatek živin - půda by měla být ještě před vysazením rostlin dobře vyživená kompostem. během vegetace přidáváme bylinnou jíchu a Cererit, důležitý je bor a hořčík. 

Nezbytný je dostatek vody, bez ní budou bulvy malé, dužina nebude správně šťavnatá a hlízy mohou navíc praskat. Abychom podpořili tok živin do bulvy, odstraňujeme staré a suché listy. Vhodné je také odstraňovat zeminu z horní části hlízy a udržovat záhon bez plevele, který může celeru drahocenné živiny odebírat.

TIP: Celer máte již předpěstovaný nebo jste jeho výsev letos nestihli včas? Využijte volného místa v záhonech pro další druhy kořenové zeleniny. Kdy sázet mrkev nebo petržel se dozvíte v našich předchozích článcích.

Kaštanovník setý, latinsky jako Castanea sativa Mill, jinými názvy též kaštanovník jedlý nebo jen jedlý kaštan, je opadavý strom z čeledi bukovitých. Strom se nejčastěji pěstuje pro jeho plody - kaštany. Ty jsou jedlé a velmi výživné, mají vyšší energetickou hodnotu než brambory.

Jedlý kaštan si můžete vypěstovat také na své zahradě, v následujících řádcích vám poradíme, co tato rostlina potřebuje.

Druhy kaštanů 

Jedlý kaštan

V našem článku se budeme věnovat tomuto druhu - tedy kaštanovníku jedlému, jehož plody lze využít v kuchyni. Jedlý kaštan je strom dorůstající se výšky až 25 metrů. Koruna má vejčitý tvar, borka je mírně našedlá a kmen může být tlustý i dva metry. Těchto rozměrů stromy dosáhnou během svého velmi dlouhého života, některé žijící exempláře jsou staré i více než 500 let. 

Listy jsou elipsovité, s drobnými zoubky na okrajích, uspořádané střídavě po třech až pěti listech. Květy se objevují během května. Jedlý kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavními květy, řadí se mezi cizosprašné druhy. Pokud tedy chcete sklízet plody, je vhodné do zahrady umístit více sazenic. 

Plodem kaštanovníku je nažka - jednotlivá semena jsou po dvou až třech uspořádána v pichlavém dužnatém obalu. Po dozrání semen obal praská a vypadávají zralá semena, kterým říkáme jedlé kaštany. 

Výsadbu kaštanu do zahrady pečlivě zvažte a ujistěte se, že žádný člen vaší domácnosti netrpí alergií na pyly, protože kaštanovník je velmi silným alergenem.

Pěstování jedlého kaštanu

Jak pěstovat jedlý kaštan? Vyberte místo, kde bude mít strom dostatek prostoru. Dobře se mu daří na slunci i v polostínu. Nezapomeňte, že se jedná o poměrně vzrostlé stromy, které potřebují dostatek prostoru. Kaštanovník se hodí spíše do větších zahrad, sadů nebo parků.

Strom zaléváme jen v prvních letech po výsadbě, a to hlavně v období sucha. Kaštan dobře snáší sucho, správně zakořeněné stromky již zalévat nemusíme.

Kaštanovníkům se dobře daří v teplejších a vinařských oblastech, kde bohatě plodí. S plody můžeme při množení semeny počítat nejdříve za 20 let, zakoupíte-li si dobře vzrostlou sazenici, dočkáte se podstatně dříve.

Láká vás vypěstovat si vlastní chutné kaštany na své zahradě? Sazenice jedlého kaštanu najdete také v našem e-shopu

Koňský kaštan

Jírovec maďal, jiným názvem také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) má sice podobný lidový název jako kaštanovník, příbuzné však rostliny nejsou. Jírovec řadíme do čeledi mýdelníkovitých. Jeho plody jedlé nejsou. Využívá se jako okrasný strom a v nábytkářství. Kromě toho je jírovec maďal důležitou rostlinou pro včelaře i pro lidovou a moderní medicínu. Látky získávané ze semen, listů a dalších částí stromu se využívají k výrobě mastí a dalších léčiv. 

Červený kaštan

Ani jírovec pleťový (Aesculus x carnea) neboli jírovec červený není s naším kaštanovníkem jedlým blízce příbuzný. Tento druh řadíme opět do čeledi mýdelníkovitých. Oproti jírovci maďalu má sytě růžové až červené květy. Je také nižší a setkáme se s ním méně často. Pěstuje se jako okrasná rostlina v parcích. 

