Okrasná zahrada

Jiřina či jiřinka, latinsky Dahlia, patří do čeledi hvězdnicovitých a je stálicí v našich zahradách. Tento rod zahrnuje kolem 40 konkrétních druhů a nespočet odrůd a barevných variací.

Jiřiny pocházejí z jižní Ameriky, kde je dodnes většina druhů doma. U nás se nejčastěji setkáváme s jiřinou královskou (Dahlia imperialis) a jiřinou zahradní (Dahlia pinnata).

Dahlie se využívají jako okrasné rostliny. Vysazují se do kvetoucích záhonů, do květináčů a používají se také do řezaných květinových vazeb. Pěstování jiřin není náročné, potřebují však péči a optimální podmínky k životu.

Dahlia pěstování

Stanoviště - jiřiny vysazujeme na plně slunné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Půda - vhodný je hlinitý a humózní substrát

Závlaha - zeminu udržujeme stále mírně vlhkou. Při pěstování jiřin v květináči doplňujeme vodu pravidelně a dáme pozor na přelévání.

Výživa - v podzimních měsících je do záhonu vhodné zapravit chlévský hnůj či kompost. Na jaře pak doplníme výživu klasickým hnojivem pro kvetoucí rostliny, které můžeme aplikovat se zálivkou.

Hlízy jiřin

Jiřiny lze pěstovat z řízků i semínek, nicméně pokud se rozhodnete k pěstování jiřin, nejčastěji sáhnete po hlízách. Ty můžete buďto zakoupit nebo získat z rostlin z předchozího roku. Hlízy sklízíme tehdy, kdy zmrzne nadzemní část rostliny - v tuto chvíli opatrně vyjmeme hlízy ze země, odstraníme z nich zeminu a nečistoty, lodyhu odstřihneme a skladujeme je při 5 až 8 stupních. Hlízy potřebují relativně vysokou vlhkost, proto je vhodné je ukládat do rašeliny.

Chcete-li si letos tyto krásné květiny vysadit do záhonů, je nejvyšší čas si předpěstovat sazenice. Hlízy jiřiny najdete také na našem e-shopu

Jiřiny sázení

Jiřiny jsou extrémně citlivé na mráz. Stačí, aby se ochladilo na 0 °C a rostliny se mohou nenávratně poškodit. Hlízy před výsadbou namáčíme přes noc do vody. Chcete-li mít v záhonu náskok, můžete si je nechat naklíčit v interiéru. Než je ale přemístíte ven, myslete na postupné otužování.

Hlízy ukládáme do země naklíčenými očky vzhůru, přibližně 5 centimetrů pod povrch. Následně je překryjeme zeminou a pravidelně zaléváme. Vysazujeme-li vysoké odrůdy, nezapomeneme umístit do záhonů také oporu.

Jiřiny bohatě větví, proto jednotlivé hlízy vysazujeme v rozmezí 40 až 60 centimetrů.

Kdy zasadit jiřiny

Jak jsme si již uvedli výše, výsadba jiřin je závislá na mrazech. Konkrétně tedy na jejich konci. Abychom květiny neohrozili, je dobré hlízy či sazenice vysadit nejdříve na konci dubna, ideálně pak až po zmrzlých mužích, tedy v polovině května.

Jiřiny v květináči

Jak pěstovat jiřiny v květináči? Od pěstování v záhonech se to příliš neliší. Opět platí, že použijeme kvalitní hlinitý substrát smíchaný s kompostem. Následně ukládáme namočené hlízy očky vzhůru. Nezapomínáme na pravidelnou zálivku, můžeme využít také samozavlažovací truhlíky. I při pěstování v nádobách dodržíme rozestup hlíz 40 centimetrů. Používají se také kompaktnější odrůdy. Květináče umístíme na slunné a teplé místo do závětří.

Jak zazimovat jiřiny

Zazimování jiřin je každoroční proces, díky kterému můžete z daných hlíz na jaře vypěstovat nové rostliny.

Na podzim nejprve počkáme, než nadzemní část rostliny zmrzne. Následně ji odstraníme a vyjmeme všechny hlízy ze země. Hlízy očistíme, usušíme a uložíme na tmavé a chladné místo (teplota by neměla být vyšší než 8 stupňů). Hlízy na zimu ukládáme buďto do rašeliny nebo do písku, aby si udržely optimální vlhkost.

TIP: Jiřiny jsou krásné květiny, které v zahradě vyniknou i doplní stávající druhy. S jejich pomocí můžete vytvořit barevný záhon cibulovin, který pokvete od jara až do podzimu.

Ptačí zob (Ligustrum) je většinou opadavý, nebo poloopadavý listnatý keř z čeledi olivovníkovitých. Rostlina dorůstá přibližně do dvou až tří metrů. Má tenké a vzpřímené větve pokryté drobnými chloupky, tenké listy a bílé květy uspořádané v latách, které po odkvětu nahrazují černé bobulovité plody.

Ptačí zob je u nás poměrně hojně rozšířenou rostlinou. Pěstuje se zejména jako živý plot, ale výjimkou nejsou ani solitéry. V následujícím článku si uvedeme, jaké podmínky pro pěstování keř potřebuje, jak ho stříhat a jak na výsadbu ptačího zobu.

Pěstování ptačího zobu

Stanoviště - není náročný, sedí mu téměř každý typ půdy, růst může na plném slunci i v polostínu.

Zálivka - zaléváme zejména v prvním roce a těsně po výsadbě. Během dalších let můžeme keře zavlažit v případě velmi suchého počasí. Živý plot ale většinou umí s vlhkostí hospodařit sám.

Hnojení - před výsadbou můžeme do předem připravených jam umístit kompost. Půda se vyživí a keře budou zpočátku růst rychleji. Během života ale žádné výrazné přihnojování nepotřebuje.

