Okrasná zahrada

Květy kamélie patří mezi nejobdivovanější květy světa. Připomínají květy růží - možná i právě proto se kamélie nazývá japonská růže. Její květy patří mezi nejoblíbenější a keře si také našly své stabilní místo v nejedné zahradě.

Kamélie jsou však citlivější a náročnější na pěstování ve srovnání s růžemi. Pokud jste však podlehli její kráse a chcete ji začít pěstovat, potřebujete vědět několik důležitých informací, aby se jí dařilo.

Kamélie japonská

Kamélie (Camellia) je stálezelená rostlina - keř - malý strom s lesklými tmavě zelenými listy. Květy jsou podobné růži s tím rozdílem, že nevoní. Jsou jednoduché i plné. Barevně od bílé, přes růžovou, po tmavě růžové a červené. Některé odrůdy nesou i dvoubarevné květy.

Podívejte se také na aktuální nabídku - Kamélie japonská v našem eshopu

Kůra kmínku a větviček je hladká, bez trnů a světle šedá. Kvete od listopadu do dubna. Patří mezi chladnomilnejší rostliny. Zvládá teploty do - 5 ° C. Některé vyšlechtěné odrůdy i - 25 ° C. Citlivě však reaguje na prudké teplotní, vlhkostní změny, a to poražením všech listů a květních pupenů.

Kamélie má během roku odpočinkové období v době před tvorbou nových poupat koncem léta, kdy je důležité omezit hnojení a zálivku. Následné zalévání a hnojení nastartuje růst a puky do krásy.

Kamélie japonská pěstování

* Dostatek světla, ale ne celodenní slunce

* Rozptýlené světlo pod korunami stromů nebo zastíněná terasa

* Chráněné stanoviště před silným větrem a úpalem

* Jižní nebo západní stanoviště

* Půda propustná, ne vápenatá, bohatá na živiny

* PH kyselejší, vhodné pěstovat v substrátu pro azalky

* Vyšší vzdušná vlhkost

* Zalévání měkkou, odstátou vodou

* Vyšší vzdušnou vlhkost docílíte postavením nádoby na kamínky, které zalijete vodou, pravidelným rosením na listy, pozor však NIKDY ne na květiny

* Hojná zálivka zejména během kvetení (listopad - duben), omezená zálivka v letním období

* Hnojení 1x týdně hnojivem na azalky a rododendrony během kvetení

* Zazimování - přenesení kamélií pěstovaných v nádobách do zimní zahrady, skleníku, bytu do světlých ale chladnějších podmínek na verandy a chodby

* Při pěstování v bytě by teplota neměla vystoupit v době květu nad 16 ° C

* Ideální teplota na přezimování 5-10 ° C

* Rozmnožování pomocí řízků

* Pokud je pěstujete v nádobě, nevyžadují každoroční přesazování, ale jednou za několik let, vždy do většího květináče

Tato japonská kráska Vám opravdu učaruje svým půvabem a krásou. Říká se, že v jednoduchosti je krása a při ní to platí 100-násobně.

TIP: Sortiment okrasných keřů, které svými květinami ulahodí každému oku je opravdu bohatý. Například i takový ibišek...no a v našem článku se blíže podíváme jak se ibišek pěstuje.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Růže patří k romantickým druhům květů, a přestože mají již nějakou historii za sebou, jsou v zahradách stále moderní a oblíbené. Květů a dlouhověkosti se však dočkají jen ti, kteří znají základní techniky řezu, péče a hnojení růží během celého roku. Poskytneme Vám postupně přehled toho nejdůležitějšího podle ročních období.

Obecně platí, že je třeba jim vybrat vhodné místo na slunci, případně v mírném stínu, ve výživné půdě s obsahem humusu a s dostatkem vláhy a obdaří nás dlouhým kvetením. Nádherně kvetou, příjemně voní a jsou ozdobou od léta až do podzimu, některé až do prvních mrazů. Vhodné jsou na řez, na záhonové výsadby, jako solitéry do předzahrádek nebo popínavé na pergoly, treláže, oblouky a zídky. Pokud se o ně postaráte, budou Vás těšit dlouhá léta. Pokud se růže chystáte teprve vysadit, přečtěte si stručný návod k výsadbě růží.

Péče o růže

V následujících řádcích vám vysvětlíme jak pečovat o růže během celého roku.

Péče o růže na jaře

Růžím na jaře, když už nehrozí dlouhotrvající mrazy, odstraňte zimní kryty a nakopcování. Odstřihněte všechny suché, poškozené a polámané výhony i suché listy, ve kterých by se mohly ukrývat přezimování škůdci. Podle velikosti ponechávejte i počet výhonů. Střed by měl zůstat volný. Výši výhonů upravte na 4 - 5 oček. Řez neplatí pro popínavé růže.

Vyberte si nádherné odrůdy zdravých růží z nabídky našeho eshopu

Plochu, kde jsou vysazeny, udržujte ve stavu bez plevele. Během suchého období zalévejte. Růže hluboko koření, potřebují dostatek vláhy, ale pozor na trvalé zamokření, to nesnášejí. V dubnu začněte s hnojením a výživou. Zvolit můžete hnojení na kořen nebo listy. Podpoříte tím růst, tvorbu pupenů a následné kvetení. Pečlivě kontrolujte výskyt možných chorob a škůdců a zvolte včas prevenci nebo postřik.

Péče o růže v létě

Toto období je typické kvetením pro většinu růží. Růže určené na řez odstříhávejte ještě v puku, dlouho vydrží ve váze. Stonky neřežte zbytečně dlouhé. Pravidelně odstraňujte odkvetlé květenství, abyste podpořili následné dlouhé kvetení. Růže tak nebudou všechnu sílu dávat do tvorby plodů, ale na tvorbu nových poupat a květů. Najděte si čas jednou za týden odstranit všechny odkvetlé květy. Váš keř nebo popínavá růže na pergole budou vypadat esteticky.

V červenci zkraťte silné výhony o 15 cm. Slabé výhony můžete zkrátit více. V tomto období růže jinak neřežeme. Můžete dělat jen menší estetické úpravy. Odrůdy, které kvetou jednou za rok, ve stejnou dobu, popínavé růže a botanické růže nestříháme.

Pravidelně a hojně zalévejte a přihnojujte. Zvolte hnojiva s obsahem dusíku a fosforu. Dusík je prvek, který podporuje růst a fosfor podporuje násadu puků a bohaté kvetení. Hnojiva na této bázi aplikujte do srpna. Zároveň kontrolujte výskyt chorob a škůdců. Včas aplikujte preventivní postřiky nebo chemické postřiky.

