Okrasná zahrada

Určitě jste už někdy procházeli kolem modrého rozkvetlého oblaku a pátrali po jeho názvu. Představujeme vám ušlechtilou trvalku jménem perovskie.

Mnozí ji znají i pod jinými názvy jako ruská šalvěj nebo ruská levandule. Pravděpodobně kvůli podobnému modrému květenství a úzkým listům. Perovskie je vyšší polodřevnatá trvalka dosahující výšky do 1,2m.

Perovskie pěstování

Výborně se hodí do smíšených i monokulturních záhonů i spolu s levandulí. Kvete od poloviny léta do září až října a v době plného květu je opravdu nepřehlédnutelná. Okouzlí vás modrofialový polokeř, s nepatrným ale aromatickým olistěním, zajímavými stonky a vůní.

Dokonale nahradí nízký živý plot, vytvoříte pomocí ní zajímavé stěny nebo bohatý trvalkový záhon. Vynikne i jako dominanta. Můžete ji pěstovat i v nádobě na terase a balkoně.

Aktuální nabídka perovskie v našem eshopu

Na pěstování není náročná. Podobně jako levandule vyžaduje slunné stanoviště, propustnou a chudší půdu, střední zálivku. Je plně mrazuvzdorná, ale půda musí být propustná, ne trvale zamokřená.

Kompletní sortiment nádherně kvetoucích trvalek

Je to vynikající trvalka, která láká do zahrady množství motýlů a včel.

Aby byla pěkně větvená a bohatě kvetoucí, každý rok na jaře vyžaduje sestříhání o jednu třetinu.

Kdy stříhat perovskie

Pokud se vám jeví jako slabá, méně rozvětvená, můžete ji sestříhnout až na 5-10 cm. Podpoříte tak růst i kvetení. V zimě naopak oceníte její dekorativnost díky zajímavým bezlistým stonkům, takže ji určitě odstříhávejte až na jaře. Na 1m² budete potřebovat 1-3 rostliny. Rozestupy od sebe cca 0,6-0,8m.

Při dodržení těchto základních rad se vám perovskie odmění zdravým růstem a bohatým kvetením.

TIP: Nespočet dostupných trvalek nám často "komplikuje" výběr těch vhodných do naší zahrady. Vyzkoušejte například pěstovat pivoňku, v článku se dozvíte jak na to.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Zerav (Thuja) patří mezi stálezelené dřeviny. Má své zastánce i odpůrce. V dnešní moderní minimalistické době výsadeb je opravdu na ústupu, ale původní výsadby kvůli tomu hromadně rušit nebudeme. Naopak, snažíme se je udržet v dobrém zdravotním stavu, ale ne vždy je to jednoduché.

Často se nás ptáte, proč zeravy hnědnou, co jim chybí, jak se o ně třeba dále starat? Zde najdete odpovědi na vaše otázky. Hnědnutí tújí může být způsobeno řadou faktorů. Tento jev se projevuje stejně na mladých ale i na starších dřevinách.

Může být způsobeno vlivem:

- nedostatečné závlahy po výsadbě
- nedostatečné zimní závlahy
- nadbytečné závlahy
- vysoké hladiny spodní vody

- nedostatečným hnojením
- nedostatkem hořčíku
- nadměrného hnojení
- nedostatku světla
- husté výsadby
- vlivem zimního slunce
- střídání mrazivých a teplejších dní
- chorob a škůdců a jiné

Hnědnutí tují jako přirozený jev

I naše vlasy stárnou a vypadávají. Stejně je to i s jehličím jehličnatých stromů nebo s větvičkami u tújí. Starší 3 leté se uvnitř kolem kmene v důsledku nedostatku slunce prostě nemají k světu. Je to však přirozený jev. Na jaře po mrazech prostě tyto odumřelé větvičky rukou jemně odstraňte, vytřeste. Stejným neestetickým problémem může být u tújí kvetení. Na koncových výhonků se později vytvoří plody, suché šištice, které působí sucho a rozcuchaně. Dají se však odstranit řezem.

Hnědnutí a suché větvičky zvenčí se projevují zejména po zimě, na jaře. Pokud na těchto větvičkách nevidíte žádné známky poškození hmyzem, zvěří nebo houbovým onemocněním, jedná se jen o stav způsobený změnami teplot, nedostatkem vláhy nebo její nadbytkem.

Houbové onemocnění

Pokud jsou však na konci poškozených výhonků viditelné i černé plodničky nebo zduřelé polštářovité plodnice, jedná se o houbové onemocnění, které je nutno ošetřit chemicky. Použijte v tom případě Dithane DG Neo Tec + Amistar + smáčedlo AGROVITA a po 14 dnech postřik opakujte.

Podívejte se na aktuální nabídku tújí v našem eshopu

Kabatiniové odumírání výhonků také způsobené houbou, napadené jsou zejména nejmladší a vrcholové výhonky. Platí ošetření fungicidy a postřik opakovat po 10 - 14 dnech.

Nedostatek hořčíku

Projevuje se také hnědnutím a vysycháním. Aplikací hořké soli jim pomůžete. Hořká sůl je hořečnaté hnojivo nejen na túje. Využijete ho v zahradě i na jiné plodiny a dřeviny. Doplníte hořčík, který zabraňuje hnědnutí a tím i doplníte potřebnou výživu. Můžete ji aplikovat ve formě postřiku na celou dřevinu nebo zálivkou ke kořeni.
1 kg balení Vám vystačí na 20 m2 jako posyp k rostlinám a dřevinám, 125 l zálivky ke kořenům nebo 200l postřiku při aplikaci na list. Návod naleznete na balení.

Lykokaz tújový / Lykokaz jalovcový

Lykokaz je škůdce, který napadá túje a jiné jehličnaté dřeviny. Vykousáva do větviček chodbičky, do kterých klade vajíčka. Poškozené dřeviny chřadnou a hnědnou. V kůře jsou také viditelné otvory, pod dřevinou piliny a výtrusy. Chodbička je dvouramenná. Postižené větve blednou a postupně odumírají. Je nutné takové poškozené dřeviny ošetřovat a postižené větve odstranit. Obyčejně hned celou dřevinu.