Ptačí zob druhy

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Nejrozšířenější druh u nás. Listy na zimu opadávají, větve jsou tenké a tvoří velmi hustý porost. Během léta se na keři objevují bílé květy, které střídají černé bobule poskytující potravu pro ptactvo.

Ptačí zob neopadavý

Pokud hledáte druh, který uchrání váš pozemek před zvědavými zraky kolemjdoucích také v zimě, sáhněte místo klasiky po ptačím zobu vejčitolistém (Ligustrum ovalifolium). Tento ptačí zob stálezelený či poloopadavý většinou na naše mírné zimy listy vůbec neshazuje. Květy i plody jsou velmi podobné jako u ptačího zobu obecného.

Ptačí zob je krásný a nenáročný keř, který do vaší zahrady naláká opylovače i ptactvo. Ptačí zob nejen na živé ploty, ale také pro pěstování v podobě solitérů, najdete na našem e-shopu

Živý plot z ptačího zobu

Výsadba ptačího zobu do živých plotů je velmi častá - keře se nejčastěji pěstují pro tyto účely. Plot vyroste do výšky přibližně dvou metrů. Roste poměrně rychle a lze jej snadno tvarovat. Vytváří hustý neprostupný porost, který dobře odolává nárazům větru.

Jak sázet ptačí zob

Ptačí zob je ideální vysazovat na jaře. Do příští zimy si stihne vytvořit dostatečně bohatý kořenový systém, který ho částečně ochrání před mrazy. Vzrostlejší sazenice však není problém vysazovat ani od září do listopadu, přičemž se doporučuje chránit kořeny mulčem.

Při jednořadové výsadbě použijeme asi 3 rostliny na jeden běžný metr. Pokud máte v plánu vysazovat ve více řadách, upotřebíte 5 rostlin na běžný metr.

Hloubka a šířka jámy by měla činit 30 až 40 centimetrů, dle kořenového balu. Nezapomeňte kopat jámy dostatečně daleko od plotu, abyste měli v budoucnu dostatek místa na manipulaci při stříhání keřů.

Kdy stříhat ptačí zob

Jak stříhat ptačí zob? V prvním roce plot seřízněte asi 10 až 15 centimetrů nad zemí. To je důležité pro bohaté rozvětvení keřů. Nemusíte se obávat, po tomto kroku se nastartuje velmi rychlý růst. V létě pak nové výhonky zkraťte o polovinu. Další zkrácení přichází přibližně v listopadu, kdy opět výhony seřízneme - tentokrát všechny do stejné výšky, který by měla činit asi jeden metr.

V dalším roce už tak radikální nebuďte a nechejte keř dorůst do výšky dvou metrů. V této chvíli již přejděte pouze na pravidelné tvarování a zastřihování.

Kdy tedy stříhat ptačí zob? Ideální doba je konec jara a konec podzimu.

Jak rychle roste ptačí zob

Ptačí zob roste poměrně rychle. Pokud dodržíte výše uvedená doporučení pro pěstování v prvních dvou letech, budete mít ve třetím roce již plně vzrostlý, hustý a neprostupný živý plot. Nezapomeňte však, že rychlost růstu a kvalitu porostu určuje také pravidelnost stříhání ptačího zobu, dostatečně výživná půda i slunné stanoviště.

Ptačí zob v zimě

Keře nejsou plně mrazuvzdorné ale zimu zvládnou. S mírnější zimou si ale bez problémů poradí. Pokud bydlíte v oblastech, kde během zimních měsíců klesá rtuť na teploměru velmi nízko, vysaďte keře raději na jaře, aby stihly dobře zakořenit. Tenké větve ptačího zobu se mohou pod vrstvou sněhu ohýbat a polámat. To se ale děje spíše při solitérní výsadbě, u živých plotů jen minimálně.

Ptačí zob plody

Plodem této rostliny je přibližně 8 milimetrů velká bobule černé barvy. Plody zrají na konci léta až začátkem podzimu a zůstávají na keřích až do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Bobule obsahují glykosidy, které mohou na člověka působit toxicky. Konzumace plodů se tedy důrazně nedoporučuje.

TIP: Květy ptačího zobu mají bílý až vanilkový odstín, jsou tedy spíše umírněnejší. Pokud však dáváte v zahradě přednost živým barvám, vysaďte kvetoucí živý plot. Jaké druhy jsou nejlepší vám poradíme v předchozím článku.

Jistě už víte, že opylovači jsou pro zahradu prospěšné a díky nim máme plody a obilí. Obecně se vždy mluví jen o včelách, ale v přírodě se vyskytují i jiní opylovači, které můžete do zahrady přilákat správnou výsadbou a druhovým složením.

Včela nebo čmelák?

Chov včel je náročná činnost, vyžaduje denní péči, kontrolu, přikrmování, ošetření a dobré znalosti. Ne každý si je může dovolit, ne po finanční stránce, ale zejména po té časové a vědomostní.

Chov čmeláků je o něco jednodušší, zastávají stejnou práci a funkci jako včely s tím, že vedlejší produkt není med. Dokonce v mnoha případech jsou aktivnější a vhodnější. Věděli jste, že čmeláci opylují i za deště? Jelikož jsou větší a těžší nemají problém ani ve větrnějším počasí, dokonce i v chladnějších dnech. Vylétávají od 8 stupňů, a to je vhodné zejména pro opylování na jaře kvetoucích ovocných dřevin, za chladného a deštivého počasí, kdy byste včely čekali marně. Mnohé rostliny mají květy, které umí opylit jen čmeláci.