Tahitský kaštan

Inocarpus, lidově zvaný jako tahitský kaštan, patří do čeledi bobovitých. Je to tropická rostlina, se kterou se u nás běžně nesetkáme. Plody inokarpu jsou jedlé a například na tichomořských ostrovech se jedná o důležitou zemědělskou plodinu. 

Jak zasadit kaštan

Kaštan vysazujeme stejně jako většinu stromů. Jáma musí být dostatečně hluboká, abychom do ní mohli umístit celý kořenový bal. Ještě před usazením stromu dno jámy propícháme například vidlemi, kořeny budou snadněji prorůstat. Dno můžeme vysypat také kompostem, který mladý stromek hezky vyživí. 

Kdy zasadit kaštan? K výsadbě předpěstovaných sazenic můžeme přistoupit na jaře i na podzim. Pokud bychom se rozhodli pro pěstování ze semen, vyséváme je na jaře. 

Kvetoucí kaštan

Květy se objevují od května do června. Jedná se v podstatě o jehnědy, vypadají zcela jinak než květy jírovců, se kterými si lidé kaštanovníky často zaměňují. Květy tohoto stromu jsou nenápadné, drobné, nazelenalé barvy.

Kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavnými, cizosprašnými květy. Pokud nechcete strom pěstovat jen jako okrasný, ale rádi byste se dočkali také sklizně, vysaďte minimálně dva stromy blízko sebe. Nebo je vhodné zakoupit roubovanou sazenicu s 2 odrůdami na jednem stromě, pro opylování. Na trhu se objevují také samosprašné kultivary. Postačí tak vysadit do zahrady jeden stromek. 

Jedlý kaštan řez

Kaštanovník řez nepotřebuje, nicméně při pěstování pro plody v zahradách je žádoucí pravidelné odstraňování starých větví i tvarování koruny, kterou se snažíme udržet co nejvíce kompaktní. K řezu sazenic přistupujeme až třetím rokem po výsadbě, kdy výhony zkrátíme asi o 10 centimetrů.

V dalším roce, kdy má již strom minimálně 4 silné výhony, zkracujeme o ⅓ jejich délky. Tyto kroky jsou důležité pro správné utvoření koruny.

V pozdějších letech již strom řežeme minimálně. Odstraňujeme suché nebo neplodící větve, boční výhony, které narušují vzhled koruny a podobně. Každý řez je nutné ošetřit štěpařským voskem. 

Jak poznat jedlý kaštan

Prvním znakem, který nám při rozpoznávání napoví, je obal semen. U jedlého kaštanu je hustě pokrytý tenkými štětinami. Plody jírovce jsou naopak uloženy v dužnatějším obale s menšími “hroty”, který má zelenou barvu.

Uvnitř obalu jsou v případě jedlého kaštanu dvě, tři, klidně i čtyři semena zploštělého tvaru, která jsou na jedné straně mírně špičatá. U koňského kaštanu najdeme v dužnatém obale jedno, nanejvýš dvě kulatá semena. 

Další znakem je pak samotný strom, konkrétně jeho listy. U koňského kaštanu neboli jírovce jsou listy typicky dlanitě složené po pěti až devíti listech. U kaštanovníku vyrůstá několik elipsovitých listů na konci každé větvičky.

TIP: Dalším užitečným stromem do zahrady je například ořešák královský. Jeho plody jsou velmi zdravé a vzrostlý strom navíc poskytne stín v horkých letních dnech. O pěstování ořechu se více dozvíte v našem předchozím článku.

Zelí, odborně jako brukev zelná (Brassica oleracea) je košťálová zelenina z čeledi brukvovitých. Pod tímto druhem najdeme hned několik poddruhů. Klasické hlávkové zelí je totiž botanicky blízce příbuzné také s kedlubnou, kapustou, růžičkovou kapustou a podobně. Ve skutečnosti se však tyto “odrůdy” liší snad úplně ve všem, od vzhledu, přes chuť až po konečné využití.

V následujících řádcích se budeme věnovat především zelí hlávkovému, jeho kultivarům a přiblížíme si, jak pěstovat zelí, kdy ho vysadit, jak sklízet zelí nebo jak pěstovat zelí v květináči.

Pěstování zelí

Stanoviště - místo pro pěstování zelí by mělo být prosluněné a teplé.

Zálivka - zelí spotřebuje poměrně dost vody. Záhon tedy musíme pravidelně a vydatně zalévat během celého vegetačního období. Vláhu začneme omezovat až přibližně 3 týdny před sklizní. Pokud bychom v intenzivní zálivce pokračovali i nadále, mohly by hlávky začít praskat či zahnívat.

