Okrasná zahrada

Čilimník (Cytisus) je rod rostlin z čeledi bobovité a zahrnuje přibližně 50 jednotlivých druhů. Tento keř je původem z Evropy, západní Asie a severní Afriky, kde roste na slunných stráních, v křovinách nebo ve světlých lesích. U nás je původním druhem pouze čilimník černající, zdomácněl zde také janovec metlatý, který mimo to pěstujeme jako okrasnou dřevinu nejen v zahradách, ale také v parcích a městských výsadbách.

Čilimníky jsou známé svými nápadnými květy, které se objevují na jaře v různých odstínech žluté, oranžové, červené či bílé barvy, záleží na druhu i kultivaru. Květy mají charakteristický tvar typický pro bobovité rostliny a mohou být jednoduché nebo složené do hroznů.

Pěstování čilimníků se svou náročností příliš neliší od jiných kvetoucích keřů. V následujících řádcích se dozvíte, co rostlina ke zdárnému růstu a kvetení potřebuje.

Barvy čilimníků

Květy čilimníků mohou mít různá zbarvení. Barva květů závisí nejen na druhu, ale také na konkrétní odrůdě. Setkat se tak můžeme s čilimníky s bílými, žlutými, oranžovými, červenými, narůžovělými či béžovohnědými květy. Ty mohou být dokonce dvoubarevné a vytváří tak zajímavé variace.

Rod čilimník zahrnuje více než 50 druhů. V našich zahradách se však nejčastěji setkáme s čilimníkem časným (Cytisus × praecox) a čilimníkem metlatým (Cytisus scoparius).

Tyto dva druhy se pěstují jako okrasné, pod jejich názvem tak najdeme celou řadu kultivarů, které se od sebe liší barvou, ale i výškou keře a dalšími znaky.

Nádherně zbarvené čilimníky osvěží každou zahradu již brzy zjara. Navštivte náš e-shop a vyberte si z naší nabídky

Čilimník časný

Čilimník časný (Cytisus × praecox) je hybridní druh čilimníku, který vznikl křížením Cytisus purgans a Cytisus multiflorus. Tento keřovitý druh je oblíbený pro své bohaté kvetení, které nastává již brzy na jaře, odtud také název "časný".

Květy Čilimníku časného se vyskytují v různých odstínech žluté, bílé a narůžovělé barvy. Tyto nápadné květy bývají uspořádány ve shlucích jsou atraktivní nejen pro pěstitele, ale také pro opylovače z řad hmyzu.

Mezi nejoblíbenější odrůdy čilimníku časného patří například ‘Firefly’ se zajímavým, žlutooranžovým zbarvením květů, ‘Booscop Ruby’ s rudými květy, 'Albus' s bílými květy, žlutý 'Allgold', nezvykle zbarvená 'Frisia' s hnědožlutými křídly a béžovožlutým až růžovofialovým člunkem nebo 'Zitronenregen' se žlutými květy.

Janovec metlatý

Janovec metlatý (Cytisus scoparius), jiným názvem také čilimník metlatý, je keřovitý druh pochází z Evropy a severozápadní Afriky. Jeho přirozeným stanovištěm jsou slunné stráních a světlé lesy - z toho tedy lze usoudit, že v zahradě bude keři vyhovovat jak plné slunce, tak polostín.

Tento druh čilimníku dorůstá do výšky 1-3 metry a je charakteristický svou hustou, vzpřímenou a rozvětvenou stavbou. Jeho nápadné květy mají obvykle žlutou barvu (u kultivarů se může barva lišit) a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Janovec metlatý byl tradičně používán pro výrobu košťat, odtud jeho název "metlatý". Dřive se také využíval v lidovém léčitelství nebo ke zúrodňování písité půdy. Dnes je tento druh oblíbený jako okrasná dřevina pro své atraktivní kvetení a nenáročnost na pěstování.

Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Lena’ s poměrně velkými oranžovými květy s nažloutlým středem nebo ‘La Coquette’ v trikolorním fialovo-žluto-bílém zbarvení.

Čilimník černající

Čilimník černající (Cytisus nigricans) je původním druhem ve střední Evropě, tedy i v České republice a na Slovensku. Tento keř se vyskytuje především na okrajích lesů, ve světlých lesích, nebo na sušších kamenitých místech a kolem skal. Vyhledává spíše neutrální až zásadité půdy, které jsou chudé na živiny a často vysychají.

Čilimník černající dorůstá do výšky půl až dvou metru. Jeho květy mají žlutou barvu s tmavými skvrnami uvnitř a jsou uspořádány ve shlucích podél větví. Kvete od pozdního jara do začátku léta.

Čilimník na kmínku

Čilimník na kmínku je okrasná dřevina, která se pěstuje ve formě stromku s jedním nebo několika kmínky a korunou tvořenou keřovitými větvemi. Abychom dosáhli tohoto vzhledu, roubujeme mladé keře čilimníku na podnože, protože ani pečlivým řezem bychom takového výsledku pravděpodobně přirozeně nedosáhli.

Tato forma čilimníku je oblíbená pro svůj atraktivní vzhled a kompaktní růst, díky čemuž je vhodný do menších zahrad, nádob na terasách nebo jako solitér mezi jinými rostlinami.

Čilimník na kmínku vyžaduje stejnou péči jako ostatní druhy čilimníků, tedy pravidelný řez a stříhání, dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku. Při pěstování v nádobách je důležité zajistit dostatečně velký kontejner a pravidelné přesazování do větší nádoby. Zimu by měl stromek strávit na chráněném místě bez mrazu.

Čilimník řez

Péče o čilimník zahrnuje pravidelný řez a stříhání, aby rostlina udržela kompaktní tvar a bohatě kvetla. Řez čilimníku by měl probíhat po odkvětu, obvykle na konci jara nebo začátku léta. Při řezu je důležité odstranit všechny odkvetlé květy a zkrátit větve, které nesou květy, o asi jednu třetinu jejich délky. Také je vhodné prořezat starší a slabší větve u základny keře, aby se podpořil růst mladých a silných výhonů.

Udržovací stříhání čilimníku spočívá ve formování keře podle potřeb a estetických preferencí. Může být provedeno kdykoli během vegetačního období, ale ideálně by mělo být provedeno před nástupem zimy, aby rostlina mohla lépe odolávat chladným podmínkám.

Další péče o čilimník

Pro udržení zdravého růstu a bohatého kvetení je také důležité zajistit čilimníku dostatek slunce, propustnou půdu s dostatkem živin a pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Přihnojování může být provedeno na jaře a na podzim pomocí kompostu nebo granulovaného hnojiva s nízkým obsahem dusíku. V zimě je dobré chránit kořenový systém čilimníku před mrazem například vrstvou mulče nebo listí.

TIP: Mezi další oblíbené druhy středně velkých keřů patří například cesmína. Ta naopak vyzdobí zahradu i na podzim a v zimě. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem předchozím článku.

Tavolník (Spiraea) je rod dřevin z čeledi růžovitých, který zahrnuje více než 80 druhů. Tyto rostliny jsou rozšířené po celém světě, vyskytují se především v mírném podnebném pásu a na severní polokouli.

Tavolníky jsou opadavé keře nebo nízké stromy s jednoduchými listy a květy uspořádanými do bohatých lat. Květy bývají bílé, růžové nebo červené a kvetou od jara do léta. Některé druhy tavolníků mají i dekorativní ovoce ve formě malých tobolek.

Tyto rostliny jsou oblíbené mezi zahradníky pro svou snadnou pěstovatelnost a krásné květy. Nejčastěji se vysazují jako solitéry nebo skupiny do okrasných zahrad, ale lze je použít i jako živý plot.

Tavolník druhy

Mezi nejznámější druhy tavolníků patří například Spiraea japonica, Spiraea x vanhouttei či Spiraea thunbergii. Každý druh má své specifické nároky na stanoviště a péči, proto je důležité vybrat si ten správný pro danou lokalitu.