Domeček pro čmeláky

Momentálně jsou na trhu různé společnosti, které vám box se čmeláky doručí přímo domů. Jsou vhodné pro opylování ve sklenících, fóliovnících, v zimních zahradách, ale i venku v sadech a zahradách.

Dokážete si vybrat kolonii s královnou i bez, dokonce obdržíte i cukrový roztok. Věříme, že tento box nebude jen jednoletou záležitostí a vytvoříte jim vhodné podmínky k tomu, aby u vás zůstali a ubytovali se. Podmínkou je správné uložení boxu a příprava nového bydlení. Dbejte na výškové uložení, aby je nenapadli hraboši, kočky a mravenci, a hlavně jim dopřejte správné rostliny pro opylování s dostatkem pylu a nektaru.

Čmeláci milují levandule, ovocné dřeviny jako jabloně a hrušně, jetel. Na porostu zůstávají dlouho a za minutu navštíví více květů než včely. Navzdory své hmotnosti a velikosti jsou opravdu výkonní. Nasadit je do skleníku či zahrady musíte cca 7 dní před kvetením, ale i bez zakoupeného boxu ve venkovském prostředí díky trvalkám a množství ovocných stromů dokážete udržet spoustu čmeláků. Výhodou je i to, že nebodají tak často jako včely, jsou mírumilovnější. Tedy samečci nebodají vůbec, ti vylétávají až v červenci, samičky létají od května běžně v přírodě, dokážou vás píchnout a ucítíte to jako píchnutí vosou.

Čmeláci mají kousací ústrojí, k těžko dostupným květům se prokoušou a zároveň je opylí. Proto včely nenavštěvují zejména dlouhá a úzká květenství, neboť mají jazyk a tímto malým jazýčkem se nedostanou k nektaru a pylu. Čmeláky proto nutně potřebujeme.

Další odlišnost a trochu krutost je, že troudy (samec) a neoplodněné dělnice (samice) zimu nepřežijí. Přežijí jen oplodněné samičky, které se na jaře vzbudí jako mladé královny, které založí svou vlastní novou kolonii.

Přesvědčili jsme vás, že čmeláci hrají v sadech a zahradách důležitou roli? Myslím, že ano. Vysaďte si dostatek levandule, šalvěje, řebříčky a krásky. My jsme to vyzkoušeli také a naši čmeláci opylují ve skleníku zeleninu i jahody, mnohé citrusy, maliny a okrasné dřeviny.

TIP: Chcete-li aby vaše zahrada doslova žila užitečným hmyzem, přečtěte si náš článek o tom, jak přilákat opylovače do zahrady. A možná se vám přijde vhod i pár rad při zakládání trvalkového záhonu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Dřín, jinými názvy také dřínovec či svída (Cornus) je keř, někdy i strom či vyšší bylina z čeledi dřínovitých. Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě také v České republice či na Slovensku. Zmínit můžeme například dřín obecný, který je u nás zákonem chráněný.

Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách. Zde rozeznáváme dříny okrasné a ty, které pěstujeme pro léčivé plody.

Svída pěstování

Nároky na světlo - dříny preferují přímé slunce, velmi dobře se jim daří i v polostínu. Plný stín není pro jejich pěstování vhodný.

Vhodný typ zeminy - půda by měla být dobře propustná, kyprá a dostatečně vyživená. Na pH svídám příliš nezáleží, snesou mírně kyselou i mírně zásaditou zeminu.

Odolnost - dříny jsou ve většině případů mrazuvzdorné a celkově odolné rostliny. Nemají příliš škůdců a netrpí nemocemi.

Stanoviště - v přírodě nejlépe rostou na slunných křovinatých stráních a kolem lesů. V zahradě se jim bude dobře dařit vedle dalších keřů a stromků.

Nároky na vláhu - půda kolem rostliny by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však podmáčená. Také během zimy dbáme na to, aby svída netrpěla suchem. Zálivku ale omezíme.

Množení svídy - způsobů množení je několik. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen, množení však častěji probíhá dřevitými či bylinnými řízky (dle konkrétního druhu). Oblíbené je také roubování.

Svída druhy

Druhy svíd se dále dělí do podrodů. Ty se od sebe odlišují především uspořádáním listů nebo velikostí rostliny. Některé druhy se pěstují pouze jako rostliny okrasné, jiné zase pro plody. K čemu který druh slouží si dále uvedeme v jejich popisu.

Svída bílá

Svída bílá (Cornus alba) je opadavý, středně velký keř. Větve mají červenou barvu, listy jsou světlé, někdy panašované. Kvete bílými květy uspořádanými do květenství. Jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinu, kterou na trhu najdeme hned v několika odrůdách. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‘Sibirica’, ‘ Sibirica Variegata’ nebo ‘Elegantissima’.

Svída krvavá

Svída krvavá (Cornus sanguinea) je běžným českým druhem. Tento opadavý keř můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají (dříve se jejich účinků užívalo při průjmech). Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Midwinter Fire’.

Svída výběžkatá

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. U nás se pěstuje pouze v zahradách, jako okrasný keř. Tento druh je také často vysazován v parcích nebo ve městech podél cest a chodníků. Může vytvořit hustý živý plot. Vyhledávanou odrůdou je ‘Flaviramea’.

Svída pochybná

Svída pochybná (Cornus controversa) je nízký opadavý strom s jednoduchými střídavými listy. Pochází z východní Asie, u nás se v přírodě nevyskytuje. V zahradách se pěstuje spíše zřídka, u nás tento druh není tolik oblíbený.

Svída střídavolistá

Svída střídavolistá (Cornus alternifolia) je opadavý keř až strom s jednoduchými střídavými listy. Tento druh pochází ze severní Ameriky. U nás se někdy pěstuje v zahradách, častěji ale svídu střídavolistou najdeme v botanických zahradách jako sbírkový exemplář.

