Okrasná zahrada

Zahrada v říjnu má své kouzlo. Během babího léta patří mezi ty nejkrásnější. Vyniká trvalkami, které běžně během roku nekvetou. Pokud jste zvolili správné druhy a kultivary, překvapí Vás i na podzim. Vynikají podzimní astry  - vysoké, nízké i převislé, vřesy a vřesovce, rozchodníky. Stále dokvétají poslední letničky, motýlí šeřík a okrasné kapusty.

Podzimní zahrada

Samozřejmě typicky podzimním květem je chryzantéma. Jsou zajímavé svou vůní, barvou i velikostí květů. Bohužel první intenzivní mrazy je umí poškodit a květy zhnědnou. Pokud si jejich krásu chcete zachovat co nejdéle, musíte si dát práci s přikrýváním porostů. Postačí Vám na to bílá textilie. Ty v nádobách umístěte co nejblíže ke stěně nebo pod střechu. Částečně je ochráníte a budou déle kvést.

V tomto období je vhodný čas na výsadbu ovocných stromů a keřů, zakládání trvalkových a smíšených záhonů a také zakládání živých plotů z jehličnanů a opadavých keřů. Listnaté dřeviny by měly být již bez listů. Samozřejmě, pokud počasí dovolí, budete mít na to čas ještě v listopadu.

Dalšími kráskami záhonů jsou právě okrasné trávy, na které jste čekali až do tohoto období. Nyní jsou nejkrásnější. Kvetou a husté květenství se jemně pohupují ve větru. Nastříhejte si pár do venkovních aranžmá. Koncem měsíce je můžete už připravit na zimu svázáním do snopů. Okrasné trávy se stříhají až na jaře. Svázáním je ochráníte před vymrznutím, přebytečnou vlhkostí i vyhnitím.

V podzimních záhonech vyniknou okrasné trávy a nádherně zbarvené okrasné keře

Dekorativní jsou i okrasné keře, kterým se právě vybarvují listy i plody. Na některých si pochutnají ptáci, některé Vás potěší  v různých aranžmá.

Trávník posekejte na vyšší, už ho nehnojte a vyhrabejte spadané listí ze stromů. Pokud jste nestihli jarní vertikutaci, začátek měsíce je posledním vhodným termínem, kdy je vhodné hustý trávník prořezat a provzdušnit. Na jaře bude opět svěží a zelený.

Co dělat v zahradě v říjnu

V okrasné zahradě je asi nejvíce práce, pokud jste se rozhodli založit nový trvalkový nebo dřevitý záhon, zda vysadit živý plot. Kromě toho některé rostliny vyžadují přistřižení, odstranění odkvetlých květenství nebo zazimování. Nezapomeňte vybrat z půdy letní cibule a hlízy, které zimu u nás v půdě nepřežijí. Zde je několik dalších tipů a rad, které určitě v zahradě využijete.

- Vysazujte jarní cibuloviny (tulipány, narcisy, hyacinty, šafrán a jiné cibuloviny)

- Dokončete výsadbu dvouletek

- Keřové růže nakopcujte, odřízněte odkvetlé květenství, poškozené a polámané výhonky

- Pravidelně zavlažujte stálezelené listnáče a jehličnany

- Vysazujte zejména opadavé dřeviny a živé ploty z opadavých druhů

- Z trávníku vyhrabejte listí a naposled posekejte navysoko

- Už nehnojte

- Včas vypusťte vodu z nádob na zalévání a uložte hadice

- Likvidujte letničky v nádobách a nádoby vyčistěte a uložte

- Zazimujte rostliny na terasách a balkonech

- Podle potřeby je seřízněte a zkontrolujte jejich zdravotní stav

- Uložte všechny rostliny do bytu, domu, které jste ještě ponechali na chráněných místech venku

- Trvalky pěstované v nádobách a odolné mrazem připravte na přezimování venku, dobře je zavlažte, obalte nádoby do pytloviny, juty nebo obložte slámou, bublinkovou fólií

- Kvetoucí chryzantémy pěstované v nádobách před mrazy skryjte, nebo umístěte co nejblíže ke stěně

- Chryzantémy pěstované na záhonech přikryjte bílou textilií, déle si tak ponechají svěží a barevné květy

- Jiřiny, které ještě v září kvetly, můžete vybrat z půdy, až když jejich listy spálí mráz

- Vyčistěte všechny vodní plochy od napadaného listí, můžete je přikrýt i fólií, dokud všechno listí kolem neopadá

- Na trvalkové záhony a k dřevinám přisypte vrstvu kompostu

- Okrasné trávy koncem měsíce svažte na více místech, nestříhejte je, zajistíte jim vhodné přezimování a nenamrznou

- Koncem měsíce na zahradu umístíte krmítka pro ptáky

- Posbírejte ze záhonů keramické plastiky a jiné dekorační materiály, které by mohly poškodit silné mrazy a sníh

- Choulostivé druhy nakopcujte, přikrývejte pilinami, kůrou nebo listy

- Vyčistěte všechny záhony trvalek od suchých květenství, odstraňte všechny letničky

- Některé květenství na záhoně můžete ponechat pro podzimní a později zimní efekt, budou i potravou pro ptactvo

- Dřevo, které plánujete na vybudování altánku nebo pergoly třeba vhodně uskladnit, přikrýt nebo přemístit do dílen, či pod střechu

V ovocné zahradě v říjnu je vhodný čas na výsadbu ovocných stromů, keřů i méně známého ovoce. Vyberte si vhodné období, dobrou obuv a náladu. Pokud zakládáte menší nebo větší ovocný sad, vysazujte dřeviny podle předem vypracovaného plánu výsadby. Nemusíte už bezhlavě pochodovat po zahradě se stromečkem v ruce a s myšlenkou, kam ho vysadit. Dodržujte spon a jeho výšku a šířku koruny v dospělosti. Mimo jiné:

- Ukončete sklizeň zimních jablek a hrušek

- Zdravé nepoškozené plody uložte, ostatní využijte pro rychlou konzumaci nebo zpracování

- Spadané plody posbírejte

- Poškozené plody, napadené a nemocné zlikvidujte, aby nebyly zdrojem nákazy

- V druhé polovině října, po opadu listů, vysazujte nové ovocné stromky a keře

- Před samotnou výsadbou upravte kořen

- Korunka už od prodejců bývá většinou upravena řezem

- Dřeviny prostokořenné namáčejte na 6 - 12 hod do vody

- Intenzivně zavlažujte nově vysázené stromy

- Zabezpečte ochranu stromem pomocí pletiva, kolíky vůči vyvrácení

Také v zeleninové zahradě budete pomalu finišovat. Na záhonech je poslední zelenina, která čeká na uskladnění. Pak už jen stačí půdu překopat, odplevelit a vysadit na správné místo podzimní sadbu česneku. Připravená půda a záhony si odpočinou, aby na jaře, bylo políčko opět připravené na výsevy a výsadbu.

- Posbírejte košťáloviny a kořenovou zeleninu na zimní uskladnění

- Vysazujte podzimní česnek

- Koncem měsíce vysaďte větší cibulku - sazečku na jarní sklizeň

- Příliš husté řádky salátu, špenátu a cibule

- Pažitku připravte na zimní rychlení, vykopejte celé trsy s balem a na chráněném místě nechte zaschnout a promrznout

- Sbírejte teplomilnou zeleninu ve sklenících a fóliovnících

- Záhony vyčistěte, prokopejte

Osvětlení a solární lampy

Hra světla a stínu v zahradě má podstatnou roli. Umocňuje jednotlivé kompoziční prvky a zahradní partie. Jiný pohled se Vám naskytne na trvalkový záhon, když je přes den zalitý sluncem a jiný večer díky večernímu osvětlení. Totéž můžete docílit, pokud chcete po večerech zviditelnit dominantu zahrady, strom, plastiku, záhony, nebo si posedět v příjemném osvětlení na terase či balkoně. Mezi oblíbené letní osvětlení patří solární lampy. Určitě znáte a možná i používáte ty zapichovací, různých velikostí a v různých provedeních.

Zajímavé jsou i skleněné koule a lampy s mozaikou a různé svítící předměty, které se nahřejí působením slunce a začnou svítit po jeho západu. Životnost je až 1500 nabití. Je to alternativa klasického osvětlení, které je finančně nákladnější, i když trvalejší. Světla samozřejmě osvětlují jen na krátkou vzdálenost, ale vjezd do garáže nebo do vzdálenější části zahrady vám určitě dokáží zvýraznit. S klasickými reflektory a osvětlením v trávníku či v dlažbě byste měli počítat už na začátku realizace stavby chodníků a terénních úprav zahrady. Osvětlit se dá i bazén nebo jezírko. Na to jsou však speciální osvětlovací prvky, které zvládnou i ponoření do vody. Jejich instalaci však ponechte na odbornících. Nešetřete na kvalitě. Zapichovací solární prvky působí dekorativně. Jejich funkčnost je také spíše pro potěšení. Pohodu vytvoříte i zápalnými loučemi a svíčkami, kde kromě klasického ohně vynikne i okolí. Také vás částečně ochrání před hmyzem. Existují také speciální svítící lapače a lampy na chytání létajícího hmyzu. Určitě jste si všimli, že svítící předměty večer lákají noční motýly, komáři a hmyz, kteří dokáží být nepříjemní během sezení na terase nebo v zahradě.