Péče o růže na podzim

Růže stále můžete přihnojovat do konce září hnojivem s vyšším obsahem draslíku, který působí na vyzrávání pletiv. Tím chráníte částečně i keře proti namrzání v zimním období. Během suchého období růže zalévejte. Koncem října snižte zálivku a omezte ji na jednou měsíčně, podle počasí.

Neustále a včas odstraňujte odkvetlé květy, aby se růže nevysílily tvorbou plodů. Koncem podzimu růže začněte připravovat na zimu. Ke kořenům můžete dát kvalitní kompost. Vysoké růže - vícekvěté a velkokvěté můžete seříznout o třetinu. Shrabeme všechny listy popadané a poškozené, očistíme porosty a plochu výsadby růží. Růže je třeba přihrnout zemí, kůrou nebo pilinami.

Zimní péče o růže

Nastává období klidu. Všechny rostliny i růže se připravují na zimu vyzráním pletiv a dřeva. Dobré přezimování bude výsledkem příštího růstu a kvetení. V období bez mrazů můžete růže během dne mírně zalít. Pokud je zima bez sněhu, je to pro růže horší. Některé špatně snášejí holomrazy a studený vítr. Před mrazem je můžete ochránit i nakupením sněhu kolem rostliny. Pak už v klidu můžete relaxovat a přemýšlet nad dalšími odrůdami nebo o novém růžovém záhonu do zahrady.

Přečtěte si také detailní návod na pěstování růží .

Většina cibulových a hlíznatých rostlin při pěstování vyžaduje slunečné umístění nebo jen lehký polostín. Rostliny pěstované v takových podmínkách jsou větší, krásnější a hlavně zdravější.

Cibuloviny do polostínu

Do polostínu se vysazují jen sasanky (Anemone blanda), hlíznaté begónie, bramboříky, ladoničky (Chionodoxa), talovíny (Eranthis), kandíky (Erythronium), řebčík kostkovaný (Frittilaria meleagris), sněženky (Galanthus nivalis), bledule (leucojum), některé lilie a ladoňka sibiřská (Scilla siberica).

Jak sázet cibuloviny

Cibulovým a hlíznatým rostlinám vyhovuje většina půdních typů mimo suché, písčité půdy, půdy se štěrkovým podložím, kde trpí v létě rostliny nedostatkem vláhy. Cibulovinám se nedaří ani na těžkých a zamokřených půdách.

Nejvhodnější jsou písčitohlinité, propustné, neutrální až slabě alkalické půdy s vyšším obsahem humusu a živin. Při přípravě půdy pro cibuloviny je třeba se vyvarovat přidávání čerstvého nezetlelého hnoje do půdy, protože způsobuje zahnívání cibulí.

Půdu pro cibulové a hlíznaté rostliny je potřeba zrýt do hloubky minimálně 20 až 25 cm (tj. asi 1 rýč) aspoň 10 až 14 dnů před plánovaným vysázením. I pro cibuloviny, jež se vysazují na jaře, je lepší připravit pozemek už na podzim rytím. Do lehkých a vysychavých půd se může přidat pro zlepšení retenční schopnosti rašelina, těžší půdu naopak vylepší přidané piliny, perlit, případně písek. Průmyslová hnojiva pro cibuloviny se přidávají do půdy jeden až dva týdny před samotnou výsadbou rozhozením po povrchu a následným mělkým zapracováním do povrchové vrstvy půdy. V průběhu vegetace jsou potom hnojiva splavovaná zálivkovou, ale i dešťovou vodou ke kořenům cibulí.

Hloubka a termín vysázení závisí na jednotlivých druzích cibulovin. Všeobecně hloubka vysázení by měla odpovídat asi dvojnásobku výšky cibule nebo hlízy. Drobnější cibule je tedy potřeba vysazovat vždy mělčeji než ty větší. Na těžších a hlinitých půdách je vhodné zmenšit hloubku vysazování asi o 2 až 3 cm, zatímco na lehkých půdách se cibule sází naopak asi o 2 až 3 cm hlouběji. Stejně tak i na čerstvých zkypřených a neslehlých záhonech zasadíme cibule o něco hlouběji. Výsadba cibulovin ve skupinách působí vždy mnohem přirozeněji a estetičtěji než řádková výsadba. Pri vysazování se doporučuje sázet cibule do brázdiček s rovnoměrnou hloubkou. Při výsadbě do různé hloubky se cibule později vyvíjejí nerovnoměrně, mají rozdílnou dobu růstu a kvetení. Vegetační vrcholy cibulí musí při vysazování směřovat vždy kolmo vzhůru. Šikmo nebo dokonce naopak vysazené cibule pučí vždy později, nepravidelně a vyrůstají z nich slabší rostliny.

Vyberte si zdravé a kvalitní cibulky květin z našeho eshopu

Např. sasanky (Anemone) při vysázení naopak většinou ani nevypučí a uhynou. Po výsadbě povrch záhonu urovnáme a vydatně zalijeme. Za slunečného počasí můžeme zálivku opakovat. Na podzim vysázené cibuloviny stihnou v takovém případě do příchodu prvních mrazů dobře zakořenit, na jaře vysázené cibuloviny zase rychleji pučí a vyrůstají.

Ošetřování cibulovin během vegetace

Po vypučení rostlin je nutné povrch záhonu zkypřit, čímž se zabrání tvorbě přísušku. Záhony je potřeba také pravidelně vyplít. Pro cibuloviny je z plevele nebezpečný hlavně pýr plazivý (Agropyrum repens), který dokáže prorůst zásobnímy orgány cibulovin. Při suchém počasí cibulovinám prospěje zalévání, nejlépe ráno nebo večer. V horkém létě může zálivka přes den vyvolat různé defekty na vegetačních orgánech rostlin. Pravidelné rozrušování přísušku v době vegetace na povrchu půdy kypřením umožní zabránit přemokření půdy a následnému hnití cibulí a hlíz.

Po odkvětu rostlin je nutné co nejdříve odstranit zbytky květů a vyvíjející se plod, čímž se docílí růstu cibulí a podpoří se násada bohatých a velkých květů v následujícím vegetačním období. Asi 1 měsíc před přirozeným ukončením vegetace je potřeba zálivku postupně snížit a cibuloviny tak připravit na období vegetačního klidu. Při sledování zdravotního stavu rostlin v období vegetace je potřeba si všímat hlavně výskytu virových chorob, které se projevují nepěknou mozaikou na listech a květech (neplatí pro některé odrůdy tulipánů, pro které je mozaikové zbarvení přirozené). Takto napadené rostliny je nejlepší hned ze záhonu odstranit. Virové infekce přenášejí hlavně mšice, proti nimž se používá některý z dostupných pyretroidů.