Roztoči - pavoukovci

Větvičky napadené roztoči ztrácejí postupně barvu, blednou, až později přecházejí do žlutohnědá, jsou jakoby zaprášené s bledými skvrnami. Nutné aplikovat postřik proti roztočům.

Zimní slunce

Mnozí nevěřili, že i slunce dokáže takové markantní škody. Má to však souvislost se závlahou v zimě a obsahu vody v pletivech. Jehličnany nespí v zimě, jsou to stálezelené dřeviny a v nich normálně probíhají fyziologické procesy akorát jsou zpomalené. Takže třeba zalévat i ty v nádobě i venku vysazeny, zejména mladé výsadby z jara a podzimu jinak vyschnou a mnozí se pak domnívají že vymrzly. Slunce svítí i v zimě a odsává z listů vodu a pokud není doplněna, vysaje to vše z dřeviny. Obyčejně je to patrné z jedné strany, kde vychází slunce nebo kde se zdržuje nejdéle během zimních dní.

Hnědnutí v zastíněném stanovišti

úje, které jsou vysázeny v nepříliš vhodných podmínkách s nedostatkem světla, také hnědnou. Je to zejména v koutech zahrady, za domem, v úzkých pásech, kde nesvítí slunce, v těsné blízkosti plotu, kde z druhé strany nesvítí slunce a neproudí tam vzduch.

Hnědnutí ze spálení

Pokud vysazujete túje v blízkosti betonových plotů počítejte s tím, že tento prostor zejména z druhé strany bude tmavý a navíc podle orientace ke slunci, může být i rozpálený. Zkuste se v horkém létě dotknout betonového plotu nebo jen přiložit ruku 10 cm od plotu. Ucítíte teplo. Větvičky, které se dotýkají takového horkého plotu mohou být spáleny.

Hnědnutí po výsadbě

Mohlo být způsobeno nedostatečnou nebo nadměrnou závlahou a v samotném zakořeňování se a přijímání vody a živin. Po výsadbě dřeviny musíme zalít, ale ne vytopit. Vlhkost půdy musíte sledovat a podle druhu půdy určitě víte, jak často zalévat. V těžkých, nepropustných půdách a v jílovitých zalévat opatrně, naopak v suchých písčitých půdách vydatně a často. Pokud máte zálivku pod kontrolou, mohlo se stát, že byl kořenový bal tuje poškozen, useknutý hlavní kořen, zežraté kořeny hlodavcem, nevhodné podloží, suť v místě výsadby nebo jiný materiál zakopaný v zemi a zerav se jednoduše nezakorenil.

Naše rada při výsadbě

Túje, které jsou prodávány kontejneru, se vysazují od března do listopadu resp. do trvalého zamrznutí půdy. Když vyberete dřevinu z květináče, rozpichajte kořenový bal rukou ale tak, aby celý substrát kolem kořenů nevypadal. Jen tento kořenový svazek jemně rozrušíte pro lepší přijímání vody. Vyhlubte jámu a nalijte do ní vědro vody tak, aby tam voda stála a do této vody vysaďte tují, zasypte substrátem nebo původní zeminou, do které zamíchejte výživný substrát a hned nepřihnojujte. Dobře upěchujte.

Túje s kořenovým balem se prodávají zejména v březnu a koncem října, kdy je vhodné vysazovat prostokořenné dřeviny, resp. balené v jutovine nebo se zemním balem. Jutovinu odstraňovat nemusíte, ale můžete ji mírně rozrušit, aby se kořeny snadněji dostali ven a začali zakořeňovat. Postup výsadby je stejný.

Hnědnutí tújí z husté výsadby

Některé zahradnictví chtějí pravděpodobně prodat více ks na 1m, proto prezentují rozestupy 0,4m od sebe. Reálně je však vhodné učinit rozestupy minimálně 0,7 až 0,8 m od sebe, i kvůli budoucímu růstu, konkurenci v kořenové části, boj o živiny a zejména kvůli světlu. V případě, že se tuje vysadí blíže, o cca 5 let si už budou konkurovat, také stínit, každou 2 až třetí tují zastíní a ta bude v růstu zaostávat a postupně vyschne nebo ji budete muset pro vzhled odstranit. Od oplocení musí být také ve stejných rozestupech. Pokud jsou natištěné na oplocení, nedají se ošetřovat ani upravovat, stříhat, pokud je opletení slabší, mohou ho i věkem poškodit.

Hnědnutí tújí pěstovaných v nádobách

Doporučujeme, pokud chcete pěstovat tuje v květináčích v zimě venku, tak určitě ne v plastových nádobách. Ale kamenina, keramika, beton, kde musí být i nějaká izolace, dolů drenáž a juta nebo alespoň textilie v nádobě a zejména otvory pro odtok přebytečné vody, protože zde platí dvojnásob, že stálezelených dřevina v nádobě musí v zimě zalévat jinak vyschne. Platí to pro všechny stálezelené, jehličnaté dřeviny.

Hnědnutí po zimě = nedostatečná zimní závlaha

Jak jsme již psali výše jehličnany je nutné zalévat i v zimě během dní, kdy nemrzne, je oteplení, svítí slunce, není sníh. Zejména mladé výsadby z podzimu a porost do 2 let od výsadby. Starší výsadby podle podmínek v zimě. Pokud je zima bez sněhu a dlouhodobě mrazivá, po mrazech třeba zalít.

Hnědnutí po neodborném řezu

Túje se stříhají cca 2-3x za rok. Stříhání nesmí probíhat za horkého suchého dne, kdy dlouhodoběji hrozí, že ostříhané porosty budou déle bez závlahy. Nejlépe se provádí řez pod mrakem. Po řezu musíte dřeviny zalít nebo počkat na déšť. Hloubka řezu také může ovlivnit stav dřevin. Mladé dřeviny zvládají řez lépe než starší porosty. Ideální sestřihávat pravidelně a postupně na jaře (duben), v červnu a koncem léta. Starší tuje postupně po třetinách. Pokud plánujete seříznout 5 m vysoké tuje o polovinu, určitě není vhodné je seříznout najednou o polovinu.