Vybírejte s citem. Všechny doplňky do zahrady by měli mít svůj význam a měly by mít i své místo. Pokud chcete zachovat jejich životnost, na zimu je vyberte ze záhonu. Stačí až v období sněhové pokrývky a nízkých teplot pod bodem mrazu.

Podzimní dekorace

Možná uvažujete o tom, jak zkrášlit balkon a terasu po odkvětu muškátů a petúnii. Některé vám ještě určitě kvetou, ale již brzy bude čas je zazimovat nebo existující výsadbu nahradit typicky podzimními rostlinami, které vám zkrášlí okolí až do prvních intenzivních mrazů a sněhu. Vhodnými rostlinami na nákup jsou vřesy, vřesovce, straček, břečťan, chryzantémy a zakrslé jehličnany nebo kompaktní pomalu rostoucí druhy.

Ideální rostliny na podzimní dekorace na balkón jsou například břečťany nebo zakrslé jehličnany

Kromě rostlin však použijte i různé doplňky a aranžmá, které vám zpříjemní posezení na terase. Stačí se jen poohlédnout po zahradě, po okolí, pokud budete na procházce. Do tvorby můžete zapojit i děti, které většinou mají rádi tvůrčí práce, na nichž jsou také vidět výsledky. Sesbírejte barevné listy ze stromů, drobné stálezelené klacíky a větvičky s plody, které právě dozrávají. Skleněnou čirou vázu naplňte barevnými listy a do ní zapíchněte větvičky skalníku, hlošiny, květenství okrasných trav a šipek.

Barevné listy můžete použít i na zazimování rostlin, které zůstanou i během zimy na terase, tak si jich nasbírejte více i do zásoby. Kromě kytic a věnečků můžete vytvořit i barevné postavičky a spolu s dýní vytvořit zajímavý pohádkový svět. Použít můžete i různé svazky kukuřice, barvené feferonky a chilli navlečené na niti nebo barevnou cibuli, česnek, makovice.

Pokud Vám zůstali okrasné tykvy ze zahrady, naaranžujte je do proutěného koše spolu s feferonkami a listy. Aranžmá vynikne v blízkosti lucerny, ze které sálá teplo a klid.

Zkontrolujte si podle našeho předešlého článku, zda jste stihli všechny práce v měsíci září a pomalu se připravte na listopadové práce v zahradě.

Abyste mohli konstatovat, že zahrada je atraktivní během celého roku, musí opravdu v každém ročním období vynikat. Během jara, léta a podzimu to není problém. Tentokrát Vás naučíme, jak nakombinovat dřeviny, aby vynikly zejména v zimním období, kdy v zahradě chybí barevnost.

Nejen díky květům je zahrada krásná. Musíte se naučit vnímat barvu jako takovou, případně celkový vzhled, který právě v zimním období, kdy je množství dřevin bez listů, vnímáme jinak a chudší.

I dřeviny, keř či trvalka bez listů mají svou hodnotu a objem, kterým vyplňují prázdná místa v záhonech. Pokud na ně napadne sníh, zvětší své proporce a už je vnímáme mohutnější. V kombinaci s modrou oblohou dokonale kontrastují. Myslete na tyto kontrasty a zajímavý dekor už na podzim.

Neodstřihávajte všechna odkvetlá květenství trvalek, okrasné trávy jemně svažte a dřeviny okrasné plodem i zpod sněhu dokážou zázraky. Nakonec si na nich pochutnají ptáci. Vhodné kombinace jsou základem dokonalé zahrady, která nemá prázdná místa, vyniká habitem, barvami.

Určitě najdete na zahradě místo nebo záhon, kde jste časem zjistili, že po zatažení cibulovin, vykopání letních hlíz a zatažení funkie zůstal na záhoně jeden malý keř, který není ničím zajímavý. Když byl obklopen květinami, zelenými listy, keř tvořil dominující funkci, vyplňoval prostor hmotně, nyní je sám a kolem je jen mulčovací kůra nebo kámen.

Pro zimní období jsou navíc zajímavé dřeviny, které i dokážou za chladných podmínek vykvést. Určitě vsaďte na Vilín virginský (Hamamelis virginiana) s dokonalými žlutými rozcuchanými kvítky rozmístěnými po celých větvičkách, Kaliny voňavou (Viburnum fragrans) a zimolez vonný (Lonicera fragrantissima).

Zpestřete si zahradu keři kvetoucími v zimě

Vždy zvolte takovou kombinaci, aby když se rostliny  zatáhnou nebo je vykopete, zůstaly druhy, které jsou vytrvalé, něčím zajímavé, dokonce umí změnit barvu nebo jsou stálozelené. I jehličnany nejsou jen zelené. Mají různé výšky, šířku, odstíny, hustotu, habitus, kmínek nebo zajímavé jehličí či barvu.

Pokud nechcete kombinovat a milujete jehličnany, vysaďte různé druhy a kultivary jako túje (Thuja), smrky (Picea), jedle (Abies), jalovce (Juniperus) a cypřiše (Chamaecyparis, Cupressocyparis). Ostatní dřeviny, kterým opadly listy a torza trvalek doplní zbývající místo. Na jaře vhodně plochu doplňují jarní cibuloviny, kterými nikdy nic nezkazíte.

Kompletní sortiment jehličnanů z našeho eshopu

Pokud máte chuť kombinovat, kombinujte opadavé keře s jehličnany, trvalkami a okrasnými travami. Vhodné jsou komule, vousatec, borovice (Pinus), rozchodník, jalovec (Juniperus), vysoký flox (Phlox paniculata), funkia (Hosta), cibuloviny a letničky, které v zimě na záhoně nevidíte.

Také dřeviny s barevnou a jinak zajímavou kůrou jsou výborným, přímo výtvarným doplňkem celé zahradní atmosféry spolu se sněhem. Výrazně červené větve hustého svídy bílého (Cornus alba) Vás okouzlí už z dálky. Naopak svída výběžkatá (Cornus stolonifera Flaviramea) rozzáří zahradu žlutozelenými větvičkami. Převislá japonská třešeň (Prunus serrulata) vynikne nejen svým habitem, ale i mahagonovým zbarvením dlouhých větví. Nezapomeňte na impozantní a mohutné vrby, jejichž barvy větví se nedají ani popsat. Všechny dřeviny však vybírejte zásadně podle velikosti zahrady.

Správný výběr rostlin a dřevin zajišťuje také přiměřený růst a správné zahuštění záhonu. Nechcete přece po letech odstraňovat přerostlé rostliny. Nečekejte zázraky hned v prvním roce po vysazení. Rostliny musí vytvořit svůj objem, aby i barevně vynikly. Podzimní období je vhodné na výsadbu, inspirujte se naší nabídkou okrasných dřevin a zpestřete si zahradu.

TIP: Ozdobné plody často vydrží na keřích i během zimy. Přečtěte si článek o dřevinách s okrasnými plody.

Obyčejně je to zahrádka nebo úzký prostor před domem. V každém případě jde o reprezentativní prostor, který by měl oslovit kolemjdoucího, měl by ladit s architekturou domu a celkovou výsadbou v okrasné části zahrady.

Od velikosti prostoru se pak odráží i konkrétní výběr rostlinných druhů, jejich počet a celková kompozice. Nesnažte se na malý prostor vtěsnat hodně dominantních rostlin nebo prvků, které sice prostor vyplní, ale kompozice bude bez stylu a volnosti.

Předzahrádka je prostorem vstupním. Zaměřte se na zamaskování odpadních nádob, vhodné umístění schránky, vhodný chodník, případně osvětlení. Na malém prostoru nevysívejte trávník. Zvolte raději štěrk, kameny. Usnadníte si sekání, přístup a budete mít méně práce. Zaměřte se na výběr rostlin. Měly by tam být rostliny, které jsou stálozelené, pro celoroční efekt.

Vybírejte z jehličnanů a stálezelených keřů. Je jich opravdu široká nabídka. Důležitá je i vhodná dominanta. Vše však opravdu záleží na prostoru. Na velmi úzkém prostoru neuvažujte nad stromem. Dominantu v takovém případě vytvoří i okrasná tráva, plastika, případně nízký převislý druh na kmínku, který již dále nebude růst do výšky, ale bude zvětšovat jen svou korunu, kterou jednoduše upravíte řezem.

Výsadby můžete realizovat do pravidelného tvaru, kde je více opakujících se rostlin v přísně střižených tvarech, např. nízký plot ze zimostrázu, nějaké jehličnany, trvalky nebo jako rozvolněné výsadby, což znamená, pár kusů jehličnanů, listnatých keřů, trvalek, cibulovin, okrasné trávy, doplněné štěrkem, kameny, lavičkou a osvětlením.

Před samotnou výsadbou zvažte kromě velikosti prostoru i umístění předzahrádky vůči světovým stranám. Od toho se odvíjí také samotný výběr rostlin. Ne všechny snesou přímé celodenní slunce, nebo trvalý stín.