Tavolník bílý

Tavolník bílý (Spiraea alba) pochází pravděpodobně z Asie a vyznačuje se drobnými bílými kvítky, kterými je keř v době květu doslova posetý. Dorůstá se výšky dvou až tří metrů. Listy jsou sytě zelené, hladké, vejčitého tvaru. Tento druh se také často využíval v tradiční lidové medicíně.

Tavolník třešňolistý

Tavolník třešňolistý vs.slivoňolistý (Spiraea prunifolia) se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Je oblíbený pro své plné bílé květy, které se objevují brzy z jara, ještě před olistěním. Listy jsou vejčité, tmavě zelené s pilovitým okrajem. Vysazuje se nejen do skupin, ale také jako solitéra, kdy krásné květy vyniknou ještě lépe. Nejoblíbenější odrůdou je bohatě kvetoucí ‘Plena’.

Tavolník břízolistý

Tavolník břízolistý (Spiraea betulifolia) tvoří kompaktnější, nižší, kulovitý keř. Listy jsou světle zelené, tvarem podobné listům břízy, jak již druhový název napovídá. Květy se objevují během letních měsíců, mají bílou barvu a jsou uspořádány v okolících.

Tavolník japonský

Tavolník japonský (Spiraea japonica) patří mezi nejoblíbenější a nejzajímavější okrasné druhy. Používá se v zahradách a parcích do keřových výsadeb, živých plotů i jako solitéra. Poměrně velká květenství mají fialovou, růžovou, někdy také bílou barvu. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Shirobana’ nebo ‘Golden Princess’.

Tavolník van Houtteův

Tavolník van Houtteův (Spiraea × vanhouttei) kvete velmi bohatě a vytváří husté převisy. Skvěle vypadá v solitérní výsadbě i v živém plotu. Dorůstat se může až čtyř metrů, zpravidla je to však méně. Převislé větve podpoří přirozený a estetický vzhled i při minimální údržbě.

Tavolník Thunbergův

Tavolník Douglasův (Spiraea thunbergii) je hustý, košatý keř s tenkými větvemi. Kvete bohatě, bílými drobnými květy. Jedná se o nižší druh dorůstající se výšky kolem jednoho a půl metru.

Tavolník Bumaldův

Tavolník Bumaldův (Spiraea × bumalda), známý také jako tavolník nízký, patří opět mezi méně vzrostlé druhy. Keře jsou vysoké jen něco málo přes metr. Květy bývají bílé, růžové i fialové - záleží na zvolené odrůdě. Hodí se do skupinových výsadeb.

Tavolník vrbolistý

Tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia) je vztyčený keř s výběžky, který produkuje husté pyramidovité klasy bělo-růžových až intenzivně růžových, sladce vonících květů s vystupujícími tyčinkami. Jeho období kvetení trvá od července do září a jeho listy jsou tmavě zelené barvy. Rostlina může dorůst výšky 200 cm a šířky až 300 cm.

Vysaďte si nenáročné druhy tavolníku i do vaší zahrady. Sazenice oblíbených kultivarů najdete v našem e-shopu

Tavolník v zahradě

Vzhledem ke snadnému a nenáročnému pěstování, krásným květům a dekorativnímu listí jsou tavolníky oblíbenými rostlinami v zahradách i parcích.

Květy mohou být bílé, růžové nebo červené barvy a jsou uspořádány ve vrcholících. Objevují se především na jaře a v létě, rostlina kvete poměrně dlouho. Keř má také atraktivní listy, které jsou střídavě uspořádány na větvích.

Tavolník je poměrně nenáročný druh rostliny, co se týče pěstování. Preferuje slunečné stanoviště s dobrou propustností půdy. Množení tavolníku lze provést řezáním nebo semenem.

Pěstování tavolníku

Pěstování tavolníku je poměrně snadné a nenáročné.

Stanoviště - tento keř preferuje slunečné stanoviště, snese i polostín, ale méně v něm kvete.

Zemina -  dobře propustná půda, ideálně mírně vlhká a humózní.

Zálivka - je důležité keř pravidelně zavlažovat, zejména v období sucha. Vzrostlé keře a skupinové výsadby si s vlhkostí hospodaří samy.

Řez tavolníku - pro udržení bohatého kvetení je vhodné provádět jarní řez, při kterém se odstraňují staré, nekvetoucí a poškozené větve.

Množení -  lze provést letními či dřevitými řízky, případně také semeny.

Při správné péči se může stát tavolník atraktivním prvkem vaší zahrady, který bude každoročně potěšit svými nádhernými květy.

Tavolník na živý plot

Vyšší druhy tavolníků jsou ideálními adepty na téměř bezúdržbové živé ploty. Stříhat se musí minimálně, nicméně není to nic pro milovníky perfekcionismu - pokud bychom totiž tavolník tvarovali do precizně střiženého plotu, nedočkali bychom se mnoha květů.

Výhodou tavolníků je mimo jiné také jejich odolnost vůči znečištěnému prostředí. Potřebujete-li vysadit keře přímo u cesty a alespoň trochu eliminovat smog a znečištěný vzduch, tavolníky vám s tím pomohou.

Kdy stříhat tavolník

Stříhání tavolníku sice není nezbytné, ale stejně jako u jiných rostlin je časem třeba jej omladit kvůli prosychání, stárnutí a menšímu množství květů na starších větvích. Pokud víme, jak na to, můžeme to snadno provést a pokud uděláme chybu, tavolník nám ji promine.

Jak tedy stříhat tavolník? Cílem řezu je dosáhnout bohatšího, kompaktnějšího vzhledu a podporovat růst mladých výhonů pro lepší kvetení, případně i druhou vlnu květů. Termín řezu záleží na době kvetení keře. Tavolníky se dělí na jarní druhy - kvetou v dubnu až červnu a letní druhy. První skupinu stříháme hned po odkvětu na prvním silném pupenu shora. Druhou skupinu stříháme zhruba o polovinu nebo až k hlavním větvím asi 30 cm nad zem, ideálně brzy na jaře.

Obecně lze říci, že u všech tavolníků můžeme provést radikální zmlazení, je-li to potřeba. Rostlina rychle znovu obrůstá a kvete. Pokud mladé keře neprořezáváme, mohou růst vytáhlé a řídké. U převislých odrůd provádíme jen mírné zkracování, aby si zachovaly svůj přirozený vzhled. Vždy úplně odstraňujeme staré, poškozené nebo napadené větve. Pokud nám vadí nevzhledná uschlá plodenství u pozdně kvetoucích druhů, můžeme je také odstřihnout.

TIP: Dalším zajímavým kvetoucím keřem do zahrady je například vajgélie. Rozzáří keřové výsadby barvami a přiláká mnoho opylovačů. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Ořechokřídlec (Caryopteris), známý také jako ořechoplodec, je atraktivní a dekorativní opadavý keř, který pochází z čeledi hluchavkovitých. Tento druh je původem z východní Asie, především z oblastí Číny a Japonska. Ořechokřídlec je známý svými nápadnými květy, které se objevují v pozdním létě a pokračují do podzimu.

Květy mají modrofialovou barvu a jsou bohaté na nektar, což láká do zahrady opylovače, jako jsou motýli a včely.

Keř dorůstá do výšky 1-2 metry s širokou korunou složenou z hustě rozvětvených větví. Listy ořechoplodce jsou protistojné, vejčitého tvaru s pilovitým okrajem a mají silnou aromatickou vůni. Pro úspěšný růst vyžaduje dobře propustnou půdu a dostatek slunečního svitu. V zahradách se často používá jako solitérní rostlina nebo pro tvorbu nízkých živých plotů. Kromě estetické hodnoty se tomuto keři připisuje také léčivý potenciál, neboť obsahuje některé bioaktivní látky s protizánětlivými a antimikrobiálními účinky.

Ořechoplodec pěstování

Ořechokřídlec kvete od července do září a během tohoto období je vhodné jej přihnojovat hnojivy určenými pro byliny nebo kvetoucí rostliny.