Častým problémem při pěstování cibulovin ve vlhkých podmínkách bývá výskyt různých houbovitých chorob. Proti houbovitým chorobám se bráníme různými širokospektrálními fungicidy. Hlízy se doporučuje i před výsadbou namořit v roztoku fungicidu, který je dokáže v období vegetace uchránit před napadením houbovitým patogenem. Hlízy, které jste od nás obdrželi, jsou již tímto způsobem ošetřené.

Sběr a přezimování cibulovin

Po odumření nadzemních částí rostlin přecházejí cibulové a hlíznaté rostliny do stádia vegetačního klidu.

Každoročně se z půdy vyjímají hlízy nepřezimujících cibulových a hlíznatých rostlin, jako jsou: Acidanthera, Anemone coronaria, Begonia, Bletilla, Canna, Crinum, Dahlia, Freesia, Galtonia, Gladiolus, Hymenocallis, Iris X hollandica (v příznivých podmínkách ale přezimuje), Ixia, Ismene, Montbrecia (Crocosmia), Ornitogalum, Oxalis, Ranunculus, Sinningia, Sprekelia, Tigridia, Vallota, Zantedeschia, Zephyranthes a druhy, vyžadující letní uskladnění - hyacinty, zahradní tulipány, citlivé kultivary botanických tulipánů, případně krokusy.

Ostatní rody a druhy cibulovin a botanické tulipány patřící k druhům T. kaufmaniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. biflora, T. turkestanica, T. praestans lze ponechat na stanovišti několik let. Narcisy, lilie a ocúny se vyjímají z půdy po třech až čtyřech letech, když se rostliny výrazněji rozmnoží a porost se zahustí. Cibule a hlízy se vyjímají z půdy ještě před úplným odumřením nadzemních částí. Zásobní orgány je třeba opatrně vyjmout rýčem, stonky, případně listy oddělit hned po sběru bezprostředně u zásobního orgánu. Včasným odstraněním nadzemních částísa takové cibule udrží v dobrém zdravotním stavu. Výjimku tvoří jen jiřiny (Dahlia), jimž je nutné ponechat zbylých asi 10 cm všech starých výhonů.

Po vyjmutí cibulí z půdy je potřeba zbavit je zbytků zeminy mechanicky nebo opláchnutím. Pro cibule je velmi důležité následné pečlivé sušení na vzdušném místě s proudícím vzduchem. Na slunci můžeme dosoušet jen na podzim sbírané druhy, ale je potřeba je chránit před večerním chladem a ranní rosou. Cibule lilií se nesuší. Po usušení se cibule namoří vhodným přípravkem, který zabraňuje rozvoji houbovitých chorob. Na trhu existuje dostatek přípravků v suché i tekuté formě. Při použití tekutých mořidel je důležité nechat cibule následně důkladně proschnout. Cibule, které se vysazují na podzim, se uskladňují na suchém a vzdušném místě s teplotou 15 - 25 °C až do doby výsadby, přičemž je třeba pravidelně kontrolovat a odstraňovat nemocné a nahnilé kusy. Cibule a hlízy druhů, které se vysazují na jaře, je potřeba uskladnit v bezmrazých, chladnějších, dobře větraných prostorách. Jiřiny vyžadují při uskladnění mírnou vlhkost, kterou jim zabezpečí trocha sušší rašeliny či písku, na které se hlízy při zimování položí. I v tomto případě je nevyhnutelné dokonalé větrání skladovacích prostor.

TIP: Přečtěte si, jak jednoduše vytvořit záhon z letních cibulovin.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Znáte keř, který splňuje po všech stránkách kritéria pro dokonalou dominantu zahrady? Právem si to zaslouží určitě komule (Buddleja davidii), která mezi pěstiteli nese i název letní šeřík nebo motýlí keř. Patří mezi výše rychle rostoucí keře, které se v době květu majestátně tyčí nad zbytkem podrostových výsadeb.

Rašit začíná poměrně brzy a naopak listy si ponechává často i po mrazech. Některé listy zůstávají na keři během celé zimy. Samozřejmě, jen pokud je mírná. Na jaře po odeznění největších mrazů vyžaduje hlubší řez, protože kvete na novém dřevě. Ponechají se jen základní kosterní větve, které se seříznou na 50 cm. Bez problémů z nich dokáže bohatě obrůst.

Kvete nádhernými latnatými soukvětími v létě až do prvních mrazů. Známe je v odstínech fialové, modrofialové, růžové, bílé i karmínové. Kromě klasických šeříkových soukvětí mívá podle druhu i jiné barevné provedení.

Aktuální nabídka komule v našem eshopu - vyberte si

Květiny intenzivně voní a lákají do zahrady motýly a jiné opylovače. Motýli, zejména babočka paví oko, milují fialové květy komule. Pokud chcete docílit opakovaného kvetení, dejte si tu námahu a odstraňujte odkvetlá květenství. Na podzim dokáže znovu rozkvést. Dá se toho však docílit, jen pokud je nižších rozměrů.

Motýlí keř pěstování

Vyžaduje slunné stanoviště, neboť v polostínu a ve stínu slaběji kvete. Půda by měla být výživná, ale propustná a s podílem písku. Mělce koření. V jarním období může namrznout, ale velmi dobře regeneruje. Uvítá ochranu v podobě podestýlky. Buddleja davidii 'Nanho Purple' je zakrslejší kultivar s elegantně převislými větvičkami.

Zajímavé kultivary: 'Royal Red', 'White Bouquet', 'Nanho Purple', 'Pink Delight', 'Nanho Blue', 'Black Knight'.

Žlutě kvetoucí je např. Buddleja madagascariensis nebo Buddleja × weyriana 'Sungold', která patří k hybridům. Květy jsou uspořádány v kulovitých shlucích podél kvetoucí latě. Voní a také lákají neuvěřitelné množství hmyzu. Nejzajímavější žlutě kvetoucí je snad Buddleja globosa'Orange Ball', která má jednotlivá kulovitá květenství na samostatných stoncích. A jako hybrid z ní vznikl i u nás pěstovaný 'Sungold'.

Nejrychlejším způsobem rozmnožování je řízkování v létě (červenec - srpen). Odřezky musí být polodřevnaté, vyzrálé, bezkvěté a namočené do stimulátoru, který urychlí jejich zakořeňování přímo v půdě nebo v nádobě. Pro dosažení rychlejšího efektu v zahradě doporučujeme zakoupit vyšší kontejnerové sazenice, které vykvetou již v prvním roce po výsadbě.

Rádi bychom vyzdvihli i zajímavou komuli střídavolistou (Buddleja alternifolia), která se vyznačuje dlouhými soukvětími květů, které se střídají po celé délce nového výhonku. Je odolnější vůči mrazům než komule Davidova. Vyžaduje dostatečný prostor, aby zavěšená kvetoucí květenství dostatečně vynikla. Může být růžové nebo fialové barvy. Má střídavé postavení listů a řeže se po odkvětu v létě. Kvete pak na nových výhoncích. Řezat se však nemusí a to kvůli svému přirozenému volnému tvaru.