Předzahrádka ve stínu

I stinná předzahrádka může mít své kouzlo. Zajímavé a atraktivní funkie (Hosta), zvonky (Campanula), srdcovky (Dicentra), Heuchera (Heuchera) dokážou rozzářit i ten nejtmavší kout barvou.

Pokud je vaše předzahrádka ve stínu, vyberte si trvalky do stínu nebo se inspirujte okrasnými keři do stínu

Právě rostliny okrasné listem patří mezi ty, co mají rády stín a nejde právě jen o zelenou barvu ale různé její odstíny, které přecházejí až do šeda a modra, případně vybarvují do červena a žluta, co platí pro Heucheru.

Předzahrádka na slunci

Další zajímavé trvalky, kterým se bude dařit na slunném stanovišti patří určitě levandule (Lavandula), třapatky (Rudbeckia), krásnoočko (Coreopsis). V případě, že vám to prostor umožní, vhodné jsou i kvetoucí keře na slunné stanoviště.

Pokud si nejste jisti výběrem rostlin, napište nám a my Vám poradíme.

TIP: Skalky patří mezi oblíbené a často budované zahradní díla. Přečtěte si, které rostliny jsou vhodné do skalky.

Na úspěšné pěstování růží potřebujeme dodržet několik jednoduchých zásad a doporučení. Které to jsou, se dočtete v našem článku.

Klimatické podmínky

Pěstované růže mají různou odolnost vůči klimatickým podmínkám, v nichž se pěstují. Nejotužilejší jsou tzv. botanické druhy, po nich jsou sadové (hybridní) růže. V méně příznivých klimatických podmínkách je třeba větší pozornost věnovat zazimování. Jde zejména o to, aby po roztání sněhové přikrývky přečkaly bez poškození pozdní jarní mrazíky a značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí při intenzivním slunečním záření.

Půda

Růže dobře rostou v hluboké písčitohlinité lehčí, a ne příliš suché půdě, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zalévání má dobře přijímat vodu. Důležité je zásobení půdy humusem. Nevhodné jsou půdy těžké jílovité, trvale zamokřené bahnité nebo studené, kamenité nebo velmi mělké půdy. Růžím se nedaří ani v půdách velmi kyselých nebo celkově písčitých, nedostatečně zásobených humusem, z nichž se všechny živiny vyplavují do spodních vrstev. Těžké půdy se vylepšují přidáním rašeliny, kompostu, rašelinových substrátů. Propustnost se zlepší přidáním písku, popela, pomůže i rozložený drůbeží nebo králičí hnůj, který se v těžších půdách nezaryje příliš hluboko. Velmi kyselé půdy se upravují přidáním práškového vápna nebo silně převápněného kompostu. Většina růží se očkuje na hluboce zakořeňující podnože, které nesnášejí vysokou hladinu podzemní vody. Ta způsobuje žloutnutí listů a podporuje výskyt černé skvrnitosti. V takových případech je nevyhnutelné pozemek odvodnit. Růžím vyhovuje občasné zavlažení, zejména v období sucha. Přípustná hloubka hladiny podzemní vody je asi 1 m.

Světlo a teplo

Při celodenním oslnění růže velmi rychle odkvétají a u jižních zdí budov trpí na sluneční úpal a sucho. Ušlechtilé růže nejlépe rostou při teplotách 15-22 °C. Pokud teplota vystoupí nad 25 °C a vedra trvají déle, květy blednou a i tmavě kvetoucí kultivary mají dokonce popálené korunní lístky. Na svahovitých pozemcích se Růže daří růžím na jihozápadním nebo západním svahu. Růžím se daří i v krátkodobém stínu vyšších stromů, nesnesou ale přistínění po většinu dne. V úplném stínu u severních zdí budov a na strmých severních svazích se žádným růžím nedaří. Více tu trpí chorobami a škůdci, dřevo nevyzrává a mnohem snadněji namrzá. Růže se také nemají vysazovat do těsné blízkosti stromů, zejména takových, jejichž kořeny velmi ochuzují půdu o živiny a vláhu, jako jsou břízy, javory, jasany a p. V zahradách se růže nevysazují do bezprostřední blízkosti jahod, salátu a jiné zeleniny nebo keříků drobného ovoce. V pravý čas by se totiž nedaly provést ochranné postřiky. Růžím škodí i trvalý průvan, který vzniká na rozích budov a na volných místech mezi domy, ale nevyhovují jim ani uzavřené polohy na obestavěných dvorech nebo zahradách oplocených vysokými zdmi. Proudění vzduchu je velmi důležité v boji proti houbovitým chorobám a živočišným škůdcům.

Výsadba růží

Důležitá je hustota vysazování růží, která závisí na vzrůstu a kultivaru. Slabě rostoucí kultivary se sází ve vzdálenosti 0,3 – 0,4 m, silněji rostoucí kultivary ve vzdálenosti 0,5 m a víc. Mezi stromkovými růžemi se dodržuje vzdálenost nejméně 1 m a je třeba nechat i dostatek místa na sklánění růžového stromku při zazimování.

Specifickou skupinu tvoří popínavé růže. Vzdálenost vysazování těchto růží závisí na vzrůstu kultivaru, ale i na způsobu použití. Minimální vzdálenost bývá 1,2 m, ale někde to může být i víc než 2 či 3 m podle okolností.

Podobně i u sadových růží je nutné hustotu výsadby přizpůsobit velikosti a tvaru vysazovaného kultivaru. Růže se vysazují od října do dubna, pokud není zamrzlá půda.

Při podzimní výsadbě vytvoří růže ještě před příchodem mrazů jemné kořínky a na jaře mají potom určitý náskok. Nevýhodou podzimního vysazování ale je, že vysazené rostliny jsou vystavené mrazům.

Aktuální sortiment popínavých růží najdete také v našem eshopu

Jarní vysazování se nedoporučuje do zamokřených těžkých půd. Příliš teplé počasí hned po vysazení je pro sazenice nebezpečné. Vysazování stromkových růží je lepší odložit na jaro, protože jejich spolehlivé zazimování je pracné. I ve vysokých polohách s častými mrazy se růže vysazují raději na jaře. Připravené sazenice se nesmí nechat volně ležet na slunci a jejich kořeny je třeba chránit před větrem. Když jsou keře částečně zaschlé, celé rostliny je nejlepší ponořit do vody.

Při podzimní výsadbě se seřezávají jen konce nalomených nebo poškozených větviček a ponechá se tři až pět nejsilnějších větviček. Na jaře se tyto výhonky zkrátí na několik pupenů.

Při jarní výsadbě se při vysazování odstraní nepotřebné výhonky a ponechané se zkrátí podle síly na dva až tři pupeny. Pokud jsou rostliny v dobrém stavu, lze nechat i více pupenů. Poškozené kořeny je třeba odstranit a zbývající se zkrátí asi o polovinu. Růže se nevysazují na okraj záhonu, ale nejméně 25 cm od něj. Po vytyčení vzdálenosti mezi rostlinami je třeba vyhloubit jámy o rozměrech 40 x 40 x 40 cm. Na dno je nutné navršit kopeček kompostové zeminy, v žádném případě se ale nepřidávají průmyslová ani jiná hnojiva. S přihnojováním je potřeba začít až v dalším roce po výsadbě. Při vysazování se kořeny nesmějí násilně ohýbat. Rozloží se do jamky volně tak, aby směřovaly dolů a sazenice se podrží tak vysoko, aby místo štěpení bylo asi 5 cm pod povrchem půdy. Jamka se naplní do dvou třetin zeminou, přitlačí se, aby přilehla ke kořenům a rostlina se zalije vodou. Důkladná zálivka je nevyhnutelná zejména při vysazování na jaře. Když se voda vsákne, zemina se doplní a potom nahrne do výšky 20 cm. Před příchodem mrazů je nutné tuto vrstvu ještě zvětšit. Na jaře chrání nahrnutá zemina rostlinu před účinky slunce a vysušujícím větrem. Po uplynutí asi tří týdnů po jarním vysazování se doporučuje navršenou zeminu opatrně odstranit. Na podzim vysazované růže se odkrývají začátkem dubna. Popínavé růže se sázejí ještě o něco hlouběji, tak, aby místo očkování bylo asi 10 cm pod povrchem půdy. Při výsadbě popínavých růží ke zdi se růže sází nejméně půl metru od ní a šikmo se přivazují ke stěně. Stromkové růže se sází ke kůlům, protože slabý kmen by nevydržel hmotnost obrostu. Kůl má být dostatečně pevný a sahat až do koruny, aby se nevylomila ani při prudké vichřici. Stromek se vysazuje v šikmé poloze, odkloněný od opory asi o 30° na tu stranu, kam se bude na zimu vždy ukládat. Lehčímu ohýbání stromku přispěje i mělčí vysazování.

Řez růží

Růže nezacelují rány pomocí závalu jako některé ovocné dřeviny, ale jen jim zasychá dřevo i kůra kolem místa řezu. Řez se proto musí dělat 5 až 8 mm nad zdravým pupenem, aby nevyschl. Nůžky musí být velmi ostré, aby pletiva větvičky nerozdrtily. Řezná plocha má být skloněná směrem od pupene, aby voda nestékala přes pupen.