Nejvíce péče vyžaduje tento keř především na jaře - v tuto roční dobu se věnujeme nejen přihnojování, případně přesazování (pěstujeme-li rostlinu v nádobě), ale také radikálnímu řezu.

Pokud se vám ořechoplodec osvědčí a budete ho chtít rozmnožit, máte dvě možnosti - řízkování a výsev semen. Necháte-li keříky nakvést i odkvést, možná se rozmnoží samovýsevem a v dalších letech tak kolem první rostliny najdete mnoho dalších.

Ořechokřídlec klandonský zvládá mrazy poměrně dobře, musí se mu ovšem pomoci - s prvními mrazíky přikryjte kořenový systém, případně celou spodní část keříku mulčem nebo chvojím. Pokud je velmi chladná zima, může rostlina zamrzat, na jaře většinou bez problémů znovu obrůstá.

Máte-li s namrzáním špatnou zkušenost nebo nemáte možnost pěstovat ořechoplodec clandonský na dostatečně chráněném místě, zvolte raději pěstování v nádobách a keříky v zimě přeneste například do skleníku, ve kterém teploty neklesají pod bod mrazu.

Ořechoplodec stanoviště

Ořechoplodec klandonský prosperuje nejlépe na slunných stanovištích s humózní půdou. Při výběru polohy zohledněte jeho rozměry - bývá jeden až čtyři metry vysoký a téměř dva metry široký, v závislosti na odrůdě.

Ořechoplodec - kdy stříhat

Vhodná doba pro řez ořechoplodce je jaro. V brzkých jarních měsících seřízneme všechny větve keře téměř u země, ponecháme jen pár centimetrů. Tohoto radikálního řezu se nebojte, keř velmi brzy znovu obroste zdravými větvemi plnými voňavých květů. Díky tomuto řezu ořechoplodce podpoříme nejen květ, ale i hustší a zdravější vzhled celé rostliny.

Ořechoplodec výška

Ořechokřídlec clandonský se obvykle dorůstá 70 centimetrů až jednoho metru. Konečná výška závisí na četnosti i načasování řezu, ale také na zvolené odrůdě.

Pěstování je poměrně nenáročné, proto se tento keř hodí do každé zahrady. Vsaďte si nádherně vonící ořechoplodec v modré barvě, který najdete také na našem e-shopu

Ořechokřídlec druhy

Do rodu ořechokřídlec (Caryopteris) patří tři druhy:

ořechokřídlec clandonský (Caryopteris × clandonensis)

ořechokřídlec mongolský (Caryopteris mongholica)

ořechokřídlec šedivý (Caryopteris incana)

V našich zahradách se nejčastěji setkáme s ořechoplodcem clandonským, kterému se věnujeme také v našem článku. Tento druh nabízí také mnoho zajímavých odrůd, které se od sebe liší například výškou, vzhledem listů, tvarem keříku nebo odstínem květů. Mezi nejoblíbenější odrůdy patří například ‘Grand Blue’, ‘Blauer Spatz’, ‘Blue Baloon’ nebo ‘Heavenly Blue’.

Ořechoplodec, ořechokřídlec či bradavec - jak je to správně?

Při rozhovorech se zahrádkáři nebo brouzdání po internetu se nejspíš setkáte hned s několika názvy, pod kterými se tento keř skrývá. Nejčastěji se jedná o ořechokřídlec, který je také správným českým botanickým označením. Keř je známý také jako ořechoplodec, přičemž oba tyto názvy se používají stejně často. V některých částech našeho území se setkáme také s názvem “bradavec” - zde se jedná o slovenské označení stejné rostliny.

TIP: Dalším zajímavě vonícím keřem do zahrady je například pustoryl. Více o pěstování pustorylu najdete v našem předchozím článku.

Zmarlika (Cercis), je nenáročná dřevina atraktivní nejen pro své barevné a četné květy, ale také zajímavé listy. Patří do čeledi bobovitých, což poznáme mimo jiné podle typické stavby květu. Jedná se o opadavé keře nebo stromy, které pocházejí pravděpodobně z oblastí Číny, kde se dodnes vyskytuje pět endemických druhů. Ostatní druhy však najdeme běžně růst například ve Středomoří nebo některých částech severní Ameriky.

Díky svému atraktivnímu vzhledu a nenáročnosti je zmarlika ideální volbou pro různé zahradní kompozice. Může být pěstována jako solitéra, ve skupinách s jinými keři nebo jako součást kvetoucích živých plotů. Velké množství voňavých květů navíc přiláká do zahrady plno opylovačů.

Právě pro ty se keře nejčastěji pěstují. Mají obvykle sytě růžovou, fialovou či purpurovou barvu, u některých odrůd (například ‘Album’) se setkáme dokonce s bílou. Zajímavostí je, že květy nemají žádné řapíky, vyrůstají v trsech přímo z větví či kůry. Po odkvětu se na jejich místě vytváří pro tuto čeleď typické lusky s nejedlými semeny.

Zmarlika nebo zmarilka

Při vyhledávání sazenic do vaší zahrady se setkáme dokonce se třemi velmi podobnými názvy - zmarlika, zmarilka a žmarilka. Ať už do vyhledávače zadáte jakýkoliv z těchto výrazů, očekávaného výsledku se dopátráte. Který je ale správný?

Rostlina se správně jmenuje zmarlika. Ostatní názvy vznikly pravděpodobně jako překlepy, přeřeky či jako usnadnění výslovnosti “náročného” slova, přičemž se mezi zahradníky ustálily.

Zmarlika druhy

Zmarlika čínská

Zmarlika čínská (Cercis chinensis) je opadavý keř nebo malý strom původem z Asie. Tato rostlina je oblíbená pro své nápadné jarní květy, které se objevují ještě před listy a zahalují celé větve do růžové až fialové barvy.

Čínská zmarlika je ideální rostlinou do okrasných zahrad. Pěstuje se hlavně jako solitéra, případně ve skupinách s jinými keři či květinami. Má zelené, srdčité listy, které na podzim získávají zajímavou žlutou barvu. Dřevina je odolná vůči mrazu a preferuje slunné stanoviště s dobře propustnou, spíše zásaditou půdou.

Na trhu najdeme mnoho zajímavých odrůd. Mezi ty oblíbené patří například ‘Avondale’ nebo ‘Shirobana’.

Jidášův strom

Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), známá také jako jidášův strom, patří mezi opadavé keře či stromy pocházející z jižní Evropy a západní Asie. Květy rostou přímo z kmene a větví, mají růžovou až fialovou barvu a stejně jako u ostatních druhů, i zde se objevují ještě před vyrašením listů. Dřevina dorůstá do výšky přibližně šesti metrů, hodí se jako solitéra do okrasných zahrad nebo parků.

Tento druh je na tom s mrazuvzdorností o něco hůře než zmarlika kanadská a čínská, nicméně s teplotami v nižších oblastech Česka a Slovenska si poradí bez problémů.

Zmarlika kanadská

Zmarlika kanadská (Cercis canadensis) je opadavý keř nebo strom, který pochází z východních oblastí Severní Ameriky. Květy jsou růžové až purpurové a na jaře pokrývají většinu větví. Keř dorůstá do výšky asi pěti metrů, roste spíše průměrnou rychlostí. Jeho srdčité listy mají velmi zajímavé barvy, od sytě až temně zelené, přes vínovou, živě oranžovou až po bordó.

Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Forest Pansy’, ‘Merlot’ nebo ‘Ruby Falls’.

Chcete si užít květinami zasypané zmarliky i ve své zahradě? Oblíbené druhy a kultivary najdete v našem e-shopu

Zmarlika pěstování

Výběr vhodného stanoviště

Nejlépe roste na slunných až polostinných místech, ale snese i stín. Pokud ji chcete pěstovat ve stínu, mějte na paměti, že květů bude méně. Co se týče půdy, zmarlika preferuje propustnou, humózní a mírně vlhkou půdu. Je však schopna růst i na chudších a těžších půdách.

