Blog

Vistárie (Wisteria sinensis) patří mezi atraktivní popínavky s mohutným kmenem a silnými výhonky v budoucnosti. Zvolte dostatečně silnou oporu. Dosahuje výšky i 5 m, proto její umístění důkladně promyslete. Má ráda slunce i polostín.

Vistárie pěstování

Pěstování vistárie není vůbec náročné, stačí dodržet několik jednoduchých zásad, které si vysvětlíme v článku. Pro začátek však zdůrazníme, že je třeba zvolit opravdu silnou a stabilní oporu, která unese váhu rostliny. Pozor dejte i na okapové roury ale i vodovodní potrubí. Silné větve i kořeny je dokáží zdeformovat.

Vistárie řez

Na to, aby vistárie kvetla - a to pravidelně a bohatě, vyžaduje správný řez 2x za rok. Na internetu najdete množství informací jak na řez vistárie. A mezi nimi i takovou, že vistárie kvete po 7 letech. Není to docela pravda. Po 7 letech obvykle kvetou semenáče. Zakoupené rouboané rostliny obvykle kvetou po 3 letech. Vyžadují však správný řez.

Řez se provádí v únoru a to na 2 - 3 očka. Zkrátí se hlavní výhon a postranní výhonky. Nebojte se tohoto řezu. Vistárie je rychle rostoucí liána, která dokáže vytvořit za sezóny i 2 metrové výhonky.

Kdy kvete vistárie

Kvete od dubna do června. Po létě a odkvětu se výhonky zkrátí na 20 cm. Tvar udržujte podle potřeby. Pokud ji chcete vést po pergole, altánku nebo stěně, výhonky pravidelně vyvažte.

Voňavé vistárie v našem eshopu

Dá se pěstovat i ve tvaru stromečku, kde korunu udržujte v kompaktním tvaru. Během roku můžete odstraňovat i nevzhledně rostoucí výhonky, či jinak suché a poškozené. Pokud chcete zviditelnit i kmen, můžete výhony omotávat kolem kmene nebo je odstraňovat.

Květy vistárie jsou nádherné a intenzivně voní. Vůně láká množství včel a jiného hmyzu. Proto, pokud plánujete umístit vistárii v blízkosti sezení, počítejte i s tímto návštěvníky.

V oblastech s intenzivními zimami a mrazem může namrzat. Poskytněte jí vhodnou ochranu nebo ji vysaďte v blízkosti zdi nebo na jižní stranu. Není náročná na pěstování.

TIP: Pokud pěstujete růže, přečtěte si článek o tom jak správně řezat růže.

Znáte keř, který splňuje po všech stránkách kritéria pro dokonalou dominantu zahrady? Právem si to zaslouží určitě komule (Buddleja davidii), která mezi pěstiteli nese i název letní šeřík nebo motýlí keř. Patří mezi výše rychle rostoucí keře, které se v době květu majestátně tyčí nad zbytkem podrostových výsadeb.

Rašit začíná poměrně brzy a naopak listy si ponechává často i po mrazech. Některé listy zůstávají na keři během celé zimy. Samozřejmě, jen pokud je mírná. Na jaře po odeznění největších mrazů vyžaduje hlubší řez, protože kvete na novém dřevě. Ponechají se jen základní kosterní větve, které se seříznou na 50 cm. Bez problémů z nich dokáže bohatě obrůst.

Kvete nádhernými latnatými soukvětími v létě až do prvních mrazů. Známe je v odstínech fialové, modrofialové, růžové, bílé i karmínové. Kromě klasických šeříkových soukvětí mívá podle druhu i jiné barevné provedení.

Aktuální nabídka komule v našem eshopu - vyberte si

Květiny intenzivně voní a lákají do zahrady motýly a jiné opylovače. Motýli, zejména babočka paví oko, milují fialové květy komule. Pokud chcete docílit opakovaného kvetení, dejte si tu námahu a odstraňujte odkvetlá květenství. Na podzim dokáže znovu rozkvést. Dá se toho však docílit, jen pokud je nižších rozměrů.

Motýlí keř pěstování

Vyžaduje slunné stanoviště, neboť v polostínu a ve stínu slaběji kvete. Půda by měla být výživná, ale propustná a s podílem písku. Mělce koření. V jarním období může namrznout, ale velmi dobře regeneruje. Uvítá ochranu v podobě podestýlky. Buddleja davidii 'Nanho Purple' je zakrslejší kultivar s elegantně převislými větvičkami.

Zajímavé kultivary: 'Royal Red', 'White Bouquet', 'Nanho Purple', 'Pink Delight', 'Nanho Blue', 'Black Knight'.

Žlutě kvetoucí je např. Buddleja madagascariensis nebo Buddleja × weyriana 'Sungold', která patří k hybridům. Květy jsou uspořádány v kulovitých shlucích podél kvetoucí latě. Voní a také lákají neuvěřitelné množství hmyzu. Nejzajímavější žlutě kvetoucí je snad Buddleja globosa'Orange Ball', která má jednotlivá kulovitá květenství na samostatných stoncích. A jako hybrid z ní vznikl i u nás pěstovaný 'Sungold'.

Nejrychlejším způsobem rozmnožování je řízkování v létě (červenec - srpen). Odřezky musí být polodřevnaté, vyzrálé, bezkvěté a namočené do stimulátoru, který urychlí jejich zakořeňování přímo v půdě nebo v nádobě. Pro dosažení rychlejšího efektu v zahradě doporučujeme zakoupit vyšší kontejnerové sazenice, které vykvetou již v prvním roce po výsadbě.

Rádi bychom vyzdvihli i zajímavou komuli střídavolistou (Buddleja alternifolia), která se vyznačuje dlouhými soukvětími květů, které se střídají po celé délce nového výhonku. Je odolnější vůči mrazům než komule Davidova. Vyžaduje dostatečný prostor, aby zavěšená kvetoucí květenství dostatečně vynikla. Může být růžové nebo fialové barvy. Má střídavé postavení listů a řeže se po odkvětu v létě. Kvete pak na nových výhoncích. Řezat se však nemusí a to kvůli svému přirozenému volnému tvaru.

Komule vynikne ve volně rostoucím živém plotě, jako výplňový keř v pozadí smíšeného záhonu, ve velké nádobě, ale i jako solitér v trávníku.

Zpříjemněte si letní dny a večery posezením v zahradě s rozkvetlou komulí.

TIP: Přečtěte si také článek o kvetení vistárie .

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Určitě jste už někdy procházeli kolem modrého rozkvetlého oblaku a pátrali po jeho názvu. Představujeme vám ušlechtilou trvalku jménem perovskie.

