Okrasná zahrada

Zmarlika (Cercis), je nenáročná dřevina atraktivní nejen pro své barevné a četné květy, ale také zajímavé listy. Patří do čeledi bobovitých, což poznáme mimo jiné podle typické stavby květu. Jedná se o opadavé keře nebo stromy, které pocházejí pravděpodobně z oblastí Číny, kde se dodnes vyskytuje pět endemických druhů. Ostatní druhy však najdeme běžně růst například ve Středomoří nebo některých částech severní Ameriky.

Díky svému atraktivnímu vzhledu a nenáročnosti je zmarlika ideální volbou pro různé zahradní kompozice. Může být pěstována jako solitéra, ve skupinách s jinými keři nebo jako součást kvetoucích živých plotů. Velké množství voňavých květů navíc přiláká do zahrady plno opylovačů.

Právě pro ty se keře nejčastěji pěstují. Mají obvykle sytě růžovou, fialovou či purpurovou barvu, u některých odrůd (například ‘Album’) se setkáme dokonce s bílou. Zajímavostí je, že květy nemají žádné řapíky, vyrůstají v trsech přímo z větví či kůry. Po odkvětu se na jejich místě vytváří pro tuto čeleď typické lusky s nejedlými semeny.

Zmarlika nebo zmarilka

Při vyhledávání sazenic do vaší zahrady se setkáme dokonce se třemi velmi podobnými názvy - zmarlika, zmarilka a žmarilka. Ať už do vyhledávače zadáte jakýkoliv z těchto výrazů, očekávaného výsledku se dopátráte. Který je ale správný?

Rostlina se správně jmenuje zmarlika. Ostatní názvy vznikly pravděpodobně jako překlepy, přeřeky či jako usnadnění výslovnosti “náročného” slova, přičemž se mezi zahradníky ustálily.

Zmarlika druhy

Zmarlika čínská

Zmarlika čínská (Cercis chinensis) je opadavý keř nebo malý strom původem z Asie. Tato rostlina je oblíbená pro své nápadné jarní květy, které se objevují ještě před listy a zahalují celé větve do růžové až fialové barvy.

Čínská zmarlika je ideální rostlinou do okrasných zahrad. Pěstuje se hlavně jako solitéra, případně ve skupinách s jinými keři či květinami. Má zelené, srdčité listy, které na podzim získávají zajímavou žlutou barvu. Dřevina je odolná vůči mrazu a preferuje slunné stanoviště s dobře propustnou, spíše zásaditou půdou.

Na trhu najdeme mnoho zajímavých odrůd. Mezi ty oblíbené patří například ‘Avondale’ nebo ‘Shirobana’.

Jidášův strom

Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), známá také jako jidášův strom, patří mezi opadavé keře či stromy pocházející z jižní Evropy a západní Asie. Květy rostou přímo z kmene a větví, mají růžovou až fialovou barvu a stejně jako u ostatních druhů, i zde se objevují ještě před vyrašením listů. Dřevina dorůstá do výšky přibližně šesti metrů, hodí se jako solitéra do okrasných zahrad nebo parků.

Tento druh je na tom s mrazuvzdorností o něco hůře než zmarlika kanadská a čínská, nicméně s teplotami v nižších oblastech Česka a Slovenska si poradí bez problémů.

Zmarlika kanadská

Zmarlika kanadská (Cercis canadensis) je opadavý keř nebo strom, který pochází z východních oblastí Severní Ameriky. Květy jsou růžové až purpurové a na jaře pokrývají většinu větví. Keř dorůstá do výšky asi pěti metrů, roste spíše průměrnou rychlostí. Jeho srdčité listy mají velmi zajímavé barvy, od sytě až temně zelené, přes vínovou, živě oranžovou až po bordó.

Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Forest Pansy’, ‘Merlot’ nebo ‘Ruby Falls’.

Chcete si užít květinami zasypané zmarliky i ve své zahradě? Oblíbené druhy a kultivary najdete v našem e-shopu

Zmarlika pěstování

Výběr vhodného stanoviště

Nejlépe roste na slunných až polostinných místech, ale snese i stín. Pokud ji chcete pěstovat ve stínu, mějte na paměti, že květů bude méně. Co se týče půdy, zmarlika preferuje propustnou, humózní a mírně vlhkou půdu. Je však schopna růst i na chudších a těžších půdách.

Obecně platí, že zmarlika kanadská je mnohem odolnější, poradí si se stínem i horší půdou. Naopak zmarlika čínská a jidášova vyžaduje plné slunce a hlinité humózní půdy.

Výsadba a péče

Zmarliku můžete vysadit na jaře nebo na podzim. Před výsadbou je vhodné připravit půdu tak, že do ní přidáte kompost.

Některé druhy (například zmarlika jidášova) preferují mírně zásadité, vápenaté půdy.

Výsadbu provádějte tak, aby kořenový krček byl přibližně 5 cm pod úrovní terénu. Po výsadbě zálivku nezapomeňte zalít a udržovat půdu vlhkou, dokud se rostlina neuchytí.

Zmarlika je nenáročná na péči. Jejím hlavním požadavkem je pravidelná zálivka, zejména v období sucha. Hnojení není nutné, ale pokud chcete podpořit kvetení, přihnojujte v tomto období fosforem a draslíkem.

Řez zmarliky

Keře můžete jednou ročně (obvykle brzy zjara) prořezat, aby si udržely svůj kompaktní tvar. Není to ale nutné, někteří zahradníky zmarliku neprořezávají vůbec, pouze jednou za čas odstraní staré, nemocné a nekvetoucí větve, případně provedou výchovný řez.

TIP: Okrasné i plodící stromy mají nejen estetickou funkci, jsou také důležitým zdrojem potravy pro opylovače. Mezi zajímavé stromy do velké zahrady patří například sakury, platany či moruše. Stromy do malé zahrady musí být kompaktnější, vysaďte například trpasličí břízy nebo zakrslé odrůdy jabloní.

Břečťany (Hedera) jsou stálezelené popínavé rostliny. Plazí-li se po zemi, jejich výška nepřesahuje 20 centimetrů, délka je však i několik metrů. Obvykle se stonky břečťanu upínají na povrchy, po kterých se plazí, jako jsou například stěny domů, stromy a podobně - v tomto případě se rostlina “vyšplhá” i 30 metrů vysoko.

Břečťany mají dva typy listů. Jedny jsou laločnaté a slouží k upínání na povrchy, druhé jsou srdčité a mají volný přístup ke slunci.

Květy břečťanu jsou drobné, mají zelenožlutou barvu a produkují velké množství nektaru, jenž láká opylovače. Koncem zimy z nich dozrávají kulaté, většinou černé plody, které slouží jako potrava pro ptactvo.

