Posts tagged 'pěstování ovoce'

Kdoule, kdouloň a kdoulovec jsou velmi podobné názvy, které označují odlišné rostliny či jejich části. O těchto rozdílech, ale i o tom, jak na pěstování kdoule a kdouloně se blíže rozepíšeme v následujících řádcích.

Co je kdoule?

Kdoule je plod kdouloně obecné či podlouhlé (Cydonia oblonga). Jedná se o strom či keř dorůstající se výšky pěti až osmi metrů. Kdouloně se dnes pěstují poměrně vzácně, v zahradách a sadech je často nenajdeme, dříve bylo toto ovoce běžnější.

Stromky lze pěstovat také jako okrasné. Mají zajímavý tvar a během jara rozkvétají plnými růžovými květy, které do zahrady lákají opylovače.

Kdoule plod

Kdoule je tedy název pro plody kdouloně. Jedná se o podlouhlou malvici, která připomíná jakéhosi křížence mezi jablkem a hruškou. V lidovém názvosloví se plodům říká také “Venušina jablka”.

Kdoule mají žlutou barvu a výraznou sladkokyselou chuť. Obsahují velké množství vitamínu C i dalších zdraví prospěšných látek.

Kdouloň květ

Květy kdouloně jsou podobné jako u blízce příbuzných stromů z čeledi růžovitých. Jsou pětičetné a mají růžovou barvu. Kdouloně jsou samosprašné. 

Kdoule zpracování

Vzhledem ke kyselé chuti se kdoule nejčastěji tepelně zpracovávají. Kromě chutných marmelád, džemů a zavařenin se z malvic připravuje i želé nebo pálenka. Pokud necháte plody na stromech přejít mrazem, zesládnou a je možné je konzumovat i syrové.

Kdoule pěstování

Pěstování kdouloně je snadné, jedná se o nenáročné stromky či keře, u kterých je potřeba dodržet jistá pravidla zejména při výsadbě.

Stanoviště - kdouloním se daří v úrodní hlinité půdě, která si udržuje optimální vlhkost. Vhodné je slunné stanoviště, nevadí ani polostín.

Závlaha - po vysazení mladého stromku je důležité jej pravidelně a dostatečně zalévat ihned po vysazení i v celém následujícím roce. Mladým stromkům s nedostatečně rozvinutým kořenovým systémem doplňujeme vodu i v dalších letech, zejména při extrémně suchém počasí.

Výživa - pokud zvolíme správné stanoviště s kvalitní hlinitou půdou, není třeba stromy dále přihnojovat. Vhodné však je před výsadbou vystlat dno jámy kompostem.

Kdoule strom

Aby vznikl z rostliny klasický strom s mohutnějším kmenem, je třeba ji k tomu od začátku směrovat. U sazenic se ponechává pouze terminální výhon, který se nahoře seřízne, aby se začal rozvětvovat. Zbylé výhony úplně zkrátíme. Kmen kdouloní je silný asi jako u jabloní či hrušní a nepříliš vysoký. Výrazná je spíše koruna, která se rozrůstá až pět metrů do šířky.

Kdoule keř

Pokud necháme kdouloň růst bez počátečního tvarování, vyroste z ní vysoký, bohatě větvený keř. Ten je vhodné tvarovat, výrazně to ulehčí sklizeň plodů. Co se týče řezu, na konkrétních “pravidlech” se neshodnou ani odborníci. Někteří pěstitelé preferují radikální řez a větve keřů (či stromů) seřezávají až o polovinu každý rok. Jiný preferují pouze řez výchovný, a pěstitelé, kteří chtějí kdouloně jako keř, neprořezávají až do prvních plodů.

Kdouloň odrůdy

‘Vranja’ - má plody větší, spíše hruškovitého tvaru

‘Ronda’ - plody jsou souměrně kulaté a připomínají více jablka, mají žlutou barvu

‘Leskovač’ - plody jsou spíše nazelenalé, kulaté

‘Portugal’ - tvar je nepravidelný, mírně podlouhlý, barva plodů žlutá

‘Pinterowa’ - hruškovitý tvar, plody jsou velké a žluté

Toto neobvyklé ovoce se bude skvěle vyjímat na prosluněném místě ve vaší zahradě. Vyberte si některou z odrůd na našem e-shopu a vypěstujte si vlastní chutné a zdravé kdoule

Co je to kdoulovec?

I když je název rostliny velmi podobný, jedná se o dva zcela odlišné druhy. Kdoulovec, latinsky Chaenomeles, je okrasný keř, který často najdeme v parcích, ve městech či v okrasných zahradách.

Mezi nejoblíbenější druhy tohoto rodu patří například kdoulovec japonský se svými výrazně růžovými až červenými květy.

Po odkvětu kdoulovec tvoří plody - malé malvice podobné plodům kdouloní.

Kdoulovec pěstování

S pěstováním je to obdobné jako u kdouloní. Také kdoulovce potřebují slunná stanoviště, dobře propustné hlinité půdy a dostatek vláhy zejména po výsadbě.

Kdoulovec však během života dobře snáší sucho, takže v dalších letech již není zálivka nutná, s vodou keř zvládne hospodařit sám. Kdoulovce se nejčastěji pěstují jako solitéry či v keřových výsadbách, zřídka se stávají součástí kvetoucích živých plotů.

Kdoulovec plody

Plody kdoulovce jsou podobné kdoulím (plodům kdouloní). Jsou však menší a méně chutné. Pokud bychom chtěli plody kdoulovce jíst, je třeba je před konzumací tepelně zpracovat.