Hnědnutí z nadměrného hnojení

Bohužel je to tak, i nadměrné hnojení může rostlinám uškodit. Nejdříve působí tmavozeleno, to už je znak přehnojení a nakonec začnou chřadnout. Viditelné jsou hnědé koncové až černé výhonky, které opadávají. Pokud se hnědnutí po přehnojení projevuje u dřevin vysazených v nádobách, v nádobě vidět i vysrážené soli, bílý povlak. Je nutné omezit zálivku, prosadit dřeviny v nádobě a nehnojit.

Hnědnutí tújí zapříčiněné hmyzem

V posledním období se přemnožil na jihu Slovenska, Rakouska a Maďarska zelený lesklý brouk Lamprodila festiva.

Určitě si ho nespletete. Je cca 1 cm velký, lesklý, zelený s černými tečkami. Způsobuje vysychání tújí. Dostal se k nám cca před 2 lety pravděpodobně z Itálie, dovozem jehličnanů a způsobuje opravdu velké problémy. V relativně krátkém čase dokáže zničit celý živý plot tuje západní.

Samičky kladou vajíčka od poloviny května do otvorů v porostech, do trhlinek v kůře. Tam se larvy vyvíjejí 2 roky a požírají vnitřek dřeviny. Ta postupně vysychá.

Pokud si už všimnete že brouci vylétávají, zajistěte žluté lepící destičky, na které část samiček určitě chytíte. Pak třeba začít s postřikem Karate nebo Mospilan a střídat je. Je vhodné použít smáčedlo. V případě, že se Vám porost zachránit nepodaří, je vhodné ho pokácet a spálit, neboť v pletivech se mohou dále nacházet vajíčka nebo larvy. Jako náhradu za Smaragd doporučujeme jiné stálezelené dřeviny listnaté nebo tis, cypřišek.

Vždy se najdou odpůrci i oblíbenci tújí. Kolem hřbitovů se kdysi opravdu hojně používali. ale nejednalo se o zerav západní, které se momentálně prodávají. Momentálně je na trhu dostatek nových a zajímavých i barevných kultivarů, které mohou oživit prostor v zahradě. Nemusí jít o souvislý pás v živém plotě. Ale např. o 2 ks ve smíšené výsadbě.

Tuje jsou vhodné pro rychlé vytvoření stěny a bariéry téměř bez zasahování. Nádherné jsou však i listnaté opadavé keře, stálezelené keře, jejich kombinace, které zejména na podzim vytvoří nádherné představení barev a tvarů. Je to však věc pohledu a názoru. V dalším článku vám představujeme některé jiné rostliny vhodné pro živý plot.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalkové záhony se těší obrovské popularitě a najdeme je v téměř každé zahradě. Víte jak postupovat při založení takového záhonu, co všechno byste měli dodržet a zohlednit aby právě ty naše trvalky patřily mezi nejkrásnější?

Zásady pro umístění trvalek

Trvalky se umísťují buď na místa vhodná pro detailní pozorování jednotlivých rostlin, např. k oddechovému zákoutí nebo tak, aby se v pokoji dala vnímat celková kompozice, tedy na místo, kam se dá nahlédnout oknem obýváku nebo terasy. Výsadba potřebuje vždy některé stabilní prvky, které by tvořily kostru celé kompozice.

U menších skupin stačí jen opora v pozadí, u větších jsou nevyhnutelné pevné oporné body přímo v záhonu. Takovými prvky bývají dřeviny. Ty přispívají k dekorativnosti skupiny v zimě a opadavé přispívají k barevnému efektu v období kvetení stejně jako v období podzimního vybarvení. Krom dřevin může být oporou i stavba, neprůhledný plot, drobná architektura, u menších záhonů i balvany nebo zahradní keramika.

Trvalková skupina se vysazuje vždy nepravidelně, rostliny se ale neumísťují náhodně. Pokud má být záhon pěkný, je potřeba se při jeho sestavování řídit určitými kompozičními pravidly. Nejdůležitější pravidlo je, že nejvýraznější prvek (rostlina) se neumísťuje do středu skupiny, ale vždy trochu bokem, nejlépe asi do jedné třetiny délky a hloubky záhonu. Na protější straně je nutné tento výrazný prvek vyvážit podobným, ale slabším prvkem jako ozvěnou. Například při použití toho stejného druhu a kultivaru se na jednu stranu umístí skupina 5-6 rostlin a naproti jen 2-3 rostliny. Jindy se na jednu stranu umístí silně rostoucí, výrazně zbarvený kultivar a naproti jemněji zbarvený a nižší kultivar. Stejně tak se dají použít dva druhy podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti.

Pokud je záhon široký, je třeba vyvážit navzájem tři podobné prvky: na jednu stranu se umístí velmi nápadný prvek, slabší prvek se umístí na opačnou stranu a nejslabší do popředí mimo střed. V tomto případě už ale nestačí na odstupňování různý počet sazenic nebo různé kultivary, ale je třeba kombinovat různé druhy (např. heliopsis, rudbeckia laciniata, oenothera missouriensis). Pokud je záhon dlouhý, rozčlení se na kratší úseky. Pro jeden úsek sa vypracuje vhodné seskupení, které se potom několikrát opakuje jako článek řetězu. V takovém úseku lze zařadit i prvky za sebou a to v kombinaci – nápadný, slabší, nejslabší. Tyto prvky se neumísťují v jedné linii a ve stejném odstupu, ale tak, aby se využila i šířka záhonu. Cílem je, aby se totéž nepravidelné seskupení pravidelně opakovalo a tím vznikl rytmus.