Hnojení - chcete-li být co nejekologičtější a mít zelí bez zbytečné chemie, bohatě vyživte půdu v záhonu chlévským hnojem, a to ještě před samotným výsevem. Další možností je hnojení ledkovými hnojivy, které aplikujeme ve 2 dávkách - 14 dnů po výsadbě a před tvorbou hlávek.

Množení - zelí množíme výhradně generativně pomocí semen.

Odolnost - jedná se o dvouletou rostlinu, která se pěstuje jako jednoletá. Kvete až v druhém roce, pokud chcete pěstovat zelí pro semena, je nutné využít vyhřívaný skleník. Tato rostlina totiž není mrazuvzdorná. 

Druhy zelí

Zelí můžeme rozdělit ještě na několik poddruhů. Tím prvním je zelí hlávkové, o kterém je řeč právě v našem článku. Další variantou může být zelí pekingské nebo zelí čínské. 

Hlávkové zelí je naší klasickou zeleninou, která našla využití v mnoha tradičních českých receptech. Na trhu je tedy poměrně dost různých odrůd, které dělíme podle délky vegetační doby na odrůdy rané, letní, polopozdní a pozdní. 

Rané zelí

Rané odrůdy jsou určené k přímé konzumaci. Nejsou příliš vhodné ke skladování. Patří sem: ‘Unikát F1’, ‘Sláva F1’, ‘Zora’, ‘Juna F1’, ‘Dita’

Letní odrůdy

Ani letní odrůdy nejsou určené ke skladování, ale k okamžité spotřebě po sklizni. Patří sem například: ‘Mars’, ‘Lena F1’, ‘Inter’, ‘Ida F1’

Polopozdní kultivary

Polopozdní odrůdy zelí jsou vhodné ke krouhání, nakládání i zavařování. Patří sem: ‘Pourovo polopozdní’, ‘Kalibos’, ‘Pavlo F1’, ‘Megaton F1’

Zelí pozdní

Pozdní kultivary jsou mimo jiné vhodné také k uskladnění. Patří sem například: ‘Polar’, ‘Zerlina F1’, ‘Holt’, ‘Kamienna’

Zvolte si nejvhodnější odrůdu a vypěstujte si zelí ve svém záhonu. Semena zelí zakoupíte také na našem e-shopu

Výsev zelí

Výsadba zelí záleží hlavně na zvolené odrůdě. Pozdní a polopozdní zelí můžeme přímo vysévat do záhonu, zatímco rané a letní odrůdy pěstujeme ze sadby předpěstované ve skleníku. Sazenice si předpěstováváme již od února, přičemž do záhonu je přemístíme koncem března. Optimální spon pro výsadbu je 50x30 centimetrů, v případě letních odrůd, které mají zpravidla větší hlávky, vysazujeme do sponu 50x50 centimetrů.

Polopozdní a pozdní druhy se vyznačují ještě většími hlávkami, a tak je pro ně optimální umístění ve sponu 60x60 centimetrů. Vysazovat můžeme buďto sazenice, nebo vyséváme semena v daném sponu přímo do země. Také čas výsadby se liší, tyto druhy vysazujeme do záhonů od června. 

Sklizeň zelí

Také doba sklizně závisí na tom, který druh zelí jste při výsadbě zvolili. U raných odrůd můžeme první hlávky začít sklízet již na konci dubna, většinou však v průběhu května. Letní zelí pak sklízíme od července do srpna. 

A kdy sklízet zelí u zbylých kultivaru? Polopozdní odrůdy zůstávají vzhledem k době výsadby v záhonech o něco déle. Hlávky obvykle sklízíme od září, u velmi pozdních odrůd můžeme sbírat zeleninu ze záhonu až v listopadu. 

Pěstování zelí v květináči

Zelí nemusíme vysazovat pouze do klasického záhonu. Využít můžeme také různé typy nádob. Mezi zahrádkáři je velmi oblíbené pěstování zelí v přepravkách. Hlávka totiž potřebuje prostor 60x30 centimetrů, na což jsou plastové či dřevěné přepravky ideální. Před samotnou výsadbou dáme na dno drenážní vrstvu - pokud nádoba nemá na dně žádný otvor, je důležité do něj pár drobných děr udělat. Následně květináče či přepravky naplníme kvalitním zahradním substrátem smíchaným s hnojem či kompostem, doprostřed umístíme sazenici a na plném slunci necháme hlávky dozrát.

TIP: Jednou z nejoblíbenějších plodin v českých zahradách jsou rajčata. Ta se hodí do záhonu klidně právě vedle zelí. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku.