Komule vynikne ve volně rostoucím živém plotě, jako výplňový keř v pozadí smíšeného záhonu, ve velké nádobě, ale i jako solitér v trávníku.

Zpříjemněte si letní dny a večery posezením v zahradě s rozkvetlou komulí.

TIP: Přečtěte si také článek o kvetení vistárie .

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Určitě jste už někdy procházeli kolem modrého rozkvetlého oblaku a pátrali po jeho názvu. Představujeme vám ušlechtilou trvalku jménem perovskie.

Mnozí ji znají i pod jinými názvy jako ruská šalvěj nebo ruská levandule. Pravděpodobně kvůli podobnému modrému květenství a úzkým listům. Perovskie je vyšší polodřevnatá trvalka dosahující výšky do 1,2m.

Perovskie pěstování

Výborně se hodí do smíšených i monokulturních záhonů i spolu s levandulí. Kvete od poloviny léta do září až října a v době plného květu je opravdu nepřehlédnutelná. Okouzlí vás modrofialový polokeř, s nepatrným ale aromatickým olistěním, zajímavými stonky a vůní.

Dokonale nahradí nízký živý plot, vytvoříte pomocí ní zajímavé stěny nebo bohatý trvalkový záhon. Vynikne i jako dominanta. Můžete ji pěstovat i v nádobě na terase a balkoně.

Aktuální nabídka perovskie v našem eshopu

Na pěstování není náročná. Podobně jako levandule vyžaduje slunné stanoviště, propustnou a chudší půdu, střední zálivku. Je plně mrazuvzdorná, ale půda musí být propustná, ne trvale zamokřená.

Kompletní sortiment nádherně kvetoucích trvalek

Je to vynikající trvalka, která láká do zahrady množství motýlů a včel.

Aby byla pěkně větvená a bohatě kvetoucí, každý rok na jaře vyžaduje sestříhání o jednu třetinu.

Kdy stříhat perovskie

Pokud se vám jeví jako slabá, méně rozvětvená, můžete ji sestříhnout až na 5-10 cm. Podpoříte tak růst i kvetení. V zimě naopak oceníte její dekorativnost díky zajímavým bezlistým stonkům, takže ji určitě odstříhávejte až na jaře. Na 1m² budete potřebovat 1-3 rostliny. Rozestupy od sebe cca 0,6-0,8m.

Při dodržení těchto základních rad se vám perovskie odmění zdravým růstem a bohatým kvetením.

TIP: Nespočet dostupných trvalek nám často "komplikuje" výběr těch vhodných do naší zahrady. Vyzkoušejte například pěstovat pivoňku, v článku se dozvíte jak na to.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Zerav (Thuja) patří mezi stálezelené dřeviny. Má své zastánce i odpůrce. V dnešní moderní minimalistické době výsadeb je opravdu na ústupu, ale původní výsadby kvůli tomu hromadně rušit nebudeme. Naopak, snažíme se je udržet v dobrém zdravotním stavu, ale ne vždy je to jednoduché.

Často se nás ptáte, proč zeravy hnědnou, co jim chybí, jak se o ně třeba dále starat? Zde najdete odpovědi na vaše otázky. Hnědnutí tújí může být způsobeno řadou faktorů. Tento jev se projevuje stejně na mladých ale i na starších dřevinách.

Může být způsobeno vlivem:

- nedostatečné závlahy po výsadbě
- nedostatečné zimní závlahy
- nadbytečné závlahy
- vysoké hladiny spodní vody

- nedostatečným hnojením
- nedostatkem hořčíku
- nadměrného hnojení
- nedostatku světla
- husté výsadby
- vlivem zimního slunce
- střídání mrazivých a teplejších dní
- chorob a škůdců a jiné

Hnědnutí tují jako přirozený jev

I naše vlasy stárnou a vypadávají. Stejně je to i s jehličím jehličnatých stromů nebo s větvičkami u tújí. Starší 3 leté se uvnitř kolem kmene v důsledku nedostatku slunce prostě nemají k světu. Je to však přirozený jev. Na jaře po mrazech prostě tyto odumřelé větvičky rukou jemně odstraňte, vytřeste. Stejným neestetickým problémem může být u tújí kvetení. Na koncových výhonků se později vytvoří plody, suché šištice, které působí sucho a rozcuchaně. Dají se však odstranit řezem.

Hnědnutí a suché větvičky zvenčí se projevují zejména po zimě, na jaře. Pokud na těchto větvičkách nevidíte žádné známky poškození hmyzem, zvěří nebo houbovým onemocněním, jedná se jen o stav způsobený změnami teplot, nedostatkem vláhy nebo její nadbytkem.

Houbové onemocnění

Pokud jsou však na konci poškozených výhonků viditelné i černé plodničky nebo zduřelé polštářovité plodnice, jedná se o houbové onemocnění, které je nutno ošetřit chemicky. Použijte v tom případě Dithane DG Neo Tec + Amistar + smáčedlo AGROVITA a po 14 dnech postřik opakujte.

Podívejte se na aktuální nabídku tújí v našem eshopu

Kabatiniové odumírání výhonků také způsobené houbou, napadené jsou zejména nejmladší a vrcholové výhonky. Platí ošetření fungicidy a postřik opakovat po 10 - 14 dnech.

Nedostatek hořčíku

Projevuje se také hnědnutím a vysycháním. Aplikací hořké soli jim pomůžete. Hořká sůl je hořečnaté hnojivo nejen na túje. Využijete ho v zahradě i na jiné plodiny a dřeviny. Doplníte hořčík, který zabraňuje hnědnutí a tím i doplníte potřebnou výživu. Můžete ji aplikovat ve formě postřiku na celou dřevinu nebo zálivkou ke kořeni.
1 kg balení Vám vystačí na 20 m2 jako posyp k rostlinám a dřevinám, 125 l zálivky ke kořenům nebo 200l postřiku při aplikaci na list. Návod naleznete na balení.

Lykokaz tújový / Lykokaz jalovcový

Lykokaz je škůdce, který napadá túje a jiné jehličnaté dřeviny. Vykousáva do větviček chodbičky, do kterých klade vajíčka. Poškozené dřeviny chřadnou a hnědnou. V kůře jsou také viditelné otvory, pod dřevinou piliny a výtrusy. Chodbička je dvouramenná. Postižené větve blednou a postupně odumírají. Je nutné takové poškozené dřeviny ošetřovat a postižené větve odstranit. Obyčejně hned celou dřevinu.