Jak pěstovat břečťan

Stanoviště - preferuje rozptýlené světlo až stín a nižší teploty
Nároky na pěstování - jedná se o velmi nenáročnou a odolnou rostlinu
Zálivka - během vegetační doby dopřejeme břečťanu mírnou zálivku, v zimě ji ještě omezíme. Mírně zaléváme i při pěstování v květináči

Substrát - rostlina preferuje rašelinový substrát
Hnojení - břečťan pěstovaný v květináči přihnojujeme pravidelně (cca jednou za 14 dní) organickým hnojivem nebo hnojivem pro zelené pokojové rostliny

Množení - množíme vegetativně pomocí vrcholových řízků, které necháme zakořenit ve vodě, a poté je zasadíme do květináče s rašelinovým substrátem

Druhy břečťanu

Udává se, že jednotlivých druhů je 12 až 15. Některé odborné zdroje se totiž neshodují na tom, zda se v některých případech jedná o jednotlivé druhy nebo jen jejich varianty. Nové druhy totiž s největší pravděpodobností vznikaly alopatricky (z původních druhů).

Jako první byl popsán břečťan popínavý, který je u nás nejběžnější - některé druhy tak mohou být spíše jeho křížencem. Dále se pak můžeme setkat s různými šlechtěnými odrůdami, které se od sebe liší například velikostí či barvou listů. Některé druhy lze pěstovat také jako pokojové.

• Břečťan popínavý (Hedera helix)
• Břečťan alžírský (Hedera algeriensis)
• Břečťan perský (Hedera colchica)
• Břečťan irský (Hedera hibernica)

Dále jsou to Hedera canariensis, Hedera cypria, Hedera iberica, Hedera maderensis, Hedera maroccana, Hedera nepalensis, Hedera pastuchowii, Hedera rhombea, Hedera azorica.

Hledáte sazenice břečťanu do své zahrady? Navštivte náš e-shop a vyberte si hned z několika odrůd břečťanu popínavého

Jak zasadit břečťan

Břečťany vysazujeme na jaře a na podzim. Sazenice můžeme buďto zakoupit v ověřeném e-shopu nebo si je předpěstovat z mladých řízků, které jsme předtím nechali zakořenit ve vodě. Dále postupujeme klasicky - připravíme si dostatečně velkou jamku, kterou ideálně vysypeme rašelinou smíchanou s hnojivem. Poté vložíme sazenici, přikryjeme kořeny zeminou, utlačíme a rostlinu zalijeme.

Výsadbu břečťanu v malé zahradě je ale třeba si dobře promyslet. Jedná se totiž o rychle rostoucí a silně expanzivní rostlinu; budete-li se jí chtít v budoucnu zbavit, může to být běh na dlouhou trať.

Břečťan na plot

Pokud váš pozemek lemuje pletivový plot, který neposkytuje příliš soukromí, může být poměrně levnou variantou výsadba břečťanu. Ten roste poměrně rychle a pokud zvolíme dostatečný počet sazenic, bude plot během jedné sezóny pokrytý zeleným “kobercem” z listů. Při výsadbě postupujeme dle výše uvedených informací. Když se stonky začnou vytahovat a hledat oporu, směřujte je na plot. Směr růstu můžete snadno regulovat.

Břečťan na fasádě

Kromě plotu je mezi zahradníky oblíbenou oporou pro břečťan také fasáda domu, chaty nebo třeba garáže. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o ideální řešení, jak zakrýt rozpadající se omítku staršího domu, opak je pravdou. Abychom mohli nechat rostlinu volně stoupat po fasádě, musí být omítka zcela neporušená, bez prasklin, odkrytých cihel a podobně. V opačném případě budou drobné kořínky břečťanu poškozenou fasádu ještě více narušovat a ta může následně pod tíhou rostliny ve velkém opadávat. Další nevýhodou břečťanu na fasádě domu je poměrně velké množství obtížného hmyzu v okolí otevřených oken. Tímto způsobem se do domu může vyšplhat dokonce hlodavec.

Břečťan na kmeni stromu

Mnozí jsou toho názoru, že břečťan na stromech je parazit, který strom vycicuje.Není to ovšem pravda.Břečťan není parazit, ani poloparazit jako jmelí například, dokonce ani liána, která škrtí jednotlivé větve.

Je to klasická zelená liána, která jen kmen využívá ke šplhání.Do kůry se upevňuje pomocí přísavek a malých kořínků, ale nepřechází dovnitř pod kůru, a tak nenarušuje nic stromu ani mu nijak neškodí.

Negativum, které může časem a věkem vzniknout je, že se bujně zazelená, pronikne až do koruny stromů, a tak zastíní samotný strom, který pak pomaleji roste, případně má méně nových výhonků, neboť břečťan mu stíní a nedostává už dostatek světla.

Jak stříhat břečťan

Řez břečťanu provádíme na jaře. Při zmlazovacím řezu zkracujeme všechny výhony na jeden metr nad povrch půdy. Následně dochází k rychlému růstu. Pokud roste břečťan na místech, ze kterých nechceme celý porost každoročně odstraňovat, můžeme provést pouze řez výchovný a odstranit překážející výhony.

Břečťan v truhlíku

V posledních letech se stal břečťan velice oblíbenou součástí okrasných truhlíků. Nejlépe se hodí k převislým rostlinám, mezi jejichž květy se rád proplétá. K tomuto účelu volíme druhy a odrůdy s drobnějšími listy, skvěle vypadají i panašované kultivary.

Při výsadbě je důležité pečlivě vybírat rostliny, které do jednoho truhlíku s břečťanem vysadíme. Měly by to být druhy, které také preferují spíše polostín, kyselé pH půdy a mírnou zálivku. Břečťan je proto ideálním adeptem k dekoraci podzimních truhlíků osazených různobarevnými vřesy, vřesovcemi, libavkami a dlužichami.

Pokojový břečťan

Pěstování břečťanu v květináči je tedy poměrně běžnou záležitostí a různé druhy břečťanu v květináči s menšími, obvykle zajímavě zbarvenými listy, najdeme v každém hobby marketu či větším zahradnictví. Pěstování břečťanu v bytě vyžaduje podobná pravidla jako venku - do květináče dáme rašelinový substrát, zálivka je spíše mírná, stanoviště s dostatkem rozptýleného světla. Rostlinu pravidelně hnojíme a během zimního období jí dopřejeme chladnější prostory.

Je břečťan jedovatý?

Břečťan je takový rostlina “dvou tváří” - říká se o něm totiž, že je léčivý i jedovatý. Výtažky z této rostliny totiž můžeme najít dokonce v sirupech proti kašli, nicméně z toxikologického hlediska se jedná o jedovatou rostlinu, kdy při neodborném nakládání mohou uškodit všechny její části. Vyšší množství toxických látek je koncentrováno v plodech. Šťáva z listů a stonků zase může způsobovat kožní alergické reakce.

TIP: Břečťany patří bezesporu mezi nejznámější popínavé druhy. Existuje ale mnoho méně známých popínavých rostlin, které ho na zahradě i v truhlících skvěle doplní. Více se o nich dočtete v našem předchozím článku!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Vilín (Hamamelis) je opadavý keř nebo malý strom, který pochází z čeledi Hamamelidaceae. Tato rostlina je známá pro své atraktivní žluté, oranžové nebo červené květy, které se objevují na konci zimy nebo na začátku jara, často ještě předtím, než se objeví listy. Květy mají charakteristický tvar s tenkými, provazcovitými okvětními lístky a vydávají příjemnou vůni.

