Okrasná zahrada

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.

Ostřice (Carex), je bylina či travina z čeledi šáchorovitých. Jedná se o vytrvalou rostlinu. Pro všechny zástupce tohoto velmi rozsáhlého rodu je typická absence kolének na tenkých lodyhách a výrazně špičaté, dlouhé, tenké listy.

Ostřice najdeme růst volně v přírodě, mnoho druhů je ve střední Evropě původních. Díky svému trsovitému tvaru se zástupci ostřic dostali do hledáčku šlechtitelů, kteří z nich vytvořili působivé okrasné rostliny skvěle se hodící do moderních zahrad.

Pěstování ostřice v zahradě

Stanoviště - vybíráme spíše polostín, na slunci by travina mohla rychle vysychat a žloutnout.

Zemina - ostřice preferují vlhký a dobře propustný substrát. Nejsou náročné na živiny ani na konkrétní typ půdy, ovšem jako u každé rostliny platí, že čím kvalitnější substrát je, tím lépe se rostlině daří.

Množení - chcete-li si záhon s ostřicemi rozšířit, ideálním obdobím je podzim, kdy je možné trsy trávy vykopat, rozdělit a vysadit na jiné stanoviště. Dalším způsobem je pěstování ze semen.

Nároky na pěstování - ostřice je odolná, plně mrazuvzdorná rostlina (některé druhy jsou na mráz citlivější), která příliš péče nepotřebuje. Během velmi suchých dnů ocení zálivku, vysoké druhy můžeme svazovat nebo zaplétat.

I vaši zahradu mohou zkrášlit ostřice v různých barvách a velikostech. Vyberte si některý z oblíbených druhů na našem e-shopu

Ostřice druhy

Tráva ostřice zahrnuje desítky, ne-li stovky různých druhů. Uveďme si ty nejoblíbenější, které zahradníci i pěstitelé s oblibou vysazují.

Ostřice Buchananova

Ostřice Buchananova (Carex buchananii) je středně velký druh dorůstající se výšky 40 až 50 centimetrů. Roste v košatých trsech. Listy mají hnědorezavou barvu a květy se objevují během června a července. Pro pěstování tohoto druhu je vhodné i slunné stanoviště. Na zimu nemění barvu a není třeba ji stříhat, hodí se však spíše do teplejších oblastí. Vhodná je mírně kyselá půda, v záhonech vedle rododendronů a vřesů se jí bude dařit velmi dobře.

Ostřice chocholatá

Carex comans, česky jako ostřice chocholatá, se dorůstá výšky až 30 cm. Tvoří trsy dlouhých úzkých listů. Barva listů může být různá – může být od světle zelenou až po jemně hnědou, záleží na zvolené odrůdě. Listy zůstávají dekorativní po celý rok. Kvete od dubna do května. Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Bronze Perfection’ nebo ‘Amazon Mist’.

Ostřice japonská

Ostřice japonská, latinsky Carex morrowii, je stálezelený druh kvetoucí od dubna do května. Husté trsy se obvykle dorůstají výšky až 40 cm. Tento druh působí velmi dekorativně a mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Ice Dance’, ‘Irish Green’ nebo ‘Variegata’.

Ostřice muskingumská

Ostřice muskingumská (Carex muskingumensis) má velmi tenké listy a tvoří hustý trs dorůstající se výšky až 60 centimetrů. Nejlépe tedy vynikne jako solitéra nebo v moderním záhonu, kde doplní například levanduli či zakrslé břízy. Na jaře je vhodné trsy sestříhat.

Ostřice převislá

Ostřice převislá, latinsky jako Carex pendula, tvoří velmi bohaté a vysoké trsy, nezřídka kdy se dorůstající i jednoho metru. Tento druh se stane dominantou záhonů, pěstuje se také jako solitéra. Na zimu se trsy trávy svazují či zaplétají. Listy jsou o něco širší než u jiných okrasných druhů, mají obvykle tmavě zelenou barvu a jejich povrch může být lesklý.

Další vysazované druhy okrasných ostřic

Mezi další druhy, se kterými se můžeme v okrasných zahradách setkat, patří například:

ostřice Bratova (C. grayi Carey)

ostřice vyvýšená (C. elata)

ostřice rusá (C. flava)

ostřice horská (C. montana)

ostřice ptačí nožka (C. ornithopoda)

ostřice stinná (C. umbrosa)

ostřice chabá (C. flacca)

TIP: Nenašli jste pro okrasné traviny v zahradě místo? Nechejte je vyniknout na terase či balkoně. Okrasné trávy v květináči jsou krásnou přírodní dekorací, jak je pěstovat, a které druhy se na to nejlépe hodí, vám poradíme v našem předchozím článku.

Mít krásnou a zajímavou zahradu může mít opravdu každý. Někdo si pod tímto názvem představuje čisté linie, krásný a udržovaný trávník s jedním solitérem a zakrslými jehličnany a někdo ovocný sad. Pro někoho jsou to trvalkové záhony a zajímavé proměnlivé okrasné keře, které během roku mění svůj vzhled.

Použitím trvalek ovšem opravdu dokážete vytvořit nádherné scenérie. Výborně se kombinují, jsou variabilní barvou, tvarem, výškou, použitím, lákají opylovače a kromě toho, že se dobře rozrůstají, jsou podle druhů vhodné na jakékoli místo. V této první sérii o trvalkách vám představíme tři trvalky na slunné stanoviště, které patří mezi zajímavé a oblíbené mezi pěstiteli.