Roztoči - pavoukovci

Větvičky napadené roztoči ztrácejí postupně barvu, blednou, až později přecházejí do žlutohnědá, jsou jakoby zaprášené s bledými skvrnami. Nutné aplikovat postřik proti roztočům.

Zimní slunce

Mnozí nevěřili, že i slunce dokáže takové markantní škody. Má to však souvislost se závlahou v zimě a obsahu vody v pletivech. Jehličnany nespí v zimě, jsou to stálezelené dřeviny a v nich normálně probíhají fyziologické procesy akorát jsou zpomalené. Takže třeba zalévat i ty v nádobě i venku vysazeny, zejména mladé výsadby z jara a podzimu jinak vyschnou a mnozí se pak domnívají že vymrzly. Slunce svítí i v zimě a odsává z listů vodu a pokud není doplněna, vysaje to vše z dřeviny. Obyčejně je to patrné z jedné strany, kde vychází slunce nebo kde se zdržuje nejdéle během zimních dní.

Hnědnutí v zastíněném stanovišti

úje, které jsou vysázeny v nepříliš vhodných podmínkách s nedostatkem světla, také hnědnou. Je to zejména v koutech zahrady, za domem, v úzkých pásech, kde nesvítí slunce, v těsné blízkosti plotu, kde z druhé strany nesvítí slunce a neproudí tam vzduch.

Hnědnutí ze spálení

Pokud vysazujete túje v blízkosti betonových plotů počítejte s tím, že tento prostor zejména z druhé strany bude tmavý a navíc podle orientace ke slunci, může být i rozpálený. Zkuste se v horkém létě dotknout betonového plotu nebo jen přiložit ruku 10 cm od plotu. Ucítíte teplo. Větvičky, které se dotýkají takového horkého plotu mohou být spáleny.

Hnědnutí po výsadbě

Mohlo být způsobeno nedostatečnou nebo nadměrnou závlahou a v samotném zakořeňování se a přijímání vody a živin. Po výsadbě dřeviny musíme zalít, ale ne vytopit. Vlhkost půdy musíte sledovat a podle druhu půdy určitě víte, jak často zalévat. V těžkých, nepropustných půdách a v jílovitých zalévat opatrně, naopak v suchých písčitých půdách vydatně a často. Pokud máte zálivku pod kontrolou, mohlo se stát, že byl kořenový bal tuje poškozen, useknutý hlavní kořen, zežraté kořeny hlodavcem, nevhodné podloží, suť v místě výsadby nebo jiný materiál zakopaný v zemi a zerav se jednoduše nezakorenil.

Naše rada při výsadbě

Túje, které jsou prodávány kontejneru, se vysazují od března do listopadu resp. do trvalého zamrznutí půdy. Když vyberete dřevinu z květináče, rozpichajte kořenový bal rukou ale tak, aby celý substrát kolem kořenů nevypadal. Jen tento kořenový svazek jemně rozrušíte pro lepší přijímání vody. Vyhlubte jámu a nalijte do ní vědro vody tak, aby tam voda stála a do této vody vysaďte tují, zasypte substrátem nebo původní zeminou, do které zamíchejte výživný substrát a hned nepřihnojujte. Dobře upěchujte.

Túje s kořenovým balem se prodávají zejména v březnu a koncem října, kdy je vhodné vysazovat prostokořenné dřeviny, resp. balené v jutovine nebo se zemním balem. Jutovinu odstraňovat nemusíte, ale můžete ji mírně rozrušit, aby se kořeny snadněji dostali ven a začali zakořeňovat. Postup výsadby je stejný.

Hnědnutí tújí z husté výsadby

Některé zahradnictví chtějí pravděpodobně prodat více ks na 1m, proto prezentují rozestupy 0,4m od sebe. Reálně je však vhodné učinit rozestupy minimálně 0,7 až 0,8 m od sebe, i kvůli budoucímu růstu, konkurenci v kořenové části, boj o živiny a zejména kvůli světlu. V případě, že se tuje vysadí blíže, o cca 5 let si už budou konkurovat, také stínit, každou 2 až třetí tují zastíní a ta bude v růstu zaostávat a postupně vyschne nebo ji budete muset pro vzhled odstranit. Od oplocení musí být také ve stejných rozestupech. Pokud jsou natištěné na oplocení, nedají se ošetřovat ani upravovat, stříhat, pokud je opletení slabší, mohou ho i věkem poškodit.

Hnědnutí tújí pěstovaných v nádobách

Doporučujeme, pokud chcete pěstovat tuje v květináčích v zimě venku, tak určitě ne v plastových nádobách. Ale kamenina, keramika, beton, kde musí být i nějaká izolace, dolů drenáž a juta nebo alespoň textilie v nádobě a zejména otvory pro odtok přebytečné vody, protože zde platí dvojnásob, že stálezelených dřevina v nádobě musí v zimě zalévat jinak vyschne. Platí to pro všechny stálezelené, jehličnaté dřeviny.

Hnědnutí po zimě = nedostatečná zimní závlaha

Jak jsme již psali výše jehličnany je nutné zalévat i v zimě během dní, kdy nemrzne, je oteplení, svítí slunce, není sníh. Zejména mladé výsadby z podzimu a porost do 2 let od výsadby. Starší výsadby podle podmínek v zimě. Pokud je zima bez sněhu a dlouhodobě mrazivá, po mrazech třeba zalít.

Hnědnutí po neodborném řezu

Túje se stříhají cca 2-3x za rok. Stříhání nesmí probíhat za horkého suchého dne, kdy dlouhodoběji hrozí, že ostříhané porosty budou déle bez závlahy. Nejlépe se provádí řez pod mrakem. Po řezu musíte dřeviny zalít nebo počkat na déšť. Hloubka řezu také může ovlivnit stav dřevin. Mladé dřeviny zvládají řez lépe než starší porosty. Ideální sestřihávat pravidelně a postupně na jaře (duben), v červnu a koncem léta. Starší tuje postupně po třetinách. Pokud plánujete seříznout 5 m vysoké tuje o polovinu, určitě není vhodné je seříznout najednou o polovinu.

Hnědnutí z nadměrného hnojení

Bohužel je to tak, i nadměrné hnojení může rostlinám uškodit. Nejdříve působí tmavozeleno, to už je znak přehnojení a nakonec začnou chřadnout. Viditelné jsou hnědé koncové až černé výhonky, které opadávají. Pokud se hnědnutí po přehnojení projevuje u dřevin vysazených v nádobách, v nádobě vidět i vysrážené soli, bílý povlak. Je nutné omezit zálivku, prosadit dřeviny v nádobě a nehnojit.

Hnědnutí tújí zapříčiněné hmyzem

V posledním období se přemnožil na jihu Slovenska, Rakouska a Maďarska zelený lesklý brouk Lamprodila festiva.