Listy vilínu jsou střídavé, obvykle eliptického tvaru a na podzim se mění na živé odstíny žluté a oranžové barvy. Keř vilín je také ceněn pro svou léčivou hodnotu, jelikož obsahuje látky s protizánětlivými a adstringentními účinky. Rostlina se často pěstuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách, oblíbená je zejména pro svou schopnost vyvádět květy také během zimního období.

Vilín pěstování

Pěstování vilínu je poměrně snadné a nevyžaduje mnoho údržby, což z něj činí ideální rostlinu pro zahrady.

Vilín preferuje mírné podnebí a roste nejlépe v půdách s dobrou drenáží a mírně kyselým pH. Ideální stanoviště pro vilín je polostín nebo plné slunce, ale rostlina je schopna tolerovat i stinnější podmínky. Vilín je pomalu rostoucí keř, který může dosáhnout výšky 3-4 metry a šířky 2-3 metry.

Při výsadbě vilínu je důležité zajistit dostatek prostoru pro růst a rozvoj keře. Rostlina by měla být vysazena do hloubky kořenového balu a zavlažována pravidelně, dokud se nezakoření. Později je vilín vůči suchu poměrně odolný.

Keř nevyžaduje časté hnojení, ale pro podporu růstu a kvetení je vhodné použít pomalu uvolňující hnojivo na jaře. Rostlina také těží z mulčování, které pomáhá udržet vlhkost půdy a chránit kořeny před mrazem.

Vilín je známý svými léčivými vlastnostmi, zejména díky obsahu tříslovin a flavonoidů. V tradiční medicíně se používá pro své protizánětlivé a antiseptické účinky. Z kůry a listů vilínu se vyrábí extrakt, který se používá v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.

Pěstování vilínu je skvělou volbou pro zahrady s omezeným prostorem nebo pro ty, kteří hledají rostlinu s nízkou údržbou a atraktivním vzhledem.

Květy vilínů přinášejí život do zahrady v době, kdy většina ostatních rostlin odpočívá. Chcete-li si také zpestřit zahradu barevnými květy uprostřed zimy, pořiďte si sazenice vilínu, které najdete také na našem e-shopu

Řez vilínu

Řez vilínu je důležitý pro udržení jeho kompaktního tvaru a bohatého kvetení. Vilín by měl být prořezáván každý rok na jaře, předtím než začnou rašit pupeny a než začne keř obrůstat. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou dovnitř keře. Mladé výhony můžete zkrátit o polovinu, aby se podpořil růst nových větví.

Druhy vilínu

Existuje několik druhů vilínu, které se liší svým vzhledem a nároky na pěstování. Mezi nejznámější druhy patří: vilín japonský (Hamamelis japonica), vilín jarní (Hamamelis vernalis), vilín měkký (Hamamelis mollis), vilín virginský (Hamamelis virginiana), vilín prostřední (Hamamelis × intermedia)

Vilín prostřední

Vilín prostřední (Hamamelis × intermedia) je kříženec mezi dvěma druhy rodu Hamamelis, konkrétně mezi vilínem japonským (Hamamelis japonica) a vilínem virginským (Hamamelis virginiana). Tento opadavý keř je u nás nejvíce pěstovaným druhem a je známý pro své atraktivní květy, které se objevují v zimních měsících.

Květy vilínu prostředního jsou nejvýraznějším prvkem tohoto keře. Vyvíjejí se ve tvaru řemínků a mají výraznou vůni. Barva květů se pohybuje od žluté přes oranžovou až po červenou, což závisí na konkrétním kultivaru. Kvete obvykle od ledna do března, což přináší živý prvek do zahrad během zimního období.

Listy jsou střídavě uspořádané, eliptické až oválné, s pilovitým okrajem. Na podzim se listy zbarvují do oranžova až červena, což přispívá k celkovému estetickému vzhledu keře. Rostlina dorůstá výšky 3-4 metry a šířky 3-5 metrů, pravidelným řezem však můžete keř udržovat i kompaktnější a vysadit jej tak i do menších zahrad.

Tento keř je vhodný pro solitérní výsadbu, jako součást smíšených záhonů, případně jako součást živých plotů pro jejich zpestření. Je také atraktivní pro opylovače, jako jsou včely a motýli, což přispívá k biodiverzitě zahrady.

Existuje mnoho kultivarů vilínu prostředního, které se liší barvou květů, velikostí a růstovými nároky. Mezi nejznámější patří 'Diane' s červenými květy, 'Jelena' s oranžovými květy a 'Pallida' nebo ‘Arnold Promise’ s žlutými květy.

TIP: Mezi nenáročné keře, které ozdobí vaši zahradu květinami, patří například i mochna. Více o pěstování mochny se dočtete v našem předchozím článku.

Šeřík, latinsky jako Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeříky původně pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie, některé druhy jsou původní v jihovýchodní Evropě.

Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách. Barva květu je nejčastěji v různých odstínech fialové, najdeme však i bílé, žluté a růžové kultivary. 

Druhy šeříku

Existuje asi 16 druhů šeříku, přičemž mezi ty nejznámější patří šeřík čínský, šeřík karpatský, šeřík hyacintokvětý, šeřík Meyerův, a hlavně šeřík obecný (Syringa vulgaris), který se nejčastěji pěstuje u nás, protože jsou mu naše podnební podmínky nejbližší. 

Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Ty se od sebe liší celkovým tvarem keře, vzhledem listů, velikostí květenství nebo barvou samotných květů.

Barvy šeříku

Šeřík fialový

Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Tato barva je šeříku obecnému přirozená. Mezi odrůdy, které mají světlé či tmavě fialová květenství patří například: ‘Amethyst’, ‘Palibin’, ‘Charles Joly’, ‘Paul Thirion’, ‘Michael Büchner’ a další…

Bílý šeřík

Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Kultivary se světlými květy jsou například: ‘Krásavica Moskvy’, ‘Madame Lemoine’, ‘Liliana’, ‘Souvenire D’Alice Harding’ a další…

Žlutý šeřík

Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světle laděných keřových výsadeb a decentních zahrad. Nejoblíbenější odrůdou v této barvě je ‘Primrose’.

Růžový šeřík

Šeříky s růžovými květy jsou jemné, decentní a hodí se například k růžovým hortenziím, rododendronům a dalším kvetoucím keřům. 

Oblíbenými odrůdami jsou: ‘Miss Kim’, ‘Superba’, ‘Maidens Blush’, ‘Kindy Rose Gaby’, ‘Žemčužina’ a další…

Nádherné barvy šeříků mohou oživit i vaši zahradu. Vyberte si některou z oblíbených odrůd v našem e-shopu

Jak pěstovat šeřík

Stanoviště - volíme plně slunné stanoviště, v polostínu šeřík méně kvete i voní. Pěstovat ho můžeme jako solitérní rostlinu i do keřových výsadeb, při kterých je však nutné poskytnout šeříku dostatek prostoru a odpovídající řez.

Substrát - šeříky si vystačí s klasickým zahradním substrátem s neutrálním pH, nemají zvláštní požadavky.

Zálivka - ani na zálivku nejsou tyto keře náročné. Intenzivně zaléváme zejména mladé keře po výsadbě. V dalších letech doplňujeme vláhu zejména v horkých letních dnech a obdobích sucha. Šeříku vyhovuje mírně vlhký substrát, který není přemokřený. 