Rudbekie pěstování

Rudbekie, střapatá sluníčka zahrad. Latinsky Rudbeckia, patří mezi atraktivní a nenáročné trvalky pro sluncem zalité záhony. Rod zahrnuje letničky i trvalky pocházející ze Severní Ameriky. Mají rozvětvené nebo nerozvětvené stonky, listy s drsným povrchem. Květní úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stoncích, kvete od léta do podzimních mrazů.

Často mají žluté květy s vypouklým terčem, některé okvětní lupeny mají také barvu oranžovou, bordovou, červenou, tmavě zelenou. Jsou vhodné pro řez. Nejčastěji se pěstují ve smíšených trvalkových záhonech, nižší druhy v popředí, vysoké v pozadí.

Rudbekie druhy

Známe několik druhů:

Rudbeckia hirta patří u nás mezi krátce žijící trvalky nebo spíše jednoleté druhy, které se však dobře vysemeňují na záhonu, tudíž se tam mohou objevit opakovaně ze semen. Terč je tmavě hnědý a okvětní lupeny výrazně zlato-oranžově žíhané. Výška je dle podmínek pěstování a lokality od 30-90 cm.

Rudbeckia 'Herbstsonnie'- dorůstá do výšky až 2 metry, pozor tedy na umístění v záhonu.

Rudbeckia fulgida výborně snáší i sucho. Dorůstá do výšky 90 cm, květy jsou velké, žluté s vypouklým tmavým terčem.

Rudbeckia laciniata se někdy chová invazivně. Může měřit i 2 m. Je to oddenkatá trvalka, rozrůstající se, ale v trvalkových záhonech lesního typu má své oblíbené místo.

Rudbekie upřednostňují propustné, výživné ne písečné půdy na přímém slunci. Půda si musí umět vláhu udržet. Výborně se kombinují. Nevýhodou je, že je často požírají slimáci, nevadí jim ani drsné stonky a listy. Často nekontrolovaný porost zmizí rychle před očima. Pozor tedy na nové rostlinky v záhonu.

Rudbekie stříhání

Trvalky se mohou po odkvětu ponechat na záhonu a ostříhat až na jaře. Někteří však odstříhávají odkvetlá soukvětí průběžně po odkvětu.

Rudbekie a pěstování ze semen

Trvalky vyséváme do studeného pařeniště začátkem jara. Po vyklíčení je jednotíme a přesadíme jednotlivě. Druhým způsobem je dělení trsů na podzim nebo na jaře. Tento způsob je rychlejší. Jednoleté druhy vyséváme na jaře při teplotě 16 stupňů.

Pestrou paletu trvalek v nádherných barvách si můžete prohlédnout také v našem e-shopu

Kokarda pěstování

Zajímavou je i další trvalka a to je kokarda, latinsky Gaillardia. Květy této trvalky opravdu rozzáří letní a podzimní záhony. Jsou atraktivní barvou a kompaktností, bávají žluté, červené, bordové barvy nebo dvoubarevné.

Kokarda druhy

Existuje několik desítek druhů, u nás se však pěstují dva: Kokarda ostitá a (Gaillardia aristata) a Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora).

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Přestože jsou kokardy opravdu jedinečné, patří mezi krátkověké trvalky. Znamená to, že na záhonu zůstává bez dělení max. 3-5 let, dobře se však rozšiřuje semeny a mladými rostlinkami.

Kvete již v prvním roce, květiny připomínají tvarem kopretiny, jsou však jinak zbarvené. Kvetou celé léto až do podzimu.

'Granada'- květinové lupínky kultivaru Gaillardia aristata 'Granada' jsou zvláštně zabarvené tak, že polovina každého lupínku je směrem ke středu červená a směrem k okrajům žlutá, což dodává rostlině exotický vzhled.

Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora) Květy jsou opravdu velkolepé, dvoubarevné, červené se žlutým nebo oranžovým okrajem.

Odrůda 'Kobolt' - je nízkého vzrůstu do 20 cm, květy jsou rovněž dvoubarevné. Střed je červený a okraje okvětních lístků jsou žluté. Kvete až do mrazů.

Kříženec 'Burgunder'- má květy vínově červené barvy. Výška je 50-60 cm. Někdy se uvádí název také ´Burgundy´.

Kokarda vyžaduje propustné, výživné a lehké půdy na přímém slunci. V zimě nesnáší zimní vláhu, množství sněhu, a proto se občas stane, že na jaře už nevyraší.

Kokarda a pěstování ze semen

Semena letniček i trvalek se vysévají na jaře při 13-18 stupních, přímo do volné půdy se vysévají koncem jara. Semena rostou velmi dobře. Po vyklíčení se jednotí. Trvalky kvetou už v prvním roce. Odstřiháváním odkvetlých soukvětí podpoříte hustotu habitusu a nové listy. Udržujete tak kompaktnost rostliny. Všechny kokardy jsou výborné do letních kytic. V záhonu se často uplatňují mezi trvalkami, pozor však na slimáky, kteří je také s oblibou konzumují, přestože listy i stonky jsou drsné podobně jako u rudbekie.

Krásnoočko pěstování

Třetí velmi oblíbenou trvalkou je krásnoočko, latinsky Coreopsis.