Mnozí ji znají i pod jinými názvy jako ruská šalvěj nebo ruská levandule. Pravděpodobně kvůli podobnému modrému květenství a úzkým listům. Perovskie je vyšší polodřevnatá trvalka dosahující výšky do 1,2m.

Perovskie pěstování

Výborně se hodí do smíšených i monokulturních záhonů i spolu s levandulí. Kvete od poloviny léta do září až října a v době plného květu je opravdu nepřehlédnutelná. Okouzlí vás modrofialový polokeř, s nepatrným ale aromatickým olistěním, zajímavými stonky a vůní.

Dokonale nahradí nízký živý plot, vytvoříte pomocí ní zajímavé stěny nebo bohatý trvalkový záhon. Vynikne i jako dominanta. Můžete ji pěstovat i v nádobě na terase a balkoně.

Aktuální nabídka perovskie v našem eshopu

Na pěstování není náročná. Podobně jako levandule vyžaduje slunné stanoviště, propustnou a chudší půdu, střední zálivku. Je plně mrazuvzdorná, ale půda musí být propustná, ne trvale zamokřená.

Kompletní sortiment nádherně kvetoucích trvalek

Je to vynikající trvalka, která láká do zahrady množství motýlů a včel.

Aby byla pěkně větvená a bohatě kvetoucí, každý rok na jaře vyžaduje sestříhání o jednu třetinu.

Kdy stříhat perovskie

Pokud se vám jeví jako slabá, méně rozvětvená, můžete ji sestříhnout až na 5-10 cm. Podpoříte tak růst i kvetení. V zimě naopak oceníte její dekorativnost díky zajímavým bezlistým stonkům, takže ji určitě odstříhávejte až na jaře. Na 1m² budete potřebovat 1-3 rostliny. Rozestupy od sebe cca 0,6-0,8m.

Při dodržení těchto základních rad se vám perovskie odmění zdravým růstem a bohatým kvetením.

TIP: Nespočet dostupných trvalek nám často "komplikuje" výběr těch vhodných do naší zahrady. Vyzkoušejte například pěstovat pivoňku, v článku se dozvíte jak na to.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Pro nás stále poměrně exotická rostlina, která si však postupně hledá své místo v zahradách. Podělíme se s vámi o poznatky, které vám pomohou s pěstováním, od výběru vhodného stanoviště až po správný řez.

Tomel viržínsky (Diospyros virginiana)

Hurmikaki je rostlina pro naši oblast nepůvodní, avšak našemu klimatu velmi přizpůsobivá. Ve vhodných podmínkách se vyznačuje nenáročností, odolností a exotickým vzhledem. Výborná dřevina i pro zahradní architekturu zejména na podzim, kdy se listy zbarvují do zářivě červena až oranžova. Odvděčí se bohatou úrodou. Známe ho pod názvem tomel, ebenovník i kaki s latinským názvem Diospyros kaki. Plody jsou žluté až oranžové, podobné rajčeti. Opravdu vynikající chuti. Pěstuje se jako vyšší keř nebo nízkokmenný strom.

Stanoviště

Stanoviště vybíráme co nejslunnější s možným potenciálem akumulace tepla (stěna domu, zahradní zídku). Čím chráněnější stanoviště proti větru, zejména zimnímu, tím lépe. Je třeba brát ohled i na kvalitu půdy, kterou můžeme vylepšit přidáním standardního zahradnického substrátu. Vyhovují jí propustné, hluboké půdy s dobrou zásobou živin a humusu, a mírně kyselé (s pH 5,5 až 6,5). Nejlépe s drenáží, aby nebyla pěstována v podmáčených půdách, které jí nevyhovují. Pravidelná závlaha je potřebná při sušších obdobích a první 2 - 3 roky po výsadbě. Samotná vláha má vliv na tvorbu plodů, také jejich velikost a tvar. V prvních dvou letech je však vhodnější pěstovat ji v nádobě a přezimovat na místech, kde nemrzne. Ideální jsou skleníky a zimní zahrady.

Opylování

Většina odrůd je samosprašná, takže pro tvorbu plodů postačí jedna rostlina, navíc bez přítomnosti opylovače jsou plody bezsemenné. Přítomností dobrého opylovače zabezpečíme kvalitní úrodu i dostatek plodů. Mezi nejlepší opylovače patří odrůdy 'Gailey' (má jen malé plody), 'Zeng-Maru', 'Dai Dai Maru', 'Seedless'. Rostliny sázíme ve sponu 3 - 6 metrů.

Mrazuvzdorný tomel

Mrazuvzdornost je udávána až do -25 ° C (až -30 ° C dospělý zdravý strom tomel). Kvetení nastává v druhé polovině května a trvá 2 - 3 týdny. Citlivost vyrašených částí stromu k mrazu je vysoká, závisí na délce vystavení mrazu. V případě mrazového poškození strom spolehlivě regeneruje, ovšem už bez kvetení.

Zakoupené rostliny je nutné zpočátku pěstovat v polostínu a doporučujeme je ponechat alespoň rok v původním kontejneru. Důvod je potřeba dosažení plného prokořenění. Ideální je rostlinu jeden nebo dva roky zimovat někde, kde dlouhodobě nemrzne, krátkodobé mrazy toleruje (do - 5 ° C). Ideální jsou sklepy nebo studené předsíně (světlo není nezbytné). Pokud je rostlina po vynesení na jaře nevyrašená, dáme ji na teplé slunné místo, pokud je již částečně vyrašená, umístíme ji do polostínu, aby nedošlo ke spálení. Rostlinu vynášíme na stanoviště podle počasí, v dubnu nebo začátkem května.

Po výsadbě na stanoviště je vhodné minimálně první rok rostlinu během zimy mírně chránit - např. chvojím nebo zahrnutím kmene zeminou do výšky 50 cm. Nezbytnou je ochrana proti devastujícímu vlivu zimního slunce na slunečných stanovištích. Postačí jednoduchý chránič (deska opřená do jižního směru, bílá netkaná textilie ve dvou vrstvách na bambusových tyčkách). Nedostatečné je známé bělení kmene. Vhodné je i zabalení kmene do jutoviny v prvních 4 letech.

Pokud vás toto netradiční ovoce zaujalo, můžete si vybrat některou z odrůd hurmikaki v našem eshopu

Hnojení

Postačí běžné hnojení s obsahem stopových prvků (Cererit, Krystalon). Ideálním hnojivem je i NPK v poměru 10: 4: 6. Škůdci rostlinu v našich podmínkách nenapadají, jeho domácí škůdci v ČR nežijí. Případná chemická nebo jiná ochrana je stejná jako u našich rostlin.