Dřín lékařský

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř pocházející z Asie. Je běžnou součástí čínské tradiční medicíny, kde se z něj připravuje tonikum, které tamější lidé využívají při celé řadě zdravotních neduhů. V našich zahradách jej najdeme pouze sporadicky, častěji se pak s exempláři setkáme v botanických zahradách.

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas), též dřín jarní, je listnatá dřevina běžně se vyskytující v české přírodě. Tento druh se pěstuje také v zahradách, a to hlavně pro jedlé plody červené barvy, které koncem léta nahrazují bílé květy. Plody jsou bohaté na vitamín C, používají se k výrobě sirupů, džemů a podobně. Údajně také pomáhají s trávicími problémy. Na Slovensku se z plodů připravuje tradiční alkoholický nápoj s názvem drienkovica. Do zahrad se vysazují šlechtěné kultivary. Mezi nejoblíbenější patří ‘Alex’, ‘Expres’,'Jolico', 'Devín', 'Macrocarpa', 'Xanthocarpa' (má plody žluté).

Dřín japonský

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý keř či strom pocházející z východní Asie. Jedná se o velmi krásnou a oblíbenou rostlinu, která se v zahradách využívá jako okrasná. Existuje nespočet různých odrůd, které se od sebe liší barvou listů, velikostí celé rostliny a dalšími zajímavými znaky. Po odkvětu drobného květenství se objevují červené kulaté plody, které jsou typické drobnými “bodlinkami” na povrchu. Plody svídy japonské jsou jedlé, v asijských zemích je někdy využívají k přípravě vína. Oblíbenými kultivary mezi zahradníky jsou 'Summer Fun', 'Gold Star', 'Satomi', 'Heart Throb' a 'China Girl'.

Dřín květnatý

Dřín květnatý (Cornus florida) opadavý keř s jednoduchými listy. Pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jako okrasný keř. Jedná se o velmi estetickou rostlinu, která je v době květu doslova posetá květy různé barvy, dle konkrétní odrůdy. Někdy se využívá také tvrdé dřevo tohoto druhu, v Americe i kůra, která má údajně povzbuzující účinky.

Dřín kanadský

Dřín kanadský (Cornus canadensis) je bylina s podzemním plazivým oddenkem. Rostlina má nápadné listeny, které jsou umístěné kolem květenství. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky, zřídka se pěstuje u nás. Využívá se jako půdokryvná rostlina.

Svída do okrasné zahrady nebo jedlé dřínky jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Oblíbené druhy a odrůdy najdete i v našem e-shopu

Využití dřínu

Dřín má mnoho využití, které závisí zejména na daném druhu. Dle výše uvedených popisů jednotlivých druhů je zřejmé, že některé z nich pěstujeme jako okrasné pro jejich velké či početné květy, zajímavé panašované listy nebo červeně zbarvené dřevo.

Jiné zase jako zdroj zdravých plodů nabitých vitamínem C, ze kterých se připravují různé výrobky, jako jsou sirupy, džemy, zavařeniny, či dokonce alkoholické nápoje.

U některých druhů, konkrétně se jedná zejména o dřín květnatý, se používá také dřevo, které je tvrdé a hodí se pro využití v průmyslu.

Plody dřínu

Plody jsou jedlé pouze v některých případech. U nás se nejčastěji ke zpracování využívají plody dřínu obecného, v Asii pak preferují dřín japonský a jeho “pichlavé” kulaté plody.

Plodem svídy je peckovice, která může mít různý tvar i barvu. Nejčastěji je kulatá, až mírně protáhlá, připomínající šípek. Chuť jedlých druhů je sladkokyselá až kyselá. Barva je nejčastěji červená, může být i červeno-růžová (u dřínu japonského), nebo černá (u svídy krvavé).

Jak stříhat svídy

Svídy velmi dobře snáší řez a snadno je tak můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. V Asii z nich často tvarují bonsaje, u nás se zase nezřídka pěstují v nádobách.

Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře. V tomto případě zkracujeme větve až 10 centimetrů nad úrovní půdy.

Častěji (není úplně třeba každoročně) však přistupujeme k řezu udržovacímu, při kterém větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 50 centimetrů nad zemí.

Jak rychle roste dřín

Při pěstování dřínu ze semen je potřeba mít na paměti, že klíčení a následný růst sazenice probíhá velmi pomalu. Je tedy vhodnější jej množit řízky, které zakoření poměrně rychle, roubováním, nebo zakoupit již předpěstované sazenice.

Keře a stromky tohoto druhu rostou poměrně pomalu po celý život. Ročně přibude asi 10 centimetrů, což z dřínu dělá ideálního adepta na živý plot, který pak nebude nutné neustále během sezóny zastřihovat. Na hustý porost poskytující soukromí si ale chvíli počkáte.

Chcete-li dřín pěstovat pro jeho plody, je výhodnější zakoupení již vzrostlejší dřeviny. Svídy totiž začínají plodit nejdříve desátým rokem.

TIP: Dřínům se skvěle daří ve společnosti dalších keřů. Zvolit můžete například hlohyně, bobkovišně nebo cesmíny. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem minulém článku. A pokud vás zajímají spíše méně známé druhy ovocných keřů, vyzkoušejte třeba pěstování muchovníku.

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Podzim už naplno vládne v našich zahradách, ale nic nám nebrání zavzpomínat si na léto a jeho nádherné barvy. V tomto článku si představíme letničky do zahrady dle barvy a převislé letničky na balkon.

Povíme si něco o tom, jak pěstovat kvetoucí letničky a jaké barevné kombinace mohou vyniknout v květinovém záhonu.