Coreopsis – krásnoočko je velkým rodem až 100 druhů, mezi nimiž jsou letničky i trvalky. Mnohé pocházejí ze Severní Ameriky a Mexika, kde na prériích rostou běžně jako tráva. Mají protistojné, zelené, poměrně úzké listy. Jsou to vzpřímené rostliny, některé dřevnatějí. Kvetou bohatě, květem převážně žluté barvy. Květy lákají včely a jiné opylovače. Jsou vhodné do kytic, aranžmá a řez.

Krásnoočko vyžaduje stejné podmínky jako předchozí druhy. Propustnou, výživnou půdu, hodně slunce a přiměřenou vláhu. Jsou mrazuvzdorné. Rychle se rozšiřují do okolí semeny a ve druhém roce Vás na záhonu dokážou překvapit nové mladé sazenice. Vysoké druhy potřebují oporu. Odstřiháváním odkvetlých květenství podpoříte remontantní kvetení až do mrazů.

Krásnoočko druhy

Coreopsis grandiflora – Krásnoočko velkokvěté je dominantou každého kvetoucího záhonu, zejména kultivary „Early Sunrise“, „Sunray“. Obě mají žluté, jakoby plné soukvětí. Výška rostliny je cca 40-70 cm.

C. verticillata – toto krásnoočko přeslenité se vyznačuje svým hustým vzhledem a drobnějšími květy. Listy jsou koprovité. 'Grandiflora'- má tmavě žluté květy, 'Moonbeam'- má citrónově žluté úbory, 'Zagreb'- zlatožluté úbory a výborně toleruje sucho.

C. lanceolata - krásnoočko kopinaté, dosahuje výšky cca do 40 cm. Zajímavé jsou kultivary 'Sonnenkind' se zlatožlutým květenstvím, 'Sterntaler' se žlutými úbory s hnědým středem.

Kultivar ´Limerock Ruby, patří mezi novější odrůdy a květy jsou bordově červené. Výška je 30-40 cm. Při pěstování pozor na zimní vláhu.

Coreopsis rosea – Krásnoočko růžové a kultivar ´American Dream´ se Vám jistě zalíbí. Květy jsou drobné, růžové.

Tyto trvalky si jistě oblíbíte, pro jejich variabilnost a použití. Jsou nenáročné na pěstování a svými nevšedními květy a barevností při vhodných kombinacích vás budou těšit až do podzimu.

TIP: Pokud vám to prostor dovolí, za trvalky můžete vysadit například okrasné keře. Jedním z nich je i cesmínia a více o jejím pěstování se dočtete v našem článku.

Inspirujte se i druhou částí našeho miniseriálu o nejkrásnějších trvalkách, kde vám představíme flox, monardu a denivku.

Jiřina či jiřinka, latinsky Dahlia, patří do čeledi hvězdnicovitých a je stálicí v našich zahradách. Tento rod zahrnuje kolem 40 konkrétních druhů a nespočet odrůd a barevných variací.

Jiřiny pocházejí z jižní Ameriky, kde je dodnes většina druhů doma. U nás se nejčastěji setkáváme s jiřinou královskou (Dahlia imperialis) a jiřinou zahradní (Dahlia pinnata).

Dahlie se využívají jako okrasné rostliny. Vysazují se do kvetoucích záhonů, do květináčů a používají se také do řezaných květinových vazeb. Pěstování jiřin není náročné, potřebují však péči a optimální podmínky k životu.

Dahlia pěstování

Stanoviště - jiřiny vysazujeme na plně slunné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Půda - vhodný je hlinitý a humózní substrát

Závlaha - zeminu udržujeme stále mírně vlhkou. Při pěstování jiřin v květináči doplňujeme vodu pravidelně a dáme pozor na přelévání.

Výživa - v podzimních měsících je do záhonu vhodné zapravit chlévský hnůj či kompost. Na jaře pak doplníme výživu klasickým hnojivem pro kvetoucí rostliny, které můžeme aplikovat se zálivkou.

Hlízy jiřin

Jiřiny lze pěstovat z řízků i semínek, nicméně pokud se rozhodnete k pěstování jiřin, nejčastěji sáhnete po hlízách. Ty můžete buďto zakoupit nebo získat z rostlin z předchozího roku. Hlízy sklízíme tehdy, kdy zmrzne nadzemní část rostliny - v tuto chvíli opatrně vyjmeme hlízy ze země, odstraníme z nich zeminu a nečistoty, lodyhu odstřihneme a skladujeme je při 5 až 8 stupních. Hlízy potřebují relativně vysokou vlhkost, proto je vhodné je ukládat do rašeliny.

Chcete-li si letos tyto krásné květiny vysadit do záhonů, je nejvyšší čas si předpěstovat sazenice. Hlízy jiřiny najdete také na našem e-shopu

Jiřiny sázení

Jiřiny jsou extrémně citlivé na mráz. Stačí, aby se ochladilo na 0 °C a rostliny se mohou nenávratně poškodit. Hlízy před výsadbou namáčíme přes noc do vody. Chcete-li mít v záhonu náskok, můžete si je nechat naklíčit v interiéru. Než je ale přemístíte ven, myslete na postupné otužování.

Hlízy ukládáme do země naklíčenými očky vzhůru, přibližně 5 centimetrů pod povrch. Následně je překryjeme zeminou a pravidelně zaléváme. Vysazujeme-li vysoké odrůdy, nezapomeneme umístit do záhonů také oporu.