Řez

Hurmi-kaki řez nepotřebuje. Řezem regulujeme pouze vzrůst, čímž udržujeme poměrně bujný strom v požadované velikosti. Odstraňují se uschlé a poškozené větve. Strom sám shazuje odrozený obrost. Kvete a plodí na výhoncích, které vyrůstají z loňského dřeva, proto je potřeba být při řezu opatrný, jinak se radikálním řezem ošidíte o úrodu. Navíc je hurmi-kaki dost tvrdý oříšek a roste si po svém. Pokud se rozhodnete pro řez, tak jen na jaře.

Ovoce tomelu

Dozrávají koncem září až října. Nezralé plody jsou nepoživatelné, trpké. Zralost se pozná podle zmizení trpkosti. Nejjednodušší a nejspolehlivější způsob je nechat plody projít mrazem. V takovém stavu se mohou nechat na stromě až do Vánoc. Plody můžeme ponechat v pokojové teplotě s přidanými jablky a banány, které urychlují zrání uvolňováním plynu. Konzumují se buď po rozkrojení nebo celé se slupkou. Semínka, pokud jsou přítomny, se odstraňují. Některé odrůdy se mohou sesbírat dříve a nechat uložené krátkodobě v mrazničce a následně několik dní v teple. Plody jsou rosolovité, podobné meruňkám a je z nich vynikající džem, rosol. Čerstvou dužinu si však můžete i natřít na pečivo.

Tomel japonský

Je velmi příbuzný druh, jeho mrazuvzdornost je však nižší (paradoxně je však odolnější vůči jarním mrazíkům). Udávaný limit je okolo -16 ° C. Na území ČR jde o poměrně rozšířený strom. Dospělé stromy mají výbornou schopnost přizpůsobit se podmínkám prostředí. Nejcitlivější je jednoleté dřevo. Doporučuje se kontejnerová kultura, se zazimováním podobná Hurmi-kaki viržínskému. Důležité je minimalizovat teplotní výkyvy (větráním, zastíněním). Pro pěstování u nás jsou vhodné i hybridy Hurmi kaki viržínského a japonského, například odrůda 'Nikita's Gift' (mrazuvzdorná do -23 ° C) či 'Roseyanka' (mrazuvzdorná do -27 ° C). Obě odrůdy jsou chuťově velmi dobré a jsou samosprašné, ale je výhodné - pro kvalitu i velikost plodů - mít dobrého opylovače.

TIP: Pokud jste milovníkem méně tradičního ovoce, určitě si přečtete také článek o pěstování paw-paw.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Pawpaw je rostlina v naší oblasti sice nepůvodní, avšak našemu podnebí přizpůsobená, nenáročná a velmi odolná. Je vysoce plodná a vizuálně nepřehlédnutelná.

Paw paw pěstování

Stanoviště

Při výběru stanoviště je potřeba brát ohled na kvalitu půdy (hloubku a propustnost lze vylepšit přidáním standardního zahradnického substrátu) a na oslnění v průběhu dne (vhodné je slunečné, v teplých oblastech mírně zastíněné místo). Čím víc je chráněné stanoviště proti větru, hlavně v zimním období, tím lépe. Je vhodná pravidelná závlaha (jednou za dva týdny až do srpna).

Vyberte si z nabídky našeho eshopu pawpaw nebo jiné netradiční ovoce

Opylení

Z důvodů cizosprašnosti se musí pěstovat 2 různé odrůdy. Opylení zajišťují zejména mouchy a vítr. Je nevyhnutelné, aby obě dvě rostliny byly vzdálené max. 9 m od sebe. Rostliny dosahují výšky až 6 m a doporučený spon je 3 - 4,5 m.

Zimování

Mrazuvzdornost je udávaná minimálně do -25°C. Asimina kvete relativně pozdě a dlouho. Kvetení nastává před úplným olistěním, podle charakteru počasí koncem dubna až května a trvá až 3 týdny, takže případné jarní mrazíky by neměly poškodit celou úrodu. Citlivost nových výhonků k mrazíkům stoupá s jejich velikostí. V případě skutečně velkých jarních mrazů paw-paw regeneruje cca v červnu, ale už bez kvetení.

Je vhodné minimálně první rok po výsadbě rostlinu na zimu mírně chránit - osvědčilo se nahrnutí zeminy kolem kmene do výšky cca 50 cm. V dalších 2 letech se tímto nepracným opatřením rovněž nic nezkazí. Zeminu můžeme odhrnout začátkem dubna. Nevyhnutelnou se jeví ochrana proti devastujícímu vlivu zimního slunce na slunečných stanovištích. Postačí jednoduchý chránič (opřená deska do jižního směru, bílá netkaná textilie ve dvou vrstvách na bambusových tyčkách). Jako nedostatečné se jeví známé bílení kmene.

Hnojení

Postačí běžné hnojení s obsahem stopových prvků (Cererit, Krystalon). Škůdci paw-paw prakticky netrpí, rostlina je insekticidní, její domácí škůdci v SR a ČR nežijí. Případné houbovité choroby na velkých listech při vlhkém počasí je možné odstranit běžnými fungicidy (např. měďnatými).

Řez

Paw-paw roste v poměrně přísném pyramidálním tvaru a kvete na loňských letorostech. Proto řez není zapotřebí, výjimkou může být základní tvarování a odstranění uschlých a poškozených větví.

Plody

Plody dozrávají v září až říjnu. Zralost se pozná podle lehkého změknutí plodů a změny barvy do žluta, popřípadě je nejlepším indikátorem zralosti intenzivní exotická ovocná vůně. Pokud do příchodu mrazů nestihnou plody dozrát na rostlině, dozrají v pokojové teplotě po přidání zralých jablek cca do 14 dnů. Při konzumaci se plody rozkrojí, vyjmou se semena, která jsou jedovatá (jen při rozkousání) a jí se obsah žlutooranžové barvy, příjemné vůně, pudinkové konzistence a exkluzivní chuti. Zpracování, krom přímé konzumace, je možné vícerými způsoby, ale chuť plodů, jimiž víc než překvapíte nejen sebe, ale i všechny známé, většinou zabezpečí, že nebudete mít žádné přebytky. Plody vydrží při pokojové teplotě zralé cca týden, chlazené déle. Výživná a vitamínovo-minerální hodnota plodů je značná.