Jarní řez růží

Hlavní řez růží se dělá zásadně na jaře po přezimování. Cílem jarního řezu je: – vytvarovat keř do pravidelného tvaru a omezit jeho růst v nežádoucím směru, – dopěstovat co nejkrásnější velké květy na dlouhých stoncích nebo více menších květů na větším počtu výhonků, – prodloužit život celého keře stálým zmlazováním a odstraňováním starých výhonků, čímž se povzbudí růst mladých bujných výhonků.

Každá skupina růží se řeže jinak. Velkokvěté růže na záhonech se seřezávají na 3-6 pupenů na jednom výhonku. Slabé výhonky se zkracují víc, silné méně. Pokud z keře plánujete získat květy do vázy, růže se řežou hlouběji a ponechávají se 3-4 pupeny. Vyroste tak méně silných výhonků s velkými pěknými květy. U mnohokvětých růží se ponechává 3-6, v některých případech ale až 8 pupenů, což závisí především na kultivaru a stavu rostliny. Popínavé růže se řežou tak, aby vytvořily co nejvíce mladých, bujně rostoucích výhonků, z nichž popínavá růže druhým rokem kvete.

U jednou kvetoucích popínavých růží se na jaře zkracují jen tenké konce výhonků, které jsou obyčejně namrzlé a hlavní řez se provádí hned po odkvětu. Tehdy se odstraní přestárlé výhonky, tj. výhonky starší než čtyři roky, až u povrchu půdy. Remontantní (vícekrát kvetoucí) kultivary popínavých růží v dolní části keře vyholují, proto se řežou tak, že se odstraní jeden nebo dva staré výhony nad zdravým pupenem blízko povrchu půdy. Sadové růže většinou nepotřebují žádný řez. Jejich keře se jen prosvětlují a konce slabých nebo přeschlých výhonků se zkracují. Růže Miniaturní se řežou až na polovinu výšky kultivaru. Odumřelé části je třeba opatrně odřezat.

Stromkové růže se řežou tak jako keříčkové, spíš hlouběji, aby se omezil objem a hmotnost koruny. Je třeba dbát na to, aby nový výhonek přispěl k dokonalému vytváření koruny.

Letní řez

Při letním řezu se zkracují jednotlivé příliš bujné výhonky, hlavně u keříků velkokvětých růží a u stromkových růží. Letní řez podporuje tvorbu dalších květů. Pokud se odstraňují odkvetlé květy až po opadání lístků obyčejným odštípnutím květního stonku tak, jak se to dělá u narcisů, tulipánů a pivoněk, je to zásadní chyba. Nový výhonek bude umístěný příliš vysoko a bude slabý, tenký a ohebný. Při odstraňování odkvetlých květů je výhodné dodržovat zásady správného letního řezu. Odkvetlý květ se má odstranit ještě před úplným opadáním lístků, tj. hned, když ztratil estetický vzhled. Velkokvětým růžím s odkvetlým květem je třeba odřezat i část stonku s neúplnými listy (trojčetnými) a s jedním listem úplným (pětičetným). Pupen ční vždy směrem ven stejně jako při jarním řezu. V září a později na podzim se růže zkracují minimálně a neřežou se ani růže s dlouhými stonky do vázy, aby dřevo vyzrálo a umělo se bránit proti mrazu. U remontantních popínavých růží podporuje letní řez opětovné bohatší kvetení.

Kypření

Růže vyžadují nakypřenou a nezaplevelenou půdu, proto mělká okopávka a časté kypření ušetří mnoho hnojení a zálivky. Zkypřená vrchní vrstva chrání hlubší vrstvy půdy před vyschnutím. Hlubokým kypřením se ale může rostlinám i uškodit, proto se obdělává jen do hloubky 10 cm. Zbytečně se mezi růže nemá šlapat, hlavně když je povrch půdy vlhký. Po každém nevyhnutelném vkročení je třeba půdu prokypřit. S blížícím se podzimem je nutné omezit kypření půdy, aby se zastavil růst a obnovování výhonků. Takto jsou růže připravené na úspěšné přezimování.

Vyberte si z nabídky nádherných zdravých růží z nabídky eshopu

Mulčování

Pro růže je velmi výhodné mulčování čili nastýlka. Záhon se zakrývá vhodným materiálem, např. listím, pokosenou trávou, rašelinou, dřevěnou kůrou nebo štěpkou. Ušetří se tím na delší období kypření půdy a také se nemusí tak často zalévat.

Zaštipování růží

Raným zaštipováním se upravuje růst příliš bujných výhonků. U výhonků, které by měly kvést v průběhu května, se mladý výhonek zaštipuje na 3-4 pupeny. Růže má potom více květů, ale kvete trochu později.

Hnojení růží

Na přihnojování růží se používají převážně složená kombinovaná hnojiva, tj. hnojiva obsahující různé živiny ve správném poměru. Růže jsou citlivé na vyšší obsah solí v půdě, proto se zejména na těžších půdách nesmí hnojiva předávkovat. Kořeny růží nesmí přijít nikdy do styku s čerstvou chlévskou mrvou, která by způsobila uhynutí zejména mladých sazenic. Drůbeží trus je vydatné hnojivo hlavně ve formě hnojivové zálivky, používá se ale velmi zředěný výluh zkvašeného trusu. Rašelina je výborným zdrojem humusu pro svůj pomalý rozklad v půdě. V půdách vylepšených rašelinou vytvářejí růže bohatší kořeny. Z organických hnojiv je nejlepší kompost, který se růžím přidává kdykoliv, ale zejména v předjaří, ještě před odstraněním zimní přikrývky. Na záhon se pokládá v síle asi 5 cm a mělce se zapracovává do vrchní vrstvy půdy.

Čas hnojení

Rozvrh hnojení by měl vypadat následovně.

1. Brzy v předjaří, jak to dovolí počasí, ještě před odkrytím růží (např. kompostem)

 2. Asi v polovině května, když růže začínají vytvářet pupeny, po dešti nebo po zavlažování, se přihnojí roztokem rychle působícího kapalného hnojiva. Každý keř se zalije 3 litry roztoku.

3. Koncem června se hnojivová zálivka stejným způsobem opakuje, opět na dobře zavlaženou půdu. 

4. Koncem října až začátkem listopadu se růže mají přihnojit draselnofosforečným hnojivem pro lepší vyzrání pletiv a zvýšení odolnosti vůči mrazu.

Růže lze hnojit i na list speciálními hnojivy pro listovou výživu rostlin, v deseti až čtrnáctidenních intervalech, tři až čtyřikrát za vegetační období.

Zavlažování

Růže potřebuje nejvíc vody v období nejintenzivnějšího růstu, tedy od jarního pučení a po prvním odkvětu, když začíná růst nových výhonků. Na zavlažování je třeba myslet už při kypření půdy, proto se vytvářejí mírně zvýšené okraje záhonů, aby zálivková voda neodtékala ze záhonů, ale vsákla tam, kde je potřebná. Nezavlažuje se za prudkého slunečního záření. Při závlaze je nutné dbát na to, aby se voda nedostala na listy. Důležitá je i vydatná závlaha ještě před začátkem mrazů. Nebezpečí stupňují teplé slunečné dny v únoru a v březnu, když nadzemní části rostlin odpaří značné množství vody, zatímco vrchní vrstva půdy nerozmrzává. Proto pokud je suchý podzim, je třeba růže vydatně zalít ještě před prvními mrazy.

Přezimování

Pro úspěšné přezimování je důležitý výběr odolných kultivarů. To platí hlavně pro popínavé růže, které se jen těžce dají zakrývat. U nás se musí většina pěstovaných růží chránit před mrazem přikrytím, nejlépe ornicí. Drobný mráz růžím neuškodí a přispěje k opadu listí. Růže stačí přikrýt před nástupem trvalých mrazů, případně mrazů silnějších než – 8 °C. Keříkové růže se přikrývají do výšky asi 20-30 cm. Nahrnutá zemina má proniknout mezi výhonky tak, aby nevznikaly dutinky, kde by mohlo mrznout nebo by se mohly rozmnožit plísně. V chladnějších podmínkách se osvědčí dodatečné přikrytí půdy jehličím.

Ochrana proti chorobám a škůdcům

Dobře ošetřované rostliny jsou odolnější vůči napadení chorobami a škůdci, proto je dobré dodržovat všechny pěstitelské rady. Rychlou a účinnou ochranu umožňují vhodné a včas použité chemické přípravky. Vhodným obdobím na postřik je pozdní odpoledne, když sluneční záření slábne a není třeba se obávat popálení listů. V zamračených dnech se může stříkat kdykoliv, ale vždy za bezvětří. Roztok má být jemně rozptýlený, proto se postřik neprovádí z malé vzdálenosti přímo na listy. Je třeba dodržovat stanovené ředění přípravků, neboť větší koncentrace může způsobit značné škody. Přípravky je potřeba střídat, hlavně organické. Při aplikaci je třeba dbát nejen na to, aby se rostliny nepoškodily, ale i na vlastní bezpečí. Je třeba dodržovat všechna bezpečnostní opatření podle návodu a používat ochranné pomůcky.