Příprava půdy pro trvalky

Příprava půdy spočívá hlavně v jejím důkladném zkypření a odplevelení. Půdu pro trvalkové partie je třeba nejprve dobře zrýt. Většině trvalek vyhovuje hloubka zpracování na výšku rýče, tj. asi na 30 cm. Nižším trvalkám stačí mělčí obdělání, vysokým naopak mírně hlubší obdělání. Odplevelení je jedním z hlavních předpokladů úspěšného pěstování. Zvlášť nepříjemné jsou plevele, které se rozrůstají oddenky. Nejčastěji jsou to pýr, bršlice kozí noha, pcháč oset, podběl aj. Velmi nepříjemné jsou plevele, které mají oddenky hlouběji, než se dá rýt.

Kdy sázet trvalky

Druhy kvetoucí na jaře je vhodné sázet na podzim, zatímco druhy s letním a podzimním kvetením se sázejí na jaře. Existují ale i výjimky. Kontejnerované rostliny lze vysazovat po celý rok.

Různé druhy nádherně kvetoucích trvalek najdete také v našem eshopu

S výsadbou se začíná obyčejně v průběhu března a končí se v půli až koncem května. S podzimní výsadbou se začíná obyčejně v půli srpna a sází se nejpozději do půlky listopadu. Lepší je ale ranější podzim, protože rostliny mohou do zimy dostatečně zakořenit.

Období výsadby závisí i na kvalitě půdy. Některé druhy nesnášejí vysazování v těžších půdách vůbec. Větší rostliny se sází na vzdálenost 0,8 – 1,2 m, středně velké do vzdálenosti 0,5 - 0,6 m a menší trvalky do vzdálenosti 0,3 – 0,4 m. Pokud není možnost vysadit zakoupené sazenice ihned, založí sa na zastíněném místě do půdy a zavlaží se. Takto ošetřené sazenice vydrží i několik dní, než se přistoupí k samotné výsadbě. Pokud není možnost založit rostliny venku, dají se rozložit i ve sklepě, pokropit vodou a potom vysázet.

Sazenice se vysazují s pomocí lopatky nebo motyčky. Dlouhé kořeny je možné zkrátit nožem. Kořenový bal je vhodné předem dobře namočit a po výsadbě důkladně zalít. Trvalky se sází většinou tak hluboko, aby pučící výhonky byly na úrovni povrchu půdy. Velmi hluboká výsadba může mít za následek slabé kvetení a někdy i úhyn rostliny. Při výsadbě trvalek je velmi prospěšný pokryv povrchu půdy, který zabraňuje jednak prosychání stejně jako klíčení semen plevele na povrchu půdy.

Péče a ošetřování trvalek

V porovnání s jinými skupinami rostlin trvalky vyžadují méně práce. Práce spojené s ošetřováním nejsou každý rok stejné. V prvním roce založení trvalkové partie je nutné starat se hlavně o to, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji vyrostly. Je třeba tedy častěji zalévat (hlavně v suchém období), půda se ale nesmí zbytečně přemokřit. Kdo nemá možnost se o závlahu stále starat, pomůže si pokryvem.

Když rostliny tak vyrostou, že začnou půdu úplně zakrývat, je nutné občas prokypřit půdu mezi rostlinami. Okopávka má však význam jen v suchém teplejším období, kdy podkopaný plevel rychle uschne. U záhonů s chudou půdou je nevyhnutelné občasné přihnojování. Z organických hnojiv se dá použít kompost, z anorganických tekutá vícesložková hnojiva, která se aplikují v období intenzivního růstu před kvetením jednotlivých druhů. Trvalky se zmlazují odstraňováním odkvetlých soukvětí nebo se po odkvětu celé seříznou. Na podzim se odřeže celá nadzemní část u země. Toto ale neplatí u stálezelených trvalek.

Náš tip: Jak na rozmnožování a přesazování trvalek.

Soukvětí trvalek se odstraňují v těchto případech:

– pokud jsou soukvětí odkvetlá a nepěkná

– u druhů náchylných na samovolné vysemeňování se odstraňují odkvetlá soukvětí proto, aby nedošlo k nežádoucímu samovýsevu

– u některých druhů se brzkým seříznutím odkvetlých částí dosáhne další násady květů.

Trvalky v zimě

Některé choulostivé trvalky je třeba na zimu přikrýt vrstvou listí, rašeliny nebo jehličí. Na jaře, když už pominula hrozba mrazů, lze tuto vrstvu odstranit. U stálezelených rostlin se přikrývka neodstraňuje najednou, protože rostliny by mohlo poškodit slunce.

PO – okraj podrostu

Okraje stromů, skupin keřů, provzdušněná humózní půda

variace: slunečný světlý okraj chladný polostín

Vp – volná plocha

Slunečné plochy, provzdušněná humózní půda

variace: trvalky divoké se záhonovým charakterem

Vr – vřesoviště se zvláštními situacemi

Slunečné plochy, chudá písčitá kyselá půda

L – horská louka

Slunečné plochy, kamenitá minerální půda

Ks – kamenité stepi

Slunečné plochy, suchá humózní půda s výskytem skal

SŠ – skalní štěrbiny

Slunečné zídky, prohlubeniny, suchá štěrkovitá minerální půda

A – alpinium

Slunečné skalky, chudé minerální půdy

Z – záhon

Humózně kypré, živné půdy

záhonové trvalky s výraznými květy variace: stín, polostín, slunce

Stanovištní okruhy trvalek podle Prof. Dr. Josefa Siebera (zdroj – VICTORIA trvalková školka)

TIP: Pokud se chystáte vybudovat si na zahradě skalku, určitě vás bude zajímat jaké trvalky vysadit do skalky.

Trvalky jsou velmi vděčným rostlinným materiálem na záhoně. Nemají speciální požadavky na ošetřování a výhodou je, že je nemusíte každoročně vysazovat na stanoviště. Postupem času nabírají na objemu a tím vyplní prázdné místo v záhoně a zároveň poskytnou množství květů pro radost a včelám a motýlům pro pastvu. Díky trvalkám přilákáte do zahrady hmyz, což se Vám jistě nepodaří, pokud máte zahradu osázenou jen z jehličnanů.