Hrách setý, latinsky Pisum sativum, je velmi významná hospodářská plodina. Řadíme jej mezi luštěniny - lusky skrývají semena, která mají široké využití v potravinářském průmyslu. Ještě zelená se dají využít jako chutná zelenina, po dozrání je třeba semena vařit a dále zpracovávat.

Pěstování hrachu na balkoně, v zahradě, na záhonech či na polích není nijak náročné. V následujících řádcích si přiblížíme, jak pěstovat hrách, jaké podmínky plodina vyžaduje, jaké známe druhy a jak hrách sázet.

Pěstování hrachu

Hrách vyžaduje neutrální pH půdy, optimální je pH 6,5-7. Zemina by měla být kyprá, vzdušná a dobře propustná.

Stanoviště volíme světlé, přímé slunce však může semena i celé rostliny zbytečně vysušovat. Rostliny chráníme před větrem.

Zálivku aplikujeme pravidelně zejména po výsevu, při vzcházení rostlin, při květu a nasazování lusků.

Přihnojování hrachu není nutné. Rostlina si z půdy umí získat poměrně dost živin také díky symbiotickým bakteriím na kořenech.

Pěstování hrachu na zahradě

Sázení hrachu do záhonů v zahradě je nejběžnější způsob pěstování. Má však svá úskalí, přičemž tím největším je, že jej nelze na stejném pozemku, ale ani v jeho větší vzdálenosti, nelze pěstovat dříve než po třech letech. Důvodem jsou patogeny chorob nebo zárodky škůdců, které se mohou v půdě držet.

Před výsevem záhon pečlivě zbavte plevele. Půdu prokypřete a zapracujte kompost. Další hnojení už není během celé vegetační doby potřeba.

Pěstování hrachu v truhlíku

Hrášek lze snadno pěstovat také v truhlíku. Výhodou je nejen to, že ho můžete umístit na balkon, terasu nebo do skleníku, ale hlavně možnost pěstovat plodinu každoročně. Truhlíky naplníme každý rok čerstvým kvalitním substrátem smíchaným s kompostem. Při pěstování postupujeme podobně jako je tomu u pěstování v záhonech - pravidelně zaléváme, nehnojíme a poskytneme rostlinám oporu k popínání.

Do klasického truhlíku se vejdou dvě řady, přičemž mezera mezi nimi je velká asi 5 centimetrů. Stejná vzdálenost by měla být mezi jednotlivými semeny.

Co pěstovat po hrachu

Cyklus střídání plodin je u hrachu dlouhý nejčastěji 3-6 let, na polích pak 4-10 let. Vzhledem k hlízkatým bakteriím na kořenech bobovitých rostlin, mezi které hrách patří, je tato plodina nejlepším zdrojem dusíku pro půdu.

Ta je tedy pro další plodiny dobře připravená a na pozemku se bude dařit například všem druhům listové a košťálové zeleniny, kořenové zelenině, plodové zelenině nebo tykvím. Po hrachu nikdy nevysazujeme další luštěniny.

Druhy hrachu

Hrách setý pravý (Pisum sativum subsp. sativum) - je druh pěstovaný pro plody a semena. Sklízí se v různých fázích zralosti. Zelený hrách slouží jako zelenina, zralá semena se dále zpracovávají - v kuchyni nejčastěji vařením.

Pod tento druh patří další poddruhy: hrách dřeňový, hrách cukrový, hrách kulatosemenný

Hrách setý rolní (Pisum sativum subsp. elatius) - známý pod lidovým názvem “peluška”. Pěstuje se hlavně jako krmení pro hospodářská zvířata, vyrábí se z něj senáže a krmné směsi.

Zasaďte si letos chutný a zdravý hrášek i vy. U nás v e-shopu vyberete z mnoha odrůd hrachu dřeňového i cukrového

Kdy sázet hrách

Termín setí hrachu

Semena hrachu klíčí i při nízkých teplotách. Mezi zahrádkáři se termíny pro výsev hrachu různí. Někteří čekají na konec dubna až začátek května, ovšem v teplejších oblastech můžeme semena vysévat již koncem března.

Letní výsev hrachu

Začátkem léta se často v záhonech uvolní místo po některých plodinách, například po salátech, ředkvičkách a podobně. Volná půda se přímo nabízí pro letní výsev hrachu. Ten provádíme během celého července. Semena klíčí již během pár dnů a do prvních mrazů stihnou rostliny plodit.