Upozornění

Semena plodů jsou jedovatá (po překousnutí), je třeba je před konzumací vyjmout! Semena jsou dostatečně velká, až 2,5 cm, jejich počet v 1 plodu bývá kolem 10.

TIP: Od méně tradičních druhů ovoce se vrátíme k tradičním jabloním. V tomto článku se dočtete, které jabloně jsou vhodné do vyšších poloh.

Zerav (Thuja) patří mezi stálezelené dřeviny. Má své zastánce i odpůrce. V dnešní moderní minimalistické době výsadeb je opravdu na ústupu, ale původní výsadby kvůli tomu hromadně rušit nebudeme. Naopak, snažíme se je udržet v dobrém zdravotním stavu, ale ne vždy je to jednoduché.

Často se nás ptáte, proč zeravy hnědnou, co jim chybí, jak se o ně třeba dále starat? Zde najdete odpovědi na vaše otázky. Hnědnutí tújí může být způsobeno řadou faktorů. Tento jev se projevuje stejně na mladých ale i na starších dřevinách.

Může být způsobeno vlivem:

- nedostatečné závlahy po výsadbě
- nedostatečné zimní závlahy
- nadbytečné závlahy
- vysoké hladiny spodní vody

- nedostatečným hnojením
- nedostatkem hořčíku
- nadměrného hnojení
- nedostatku světla
- husté výsadby
- vlivem zimního slunce
- střídání mrazivých a teplejších dní
- chorob a škůdců a jiné

Hnědnutí tují jako přirozený jev

I naše vlasy stárnou a vypadávají. Stejně je to i s jehličím jehličnatých stromů nebo s větvičkami u tújí. Starší 3 leté se uvnitř kolem kmene v důsledku nedostatku slunce prostě nemají k světu. Je to však přirozený jev. Na jaře po mrazech prostě tyto odumřelé větvičky rukou jemně odstraňte, vytřeste. Stejným neestetickým problémem může být u tújí kvetení. Na koncových výhonků se později vytvoří plody, suché šištice, které působí sucho a rozcuchaně. Dají se však odstranit řezem.

Hnědnutí a suché větvičky zvenčí se projevují zejména po zimě, na jaře. Pokud na těchto větvičkách nevidíte žádné známky poškození hmyzem, zvěří nebo houbovým onemocněním, jedná se jen o stav způsobený změnami teplot, nedostatkem vláhy nebo její nadbytkem.

Houbové onemocnění

Pokud jsou však na konci poškozených výhonků viditelné i černé plodničky nebo zduřelé polštářovité plodnice, jedná se o houbové onemocnění, které je nutno ošetřit chemicky. Použijte v tom případě Dithane DG Neo Tec + Amistar + smáčedlo AGROVITA a po 14 dnech postřik opakujte.

Podívejte se na aktuální nabídku tújí v našem eshopu

Kabatiniové odumírání výhonků také způsobené houbou, napadené jsou zejména nejmladší a vrcholové výhonky. Platí ošetření fungicidy a postřik opakovat po 10 - 14 dnech.

Nedostatek hořčíku

Projevuje se také hnědnutím a vysycháním. Aplikací hořké soli jim pomůžete. Hořká sůl je hořečnaté hnojivo nejen na túje. Využijete ho v zahradě i na jiné plodiny a dřeviny. Doplníte hořčík, který zabraňuje hnědnutí a tím i doplníte potřebnou výživu. Můžete ji aplikovat ve formě postřiku na celou dřevinu nebo zálivkou ke kořeni.
1 kg balení Vám vystačí na 20 m2 jako posyp k rostlinám a dřevinám, 125 l zálivky ke kořenům nebo 200l postřiku při aplikaci na list. Návod naleznete na balení.

Lykokaz tújový / Lykokaz jalovcový

Lykokaz je škůdce, který napadá túje a jiné jehličnaté dřeviny. Vykousáva do větviček chodbičky, do kterých klade vajíčka. Poškozené dřeviny chřadnou a hnědnou. V kůře jsou také viditelné otvory, pod dřevinou piliny a výtrusy. Chodbička je dvouramenná. Postižené větve blednou a postupně odumírají. Je nutné takové poškozené dřeviny ošetřovat a postižené větve odstranit. Obyčejně hned celou dřevinu.

Roztoči - pavoukovci

Větvičky napadené roztoči ztrácejí postupně barvu, blednou, až později přecházejí do žlutohnědá, jsou jakoby zaprášené s bledými skvrnami. Nutné aplikovat postřik proti roztočům.

Zimní slunce

Mnozí nevěřili, že i slunce dokáže takové markantní škody. Má to však souvislost se závlahou v zimě a obsahu vody v pletivech. Jehličnany nespí v zimě, jsou to stálezelené dřeviny a v nich normálně probíhají fyziologické procesy akorát jsou zpomalené. Takže třeba zalévat i ty v nádobě i venku vysazeny, zejména mladé výsadby z jara a podzimu jinak vyschnou a mnozí se pak domnívají že vymrzly. Slunce svítí i v zimě a odsává z listů vodu a pokud není doplněna, vysaje to vše z dřeviny. Obyčejně je to patrné z jedné strany, kde vychází slunce nebo kde se zdržuje nejdéle během zimních dní.

Hnědnutí v zastíněném stanovišti

úje, které jsou vysázeny v nepříliš vhodných podmínkách s nedostatkem světla, také hnědnou. Je to zejména v koutech zahrady, za domem, v úzkých pásech, kde nesvítí slunce, v těsné blízkosti plotu, kde z druhé strany nesvítí slunce a neproudí tam vzduch.

Hnědnutí ze spálení

Pokud vysazujete túje v blízkosti betonových plotů počítejte s tím, že tento prostor zejména z druhé strany bude tmavý a navíc podle orientace ke slunci, může být i rozpálený. Zkuste se v horkém létě dotknout betonového plotu nebo jen přiložit ruku 10 cm od plotu. Ucítíte teplo. Větvičky, které se dotýkají takového horkého plotu mohou být spáleny.

Hnědnutí po výsadbě

Mohlo být způsobeno nedostatečnou nebo nadměrnou závlahou a v samotném zakořeňování se a přijímání vody a živin. Po výsadbě dřeviny musíme zalít, ale ne vytopit. Vlhkost půdy musíte sledovat a podle druhu půdy určitě víte, jak často zalévat. V těžkých, nepropustných půdách a v jílovitých zalévat opatrně, naopak v suchých písčitých půdách vydatně a často. Pokud máte zálivku pod kontrolou, mohlo se stát, že byl kořenový bal tuje poškozen, useknutý hlavní kořen, zežraté kořeny hlodavcem, nevhodné podloží, suť v místě výsadby nebo jiný materiál zakopaný v zemi a zerav se jednoduše nezakorenil.