Obecně platí, že zmarlika kanadská je mnohem odolnější, poradí si se stínem i horší půdou. Naopak zmarlika čínská a jidášova vyžaduje plné slunce a hlinité humózní půdy.

Výsadba a péče

Zmarliku můžete vysadit na jaře nebo na podzim. Před výsadbou je vhodné připravit půdu tak, že do ní přidáte kompost.

Některé druhy (například zmarlika jidášova) preferují mírně zásadité, vápenaté půdy.

Výsadbu provádějte tak, aby kořenový krček byl přibližně 5 cm pod úrovní terénu. Po výsadbě zálivku nezapomeňte zalít a udržovat půdu vlhkou, dokud se rostlina neuchytí.

Zmarlika je nenáročná na péči. Jejím hlavním požadavkem je pravidelná zálivka, zejména v období sucha. Hnojení není nutné, ale pokud chcete podpořit kvetení, přihnojujte v tomto období fosforem a draslíkem.

Řez zmarliky

Keře můžete jednou ročně (obvykle brzy zjara) prořezat, aby si udržely svůj kompaktní tvar. Není to ale nutné, někteří zahradníky zmarliku neprořezávají vůbec, pouze jednou za čas odstraní staré, nemocné a nekvetoucí větve, případně provedou výchovný řez.

TIP: Okrasné i plodící stromy mají nejen estetickou funkci, jsou také důležitým zdrojem potravy pro opylovače. Mezi zajímavé stromy do velké zahrady patří například sakury, platany či moruše. Stromy do malé zahrady musí být kompaktnější, vysaďte například trpasličí břízy nebo zakrslé odrůdy jabloní.

Břečťany (Hedera) jsou stálezelené popínavé rostliny. Plazí-li se po zemi, jejich výška nepřesahuje 20 centimetrů, délka je však i několik metrů. Obvykle se stonky břečťanu upínají na povrchy, po kterých se plazí, jako jsou například stěny domů, stromy a podobně - v tomto případě se rostlina “vyšplhá” i 30 metrů vysoko.

Břečťany mají dva typy listů. Jedny jsou laločnaté a slouží k upínání na povrchy, druhé jsou srdčité a mají volný přístup ke slunci.

Květy břečťanu jsou drobné, mají zelenožlutou barvu a produkují velké množství nektaru, jenž láká opylovače. Koncem zimy z nich dozrávají kulaté, většinou černé plody, které slouží jako potrava pro ptactvo.

Jak pěstovat břečťan

Stanoviště - preferuje rozptýlené světlo až stín a nižší teploty
Nároky na pěstování - jedná se o velmi nenáročnou a odolnou rostlinu
Zálivka - během vegetační doby dopřejeme břečťanu mírnou zálivku, v zimě ji ještě omezíme. Mírně zaléváme i při pěstování v květináči

Substrát - rostlina preferuje rašelinový substrát
Hnojení - břečťan pěstovaný v květináči přihnojujeme pravidelně (cca jednou za 14 dní) organickým hnojivem nebo hnojivem pro zelené pokojové rostliny

Množení - množíme vegetativně pomocí vrcholových řízků, které necháme zakořenit ve vodě, a poté je zasadíme do květináče s rašelinovým substrátem

Druhy břečťanu

Udává se, že jednotlivých druhů je 12 až 15. Některé odborné zdroje se totiž neshodují na tom, zda se v některých případech jedná o jednotlivé druhy nebo jen jejich varianty. Nové druhy totiž s největší pravděpodobností vznikaly alopatricky (z původních druhů).

Jako první byl popsán břečťan popínavý, který je u nás nejběžnější - některé druhy tak mohou být spíše jeho křížencem. Dále se pak můžeme setkat s různými šlechtěnými odrůdami, které se od sebe liší například velikostí či barvou listů. Některé druhy lze pěstovat také jako pokojové.

• Břečťan popínavý (Hedera helix)
• Břečťan alžírský (Hedera algeriensis)
• Břečťan perský (Hedera colchica)
• Břečťan irský (Hedera hibernica)

Dále jsou to Hedera canariensis, Hedera cypria, Hedera iberica, Hedera maderensis, Hedera maroccana, Hedera nepalensis, Hedera pastuchowii, Hedera rhombea, Hedera azorica.

Hledáte sazenice břečťanu do své zahrady? Navštivte náš e-shop a vyberte si hned z několika odrůd břečťanu popínavého

Jak zasadit břečťan

Břečťany vysazujeme na jaře a na podzim. Sazenice můžeme buďto zakoupit v ověřeném e-shopu nebo si je předpěstovat z mladých řízků, které jsme předtím nechali zakořenit ve vodě. Dále postupujeme klasicky - připravíme si dostatečně velkou jamku, kterou ideálně vysypeme rašelinou smíchanou s hnojivem. Poté vložíme sazenici, přikryjeme kořeny zeminou, utlačíme a rostlinu zalijeme.

Výsadbu břečťanu v malé zahradě je ale třeba si dobře promyslet. Jedná se totiž o rychle rostoucí a silně expanzivní rostlinu; budete-li se jí chtít v budoucnu zbavit, může to být běh na dlouhou trať.

Břečťan na plot

Pokud váš pozemek lemuje pletivový plot, který neposkytuje příliš soukromí, může být poměrně levnou variantou výsadba břečťanu. Ten roste poměrně rychle a pokud zvolíme dostatečný počet sazenic, bude plot během jedné sezóny pokrytý zeleným “kobercem” z listů. Při výsadbě postupujeme dle výše uvedených informací. Když se stonky začnou vytahovat a hledat oporu, směřujte je na plot. Směr růstu můžete snadno regulovat.

Břečťan na fasádě

Kromě plotu je mezi zahradníky oblíbenou oporou pro břečťan také fasáda domu, chaty nebo třeba garáže. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o ideální řešení, jak zakrýt rozpadající se omítku staršího domu, opak je pravdou. Abychom mohli nechat rostlinu volně stoupat po fasádě, musí být omítka zcela neporušená, bez prasklin, odkrytých cihel a podobně. V opačném případě budou drobné kořínky břečťanu poškozenou fasádu ještě více narušovat a ta může následně pod tíhou rostliny ve velkém opadávat. Další nevýhodou břečťanu na fasádě domu je poměrně velké množství obtížného hmyzu v okolí otevřených oken. Tímto způsobem se do domu může vyšplhat dokonce hlodavec.

Břečťan na kmeni stromu

Mnozí jsou toho názoru, že břečťan na stromech je parazit, který strom vycicuje.Není to ovšem pravda.Břečťan není parazit, ani poloparazit jako jmelí například, dokonce ani liána, která škrtí jednotlivé větve.

Je to klasická zelená liána, která jen kmen využívá ke šplhání.Do kůry se upevňuje pomocí přísavek a malých kořínků, ale nepřechází dovnitř pod kůru, a tak nenarušuje nic stromu ani mu nijak neškodí.

Negativum, které může časem a věkem vzniknout je, že se bujně zazelená, pronikne až do koruny stromů, a tak zastíní samotný strom, který pak pomaleji roste, případně má méně nových výhonků, neboť břečťan mu stíní a nedostává už dostatek světla.

Jak stříhat břečťan

Řez břečťanu provádíme na jaře. Při zmlazovacím řezu zkracujeme všechny výhony na jeden metr nad povrch půdy. Následně dochází k rychlému růstu. Pokud roste břečťan na místech, ze kterých nechceme celý porost každoročně odstraňovat, můžeme provést pouze řez výchovný a odstranit překážející výhony.

Břečťan v truhlíku

V posledních letech se stal břečťan velice oblíbenou součástí okrasných truhlíků. Nejlépe se hodí k převislým rostlinám, mezi jejichž květy se rád proplétá. K tomuto účelu volíme druhy a odrůdy s drobnějšími listy, skvěle vypadají i panašované kultivary.