Žluté letničky

Mezi typické žluté letničky do zahrady patří gazánie (lat. Gazania spledens). Kvete velkými žlutými až žlutooranžovými květy. Je nenáročná, má v oblibě slunné stanoviště, snese i plné slunce. Nedaří se jí na přemokřené půdě, při dešti zavírá květy.
Gazánie vyséváme v březnu, na záhon je přesazujeme v květnu, po posledních mrazech. Kvetou celé léto, až do pozdního podzimu.

Mezi letničky do zahrady určitě patří také slunečnice jednoletá (lat. Helianthus annuus). Typicky ji známe ve žluté barvě, najdeme však také červené odrůdy. Díky svému vysokému vzrůstu je dominantou každé okrasné zahrady.
Semena vyséváme přímo do zahrady od poloviny dubna do začátku května ve sponě 30 x 30 cm. Slunečnice kvete od června do září. Květy sbíráme v červnu až červenci, semena v srpnu. Preferuje slunné stanoviště, největší nároky na zálivku má v létě.

Aksamitníky (lat. Tagetes patula) kvetou žlutými až oranžovými květy. Tyto nenáročné letničky jsou přínosné i pro užitkovou zahradu. Díky vůni jsou aksamitníky přírodní ochranou pro zeleninovou zahradu před škůdci. Upřednostňují pravidelnou zálivku, slunce i polostín, takže jimi můžeme podsadit například rajčata.
Ze semen je vysazujeme v březnu, na záhon přesazujeme v polovině května. V okrasné zahradě vyniknou v kombinaci s jinými žlutými a bílými letničkami.

Bílé letničky

Ostálka (lat. Zinnia elegans) v bílé barvě je půvabným doplňkem každého záhonu. Ostálky však kvetou různých barvách, oblíbené jsou také v červené, oranžové či růžové barvě. Jsou to vyšší letničky, dobře se kombinují s vyššími trvalkami jako je echinacea (lat. echinacea purpurea), nebo kopretina (lat. leucanthemum maximum).
Ostálky vyséváme do pařeniště v březnu až dubnu, na záhon v květnu po posledních mrazech. Upřednostňují slunce, ve stínu rostou pomaleji. Potřebují pravidelnou zálivku zejména v letních měsících. Ostálky se při větru a v dešti válejí po zemi a lámou, je třeba je před bouří svázat provázkem. Kvetou od června do října.

Astra čínská (lat. Callistephus chinensis) patří mezi kvetoucí letničky, které vyniknou v bílé barvě. Zakoupit si je však můžete i v červené a modré barvě. Jako letničky do zahrady jsou vhodné vyšší odrůdy astry, na balkoně v nádobách lépe vypadají nižší odrůdy. Astře čínské vyhovuje slunce až polostín. Vypadá dobře v kombinaci s ostálkami nebo aksamitníky. Astře se také nedaří na přemokřené půdě, avšak v letních měsících snesou i výraznější zálivku. Ze semínek je vyséváme na pařeniště v březnu až dubnu, do záhonu v polovině května. Kvetou od léta až do podzimu.

Pokud jste se rozhodli pěstovat nenáročné letničky, můžete si vybrat například ze semen v našem e-shopu

Modré letničky

Limonka sehnutá (lat. Limonium sinuatum) – statice, potěší oko nejen na záhonu. V sušené kytici se krásně ukáže spolu se slaměnkou (lat. Helichrysum bracteatum). Limonky jako kvetoucí letničky najdeme nejčastěji v modré až modrofialové barvě, nejsou však neobvyklé také bílé, žluté nebo růžové.
Limonku předpěstujeme ze semen v únoru až březnu, na záhon ji vysazujeme v polovině května. Výborně snáší sucho, vadí jí přílišná zálivka, v přemokřené půdě plesniví. Kvete od července do října.

Nestařec mexický (lat. Ageratum mexicanum) patří mezi letničky kvetoucí modře a je keříčkového vzrůstu. Sazenice nestařce vysazujeme na záhon po 15. květnu, protože nemá rád mráz. Daří se mu na slunném stanovišti, ale vyžaduje pravidelnou zálivku. Kvete od července do září.

Zelené letničky

Okrasná kapusta (lat. Brassica oleracea) svým fialovým resp. bílým zbarvením uprostřed dodá šmrnc květinovému záhonu. Hodí se do kobercové výsadby nebo v kombinaci z chryzantémami. Sazenice předpěstujeme v červnu až červenci, na podzim je vysazujeme na záhon. Při poklesu teploty se začne střed růžice vybarvovat různými barvami. Okrasné kapustě nevadí jemný mráz, rozzáří záhon i po odkvětu pozdě kvetoucích letniček.

Červené letničky

Mák setý (lat. Papaver somniferum) je typickou červenou letničkou. V kombinaci s jinými nižšími bílými letničkami nebo trvalkami vynikne na záhonu svojí barvou. Na Slovensku i v ČR je jeho pěstování povoleno do 100 m2, na větší plochy je nutné povolení.
Vysazuje se na přelomu února a března přímo do země. Kvete nejčastěji červenými, někdy bílými nebo červeno-bílými květy podle odrůdy.

Laskavec metlinatý neboli amarant (lat. Amaranthus hypochondriacus) je letnička s červenými až bordovými květy. Má rád suché a slunečné místo, při dobré péči dorůstá výšky až 80 cm.
Vhodné je ho vysadit za níže kvetoucí letničky do zahrady, ale pěkně se ukáže i ve větším květináči na terase, či balkoně. Vyžaduje pravidelné zalévání, kvete od července do října.

Převislé letničky

Převislé letničky jsou často nesprávně označovány jako tahavé letničky. Jde o nesprávný výraz, protože se netáhnou po opoře, ale visí z výšky a svojí krásou ozvláštňují prostor balkonu či terasy.