Naše rada při výsadbě

Túje, které jsou prodávány kontejneru, se vysazují od března do listopadu resp. do trvalého zamrznutí půdy. Když vyberete dřevinu z květináče, rozpichajte kořenový bal rukou ale tak, aby celý substrát kolem kořenů nevypadal. Jen tento kořenový svazek jemně rozrušíte pro lepší přijímání vody. Vyhlubte jámu a nalijte do ní vědro vody tak, aby tam voda stála a do této vody vysaďte tují, zasypte substrátem nebo původní zeminou, do které zamíchejte výživný substrát a hned nepřihnojujte. Dobře upěchujte.

Túje s kořenovým balem se prodávají zejména v březnu a koncem října, kdy je vhodné vysazovat prostokořenné dřeviny, resp. balené v jutovine nebo se zemním balem. Jutovinu odstraňovat nemusíte, ale můžete ji mírně rozrušit, aby se kořeny snadněji dostali ven a začali zakořeňovat. Postup výsadby je stejný.

Hnědnutí tújí z husté výsadby

Některé zahradnictví chtějí pravděpodobně prodat více ks na 1m, proto prezentují rozestupy 0,4m od sebe. Reálně je však vhodné učinit rozestupy minimálně 0,7 až 0,8 m od sebe, i kvůli budoucímu růstu, konkurenci v kořenové části, boj o živiny a zejména kvůli světlu. V případě, že se tuje vysadí blíže, o cca 5 let si už budou konkurovat, také stínit, každou 2 až třetí tují zastíní a ta bude v růstu zaostávat a postupně vyschne nebo ji budete muset pro vzhled odstranit. Od oplocení musí být také ve stejných rozestupech. Pokud jsou natištěné na oplocení, nedají se ošetřovat ani upravovat, stříhat, pokud je opletení slabší, mohou ho i věkem poškodit.

Hnědnutí tújí pěstovaných v nádobách

Doporučujeme, pokud chcete pěstovat tuje v květináčích v zimě venku, tak určitě ne v plastových nádobách. Ale kamenina, keramika, beton, kde musí být i nějaká izolace, dolů drenáž a juta nebo alespoň textilie v nádobě a zejména otvory pro odtok přebytečné vody, protože zde platí dvojnásob, že stálezelených dřevina v nádobě musí v zimě zalévat jinak vyschne. Platí to pro všechny stálezelené, jehličnaté dřeviny.

Hnědnutí po zimě = nedostatečná zimní závlaha

Jak jsme již psali výše jehličnany je nutné zalévat i v zimě během dní, kdy nemrzne, je oteplení, svítí slunce, není sníh. Zejména mladé výsadby z podzimu a porost do 2 let od výsadby. Starší výsadby podle podmínek v zimě. Pokud je zima bez sněhu a dlouhodobě mrazivá, po mrazech třeba zalít.

Hnědnutí po neodborném řezu

Túje se stříhají cca 2-3x za rok. Stříhání nesmí probíhat za horkého suchého dne, kdy dlouhodoběji hrozí, že ostříhané porosty budou déle bez závlahy. Nejlépe se provádí řez pod mrakem. Po řezu musíte dřeviny zalít nebo počkat na déšť. Hloubka řezu také může ovlivnit stav dřevin. Mladé dřeviny zvládají řez lépe než starší porosty. Ideální sestřihávat pravidelně a postupně na jaře (duben), v červnu a koncem léta. Starší tuje postupně po třetinách. Pokud plánujete seříznout 5 m vysoké tuje o polovinu, určitě není vhodné je seříznout najednou o polovinu.

Hnědnutí z nadměrného hnojení

Bohužel je to tak, i nadměrné hnojení může rostlinám uškodit. Nejdříve působí tmavozeleno, to už je znak přehnojení a nakonec začnou chřadnout. Viditelné jsou hnědé koncové až černé výhonky, které opadávají. Pokud se hnědnutí po přehnojení projevuje u dřevin vysazených v nádobách, v nádobě vidět i vysrážené soli, bílý povlak. Je nutné omezit zálivku, prosadit dřeviny v nádobě a nehnojit.

Hnědnutí tújí zapříčiněné hmyzem

V posledním období se přemnožil na jihu Slovenska, Rakouska a Maďarska zelený lesklý brouk Lamprodila festiva.

Určitě si ho nespletete. Je cca 1 cm velký, lesklý, zelený s černými tečkami. Způsobuje vysychání tújí. Dostal se k nám cca před 2 lety pravděpodobně z Itálie, dovozem jehličnanů a způsobuje opravdu velké problémy. V relativně krátkém čase dokáže zničit celý živý plot tuje západní.

Samičky kladou vajíčka od poloviny května do otvorů v porostech, do trhlinek v kůře. Tam se larvy vyvíjejí 2 roky a požírají vnitřek dřeviny. Ta postupně vysychá.

Pokud si už všimnete že brouci vylétávají, zajistěte žluté lepící destičky, na které část samiček určitě chytíte. Pak třeba začít s postřikem Karate nebo Mospilan a střídat je. Je vhodné použít smáčedlo. V případě, že se Vám porost zachránit nepodaří, je vhodné ho pokácet a spálit, neboť v pletivech se mohou dále nacházet vajíčka nebo larvy. Jako náhradu za Smaragd doporučujeme jiné stálezelené dřeviny listnaté nebo tis, cypřišek.

Vždy se najdou odpůrci i oblíbenci tújí. Kolem hřbitovů se kdysi opravdu hojně používali. ale nejednalo se o zerav západní, které se momentálně prodávají. Momentálně je na trhu dostatek nových a zajímavých i barevných kultivarů, které mohou oživit prostor v zahradě. Nemusí jít o souvislý pás v živém plotě. Ale např. o 2 ks ve smíšené výsadbě.

Tuje jsou vhodné pro rychlé vytvoření stěny a bariéry téměř bez zasahování. Nádherné jsou však i listnaté opadavé keře, stálezelené keře, jejich kombinace, které zejména na podzim vytvoří nádherné představení barev a tvarů. Je to však věc pohledu a názoru. V dalším článku vám představujeme některé jiné rostliny vhodné pro živý plot.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalkové záhony se těší obrovské popularitě a najdeme je v téměř každé zahradě. Víte jak postupovat při založení takového záhonu, co všechno byste měli dodržet a zohlednit aby právě ty naše trvalky patřily mezi nejkrásnější?