Při výsadbě je důležité pečlivě vybírat rostliny, které do jednoho truhlíku s břečťanem vysadíme. Měly by to být druhy, které také preferují spíše polostín, kyselé pH půdy a mírnou zálivku. Břečťan je proto ideálním adeptem k dekoraci podzimních truhlíků osazených různobarevnými vřesy, vřesovcemi, libavkami a dlužichami.

Pokojový břečťan

Pěstování břečťanu v květináči je tedy poměrně běžnou záležitostí a různé druhy břečťanu v květináči s menšími, obvykle zajímavě zbarvenými listy, najdeme v každém hobby marketu či větším zahradnictví. Pěstování břečťanu v bytě vyžaduje podobná pravidla jako venku - do květináče dáme rašelinový substrát, zálivka je spíše mírná, stanoviště s dostatkem rozptýleného světla. Rostlinu pravidelně hnojíme a během zimního období jí dopřejeme chladnější prostory.

Je břečťan jedovatý?

Břečťan je takový rostlina “dvou tváří” - říká se o něm totiž, že je léčivý i jedovatý. Výtažky z této rostliny totiž můžeme najít dokonce v sirupech proti kašli, nicméně z toxikologického hlediska se jedná o jedovatou rostlinu, kdy při neodborném nakládání mohou uškodit všechny její části. Vyšší množství toxických látek je koncentrováno v plodech. Šťáva z listů a stonků zase může způsobovat kožní alergické reakce.

TIP: Břečťany patří bezesporu mezi nejznámější popínavé druhy. Existuje ale mnoho méně známých popínavých rostlin, které ho na zahradě i v truhlících skvěle doplní. Více se o nich dočtete v našem předchozím článku!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Vilín (Hamamelis) je opadavý keř nebo malý strom, který pochází z čeledi Hamamelidaceae. Tato rostlina je známá pro své atraktivní žluté, oranžové nebo červené květy, které se objevují na konci zimy nebo na začátku jara, často ještě předtím, než se objeví listy. Květy mají charakteristický tvar s tenkými, provazcovitými okvětními lístky a vydávají příjemnou vůni.

Listy vilínu jsou střídavé, obvykle eliptického tvaru a na podzim se mění na živé odstíny žluté a oranžové barvy. Keř vilín je také ceněn pro svou léčivou hodnotu, jelikož obsahuje látky s protizánětlivými a adstringentními účinky. Rostlina se často pěstuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách, oblíbená je zejména pro svou schopnost vyvádět květy také během zimního období.

Vilín pěstování

Pěstování vilínu je poměrně snadné a nevyžaduje mnoho údržby, což z něj činí ideální rostlinu pro zahrady.

Vilín preferuje mírné podnebí a roste nejlépe v půdách s dobrou drenáží a mírně kyselým pH. Ideální stanoviště pro vilín je polostín nebo plné slunce, ale rostlina je schopna tolerovat i stinnější podmínky. Vilín je pomalu rostoucí keř, který může dosáhnout výšky 3-4 metry a šířky 2-3 metry.

Při výsadbě vilínu je důležité zajistit dostatek prostoru pro růst a rozvoj keře. Rostlina by měla být vysazena do hloubky kořenového balu a zavlažována pravidelně, dokud se nezakoření. Později je vilín vůči suchu poměrně odolný.

Keř nevyžaduje časté hnojení, ale pro podporu růstu a kvetení je vhodné použít pomalu uvolňující hnojivo na jaře. Rostlina také těží z mulčování, které pomáhá udržet vlhkost půdy a chránit kořeny před mrazem.

Vilín je známý svými léčivými vlastnostmi, zejména díky obsahu tříslovin a flavonoidů. V tradiční medicíně se používá pro své protizánětlivé a antiseptické účinky. Z kůry a listů vilínu se vyrábí extrakt, který se používá v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.

Pěstování vilínu je skvělou volbou pro zahrady s omezeným prostorem nebo pro ty, kteří hledají rostlinu s nízkou údržbou a atraktivním vzhledem.

Květy vilínů přinášejí život do zahrady v době, kdy většina ostatních rostlin odpočívá. Chcete-li si také zpestřit zahradu barevnými květy uprostřed zimy, pořiďte si sazenice vilínu, které najdete také na našem e-shopu

Řez vilínu

Řez vilínu je důležitý pro udržení jeho kompaktního tvaru a bohatého kvetení. Vilín by měl být prořezáván každý rok na jaře, předtím než začnou rašit pupeny a než začne keř obrůstat. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou dovnitř keře. Mladé výhony můžete zkrátit o polovinu, aby se podpořil růst nových větví.

Druhy vilínu

Existuje několik druhů vilínu, které se liší svým vzhledem a nároky na pěstování. Mezi nejznámější druhy patří: vilín japonský (Hamamelis japonica), vilín jarní (Hamamelis vernalis), vilín měkký (Hamamelis mollis), vilín virginský (Hamamelis virginiana), vilín prostřední (Hamamelis × intermedia)

Vilín prostřední

Vilín prostřední (Hamamelis × intermedia) je kříženec mezi dvěma druhy rodu Hamamelis, konkrétně mezi vilínem japonským (Hamamelis japonica) a vilínem virginským (Hamamelis virginiana). Tento opadavý keř je u nás nejvíce pěstovaným druhem a je známý pro své atraktivní květy, které se objevují v zimních měsících.

Květy vilínu prostředního jsou nejvýraznějším prvkem tohoto keře. Vyvíjejí se ve tvaru řemínků a mají výraznou vůni. Barva květů se pohybuje od žluté přes oranžovou až po červenou, což závisí na konkrétním kultivaru. Kvete obvykle od ledna do března, což přináší živý prvek do zahrad během zimního období.

Listy jsou střídavě uspořádané, eliptické až oválné, s pilovitým okrajem. Na podzim se listy zbarvují do oranžova až červena, což přispívá k celkovému estetickému vzhledu keře. Rostlina dorůstá výšky 3-4 metry a šířky 3-5 metrů, pravidelným řezem však můžete keř udržovat i kompaktnější a vysadit jej tak i do menších zahrad.

Tento keř je vhodný pro solitérní výsadbu, jako součást smíšených záhonů, případně jako součást živých plotů pro jejich zpestření. Je také atraktivní pro opylovače, jako jsou včely a motýli, což přispívá k biodiverzitě zahrady.

Existuje mnoho kultivarů vilínu prostředního, které se liší barvou květů, velikostí a růstovými nároky. Mezi nejznámější patří 'Diane' s červenými květy, 'Jelena' s oranžovými květy a 'Pallida' nebo ‘Arnold Promise’ s žlutými květy.

TIP: Mezi nenáročné keře, které ozdobí vaši zahradu květinami, patří například i mochna. Více o pěstování mochny se dočtete v našem předchozím článku.

Šeřík, latinsky jako Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeříky původně pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie, některé druhy jsou původní v jihovýchodní Evropě.

Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách. Barva květu je nejčastěji v různých odstínech fialové, najdeme však i bílé, žluté a růžové kultivary. 

Druhy šeříku

Existuje asi 16 druhů šeříku, přičemž mezi ty nejznámější patří šeřík čínský, šeřík karpatský, šeřík hyacintokvětý, šeřík Meyerův, a hlavně šeřík obecný (Syringa vulgaris), který se nejčastěji pěstuje u nás, protože jsou mu naše podnební podmínky nejbližší. 

Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Ty se od sebe liší celkovým tvarem keře, vzhledem listů, velikostí květenství nebo barvou samotných květů.

Barvy šeříku

Šeřík fialový

Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Tato barva je šeříku obecnému přirozená. Mezi odrůdy, které mají světlé či tmavě fialová květenství patří například: ‘Amethyst’, ‘Palibin’, ‘Charles Joly’, ‘Paul Thirion’, ‘Michael Büchner’ a další…

Bílý šeřík

Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Kultivary se světlými květy jsou například: ‘Krásavica Moskvy’, ‘Madame Lemoine’, ‘Liliana’, ‘Souvenire D’Alice Harding’ a další…

Žlutý šeřík

Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světle laděných keřových výsadeb a decentních zahrad. Nejoblíbenější odrůdou v této barvě je ‘Primrose’.