TIP: Rádi byste zkombinovali růže s jinými rostlinami? Přečtěte si článek ve kterém se dozvíte s čím kombinovat růže.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Pro někoho starodávné, staromódní, ale přesto atraktivní a variabilní. Patří mezi oblíbené hlíznaté rostliny, protože péče o ně je minimální a rychle se také rozrůstají. Na rozdíl od některých lilií a mečíků jsou opravdu nenáročné a dokáže je pěstovat každý i bez pravidelného vybírání z půdy před zimou.

Jsou plně mrazuvzdorné a v krátkém čase získáte dostatek hlíz na přesazování i darování. Kromě toho jsou zajímavé i výškově, takže v trvalkovém záhoně si najdou své uplatnění.

Píšeme o variabilních kosatcích, jejichž barva sahá od bílé až po tmavě fialovou s různými pásky a skvrnami. Dokonce i tmavě vínové nebo žluté kultivary vyniknou a rozzáří každý záhon. Přestože je jejich kvetení krátkodobé, určitě zaujmou postupným kvetením.

Na jaře spolu se štěničníkem (Iberis), cibulnatými rostlinami, vytvoří dokonalou kompozici, která přiláká i včely a drobný hmyz. Dokonce jim nepřekáží ani polostín. Vhodnými partnery jsou také bergénie (Bergenia) či srdcovka (Dicentra).

Kosatce druhy

Vybrat si můžete ze široké barevné škály ale hlavně podle výšky. Skalkové nízké, kvetoucí brzy na jaře, nebo klasické zahradní, vysoké a potom nizozemské, německé, sibiřské i trpasličí kosatce.

Kdy sázet kosatce

Kontejnerované kosatce můžete vysazovat během celého roku až do trvalého zamrznutí půdy. Kosatce z hlíz se vysazují od poloviny července až do konce září do předem připravené půdy. Určitě ji už však nepřihnojujte. Vyhovují jim propustné půdy.

Kosatce přesazování

Kosatce se přesazují v létě, po odkvětu. Část listů můžete seříznout a hlízy rozdělit.

Kosatce stříhání

Jak jsme již zmínili výše, během přesazování můžete listovou plochu zkrátit na minimum. Hlíza bude mít více sil na zakořeňování než na vyživování listů. Stejně můžete porosty, které jsou již trvalé, očistit od suchých a starých listů průběžně během roku a po odkvětu také seříznout listy, vyživovat se bude potom hlíza, která bude zároveň růst a nabírat živiny pro budoucí kvetení.

Stanoviště

Menší druhy jsou vhodné pro pěstování ve skalce nebo ve vyvýšených záhonech, také se dají pěstovat v nádobách. Jiné jsou zase atraktivní v blízkosti vodní plochy, dokonce vyrůstají i z mělčiny. Jejich listy jsou mečovité až trávové a také doplní záhon o zeleň. Zahradní vysoké kosatce jsou vhodné na trvalkové záhony nebo na místa, o které se příliš nestaráte, vedle cest, kde se mohou bez problémů rozrůstat. Myslíte, že si dokáže vybrat ze široké barevné škály?

Vyberte si kosatce do své zahrady nebo se inspirujte dalšími rozmanitými cibulovinami z naší nabídky

Proč nekvetou kosatce

Důvodů může být více. Mladé výsadby - mladé hlízy. Na krásu se čeká, i vy tedy musíte počkat na to, až se řádně zakoření, rozrostou a budou mít dostatek sil vykvést.

Naopak to může být tím, že porost je už starý, nebyly vyživovány hlízy, které jsou staré, suché, případně nemocné.

V případě, že hlízy vystoupily na povrch, zasypte je tenkou vrstvou suchého substrátu, přesaďte, staré odstraňte.

Kosatce koření mělce, nesaďte je tedy ani hluboko. Upřednostní kyselejší pH a slunce.

Nemoci kosatců

Nejvážnější je asi skvrnitost listů.  Projevuje se hlavně během deštivého období s vydatnou vlhkostí.

Květiny občas napadá květilka kosatcová a květní pupeny kosatců postupně zahnívají. Případně se může vyskytnout pilatka kosatcová, její larvy a samotný hmyz požírají listy.

Ochrana je pak chemická. Nenechte se však odradit.

Zazimování kosatců

Jsou mrazuvzdorné, mnohé vyrůstají i z vody, nevyžadují speciální ochranu. Vystouplé hlízy je třeba přikrýt tenkou vrstvou suchého substrátu.

Pokud se v záhoně nacházejí i trvalky, které vyžadují ochranu, nic se nestane, pokud ochráníte chvojím nebo listím i hlízy. Na jaře ochranné krytí odstraňte. Žádnou jinou péči nevyžadují.

TIP: Chcete aby se nudný trávník na jaře zaplnil kvetoucími cibulovinami? Přečtěte si článek o tom jak si vypěstovat nádhernou rozkvetlou louku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Když se řekne ibišek, napadne vás povětšinou ibišek syrský, který se nachází na venkově všude v zahradách, dokonce podél silnic, v parcích nebo pokojový čínský ibišek. Existují však i jiné ibišky, které dokážou v zahradě opravdu zazářit.

Představíme vám je a naučíme vás je i pěstovat.

Jak pěstovat ibišek bahenní

V poslední době je ibišek bahenní dokonce boom na trhu. Žádaný, atraktivní velkokvětý ibišek, který bude v zahradě opravdu dominantní dřevinou. Nejatraktivnější jsou právě velké talířové květy bílé, růžové, pudrové, červené až vínové barvy. Některé kultivary vynikají i bordovými a střiženými listy, ale nic se nevyrovná jejich květům. Kvetení sice není dlouhé, ale zato okouzlující.

Nejvhodnější je zajistit si kontejnerové dřeviny, které můžete vysadit kdykoliv během roku až do trvalého zamrznutí půdy. Vyžadují kvalitní, humózní půdy, dostatečně vlhké a slunné stanoviště. Kvetou od poloviny června až do mrazů. Po odkvětu můžete všechny výhony seříznout na 10 cm. Kvetou totiž vždy na nových výhoncích, které vyrostou od kořene.

Rašit začínají pozdě, koncem dubna až v květnu. Seříznuté dřeviny je nutné zamulčovat a připravit na zimu nebo výhony ponechat a odstřihnout je až na jaře v březnu. A kořeny zamulčujte listím, slámou nebo kůrou. Ibišky můžete pěstovat i v nádobách. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku a hnojení tekutým hnojivem a pozor na přezimování. V nádobách dřeviny přezimují hůř, pokud se jedná o nevhodné umístění do plastů. Zvolte velké keramické, cihlové, dřevěné nádoby, vystlané textilií, jutou, případně jej obalte. Řez je stejný.

Ibišek syrský pěstování

Ibišky syrské jsou klasické kvetoucí dřeviny vhodné do živých plotů nebo pěstované jako solitérní keře. Přestože Vás okouzlí svým bohatým barevným kvetením, raší až koncem jara, podle podmínek některé až v létě, a proto zůstávají dlouho neolistěné. Jiné keře a stromy už dávno mají listy a na ibišku není vidět ani poupě. Vyžadují slunce až polostín, vhodné propustné půdy, závětří a jižní orientaci s dostatkem slunce. Mají v oblibě blízkost opěrné zídky, stěny, kde se v zimě dokáže nakumulovat teplo. Jsou to opadavé a mrazuvzdorné dřeviny. Barevně vás zaujmou zejména fialové, růžové, vínové a bílé kultivary. Nesnáší přemokření ale ani totální sucho, tedy během léta uvítá zálivku a řeknou vám to i svěšené listy na keři. Dokáže růst i v kyselé půdě. Pozor na kořeny, mělce koření a nesnáší okopávání.

Ibišek čínský pěstování

Ibišek čínský můžete v zahradě pěstovat pouze jako přenosnou dřevinu v nádobě. Zimu v našich podmínkách nepřežijí, proto je na terase, balkoně nebo záhoně klidně letněte do 5 stupňů a potom přemístěte do bytových podmínek. Zimu přežijí při teplotě 10-13  ^oC v blízkosti okna bez radiátoru, nevyhovuje mu ani podlahové topení. Vyžaduje spíše menší květináč, protože mělce koření jako ibišky obecně. Po přemístění z vnějšku se často stává, že některé listy opadnou. Je to jen změnou prostředí i teplot. Pokud opadnou všechny listy, zkontrolujte teplotu a vlhkost. Při teplotě 10 ^oC není důležité pravidelně a často zalévat, aby substrát nebyl mokrý, jen přiměřeně vlhký a druhou zálivku aplikujte až po proschnutí. Listy na jaře určitě narostou, podpoříte to hnojením.

Celý sortiment ibišků najdete mezi okrasnými keři v našem eshopu

Stříhání ibišku

Ibišek čínský se stříhá na jaře. Zkraťte se dlouhé výhony, udržíte tím tak kompaktní tvar a přinutíte ho kvést. Na podzim můžete sestříhat výhonky ibišku bahenního, ale není to podmínka. Ideální je, pokud to ponecháte na jaro. Stejně to platí o řezu ibišku syrského. V předjaří, po uplynutí největších mrazů, ostříháte ibišek a on krásně obraší, i když později. Starší porosty na jaře upravíte hlubším řezem také.