Zásady pro umístění trvalek

Trvalky se umísťují buď na místa vhodná pro detailní pozorování jednotlivých rostlin, např. k oddechovému zákoutí nebo tak, aby se v pokoji dala vnímat celková kompozice, tedy na místo, kam se dá nahlédnout oknem obýváku nebo terasy. Výsadba potřebuje vždy některé stabilní prvky, které by tvořily kostru celé kompozice.

U menších skupin stačí jen opora v pozadí, u větších jsou nevyhnutelné pevné oporné body přímo v záhonu. Takovými prvky bývají dřeviny. Ty přispívají k dekorativnosti skupiny v zimě a opadavé přispívají k barevnému efektu v období kvetení stejně jako v období podzimního vybarvení. Krom dřevin může být oporou i stavba, neprůhledný plot, drobná architektura, u menších záhonů i balvany nebo zahradní keramika.

Trvalková skupina se vysazuje vždy nepravidelně, rostliny se ale neumísťují náhodně. Pokud má být záhon pěkný, je potřeba se při jeho sestavování řídit určitými kompozičními pravidly. Nejdůležitější pravidlo je, že nejvýraznější prvek (rostlina) se neumísťuje do středu skupiny, ale vždy trochu bokem, nejlépe asi do jedné třetiny délky a hloubky záhonu. Na protější straně je nutné tento výrazný prvek vyvážit podobným, ale slabším prvkem jako ozvěnou. Například při použití toho stejného druhu a kultivaru se na jednu stranu umístí skupina 5-6 rostlin a naproti jen 2-3 rostliny. Jindy se na jednu stranu umístí silně rostoucí, výrazně zbarvený kultivar a naproti jemněji zbarvený a nižší kultivar. Stejně tak se dají použít dva druhy podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti.

Pokud je záhon široký, je třeba vyvážit navzájem tři podobné prvky: na jednu stranu se umístí velmi nápadný prvek, slabší prvek se umístí na opačnou stranu a nejslabší do popředí mimo střed. V tomto případě už ale nestačí na odstupňování různý počet sazenic nebo různé kultivary, ale je třeba kombinovat různé druhy (např. heliopsis, rudbeckia laciniata, oenothera missouriensis). Pokud je záhon dlouhý, rozčlení se na kratší úseky. Pro jeden úsek sa vypracuje vhodné seskupení, které se potom několikrát opakuje jako článek řetězu. V takovém úseku lze zařadit i prvky za sebou a to v kombinaci – nápadný, slabší, nejslabší. Tyto prvky se neumísťují v jedné linii a ve stejném odstupu, ale tak, aby se využila i šířka záhonu. Cílem je, aby se totéž nepravidelné seskupení pravidelně opakovalo a tím vznikl rytmus.

Příprava půdy pro trvalky

Příprava půdy spočívá hlavně v jejím důkladném zkypření a odplevelení. Půdu pro trvalkové partie je třeba nejprve dobře zrýt. Většině trvalek vyhovuje hloubka zpracování na výšku rýče, tj. asi na 30 cm. Nižším trvalkám stačí mělčí obdělání, vysokým naopak mírně hlubší obdělání. Odplevelení je jedním z hlavních předpokladů úspěšného pěstování. Zvlášť nepříjemné jsou plevele, které se rozrůstají oddenky. Nejčastěji jsou to pýr, bršlice kozí noha, pcháč oset, podběl aj. Velmi nepříjemné jsou plevele, které mají oddenky hlouběji, než se dá rýt.

Kdy sázet trvalky

Druhy kvetoucí na jaře je vhodné sázet na podzim, zatímco druhy s letním a podzimním kvetením se sázejí na jaře. Existují ale i výjimky. Kontejnerované rostliny lze vysazovat po celý rok.

Různé druhy nádherně kvetoucích trvalek najdete také v našem eshopu

S výsadbou se začíná obyčejně v průběhu března a končí se v půli až koncem května. S podzimní výsadbou se začíná obyčejně v půli srpna a sází se nejpozději do půlky listopadu. Lepší je ale ranější podzim, protože rostliny mohou do zimy dostatečně zakořenit.

Období výsadby závisí i na kvalitě půdy. Některé druhy nesnášejí vysazování v těžších půdách vůbec. Větší rostliny se sází na vzdálenost 0,8 – 1,2 m, středně velké do vzdálenosti 0,5 - 0,6 m a menší trvalky do vzdálenosti 0,3 – 0,4 m. Pokud není možnost vysadit zakoupené sazenice ihned, založí sa na zastíněném místě do půdy a zavlaží se. Takto ošetřené sazenice vydrží i několik dní, než se přistoupí k samotné výsadbě. Pokud není možnost založit rostliny venku, dají se rozložit i ve sklepě, pokropit vodou a potom vysázet.

Sazenice se vysazují s pomocí lopatky nebo motyčky. Dlouhé kořeny je možné zkrátit nožem. Kořenový bal je vhodné předem dobře namočit a po výsadbě důkladně zalít. Trvalky se sází většinou tak hluboko, aby pučící výhonky byly na úrovni povrchu půdy. Velmi hluboká výsadba může mít za následek slabé kvetení a někdy i úhyn rostliny. Při výsadbě trvalek je velmi prospěšný pokryv povrchu půdy, který zabraňuje jednak prosychání stejně jako klíčení semen plevele na povrchu půdy.

Péče a ošetřování trvalek

V porovnání s jinými skupinami rostlin trvalky vyžadují méně práce. Práce spojené s ošetřováním nejsou každý rok stejné. V prvním roce založení trvalkové partie je nutné starat se hlavně o to, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji vyrostly. Je třeba tedy častěji zalévat (hlavně v suchém období), půda se ale nesmí zbytečně přemokřit. Kdo nemá možnost se o závlahu stále starat, pomůže si pokryvem.

Když rostliny tak vyrostou, že začnou půdu úplně zakrývat, je nutné občas prokypřit půdu mezi rostlinami. Okopávka má však význam jen v suchém teplejším období, kdy podkopaný plevel rychle uschne. U záhonů s chudou půdou je nevyhnutelné občasné přihnojování. Z organických hnojiv se dá použít kompost, z anorganických tekutá vícesložková hnojiva, která se aplikují v období intenzivního růstu před kvetením jednotlivých druhů. Trvalky se zmlazují odstraňováním odkvetlých soukvětí nebo se po odkvětu celé seříznou. Na podzim se odřeže celá nadzemní část u země. Toto ale neplatí u stálezelených trvalek.

Náš tip: Jak na rozmnožování a přesazování trvalek.