Trvalky rozlišujeme podle termínu kvetení, vysoké, nízké, doplňkové, okrasné listem, na přímé slunce nebo do stínu. Představíme Vám nejkrásnější kvetoucí trvalky na slunce pro nenáročný záhon.

Nejkrásnější trvalky

Mezi nejkrásnější trvalky patří levandule (Lavandula), třapatka (Echinacea), třapatka (Rudbeckia) a krásnoočko (Coreopsis). Díky nim záhon v létě ožije a jejich květy Vás budou těšit až do pozdního podzimu. Květy jsou vhodné i na řez a do aranžmá.

Levanduli a krásnoočko umístěte do popředí záhonu, echinaceu a třapatky do pozadí. Díky kultivarům si můžete vybrat i z barevných provedení. Vyžadují sluneční záhon, lehkou propustnou až písčitou půdu, průměrnou závlahu, spíše nižší než přehnanou péči, bez hnojení. Levandule vyžaduje písčitou půdu, bez pravidelného polévání, kromě období po výsadbě. Po zimě se upravuje řezem, aby zůstala dlouhá léta kompaktní. Nestříhejte ji pravidelně do dřeva. Řez do dřeva se vyžaduje až po cca 7 letech pěstování, když ji chcete zmladit. Řez se provádí na jaře, po uplynutí největších mrazů. Levandule se pak řeže ještě během kvetení, nebo po odkvětu, ale sestříháváme jen květní stonky.
Dá se pěstovat i v nádobě nebo na kmínku. Francouzská levandule v našich podmínkách nepřezimuje, resp. v teplejších lokalitách je to možné.

Coreopsis - krásnoočko, patří mezi nádherné trvalky, které rozzáří záhon svými žlutými květy. Tvar je podle kultivaru kompaktní nebo vysoký. V závislosti na tom je umístíte i v záhoně. Nevyžaduje speciální péči, na jaře můžete trsy rozdělit a přesadit.

Echinacea patří mezi nejžádanější trvalky vyššího vzrůstu. Dominuje svými květy, kromě klasické léčivé (E.purpurea) najdete v naší nabídce i licenční odrůdy, které bohužel nelze rozmnožovat pomocí semen. Jsou nenáročné na pěstování. V krátkém čase vytvoří bohatý trs kvetoucích stonků a potěší Vás až do podzimu. Květy jsou různých barev a dlouho kvetou.

Všechny trvalky různých barev najdete také v aktuální nabídce našeho eshopu

Rudbeckia - třapatky jsou velmi podobné echinacee, vyžadují stejné nároky na stanoviště, slunce, teplo, propustnou půdu a také se odvděčí kvetením až po mrazy. Mnohé z nich jsou ale jen letničkami nebo krátkověkými trvalkami, dobře se však rozmnožují samovýsevem, tedy na záhoně Vám jistě v krátkém čase narostou nové rostlinky.

TIP: Inspirovali jsme vás a chystáte se pěstovat trvalky? Přečtěte si, jak založit trvalkový záhon.

Zahrada je místo, kde hledáte po práci své útočiště, relax a každodenně objevujete nové a nové možnosti. Někteří se na nás obracíte s otázkou, jaké dřeviny zakoupit, aby byla zahrada osázena stálezelenými keři a nejlépe i stálezelenými stromy.

Mnozí si neuvědomují, že právě opadavost listnatých stromů a jejich proměnlivost během ročních období je to nejkrásnější na celé zahradě. Jinak působí strom v květu na jaře, s bohatým olistěním v létě či s podzimním vybarvením nebo s holými větvemi s jinovatkou či pod váhou sněhu.

Výhodou stálezelených stromů je to, že jsou zelené během celého roku. Zahrada však působí stejně a neproměnlivě, pro někoho harmonicky a uspořádaně.

V našich podmínkách je to však trochu náročné a samotný výběr stromů je opravdu minimální. Nemůžeme se klimaticky vyrovnat nádherné Anglii, kde procházka parkem v únoru je opravdu zážitkem. Všude kolem vás jsou zelené, světle zelené i tmavě zelené stromy a keře, bohaté, plné listů, dokonce i s narudlými novými lístky. Teploty v zimě jsou přijatelné, maximálně do -5^oC a i to se změní během dne na plus. Dřeviny v tomto klimatickém pásmu by dokonce zvládly i nižší teploty, díky vyšší vzdušné vlhkosti oblasti u moře ještě více.

Přesto se i u nás na Slovensku a v ČR dá dostat k pěkným vypěstovaným stromům z klasických keřů. Tedy původně se jedná o keře, které se dále pěstují jako vícekmenné malé stromy nebo stromy na kmínku do 2-3 m výšky, kde má kmínek 2 m a pak je naroubována koruna. Sortiment není velmi široký, ale najdou se druhy, které bez problémů, s menším opadem, zvládnou i naše zimy.

Jedná se v první řadě o blýskalku na kmínku - Photinia x fraserii a její kultivary. Mnohé jsou zajímavé i jako vícekmen. Jedná se původně o keř, malý strom. Má lesklé, tmavě zelené listy s načervenalým nádechem v jarním i podzimním období. Tvar koruny je kulovitý, řezem ji budete udržovat v kompaktním tvaru.

Podobným případem je i bobkovišeň / Prunus laurocerasus na kmínku. Většinou ji známe jako menší či větší keř se stálezelenými listy. Od kultivaru se odvíjí i barva olistění. Podmínky na pěstování vyžaduje stejné jako blýskalka / Photinia.

U nás je najdete v sekci okrasné stálezelené keře

Mírný opad listů během tuhých mrazů je v pořádku. Je třeba si však uvědomit, že aby zimu přežily takové stromy, je nutné zabezpečit zimní zálivku, vyšší vlhkost, aby se přes listy (dřevina v zimě nespí) neodpařila veškerá voda. Jinak hrozí, že listy opadnou a dřevina vyschne. Zajistěte jim i mulčovací vrstvu v kořenové části, která také déle drží vláhu.