Živý plot z ibišku

Dřeviny dorůstají do 3-4 m. Máme teď na mysli ibišek syrský. Rostou však pomalu. Starší živé ploty s ibiškem syrským vám poskytnou nádherný pohled zejména v létě. Keř je hustý, doslova obsypaný květy. Ideální je ve venkovském sídle bez stříhání, kdy se doslova rozkvetou do krásy celé výhonky. Pokud ho plánujete udržovat v přísné stěně, obíráte se o značnou část květů. Ibišek bahenní je také vhodný na živé ploty, jen počítejte s tím, že než dosáhne alespoň 5-6 výhonů, bude potřebovat čas. Na jaře počítejte s tím, že je bude potřeba seříznout na 10 cm. Tedy jistý čas budete bez živého plotu.

Proč nekvete ibišek

Ibišky nekvetou, pokud jsou vysazeny ve velkých nádobách. Více se jim daří, pokud mají kořeny natěsno. Zkuste tedy kontejnerovým dřevinám zvolit menší nádoby, případně zkontrolovat stanoviště. Mělo by být opravdu bez průvanu, teplé, slunečné, chráněné. Zkontrolujte také výskyt škůdců, zejména mšice. Také jim dopřejte hnojení, správnou zálivku a řez provádějte rozhodně tehdy, kdy se má řezat.

Nemoci a škůdci ibišku

Nejčastěji jsou to mšice, které doslova obsypou celý keř, zejména listy, koncové výhonky. Postačí však zvolit správný postřik a vyhnete se tak lepkavým listům, následně mravencům a celkově mšicím. Pokud vám opadávají listy, je třeba zkontrolovat podmínky, zejména orientaci, poměr slunce a stínu, vláhu, či vzdušnou vlhkost. Pokud dřeviny nevysvětlitelně vadnou, zkontrolujte kořenový systém, poškození kořenů nebo ohryz.

Mrazuvzdorné ibišky

Všechny ibišky jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné. Samozřejmě kromě čínských. Ty jsou považovány v našich podmínkách za pokojové. Ideální je, pokud jsou zimy se sněhem, tehdy zvládnou teploty -25 ^oC. Připravte je však vždy na zimu alespoň mulčováním kořenů slámou, listím, jehličnatými větvičkami, kůrou. Nic tím nezkazíte, naopak jen získáte.

TIP: Chcete si zahradu zpestřit keři? Přečtěte si článek o zajímavých keřích do zahrady.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Aby zahrada vypadala opravdu nádherně, potřebujete vysadit již teď na podzim, zajímavé na jaře kvetoucí dřeviny, které zaplní vůní celou plochu a každý si Vaší dominanty všimne.

Květen je nejkrásnější jarní měsíc plný rozkvetlých třešní a mladých pučících lístků. Ideální počasí, slunce, déšť, vůně posečené trávy, piknik a možná i opékání s přáteli. Pro zahradu je to velmi příznivé období.

Na jaře Vás jistě nezklame starší magnolie. Máte ji už několik let, ale nekvete? Může to mít několik důvodů. Příčinou může být například špatné stanoviště. Magnolie vyžaduje kyselou půdu, bezvětrné stanoviště, slunce až polostín, žádný podrost a okopávání, žádný řez. Druhým případem může být to, že máte semenáč, který kvete až tehdy, když dosáhne určitého věku. Může to být i 5 až 8 let. Začněte přihnojovat fosforečnatými hnojivy na podporu květů, někdy ji tak oklamete. Pokud plánujete koupi magnólie, zakupte si už větší strom, keř, nejlépe již kvetoucí.

Další atraktivní a oblíbenou dřevinou je japonská třešeň - sakura nebo třešeň pilovitá, sakura. Někdo by si z ní nejraději vytvořil celou alej. Atraktivní není jen díky květům, které později ve vánku poletují jako sníh v růžové barvě, ale i listím, které je tmavě fialové, později světle zelené. Jsou různé formy: sloupovité, s kulovitou korunou i převislé na kmínku. Stačí si vybrat.

Kultivar „Amonogawa“ je neobvyklé sloupovité formy, která je vhodná i do nejmenších zahrad. Kultivar „Kiku – Shidare“ je naopak převislé formy. Výhodou je, že si ji můžete již zakoupit ve výši, jakou potřebujete, nebo jaká se Vám nejvíce líbí. Tyto dva kultivary nejsou náročné na pěstování. Vyžadují slunné až polostinné stanoviště, středně těžké, vlhčí, kyselé, dostatečně hluboké a výživné půdy. Tyto nádherné, na jaře kvetoucí dřeviny s plnými květy vyniknou zejména jako solitéry, nebo jako dominantní dřeviny v keřovitém podrostu. Nebojte se experimentovat. Nechte své zahrady vyniknout a dopřejte si v nich zaslouženou pohodu.

Na jaře vynikne vilín, dřín, šeřík, líska, mandle a zlatý déšť, který můžete pěstovat i jako stromeček.

V létě komule, ruj vlasatá, popínavé růže, ibišky a oleandry.

Na podzim vyniknou zejména dřeviny, kterým se vlivem vnějších podmínek mění barva listů, zejména javory, buk a dřeviny s okrasnými plody - rakytník, muchovník, hlošina, cesmína, mahónie. Pozor však na děti. Některé jmenované druhy patří mezi pichlavé a jedovaté.

V zimním období mají hlavní roli jehličnany a stálezelené dřeviny, které kromě toho, že minimálně opadávají, dokáží zaujmout barvou, vzhledem a texturou. Atraktivní jsou cypřiše, cedry, tvarované zimostrázy i túje. Krásné jsou i smrky, které právě díky kultivarům vyniknou na každé terase, např. kultivar Picea abies "Inversa", stejně borovice - Pinus mugo "Wintergold". Navíc, mnohé jehličnany umí v době Vánoc nahradit vánoční stromeček. Vysazený jehličnan v nádobě zvládne krátkodobě i vyšší bytové teploty bez újmy na zdravotním stavu a vzhledu. Musíte ho však změně teploty přizpůsobit postupným přemísťováním z vnějších podmínek do bytu. Nejdříve do chladnějšího prostředí, pak i do vyhřátějšího obýváku. Vypněte topení na dobu, jakou se jen dá, a zalévejte. Pak proces přemísťování směrem ven zopakujte.

Dominanta zahrady

Nejkrásnější dominantou je strom, který svým charakteristickým rysem dotváří prostor, vypovídá o zahradním stylu nebo působí dominantně kvůli vzhledu, kůře, koruně či květům. I starý strom ze staré původní zahrady dokáže vytvořit dokonalou iluzi romantické zahrady nebo staré zarostlé zahrady ve stínu. Jeho koruna, která dosahuje do neuvěřitelné výšky a šířky, je tím prvkem, kterého si všimnete jako první. Pak následují listy, květy a tedy sezónní provedení. Mít však takový strom v zahradě vyžaduje dostatečně velký prostor.

Pokud takový nemáte, ani si nezkoušejte vysadit kaštan jírovec, ořech, Ginkgo, katalpa, Paulownia, platan nebo dub. Tyto druhy vyniknou jako samostatně stojící druhy v trávníku, popřípadě pod nimiž je volný záhon jako podrost. Pak už jen umístit lavičku, houpačku a můžete v příjemném stínu lenošit celý den. V malé zahradě je prostor pro menší stromy obyčejně s kulovitou nebo převislou korunou, která sice vytvoří menší stín, ale svou funkci dominanty určitě splní.

Často uvažujete o výsadbě navzdory rozměrům? Jsou druhy stromů, které se Vám líbí a dokážete najít i alternativní kultivar, který pomaleji roste a dosahuje menší rozměry v korunní části. Dominantou může být i výrazně zbarvený kultivar nebo bohatě kvetoucí popínavá liána na pergole či stěně altánku.

Štědřenec, vistárie vynikne zejména v období kvetení. Během časného jara, pozdního podzimu a v zimě jsou bez listů a proto vidíte jen spleť lián, které sice esteticky mnohým nevyhovují, ale zato v době květu od nich oči neodtrhnete. Vybrat si můžete cokoli, po čem toužíte.

Nezapomeňte však respektovat podmínky pěstování a nároky na prostor nebo čas na péči. Nic nekvete věčně a bez péče.

Podzimní výsadba dřevin

Podzim je variabilní, barevný a také je to období, kdy si ještě v zahradě neodpočinete. Musíte připravit vše potřebné pro nové výsadby ovocného sadu nebo okrasné zahrady. V tomto období je čas na výsadbu prostokořenných dřevin a keřů stejně jako pěstovaných v nádobách. Ty se dají vysazovat v průběhu celého roku.

V první řadě si vždy připravte plochu nebo jámy, do kterých budete vysazovat. Rostliny ponořte na čas do kbelíku s vodou, aby se kořeny dostatečně napily vody, případně vodu vylijte do jámy a smíchejte se substrátem. Je čas i na výsadbu vřesů a vřesovců, případně založení celého vřesoviště. Vřesovcům připravte kyselou rašelinu. Vysoké dřeviny upevněte kolíkem do doby, dokud se dobře nezakoření. Nejtěžší bude období zimy a silného větru. Po tomto období můžete kůly odstranit. Na příliš větrném místě je ponechte ještě do příštího roku, případně do doby, dokud strom neztuhne.