Soukvětí trvalek se odstraňují v těchto případech:

– pokud jsou soukvětí odkvetlá a nepěkná

– u druhů náchylných na samovolné vysemeňování se odstraňují odkvetlá soukvětí proto, aby nedošlo k nežádoucímu samovýsevu

– u některých druhů se brzkým seříznutím odkvetlých částí dosáhne další násady květů.

Trvalky v zimě

Některé choulostivé trvalky je třeba na zimu přikrýt vrstvou listí, rašeliny nebo jehličí. Na jaře, když už pominula hrozba mrazů, lze tuto vrstvu odstranit. U stálezelených rostlin se přikrývka neodstraňuje najednou, protože rostliny by mohlo poškodit slunce.

PO – okraj podrostu

Okraje stromů, skupin keřů, provzdušněná humózní půda

variace: slunečný světlý okraj chladný polostín

Vp – volná plocha

Slunečné plochy, provzdušněná humózní půda

variace: trvalky divoké se záhonovým charakterem

Vr – vřesoviště se zvláštními situacemi

Slunečné plochy, chudá písčitá kyselá půda

L – horská louka

Slunečné plochy, kamenitá minerální půda

Ks – kamenité stepi

Slunečné plochy, suchá humózní půda s výskytem skal

SŠ – skalní štěrbiny

Slunečné zídky, prohlubeniny, suchá štěrkovitá minerální půda

A – alpinium

Slunečné skalky, chudé minerální půdy

Z – záhon

Humózně kypré, živné půdy

záhonové trvalky s výraznými květy variace: stín, polostín, slunce

Stanovištní okruhy trvalek podle Prof. Dr. Josefa Siebera (zdroj – VICTORIA trvalková školka)

TIP: Pokud se chystáte vybudovat si na zahradě skalku, určitě vás bude zajímat jaké trvalky vysadit do skalky.

Trvalky jsou velmi vděčným rostlinným materiálem na záhoně. Nemají speciální požadavky na ošetřování a výhodou je, že je nemusíte každoročně vysazovat na stanoviště. Postupem času nabírají na objemu a tím vyplní prázdné místo v záhoně a zároveň poskytnou množství květů pro radost a včelám a motýlům pro pastvu. Díky trvalkám přilákáte do zahrady hmyz, což se Vám jistě nepodaří, pokud máte zahradu osázenou jen z jehličnanů.

Trvalky rozlišujeme podle termínu kvetení, vysoké, nízké, doplňkové, okrasné listem, na přímé slunce nebo do stínu. Představíme Vám nejkrásnější kvetoucí trvalky na slunce pro nenáročný záhon.

Nejkrásnější trvalky

Mezi nejkrásnější trvalky patří levandule (Lavandula), třapatka (Echinacea), třapatka (Rudbeckia) a krásnoočko (Coreopsis). Díky nim záhon v létě ožije a jejich květy Vás budou těšit až do pozdního podzimu. Květy jsou vhodné i na řez a do aranžmá.

Levanduli a krásnoočko umístěte do popředí záhonu, echinaceu a třapatky do pozadí. Díky kultivarům si můžete vybrat i z barevných provedení. Vyžadují sluneční záhon, lehkou propustnou až písčitou půdu, průměrnou závlahu, spíše nižší než přehnanou péči, bez hnojení. Levandule vyžaduje písčitou půdu, bez pravidelného polévání, kromě období po výsadbě. Po zimě se upravuje řezem, aby zůstala dlouhá léta kompaktní. Nestříhejte ji pravidelně do dřeva. Řez do dřeva se vyžaduje až po cca 7 letech pěstování, když ji chcete zmladit. Řez se provádí na jaře, po uplynutí největších mrazů. Levandule se pak řeže ještě během kvetení, nebo po odkvětu, ale sestříháváme jen květní stonky.
Dá se pěstovat i v nádobě nebo na kmínku. Francouzská levandule v našich podmínkách nepřezimuje, resp. v teplejších lokalitách je to možné.

Coreopsis - krásnoočko, patří mezi nádherné trvalky, které rozzáří záhon svými žlutými květy. Tvar je podle kultivaru kompaktní nebo vysoký. V závislosti na tom je umístíte i v záhoně. Nevyžaduje speciální péči, na jaře můžete trsy rozdělit a přesadit.

Echinacea patří mezi nejžádanější trvalky vyššího vzrůstu. Dominuje svými květy, kromě klasické léčivé (E.purpurea) najdete v naší nabídce i licenční odrůdy, které bohužel nelze rozmnožovat pomocí semen. Jsou nenáročné na pěstování. V krátkém čase vytvoří bohatý trs kvetoucích stonků a potěší Vás až do podzimu. Květy jsou různých barev a dlouho kvetou.

Všechny trvalky různých barev najdete také v aktuální nabídce našeho eshopu

Rudbeckia - třapatky jsou velmi podobné echinacee, vyžadují stejné nároky na stanoviště, slunce, teplo, propustnou půdu a také se odvděčí kvetením až po mrazy. Mnohé z nich jsou ale jen letničkami nebo krátkověkými trvalkami, dobře se však rozmnožují samovýsevem, tedy na záhoně Vám jistě v krátkém čase narostou nové rostlinky.

TIP: Inspirovali jsme vás a chystáte se pěstovat trvalky? Přečtěte si, jak založit trvalkový záhon.

Představujeme Vám výborný způsob pěstování jahod, který kromě bohaté úrody vyzvedne Vaši zahradu a ta se stane neobyčejně praktickou. Při tomto způsobu pěstování Vám zbývá více místa na jinou zeleninu nebo květiny. Stěna se dá napojit na kapkovou závlahu z vedlejší sekce závlahového systému. 

Budete potřebovat:

- vrtačku, která dokáže vrtat otvory 5 - 7 cm a vrták na vyvrtání otvorů 2 - 3 mm

- trubku na zalévání s průměrem cca 15 mm (do ní se budou vrtat 2 - 3 mm díry), musí být o 8 - 10 cm delší než plastová trubka

- PVC trubka průměr 100 - 150 mm, výška podle toho, jakou vysokou stěnu chcete vytvořit - ideální cca 160 cm max. 200 cm kvůli zalévání, plnění

- koncovky na trubky

- korek

- nůž

- lepicí pásku

- textilii na obalení zavlažovací trubice

- provázek na ovázání textilie

- zahradnický substrát

- hrubý štěrk na dno

- sazenice jahod

- můžete doplnit i letničky (aksamitník, měsíček)

- velké nádoby

- upevňovací materiál na jednotlivé trubky a trouby navzájem

Postup:

• Řezání

Rozhodněte se, jakou délku trubky budete potřebovat (využívat) a podle toho zvolte i vnitřní zalévací trubku, která by měla být o 10 cm delší.