Hnojení - přihnojovat můžeme už od jara. Ideální je kompost, který rozprostřeme kolem keře, případně klasická hnojiva aplikovaná se zálivkou. Důležité je doplnění živin zejména v období květu.

Odolnost - šeřík obecný i další u nás běžně pěstované druhy jsou plně mrazuvzdorné, je možné je pěstovat celoročně venku. Netrpí ani na napadání škůdci a chorobami.

Množení - keře množíme nejlépe řízkováním, je však možné také hřížení, roubování, očkování, výsev ze semen nebo množení pomocí odkopků.

Jak zasadit šeřík

Nejprve si zvolíme vhodné stanoviště, které by mělo být dostatečně prosluněné s neutrální až mírně zásaditou kyprou půdou. Na dno připravené jámy dáme kompost. Nezapomínejte, že šeříky mají velký kořenový systém. Jáma by tedy měla být dostatečně hluboká, v okolí nevysazujeme rostliny příliš blízko a dno jámy ještě propícháme například vidlemi, aby mohly kořeny snadněji prorůstat. 

Kořenový bal před výsadbou namáčíme na 24 hodin do kbelíku s čistou vodou. Poté keřík umístíme do jámy, zasypeme kyprou zeminou a pravidelně zaléváme, abychom podpořili zakořenění. Šeřík se často rozrůstá kořenovými výhonky. Mladé výhonky likvidujte včas.

Kdy stříhat šeřík

Šeříky snášejí řez velmi dobře. Proto je snadné je tvarovat a udržovací řez můžeme provádět prakticky kdykoliv. Květenství jsou nejhustší a v nejvyšším počtu na jednoletých a dvouletých výhonech, ty staré je tedy vhodné odstraňovat, abychom podpořili růst nových. K tomu je potřeba provést radikálnější řez, který realizujeme nejčastěji hned po odkvětu.

A jak stříhat šeřík? Výhony můžete zkrátit a tvarovat do požadovaného vzhledu keře. Při radikálním řezu se nebojte zkrátit větve na 20 až 30 centimetrů délky. Odstraňujeme také všechny suché větve.

Šeřík v květináči

Některé menší druhy a odrůdy je možné pěstovat také v květináčích, například jako voňavou dekoraci na slunné terase. Jako nejlepší šeřík do květináče se jeví šeřík Meyerův, který se dorůstá výšky kolem jednoho metru. Do nádob však můžete vysadit i jiné druhy, je však důležité je od začátku pravidelně tvarovat, abychom zachovali kompaktní vzhled.

Šeřík na kmínku

Skvělou volbou do květináčů, ale i do záhonů, je šeřík na kmínku. Vypadá jako malý, bohatě kvetoucí stromek. Tvarování klasického šeříku do této formy je náročné, obvykle se přistupuje k roubování na podnož.

TIP: Hledáte další zajímavý druh do rozkvetlé a voňavé zahrady, která je jako stvořená pro včely, motýly a další opylovače? Vysaďte si komuli neboli motýlí keř. O pěstování komule jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Trojpuk, latinsky jako Deutzia, je kvetoucí keř z čeledi hortenziovitých. Jedná se o poměrně nízké rostliny dorůstající se výšky kolem jednoho, maximálně dvou metrů. Začátkem léta se na koncích větví začínají objevovat bohatá květenství tvořená zvonkovitými květy různých barev.

Trojpuk se pěstuje jako okrasná rostlina nejen v zahradách, ale také v parcích či městských zástavbách. 

Trojpuk druhy

Trojpuk růžový

Trojpuk růžový (Deutzia rosea) se vyznačuje hustými bledě růžovými květenstvími, které se začínají objevovat již během května. Jedná se o středně rychle rostoucí keř dorůstající se výšky asi jednoho a půl metru. Hodí se do keřových výsadeb nebo jako solitéra. 

Trojpuk drsný

Trojpuk drsný (Deutzia scabra) patří mezi sadovnicky zajímavé kultivary s bílými až narůžovělými květy. Keř je vzpřímený a může se dorůstat výšky až 3 metrů. Pro své rozměry se hodí hlavně k pěstování samostatně.

Trojpuk něžný

Trojpuk něžný (Deutzia gracilis) patří mezi pomaleji rostoucí druhy se sněhově bílými květy. Dorůstá se výšky asi jednoho a půl metru, a hodí se tak nejen k samostatnému pěstování jako solitéry, ale také do keřových záhonů a výsadeb. Květy jsou o něco menší než u jiných druhů trojpuku, nicméně množstvím se ostatním druhům vyrovnají.

Vysaďte si tento vděčný keř také do své zahrady. Ať už umístíte květinami zaplavený trojpuk do keřové výsadby nebo pro něj najdete samostatné stanoviště, vždy vás potěší záplavou hustých a voňavých květenství

Trojpuk skvělý

Trojpuk skvělý (Deutzia magnifica) má opět čistě bílé květy a dorůstá se výšky asi dvou metrů. Jedná se o křížence, který nabízí mnoho různých kultivarů.

Pěstování trojpuku

Tento světlomilný keř upřednostňuje plně slunné stanoviště, ovšem dobře si poradí i s polostínem. Vyhovují mu vlhké a dobře propustné půdy - trojpuk zejména v sušším období pravidelně zaléváme tak, aby zemina kolem keře (nebo v květináči) nebyla přemokřená ani delší dobu suchá.

Přemokření často způsobuje uhnívání kořenů nebo problémy s jejich namrzáním během zimy. Velké sucho může zapříčinit menší množství květů a opad listů, proto je vhodné na stanovištích s rychlým vysycháním umístit kolem keře drcenou kůru, která vlhkost lépe udrží.

Trojpuk můžete pěstovat nejen v zahradě, ale také v nádobách na terase nebo na balkoně. Jedná se o plně mrazuvzdornou rostlinu, zejména trojpuk něžný si s nízkými teplotami poradí velmi dobře a nevadí mu ani teploty sahající až pod -20 °C. 

Trojpuk řez

Trojpuk roste poměrně pomalu. Pravidelný a radikální řez nevyžaduje, je ale vhodné po odkvětu seříznout staré větve až u země. Tím poskytnete dostatečný přísun živin a světla mladším výhonům, které budou bohatě kvést v dalším roce.

TIP: Trojpuk vypadá skvěle vy výsadbě s dalšími kvetoucími keři jako jsou například vajgélie, hortenzie, kalina, rododendron či drobná azalka. O pěstování azalky jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Banánovník (Musa) je rod rostlin pocházejících údajně z Asie. Zmínky o banánech v Asii se datují do obdob až 600 let před naším letopočtem. Teprve kolem roku 700 byly banánovníky arabskými obchodníky rozšířeny po celé Africe, s portugalskými mořeplavci pak v 16. století pluly až do jižní Ameriky.

Dnes patří banány mezi hospodářsky významné plodiny a poptávka je po nich po celém světě. Vyznat se v taxonomii tohoto rodu není jednoduché, existují totiž desítky různých kříženců a ani botanikové u některých z nich neví, zda se jedná o křížence nebo samostatný druh.