TIP: Pokud hledáte další zajímavé rostliny do zahrady, které vás potěší chutnými a velmi zdravými plody, vyzkoušejte například fíky. Jak úspěšně pěstovat fíkovník vám poradíme v našem předchozím článku.

Tento půvabný strom s chutnými plody není v dnešní době v českých zahradách příliš častý, což je ale velká škoda. Nejenže je nenáročný na pěstování, ale jeho chutné plody jsou velmi zdravé a mají široké využití. A právě díky tomu se lidé pěstování mišpule věnují již déle než 3000 let, zejména v Asii a starověkém Řecku patřila mezi oblíbené plodiny.

V Evropě se tyto keře hojně rozmohly ve 12. století, nicméně koncem 18. století je vytlačily jiné ovocné dřeviny a dnes už se s mišpulí setkáme spíše sporadicky.

Mišpule obecná

Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovitých rostlin, stejně jako například jabloně, broskvoně či hrušně. Pochází z oblastí Malé Asie, nicméně vzácně ji najdeme planě růst i v Evropě. Jedná se o opadavý keř či strom dorůstající se výšky až 4 metrů. Koruna je nepravidelně rozložená do stran, poměrně košatá. Mišpule má dlouhé, kožovité, zelené listy a výrazné bílé květy. Dřevo keře či stromu je pro svou zajímavou barvu i vysokou tvrdost a houževnatost velmi ceněné v nábytkářství.

Plody mišpule

Mnoho zahrádkářů v minulosti od pěstování mišpulí upustilo z důvodu trpkých, až téměř nepoživatelných plodů. Pravdou je, že aby byly plody chutné a měly sladkou dužinu, je třeba je ještě na stromě nechat projít mrazem. Ke sklizni se tedy uchylujeme v listopadu až prosinci a skladovat je lze na suchém, chladném a temném místě po celou zimu. Nicméně úplně nejlepší je konzumovat zralé plody během celé zimy přímo ze stromu.

Slupku plodu nejíme, využívá se pouze mrazem změklá dužina. Ta kromě velkého podílu vody obsahuje také celou řadu vitamínů a dalších důležitých látek – vitamín C a B2, třísloviny, kyselinu jablečnou, vápník, hořčík, draslík, sodík a poměrně dost vlákniny.

Jak pěstovat mišpuli

Stanoviště – mělo by být teplé, dostatečně prosluněné a chráněné před větrem.

Množení – mišpule lze samozřejmě množit generativně (semeny), což je ale v běžných podmínkách zdlouhavé. Častěji se tedy, stejně jako většina stromů, i mišpule rozmnožují vegetativně. Používá se k tomu řízkování či roubování a očkování na kmen hlohu, kdouloně, hrušky nebo jeřábu.

Substrát – rostlina vyžaduje kyprou, dobře propustnou půdu bohatou na humus. Snese však i hlinitopísčité či vápenité půdy, záleží na podnoži, na kterou je mišpule roubovaná.

Výsadba – nejvhodnější doba pro výsadbu je podzim, nicméně dobře se uchytí i brzy zjara. U sazenice je potřeba před uložením do země zkrátit kořeny tak, aby byly na průřezu bílé. Máme-li mišpuli na podnoži, vysazujeme ji tak, aby bylo místo roubování 10-20 centimetrů nad povrchem – podnož tak nebude obrážet vlastními výhony.

Zálivka – stejně jako u jiných stromků, je nejdůležitější intenzivní zálivka po výsadbě. Dokud se kořeny pořádně neuchytí, zaléváme rostlinu pravidelně tak, aby půda okolo nebyla suchá. S rostoucím věkem mišpuli zaléváme čím dál méně a vzrostlý keř či strom už zvládne s vodou hospodařit sám.

Kvetoucí mišpule – květy jsou poměrně velké, pětičetné a mají čistě bílou barvu. Objevují se od května do června.

Choroby a škůdci – rostlina většinou žádnými chorobami netrpí a škůdci se vyskytují velmi zřídka. Listy mohou okusovat larvy některých motýlů, což lze řešit postřikem.

Nenáročné mišpuli obecné se bude dobře dařit i na vaší zahradě

Mišpule řez

Keře a stromy mišpulí není nutné řezat vůbec. Koruna je však nepravidelná a může působit neudržovaným dojmem, proto se mnoho pěstitelů k určitému řezu uchyluje. Zpravidla se přistupuje k výchovnému řezu v prvních letech po výsadbě, abychom dali koruně nějaký „směr“. V tomto případě ponecháme na kmínku 4-5 hlavních výhonů a všech ostatních se zbavíme. Tyto hlavní výhony je ještě třeba zkrátit – v prvním roce odebereme až polovinu délky, v dalším roce pak 1/3. Další radikální řez už mišpule nepotřebuje.

V následujících letech se tedy věnujeme pouze řezu výchovnému, který rostlina snáší velmi dobře. Provádíme ho na jaře, po odchodu největších mrazů, kdy ale na větších ještě nejsou pupeny.

Využití mišpule

Mišpuli lze pěstovat pouze jako okrasnou rostlinu; velké bílé květy, zajímavé plody i celkový habitus. Plody, zralé po prvních mrazech, lze konzumovat čerstvé i zpracovat různými způsoby – jako kompot, marmeládu, povidla, čatní a podobně. Díky mírně trpké chuti a vysokém obsahu cukru je mišpule oblíbeným ovocem pro výrobu pálenky. Dužina se dá také sušit.