Určitě si ho nespletete. Je cca 1 cm velký, lesklý, zelený s černými tečkami. Způsobuje vysychání tújí. Dostal se k nám cca před 2 lety pravděpodobně z Itálie, dovozem jehličnanů a způsobuje opravdu velké problémy. V relativně krátkém čase dokáže zničit celý živý plot tuje západní.

Samičky kladou vajíčka od poloviny května do otvorů v porostech, do trhlinek v kůře. Tam se larvy vyvíjejí 2 roky a požírají vnitřek dřeviny. Ta postupně vysychá.

Pokud si už všimnete že brouci vylétávají, zajistěte žluté lepící destičky, na které část samiček určitě chytíte. Pak třeba začít s postřikem Karate nebo Mospilan a střídat je. Je vhodné použít smáčedlo. V případě, že se Vám porost zachránit nepodaří, je vhodné ho pokácet a spálit, neboť v pletivech se mohou dále nacházet vajíčka nebo larvy. Jako náhradu za Smaragd doporučujeme jiné stálezelené dřeviny listnaté nebo tis, cypřišek.

Vždy se najdou odpůrci i oblíbenci tújí. Kolem hřbitovů se kdysi opravdu hojně používali. ale nejednalo se o zerav západní, které se momentálně prodávají. Momentálně je na trhu dostatek nových a zajímavých i barevných kultivarů, které mohou oživit prostor v zahradě. Nemusí jít o souvislý pás v živém plotě. Ale např. o 2 ks ve smíšené výsadbě.

Tuje jsou vhodné pro rychlé vytvoření stěny a bariéry téměř bez zasahování. Nádherné jsou však i listnaté opadavé keře, stálezelené keře, jejich kombinace, které zejména na podzim vytvoří nádherné představení barev a tvarů. Je to však věc pohledu a názoru. V dalším článku vám představujeme některé jiné rostliny vhodné pro živý plot.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalkové záhony se těší obrovské popularitě a najdeme je v téměř každé zahradě. Víte jak postupovat při založení takového záhonu, co všechno byste měli dodržet a zohlednit aby právě ty naše trvalky patřily mezi nejkrásnější?

Zásady pro umístění trvalek

Trvalky se umísťují buď na místa vhodná pro detailní pozorování jednotlivých rostlin, např. k oddechovému zákoutí nebo tak, aby se v pokoji dala vnímat celková kompozice, tedy na místo, kam se dá nahlédnout oknem obýváku nebo terasy. Výsadba potřebuje vždy některé stabilní prvky, které by tvořily kostru celé kompozice.

U menších skupin stačí jen opora v pozadí, u větších jsou nevyhnutelné pevné oporné body přímo v záhonu. Takovými prvky bývají dřeviny. Ty přispívají k dekorativnosti skupiny v zimě a opadavé přispívají k barevnému efektu v období kvetení stejně jako v období podzimního vybarvení. Krom dřevin může být oporou i stavba, neprůhledný plot, drobná architektura, u menších záhonů i balvany nebo zahradní keramika.

Trvalková skupina se vysazuje vždy nepravidelně, rostliny se ale neumísťují náhodně. Pokud má být záhon pěkný, je potřeba se při jeho sestavování řídit určitými kompozičními pravidly. Nejdůležitější pravidlo je, že nejvýraznější prvek (rostlina) se neumísťuje do středu skupiny, ale vždy trochu bokem, nejlépe asi do jedné třetiny délky a hloubky záhonu. Na protější straně je nutné tento výrazný prvek vyvážit podobným, ale slabším prvkem jako ozvěnou. Například při použití toho stejného druhu a kultivaru se na jednu stranu umístí skupina 5-6 rostlin a naproti jen 2-3 rostliny. Jindy se na jednu stranu umístí silně rostoucí, výrazně zbarvený kultivar a naproti jemněji zbarvený a nižší kultivar. Stejně tak se dají použít dva druhy podobného vzhledu, ale rozdílné velikosti.

Pokud je záhon široký, je třeba vyvážit navzájem tři podobné prvky: na jednu stranu se umístí velmi nápadný prvek, slabší prvek se umístí na opačnou stranu a nejslabší do popředí mimo střed. V tomto případě už ale nestačí na odstupňování různý počet sazenic nebo různé kultivary, ale je třeba kombinovat různé druhy (např. heliopsis, rudbeckia laciniata, oenothera missouriensis). Pokud je záhon dlouhý, rozčlení se na kratší úseky. Pro jeden úsek sa vypracuje vhodné seskupení, které se potom několikrát opakuje jako článek řetězu. V takovém úseku lze zařadit i prvky za sebou a to v kombinaci – nápadný, slabší, nejslabší. Tyto prvky se neumísťují v jedné linii a ve stejném odstupu, ale tak, aby se využila i šířka záhonu. Cílem je, aby se totéž nepravidelné seskupení pravidelně opakovalo a tím vznikl rytmus.

Příprava půdy pro trvalky

Příprava půdy spočívá hlavně v jejím důkladném zkypření a odplevelení. Půdu pro trvalkové partie je třeba nejprve dobře zrýt. Většině trvalek vyhovuje hloubka zpracování na výšku rýče, tj. asi na 30 cm. Nižším trvalkám stačí mělčí obdělání, vysokým naopak mírně hlubší obdělání. Odplevelení je jedním z hlavních předpokladů úspěšného pěstování. Zvlášť nepříjemné jsou plevele, které se rozrůstají oddenky. Nejčastěji jsou to pýr, bršlice kozí noha, pcháč oset, podběl aj. Velmi nepříjemné jsou plevele, které mají oddenky hlouběji, než se dá rýt.

Kdy sázet trvalky

Druhy kvetoucí na jaře je vhodné sázet na podzim, zatímco druhy s letním a podzimním kvetením se sázejí na jaře. Existují ale i výjimky. Kontejnerované rostliny lze vysazovat po celý rok.

Různé druhy nádherně kvetoucích trvalek najdete také v našem eshopu

S výsadbou se začíná obyčejně v průběhu března a končí se v půli až koncem května. S podzimní výsadbou se začíná obyčejně v půli srpna a sází se nejpozději do půlky listopadu. Lepší je ale ranější podzim, protože rostliny mohou do zimy dostatečně zakořenit.

Období výsadby závisí i na kvalitě půdy. Některé druhy nesnášejí vysazování v těžších půdách vůbec. Větší rostliny se sází na vzdálenost 0,8 – 1,2 m, středně velké do vzdálenosti 0,5 - 0,6 m a menší trvalky do vzdálenosti 0,3 – 0,4 m. Pokud není možnost vysadit zakoupené sazenice ihned, založí sa na zastíněném místě do půdy a zavlaží se. Takto ošetřené sazenice vydrží i několik dní, než se přistoupí k samotné výsadbě. Pokud není možnost založit rostliny venku, dají se rozložit i ve sklepě, pokropit vodou a potom vysázet.