Zajímavou dřevinou je Magnolia grandiflora 'Gallisoniensis'. Atraktivní magnolie, která v zimě neopadává, ale drží si své listy. Má obrovské kožovité a lesklé listy a nádherné bílé a velké květy. Šácholan patří mezi nejkrásnější kvetoucí dřeviny a tato je dokonalá ještě i svou neopadavostí. Vyžaduje vhodnou výsadbu, chráněnou polohu pro větrem, v zimním stínu, na letním slunci, kyselou půdu a minimální podrost. Vydrží do -17^oC, během zimy však vyžaduje zálivku, mírně i ochranu, pokud mrazy budou více než 2 týdny v kuse.

Dalšími zajímavými dřevinami jsou mahónie, cesmína, pieris a Phyllirea lafifolia.

TIP: Kromě listů tvoří ozdobu stromů samozřejmě také květiny. V našem čláku se blíže podíváme na výběr nejkrásnějších kvetoucích stromů do zahrady.

Není stín jako stín. Často se však setkáváme i se situacemi, kdy v zahradě vznikne i nestandardní prostor v plném či mírném stínu, a i tento prostor je nutné vyplnit rostlinami nebo zvolit architektonický doplněk bez rostlin.

Je třeba si uvědomit, že slovo "stín" může mít mnoho významů. Může to být trvalý stín ze stavby, proměnlivý stín podle cesty slunce, stín z existující výsadby, řídký stín pod korunou stromu nebo i polostín, kde ráno na východní straně svítí do 11 hodin slunce a pak je už stín.

V trvalém stínu někde mezi domy je opravdu komplikované místo, v takovém se nebude dařit ničemu, navrhujeme plochu vydláždit, vyštěrkovat.

Ve stínu, kde je alespoň částečně slunce, by se dařilo některým dřevinám jako například tisu obyčejnému / Taxus baccata.

Obecně pro jehličnany platí, že se jim daří na slunci, případně v polostínu, s propustnou půdou, ne trvale podmáčenou a s kyselejším pH.

Sortiment jehličnanů z našeho eshopu

Nadměrná zálivka a trvalý stín jim překáží a dřeviny časem chřadnou. Občas se stane, že krátkodobě dřeviny prosperují i ve stínu, ale později jim začne chybět fotosyntéza a růst se zpomalí, zůstanou řídké a vytáhnuté. Zejména je to vidět na jedli / abies a smrku / picea.

Pokryvné jalovce / Juniperus vydrží na plném slunci, ale daří se jim i v podrostovém mozaikovém stínu, tedy pod korunami jiných jehličnanů nebo stromů, které jim přirozeně stíní. Jedná se o Juniperus virginiana, J. procumbens, J. squamata.

Pokud máte takový prostor, nesnažte se ho za každou cenu vysadit dřevinami – jehličnany. Jsou nádherné trvalky, kterým se ve stínu dařit opravdu bude. Dekorativní bohyšky, dlužicha, pachysandra, zběhovec, barvínek a astilbe si toto místo s radostí oblíbí

TIP: Máte zahradu naopak na celodenním slunci? Přečtěte si, které rostliny snesou pálící slunce po celý den.

Určitě si na to pamatujete. Letní ráno na chalupě a za domem se prostírá nádherná louka, létají včely a motýli, všude voní sladký nektar a před očima se rozprostírá barevná paleta různých květin. Ne, to není sen. Je to realita, ale v některých případech jsou luční květy i minulost a vzpomínky.

Luční květiny

Vzhledem k různým změnám i v zemědělství, už je těch květinových luk pomálu. Abychom je však mohli ukázat i našim dětem v budoucnosti, musíme se o založení květinových luk dozvědět co nejvíce, zachovat jejich existenci a pokud po ní toužíte, zvážit všechna pro a proti a například ji i založit.

Květinová louka nejvíce vynikne ve venkovském sídle. Ve větší zahradě, kde nemusíte uvažovat o pravidelném sekání. Potřebujete dostatečně velkou plochu, kterou je třeba odplevelit. Nepoužívejte žádné herbicidy k hubení plevelů, ale porost ručně vyškubejte, případně poorejte. Ideální je, pokud ji založíte na podzim, kdy je dostatek vlhkosti. Při zajištění dostatečné vláhy v podobě zavlažování ji můžete samozřejmě založit i na jaře. Semena vysejte hustě a zasypte substrátem. Na jaře by měly začít pěkně klíčit i ty, co byly vyseté na podzim. Není vhodné kombinovat květinové osivo s travním osivem. Tráva odnožuje a husté trsy by rostlinky lučních květů zadusily. Postupně se Vám na plochu dostanou i jiné trvalky nebo plevele z okolí pomocí větru a ptáků.

Květinové osivo pro založení louky má různé složení. Některé je složeno z letniček, některé i z trvalek, v některých se přesně dočtete, které rostliny převládají a pro které živočichy a hmyz jsou určeny (včely, čmeláci, motýli).

Výhody květinové louky:

• - žádné pravidelné sekání a hnojení
• - pestrá směs, různé druhy letniček a trvalek
• - po výsadbě téměř žádná péče
• - trvalý porost
• - ekologické pěstování
• - využití plochy ve prospěch opylovačů

Nevýhody louky:

• - nevhodné pro alergiky (včely, pyl)
• - nevhodné pro míčové hry a pravidelnou pochůzku
• - nevhodné v těsné blízkosti domu
• - plocha není vzhledná během celého roku
• - posečenou trávu je třeba 1-2x ročně sesbírat
• - kam se senem?

Louka je nejkrásnější v létě

Květinová louka po založení nabude svůj celkový vzhled až po roce pěstování. Na podzim vyseté osivo se ve vlhké půdě do jara zakoření a s postupným oteplováním a tajícím sněhem začne klíčit. První květy by se měly objevit v létě. Louka však nebude ještě dostatečně hustá. Po odkvětu je třeba jedenkrát louku posekat, nejlépe ručně. Mnohé rostlinky znovu rozkvetou a vyrostou v závislosti na druhovém složení. Po roce by už louka mohla být podle vašich představ. Pokud chováte včely, bude to určitě ráj na zemi.