Banánovník druhy

Konkrétních druhů, kultivarů a kříženců banánovníku existují stovky. My si představíme ty, které lze pěstovat také jako pokojové rostliny u nás, případně v zahradě či ve skleníku.

Mrazuvzdorný banánovník basjoo

Prvním druhem je u nás velmi oblíbený mrazuvzdorný banánovník basjoo (Musa glakum). Vyznačuje se výbornou odolností vůči nízkým teplotám. Lze jej v našich podmínkách pěstovat nejen ve skleníku či interiéru, ale také v zahradě. Před zimou však potřebuje speciální péči (viz. další kapitoly).

Banánovník velutia

Banánovník velutia (Musa velitina) patří spíše mezi zakrslejší druhy, dorůstá se totiž výšky maximálně 1,2 metru. Plody tohoto druhu jsou velmi drobné, asi 7 centimetrů dlouhé a nemají žlutou, ale růžovou barvu.

Banánovník červenolistý

Banánovník červenolistý (Ensete ventricosum cv. Maurellii) je zajímavá odrůda s červenými okraji listů. Vhodný k pěstování v květináčích ve skleníku a k letnění na terase. Listy jsou velké až 25 centimetrů a roční přírůstky činí až jeden metr.

Banánovník ornata

Banánovník ornata (Musa ornata) je typický svými pruhovanými listy. Květy jsou zdobené drobnými tečkami a mají růžovou barvu. Pokud vám dorostou také plody, slouží pouze k dekoraci, jedná se totiž o okrasný druh a plody nejsou vhodné ke konzumaci.

Další zajímavé druhy banánovníku: Banánovník habešský (Ensete ventricosum), Banánovník sněhový (Musa sikkimensis), Banánovník ohnivý (Musa coccinea)

Jak pěstovat banánovník

Pěstování této vzrostlé exotické byliny v bytě či na zahradě není tak náročné, jak by se mohlo zdát. Na paměti bychom však měli mít fakt, že se jedná spíše o okrasnou rostlinu a květů, případně plodů se dočkáte pouze výjimečně.

Substrát pro banánovník je potřeba si namíchat. Mělo by se jednat o směs písku, rašeliny a kvalitní zeminy s kompostem s neutrálním pH. Zálivka musí být pravidelná, vláhu doplníme dvakrát až třikrát týdně a množství vody přizpůsobíme velikosti rostliny. Zemina nesmí být přemokřená ani příliš suchá. Banánovník přihnojujeme jednou týdně hnojivem s vysokým obsahem draslíku a dusíku.

Jak zasadit banánovník

Před výsadbou si namícháme vhodný substrát smícháním písku, rašeliny a kompostu tak, aby bylo pH této směsi neutrální. Máme-li některý z mrazuvzdorných druhů a plánujeme ho vysadit do zahrady, musíme vyhloubit větší jámu a část zeminy nahradit právě tímto substrátem. Nesmíme zapomenout ani na dostatek prostoru, některé druhy se totiž dorůstají i několika metrů a velké listy se rozkládají také do šířky.

Pěstování banánovníku v květináči

Jak vypěstovat banánovník v květináči? Vysazujeme-li banánovník do nádoby, je potřeba, aby byla dostatečně velká. Pro mladé sazenice postačí nádoba o velikosti asi 10 litrů. Zvolíte-li na začátku menší nádobu, budete muset banánovník brzy přesadit. V opačném případě stačí přesazovat do větší nádoby s čerstvým substrátem asi jednou za pět let. Dospělé, plně vzrostlé banánovníky potřebují nádobu o objemu až 40 litrů. Takové rostliny už se špatně přenáší z místa na místo, a tak je vhodné jim včas najít stálé stanoviště.

Banánovník - rostlina s nádechem exotiky, může zdobit i váš interiér či zahradu. Vyberte si z naší nabídky v e-shopu

Venkovní banánovník

Venkovním banánovníkem může být v horkých letních měsících asi každý druh či kultivar. Tyto byliny milují slunce a teplo, letnění na terase či v zahradě jim velmi svědčí. Chcete-li každoročně rostlinu vynášet z interiéru ven, zvolte spíše menší druh, aby manipulace s dospělou rostlinou nebyla tolik náročná.

Mrazuvzdorný banánovník

Problém s pěstováním banánovníku venku začíná s příchodem podzimu a nízkých teplot. I zde je však řešení - mrazuvzdorný banánovník. Vybrat můžete hned z několika druhů, přičemž u nás je nejoblíbenější banánovník basjoo, který si poradí s teplotami 10 až 17 stupňů celsia pod nulou. Dalším druhem je pak banánovník sněhový, který snese i teploty klesající pod -20 °C. Oba druhy lze pěstovat venku celoročně a vysadit je můžete přímo do země.

Banánovník pokojová rostlina

Ostatní druhy se povětšinou v našich podmínkách pěstují jako pokojové rostliny. Do interiéru se hodí hlavně menší druhy, které se dorůstají výšky kolem jednoho metru. Do zimní zahrady či vyhřívaného skleníku pak můžete vysadit i vyšší a rozkladitější rostliny, máte-li pro ně dostatek místa. Pěstování probíhá stejně jako u venkovních druhů, během zimy se snažíme alespoň v rámci možností navodit období vegetačního klidu.

Rodící banánovník

Mnoho u nás pěstovaných druhů patří mezi okrasné rostliny a jejich plody nejsou určené ke spotřebě. S květy se ve vhodných podmínkách setkáte docela často, plody však dozrávají velmi výjimečně. Při pěstování v bytě se plodů můžete dočkat klidně až po 4 letech (pokud vůbec), v tropickém vyhřívaném skleníku s optimální vlhkostí je výskyt plodů častější a na rostlině se objevují asi po 12 měsících od výsadby.

Zazimování banánovníku

Pěstování banánovníku v zimě vyžaduje jistá opatření. Mrazuvzdorné varianty pěstované celoročně venku se na podzim úplně zatáhnou a je vhodné je chránit - zejména kořenový systém chráníme před mrazy mulčem.

Ostatní druhy banánovníků pěstované v nádobách umístíme na zimu do interiéru - ideální jsou nižší teploty pohybující se v rozmezí od 10 do 15 stupňů. Na zimu snížíme zálivku a vláhu doplňujeme pouze po úplném vyschnutí zeminy. Omezíme také hnojení.

TIP: Kromě banánovníku můžete doma či v zahradě pěstovat i další méně známé druhy ovoce. Vysaďte si například moruše, mišpule, rakytník či jeřáb.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalek v zahradě není nikdy dost. Jsou jedinečné díky tomu, že rostou bez problémů na jednom místě několik let a nadále vás těší většími trsy a větším počtem květů. V této druhé části o trvalkách vám představím další tři oblíbené, pro někoho možná méně známé trvalky.

Flox pěstování

Známe i nízké kobercové plamenky (Phlox subulata), ale nyní se budeme více zajímat o květnaté vysoké plamenky (Phlox paniculata) – Plamenka latnatá, které jsou dominantou nejen venkovských zahrad.