Jiřiny bohatě větví, proto jednotlivé hlízy vysazujeme v rozmezí 40 až 60 centimetrů.

Kdy zasadit jiřiny

Jak jsme si již uvedli výše, výsadba jiřin je závislá na mrazech. Konkrétně tedy na jejich konci. Abychom květiny neohrozili, je dobré hlízy či sazenice vysadit nejdříve na konci dubna, ideálně pak až po zmrzlých mužích, tedy v polovině května.

Jiřiny v květináči

Jak pěstovat jiřiny v květináči? Od pěstování v záhonech se to příliš neliší. Opět platí, že použijeme kvalitní hlinitý substrát smíchaný s kompostem. Následně ukládáme namočené hlízy očky vzhůru. Nezapomínáme na pravidelnou zálivku, můžeme využít také samozavlažovací truhlíky. I při pěstování v nádobách dodržíme rozestup hlíz 40 centimetrů. Používají se také kompaktnější odrůdy. Květináče umístíme na slunné a teplé místo do závětří.

Jak zazimovat jiřiny

Zazimování jiřin je každoroční proces, díky kterému můžete z daných hlíz na jaře vypěstovat nové rostliny.

Na podzim nejprve počkáme, než nadzemní část rostliny zmrzne. Následně ji odstraníme a vyjmeme všechny hlízy ze země. Hlízy očistíme, usušíme a uložíme na tmavé a chladné místo (teplota by neměla být vyšší než 8 stupňů). Hlízy na zimu ukládáme buďto do rašeliny nebo do písku, aby si udržely optimální vlhkost.

TIP: Jiřiny jsou krásné květiny, které v zahradě vyniknou i doplní stávající druhy. S jejich pomocí můžete vytvořit barevný záhon cibulovin, který pokvete od jara až do podzimu.

Ptačí zob (Ligustrum) je většinou opadavý, nebo poloopadavý listnatý keř z čeledi olivovníkovitých. Rostlina dorůstá přibližně do dvou až tří metrů. Má tenké a vzpřímené větve pokryté drobnými chloupky, tenké listy a bílé květy uspořádané v latách, které po odkvětu nahrazují černé bobulovité plody.

Ptačí zob je u nás poměrně hojně rozšířenou rostlinou. Pěstuje se zejména jako živý plot, ale výjimkou nejsou ani solitéry. V následujícím článku si uvedeme, jaké podmínky pro pěstování keř potřebuje, jak ho stříhat a jak na výsadbu ptačího zobu.

Pěstování ptačího zobu

Stanoviště - není náročný, sedí mu téměř každý typ půdy, růst může na plném slunci i v polostínu.

Zálivka - zaléváme zejména v prvním roce a těsně po výsadbě. Během dalších let můžeme keře zavlažit v případě velmi suchého počasí. Živý plot ale většinou umí s vlhkostí hospodařit sám.

Hnojení - před výsadbou můžeme do předem připravených jam umístit kompost. Půda se vyživí a keře budou zpočátku růst rychleji. Během života ale žádné výrazné přihnojování nepotřebuje.

Ptačí zob druhy

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Nejrozšířenější druh u nás. Listy na zimu opadávají, větve jsou tenké a tvoří velmi hustý porost. Během léta se na keři objevují bílé květy, které střídají černé bobule poskytující potravu pro ptactvo.

Ptačí zob neopadavý

Pokud hledáte druh, který uchrání váš pozemek před zvědavými zraky kolemjdoucích také v zimě, sáhněte místo klasiky po ptačím zobu vejčitolistém (Ligustrum ovalifolium). Tento ptačí zob stálezelený či poloopadavý většinou na naše mírné zimy listy vůbec neshazuje. Květy i plody jsou velmi podobné jako u ptačího zobu obecného.

Ptačí zob je krásný a nenáročný keř, který do vaší zahrady naláká opylovače i ptactvo. Ptačí zob nejen na živé ploty, ale také pro pěstování v podobě solitérů, najdete na našem e-shopu

Živý plot z ptačího zobu

Výsadba ptačího zobu do živých plotů je velmi častá - keře se nejčastěji pěstují pro tyto účely. Plot vyroste do výšky přibližně dvou metrů. Roste poměrně rychle a lze jej snadno tvarovat. Vytváří hustý neprostupný porost, který dobře odolává nárazům větru.

Jak sázet ptačí zob

Ptačí zob je ideální vysazovat na jaře. Do příští zimy si stihne vytvořit dostatečně bohatý kořenový systém, který ho částečně ochrání před mrazy. Vzrostlejší sazenice však není problém vysazovat ani od září do listopadu, přičemž se doporučuje chránit kořeny mulčem.

Při jednořadové výsadbě použijeme asi 3 rostliny na jeden běžný metr. Pokud máte v plánu vysazovat ve více řadách, upotřebíte 5 rostlin na běžný metr.

Hloubka a šířka jámy by měla činit 30 až 40 centimetrů, dle kořenového balu. Nezapomeňte kopat jámy dostatečně daleko od plotu, abyste měli v budoucnu dostatek místa na manipulaci při stříhání keřů.