Z mišpule se vyrábí léčivé sirupy, které jsou pro vysoký obsah tříslovin vhodné při průjmech, zejména pak u malých dětí, jelikož je jejich složení čistě přírodní. Kromě toho zvyšují látky obsažené v plodech mikrobiální činnost střevní mikroflóry. Má se za to, že pravidelná konzumace pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Ve staré lidové medicíně, zejména v Íránu a přilehlých zemích, se využívaly všechny části stromu – listy, plody, květy i kůra.

TIP: Mezi další zajímavé solitéru do zahrady, které skvěle doplní vzhled mišpule, patří například muchovník. Přečtěte si více o pěstování muchovníku.

Morušovníky, latinsky Morus, jsou opadavé stromy, jejichž plody jsou drobná a  velmi chutná souplodí nažek, kterým říkáme moruše. Stromy pocházejí z Číny, ovšem v teplejších oblastech Evropy jsou vysazovány již po celá staletí a daří se jim tu velmi dobře. Morušovníky jsou také velmi úzce spjaty s výrobou hedvábí. Na jejich listech si totiž s oblibou pochutnávají housenky bource morušového, z jehož kokonů se hedvábná vlákna získávají.

Stromky moruší si však můžete vysadit i na své zahradě. V našem článku se dozvíte víc o pěstování, a také o dalších odrůdách tohoto druhu.

Pěstování moruše

Pěstování moruší je možné pouze v některých částech našeho území. Potřebují totiž teplejší podnebí, průměrná roční teplota by se měla pohybovat okolo 8°C. Vhodné jsou tedy teplejší nížiny, například jižní Morava je pro pěstování moruší jako stvořená.

Stromy potřebují plně slunné stanoviště. Stín jim nedělá dobře, plody špatně dozrávají a nejsou tolik sladké. Důležitý je také správný typ půdy. Musí být dostatečně výživná, hlinitá, aby dobře udržovala teplo. Morušovníky nesnáší stát v mokru, proto by měl být substrát také dobře propustný.

Zálivkou se zabýváme pouze v prvním roce po výsadbě, než se strom dobře uchytí. Kořeny morušovníků jsou velmi rozrostlé a sahají hluboko, takže si strom vodu dobře najde i sám. Potřebuje však, aby mu v tomto nekonkurovala žádná jiná větší rostlina v okolí, proto morušovníky vysazujeme co nejdál od ostatních dřevin.

Výsadba moruše

Keř moruše nakupujeme ideální na jaře či na podzim, kdy je také nejlepší doba pro jeho výsadbu. Máme-li zakoupeno, ponoříme kořeny mladého stromku do kbelíku s odstátou, ideálně dešťovou vodou na několik hodin. Mezitím si připravíme dostatečně hlubokou jámu, kořeny se potřebují dobře uchytit – proto můžeme kopat do hloubky klidně až jednoho metru, přičemž na spodek jámy v případě nutnosti vysypeme čerstvý zahradní substrát obohacený o kompost.

Dále postupujeme tak, jak je běžné – k mladému stromku umístíme kůl jako oporu a kořenový systém rostliny dobře uschováme pod kyprou zeminu. Udusáme a nově vysazený stromek ještě zalijeme, v období zakořeňování by okolní půda neměla být příliš suchá, i když v budoucnu moruše preferují spíše sušší zeminu.

Plody moruše

Plodem morušovníku je souplodí nažek, které je doslova nabité živinami. Kromě vysokého obsahu vitaminu C obsahuje také velké množství vlákniny, vitaminu K, vitamínů ze skupiny B, železa, vápníku, fosforu, draslíku, hořčíku i zinku – zkrátka přírodní vitamínový komplex. Zajímavostí moruší je, že obsahují také velké množství rostlinných bílkovin, které jsou navíc dobře stravitelné, což z nich dělá ideální plodinu pro vegany a vegetariány.

Plody morušovníku svým tvarem mohou připomínat ostružiny. Nejsou však tolik kyselé, jejich chuť je spíše sladká. Barva může být temně fialová, růžová až bílá. Plody morušovníku dozrávají během léta, a pokud máte v blízkosti nějaký z těchto stromů, jistě jste si všimli, jak spadané plody vypadají – jsou celé poničené a rozmačkané.

Moruše jsou velmi křehké a nezvládají manipulaci ani dopravu, proto je téměř nikdy neseženete na trhu ani na pultech obchodů.

A to je další důvod, proč si morušovník zasadit také na své zahradě. Výběr chutných odrůd moruší najdete také na našem e-shopu

Řez moruše

Výchovný řez moruší

Když stromek vysadíme a začne se nám pomalu rozrůstat, je třeba první výhony střechovitě zkrátit, abychom docílili pravidelného růstu větví. Během života morušovníku již provádíme pouze řez výchovný, radikální řez tyto stromy nepotřebují a je zcela zbytečný.

Výchovný řez provádíme v době vegetačního klidu, asi měsíc po shození listů. Neměli bychom jej provádět v mrazech. Další možností je seříznout stromek v předjaří, ještě před nasazením pupenů. Řežeme pouze větve s průměrem menším než 5 centimetrů, v opačném případě strom ztrácí příliš mnoho mízy. V každém případě rány ošetříme štěpařským voskem bez toxických přísad.

Moruše převislá řez

U moruší převislých je to s řezem trochu jinak. Kupujeme-li řezem neošetřený stromek v zahradnictví, budeme muset všechny převislé výhony zkrátit asi o dvě třetiny jejich délky hned v prvním roce vysazení mladého stromu. Následující vegetační období necháme větve volně růst a od dalšího roku už odstraňujeme pouze ty větve, které vybočují z požadovaného tvaru koruny, tedy provádíme opět pouze jakýsi udržovací výchovný řez.