Floxy - plamenky jsou vyšší trvalky, které Vás jednoznačně zaujmou spoustou květů v květenství a barvou. Jsou jednobarevné i dvoubarevné, s očkem nebo bez. Patří k mrazuvzdorným trvalkám, které neúnavně kvetou celé léto až do podzimu.

Pokud Vám chybí něco zajímavého v trvalkovém záhonu, určitě si je vysaďte. Dorůstají do výšky 60-100 cm, mají zelené úzké listy a zajímavé jsou zejména květy, které se nacházejí na konci stonku. Barvy naleznete opravdu od bílé, růžové, bordové, modré, fialové, oranžové až po kombinaci barev, s očkem nebo pásky.

Flox - plamenka je dost vysoká trvalka s mělkou kořenovou soustavou, proto nezapomínejte na vydatnou zálivku. Zvadlé listy a ovislé květy jsou již prvním náznakem toho, že trvalce chybí vláha. Vyžaduje také propustné, mírně kyselé prostředí, slunce i polostín. Zalévejte brzy ráno nebo pozdě večer. Vysokým kultivarům dopřejte oporu. Rozmnožují se dělením trsů na podzim nebo na jaře. Podmínkou je však dostatečná vláha.

Atraktivní kultivary

´Orange Perfection´- 80 cm, oranžové květy

 ´Blue Paradise´ - 80 cm, modré květy

 ´Pax´- 60-80 cm, bílý

´Star Fire´- 60-80 cm, karmínově červený

´Red Ridding Hood´ 60-80 cm, tmavě růžový

´Sweet Summer® ´Compact Pink With Eye´ – 80 cm, světle růžový, novinka

Jak stříhat floxy

Floxy se stříhají na jaře, když se ve spodní části začnou zelenat listy. Stávající staré vykvetlé stonky se již nezazelenají.

S čím kombinovat flox - plamenku

Floxy se výborně kombinují s rudbekií, zavinutkou, echinaceou, záplevákem, náprstníky a jinými trvalkami, které mají v oblibě sluneční záhony. Výborně se jim daří i v nádobách na terase, jen nezapomeňte na oporu a zálivku.

I stinná místa zahrady mohou zářit barvami. Inspirujte se naší nabídkou trvalek, které jsou vhodné právě do stínu

Monarda pěstování

Další atraktivní trvalka s rozcuchaným květem, kterou v zahradě oceníte, je jistě zavinutka - monarda. Tato atraktivní aromatická trvalka se čtyřhrannými stonky je absolutně nenáročná na pěstování.

Má ráda slunné stanoviště s propustnou půdou. Výborně se rozrůstá, při zakořeňování potřebuje dostatek vláhy a slunce alespoň 6-8 hodin denně. Listy jsou aromatické, květ se podobá květu šalvěje. Květy jsou v barvách červená, růžová, fialová a bílá a jejich odstíny. Kvete od července do srpna.

Přestože je to trvalka, je vhodné ji po 2 - 3 let rozdělit a vysadit i nové trsy. V optimálních podmínkách s dostatečnou vláhou a přímým sluncem může přerůst celý záhon, proto je vhodné ji dělit a usměrňovat v růstu.

Řez lze provést po odkvětu, tím rostlinu podpoříte v opakovaném kvetení. Neodřezaná květenství jsou na konci podzimu a zimy vhodná pro ptáky, obsahují dostatek semen. V nadbytečném stínu nebo ve vláze může trpět padlím, jinak je nenáročná na pěstování.

Monarda - zavinutka druhy

Monarda didyma – Zavinutka podvojná

Většina běžně pěstovaných zavinutek je odvozena od tohoto druhu. Na každém čtyřhranném stonku jsou 2 přesleny květů růžové barvy, dosahuje výšky 90 cm.

Kultivary : 'Scarlet'

Monarda fistulosa - Zavinutka trubkovitá patří mezi hybridy. Stonky jsou oblejší, květy jsou fialové a růžové, výška jen do 50 cm. Například kultivary 'Prärienacht', 'Mahagony', 'Schneewittchen'.

Monarda citriodora - Zavinutka citrónová, je letnička pro sluneční záhony. Dobře se rozrůstá, kvete v létě. Určitě si ji v letničkových záhonech oblíbíte.

Dopřejte zahradě nevšední vzhled použitím zavinutky. Dlouhé kvetení a pestré barvy přilákají také opylovače do zahrady.

Denivka pěstování

Třetí nenáročnou trvalkou s mohutnými trsy a různými barvami květů jsou denivky - Hemerocallis.

Rod zahrnuje asi 13-15 druhů stálezelených, poloopadavých až opadavých trvalek, z nichž bylo vypěstováno až 30 000 kultivarů. Tedy nabídka je opravdu široká. Domovinou jsou okraje lesa v Koreji, Číně a Japonsku. Mají různou barvu i tvar květu.

Tvar květu může být pavoukovitý, hvězdovitý, trojúhelníkovitý, kruhovitý, zmnožený.

Barvy od bílé přes žlutou, růžovou, bordovou, fialovou, tmavou červenočernou s listy dlouhými 45 – 120 cm. Zajímavé je, že navzdory kráse květů jsou rozkvetlé maximálně jeden den, resp. 16 hodin. Noční denivky kvetou jen v noci.

Preferují slunečné stanoviště, propustnou, výživnou půdu, s mírnou zálivkou. Ideální trvalky do smíšených trvalkových záhonů. Menší kultivary jsou vhodné i do nádob. Vytváří hustý trs zelených dlouhých listů, tedy bez květů je to výborná zelená výplň v záhonu.

Po odkvětu zůstávají v trsu suché stonky květů, které se po odkvětu dají vyjmout rukou z trsu. Postupně odumírají i listy, přes zimu je tedy plocha prázdná.

Na jaře se znovu objeví listy a trs se postupně zvětšuje. Dlouhodobé sucho a stín snižují kvetení. Rostliny jsou plně mrazuvzdorné, ale tím, že ztrácejí všechny listy a trs je později odhalen, je vhodné na konci podzimu až do jara trs zamulčovat.

Přesazování denivek

Trsy je třeba přesazovat. Ideální období je jaro během rašení nebo na konci léta, po odkvětu, kdy je vidět listy, které stejně brzy odumřou. Po přesazování je třeba dostatečně zalévat. Vhodné je každý trs přesadit po 3 letech.

S čím kombinovat denivky

Denivky lze kombinovat s echinaceou, verbenou, okrasnými trávami a jinými zajímavými trvalkami. Kombinace už ponecháme vaší fantazii. Někdo upřednostňuje monokulturní výsadby a zvolí jeden pás 2 barev denivek, někdo má v oblibě kombinaci s jinými trvalkami v širokém záhonu, kde po zatažení denivky plochu nahradí jiná trvalka.

Denivky a zajímavé kultivary

'Stella de Oro'- nádherná zářivě žlutá denivka rozzáří každou zahradu. Květy jsou čistě žluté. Vnitřek květu je tmavě žlutý. Kvete krátce, ale radost udělá každému. Květy jsou na dlouhých pevných stoncích, které dobře odolávají větru i dešti.

´Black Prince´ - denivka zaujme tmavě červeným až purpurovým květem s oranžovým středem a pásy na vnějších okvětních lístcích.