Růžový šeřík

Šeříky s růžovými květy jsou jemné, decentní a hodí se například k růžovým hortenziím, rododendronům a dalším kvetoucím keřům. 

Oblíbenými odrůdami jsou: ‘Miss Kim’, ‘Superba’, ‘Maidens Blush’, ‘Kindy Rose Gaby’, ‘Žemčužina’ a další…

Nádherné barvy šeříků mohou oživit i vaši zahradu. Vyberte si některou z oblíbených odrůd v našem e-shopu

Jak pěstovat šeřík

Stanoviště - volíme plně slunné stanoviště, v polostínu šeřík méně kvete i voní. Pěstovat ho můžeme jako solitérní rostlinu i do keřových výsadeb, při kterých je však nutné poskytnout šeříku dostatek prostoru a odpovídající řez.

Substrát - šeříky si vystačí s klasickým zahradním substrátem s neutrálním pH, nemají zvláštní požadavky.

Zálivka - ani na zálivku nejsou tyto keře náročné. Intenzivně zaléváme zejména mladé keře po výsadbě. V dalších letech doplňujeme vláhu zejména v horkých letních dnech a obdobích sucha. Šeříku vyhovuje mírně vlhký substrát, který není přemokřený. 

Hnojení - přihnojovat můžeme už od jara. Ideální je kompost, který rozprostřeme kolem keře, případně klasická hnojiva aplikovaná se zálivkou. Důležité je doplnění živin zejména v období květu.

Odolnost - šeřík obecný i další u nás běžně pěstované druhy jsou plně mrazuvzdorné, je možné je pěstovat celoročně venku. Netrpí ani na napadání škůdci a chorobami.

Množení - keře množíme nejlépe řízkováním, je však možné také hřížení, roubování, očkování, výsev ze semen nebo množení pomocí odkopků.

Jak zasadit šeřík

Nejprve si zvolíme vhodné stanoviště, které by mělo být dostatečně prosluněné s neutrální až mírně zásaditou kyprou půdou. Na dno připravené jámy dáme kompost. Nezapomínejte, že šeříky mají velký kořenový systém. Jáma by tedy měla být dostatečně hluboká, v okolí nevysazujeme rostliny příliš blízko a dno jámy ještě propícháme například vidlemi, aby mohly kořeny snadněji prorůstat. 

Kořenový bal před výsadbou namáčíme na 24 hodin do kbelíku s čistou vodou. Poté keřík umístíme do jámy, zasypeme kyprou zeminou a pravidelně zaléváme, abychom podpořili zakořenění. Šeřík se často rozrůstá kořenovými výhonky. Mladé výhonky likvidujte včas.

Kdy stříhat šeřík

Šeříky snášejí řez velmi dobře. Proto je snadné je tvarovat a udržovací řez můžeme provádět prakticky kdykoliv. Květenství jsou nejhustší a v nejvyšším počtu na jednoletých a dvouletých výhonech, ty staré je tedy vhodné odstraňovat, abychom podpořili růst nových. K tomu je potřeba provést radikálnější řez, který realizujeme nejčastěji hned po odkvětu.

A jak stříhat šeřík? Výhony můžete zkrátit a tvarovat do požadovaného vzhledu keře. Při radikálním řezu se nebojte zkrátit větve na 20 až 30 centimetrů délky. Odstraňujeme také všechny suché větve.

Šeřík v květináči

Některé menší druhy a odrůdy je možné pěstovat také v květináčích, například jako voňavou dekoraci na slunné terase. Jako nejlepší šeřík do květináče se jeví šeřík Meyerův, který se dorůstá výšky kolem jednoho metru. Do nádob však můžete vysadit i jiné druhy, je však důležité je od začátku pravidelně tvarovat, abychom zachovali kompaktní vzhled.

Šeřík na kmínku

Skvělou volbou do květináčů, ale i do záhonů, je šeřík na kmínku. Vypadá jako malý, bohatě kvetoucí stromek. Tvarování klasického šeříku do této formy je náročné, obvykle se přistupuje k roubování na podnož.

TIP: Hledáte další zajímavý druh do rozkvetlé a voňavé zahrady, která je jako stvořená pro včely, motýly a další opylovače? Vysaďte si komuli neboli motýlí keř. O pěstování komule jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Trojpuk, latinsky jako Deutzia, je kvetoucí keř z čeledi hortenziovitých. Jedná se o poměrně nízké rostliny dorůstající se výšky kolem jednoho, maximálně dvou metrů. Začátkem léta se na koncích větví začínají objevovat bohatá květenství tvořená zvonkovitými květy různých barev.

Trojpuk se pěstuje jako okrasná rostlina nejen v zahradách, ale také v parcích či městských zástavbách. 

Trojpuk druhy

Trojpuk růžový

Trojpuk růžový (Deutzia rosea) se vyznačuje hustými bledě růžovými květenstvími, které se začínají objevovat již během května. Jedná se o středně rychle rostoucí keř dorůstající se výšky asi jednoho a půl metru. Hodí se do keřových výsadeb nebo jako solitéra. 

Trojpuk drsný

Trojpuk drsný (Deutzia scabra) patří mezi sadovnicky zajímavé kultivary s bílými až narůžovělými květy. Keř je vzpřímený a může se dorůstat výšky až 3 metrů. Pro své rozměry se hodí hlavně k pěstování samostatně.

Trojpuk něžný

Trojpuk něžný (Deutzia gracilis) patří mezi pomaleji rostoucí druhy se sněhově bílými květy. Dorůstá se výšky asi jednoho a půl metru, a hodí se tak nejen k samostatnému pěstování jako solitéry, ale také do keřových záhonů a výsadeb. Květy jsou o něco menší než u jiných druhů trojpuku, nicméně množstvím se ostatním druhům vyrovnají.

Vysaďte si tento vděčný keř také do své zahrady. Ať už umístíte květinami zaplavený trojpuk do keřové výsadby nebo pro něj najdete samostatné stanoviště, vždy vás potěší záplavou hustých a voňavých květenství

Trojpuk skvělý

Trojpuk skvělý (Deutzia magnifica) má opět čistě bílé květy a dorůstá se výšky asi dvou metrů. Jedná se o křížence, který nabízí mnoho různých kultivarů.

Pěstování trojpuku

Tento světlomilný keř upřednostňuje plně slunné stanoviště, ovšem dobře si poradí i s polostínem. Vyhovují mu vlhké a dobře propustné půdy - trojpuk zejména v sušším období pravidelně zaléváme tak, aby zemina kolem keře (nebo v květináči) nebyla přemokřená ani delší dobu suchá.

Přemokření často způsobuje uhnívání kořenů nebo problémy s jejich namrzáním během zimy. Velké sucho může zapříčinit menší množství květů a opad listů, proto je vhodné na stanovištích s rychlým vysycháním umístit kolem keře drcenou kůru, která vlhkost lépe udrží.

Trojpuk můžete pěstovat nejen v zahradě, ale také v nádobách na terase nebo na balkoně. Jedná se o plně mrazuvzdornou rostlinu, zejména trojpuk něžný si s nízkými teplotami poradí velmi dobře a nevadí mu ani teploty sahající až pod -20 °C. 

Trojpuk řez

Trojpuk roste poměrně pomalu. Pravidelný a radikální řez nevyžaduje, je ale vhodné po odkvětu seříznout staré větve až u země. Tím poskytnete dostatečný přísun živin a světla mladším výhonům, které budou bohatě kvést v dalším roce.