Odrůdy moruše

Morušovník černý

Morušovník černý, latinsky Morus nigra, je opadavý strom, který se dorůstá výšky až 10 metrů. Pěstuje se jako strom okrasný i ovocný. Zralé plody tohoto druhu jsou temně fialové a lze je konzumovat čerstvé nebo je přidávat do zavařenin, ovocných šťáv či vína. Jedná se o poměrně teplomilnou rostlinu, které se dobře daří ve vinařských oblastech.

Morušovník bílý

Morušovník bílý, latinsky Morus alba, je zpravidla o něco málo vyšší než moruše černá. Taktéž se však jedná o opadavý strom s na pohled úzkou korunou, kterému se dobře daří v teplých oblastech. Plody jsou světle růžové až zcela bílé. Právě tento druh se pěstuje pro bource morušového – hmyz, který stojí za produkcí drahých hedvábných vláken. U nás se pěstuje mnohem častěji než jeho příbuzný Morus nigra.

Morušovník převislý

Morušovník převislý není druhem jako takovým, jedná se pouze o převislou variantu morušovníku černého nebo bílého. Mezi pěstiteli je velmi oblíbený zejména díky snadnějšímu přístupu k plodům při sklizni.

Věříme, že po přečtení článku bude výběr a také samotné pěstování moruše pro vás hračkou a její chutné a sladké plody se stanou součástí mnoha zahrad.

TIP: Chcete-li pěstovat ještě méně známé a tradiční druhy, inspirujte se například článkem o pěstování goji, klikvy a dalších druhů.

Ovocné dřeviny jsou klasické dřeviny, které si také vyžadují odbornou péči, abyste docílili vysoké a kvalitní sklizně. Nepůjde to bez základních faktorů jako je řez, závlaha, hnojení a ochrana proti chorobám a škůdcům.

Na trhu je množství druhů a kultivarů, které jsou rezistentní, čili odolné vůči některým nemocem a škůdcům a nevyžadují takovou chemickou ochranu vůči běžným onemocněním.

Bez závlahy a hnojení však nastávají problémy s růstem, vývojem květních pupenů a dokonce i kvalita plodů a jejich velikost či chuť je ovlivněna právě jejich zdravotním stavem.

Hnojením dodáte stromu základní živiny, které jsou nezbytné pro růst a dozrávání pletiv, množství květů a plodů. Samozřejmě je důležité, jaká hnojiva používáte a jakým způsobem je nabídnete dané dřevině. Na všechno je určité vhodné období.

Na jaře je vhodné přidávat hnojiva v podobě rozloženého kompostu, listovky a dusíku. Pozor však na bujně rostoucí ovocné druhy, ty dusíkem nepodporujte. Na podzim naopak používejte hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu.

Přírodní či chemická cesta?

Před samotnou výsadbou ovocných stromů věnujte dostatečnou pozornost přípravě půdy. Je vhodné i hnojení chlévským hnojem, např. 1 až 2 roky před samotnou výsadbou stromů. Strom si pak dlouhodobě bere živiny z hloubky. Nikdy nepřidávejte čerstvý hnůj ke kmenům i kořenům. Granulovaným hnojivem hnojte do vlhké půdy.

Další prvky, které ovocné dřeviny vyžadují, jsou vápník, hořčík a jiné mikroelementy. Co se týče ochrany proti různým chorobám a škůdcům, je samozřejmě na Vás jakou chemickou či biologicko-ekologickou ochranu zvolíte. Je několik možností.

Vyberte si vhodné ovocné stromy do svého sadu z naší nabídky*

* dostupnost v podzimní nabídce

Momentálně je tu období bio pěstování plodů, což je bez jakékoliv chemické ochrany. Bohužel, někdy to nejde bez chemie. Pak je tu jediný způsob, jak zamezit šíření onemocnění - a to vykopáním a odstraněním daného pěstovaného kultivaru ze sadu a zahrady a nahrazením ho za rezistentní.

Postřiky v ovocné zahradě

Myslíte si, že se v dnešní době bez postřiků v ovocné zahradě neobejdete? Jak naši předkové bojovali s nemocemi a škůdci? Používali různé odvary z lučních a léčivých rostlin, které se dodnes používají v zahradách a sadech. Používá se odvar z kopřiv a dalších aromatických plodin, jako je cibule a česnek, tabák, které nepáchnou po škůdcích.

Někdy však nejsme s výsledkem zcela spokojeni, ale vnímáme takový postřik jako ekologické hnojivo a biohnojivo.

Poté nastalo období používání silné chemie, která měla rovněž negativní účinky na celé životní prostředí. V dnešní době si na trhu nacházejí cestu ekologické postřiky, které působí přímo na škůdce nebo chorobu, a někdy se bez nich bohužel neobejdeme. Kadeřavost listů broskvoní rozhodně není ničena výluhem. Měděné přípravky je třeba použít včas a "osprchovat" celý strom a pupeny. V květnu se provádí druhý preventivní postřik.

V květnu se aplikují postřiky proti plísni angreštů, jabloní a rybízu, a pokud chcete pravidelně sklízet meruňky, nezapomeňte na postřik proti monilióze meruněk (odumírání výhonů a květů). Nezbytný je také postřik proti pilatce švestkové a vrtivce třešňové. Samozřejmě existují i další vhodné postřiky na jahody, meruňky a vinnou révu.

Snažte se stromy pečlivě kontrolovat, abyste včas zasáhli proti škůdcům, jako jsou mšice. Dbejte na správnou výživu a hnojení, pravidelně a vydatně zalévejte, zejména během suchého jara a v době nasazování květů a plodů. Mísy kolem kmenů udržujte volné, aby se voda a živiny lépe dostávaly přímo ke kořenům. Možná se vám tak podaří zachránit některé stromy před postřikem.