Podzim je vhodný na výsadbu z několika hledisek: vyšší vzdušná vlhkost, více přirozených srážek, nižší teploty. Do zimy zakoření. Pokud neprší, zalévejte. Stálezelené keře a jehličnany je nutné i během zimy, kdy nemrzne zalévat. Pak nevyschnou ani nevymrzají. Vysazují se všechny ovocné druhy, jehličnany, stálezelené keře, trvalky, jarní cibuloviny, listnaté opadavé keře. Nově vysazené dřeviny a keře již nehnojte. Tím, že jste je vysadili do výživné půdy nebo nového substrátu jste jim zajistili na 2 měsíce dostatek živin, které jim vydrží do jara. Dřeviny vysazené na podzim mají přirozeně na jaře více vláhy  ze zimních srážek, jsou odolnější a lépe rostou. Na jaře tak začnou dříve rašit a růst.

TIP: Plody jsou jistě zajímavá ozdoba zahrady. Přečtěte si více o dřevinách, které zpestří zahradu právě okrasnými plody.

Růží si všímáme, až když ucítíme jejich vůni a reálně je vidíme kvést. Péči však vyžadují již od časného jara až do pozdní zimy. Jsou stále oblíbené, i když už ne v takovém množství jako v minulosti, kdy z nich byly vytvářeny nekonečné pásy a lemy kolem celé zahrady, případně vznikaly rozária. Dodnes je však vidíme v různých historických i méně historických parcích a zahradách.

Každý druh má své kouzlo. Ať už jako popínavka na oblouku před vchodem do domu nebo okrasné zahrady, nebo v nádobě či v skalce. Samozřejmě vyniknou i v smíšených trvalkových záhonech a vedle plotů. Jejich vůně a barvy jsou charakteristické a mnohé dýchají romantikou a nostalgií. Jsou plné i prázdné, drobné i velkokvěté, na řez, jako stromečkové, keřové, nízké, vysoké i popínavé. Navíc v různých barvách.

Všechny vyžadují zalévání, řez, odstraňování odkvetlých květenství, kontrolu nemocí a škůdců, nakopcování, případně přivazování. Detailnější přehled odrůd růží najdete v článku, kde jsou jednotlivé druhy popsány podrobněji.

Najdete je v barvách od bílé přes růžovou a červenou a jejich odstíny až do žluté, oranžové až fialové. Bílé působí čistě a krásně, ale, bohužel, jen velmi krátkou dobu. Pokud je delší dobu deštivé období, začnou rychleji opadávat a květní lupínky už nemají bílou, ale nahnědlou barvu.

Určitě jim najdete místo ve skalce (to platí pro mini růže) nebo i na balkoně. Jste překvapeni? Růže se dají pěstovat i na balkoně v nádobách.. Popínavé vyžadují treláž nebo oporu a samozřejmě dostatečně velkou nádobu. I nehezkou zeď v zahradě či stěnu můžete pokrýt právě růžemi. Jelikož jim dřevnatí stonek, dbejte na to, aby byla opora opravdu přizpůsobena váze rostliny. Výhonky pravidelně k opoře uvazujte a přichytávejte. Nevzhledné nebo jinak přečnívající výhonky odstraňujte.

Výsadby růží

Růže můžete vysazovat během celého roku, ale záleží na tom, zda jsou kontejnerované nebo jsou prostokořenné. Bez kořenového balu se mohou vysazovat od října až do května, kromě měsíců, kdy je trvale zmrzlá půda.

Inspirujte se růžemi na podzimní výsadbu z našeho eshopu

Nejvhodnější je vysazovat je na podzim, kdy se dostatečně zakoření a do jara nastoupí se silným růstem, díky postupnému oteplování půdy a s dostatkem vláhy, pokud je v zimě sníh. Jarní výsadba je také vhodná, ale růže vyžaduje vyšší péči v oblasti závlahy, případně stínění, pokud je příliš horké jaro.

Od května se prodávají i kontejnerované růže, které musí být dostatečně předkořeněné již v nádobě, aby se uchytily po přesazení do volné půdy ve Vaší zahradě. Důležitá je výsadba, výběr stanoviště a závlaha. Po výsadbě hned nehnojte, až když se růže zakoření.

Při koupi si všímejte zdravotního stavu růže a celkový vzhled. Slabé a povislé výhony v nádobě nejsou ani estetické, ani vhodné k prodeji. Rostlinu je nejlepší ponořit na půl dne do kbelíku s vodou, pak ji vyjmout a vložit do připravené jámy, zahrnout zeminou a ještě důkladně zalít. Místo očkování by mělo být 5 cm pod povrchem země a tak je do budoucna chráněno před zimními mrazy. Na podzim se musí nakopcovat a v dubnu se kopcování odstraní.

Vysazovat se mohou i kvetoucí růže. V příštím roce se Vám ukáží ještě v lepším světle a s bohatším kvetením. Kontejnerované rostliny jsou však náchylnější na vyschnutí, proto se jim náležitě věnujte a nepodceňujte zálivku.

Po vysazení přichází na řadu péče o rostlinky. Přečtěte si článek o tom, jak se postarat o růže.

Vhodné stanoviště na výsadbu: slunce až polostín, místo s pohybem vzduchu, hluboké a výživné půdy s humusem, dostatečná zálivka.

Nevhodné stanoviště: úpal, stín, trvalé zamokření, jílovité těžké půdy, nedostatek živin, příliš písčitá půda, blízko vysazené konkurenční rostliny a její kořeny, blízkost stromů a místo, kde se již v minulosti růže pěstovali.

Kdo by je neznal, kdo by je nemiloval. Mají noblesní elegantní vzhled a atraktivní vůni. O barvách ani nemluvě. Mají všechny barvy kromě modré a fialové. Navíc si je může dovolit pěstovat každý. Jsou to ideální v létě kvetoucí trvalky (cibuloviny), které nejsou náročné na pěstování. Samozřejmě existují i druhy, které jsou na pěstování náročnější.

Lilie pěstování

Přinášíme Vám zajímavé informace o jejich pěstování a využití v záhonech. Na to, aby dokonale vynikly, jsou předurčeny na solitérní pěstování nebo pěstování ve smíšených záhonech v hnízdech. Nezapomeňte, že jde o velmi rozsáhlý rod, který je variabilní i výškou. Některé druhy dosahují výšky jen 20 cm, jiné naopak až 2 metry.

Rozdělují se na několik skupin a od toho se odvíjejí i nároky na pěstování:

Asijské hybridy - nejvíce pěstované a prodávané. Dorůstají do výšky 60 -120 cm a kvetou v červnu až v červenci.

Martagon hybridy - vyžadují polostín, vápenaté půdy, květy jsou jemných a nepříliš nápadných barev a dorůstají do výšky i 2 m.

Candidum hybridy - málo pěstované druhy v okrasné zahradě.

Americké hybridy - původem z Ameriky. Dorůstají do výšky 120 -200 cm a barva květů je červená, oranžová, žlutá až skvrnitá.

Longiflorum hybridy - méně pěstované v zahradách. Jsou předurčeny na řez a rychlení.

Trubkovité hybridy - v zahradách pěstované. Dorůstají do výšky i 2 m, květy jsou miskovité, trubkovité, ploché a barevné. Daří se jim docela dobře i v zimě. Kvetou od července do září.

Orientální hybridy - východoasijští kříženci, kteří vyžadují mírnější klima, méně vláhy, lehké a kyselé půdy. Vysoké jsou do 180 cm a květiny kvetou v srpnu až září.

Původní druhy - tam patří například lilie královská, lilie bílá, lilie dlouhokvětá.

Zahradníci však rozdělují lilie i podle typu květů na trubkovité, miskovité, turbanovité.

Krásné lilie v pestrých barvách najdete také v našem eshopu.

Výsadba lilie

Lilie nemají na cibulích ochranné slupky jako hyacint, narcis nebo tulipán, a proto jsou náchylnější na vyschnutí. Uchovávají se tedy na chladném a tmavém místě. Vysazují se na podzim. Během sázení buďte opatrní. Cibule je křehká a nemělo by se z ní nic ulomit. Rány vzniklé na cibulích mohou způsobit různé infekce a hnilobu. Pokud jsou cibule před výsadbou zvadlé, namočte je na 24 hodin do vody. Cibule jsou obyčejně velké cca 10 cm, proto potřebují být ve hloubce minimálně 20 cm.

Mají rádi kypré a zároveň provzdušněné půdy a povrch s mulčem. Nejvíce jim škodí zimní a jarní přebytečná vláha. Pokud máte na pozemku příliš těžkou a zamokřené půdu a chcete pěstovat lilie, vyhlubte dostatečně velkou jámu i50 cm, dno vysypte drenážní vrstvou a až poté vysazujte do vhodného substrátu s příměsí rašeliny. Nepoužívejte na takové půdě geotextilii. Lilie dále nesnášejí zálivku na list a květ. Mohou se vysadit i na jaře. Orientálním druhům se daří i v nádobě.

Lilie jsou předurčeny na řez a i velmi oblíbené. Nezapomeňte odstranit tyčinky s prašníky, abyste si neušpinili oděv nebo ubrus v bytě. Dobře a rychle se rozmnožují dceřinými cibulemi.