Kdy stříhat ptačí zob

Jak stříhat ptačí zob? V prvním roce plot seřízněte asi 10 až 15 centimetrů nad zemí. To je důležité pro bohaté rozvětvení keřů. Nemusíte se obávat, po tomto kroku se nastartuje velmi rychlý růst. V létě pak nové výhonky zkraťte o polovinu. Další zkrácení přichází přibližně v listopadu, kdy opět výhony seřízneme - tentokrát všechny do stejné výšky, který by měla činit asi jeden metr.

V dalším roce už tak radikální nebuďte a nechejte keř dorůst do výšky dvou metrů. V této chvíli již přejděte pouze na pravidelné tvarování a zastřihování.

Kdy tedy stříhat ptačí zob? Ideální doba je konec jara a konec podzimu.

Jak rychle roste ptačí zob

Ptačí zob roste poměrně rychle. Pokud dodržíte výše uvedená doporučení pro pěstování v prvních dvou letech, budete mít ve třetím roce již plně vzrostlý, hustý a neprostupný živý plot. Nezapomeňte však, že rychlost růstu a kvalitu porostu určuje také pravidelnost stříhání ptačího zobu, dostatečně výživná půda i slunné stanoviště.

Ptačí zob v zimě

Keře nejsou plně mrazuvzdorné ale zimu zvládnou. S mírnější zimou si ale bez problémů poradí. Pokud bydlíte v oblastech, kde během zimních měsíců klesá rtuť na teploměru velmi nízko, vysaďte keře raději na jaře, aby stihly dobře zakořenit. Tenké větve ptačího zobu se mohou pod vrstvou sněhu ohýbat a polámat. To se ale děje spíše při solitérní výsadbě, u živých plotů jen minimálně.

Ptačí zob plody

Plodem této rostliny je přibližně 8 milimetrů velká bobule černé barvy. Plody zrají na konci léta až začátkem podzimu a zůstávají na keřích až do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Bobule obsahují glykosidy, které mohou na člověka působit toxicky. Konzumace plodů se tedy důrazně nedoporučuje.

TIP: Květy ptačího zobu mají bílý až vanilkový odstín, jsou tedy spíše umírněnejší. Pokud však dáváte v zahradě přednost živým barvám, vysaďte kvetoucí živý plot. Jaké druhy jsou nejlepší vám poradíme v předchozím článku.

Jistě už víte, že opylovači jsou pro zahradu prospěšné a díky nim máme plody a obilí. Obecně se vždy mluví jen o včelách, ale v přírodě se vyskytují i jiní opylovači, které můžete do zahrady přilákat správnou výsadbou a druhovým složením.

Včela nebo čmelák?

Chov včel je náročná činnost, vyžaduje denní péči, kontrolu, přikrmování, ošetření a dobré znalosti. Ne každý si je může dovolit, ne po finanční stránce, ale zejména po té časové a vědomostní.

Chov čmeláků je o něco jednodušší, zastávají stejnou práci a funkci jako včely s tím, že vedlejší produkt není med. Dokonce v mnoha případech jsou aktivnější a vhodnější. Věděli jste, že čmeláci opylují i za deště? Jelikož jsou větší a těžší nemají problém ani ve větrnějším počasí, dokonce i v chladnějších dnech. Vylétávají od 8 stupňů, a to je vhodné zejména pro opylování na jaře kvetoucích ovocných dřevin, za chladného a deštivého počasí, kdy byste včely čekali marně. Mnohé rostliny mají květy, které umí opylit jen čmeláci.

Domeček pro čmeláky

Momentálně jsou na trhu různé společnosti, které vám box se čmeláky doručí přímo domů. Jsou vhodné pro opylování ve sklenících, fóliovnících, v zimních zahradách, ale i venku v sadech a zahradách.

Dokážete si vybrat kolonii s královnou i bez, dokonce obdržíte i cukrový roztok. Věříme, že tento box nebude jen jednoletou záležitostí a vytvoříte jim vhodné podmínky k tomu, aby u vás zůstali a ubytovali se. Podmínkou je správné uložení boxu a příprava nového bydlení. Dbejte na výškové uložení, aby je nenapadli hraboši, kočky a mravenci, a hlavně jim dopřejte správné rostliny pro opylování s dostatkem pylu a nektaru.

Čmeláci milují levandule, ovocné dřeviny jako jabloně a hrušně, jetel. Na porostu zůstávají dlouho a za minutu navštíví více květů než včely. Navzdory své hmotnosti a velikosti jsou opravdu výkonní. Nasadit je do skleníku či zahrady musíte cca 7 dní před kvetením, ale i bez zakoupeného boxu ve venkovském prostředí díky trvalkám a množství ovocných stromů dokážete udržet spoustu čmeláků. Výhodou je i to, že nebodají tak často jako včely, jsou mírumilovnější. Tedy samečci nebodají vůbec, ti vylétávají až v červenci, samičky létají od května běžně v přírodě, dokážou vás píchnout a ucítíte to jako píchnutí vosou.

Čmeláci mají kousací ústrojí, k těžko dostupným květům se prokoušou a zároveň je opylí. Proto včely nenavštěvují zejména dlouhá a úzká květenství, neboť mají jazyk a tímto malým jazýčkem se nedostanou k nektaru a pylu. Čmeláky proto nutně potřebujeme.

Další odlišnost a trochu krutost je, že troudy (samec) a neoplodněné dělnice (samice) zimu nepřežijí. Přežijí jen oplodněné samičky, které se na jaře vzbudí jako mladé královny, které založí svou vlastní novou kolonii.