Na jaře mnoho lidí používá předsprejové postřiky, aby zničili přezimující stádia škůdců, vajíčka a larvy, které se s oteplením začínají probouzet a vyvíjet. Postřik je třeba provést před květem za bezvětrného počasí, bez deště, při teplotě kolem 15 °C.

TIP: Aby ovocné stromy v sadě prosperovaly a dokázaly odolávat škůdcům a chorobám, musíte jim vytvořit vhodné podmínky pro jejich růst. Přečtěte si ovocné desatero pěstitele a zvyšte si šanci na zdravý růst stromů.

I ovocné dřeviny vyžadují celoroční pozornost. Nedá se přímo poukázat, která činnost je nejdůležitější. Nabízíme Vám přehled během celého roku, nač byste neměli zapomenout, aby dřeviny byly v plné kondici, kvetly, plodili a zejména byly bez chorob a škůdců. Pravidelně si jej všímejte. Jen tak dosáhnete pravidelné a kvalitní úrody, velké plody a radost ze zahradničení.

Péče o ovocné stromy na jaře

Jaro je obdobím po dlouhé zimě, kdy vše opět ožívá a probouzí se ze zimního spánku. Dbejte na zálivku, pokud v zimě nebyl sníh a byla suchá podzim. Na jaře nemá půda z čeho čerpat vláhu, proto je třeba zalévat ručně. Zalévejte v čase bez mrazů, vydatně kolem kmene. Nejlépe do mísy, kolem kmene, která je odplevelení, připravena na vstřebávání vláhy a živin.

Aktuální nabídku ovocných stromů najdete také v našem eshopu

Můžete tam přidat několik lopatek rozloženého kompostu, případně startovacího hnojiva pro růst a kvetení. Broskve v předjaří vyžadují postřik proti kadeřavosti listů, jiné ovocné dřeviny jako meruňky postřik proti moniliové usychání květů a výhonků, révu proti chlorózy, jahody proti roztočíku jahodovému, a ostatní dřeviny proti přezimujícím škůdcům a houbovým či bakteriálním chorobám. To platí například pro rybíz, angrešt, švestky, broskve. Jaro je i obdobím řezu. Také je to období vysazování nových stromů a keřů.

Letní péče o stromy

Léto je aktivní období kvetení i plození. Je důležité zásobovat dřeviny vodou a živinami pomocí hnojiv. Všímat si samozřejmě onemocnění, mšice a jiné škůdce, které je třeba včas a za vhodného počasí zneškodnit, postříkat.

Nebo se snažte o pěstování rezistentních odrůd, případně využít bio a ekologické postřiky a výluhy z různých dostupných rostlin, které mají také své opodstatnění.

Konec léta patří sběru některých druhů ovoce a tím i zpracování. Sbírejte i spadané plody, zamezíte zvýšenému výskytu včel a vos. Peckoviny se po sklizni stříhají a tak se zabezpečí příští úroda. Můžete zvolit i radikální řez.

Ostatní dřeviny, které mají pod vahou plodů ohnuté větve, podpořte a vyvažte.

Péče o ovocné stromy na podzim

Podzim je další aktivní období pro jiné druhy ovocných stromů, které je třeba průběžně sklízet, uskladňovat nebo zpracovávat. Odstraňujte všechny poškozené plody, hrabte spadané listí, případně přihnojujte hnojivem s vyšším obsahem draslíku.

Mísy okolo stromů ponechávejte bez plevelů, aby živiny a voda přímo prosakovala ke kořenům. Kontrolujte výskyt chorob a škůdců, případně zasáhněte vhodnými a dostupnými postřiky nebo ekologickými prostředky. Připravte dřeviny na zimu například natíráním kmene bíle.

Vyberte si ovocné keře do vaší zahrady

Kmeny mladých stromů můžete koncem podzimu obalit a zajistit vůči okousání zaječím pletivem. Konec podzimu je ideální pro zakládání nových výsadeb a doplnění druhů do ovocné zahrady. Nezapomeňte na ukotvení oporu a zálivku.

Zimní péče o stromy

Zima je odpočinkový čas pro všechny dřeviny, které byly během roku aktivně. Je to však vhodné období pro sběr roubů, přípravu semenáčků na další množení, stratifikaci semen. Pravidelně kontrolujte uskladněnou úrodu i dřeviny.

Během silných a dlouhotrvajících mrazů můžete zatopit v blízkosti dřevin, které jsou náchylnější na mrazy. V době bez mrazů můžete zalévat. V čase s množstvím sněhu třeba opatrně sníh setřásat z větví a v případě holomrazů naopak nahromadit sníh ke kmenům. Pravidelně kontrolujte dřeviny, vhodně je ukotvěte a zabezpečte před silným větrem. Zejména mladé výsadby.

Koncem zimy už můžete dřeviny, zejména drobné ovoce a jádroviny, řezat.

TIP: Máte svoji zahradu ve vyšších polohách a nechcete se vzdát oblíbených jablek? Přečtěte si článek o jabloních, které jsou vhodné pro vyšší polohy.

Jak a kdy řezat? Na první pohled jednoduchá otázka, na kterou však mnozí neznají odpověď. Proto jsme tu pro Vás, abychom Vám ji objasnili a poskytli zajímavé informace o správném řezu, čase a dřevinách.

Řez ovocných stromů

Řez nelze dělat u všech dřevin ve stejnou dobu. Musí být individuální podle druhu, někdy i podle kultivaru, podle požadovaného tvaru koruny a jiných činitelů.