S čím kombinovat lilie

Světlé barvy květů vyniknou před tmavým pozadím jehličnanů. Nízké druhy ve skalce a v nádobě. Tmavé druhy jsou zajímavé v trvalkovém záhoně s bíle kvetoucími trvalkami. Pokud máte velký prostor, můžete je vysadit i vedle domu nebo plotu do souvislého pásu. Během kvetení se Vám naskytne nenahraditelný pohled na množství květů a vůní. Dobře se kombinují i s okrasnými travami. Pozor však na pestrobarevné kombinace, které již nepůsobí esteticky.

Bílá lilie

Lillium candidum - Lilie bělostná je oblíbená bíle kvetoucí lilie, která vytváří až patnáct exoticky vonících voskových květů na jedné dlouhé stopce. Kvete v červnu až v červenci.

Pěstuje se buď na záhoně nebo ve větších kontejnerech a svými květy přináší radost opravdu každý rok. Dosahuje výšku 70 cm a vysazuje se do pozadí cibulového záhonu nebo podél stěny. Vyniknou i ve skupině před tmavozelenými jehličnany. Voňavé květy lákají hmyz.

Má růžici zelených listů. Po odkvětu cibule zatahují a na jaře znovu vyraší. Vhodné jsou na kombinování se stálezelenými trvalkami, které zakryjí nevzhledné listy v letním období. Některé listy normálně přezimují. Vysazuje se koncem srpna až do konce září do výživné propustné půdy na slunci nebo v polostínu.

Tyto lilie patří mezi léčivé. Sbírá se květ. Na co se dá použít? Má všestranné využití na popáleniny, bolest svalů, jako obklad po zlomeninách, léčí hnisavé i zanícená místa a dokonce je vhodná i na opary.

Tinktura z bílé lilie

Jak vyrobit tinkturu: 4 květiny lilie, bez zelené stopky uložte do 7 dcl sklenice, kterou předem umyjete a osušíte. Zalijte bílým alkoholem nebo lihem, ovocnou pálenkou a zavřete. Nechte louhovat 14 dní na suchém a tmavém místě. Pouze pro vnější použití! Přikládat se mohou také lupínky květů. Květ by měl být stále zalitý, aby se nevysušil. Na herpes použijte tinkturu pomocí vatové tyčinky.

TIP: Dalšími zajímavými jarními cibulovinami, které se vysazují nyní na podzim, patří i okrasný česnek. Přečtěte si článek o pěstování okrasných česneků.

Mezi první jarní květiny v zahradě můžeme zařadit drobné cibuloviny. I když samotný název mluví o drobnokvětých cibulovinách, dokážou udělat asi nejatraktivnější záhon díky delšímu kvetení oproti klasickým velkokvětým druhům jako tulipány a narcisy.

Mezi zajímavé drobné cibuloviny, které často vyčnívají již koncem ledna a v únoru zpod sněhu, patří: sněženky (Galanthus nivalis), šafrán (Crocus sp.) a modřence (Muscari), později vykvétá talovín (Eranthis), scilla (Scilla), puškínie (Puschinia) a ladonička (Chionodoxa).

Kromě nádherných květů rychle vyplní každé místo a jsou vhodné jako podrost, případně dělají společnost vyšším druhům cibulovin. Dají se pěstovat i v nádobách. Kvítky často voní a dají se z nich vytvořit i první jarní aranžmá. Určitě je nezapomeňte v budoucnu vysadit pod opadavé stromy s řídkou korunou, na okraje záhonu nebo do smíšených cibulovinových záhonů do popředí. Vysazují se v podzimním období, mělce a nevyžadují žádnou další péči. Jsou to vděčné květiny, které potěší každého.

Náš aktuální sortiment jarních cibulovin

Mnohé z nich se velmi rychle rozmnožují dceřinými cibulemi a jsou určeny i pro pěstování v trávníku. Takto Vás umí brzy na jaře přivítat i rozkvetlý trávník. Důležité je pak posekat trávník až tehdy, když se cibule zatáhnou a budou mít dostatek zásobních látek na budoucí kvetení. Tyto drobné cibule není nutné každoročně vybírat z půdy. V případě potřeby je můžete rozdělit na více míst. Pokud je pěstujete na zplanění, sami se rozrostou pod stromy. Nečekejte však, že to bude za rok nebo dva. Na to byste potřebovali velký počet cibulí.

Cibuloviny patří mezi první jarní květiny, bez kterých nevynikne žádná zahrada. Osvěží prázdná místa, často ještě i sněhové mapy, a pokud budou vysazeny před tmavozelené jehličnany, dopřejí jim zajímavé kulisy. Jsou variabilní květinami, vůní a barvami.

Dobře se kombinují se skalničkami a nízkými trvalkami, které v té době často nemají ani pořádně listy a teprve se probouzejí k životu. Vhodným společníkem jsou: rozchodníky (Sedum), kotula (Cotula), barvínek (Vinca), boubelík (Polycodon). Cibule nevysazujte jednotlivě ale do skupiny, do malého kruhu, aby vytvořily objem a vedlejší osázenou trvalku byste také měli znát, aby se v budoucnu nestalo, že překryje i místo osázená cibulovinami.

Cibuloviny v květináči

Cibuloviny je možné pěstovat kromě záhonu a trávníku i v nádobách. Je to důležitý moment zejména pro ty, kteří nevlastní zahradu a své zelené království si tak postupně vytvářejí na terase, balkoně nebo lodžii.

Jsou dvě možnosti jak získat rozkvetlý jarní balkon. Můžete si zakoupit již hotové cibuloviny v truhlíkuv, které již brzy budou k vidění na pultech různých obchodů za lákavé ceny. Nejprodávanější jsou hyacinty, mini narcisy, nízké tulipány a modřence.

Také si takové nádoby můžete připravit sami a potěšit se s nimi o to více, pokud Vám rozkvetou. Nejdůležitější je správná výsadba a splnění teplotních podmínek, aby na jaře vykvetly. Vysadit byste je mohli ještě teď. Rozkvetou o něco později než obvykle. Ideální je vysazovat cibule do nádob okolo prosince.

Můžete vysadit jeden druh do mělké nádoby nebo více druhů do velkého květináče. Nízké druhy jako sněženky, krokusy a modřence jsou kompaktní a vyniknou i samostatně v menších nádobách.

Vytvořte na dně květináče drenáž, protože nesnášejí přemokření. Poté zasypte cibule vrstvou substrátu podle toho, jak velká je cibulka. Drobné méně, velké cibule do 3 násobku velikosti cibule. Nastelte na květináče listí, kůru a zazimujte. Nádoby musí zůstat venku, aby prošly obdobím chladu. Bez této fáze na jaře nevykvetou, ale samozřejmě nesmí zmrznout. Nádoby obalte jutou, vložte do krabic vystlaných listím a podobně. Umístěte na terasu nebo do kůlny či sklepa, kde je zima a chlad. Může být i tma. Po cca 2 měsících, kdy uvidíte náznak scházení, nádoby přemístěte do teplejších podmínek. Zaručeně vykvetou a Váš balkon bude ten nejkrásnější a vlastnoručně vypěstovaný. Jednotlivé nádoby pak vykládejte na balkon a těšte se z nádherných a voňavých květů.

Co s cibulemi po odkvětu

Možná se Vám už někdy stalo, že jste dostali jako dárek nádherný hyacint nebo narcisy v nádobě a pak jste ani nevěděli, co s odkvetlými cibulemi dělat. Možná jste se jejich krásou ani dlouho netěšili. Kde nastal problém?

Cibule v nádobě z obchodních řetězců jsou často vystaveny extrémním podmínkám, nemluvě o změnách teplot nebo přebytečné vlhkosti. Po příjezdu do Vašeho bytu také musí čelit novým podmínkám a přizpůsobení se jim. Někdy cibule vyčnívají z nádoby. Máte pocit, že jsou tak nahuštěné, že už nemají ani vzduch. A v krátkém čase po umístění na okenní parapet zjistíte, že květy schnou, listy žloutnou a celkový dojem není takový, jak jste očekávali. Už v obchodě měli zvýšenou zálivku a teplo. U vás možná sucho a teplo. Nádoby nikdy neumísťujte na okenní parapet, pod kterým je radiátor. Dopřejte jim chladnější prostředí, budou kvést déle.

Po odkvětu stále zalévejte, dokud listy nezačnou žloutnout. Pak už nepolévejte a dopřejte jim sucho a teplo, aby se cibule zatáhly, a tím naberou dostatečnou energii na kvetení v příštím roce, pokud je vhodně uskladníte. Můžete je uložit na tmavé a suché místo do pilin nebo do papírového sáčku.

V podzimním období je umíte vysadit přímo na záhon a potěšit se květinami na jaře. Tam se jim bude dařit nejlépe. Nebo je znovu vysadíte do nádob a přirychlením docílíte toho, že Vám vykvetou již v únoru nebo počátkem března přímo na stole v kuchyni. Naše rada: Skladujte jen pevné a zdravé cibule, které musí být dokonale suché, aby vydržely období až do podzimu či další výsadby.

TIP: Chtěli byste uskladnit své zakoupené cibulky a nevíte jak na to? Přečtěte si článek o uskladnění cibulovin a péče o ně.