Přesvědčili jsme vás, že čmeláci hrají v sadech a zahradách důležitou roli? Myslím, že ano. Vysaďte si dostatek levandule, šalvěje, řebříčky a krásky. My jsme to vyzkoušeli také a naši čmeláci opylují ve skleníku zeleninu i jahody, mnohé citrusy, maliny a okrasné dřeviny.

TIP: Chcete-li aby vaše zahrada doslova žila užitečným hmyzem, přečtěte si náš článek o tom, jak přilákat opylovače do zahrady. A možná se vám přijde vhod i pár rad při zakládání trvalkového záhonu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Dřín, jinými názvy také dřínovec či svída (Cornus) je keř, někdy i strom či vyšší bylina z čeledi dřínovitých. Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě také v České republice či na Slovensku. Zmínit můžeme například dřín obecný, který je u nás zákonem chráněný.

Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách. Zde rozeznáváme dříny okrasné a ty, které pěstujeme pro léčivé plody.

Svída pěstování

Nároky na světlo - dříny preferují přímé slunce, velmi dobře se jim daří i v polostínu. Plný stín není pro jejich pěstování vhodný.

Vhodný typ zeminy - půda by měla být dobře propustná, kyprá a dostatečně vyživená. Na pH svídám příliš nezáleží, snesou mírně kyselou i mírně zásaditou zeminu.

Odolnost - dříny jsou ve většině případů mrazuvzdorné a celkově odolné rostliny. Nemají příliš škůdců a netrpí nemocemi.

Stanoviště - v přírodě nejlépe rostou na slunných křovinatých stráních a kolem lesů. V zahradě se jim bude dobře dařit vedle dalších keřů a stromků.

Nároky na vláhu - půda kolem rostliny by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však podmáčená. Také během zimy dbáme na to, aby svída netrpěla suchem. Zálivku ale omezíme.

Množení svídy - způsobů množení je několik. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen, množení však častěji probíhá dřevitými či bylinnými řízky (dle konkrétního druhu). Oblíbené je také roubování.

Svída druhy

Druhy svíd se dále dělí do podrodů. Ty se od sebe odlišují především uspořádáním listů nebo velikostí rostliny. Některé druhy se pěstují pouze jako rostliny okrasné, jiné zase pro plody. K čemu který druh slouží si dále uvedeme v jejich popisu.

Svída bílá

Svída bílá (Cornus alba) je opadavý, středně velký keř. Větve mají červenou barvu, listy jsou světlé, někdy panašované. Kvete bílými květy uspořádanými do květenství. Jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinu, kterou na trhu najdeme hned v několika odrůdách. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‘Sibirica’, ‘ Sibirica Variegata’ nebo ‘Elegantissima’.

Svída krvavá

Svída krvavá (Cornus sanguinea) je běžným českým druhem. Tento opadavý keř můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají (dříve se jejich účinků užívalo při průjmech). Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Midwinter Fire’.

Svída výběžkatá

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. U nás se pěstuje pouze v zahradách, jako okrasný keř. Tento druh je také často vysazován v parcích nebo ve městech podél cest a chodníků. Může vytvořit hustý živý plot. Vyhledávanou odrůdou je ‘Flaviramea’.

Svída pochybná

Svída pochybná (Cornus controversa) je nízký opadavý strom s jednoduchými střídavými listy. Pochází z východní Asie, u nás se v přírodě nevyskytuje. V zahradách se pěstuje spíše zřídka, u nás tento druh není tolik oblíbený.

Svída střídavolistá

Svída střídavolistá (Cornus alternifolia) je opadavý keř až strom s jednoduchými střídavými listy. Tento druh pochází ze severní Ameriky. U nás se někdy pěstuje v zahradách, častěji ale svídu střídavolistou najdeme v botanických zahradách jako sbírkový exemplář.

Dřín lékařský

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř pocházející z Asie. Je běžnou součástí čínské tradiční medicíny, kde se z něj připravuje tonikum, které tamější lidé využívají při celé řadě zdravotních neduhů. V našich zahradách jej najdeme pouze sporadicky, častěji se pak s exempláři setkáme v botanických zahradách.

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas), též dřín jarní, je listnatá dřevina běžně se vyskytující v české přírodě. Tento druh se pěstuje také v zahradách, a to hlavně pro jedlé plody červené barvy, které koncem léta nahrazují bílé květy. Plody jsou bohaté na vitamín C, používají se k výrobě sirupů, džemů a podobně. Údajně také pomáhají s trávicími problémy. Na Slovensku se z plodů připravuje tradiční alkoholický nápoj s názvem drienkovica. Do zahrad se vysazují šlechtěné kultivary. Mezi nejoblíbenější patří ‘Alex’, ‘Expres’,'Jolico', 'Devín', 'Macrocarpa', 'Xanthocarpa' (má plody žluté).

Dřín japonský

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý keř či strom pocházející z východní Asie. Jedná se o velmi krásnou a oblíbenou rostlinu, která se v zahradách využívá jako okrasná. Existuje nespočet různých odrůd, které se od sebe liší barvou listů, velikostí celé rostliny a dalšími zajímavými znaky. Po odkvětu drobného květenství se objevují červené kulaté plody, které jsou typické drobnými “bodlinkami” na povrchu. Plody svídy japonské jsou jedlé, v asijských zemích je někdy využívají k přípravě vína. Oblíbenými kultivary mezi zahradníky jsou 'Summer Fun', 'Gold Star', 'Satomi', 'Heart Throb' a 'China Girl'.