Mezi převislé letničky řadíme žluté sanvitálie (lat. Sanvitalia procumbens), modré lobelky (lat. Lobelia erinus), červené muškáty (lat. Pelargonium peltatum) a různobarevné petunie (lat. Petunia hybrida).

Sazenice přesazujeme do venkovního prostředí v polovině května do substrátu pro balkonové květiny. Petunie a sanvitálie upřednostňují slunce, muškátům se daří nejlépe na slunci až v polostínu a lobelkám v polostínu až stínu.

Převislé letničky potřebují v letních měsících pravidelnou zálivku. Kvetou celé léto až do podzimu.

 TIP: Blížící se zima je vhodné období pro plánování výsadeb a výsevů. Další inspirace na balkonové letničky naleznete i v našem předchozím článku.

Barvínek, zvaný také jako brčál, latinsky Vinca, patří mezi vytrvalé byliny či polokeře vyskytující se zejména v Evropě, severní Africe a západní Asii. Jeho listy jsou jednoduché, vstřícně uspořádané, a pětičetné květy mají nejčastěji modrofialovou až bílou barvu.

V České republice se přirozeně vyskytuje pouze barvínek menší. Dalším druhům se ale na našich zahradách daří také dobře.

Barvínek druhy

Barvínek menší (Vinca minor)

jedná se o původní druh na našem území. Rostlina je poměrně nízká a rozlehlá, má fialovo modré květy umístěné jednotlivě. Ty se objevují na jaře, kdy barvínek tvoří husté zelené koberce poseté květy. Kromě estetického významu má tento druh své místo i v lidovém léčitelství.

Mezi oblíbené kultivary tohoto druhu patří například ‘Aureovariegata’, ‘Variegata’, ‘Alba’ nebo ‘Illumination’.

Barvínek větší (Vinca major)

jak již samotný název napovídá, tento druh se vyznačuje většími listy i květy. U nás není původní, avšak tato nenáročná plazivá rostlina bude na vaší zahradě jako doma. Barvínek je stálezelený, svůj vzhled tedy neztrácí ani přes zimu. Mezi oblíbené odrůdy patří třeba ‘Variegata’.

Jak pěstovat barvínek

Barvínek je nenáročná plně mrazuvzdorná rostlina, která příliš pozornosti nepotřebuje. Preferuje polostinné stanoviště, nicméně k jejímu úhynu nedochází ani při plném stínu. Rostlina má raději vlhčí půdy s vysokým obsahem živin, zálivka by tedy měla být přiměřená a frekvenci je třeba zvýšit během horkých letních dnů.

Vyhněte se raději kyselým půdám - nevysazujte jej společně s vřesy, borůvčím či rododendrony.

Bylinu můžeme rozmnožit poměrně snadno a rychle, jelikož se jedná o plazivý, půdopokryvný a rychlerostoucí druh. Kdykoliv během roku můžeme oddělit trsy z matečné rostliny a vysadit je na jiné místo. Další možností je barvínek rozmnožit zakořeňováním výhonů.

Hledáte rostlinu, která vaše záhony, skalky nebo okolí chodníků či plotů ochrání před plevelem a bude vypadat dobře i v zimě? Houževnatý barvínek vás rozhodně nezklame a vybrat si můžete hned z několika druhů a odrůd

Jak zasadit barvínek

Barvínek se hodí k pokrytí půdy. Je totiž plazivý a rychle se rozpíná do šířky, do výšky však mnoho nevyroste. Jednotlivé rostliny by tedy měly mít jisté rozestupy, ale jak daleko od sebe sázet barvínek? Spon by měl činit 15-20 centimetrů. Takto vznikne hustý koberec, kterým neprostoupí nevzhledný plevel.

Co se týče doby výsadby, zde záleží na způsobu rozmnožování. Klasické sazenice vysadíme do země na jaře nebo na podzim. I přes mrazuvzdornost se vyvarujeme výsadbě v období, kdy už (nebo ještě) jsou teploty pod nulou. Pokud se rozhodnete jej množit pomocí výhonů, zahrňte je substrátem už na jaře - přes léto krásně zakoření a na podzim máte nové sazeničky.

Jak stříhat barvínek

Rostlina sama o sobě řez nevyžaduje. V zahradě se ale poměrně rychle rozrůstá, a tak je pravidelné stříhání důležité z estetických důvodů. V případě potřeby radikálnějšího řezu zkracujeme výhony klidně o téměř celou délku a činíme tak na jaře. Díky tomuto načasování stonky rychle obrůstají. Během vegetačního období pak můžete s pomocí zahradnických nůžek odstraňovat překážející šlahouny.

Barvínek v truhlíku

Barvínek do truhlíku je v poslední době velmi oblíbený. Společně s okrasnými břečťany či jinými kvetoucími rostlinami tvoří krásné převisy, které ozdobí balkonová zábradlí i venkovní stranu okenních parapetů. Výhodou je, že takto osazené truhlíky nemusíte ze stanoviště odnášet ani v zimě.

Kromě truhlíků vypadá skvěle i v závěsných květináčích nebo dekorativních nádobách samostatně.

Barvínek v zahradě

Barvínek udělá v zahradě nepochybně plno parády, nicméně je dobré míti na paměti, že se jedná o plazivou, rychle se rozrůstající rostlinu, která se může snadno vymknout kontrole. V přirozeném prostředí tvoří sice husté koberce, avšak ostatní rostliny mu ponechají jen určitou plochu. Naopak při výsadbách v záhonech, podél zdí či plotů se může chovat poměrně invazivně a pozdější likvidace je náročná.