Jak sázet hrách

Hrách vyséváme do řádků vzdálených od sebe 12 až 15 centimetrů. Někteří zahradníci sázejí na husto, jiní preferují řidší porost a vzdálenost mezi řádky tak může být i více než 20 centimetrů. Vzdálenost mezi semeny v řádku závisí na druhu a odrůdě, proto je vhodné vždy dodržet doporučení na obalu semen. Optimální hloubka výsevu je 5 centimetrů.

Sklizeň hrachu

Kdy se sklízí hrách? To záleží na mnoha okolnostech jako je termín výsadby, odrůda, stanoviště, počasí i preferovaná zralost. Rané odrůdy sklízíme již 12 týdnů po výsevu, pozdní klidně až koncem léta. Po letní výsadbě můžeme zralé lusky sbírat až koncem podzimu před prvními mrazy.

TIP: Mezi nejoblíbenější zeleninu v našich zahradách patří již po celé roky rajčata. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku. A po přečtení tipů si můžete v našem e-shopu rovnou sazenice rajčat objednat.

Ořešák královský, někdy také jako ořešák vlašský, latinsky Juglans regia, je vysoký opadavý strom z čeledi ořešákovitých. Tvar koruny závisí především na tom, zda se jedná o šlechtěnou odrůdu či divoký ořech, dorůstat se může až 50 metrů na výšku.

Ořešáky mají pro lidi mnoho významů. Asi tím nejdůležitějším jsou jejich plody, tedy ořechy, které obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek. Dále se strom využívá k získávání kvalitního dřeva či jako medonosná a stínící rostlina do zahrady.

Pěstování ořechu

Stanoviště - ořešáky vysazujeme ideálně na plné slunce, případně do mírného polostínu - vždy jako solitéry.

Zemina - vhodná půda je středně těžká, hlinitá až hlinitopísčitá.

Zálivka - substrát by měl být neustále vlhký. Vzrostlý strom si s tím poradí sám, mladý stromek po výsadbě však musíme pravidelně zalévat, aby zapustil kořeny.

Druhy ořechu

Ořešák královský (Juglans regia) - tomuto druhu se primárně věnujeme v našem článku. Jedná se totiž o nejrozšířenější druh u nás. Strom je vysoký, široký a působí majestátním dojmem. Během jara se na větvích objevují samčí a samičí květy, které produkují poměrně hodně nektaru, a tak lákají do své blízkosti opylovače.

Listy ořešáku královského jsou lichozpeřené a složené z 5 až 9 jednotlivých lístků. Ořešák se v zahradách pěstuje zejména pro plody, které se nazývají vlašské ořechy.

Využití najdou také listy, zejména v kosmetickém průmyslu a lidovém léčitelství. Velmi oblíbené je také dřevo ořešáku, které se používá k výrobě nábytku a vyznačuje se vysokou kvalitou a tvrdostí.

Mezi další zástupce tohoto druhu patří například:

ořešák černý (Juglans nigra)

ořešák drobnoplodý (Juglans microcarpa)

ořešák japonský (Juglans ailantifolia)

ořešák mandžuský (Juglans mandshurica)

ořešák popelavý (Juglans cinerea)

Zdravotní benefity ořešáku

Junglon získávaný z ořechů se používá v boji se střevními parazity. Má se za to, že také pomáhá ničit bakterie způsobující zubní kaz. Využívá se také jako účinné projímadlo.

Samotné plody, tedy vlašské ořechy, mají na lidské zdraví velký vliv. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, podporují mozkovou aktivitu, pozitivně ovlivňují zdraví srdce a celého kardiovaskulárního systému, zlepšují celkový metabolismus a podílejí se na správném zažívání. Pravidelnou konzumací vlašských ořechů také podpoříte zdraví kostí, zubů, vlasů a nehtů. Látky obsažené v suchých plodech zlepšují příznaky cukrovky II. typu a podporují zdravý spánek.

Vypěstujte si zdravé a chutné ořechy na vlastní zahradě. Potřebovat k tomu budete pouze vhodné místo a kvalitní sazenici ořešáku. Tu najdete na našem e-shopu

Jak zasadit ořech

Pokud vysazujeme více kusů, dodržujeme rozestupy 14 metrů mezi jednotlivými stromy. Jáma by měla mít velikost ideálně 50x50 centimetrů, nejlépe však 60x70 centimetrů. Pokud jsou zhoršené půdní podmínky, vysteleme jámu na dně ještě kvalitním zahradnickým substrátem smíchaným s kompostem.