•  Vrtání do zavlažovací trubky

Navrtejte do ní otvory ale jen do 2/3, ne po celé délce. Voda by zbytečně protékala až dospodu. Uzavřete ji ve spodní části a můžete tam udělat ještě jeden otvor. S navrtanými dírkami stejného průměru docílíte rovnoměrné zavlažování.

•  Ukončení zavlažovací části

Obalte trubku pytlovinou nebo textilií a omotejte provázkem. Do otvorů se tak nedostanou kořeny sazenic a nebudou je ucpávat a přes textilii voda proteče ke kořenům rostlin.

Nožem opatrně vytvořte pomocí korku uzávěr. Zaizolujte páskou, aby korek nevypadl.

•  Řezání otvorů do PVC trubky

Pamatujte na to, že otvory musí být jen tam, kde se k rostlinám dostane slunce. Měly by být ve stejných vzdálenostech. Můžete vytvořit středový pás a boční pásy střídavě, čili vzniknou 3 řady. Od spodu vynechejte cca 20 cm, protože tato část bude zasazena v nádobě se zeminou.

•  Plnění

Připravte si středovou zavlažovací trubku. Na její konec dejte krytku. Na dno vysypte hrubý štěrk. Vložte PVC trubku. Připravte si substrát a rostliny. Do spodních děr můžete vysadit letničky, které se výborně hodí jako ochrana jahod. Mnohé svou vůní odpuzují škodlivý hmyz. Částečně tak ochráníte sazenice a plody i před mšicemi i slimáky.

Nejlepší je, pokud začnete sypat substrát svrchu a postupně ho dostáváte až k otvorům, do kterých zasadíte sazenice jahod.

Vybrat si můžete také z jahod nabízených v našem eshopu

Zvolte různé odrůdy pro postupný sběr. S tímto bodem požádejte někoho o pomoc, abyste to měli rychlejší a jahody nebyly dlouho bez vláhy.

Stanovište

Stanoviště vyberte sluneční nebo jen částečně zastíněné řídkou korunou. Myslete na to, že v létě budou jahody potřebovat pravidelně vláhu. Plast se bude přehřívat. Takto naplněné trouby zasaďte do stabilních nádob nebo do země. Navzájem je upevněte. Umístěte je i mimo větrného místa. Nechcete přece o takovou unikátní vertikální stěnu přijít jen kvůli špatnému stanovišti.

Přečtěte si také podrobnější článek o pěstování jahod.

Aby se jahodám dařilo na záhoně nebo v nádobách, vyžadují péči, kterou můžeme rozdělit podle ročního období. Nedá se přímo říct, které roční období je nejdůležitější na péči o porost, neboť v každém čtvrt roce je něco důležité, co zásadně umí ovlivnit růst nebo i samotné plody a jejich velikost či zdravý vzhled.

Péče o jahody na jaře

V tomto období je možné sazenice jahod i vysazovat do řad, vyvýšených záhonů, volně nebo do nádob. Příhodnější dobou je však podzim.

Nabídka zdravých sazenic jahod z našeho eshopu.

Stávající porosty je třeba brzy na jaře okopat, odplevelit a zejména odstranit všechny suché a skvrnité či jinak poškozené listy extirpací. Trháním byste mohli poškodit celou rostlinu a srdíčko, ze kterého vyrůstají nové listy. Po okopání dobře zavlažte, pokud je suché jaro nebo byla zima bez sněhu. S hnojením začněte ještě před kvetením. Během násady plodů již nehnojte.

V jarním období se tvoří základ budoucích plodů a to již během kvetení. V květnu nás čekají ještě mrazíky, proto je lepší porosty zakrývat textilií nebo speciálními kryty, které se nedotýkají porostu. Jahody tak ochráníte před omrznutím.

Jahody v létě

Období, na které se velmi těšíme, protože jahody by měly vyprodukovat množství sladkých červených plodů. Plochu výsadby jahod musíte pravidelně zavlažovat a záhony nesmí dlouhodobě proschnout. Pokud chcete maximálně udržet vlhkost půdy, nastýlejte plochu mezi řadami trávou, slámou nebo textilií, která propouští vláhu. Fólie jsou méně vhodné. Časem se trhají a neprosáknou.

Záhony udržujte vždy čisté. Pokud nemáte žádný mulč pod porostem, pořiďte si plastové podložky pod plody, aby zůstaly čisté i po dešti a nedotýkaly se půdy, která rychle způsobuje hnilobu a ta se rychle šíří i na ostatní plody. Plody sbírejte pravidelně a průběžně. Můžete je mrazit, zpracovat na džem, kompot nebo si pochutnat na čerstvých plodech.

Jahody na podzim

Je to období, kdy některé druhy stále kvetou a plodí, čili pro ně platí péče jako v létě.

Pro jednou rodící jahody skončilo období plodů a rostlina vytváří dceřiné hříženci, které jsou vhodné pro další reprodukci nebo i darování známému. Více na toto téma najdete v článku o rozmnožování jahod. Jedinci nechte pak zakořenit a koncem léta vysazujte na nové stanoviště. Na podzim se vysazují jahody velmi dobře. Nejpozději však do konce srpna. Všechny ostatní hřížence z rostliny odstraňte, aby ji zbytečně nevysílily. Znovu rostliny okopejte, zbavte plevele a zavlažujte. Listy, které jsou suché, odstraňte.

Před zimou musí být připraveny. Na konci podzimu můžete porost jahod trochu přikrýt listím, ale pozor na přílišnou přikrývku, aby srdíčko neodhnilo. Vhodné jsou i větve jehličnanů navolno položené na porostech. Je to vhodné zejména na mladou výsadbu. Porost kontrolujte kvůli výskytu škůdců a chorob a včas zakročte.

Jahody v zimě

V tomto období, jestliže je porost jahod zakryt, úspěšně přežije až do jara. V období bez mrazů a v případě teplého počasí můžete jahody zalévat. Těsně před jarem je můžete i okopat, odstranit kryty a opět zavlažovat.

Věříme, že při dodržení těchto jednoduchých zásad péče o jahody, vám budou přinášet bohatou úrodu chutných plodů.

TIP: Určitě se nechcete při pěstování ovoce omezovat pouze na jahody. Pokud máte možnost a chuť, vyzkoušejte například révu. Více o pěstování vinné révy se dočte v našem článku.