TIP: Květy barvínků se objevují pouze na jaře. Pokud tedy chcete mít krásně rozkvetlou zahradu až do podzimu, je třeba vysadit i další druhy. Mezi nejoblíbenější podzimní květiny patří například chryzantémy či astry. O pěstování aster nebo pěstování chryzantém si můžete přečíst v našich předchozích článcích.

Určitě se i vám stalo, že když během léta sedíte na terase nebo balkoně, zároveň s vámi je tam i několik otravných komárů. Bohužel je to příroda, se kterou sice můžeme bojovat chemicky, ale máme pro vás několik nápadů, jak jejich výskyt eliminovat na minimum, a to pomocí výsadby nebo doplňků.

Hmyz, jako jsou komáři, nesnáší aromatické rostliny, tedy čím výraznější vůně, tím větší úspěch. Nečekejte však účinnost 100 %, to vám nezaručí ani elektrická lampa, lapač komárů a také sprej na hmyz je účinný jen na ty potvory, které se v dané době vyskytují kolem vás.

V první řadě odstraňte v blízkosti jakoukoli vodní plochu, mini jezírko. Obklopte se výsadbou, která je kořeněná, aromatická a voňavá již při prvním závanu větru. V případě, že se jedná o výsadbu na balkon nebo terase, vysaďte tyto rostliny do nádob.

Rostliny odpuzující hmyz

Mezi silně aromatické rostliny patří trvalky jako levandule, šanta, meduňka lékařská, máta peprná a jiné druhy, rozmarýn, oregano, mateřídouška.

Mezi atraktivní a aromatické jednoleté rostliny: bazalka, citrónový muškát, citrónová tráva a aksamitník.

Vyberte si nejen rostliny proti hmyzu v kategoriích trvalek nebo semen bylinek

Mnohé tyto rostliny jsou přímou součástí složení svíček, které odpuzují hmyz a zejména létající komáry. Z těchto rostlin, jejich šťáv nebo květenství lze jednoduše vyrobit i aromatické sáčky nebo misky se sušenými květy, které večer provoní vaše okolí a zejména vítr, který roznese vůni rostlin do bližšího okolí. Můžete si vyrobit i jednoduché repelenty z levandule či citrónové trávy. Tělo jemně postříkejte olejem nebo parfémovanou vodou z levandule a trávy a uvidíte výsledky.

Bylinky, které jsme uvedli, je vhodné použít i do ohně při opékání či grilování, během hoření v kouři ucítíte jejich dominantní vůni a také odpudíte hmyz.

Levandulová soukvětí také obsahují oleje a pronikavou vůni, potřete si ruce květenstvím a nesedne na vás žádný komár. Ideální je, pokud v blízkosti terasy vysadíte pás levandule, nebo alespoň několik kusů vysadíte do nádob.

Uvedené rostliny upřednostňují slunce, propustnou lehkou, písčitou půdu, žádné přemokření. V nádobě jim dopřejte na dně drenážní vrstvu a odtok přebytečné vody. Citronovou trávu vysaďte do větší nádoby a přezimujte ve skleníku nebo v zimní zahradě.

Také používejte jako doplňky svíčky, případně se zahalte do tenké deky.

Přírodní repelenty vyrobíte jednoduše tak, že aromatické rostliny vložíte do vody a necháte louhovat. Obsah pak přelijete do láhve s rozprašovačem a ten mějte u sebe i během procházky v lese, při opékání nebo na terase. Ještě vyšší účinek mají byliny louhované v alkoholu, obsah poté nařeďte s vodou a používejte stejným způsobem.

TIP: Pokud vás rostliny odpuzující komáry nebo jiný otravný hmyz zaujaly, přečtěte si více informací o pěstování levandule nebo citrónovém muškátu.

Hledáte nenáročné rostliny, které svými vlastnostmi dokážou v krátké době porůst celé svahy, plochy a nahradit i trávník? Jste tady správně. Existuje spousta dřevin a trvalek, které to dokážou. Pokryvné rostliny nejsou náročné na pěstování a nevyžadují ani speciální podmínky pro růst.

Půdokryvné trvalky

jinak také nazývané kobercové, jsou převážně nízké trvalky, které umí svými plazivými výhonky v krátké době pokrýt volnou plochu. Využívají se zejména v podrostech, pod kosterními dřevinami, na hůře dostupných místech, na svazích, nebo jako náhrada za trávník. Zároveň jsou to klasické trvalky, které se používají ve skalkách, pro pěstování na zdech, úzkých záhonech, dokonce i v nádobách, kde visí přes okraje. Vytváří typické polštáře, koberce.

Po dodržení správného sponu se dokážou krásně propojit a vytvořit souvislou plochu. Jejich výběr je závislý na podmínkách stanoviště. Do podrostu je nutno použít trvalky, které upřednostňují řídký stín nebo polostín.

Na skalky, zídky se používají trvalky preferující plné slunce, případně polostín. Tyto půdokryvné trvalky ochraňují samotnou vrchní část půdy před vysoušením, zabraňují růstu plevelů, zpevňují svah, zabraňují erozi a prašnosti, navíc působí esteticky, jsou přínosem pro opylovače a nenáročné na údržbu a pěstování.

TIP: Se založením nové skalky vám poradíme v článku o trvalkách do skalky.

Půdokryvné trvalky namísto trávníku

V části, kde svítí méně slunce, je vhodné místo trávníku vysadit kobercové trvalky. Tyto trvalky se vysazují i na místech, která by byla sekačkou obtížně ošetřována a sekána. Je to pro vás vhodné řešení i v případě, že se vám zdá, že mít dnes kvalitní trávník, je luxusem.

Klasický trávník patří mezi nejnákladnější plochy v zahradě, ať už se to týká samotného založení pomocí travnatých koberců nebo hnojení, ošetřování během sezóny, vertikulace a pravidelného sečení. Nemluvě o vysokých dávkách vody, které trávník opravdu potřebuje.