Sazenice se vysazují s pomocí lopatky nebo motyčky. Dlouhé kořeny je možné zkrátit nožem. Kořenový bal je vhodné předem dobře namočit a po výsadbě důkladně zalít. Trvalky se sází většinou tak hluboko, aby pučící výhonky byly na úrovni povrchu půdy. Velmi hluboká výsadba může mít za následek slabé kvetení a někdy i úhyn rostliny. Při výsadbě trvalek je velmi prospěšný pokryv povrchu půdy, který zabraňuje jednak prosychání stejně jako klíčení semen plevele na povrchu půdy.

Péče a ošetřování trvalek

V porovnání s jinými skupinami rostlin trvalky vyžadují méně práce. Práce spojené s ošetřováním nejsou každý rok stejné. V prvním roce založení trvalkové partie je nutné starat se hlavně o to, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji vyrostly. Je třeba tedy častěji zalévat (hlavně v suchém období), půda se ale nesmí zbytečně přemokřit. Kdo nemá možnost se o závlahu stále starat, pomůže si pokryvem.

Když rostliny tak vyrostou, že začnou půdu úplně zakrývat, je nutné občas prokypřit půdu mezi rostlinami. Okopávka má však význam jen v suchém teplejším období, kdy podkopaný plevel rychle uschne. U záhonů s chudou půdou je nevyhnutelné občasné přihnojování. Z organických hnojiv se dá použít kompost, z anorganických tekutá vícesložková hnojiva, která se aplikují v období intenzivního růstu před kvetením jednotlivých druhů. Trvalky se zmlazují odstraňováním odkvetlých soukvětí nebo se po odkvětu celé seříznou. Na podzim se odřeže celá nadzemní část u země. Toto ale neplatí u stálezelených trvalek.

Náš tip: Jak na rozmnožování a přesazování trvalek.

Soukvětí trvalek se odstraňují v těchto případech:

– pokud jsou soukvětí odkvetlá a nepěkná

– u druhů náchylných na samovolné vysemeňování se odstraňují odkvetlá soukvětí proto, aby nedošlo k nežádoucímu samovýsevu

– u některých druhů se brzkým seříznutím odkvetlých částí dosáhne další násady květů.

Trvalky v zimě

Některé choulostivé trvalky je třeba na zimu přikrýt vrstvou listí, rašeliny nebo jehličí. Na jaře, když už pominula hrozba mrazů, lze tuto vrstvu odstranit. U stálezelených rostlin se přikrývka neodstraňuje najednou, protože rostliny by mohlo poškodit slunce.

PO – okraj podrostu

Okraje stromů, skupin keřů, provzdušněná humózní půda

variace: slunečný světlý okraj chladný polostín

Vp – volná plocha

Slunečné plochy, provzdušněná humózní půda

variace: trvalky divoké se záhonovým charakterem

Vr – vřesoviště se zvláštními situacemi

Slunečné plochy, chudá písčitá kyselá půda

L – horská louka

Slunečné plochy, kamenitá minerální půda

Ks – kamenité stepi

Slunečné plochy, suchá humózní půda s výskytem skal

SŠ – skalní štěrbiny

Slunečné zídky, prohlubeniny, suchá štěrkovitá minerální půda

A – alpinium

Slunečné skalky, chudé minerální půdy

Z – záhon

Humózně kypré, živné půdy

záhonové trvalky s výraznými květy variace: stín, polostín, slunce

Stanovištní okruhy trvalek podle Prof. Dr. Josefa Siebera (zdroj – VICTORIA trvalková školka)

TIP: Pokud se chystáte vybudovat si na zahradě skalku, určitě vás bude zajímat jaké trvalky vysadit do skalky.

Trvalky jsou velmi vděčným rostlinným materiálem na záhoně. Nemají speciální požadavky na ošetřování a výhodou je, že je nemusíte každoročně vysazovat na stanoviště. Postupem času nabírají na objemu a tím vyplní prázdné místo v záhoně a zároveň poskytnou množství květů pro radost a včelám a motýlům pro pastvu. Díky trvalkám přilákáte do zahrady hmyz, což se Vám jistě nepodaří, pokud máte zahradu osázenou jen z jehličnanů.

Trvalky rozlišujeme podle termínu kvetení, vysoké, nízké, doplňkové, okrasné listem, na přímé slunce nebo do stínu. Představíme Vám nejkrásnější kvetoucí trvalky na slunce pro nenáročný záhon.

Nejkrásnější trvalky

Mezi nejkrásnější trvalky patří levandule (Lavandula), třapatka (Echinacea), třapatka (Rudbeckia) a krásnoočko (Coreopsis). Díky nim záhon v létě ožije a jejich květy Vás budou těšit až do pozdního podzimu. Květy jsou vhodné i na řez a do aranžmá.

Levanduli a krásnoočko umístěte do popředí záhonu, echinaceu a třapatky do pozadí. Díky kultivarům si můžete vybrat i z barevných provedení. Vyžadují sluneční záhon, lehkou propustnou až písčitou půdu, průměrnou závlahu, spíše nižší než přehnanou péči, bez hnojení. Levandule vyžaduje písčitou půdu, bez pravidelného polévání, kromě období po výsadbě. Po zimě se upravuje řezem, aby zůstala dlouhá léta kompaktní. Nestříhejte ji pravidelně do dřeva. Řez do dřeva se vyžaduje až po cca 7 letech pěstování, když ji chcete zmladit. Řez se provádí na jaře, po uplynutí největších mrazů. Levandule se pak řeže ještě během kvetení, nebo po odkvětu, ale sestříháváme jen květní stonky.
Dá se pěstovat i v nádobě nebo na kmínku. Francouzská levandule v našich podmínkách nepřezimuje, resp. v teplejších lokalitách je to možné.

Coreopsis - krásnoočko, patří mezi nádherné trvalky, které rozzáří záhon svými žlutými květy. Tvar je podle kultivaru kompaktní nebo vysoký. V závislosti na tom je umístíte i v záhoně. Nevyžaduje speciální péči, na jaře můžete trsy rozdělit a přesadit.

Echinacea patří mezi nejžádanější trvalky vyššího vzrůstu. Dominuje svými květy, kromě klasické léčivé (E.purpurea) najdete v naší nabídce i licenční odrůdy, které bohužel nelze rozmnožovat pomocí semen. Jsou nenáročné na pěstování. V krátkém čase vytvoří bohatý trs kvetoucích stonků a potěší Vás až do podzimu. Květy jsou různých barev a dlouho kvetou.