Dřín květnatý

Dřín květnatý (Cornus florida) opadavý keř s jednoduchými listy. Pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jako okrasný keř. Jedná se o velmi estetickou rostlinu, která je v době květu doslova posetá květy různé barvy, dle konkrétní odrůdy. Někdy se využívá také tvrdé dřevo tohoto druhu, v Americe i kůra, která má údajně povzbuzující účinky.

Dřín kanadský

Dřín kanadský (Cornus canadensis) je bylina s podzemním plazivým oddenkem. Rostlina má nápadné listeny, které jsou umístěné kolem květenství. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky, zřídka se pěstuje u nás. Využívá se jako půdokryvná rostlina.

Svída do okrasné zahrady nebo jedlé dřínky jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Oblíbené druhy a odrůdy najdete i v našem e-shopu

Využití dřínu

Dřín má mnoho využití, které závisí zejména na daném druhu. Dle výše uvedených popisů jednotlivých druhů je zřejmé, že některé z nich pěstujeme jako okrasné pro jejich velké či početné květy, zajímavé panašované listy nebo červeně zbarvené dřevo.

Jiné zase jako zdroj zdravých plodů nabitých vitamínem C, ze kterých se připravují různé výrobky, jako jsou sirupy, džemy, zavařeniny, či dokonce alkoholické nápoje.

U některých druhů, konkrétně se jedná zejména o dřín květnatý, se používá také dřevo, které je tvrdé a hodí se pro využití v průmyslu.

Plody dřínu

Plody jsou jedlé pouze v některých případech. U nás se nejčastěji ke zpracování využívají plody dřínu obecného, v Asii pak preferují dřín japonský a jeho “pichlavé” kulaté plody.

Plodem svídy je peckovice, která může mít různý tvar i barvu. Nejčastěji je kulatá, až mírně protáhlá, připomínající šípek. Chuť jedlých druhů je sladkokyselá až kyselá. Barva je nejčastěji červená, může být i červeno-růžová (u dřínu japonského), nebo černá (u svídy krvavé).

Jak stříhat svídy

Svídy velmi dobře snáší řez a snadno je tak můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. V Asii z nich často tvarují bonsaje, u nás se zase nezřídka pěstují v nádobách.

Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře. V tomto případě zkracujeme větve až 10 centimetrů nad úrovní půdy.

Častěji (není úplně třeba každoročně) však přistupujeme k řezu udržovacímu, při kterém větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 50 centimetrů nad zemí.

Jak rychle roste dřín

Při pěstování dřínu ze semen je potřeba mít na paměti, že klíčení a následný růst sazenice probíhá velmi pomalu. Je tedy vhodnější jej množit řízky, které zakoření poměrně rychle, roubováním, nebo zakoupit již předpěstované sazenice.

Keře a stromky tohoto druhu rostou poměrně pomalu po celý život. Ročně přibude asi 10 centimetrů, což z dřínu dělá ideálního adepta na živý plot, který pak nebude nutné neustále během sezóny zastřihovat. Na hustý porost poskytující soukromí si ale chvíli počkáte.

Chcete-li dřín pěstovat pro jeho plody, je výhodnější zakoupení již vzrostlejší dřeviny. Svídy totiž začínají plodit nejdříve desátým rokem.

TIP: Dřínům se skvěle daří ve společnosti dalších keřů. Zvolit můžete například hlohyně, bobkovišně nebo cesmíny. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem minulém článku. A pokud vás zajímají spíše méně známé druhy ovocných keřů, vyzkoušejte třeba pěstování muchovníku.

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Podzim už naplno vládne v našich zahradách, ale nic nám nebrání zavzpomínat si na léto a jeho nádherné barvy. V tomto článku si představíme letničky do zahrady dle barvy a převislé letničky na balkon.

Povíme si něco o tom, jak pěstovat kvetoucí letničky a jaké barevné kombinace mohou vyniknout v květinovém záhonu.

Žluté letničky

Mezi typické žluté letničky do zahrady patří gazánie (lat. Gazania spledens). Kvete velkými žlutými až žlutooranžovými květy. Je nenáročná, má v oblibě slunné stanoviště, snese i plné slunce. Nedaří se jí na přemokřené půdě, při dešti zavírá květy.
Gazánie vyséváme v březnu, na záhon je přesazujeme v květnu, po posledních mrazech. Kvetou celé léto, až do pozdního podzimu.

Mezi letničky do zahrady určitě patří také slunečnice jednoletá (lat. Helianthus annuus). Typicky ji známe ve žluté barvě, najdeme však také červené odrůdy. Díky svému vysokému vzrůstu je dominantou každé okrasné zahrady.
Semena vyséváme přímo do zahrady od poloviny dubna do začátku května ve sponě 30 x 30 cm. Slunečnice kvete od června do září. Květy sbíráme v červnu až červenci, semena v srpnu. Preferuje slunné stanoviště, největší nároky na zálivku má v létě.