Jak vypěstovat ořech z ořechu

Jak vypěstovat ořech z ořechu? Je to poměrně zdlouhavý a náročný proces, který má často nejistý výsledek. Pokud se i přesto chcete do pěstování tímto způsobem pustit, připravte si neoloupané ořechy. Ty namočíme do vody a poté odstraníme dužnatý obal. Následně je nutné udržet ořechy přes zimu v chladu. Ideální je umístit je do mrazáku. Na jaře pak necháme ořechy vyklíčit ve vrstvě zeminy, rašeliny a písku - tento substrát ještě překryjeme mulčem, abychom udrželi optimální vlhkost i teplotu.

Výsadba ořešáku

Nejlepší variantou, jak pěstovat ořech, je zakoupit si již předpěstovanou sazenici. Volit můžete z různých odrůd a velikostí sazenic. Dostupné bývají malé stromky o výšce 50 centimetrů i vzrostlejší kusy o výšce 150 centimetrů.

Výhodou větších sazenic je, že jsou starší a na plody nebudete čekat tak dlouho jako u nejmenších sazenic. Nevýhodou je, že potřebují mnohem větší jámu a výsadba ořešáku je tak fyzicky náročnější.

Kdy zasadit ořech

Ořech vysazujeme na jaře i na podzim. Půda by ještě (nebo už) neměla být zmrzlá. Pokud zvolíme podzimní výsadbu, nezapomínáme mladý stromek alespoň v prvním roce chránit před mrazy. Kořenový systém udržíme v teple mulčováním a korunu můžete obalit netkanou textilií.

Jak rychle roste ořech

Ořešáky rostou poměrně pomalu. Roční příbytky jsou závislé na podmínkách, ve kterých rostlinu pěstujeme. Za nedostatku vody nemusejí na stromku vyrašit nové větve klidně po celý rok. V prvních letech také stromek roste nepravidelně.

Udává se však, že průměrný příbytek při dobré péči je asi 20 centimetrů za rok. Od 10 roku věku se růst ustálí a zrychlí, v tuto chvíli můžeme čekat, že bude strom každým rokem o 50 až 100 centimetrů vyšší, dokud se růst nezastaví na 40 až 50 metrech (u “zakrslých” odrůd je to samozřejmě méně).

Kdy začne plodit ořešák

Ořešáky nejčastěji poprvé plodí 10 až 15 let po výsadbě. Dnes se už však setkáme se odrůdami, které plodí velmi brzy, a to i 4 roky od výsadby.

Prořezání ořechu

Kdy prořezat ořešák? Tyto stromy zpravidla řez příliš nevyžadují. Po výsadbě je vhodné zkrátit výhony, aby se koruna dobře rozvětvila. Během života stromu pak odstraňujeme také nemocné či suché větve, abychom předcházeli napadení nemocemi a škůdci.

U ořešáků je postup při řezání větví trochu jiný než u ostatních stromů. V tomto případě totiž ke zkrácení větví přistupujeme během vegetačního období, nikoliv v zimě nebo v předjaří. Během zimního řezu se totiž rány dobře nezacelí a strom by mohly napadnout choroby.

TIP: Mezi další tradiční ovoce do zahrady patří například meruňky, švestky, hrušky či jablka. Ne všechny druhy však lze pěstovat ve vyšších polohách. Jabloně do chladných oblastí jsou nejlepší volbou. Které odrůdy vybrat vám poradíme v našem předchozím článku.

Kdoule, kdouloň a kdoulovec jsou velmi podobné názvy, které označují odlišné rostliny či jejich části. O těchto rozdílech, ale i o tom, jak na pěstování kdoule a kdouloně se blíže rozepíšeme v následujících řádcích.

Co je kdoule?

Kdoule je plod kdouloně obecné či podlouhlé (Cydonia oblonga). Jedná se o strom či keř dorůstající se výšky pěti až osmi metrů. Kdouloně se dnes pěstují poměrně vzácně, v zahradách a sadech je často nenajdeme, dříve bylo toto ovoce běžnější.

Stromky lze pěstovat také jako okrasné. Mají zajímavý tvar a během jara rozkvétají plnými růžovými květy, které do zahrady lákají opylovače.

Kdoule plod

Kdoule je tedy název pro plody kdouloně. Jedná se o podlouhlou malvici, která připomíná jakéhosi křížence mezi jablkem a hruškou. V lidovém názvosloví se plodům říká také “Venušina jablka”.

Kdoule mají žlutou barvu a výraznou sladkokyselou chuť. Obsahují velké množství vitamínu C i dalších zdraví prospěšných látek.