TIP: Trojpuk vypadá skvěle vy výsadbě s dalšími kvetoucími keři jako jsou například vajgélie, hortenzie, kalina, rododendron či drobná azalka. O pěstování azalky jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Banánovník (Musa) je rod rostlin pocházejících údajně z Asie. Zmínky o banánech v Asii se datují do obdob až 600 let před naším letopočtem. Teprve kolem roku 700 byly banánovníky arabskými obchodníky rozšířeny po celé Africe, s portugalskými mořeplavci pak v 16. století pluly až do jižní Ameriky.

Dnes patří banány mezi hospodářsky významné plodiny a poptávka je po nich po celém světě. Vyznat se v taxonomii tohoto rodu není jednoduché, existují totiž desítky různých kříženců a ani botanikové u některých z nich neví, zda se jedná o křížence nebo samostatný druh.

Banánovník druhy

Konkrétních druhů, kultivarů a kříženců banánovníku existují stovky. My si představíme ty, které lze pěstovat také jako pokojové rostliny u nás, případně v zahradě či ve skleníku.

Mrazuvzdorný banánovník basjoo

Prvním druhem je u nás velmi oblíbený mrazuvzdorný banánovník basjoo (Musa glakum). Vyznačuje se výbornou odolností vůči nízkým teplotám. Lze jej v našich podmínkách pěstovat nejen ve skleníku či interiéru, ale také v zahradě. Před zimou však potřebuje speciální péči (viz. další kapitoly).

Banánovník velutia

Banánovník velutia (Musa velitina) patří spíše mezi zakrslejší druhy, dorůstá se totiž výšky maximálně 1,2 metru. Plody tohoto druhu jsou velmi drobné, asi 7 centimetrů dlouhé a nemají žlutou, ale růžovou barvu.

Banánovník červenolistý

Banánovník červenolistý (Ensete ventricosum cv. Maurellii) je zajímavá odrůda s červenými okraji listů. Vhodný k pěstování v květináčích ve skleníku a k letnění na terase. Listy jsou velké až 25 centimetrů a roční přírůstky činí až jeden metr.

Banánovník ornata

Banánovník ornata (Musa ornata) je typický svými pruhovanými listy. Květy jsou zdobené drobnými tečkami a mají růžovou barvu. Pokud vám dorostou také plody, slouží pouze k dekoraci, jedná se totiž o okrasný druh a plody nejsou vhodné ke konzumaci.

Další zajímavé druhy banánovníku: Banánovník habešský (Ensete ventricosum), Banánovník sněhový (Musa sikkimensis), Banánovník ohnivý (Musa coccinea)

Jak pěstovat banánovník

Pěstování této vzrostlé exotické byliny v bytě či na zahradě není tak náročné, jak by se mohlo zdát. Na paměti bychom však měli mít fakt, že se jedná spíše o okrasnou rostlinu a květů, případně plodů se dočkáte pouze výjimečně.

Substrát pro banánovník je potřeba si namíchat. Mělo by se jednat o směs písku, rašeliny a kvalitní zeminy s kompostem s neutrálním pH. Zálivka musí být pravidelná, vláhu doplníme dvakrát až třikrát týdně a množství vody přizpůsobíme velikosti rostliny. Zemina nesmí být přemokřená ani příliš suchá. Banánovník přihnojujeme jednou týdně hnojivem s vysokým obsahem draslíku a dusíku.

Jak zasadit banánovník

Před výsadbou si namícháme vhodný substrát smícháním písku, rašeliny a kompostu tak, aby bylo pH této směsi neutrální. Máme-li některý z mrazuvzdorných druhů a plánujeme ho vysadit do zahrady, musíme vyhloubit větší jámu a část zeminy nahradit právě tímto substrátem. Nesmíme zapomenout ani na dostatek prostoru, některé druhy se totiž dorůstají i několika metrů a velké listy se rozkládají také do šířky.

Pěstování banánovníku v květináči

Jak vypěstovat banánovník v květináči? Vysazujeme-li banánovník do nádoby, je potřeba, aby byla dostatečně velká. Pro mladé sazenice postačí nádoba o velikosti asi 10 litrů. Zvolíte-li na začátku menší nádobu, budete muset banánovník brzy přesadit. V opačném případě stačí přesazovat do větší nádoby s čerstvým substrátem asi jednou za pět let. Dospělé, plně vzrostlé banánovníky potřebují nádobu o objemu až 40 litrů. Takové rostliny už se špatně přenáší z místa na místo, a tak je vhodné jim včas najít stálé stanoviště.

Banánovník - rostlina s nádechem exotiky, může zdobit i váš interiér či zahradu. Vyberte si z naší nabídky v e-shopu

Venkovní banánovník

Venkovním banánovníkem může být v horkých letních měsících asi každý druh či kultivar. Tyto byliny milují slunce a teplo, letnění na terase či v zahradě jim velmi svědčí. Chcete-li každoročně rostlinu vynášet z interiéru ven, zvolte spíše menší druh, aby manipulace s dospělou rostlinou nebyla tolik náročná.

Mrazuvzdorný banánovník

Problém s pěstováním banánovníku venku začíná s příchodem podzimu a nízkých teplot. I zde je však řešení - mrazuvzdorný banánovník. Vybrat můžete hned z několika druhů, přičemž u nás je nejoblíbenější banánovník basjoo, který si poradí s teplotami 10 až 17 stupňů celsia pod nulou. Dalším druhem je pak banánovník sněhový, který snese i teploty klesající pod -20 °C. Oba druhy lze pěstovat venku celoročně a vysadit je můžete přímo do země.

Banánovník pokojová rostlina

Ostatní druhy se povětšinou v našich podmínkách pěstují jako pokojové rostliny. Do interiéru se hodí hlavně menší druhy, které se dorůstají výšky kolem jednoho metru. Do zimní zahrady či vyhřívaného skleníku pak můžete vysadit i vyšší a rozkladitější rostliny, máte-li pro ně dostatek místa. Pěstování probíhá stejně jako u venkovních druhů, během zimy se snažíme alespoň v rámci možností navodit období vegetačního klidu.

Rodící banánovník

Mnoho u nás pěstovaných druhů patří mezi okrasné rostliny a jejich plody nejsou určené ke spotřebě. S květy se ve vhodných podmínkách setkáte docela často, plody však dozrávají velmi výjimečně. Při pěstování v bytě se plodů můžete dočkat klidně až po 4 letech (pokud vůbec), v tropickém vyhřívaném skleníku s optimální vlhkostí je výskyt plodů častější a na rostlině se objevují asi po 12 měsících od výsadby.

Zazimování banánovníku

Pěstování banánovníku v zimě vyžaduje jistá opatření. Mrazuvzdorné varianty pěstované celoročně venku se na podzim úplně zatáhnou a je vhodné je chránit - zejména kořenový systém chráníme před mrazy mulčem.

Ostatní druhy banánovníků pěstované v nádobách umístíme na zimu do interiéru - ideální jsou nižší teploty pohybující se v rozmezí od 10 do 15 stupňů. Na zimu snížíme zálivku a vláhu doplňujeme pouze po úplném vyschnutí zeminy. Omezíme také hnojení.

TIP: Kromě banánovníku můžete doma či v zahradě pěstovat i další méně známé druhy ovoce. Vysaďte si například moruše, mišpule, rakytník či jeřáb.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalek v zahradě není nikdy dost. Jsou jedinečné díky tomu, že rostou bez problémů na jednom místě několik let a nadále vás těší většími trsy a větším počtem květů. V této druhé části o trvalkách vám představím další tři oblíbené, pro někoho možná méně známé trvalky.

Flox pěstování

Známe i nízké kobercové plamenky (Phlox subulata), ale nyní se budeme více zajímat o květnaté vysoké plamenky (Phlox paniculata) – Plamenka latnatá, které jsou dominantou nejen venkovských zahrad.

Floxy - plamenky jsou vyšší trvalky, které Vás jednoznačně zaujmou spoustou květů v květenství a barvou. Jsou jednobarevné i dvoubarevné, s očkem nebo bez. Patří k mrazuvzdorným trvalkám, které neúnavně kvetou celé léto až do podzimu.