´Elegant Candy´- trvalka se středně růžovými květy a trojúhelníkovým tmavorůžovým okem a zeleným hrdlem. Patří mezi nejkrásnější denivky.

Denivky po odkvětu

Po odkvětu si jich nemusíte všímat a ponecháte je takto do jara, kdy vytáhnete suché stonky a listy a očistíte celý trs, nebo je očistíte už na podzim. Vyberete suché stonky, zelené listy ponecháte ještě měsíc na místě a poté je zkrátíte na 15 cm. Trs zamulčujete slámou nebo listím do jara.

TIP: Nezapomeňte si přečíst i první část o nejkrásnějších trvalkách do zahrady, kde jsme vám představili jiné trvalky, které by neměly chybět v žádném záhonu.

Svůj záhon však můžete obohatit o nespočet dalších trvalek, které budou právě pro vás ty nejkrásnější. Jednou z nich je například i pivoňka. Více o pěstování pivoněk se dozvíte v tomto článku.

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.

Ostřice (Carex), je bylina či travina z čeledi šáchorovitých. Jedná se o vytrvalou rostlinu. Pro všechny zástupce tohoto velmi rozsáhlého rodu je typická absence kolének na tenkých lodyhách a výrazně špičaté, dlouhé, tenké listy.

Ostřice najdeme růst volně v přírodě, mnoho druhů je ve střední Evropě původních. Díky svému trsovitému tvaru se zástupci ostřic dostali do hledáčku šlechtitelů, kteří z nich vytvořili působivé okrasné rostliny skvěle se hodící do moderních zahrad.

Pěstování ostřice v zahradě

Stanoviště - vybíráme spíše polostín, na slunci by travina mohla rychle vysychat a žloutnout.

Zemina - ostřice preferují vlhký a dobře propustný substrát. Nejsou náročné na živiny ani na konkrétní typ půdy, ovšem jako u každé rostliny platí, že čím kvalitnější substrát je, tím lépe se rostlině daří.

Množení - chcete-li si záhon s ostřicemi rozšířit, ideálním obdobím je podzim, kdy je možné trsy trávy vykopat, rozdělit a vysadit na jiné stanoviště. Dalším způsobem je pěstování ze semen.

Nároky na pěstování - ostřice je odolná, plně mrazuvzdorná rostlina (některé druhy jsou na mráz citlivější), která příliš péče nepotřebuje. Během velmi suchých dnů ocení zálivku, vysoké druhy můžeme svazovat nebo zaplétat.

I vaši zahradu mohou zkrášlit ostřice v různých barvách a velikostech. Vyberte si některý z oblíbených druhů na našem e-shopu

Ostřice druhy

Tráva ostřice zahrnuje desítky, ne-li stovky různých druhů. Uveďme si ty nejoblíbenější, které zahradníci i pěstitelé s oblibou vysazují.

Ostřice Buchananova

Ostřice Buchananova (Carex buchananii) je středně velký druh dorůstající se výšky 40 až 50 centimetrů. Roste v košatých trsech. Listy mají hnědorezavou barvu a květy se objevují během června a července. Pro pěstování tohoto druhu je vhodné i slunné stanoviště. Na zimu nemění barvu a není třeba ji stříhat, hodí se však spíše do teplejších oblastí. Vhodná je mírně kyselá půda, v záhonech vedle rododendronů a vřesů se jí bude dařit velmi dobře.

Ostřice chocholatá

Carex comans, česky jako ostřice chocholatá, se dorůstá výšky až 30 cm. Tvoří trsy dlouhých úzkých listů. Barva listů může být různá – může být od světle zelenou až po jemně hnědou, záleží na zvolené odrůdě. Listy zůstávají dekorativní po celý rok. Kvete od dubna do května. Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Bronze Perfection’ nebo ‘Amazon Mist’.

Ostřice japonská

Ostřice japonská, latinsky Carex morrowii, je stálezelený druh kvetoucí od dubna do května. Husté trsy se obvykle dorůstají výšky až 40 cm. Tento druh působí velmi dekorativně a mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Ice Dance’, ‘Irish Green’ nebo ‘Variegata’.

Ostřice muskingumská

Ostřice muskingumská (Carex muskingumensis) má velmi tenké listy a tvoří hustý trs dorůstající se výšky až 60 centimetrů. Nejlépe tedy vynikne jako solitéra nebo v moderním záhonu, kde doplní například levanduli či zakrslé břízy. Na jaře je vhodné trsy sestříhat.

Ostřice převislá

Ostřice převislá, latinsky jako Carex pendula, tvoří velmi bohaté a vysoké trsy, nezřídka kdy se dorůstající i jednoho metru. Tento druh se stane dominantou záhonů, pěstuje se také jako solitéra. Na zimu se trsy trávy svazují či zaplétají. Listy jsou o něco širší než u jiných okrasných druhů, mají obvykle tmavě zelenou barvu a jejich povrch může být lesklý.

Další vysazované druhy okrasných ostřic

Mezi další druhy, se kterými se můžeme v okrasných zahradách setkat, patří například:

ostřice Bratova (C. grayi Carey)

ostřice vyvýšená (C. elata)

ostřice rusá (C. flava)

ostřice horská (C. montana)

ostřice ptačí nožka (C. ornithopoda)

ostřice stinná (C. umbrosa)

ostřice chabá (C. flacca)

TIP: Nenašli jste pro okrasné traviny v zahradě místo? Nechejte je vyniknout na terase či balkoně. Okrasné trávy v květináči jsou krásnou přírodní dekorací, jak je pěstovat, a které druhy se na to nejlépe hodí, vám poradíme v našem předchozím článku.

Mít krásnou a zajímavou zahradu může mít opravdu každý. Někdo si pod tímto názvem představuje čisté linie, krásný a udržovaný trávník s jedním solitérem a zakrslými jehličnany a někdo ovocný sad. Pro někoho jsou to trvalkové záhony a zajímavé proměnlivé okrasné keře, které během roku mění svůj vzhled.

Použitím trvalek ovšem opravdu dokážete vytvořit nádherné scenérie. Výborně se kombinují, jsou variabilní barvou, tvarem, výškou, použitím, lákají opylovače a kromě toho, že se dobře rozrůstají, jsou podle druhů vhodné na jakékoli místo. V této první sérii o trvalkách vám představíme tři trvalky na slunné stanoviště, které patří mezi zajímavé a oblíbené mezi pěstiteli.

Rudbekie pěstování

Rudbekie, střapatá sluníčka zahrad. Latinsky Rudbeckia, patří mezi atraktivní a nenáročné trvalky pro sluncem zalité záhony. Rod zahrnuje letničky i trvalky pocházející ze Severní Ameriky. Mají rozvětvené nebo nerozvětvené stonky, listy s drsným povrchem. Květní úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stoncích, kvete od léta do podzimních mrazů.

Často mají žluté květy s vypouklým terčem, některé okvětní lupeny mají také barvu oranžovou, bordovou, červenou, tmavě zelenou. Jsou vhodné pro řez. Nejčastěji se pěstují ve smíšených trvalkových záhonech, nižší druhy v popředí, vysoké v pozadí.