Obyčejně v ní uvidíte kopretiny, hřebíček, zvonky, vlčí mák, chrpu, jetel, kukačku/ kohoutek, rmen, šalvěj, koukol, dobromysl, pryskyřník, řebříček s příměsí modernějších zahradních letniček jako krásenka (cosmos), sluncovka (Eschscholzia californica), vlčí bob.

Kromě vhodné plochy je zde velmi důležitý i výběr kvalitního osiva. Nejen cena by měla být rozhodující. Druhové složení, gramáž, cena a reference, a také značka směsí je podstatný ukazatel. Vyplatí se větší balení. Doporučený výsevek pro jarní výsev je 2-5 g / m2, pro podzimní 3-6 g / m2.

Dostupné balení různých směsí pro dokonalou květinovou louku najdete také v našem eshopu

Pokud toužíte po květinové louce, ale prostor okolo domu či malá zahrada vám to nedovoluje, založte si ji v podobě pásu na konci zahrady. Pás by neměl být v blízkosti hrací plochy dětí či bazénu. Je třeba opravdu zvážit, kdy si květinovou louku na malé ploše můžete dovolit a kdy ne. Navíc nádherná je až tehdy, když se rozprostírá široko daleko.

Potřebuje také dostatek světla a slunce. Pokud máte volný pozemek, který jen udržujete, je to vhodné řešení pro založení květinové louky. A pak už jen sedět, sesbírat obrovskou kytici lučních květů do vázy a nechat se unášet v myšlenkách, že příroda je opravdu krásná.

TIP: Kromě "klasických" květin na zahradě, či zmiňované louce, můžete ze semen pěstovat i některé popínavky.

V tomto období byste již měli mít promyšlený důsledný osevní plán, kde a které okrasné rostliny a zeleninu ze semen pěstovat. Pokud jste ještě nenakoupili semena, v širokém sortimentu je najdete i na naší stránce.

Kde koupit semena

Správný výběr semen je zárukou kvalitní a bohaté úrody. Proto nakupujte od spolehlivých partnerů a prodejců, kteří semena testují, procentně umí vyhodnotit klíčení a garantují pravost semen. Obchody a markety jsou plné stojanů se semínky, barevnými kapsami různých druhů zeleniny a květin, že někdy je velmi těžké si vybrat.

Osiva a semena - pestrá nabídka semen zeleniny, lučních květů a jiných rostlin

Zde je několik praktických rad, jak na to.

1. nakupujte jen to, co reálně vysejete, to, co běžně pěstujete nebo chcete zkusit pěstovat

2. nenakupujte mnoho kusů jednoho druhu, pokud nechcete zakládat plantáž. Semena nemají nekonečnou dobu skladování

3. Vybírejte semena od známých a ověřených výrobců. V naší nabídce najdete SEMO semena od tohoto tradičního výrobce. Kromě toho nabízíme i semena od renomovaných výrobců jako Koex Flor a německého výrobce Kiepenkerl / Bruno Nebelung.

4. koupě semen přes inzeráty a na tržnicích je vždy riskantní. Věříte prodejci, rostlina však své plody ukáže až později a můžete být zklamáni.

5. pokud máte vlastní semena, uskladněte je na suchém a tmavém místě, případně před výsadbou zrealizujte test klíčivosti

6. nelekejte se, pokud uvnitř uvidíte různobarevné semínka. Obyčejně jsou to mořené semena, odolné vůči chorobám a škůdcům. Barevné plody bývají i barevně rozlišeny již na semínkách, pro lepší orientaci.

7. existují 2 druhy osiv. Označované jako S nebo jako H, či F1. S označení znamená, že tyto si v budoucnu dokážete i sami zachovat a nasbírat, pokud zabráníte propylení z jiné rostliny. Jejich genetické vlastnosti jsou již fixovány a přenášejí se z generace na generaci. Semena z označených kapes jako F1 nebo H jsou na sběr semen doma nevhodné. Většinou jsou to rajčata, okurky, tykve a paprika. Budoucí rostliny a úroda se s velkou pravděpodobností nebude podobat úrodě předešlých matečných rostlin, neboť jde o hybrid, který nemá své vlastnosti fixováné v genech.

8. nedávnou novinkou jsou i výsevní pásky. Získáte správné odstupy mezi jednotlivými rostlinkami, ušetříte tak prostor, rašení je obyčejně jednotné

9. při koupi vždy kontrolujte stav balení, zda není vlhké nebo jinak poškozené a datum spotřeby. Semínka samozřejmě mohou vyklíčit, ale nemusí. Závisí to samozřejmě na druhu, kultivaru.

Koupí semen si opatříte i vlastnoručně vypěstované květiny a zeleninu nejen na zahradě, ale i na balkoně. Vlastní zelenina chutná nejlépe, protože zároveň víte, jakým způsobem jste ji pěstovali. Tak s chutí do práce.

TIP: Pokud s pěstováním teprve začínáte, v tomto článku vám poradíme jak na výsev zeleniny.

Upravit si zahradu podle východoasijských vzorů není problém, pokud máme cit pro miniaturizace, duchovnost, pořádek a harmonii. Samozřejmě, musíme také počítat s vyššími finančními náklady, jako je tomu při úpravě běžné zahrady.

Nejlepší cestou k vytoužené japonské zahradě, je použít již vyšší, starší dřeviny, které dodají zahradě okamžitý obraz a charakter, jako by tam rostla roky. Není vhodné používat drobné a mladé rostlinky.Důležité je znát tuto kulturu a alespoň základní zásady a prvky při vytváření kompozici.

Japonská zahrada

Požadovaný efekt získáme zejména použitím rostlin, pro tento typ úpravy, doplňky a samotnou kompozicí, která sestává zejména z kamene, písku, vody a travnatých ploch. Jednotlivé scenérie musí působit jednoduše, duchovně, klidně, mnoho úkazů z nich vyjadřuje skutečný svět avšak ve zmenšené podobě.