Výchovný řez

V prvních třech letech po vysazení se dělá výchovný řez, který je základem budoucího tvaru a pevnosti koruny . Na nových letorostech, které ovocný strom po řezu vytvoří, jsou vše pouze listové pupeny. Opravdu pouze v prvních třech letech po výsadbě větve zkrátíme, aby přesazený stromek zvládl ujmutí v nových podmínkách, a aby vytvářel požadovaný základ budoucí rodivé koruny. Jakýmkoliv zkrácením výhonu o třetinu či čtvrtinu na tříletých a starších stromcích v zájmu "podpory plodovosti" dosáhnete pouze toho, že rostlina znovu vyžene silné nové větve, na kterých budou opět pouze listové pupeny. Stromy po takovém zásahu mají tendenci připomínat metly, které nerodí. Na větvích, které upravíte výchovným řezem, neočekávejte v nejbližším roce žádnou úrodu. Takový stromeček chystáte pouze pro plození v dalším období. Pokud jste při zkracování větví v minulosti dosáhli nějaké úrody, bylo to vlastně jen na malých větvičkách, které jste vlastně naštěstí zapomněli zkrátit, a proto přinesli úrodu.

TIP: Návod k pěstování ovocných stromů a keřů.

Chcete-li po třech letech dosáhnout na ovocném stromku úrody, která se bude později pouze zvyšovat, nejlepší je nedělat nic, tedy větve nezkracovat. Na všech nezkrácený větvích se až dvě třetiny listových pupenů do podzimu promění na krátké boční výhonky s květními pupeny připomínajícími kočičky a ty rozkvetou a přinesou úrodu až v následujícím roce.

Udržovací řez

Aby ovocný strom nenarostl do příliš vysokých rozměrů, je třeba ho následně, když jsou identifikovány všechny květní pupeny, udržovacím řezem zkrátit za posledním květním pupenem. Odstranit také můžete pomocí otáčivé pilky celou větev, která roste nevhodným směrem resp. korunu stromu nadměrně zahušťuje. Tento úkon je nejlépší udělat na jaře, když už nehrozí velké mrazy a tedy i namrznutí ošetřovaných větví. Takto udržujete strom v kondici a plodivosti.

Zmlazovací řez

Po letech musíme strom zmladit - zmlazovací řezem. Aplikuje se na starých stromech, u kultivarů, které chceme zachovat , pokud jsme byli spokojeni s chuťovými vlastnostmi plodů. Zmlazovací řezem podpoříte růst nových mladých větví, které budou opět v prvním roce pouze s plným počtem listových pupenů. V dalším roce se do podzimu na nich vytvoří květní pupeny, ze jejichž úrody se budete těšit až v třetím roce. Jakýmkoli porušením pravidla u vhodném řezu se zbytečně připravíte o možnou úrodu, kterou by Vám ovocný strom mohl přinést. Buďte tedy trpěliví , přírodu prostě neošidíte.

Pokud jste vysadili ovocné stromy na podzim, pravděpodobně měli upravenou korunu řezem a byl viditelně zkrácený terminál. Takže u takových dřevin již není třeba v jarním období provádět řez. Pokud jste vysadili prostokořenný stromeček neupravený řezem již v zahradnictví, tak ho před jarem nezapomeňte výrazně seříznout, neboť jen tak má šanci na správné ujmutí. Samozřejmě, můžete také odstranit zimou poškozené větve, uschlé a polámané části.

Samotná výsadba ovocných dřevin může probíhat na podzim i na jaře. Převážně v jarním období se dělají výsadby ovocných stromů nejčastěji v oblastech s dlouhotrvající a intenzivní zimou.

Kdy řezat ovocné stromy

Nejvhodnější čas na zmlazovací řez jednotlivých druhů ovocných stromů a keřů

Jabloně (Malus), hrušně (Pyrus communis) - dobře snášejí řez v předjaří i letní řez

Višně (Prunus cerasus) - brzy na jaře, pokud je nově vysazený strom, jinak vždy provádíme letní řez po sklizni, kdy se zkracují porozené výhony a větve. Pro růst a rodivosť jsou nejcennější 30-40cm výhony, na kterých jsou rovnoměrně už na podzim rozloženy rodivé pupeny a tím i záruka úrody. Višeň rodí na jednoletém dřevě.

Meruňky (Prunus armeniaca) - v prvním roce po vysazení řez provádíme v předjaří, jinak vždy po sklizni, nejlépe do konce srpna, poloviny září.

Broskve (Prunus persica) - řez po sklizni, na konci léta, opravný řez může být proveden i v předjaří.

Švestky, blumy (Prunus domestica) - řez po sklizni, v červnu

Třešně (Prunus avium) - nikdy neřežeme brzy na jaře, protože trpí nadměrným klejotokem, řez vždy provádíme po sklizni. Rodí na dvouletém dřevě. Řezat se může i během vegetace, kdy odstraňujeme nevhodně rostoucí větve a jinak poškozené.U třešní trvá i 4 roky, než vytvoříte správný tvar koruny.

Ořech (Juglans regia) - nikdy neřežeme v zimě a obecně ani nemusíme žádný řez provádět. Pokud si přejete tvarovat přece jen korunu, dá se tak provést v létě (červen až srpen).

Líska (Corylus avellana) - pěstuje se většinou jako keř, zkracovat výhony a upravovat tvar můžete od března do dubna

Kromě řezu ovocných stromů nesmíme zapomínat ani na řez ovocných keřů. Níže naleznete odkazy na články, kde se zabýváme právě tímto tématem.