Kdouloň květ

Květy kdouloně jsou podobné jako u blízce příbuzných stromů z čeledi růžovitých. Jsou pětičetné a mají růžovou barvu. Kdouloně jsou samosprašné. 

Kdoule zpracování

Vzhledem ke kyselé chuti se kdoule nejčastěji tepelně zpracovávají. Kromě chutných marmelád, džemů a zavařenin se z malvic připravuje i želé nebo pálenka. Pokud necháte plody na stromech přejít mrazem, zesládnou a je možné je konzumovat i syrové.

Kdoule pěstování

Pěstování kdouloně je snadné, jedná se o nenáročné stromky či keře, u kterých je potřeba dodržet jistá pravidla zejména při výsadbě.

Stanoviště - kdouloním se daří v úrodní hlinité půdě, která si udržuje optimální vlhkost. Vhodné je slunné stanoviště, nevadí ani polostín.

Závlaha - po vysazení mladého stromku je důležité jej pravidelně a dostatečně zalévat ihned po vysazení i v celém následujícím roce. Mladým stromkům s nedostatečně rozvinutým kořenovým systémem doplňujeme vodu i v dalších letech, zejména při extrémně suchém počasí.

Výživa - pokud zvolíme správné stanoviště s kvalitní hlinitou půdou, není třeba stromy dále přihnojovat. Vhodné však je před výsadbou vystlat dno jámy kompostem.

Kdoule strom

Aby vznikl z rostliny klasický strom s mohutnějším kmenem, je třeba ji k tomu od začátku směrovat. U sazenic se ponechává pouze terminální výhon, který se nahoře seřízne, aby se začal rozvětvovat. Zbylé výhony úplně zkrátíme. Kmen kdouloní je silný asi jako u jabloní či hrušní a nepříliš vysoký. Výrazná je spíše koruna, která se rozrůstá až pět metrů do šířky.

Kdoule keř

Pokud necháme kdouloň růst bez počátečního tvarování, vyroste z ní vysoký, bohatě větvený keř. Ten je vhodné tvarovat, výrazně to ulehčí sklizeň plodů. Co se týče řezu, na konkrétních “pravidlech” se neshodnou ani odborníci. Někteří pěstitelé preferují radikální řez a větve keřů (či stromů) seřezávají až o polovinu každý rok. Jiný preferují pouze řez výchovný, a pěstitelé, kteří chtějí kdouloně jako keř, neprořezávají až do prvních plodů.

Kdouloň odrůdy

‘Vranja’ - má plody větší, spíše hruškovitého tvaru

‘Ronda’ - plody jsou souměrně kulaté a připomínají více jablka, mají žlutou barvu

‘Leskovač’ - plody jsou spíše nazelenalé, kulaté

‘Portugal’ - tvar je nepravidelný, mírně podlouhlý, barva plodů žlutá

‘Pinterowa’ - hruškovitý tvar, plody jsou velké a žluté

Toto neobvyklé ovoce se bude skvěle vyjímat na prosluněném místě ve vaší zahradě. Vyberte si některou z odrůd na našem e-shopu a vypěstujte si vlastní chutné a zdravé kdoule

Co je to kdoulovec?

I když je název rostliny velmi podobný, jedná se o dva zcela odlišné druhy. Kdoulovec, latinsky Chaenomeles, je okrasný keř, který často najdeme v parcích, ve městech či v okrasných zahradách.

Mezi nejoblíbenější druhy tohoto rodu patří například kdoulovec japonský se svými výrazně růžovými až červenými květy.

Po odkvětu kdoulovec tvoří plody - malé malvice podobné plodům kdouloní.

Kdoulovec pěstování

S pěstováním je to obdobné jako u kdouloní. Také kdoulovce potřebují slunná stanoviště, dobře propustné hlinité půdy a dostatek vláhy zejména po výsadbě.

Kdoulovec však během života dobře snáší sucho, takže v dalších letech již není zálivka nutná, s vodou keř zvládne hospodařit sám. Kdoulovce se nejčastěji pěstují jako solitéry či v keřových výsadbách, zřídka se stávají součástí kvetoucích živých plotů.

Kdoulovec plody

Plody kdoulovce jsou podobné kdoulím (plodům kdouloní). Jsou však menší a méně chutné. Pokud bychom chtěli plody kdoulovce jíst, je třeba je před konzumací tepelně zpracovat.

TIP: Pokud hledáte další zajímavé rostliny do zahrady, které vás potěší chutnými a velmi zdravými plody, vyzkoušejte například fíky. Jak úspěšně pěstovat fíkovník vám poradíme v našem předchozím článku.