Rudbekie druhy

Známe několik druhů:

Rudbeckia hirta patří u nás mezi krátce žijící trvalky nebo spíše jednoleté druhy, které se však dobře vysemeňují na záhonu, tudíž se tam mohou objevit opakovaně ze semen. Terč je tmavě hnědý a okvětní lupeny výrazně zlato-oranžově žíhané. Výška je dle podmínek pěstování a lokality od 30-90 cm.

Rudbeckia 'Herbstsonnie'- dorůstá do výšky až 2 metry, pozor tedy na umístění v záhonu.

Rudbeckia fulgida výborně snáší i sucho. Dorůstá do výšky 90 cm, květy jsou velké, žluté s vypouklým tmavým terčem.

Rudbeckia laciniata se někdy chová invazivně. Může měřit i 2 m. Je to oddenkatá trvalka, rozrůstající se, ale v trvalkových záhonech lesního typu má své oblíbené místo.

Rudbekie upřednostňují propustné, výživné ne písečné půdy na přímém slunci. Půda si musí umět vláhu udržet. Výborně se kombinují. Nevýhodou je, že je často požírají slimáci, nevadí jim ani drsné stonky a listy. Často nekontrolovaný porost zmizí rychle před očima. Pozor tedy na nové rostlinky v záhonu.

Rudbekie stříhání

Trvalky se mohou po odkvětu ponechat na záhonu a ostříhat až na jaře. Někteří však odstříhávají odkvetlá soukvětí průběžně po odkvětu.

Rudbekie a pěstování ze semen

Trvalky vyséváme do studeného pařeniště začátkem jara. Po vyklíčení je jednotíme a přesadíme jednotlivě. Druhým způsobem je dělení trsů na podzim nebo na jaře. Tento způsob je rychlejší. Jednoleté druhy vyséváme na jaře při teplotě 16 stupňů.

Pestrou paletu trvalek v nádherných barvách si můžete prohlédnout také v našem e-shopu

Kokarda pěstování

Zajímavou je i další trvalka a to je kokarda, latinsky Gaillardia. Květy této trvalky opravdu rozzáří letní a podzimní záhony. Jsou atraktivní barvou a kompaktností, bávají žluté, červené, bordové barvy nebo dvoubarevné.

Kokarda druhy

Existuje několik desítek druhů, u nás se však pěstují dva: Kokarda ostitá a (Gaillardia aristata) a Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora).

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Přestože jsou kokardy opravdu jedinečné, patří mezi krátkověké trvalky. Znamená to, že na záhonu zůstává bez dělení max. 3-5 let, dobře se však rozšiřuje semeny a mladými rostlinkami.

Kvete již v prvním roce, květiny připomínají tvarem kopretiny, jsou však jinak zbarvené. Kvetou celé léto až do podzimu.

'Granada'- květinové lupínky kultivaru Gaillardia aristata 'Granada' jsou zvláštně zabarvené tak, že polovina každého lupínku je směrem ke středu červená a směrem k okrajům žlutá, což dodává rostlině exotický vzhled.

Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora) Květy jsou opravdu velkolepé, dvoubarevné, červené se žlutým nebo oranžovým okrajem.

Odrůda 'Kobolt' - je nízkého vzrůstu do 20 cm, květy jsou rovněž dvoubarevné. Střed je červený a okraje okvětních lístků jsou žluté. Kvete až do mrazů.

Kříženec 'Burgunder'- má květy vínově červené barvy. Výška je 50-60 cm. Někdy se uvádí název také ´Burgundy´.

Kokarda vyžaduje propustné, výživné a lehké půdy na přímém slunci. V zimě nesnáší zimní vláhu, množství sněhu, a proto se občas stane, že na jaře už nevyraší.

Kokarda a pěstování ze semen

Semena letniček i trvalek se vysévají na jaře při 13-18 stupních, přímo do volné půdy se vysévají koncem jara. Semena rostou velmi dobře. Po vyklíčení se jednotí. Trvalky kvetou už v prvním roce. Odstřiháváním odkvetlých soukvětí podpoříte hustotu habitusu a nové listy. Udržujete tak kompaktnost rostliny. Všechny kokardy jsou výborné do letních kytic. V záhonu se často uplatňují mezi trvalkami, pozor však na slimáky, kteří je také s oblibou konzumují, přestože listy i stonky jsou drsné podobně jako u rudbekie.

Krásnoočko pěstování

Třetí velmi oblíbenou trvalkou je krásnoočko, latinsky Coreopsis.

Coreopsis – krásnoočko je velkým rodem až 100 druhů, mezi nimiž jsou letničky i trvalky. Mnohé pocházejí ze Severní Ameriky a Mexika, kde na prériích rostou běžně jako tráva. Mají protistojné, zelené, poměrně úzké listy. Jsou to vzpřímené rostliny, některé dřevnatějí. Kvetou bohatě, květem převážně žluté barvy. Květy lákají včely a jiné opylovače. Jsou vhodné do kytic, aranžmá a řez.

Krásnoočko vyžaduje stejné podmínky jako předchozí druhy. Propustnou, výživnou půdu, hodně slunce a přiměřenou vláhu. Jsou mrazuvzdorné. Rychle se rozšiřují do okolí semeny a ve druhém roce Vás na záhonu dokážou překvapit nové mladé sazenice. Vysoké druhy potřebují oporu. Odstřiháváním odkvetlých květenství podpoříte remontantní kvetení až do mrazů.

Krásnoočko druhy

Coreopsis grandiflora – Krásnoočko velkokvěté je dominantou každého kvetoucího záhonu, zejména kultivary „Early Sunrise“, „Sunray“. Obě mají žluté, jakoby plné soukvětí. Výška rostliny je cca 40-70 cm.

C. verticillata – toto krásnoočko přeslenité se vyznačuje svým hustým vzhledem a drobnějšími květy. Listy jsou koprovité. 'Grandiflora'- má tmavě žluté květy, 'Moonbeam'- má citrónově žluté úbory, 'Zagreb'- zlatožluté úbory a výborně toleruje sucho.

C. lanceolata - krásnoočko kopinaté, dosahuje výšky cca do 40 cm. Zajímavé jsou kultivary 'Sonnenkind' se zlatožlutým květenstvím, 'Sterntaler' se žlutými úbory s hnědým středem.

Kultivar ´Limerock Ruby, patří mezi novější odrůdy a květy jsou bordově červené. Výška je 30-40 cm. Při pěstování pozor na zimní vláhu.

Coreopsis rosea – Krásnoočko růžové a kultivar ´American Dream´ se Vám jistě zalíbí. Květy jsou drobné, růžové.

Tyto trvalky si jistě oblíbíte, pro jejich variabilnost a použití. Jsou nenáročné na pěstování a svými nevšedními květy a barevností při vhodných kombinacích vás budou těšit až do podzimu.

TIP: Pokud vám to prostor dovolí, za trvalky můžete vysadit například okrasné keře. Jedním z nich je i cesmínia a více o jejím pěstování se dočtete v našem článku.

Inspirujte se i druhou částí našeho miniseriálu o nejkrásnějších trvalkách, kde vám představíme flox, monardu a denivku.