V následujícím článku se dozvíte jak řezat rybíz, ne jen stříhání malin přebíráme v tomto článku.

Únor je důležitým měsícem zejména pro ovocnáře. Množství a kvalita úrody je ovlivňována právě prací spojenou s ošetřováním a řezem ovocných druhů. Už to není jen o procházce ovocným sadem, ale i o manuální práci.

1. V první řadě si všímejte možných onemocnění a škůdců, kteří mohou na ovocných stromech přezimovat, případně se na větvích mohou držet ještě mumifikované plody. Na jabloních zkontrolujte výskyt padlí a omezte jeho šíření.

2. Pokud jste nestihli výsadbu na podzim nebo se nacházíte v severních částech Slovenska a máte lepší zkušenosti s jarní výsadbou ovocných druhů, čeká Vás tato zajímavá práce. Po výsadbě je ukotvěte a důkladně zalijte. Samozřejmě dá se to zrealizovat, jen pokud to dovolují podmínky. Když není příliš hluboko pod nulou, není zmrzlá půda a hodně sněhu.

3. V ovocném sadu i v malé soukromé ovocné zahrádce dokončíme jarní řez jádrového ovoce, který se může provádět od prosince až do konce února.

Sortiment ovocných dřevin naleznete také v naší aktuální nabídce

4. Ve stejnou dobu prosvětlíme keře bobulovin a odstraníme starší a odrozené větve. Řez se týká zejména malin, rybízu a angreštu.

5. Pokračujeme v ochraně mladých ovocných výpěstků, stromků a pravidelně kontrolujeme ochranné sítě a oplocení, aby se ke stromům nedostala lesní zvěř, jež chutnají mladé větvičky a kůra.

6. Pravidelně kontrolujeme uskladněné ovoce ve sklepích. Přebíráme jablka a hrušky. Prostory vyvětráme a zkontrolujeme v nich výskyt malých hlodavců.

7. Řez révy přímo ovlivňuje velikost plodů na hroznu a jejich kvalitu. Proto ponecháváme jen jeden silný výhon a jeden záložní čípek. Révu by měl stříhat opravdu odborník a období během řezu by již nemělo být příliš mrazivé. Pokud to počasí nedovoluje řez ponecháme na březen.

8. Bez chemických prostředků a hnojiv se někdy neobejdete, proto již nyní myslete na jaro, které se brzy ukáže v plném proudu a vyberte si bezpečné a vhodné prostředky na podporu růstu, výživu a ochranu proti chorobám a škůdcům, které se většinou aplikují u nerezistentných a náchylných odrůd.

9. Kolem ovocných druhů udržujte stále kypřenou mísu, aby se ke kořenům dostala vláha. Váš sad nebo malá ovocná zahrada bude působit zdravě a esteticky.

10. Je také čas na sběr roubů na jarní roubování. Sklízejí se jednoleté výhony, odebírané z jižní strany, bez květních pupenů.

TIP: Přečtěte si také článek, ve kterém se dozvíte více o pěstování drobného ovoce.

Mnozí se na nás obracíte s otázkami, co to je, resp. zda je to škodlivé pro ovocné stromy. Jedná se o lišejníky, které v podstatě nejsou pro strom škodlivé, neparazitují, ani kůru viditelně a ihned nepoškozují.

Tedy pokud Vám nepřekáží esteticky, nemusí překážet ani Vám. Pokud samozřejmě nepokrývají již celý strom. Zde se však přidruží i další otázka, proč vznikají právě na vašich stromech?

Určitě jste si všimli, že jsou zejména na starších porostech, možná i na takových, které jste zanedbali. Jde zejména o meruňky, švestky, višně, jabloně, ořechy.

Dá se tedy říci, že se vaše ovocné stromy nacházejí v nevhodných podmínkách, jsou starší a nevhodně ošetřované. Lišejníkem totiž vyhovuje vyšší vlhkost, blízkost jezírka, či jiné vodní plochy, vyšší hladina podzemní vody, celkově vlhký pozemek, zastíněná plocha, tmavý pozemek, severní orientace, hustá výsadba, neprosvětlování starších porostů, porosty bez ošetření.

Dopřejte při výsadbě ovocných stromů dřevinám péči v podobně mykorhizních hub

Lišejníky se nacházejí na kmeni i kůře, většinou jde o terčovku, terčovník, dutohlávka a zemepisník. Při silném napadení již omezují dýchání přes kůru a celkový stav staršího stromu, pokud pokryjí více než 80% plochy kůry. Proto v konečné fázi nejsou až tak neškodné. Takže trochu si tu protiřečíme.

Na mladých výsadbách ovocných stromů jen těžko najdete lišejníky. Jsou totiž vitální, plné síly. Ale pro starší porosty mohou být nevhodné, protože kromě vzhledu, mohou vytvářet i další příležitosti pro oslabení stromu, zkracují mu život a vytvářejí skrýše pro jiných škůdců či volné brány pro vstup bakteriálních onemocnění.

Jak odstranit lišejník ze stromů

Dají se jemně odstraňovat hadříkem, můžete také s částí kůry. Na větších plochách používejte kartáče. Doporučujeme následné kmeny a části větví bělit vápenatými přípravky. Případně doporučujeme používat měďnaté přípravky, například Kuprikol 50.

TIP: O ovocný sad se samozřejmě musíme i náležitě starat. Přečtěte si náš článek o tom, jakou péči potřebují ovocné stromy po celý rok.