Malinojahoda, jinými názvy také jahodomalina či ostružiník jahodnatý (lat. Rubus illecebrosus) je druhem z čeledi růžovitých. Jedná se o křížence jahody a maliny pocházejícího z Japonska. Místo si však našel i v našich zahradách.

Podle názvu i vzhledu by se mohlo zdát, že jde o hybridní šlechtěnou rostlinu, opak je však pravdou - malinojahoda je samostatným druhem.

Jak vypadá malinojahoda?

Kříženec jahody a maliny je zajímavý nejen svým vzhledem, ale také strukturou plodů. Ty na první pohled vypadají jako jahody, ovšem na omak připomínají spíše malinu.
Plody rostou na hustém keři, který se dorůstá výšky až dva metry. Listy jsou drobnější, sytě zelené a svým tvarem připomínají list jahodníku. Narozdíl od něj má však jahodomalina na listech ještě drobné chmýří a nepatrné trny.

Od května do června se na keři objevují drobné květy bílé barvy, s typickým pětičetným uspořádáním. Během července okvětní lístky opadají a na místě květů narůstají kulovité plody, jenž se červenají v průběhu srpna. Co se týče chuti, malinojahody jsou sladké až mírně kyselé.

Pokud chcete chutné a zajímavé plody této rostliny vyzkoušet i vy, vysaďte si ji do zahrady. Sazenice malinojahody najdete také v našem e-shopu

Malinojahodník pěstování

Ostružiník jahodnatý je odolná a nenáročná rostlina, která si poradí téměř v každé zahradě.  Stejně jako každý druh však má své preference - pokud malinojahodě nabídnete optimální podmínky pro růst, dočkáte se větší i chutnější sklizně.

Jedná se o víceletou rostlinu, která se pěstuje na způsob bylin. Před zimou tedy nadzemní část uschne a odumírá, přičemž kořeny pod povrchem půdy přežijí mrazy bez úhony. Na jaře z nich začnou opět vyrůstat nové výhony.

Stanoviště a podmínky

Malinojahodník preferuje spíše slunná stanoviště. Pod paprsky se plody lépe vybarví a mají sladší chuť. Také květů bývá na přímém slunci větší počet. Keř se však spokojí i s polostínem.

Půda by měla být především dobře propustná a stále mírně vlhká. Rostlina nemá příliš v lásce přemokření. Před další zálivkou tedy necháváme okolní substrát částečně vyschnout. Na konkrétní typ půdy si jahodomaliník nepotrpí, vysadit jej můžete do lehkých i těžších půd.

Požadavky na vláhu a živiny

Jak už jsme si uvedli výše, malinojahoda potřebuje dostatek vláhy bez přemokření. Vydatnou zálivku aplikujeme zejména po vysazení nových sazenic a v letních měsících, kdy půda vysychá velmi rychle.

Rostlinu hnojíme průběžně, během celého vegetačního období. Ideální jsou organická hnojiva aplikovaná se zálivkou, případně kvalitní kompost.

Výsadba jahodomaliny

Keř pěstujeme jako solitér kdekoliv v zahradě, případně v nádobách. Pro novou sazenici vyhloubíme dostatečně prostornou jámu, na jejíž dno můžeme přidat ještě kompost. Následně umístíme sazenici včetně kořenového balu, přihrneme zeminou a dobře utlačíme. K výsadbě sazenic přistupujeme nejčastěji na jaře, aby keřík stihl dobře zakořenit, nicméně malinojahodník je odolný vůči mrazům až do -34°C, podzimní výsadbu tedy (za předpokladu dodržení termínu a ochrany kořenového systému mulčem) bez úhony zvládne.

Pěstování malinojahody v květináči

Přesto, že se keř dorůstá až dvou metrů, jej lze pěstovat také v květináči. V tomto případě je celkový habitus rostliny kompaktnější a skvěle tak doladí balkon i terasu. Pro sazenici však vyberte dostatečně velkou nádobu. Tu naplníme klasickým zahradním substrátem obohaceným o zralý kompost. Jahodomalinu v květináči nezapomeňte pravidelně zalévat, obvykle potřebuje více vláhy než keře vysazené přímo do půdy.

TIP: Hitem poslední doby jsou kromě malinojahody také popínavé jahody, které slibují vytvoření živé stěny plné červených plodů. Jak to je ve skutečnosti s popínavými jahodami? Skutečně jimi lze nahradit například vinnou révu? Odpovědi najdete v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.