Všechny trvalky různých barev najdete také v aktuální nabídce našeho eshopu

Rudbeckia - třapatky jsou velmi podobné echinacee, vyžadují stejné nároky na stanoviště, slunce, teplo, propustnou půdu a také se odvděčí kvetením až po mrazy. Mnohé z nich jsou ale jen letničkami nebo krátkověkými trvalkami, dobře se však rozmnožují samovýsevem, tedy na záhoně Vám jistě v krátkém čase narostou nové rostlinky.

TIP: Inspirovali jsme vás a chystáte se pěstovat trvalky? Přečtěte si, jak založit trvalkový záhon.

Zahrada je místo, kde hledáte po práci své útočiště, relax a každodenně objevujete nové a nové možnosti. Někteří se na nás obracíte s otázkou, jaké dřeviny zakoupit, aby byla zahrada osázena stálezelenými keři a nejlépe i stálezelenými stromy.

Mnozí si neuvědomují, že právě opadavost listnatých stromů a jejich proměnlivost během ročních období je to nejkrásnější na celé zahradě. Jinak působí strom v květu na jaře, s bohatým olistěním v létě či s podzimním vybarvením nebo s holými větvemi s jinovatkou či pod váhou sněhu.

Výhodou stálezelených stromů je to, že jsou zelené během celého roku. Zahrada však působí stejně a neproměnlivě, pro někoho harmonicky a uspořádaně.

V našich podmínkách je to však trochu náročné a samotný výběr stromů je opravdu minimální. Nemůžeme se klimaticky vyrovnat nádherné Anglii, kde procházka parkem v únoru je opravdu zážitkem. Všude kolem vás jsou zelené, světle zelené i tmavě zelené stromy a keře, bohaté, plné listů, dokonce i s narudlými novými lístky. Teploty v zimě jsou přijatelné, maximálně do -5^oC a i to se změní během dne na plus. Dřeviny v tomto klimatickém pásmu by dokonce zvládly i nižší teploty, díky vyšší vzdušné vlhkosti oblasti u moře ještě více.

Přesto se i u nás na Slovensku a v ČR dá dostat k pěkným vypěstovaným stromům z klasických keřů. Tedy původně se jedná o keře, které se dále pěstují jako vícekmenné malé stromy nebo stromy na kmínku do 2-3 m výšky, kde má kmínek 2 m a pak je naroubována koruna. Sortiment není velmi široký, ale najdou se druhy, které bez problémů, s menším opadem, zvládnou i naše zimy.

Jedná se v první řadě o blýskalku na kmínku - Photinia x fraserii a její kultivary. Mnohé jsou zajímavé i jako vícekmen. Jedná se původně o keř, malý strom. Má lesklé, tmavě zelené listy s načervenalým nádechem v jarním i podzimním období. Tvar koruny je kulovitý, řezem ji budete udržovat v kompaktním tvaru.

Podobným případem je i bobkovišeň / Prunus laurocerasus na kmínku. Většinou ji známe jako menší či větší keř se stálezelenými listy. Od kultivaru se odvíjí i barva olistění. Podmínky na pěstování vyžaduje stejné jako blýskalka / Photinia.

U nás je najdete v sekci okrasné stálezelené keře

Mírný opad listů během tuhých mrazů je v pořádku. Je třeba si však uvědomit, že aby zimu přežily takové stromy, je nutné zabezpečit zimní zálivku, vyšší vlhkost, aby se přes listy (dřevina v zimě nespí) neodpařila veškerá voda. Jinak hrozí, že listy opadnou a dřevina vyschne. Zajistěte jim i mulčovací vrstvu v kořenové části, která také déle drží vláhu.

Zajímavou dřevinou je Magnolia grandiflora 'Gallisoniensis'. Atraktivní magnolie, která v zimě neopadává, ale drží si své listy. Má obrovské kožovité a lesklé listy a nádherné bílé a velké květy. Šácholan patří mezi nejkrásnější kvetoucí dřeviny a tato je dokonalá ještě i svou neopadavostí. Vyžaduje vhodnou výsadbu, chráněnou polohu pro větrem, v zimním stínu, na letním slunci, kyselou půdu a minimální podrost. Vydrží do -17^oC, během zimy však vyžaduje zálivku, mírně i ochranu, pokud mrazy budou více než 2 týdny v kuse.

Dalšími zajímavými dřevinami jsou mahónie, cesmína, pieris a Phyllirea lafifolia.

TIP: Kromě listů tvoří ozdobu stromů samozřejmě také květiny. V našem čláku se blíže podíváme na výběr nejkrásnějších kvetoucích stromů do zahrady.

Není stín jako stín. Často se však setkáváme i se situacemi, kdy v zahradě vznikne i nestandardní prostor v plném či mírném stínu, a i tento prostor je nutné vyplnit rostlinami nebo zvolit architektonický doplněk bez rostlin.

Je třeba si uvědomit, že slovo "stín" může mít mnoho významů. Může to být trvalý stín ze stavby, proměnlivý stín podle cesty slunce, stín z existující výsadby, řídký stín pod korunou stromu nebo i polostín, kde ráno na východní straně svítí do 11 hodin slunce a pak je už stín.

V trvalém stínu někde mezi domy je opravdu komplikované místo, v takovém se nebude dařit ničemu, navrhujeme plochu vydláždit, vyštěrkovat.

Ve stínu, kde je alespoň částečně slunce, by se dařilo některým dřevinám jako například tisu obyčejnému / Taxus baccata.

Obecně pro jehličnany platí, že se jim daří na slunci, případně v polostínu, s propustnou půdou, ne trvale podmáčenou a s kyselejším pH.

Sortiment jehličnanů z našeho eshopu

Nadměrná zálivka a trvalý stín jim překáží a dřeviny časem chřadnou. Občas se stane, že krátkodobě dřeviny prosperují i ve stínu, ale později jim začne chybět fotosyntéza a růst se zpomalí, zůstanou řídké a vytáhnuté. Zejména je to vidět na jedli / abies a smrku / picea.

Pokryvné jalovce / Juniperus vydrží na plném slunci, ale daří se jim i v podrostovém mozaikovém stínu, tedy pod korunami jiných jehličnanů nebo stromů, které jim přirozeně stíní. Jedná se o Juniperus virginiana, J. procumbens, J. squamata.

Pokud máte takový prostor, nesnažte se ho za každou cenu vysadit dřevinami – jehličnany. Jsou nádherné trvalky, kterým se ve stínu dařit opravdu bude. Dekorativní bohyšky, dlužicha, pachysandra, zběhovec, barvínek a astilbe si toto místo s radostí oblíbí

TIP: Máte zahradu naopak na celodenním slunci? Přečtěte si, které rostliny snesou pálící slunce po celý den.