Kompoziční struktura japonských zahrad má původ v Číně, původně se však vyvíjela v prostředí ostrovní říše s nedostatkem půdy pro obživu, proto se vytvářely miniaturní zahrady se symbolikou, které představovaly svět skutečný, více umocněn a procítěný a tyto zahrady se dále dědily a uctívaly.

Rostliny do japonské zahrady

Zahrada v japonském stylu je volnější než striktní japonská zahrada, která nezná omyly a vše musí být na správném místě, každý jeden kámen, čára, má svůj význam, symbol i svou orientaci ke světovým stranám.

Tento styl se vyznačuje tím, že má půvab v každém ročním období, tedy i v zimě. Soulad barev, forem, materiálů, kombinace kamene a písku, vody, dekorativních prvků vytváří neopakovatelnou atmosféru.

Výběr borovic nebo okrasných javorů

Součástí jsou borovice, kosodřeviny, bonsaje, bambus, javor dlanitolistý a jiné javory, japonské třešně, sakury, okrasné trávy, magnólie, kapradiny, kosatce. Nahlédněte a vyberte si ty nejvhodnější.

Doplňky typické pro tento styl jsou můstky ze dřeva i kamene, vázy, kamenné svítidla, brány, sošky Buddhy, čajovny, pavilónky, sluneční hodiny, napajedla a zvonkohry, ale používají se střídmě.

Neodmyslitelná je také vodní plocha, potoky a pozorování vodní hladiny z čajového pavilonu či altánku. Vodní plocha je někdy nahrazena uhrabaný pískem do tvaru vlnovek, posypaným jehličím.

Travnaté plochy jsou menší a dominuje písek a kámen. Okrasné trávy jsou uplatňovány spíše jako solitéry. Zahrada by neměla být striktně ohraničená plotem, volně by měla procházet buď do volné přírody (vhodné na venkově), nebo pokračovat do obytného prostoru, k terase.

Všechny druhy růží nejen do japonské zahrady

Na ploše určitě nesmí chybět pivoňky, kosatce, růže, ke kterým mají domácí vyvinutý neskutečný vztah a na jejich počest byly vytvořeny i slavnosti květů, které jsou známé dodnes.

Než začnete toužit po japonské zahradě, projděte si dostatek informací a literatury o tomto umění, poznejte symboliku a význam, případně duchovnost skrytou v těchto zákoutích. Zahrada se Vám bude vytvářet mnohem jednoduššeji.

TIP: Máte malou zahradu a přesto byste chtěli pěstovat nějaké okrasné stromy? Poradíme vám v článku o okrasných stromech do malé zahrady.

Možná pro někoho nezajímavé, ale pro správné a úspěšné pěstování na konstrukcích je velmi důležité, abyste věděli, jaký typ konstrukce zvolit (dřevěná treláž, kov, větvičky, lanka). Některé rostliny si najdou cestu i bez vaší pomoci, jiným je třeba méně nebo více pomoci.

Takový přísavník třílaločný (Parthenocissus tricuspidata) se výborně pne po stěnách a zdech i sám, přičemž se přichytává pomocí svých přísavek. Jiné potřebují nutně oporu, jinak nikdy nezískají požadovaný tvar a funkci. A podle toho se také dělí.

Popínání pomocí stonkových kořenů

Ty mají břečťany a také se dokáží bez problémů uchytit na neupravených stěnách a zdech, dokonce i na kůru stromů, kde najdou malou trhlinku a tam stonek zakoření. Ve větším rozsahu však tyto porosty umí např. rozrušit omítku. Mezi takové rostliny kromě břečťanu patří i pileostegia a schizophragma.

Popínání pomocí přísavek

Tak jak již výše bylo zmíněno, patří sem přísavník, který se dokáže pnout samovolně díky těmto přísavkám. V počátečním růstu je však dobré jim pomoci vyvázat výhony.

Popínání pomocí ovíjivých listových stonků a úponků

Toto je parketa pro plaménky, mučenky, révu a vilec, které se kolem konstrukce nebo opory ovíjejí pomocí listových stonků dokola. Dokáží se tak ovíjet kolem kmene stromu a jiných keřů. Vhodnější jsou proto mřížky.

Popínání pomocí ovíjivých stonků

Sem patří téměř všechny popínavé rostliny, které se ovíjejí a upevňují na konstrukce díky ovíjivým stonkům. Některé vytvářejí dřevnaté stonky, které se ovíjejí, a to znamená, že na oporu vyvíjejí určitou zátěž. Proto je vhodné nejprve zjistit, která rostlina jak rychle roste a jak vypadá v dospělosti, aby se pod ní konstrukce časem nepoškodila nebo nezhroutila.

Vistárie je liána, která v budoucnu vytvoří mohutné dřevnaté ovíjivé liány, a proto vyžaduje opravdu bezpečnou a pevnou oporu. Patří sem i zimolez, berberodopsis, chmel, hrachor i povijnice. Poslední dva druhy jsou jednoleté rostliny, bylinného charakteru a dokáží se i v nádobě ovíjet okolo tenkých a dlouhých větví posazených okolo nádoby.

Aktuální nabídka popínavých rostlin z našeho eshopu

Popínání pomocí trnů

Toto je samostatná kategorie pro růže, které vyžadují usměrnění, vhodnou konstrukci ze dřeva nebo kovu. Časem výhony dřevnatí, proto je třeba zajistit pevnou a stabilní konstrukci. Podobně se pnou i ostružiny. Pro začátek je vhodné jejich přivázat.

Nyní, když máte základní informaci o tom, jak se jednotlivé rostliny popínají, určitě zvolíte vhodné opory a tím je i rychleji donutíte vyšplhat se do Vámi požadované výšky, a tak je esteticky zapojit do celkové koncepce zahrady. Už za chvíli rozkvetou a obohatí Váš prostor o nádherné květy nebo listy.

TIP: Pokud vás zajímá pěstování popínavek podle stanoviště, přečtěte si náš článek o zajímavých popínavých rostlinách.