Sezóna prací v zahradě v polovině či koncem listopadu nekončí, ale pokračuje dalším koloběhem prací. Kromě nových výsadeb se musíme postarat o ovocné stromy, které jsme čerstvě vysadili i o jiné mladé stromy, které již v zahradě jsou. Kromě ukotvení stromků během výsadby bychom měli hlavně v sušších letech dbát na důkladnou zálivku, která je zárukou přezimování.

Bělení stromů

Bělení kmene - mýty či pravda?

Názory jsou různé. Přesto má to své výhody i nevýhody. Počasí v pozdním podzimu je proměnlivé, noci a rána studená, mrazivá, přes den se teploty mohou dostat poměrně výš a působením těchto změn a slunce dokáže během zimy kůry na stromech praskat. Tím, že se kmeny natírají vápenným mlékem, bílá barva odráží sluneční paprsky a dokáže snížit teplotu kůry přes den o cca 5 °C.

Stejný a i vyšší efekt bez nátěru dosáhnete tehdy, pokud o kmen stromu opřete desku, která také zabrání přímému vlivu mrazu na kmen a dokonce dokáže teplotu snížit i o 10 °C. Bělením se prý zamezuje výskytu různých chorob a škůdců. Vápno ztvrdne a pokud jsou v kůře nějací škůdci, zabrání jim to na jaře vylézt ze svých úkrytů. Neochrání je to však natrvalo a už vůbec ne před nemocemi. Tam musíme zakročit jinými prostředky.

Ochrana kmenů ovocných stromů

Nezapomeňte na ochranu kmene, abyste mladý stromek nepoškodili sekačkou, kosou nebo jiným zahradním pomocníkem. Postačí kolem kmene v dostatečné vzdálenosti umístit pletivo. Trávu kolem si pak jednoduše vystřihneme nůžkami. Také v podzimním a zimním období by mohla mladá kůra lákat srny a zajíce. Zaječí pletivo zabrání okusování. Pokud tam však napadá listí, je to i vhodný úkryt pro drobné hlodavce.

Nejnáchylnější jsou na mrazy meruňky, broskve a nektarinky, pro které je spíše charakteristická teplá pěstitelská oblast. Proto pečlivě vyberte místo pro výsadbu. Ideální, v blízkosti závětrné stěny, plné stěny oplocení, kde příliš neproudí vítr, v blízkosti domu, kam se bude často opírat slunce. V místě, kde jsou kořeny můžete navrstvit kopu mulčovacího materiálu.

Ještě pořád je vhodný čas i na výsadbu ovocných dřevin - vyberte si z naší nabídky

Pokud z nějakého důvodu nestihnete ovocné stromky vysadit, umístěte je do pilin nebo rašeliny do chladného sklepa bez mrazů a počkejte na vhodné jarní období.

Pokud jste tak ještě nestihli udělat, v ovocné zahradě posbírejte všechny plody. Shnilé a jinak poškozené zlikvidujte. Pohrabte listí a skompostujte ho. Větve už neřežte. Rány by se do zimy nezacelili a hrozilo by vymrznutí. Takto ovocné dřeviny v klidu přečkají zimu a probudí se na jaře.

TIP: Důležitá není jen ochrana ovocných stromů, přečtěte si článek o ochraně jiných rostlin před mrazem.

Je to novější způsob pěstování ovocných druhů přímo na záhoně spolu s okrasnými dřevinami a trvalkami. Osvěží to celkový záhon a plody můžete sklízet z nízkých stromů a keřů přímo při ošetřování trvalek a okrasných trav.

Vhodnými dřevinami na výsadbu do záhonů jsou například broskve. Na jaře krásně kvetou, v létě poskytnou šťavnaté plody a na podzim vybarví své listy do nádherné červené. Výhodou je, že ušetříte prostor, nemusíte manuálně obhospodařovat samostatnou užitkovou část a samozřejmě esteticky zvýšíte hodnotu Vaší zahrady.

Krásné kvetoucí broskve nebo prostorově nenáročné zakrslé ovocné stromy jsou vhodné do okrasných záhonů

Každý strom či keř se dá pěstovat i v záhoně mezi trvalkami. Některým se možná nebude líbit opadnutí listí na kamenech či kůře, ale dnešní moderní stroje a vysavače dokážou zázraky i na záhonech. Vaše zahrada již nebude obyčejná, ale zajímavá.

Pěstování ovocných dřevin a keřů vyžaduje alespoň základní odborné znalosti při způsobech ošetřování a péče, stříhání, při aplikaci postřiků a hnojiv. Na malou plochu se snažte soustředit adekvátní množství rostlin, nejdete přece zakládat ovocný sad, ale chcete osvěžit zahradu o plody.

Zajímavé jsou například druhy na kmínku. Nezabírají tolik místa, pod jejich korunkou se dají pěstovat trvalky nebo bylinky. Vhodné jsou moruše převislé na kmínku, stromkový rybíz a angrešt, nízké tvary jabloní a broskví, zimolez kamčatský, borůvky i brusinky a fíkovník.

Altán a pergolu můžete nechat porůst fazolemi, dýní nebo révou, aktinídií nebo ostružinami. Trávník také nemusí zůstat bez květů. Na vyhrazeném místě můžete založit jedlou louku. Vysazením jitrocele, sedmikrásek, pampelišky a podbělu obohatíte salát o množství zelených listů a trávník už nebude fádní. Je to jen na Vás. Možností jak tvořit a zvelebovat zahradu je mnoho. Možná si vyberete právě některou z nich.

TIP: Fíkovník je jedna z rostlin, které jsou vhodné pro pěstování v okrasných záhonech. Přečtěte si více o pěstování fíkovníku.