Na pokrytí půdy se výborně hodí nízké trvalky, které naleznete v naší nabídce

Některá místa můžete nahradit trvalkami, které v krátké době vyplní prázdná místa, navzájem se propojí a vznikne souvislá plocha, zelená nebo i kvetoucí, vhodná pro opylovače. Pozor však na umístění a samotnou velikost. Půdokryvné kvetoucí trvalky lákají ve velkém včely a jiný hmyz, což může působit i negativně.

V případě, že chcete vytvořit pochůzkovou plochu, dbejte na správný výběr trvalek, které jsou odolné vůči ušlapávání. Je třeba si však uvědomit, že se to nikdy nevyrovná klasickému zelenému trávníku. Nejčastěji se používají různé druhy a kultivary rozchodníků (Sedum).

Půdopokryvné trvalky na slunce

Patří sem zejména různé druhy a kultivary rodu thymus / mateřídouška /, phlox subulata / flox /, nízké druhy sedum / rozchodník /, aubrieta, arenaria, alyssum, delosperma, iberka / iberis sempervirens, skalní růže / sempervivum /.

Půdopokryvné trvalky do stínu

Těchto trvalek je přirozeně více, neboť i běžně v přírodě se nacházejí jako podrost pod korunami stromů. Například vinca minor, vinca major, ajuga, pachysandra, úrazník / sagina subulata /, lomikámen / saxifraga /, hedera / břečťan /.

Na vytvoření souvislých ploch se používají i vyšší trvalky do 40 cm, které také dokážou svými vlastnostmi a samovýsevem či odnožemi zaplnit plochu: šanta / nepeta /, kakost / geranium /, mochna / potentilla / pelyněk / artemisia absinthium /.

Půdopokryvné růže

I v této kategorii mají růže své zastoupení. Využívají se k pokrytí svahů v těžko dostupných podmínkách nebo na záhony spolu s levandulí nebo okrasnými trávami. Růže jsou nízké, téměř plazivé, některé dorůstají výšky 70 cm, kvetou bohatě a dlouho.

Půdopokryvné jehličnany

Půdopokryvné jehličnaté dřeviny pro jsou také výborné pro svahy, hůře udržovaná místa, záhony a skalky. Jsou stálozelené, což je výhodou během zimy a časného jarního období.

Mezi základní nízké patří zejména Juniperus – jalovce. Jalovce jsou druhově variabilní, je známo více než 50 druhů. Odlišují se nejen vzrůstem, ale také barvou a použitím v zahradě. Pokud neumíte vyřešit problematické místo v zahradě, poléhavé jalovce to dokážou. Vhodnou kombinací docílíte výborné kompozice. Nejpoužívanější jsou Juniperus horizontalis a Juniperus communis Green Carpet (doslova zelený koberec). Výborné půdoryvné vlastnosti má také Juniperus chinensis Gold Star, Juniperus procumbens, Juniperus squamata.

Z jiných druhů je to určitě borovice kosodřevina Pinus mugo, kultivary Ophir, Pumilio, Mugus, která se nejčastěji spolu s jalovci plazivými používá pro ozelenění svahů a těžko dostupných míst. Samozřejmě v nabídce naleznete i jiné vhodné půdokryvné druhy.

Půdopokryvné keře

Nejen trvalky a jehličnany dokážou vytvářet souvislé zelené plochy, jsou to i klasické keře, které mají schopnost více se plazit než růst do výšky. Mezi ně patří například skalníky / cotoneaster /, brslen / euonymus fortunei /, brusinky / vaccinium vitis idaea /, mochna / potentilla fruticosa /. Většina z nich je stálozelená. Ty opadavé vás však překvapí květy. Opadavé druhy keřů je dobré kombinovat s neopadavými, aby druhové složení bylo zajímavé v každém ročním období.

Půdokryvné rostliny do svahu

nebo i „rostliny pro zpevnění svahu“ jsou opravdu výjimečné. Na některých místech jsou opravdu nenahraditelné a jediné možné řešení. Prudké svahy se totiž nedají ošetřovat ani sekat. Proto pokud máte za domem svah, zpevněte jej terasami, připevněte jutovou textilii vhodnými hřebíky a vysaďte dřeviny a trvalky, které svými kořeny zároveň zpevní svah a ochrání jej proti sesouvání.

Na malé ploše použijte například kombinaci 1 nebo 2 druhů. Na větších plochách vybírejte rostliny a dřeviny podle poměru světla a stínu.

Můžete si založit i vřesoviště ve svahu. Vřesy a vřesovce upřednostňují chudé, písečné půdy s kyselým pH, dokážou plochu ucelit a během podzimu se vám naskytne nádherný pohled na barevnou louku, byť ve svahu. Mnohé kvetou až do mrazů, dokonce jejich růžové a bílé květy vykukují i z pod sněhu.

Půdokryvné rostliny na slunce

Vybírejte z rostlin jako jsou jalovce, kosodřeviny, vřesy, vřesovce, nátržník, skalník, brslen.

Půdokryvné rostliny do stínu

Sem patří již zmíněné jalovce, břečťan, barvínek, azalky.

TIP: Víte kde je vhodné zasadit břečťan a kde to naopak časem způsobí komplikace? Přečtěte si článek o pěstování břečťanů.

Jak vidět, možností pro výsadbu jsou téměř „neomezené“ a ať už hledáte půdopokryvné stálozelené rostliny nebo půdopokryvné dřeviny, máte si z čeho vybírat. Stačí zvolit správný druh a plocha, kterou potřebujete zakrýt se s trochou trpělivosti přemění na zelený koberec.