Aksamitníky (lat. Tagetes patula) kvetou žlutými až oranžovými květy. Tyto nenáročné letničky jsou přínosné i pro užitkovou zahradu. Díky vůni jsou aksamitníky přírodní ochranou pro zeleninovou zahradu před škůdci. Upřednostňují pravidelnou zálivku, slunce i polostín, takže jimi můžeme podsadit například rajčata.
Ze semen je vysazujeme v březnu, na záhon přesazujeme v polovině května. V okrasné zahradě vyniknou v kombinaci s jinými žlutými a bílými letničkami.

Bílé letničky

Ostálka (lat. Zinnia elegans) v bílé barvě je půvabným doplňkem každého záhonu. Ostálky však kvetou různých barvách, oblíbené jsou také v červené, oranžové či růžové barvě. Jsou to vyšší letničky, dobře se kombinují s vyššími trvalkami jako je echinacea (lat. echinacea purpurea), nebo kopretina (lat. leucanthemum maximum).
Ostálky vyséváme do pařeniště v březnu až dubnu, na záhon v květnu po posledních mrazech. Upřednostňují slunce, ve stínu rostou pomaleji. Potřebují pravidelnou zálivku zejména v letních měsících. Ostálky se při větru a v dešti válejí po zemi a lámou, je třeba je před bouří svázat provázkem. Kvetou od června do října.

Astra čínská (lat. Callistephus chinensis) patří mezi kvetoucí letničky, které vyniknou v bílé barvě. Zakoupit si je však můžete i v červené a modré barvě. Jako letničky do zahrady jsou vhodné vyšší odrůdy astry, na balkoně v nádobách lépe vypadají nižší odrůdy. Astře čínské vyhovuje slunce až polostín. Vypadá dobře v kombinaci s ostálkami nebo aksamitníky. Astře se také nedaří na přemokřené půdě, avšak v letních měsících snesou i výraznější zálivku. Ze semínek je vyséváme na pařeniště v březnu až dubnu, do záhonu v polovině května. Kvetou od léta až do podzimu.

Pokud jste se rozhodli pěstovat nenáročné letničky, můžete si vybrat například ze semen v našem e-shopu

Modré letničky

Limonka sehnutá (lat. Limonium sinuatum) – statice, potěší oko nejen na záhonu. V sušené kytici se krásně ukáže spolu se slaměnkou (lat. Helichrysum bracteatum). Limonky jako kvetoucí letničky najdeme nejčastěji v modré až modrofialové barvě, nejsou však neobvyklé také bílé, žluté nebo růžové.
Limonku předpěstujeme ze semen v únoru až březnu, na záhon ji vysazujeme v polovině května. Výborně snáší sucho, vadí jí přílišná zálivka, v přemokřené půdě plesniví. Kvete od července do října.

Nestařec mexický (lat. Ageratum mexicanum) patří mezi letničky kvetoucí modře a je keříčkového vzrůstu. Sazenice nestařce vysazujeme na záhon po 15. květnu, protože nemá rád mráz. Daří se mu na slunném stanovišti, ale vyžaduje pravidelnou zálivku. Kvete od července do září.

Zelené letničky

Okrasná kapusta (lat. Brassica oleracea) svým fialovým resp. bílým zbarvením uprostřed dodá šmrnc květinovému záhonu. Hodí se do kobercové výsadby nebo v kombinaci z chryzantémami. Sazenice předpěstujeme v červnu až červenci, na podzim je vysazujeme na záhon. Při poklesu teploty se začne střed růžice vybarvovat různými barvami. Okrasné kapustě nevadí jemný mráz, rozzáří záhon i po odkvětu pozdě kvetoucích letniček.

Červené letničky

Mák setý (lat. Papaver somniferum) je typickou červenou letničkou. V kombinaci s jinými nižšími bílými letničkami nebo trvalkami vynikne na záhonu svojí barvou. Na Slovensku i v ČR je jeho pěstování povoleno do 100 m2, na větší plochy je nutné povolení.
Vysazuje se na přelomu února a března přímo do země. Kvete nejčastěji červenými, někdy bílými nebo červeno-bílými květy podle odrůdy.

Laskavec metlinatý neboli amarant (lat. Amaranthus hypochondriacus) je letnička s červenými až bordovými květy. Má rád suché a slunečné místo, při dobré péči dorůstá výšky až 80 cm.
Vhodné je ho vysadit za níže kvetoucí letničky do zahrady, ale pěkně se ukáže i ve větším květináči na terase, či balkoně. Vyžaduje pravidelné zalévání, kvete od července do října.

Převislé letničky

Převislé letničky jsou často nesprávně označovány jako tahavé letničky. Jde o nesprávný výraz, protože se netáhnou po opoře, ale visí z výšky a svojí krásou ozvláštňují prostor balkonu či terasy.

Mezi převislé letničky řadíme žluté sanvitálie (lat. Sanvitalia procumbens), modré lobelky (lat. Lobelia erinus), červené muškáty (lat. Pelargonium peltatum) a různobarevné petunie (lat. Petunia hybrida).

Sazenice přesazujeme do venkovního prostředí v polovině května do substrátu pro balkonové květiny. Petunie a sanvitálie upřednostňují slunce, muškátům se daří nejlépe na slunci až v polostínu a lobelkám v polostínu až stínu.

Převislé letničky potřebují v letních měsících pravidelnou zálivku. Kvetou celé léto až do podzimu.

 TIP: Blížící se zima je vhodné období pro plánování výsadeb a výsevů. Další inspirace na balkonové letničky naleznete i v našem předchozím článku.