Pokud Vám chybí něco zajímavého v trvalkovém záhonu, určitě si je vysaďte. Dorůstají do výšky 60-100 cm, mají zelené úzké listy a zajímavé jsou zejména květy, které se nacházejí na konci stonku. Barvy naleznete opravdu od bílé, růžové, bordové, modré, fialové, oranžové až po kombinaci barev, s očkem nebo pásky.

Flox - plamenka je dost vysoká trvalka s mělkou kořenovou soustavou, proto nezapomínejte na vydatnou zálivku. Zvadlé listy a ovislé květy jsou již prvním náznakem toho, že trvalce chybí vláha. Vyžaduje také propustné, mírně kyselé prostředí, slunce i polostín. Zalévejte brzy ráno nebo pozdě večer. Vysokým kultivarům dopřejte oporu. Rozmnožují se dělením trsů na podzim nebo na jaře. Podmínkou je však dostatečná vláha.

Atraktivní kultivary

´Orange Perfection´- 80 cm, oranžové květy

 ´Blue Paradise´ - 80 cm, modré květy

 ´Pax´- 60-80 cm, bílý

´Star Fire´- 60-80 cm, karmínově červený

´Red Ridding Hood´ 60-80 cm, tmavě růžový

´Sweet Summer® ´Compact Pink With Eye´ – 80 cm, světle růžový, novinka

Jak stříhat floxy

Floxy se stříhají na jaře, když se ve spodní části začnou zelenat listy. Stávající staré vykvetlé stonky se již nezazelenají.

S čím kombinovat flox - plamenku

Floxy se výborně kombinují s rudbekií, zavinutkou, echinaceou, záplevákem, náprstníky a jinými trvalkami, které mají v oblibě sluneční záhony. Výborně se jim daří i v nádobách na terase, jen nezapomeňte na oporu a zálivku.

I stinná místa zahrady mohou zářit barvami. Inspirujte se naší nabídkou trvalek, které jsou vhodné právě do stínu

Monarda pěstování

Další atraktivní trvalka s rozcuchaným květem, kterou v zahradě oceníte, je jistě zavinutka - monarda. Tato atraktivní aromatická trvalka se čtyřhrannými stonky je absolutně nenáročná na pěstování.

Má ráda slunné stanoviště s propustnou půdou. Výborně se rozrůstá, při zakořeňování potřebuje dostatek vláhy a slunce alespoň 6-8 hodin denně. Listy jsou aromatické, květ se podobá květu šalvěje. Květy jsou v barvách červená, růžová, fialová a bílá a jejich odstíny. Kvete od července do srpna.

Přestože je to trvalka, je vhodné ji po 2 - 3 let rozdělit a vysadit i nové trsy. V optimálních podmínkách s dostatečnou vláhou a přímým sluncem může přerůst celý záhon, proto je vhodné ji dělit a usměrňovat v růstu.

Řez lze provést po odkvětu, tím rostlinu podpoříte v opakovaném kvetení. Neodřezaná květenství jsou na konci podzimu a zimy vhodná pro ptáky, obsahují dostatek semen. V nadbytečném stínu nebo ve vláze může trpět padlím, jinak je nenáročná na pěstování.

Monarda - zavinutka druhy

Monarda didyma – Zavinutka podvojná

Většina běžně pěstovaných zavinutek je odvozena od tohoto druhu. Na každém čtyřhranném stonku jsou 2 přesleny květů růžové barvy, dosahuje výšky 90 cm.

Kultivary : 'Scarlet'

Monarda fistulosa - Zavinutka trubkovitá patří mezi hybridy. Stonky jsou oblejší, květy jsou fialové a růžové, výška jen do 50 cm. Například kultivary 'Prärienacht', 'Mahagony', 'Schneewittchen'.

Monarda citriodora - Zavinutka citrónová, je letnička pro sluneční záhony. Dobře se rozrůstá, kvete v létě. Určitě si ji v letničkových záhonech oblíbíte.

Dopřejte zahradě nevšední vzhled použitím zavinutky. Dlouhé kvetení a pestré barvy přilákají také opylovače do zahrady.

Denivka pěstování

Třetí nenáročnou trvalkou s mohutnými trsy a různými barvami květů jsou denivky - Hemerocallis.

Rod zahrnuje asi 13-15 druhů stálezelených, poloopadavých až opadavých trvalek, z nichž bylo vypěstováno až 30 000 kultivarů. Tedy nabídka je opravdu široká. Domovinou jsou okraje lesa v Koreji, Číně a Japonsku. Mají různou barvu i tvar květu.

Tvar květu může být pavoukovitý, hvězdovitý, trojúhelníkovitý, kruhovitý, zmnožený.

Barvy od bílé přes žlutou, růžovou, bordovou, fialovou, tmavou červenočernou s listy dlouhými 45 – 120 cm. Zajímavé je, že navzdory kráse květů jsou rozkvetlé maximálně jeden den, resp. 16 hodin. Noční denivky kvetou jen v noci.

Preferují slunečné stanoviště, propustnou, výživnou půdu, s mírnou zálivkou. Ideální trvalky do smíšených trvalkových záhonů. Menší kultivary jsou vhodné i do nádob. Vytváří hustý trs zelených dlouhých listů, tedy bez květů je to výborná zelená výplň v záhonu.

Po odkvětu zůstávají v trsu suché stonky květů, které se po odkvětu dají vyjmout rukou z trsu. Postupně odumírají i listy, přes zimu je tedy plocha prázdná.

Na jaře se znovu objeví listy a trs se postupně zvětšuje. Dlouhodobé sucho a stín snižují kvetení. Rostliny jsou plně mrazuvzdorné, ale tím, že ztrácejí všechny listy a trs je později odhalen, je vhodné na konci podzimu až do jara trs zamulčovat.

Přesazování denivek

Trsy je třeba přesazovat. Ideální období je jaro během rašení nebo na konci léta, po odkvětu, kdy je vidět listy, které stejně brzy odumřou. Po přesazování je třeba dostatečně zalévat. Vhodné je každý trs přesadit po 3 letech.

S čím kombinovat denivky

Denivky lze kombinovat s echinaceou, verbenou, okrasnými trávami a jinými zajímavými trvalkami. Kombinace už ponecháme vaší fantazii. Někdo upřednostňuje monokulturní výsadby a zvolí jeden pás 2 barev denivek, někdo má v oblibě kombinaci s jinými trvalkami v širokém záhonu, kde po zatažení denivky plochu nahradí jiná trvalka.

Denivky a zajímavé kultivary

'Stella de Oro'- nádherná zářivě žlutá denivka rozzáří každou zahradu. Květy jsou čistě žluté. Vnitřek květu je tmavě žlutý. Kvete krátce, ale radost udělá každému. Květy jsou na dlouhých pevných stoncích, které dobře odolávají větru i dešti.

´Black Prince´ - denivka zaujme tmavě červeným až purpurovým květem s oranžovým středem a pásy na vnějších okvětních lístcích.

´Elegant Candy´- trvalka se středně růžovými květy a trojúhelníkovým tmavorůžovým okem a zeleným hrdlem. Patří mezi nejkrásnější denivky.

Denivky po odkvětu

Po odkvětu si jich nemusíte všímat a ponecháte je takto do jara, kdy vytáhnete suché stonky a listy a očistíte celý trs, nebo je očistíte už na podzim. Vyberete suché stonky, zelené listy ponecháte ještě měsíc na místě a poté je zkrátíte na 15 cm. Trs zamulčujete slámou nebo listím do jara.

TIP: Nezapomeňte si přečíst i první část o nejkrásnějších trvalkách do zahrady, kde jsme vám představili jiné trvalky, které by neměly chybět v žádném záhonu.

Svůj záhon však můžete obohatit o nespočet dalších trvalek, které budou právě pro vás ty nejkrásnější. Jednou z nich je například i pivoňka. Více o pěstování pivoněk se dozvíte v tomto článku.