Okrasná zahrada

Krásný, ale prudce jedovatý. Přesně tak lze stručně charakterizovat oleandr, který zejména ve Středomoří tvoří bujné živé ploty. U nás se přitom popularitě těší jeho letní pěstování volně v zahradě či nádobách. Jak na to, aby se rostlině dařilo a na co si dát pozor?

Jak pěstovat oleandr

Oleandr je stálezelený keř nebo malý strom, který je charakteristický svými krásnými květy a prudkou jedovatostí. Pyšní se zpravidla poměrně úzkými zelenými listy a různobarevnými květy, které mají nejčastěji odstín růžové, žluté nebo bílé. Jeho výška může činit 2 až 6 metrů.

Pokud se vám oleandry líbí a chcete je pěstovat v zahradě, je nutné dodržet hned několik pravidel. Správná péče a podmínky jsou totiž klíčové k tomu, aby se této rostlině dařilo. Z hlediska stanoviště volte slunné a teplé polohy. Ideálně jej umístěte na plné slunce, případně do polostínu.

Dále věnujte pozornost správné přípravě půdy. Substrát na oleandr by měl být dobře propustný s dobrým systémem odvodnění. K tomuto účelu tedy můžete do půdy přidat písek. Oleandr bývá dobře odolný vůči suchu, nicméně v době růstu (na jaře a v létě) vyžaduje pravidelnou zálivku. Vyhněte se však přemokření. Nedostatek vody, především v době nasazování na květy, může být důvodem, proč nekvete oleandr.

Hledáte sazenice oleandru na prodej? V našem e-shopu najdete spoustu různých variant. Vyberte si mezi nimi svého favorita

Jak zasadit oleandr

Pokud se rozhodnete pro pěstování oleandru ze semínka, zasaďte je do substrátu a ten udržujte stále vlhký. Abyste podpořili klíčení, umístěte je na teplé a vlhké místo (pomoct si můžete také fólií). Semínka by vám měla vyrůst zhruba za 2 až 3 týdny.

Oleandr jedovatost

Oleandr je prudce jedovatý. Proto se jeho pěstování nedoporučuje v domácnostech, kde by k němu mohly mít přístup děti nebo domácí mazlíčci. Jedovaté jsou přitom všechny části rostliny včetně květů, přičemž největší koncentrace jedovatých látek se nachází v listech. Zatímco mírná otrava se projeví nevolností, požití většího množství listů může způsobit smrt.

Oleandr druhy

Oleandry se pěstují v mnoha různých odrůdách. Tou pravděpodobně nejznámější je oleandr obecný. Tyto rostliny se rozlišují také dle barvy jednotlivých květů, kdy nejčastější je oleandr bílý, růžový, čajový a červený.

Kdy stříhat oleandr

Řez oleandru se obvykle provádí do konce léta nebo podzimu. Méně často se pak k němu přistupuje na jaře.

Kdy stříhat oleandr, aby kvetl

Pokud je váš oleandr dostatečně košatý a můžete jej pravidelně přesazovat, řez není vyloženě nutný. Aby ste docílili květů, je vhodné neseříznout úplně všechny výhony. Bohatě stačí, když zkrátíte pouze ty nejstarší.

Jak stříhat oleandr

A jak tedy při střihu oleandru postupovat? Řez se provádí těsně nad přeslenem. Jedná se o místo, kde vyrůstají tři až čtyři listy najednou. Staré přerostlé větve lze seříznout zhruba o třetinu. Zároveň odstraňte příliš tenké či nevhodně rostoucí výhony. Pokud se jedná o mladší keř, můžete vybrané výhony pouze zaštípnout a tímto způsobem docílit košatějšího vzhledu.

Pěstování oleandru v květináči

Oleandr můžete pěstovat nejen volně v zahradě, ale i v květináči. V takovém případě si dejte pozor na to, abyste se vyhnuli přemokření nebo nedostatku vláhy. Během léta jej vydatně zalévejte. V podvečer můžete přistoupit také k rosení, pouze si dejte pozor na namočení květů.

Oleandr na kmínku

Výjimkou není ani pěstování oleandru na kmínku, kdy je koruna pěstována v různé výšce. Tímto způsobem se z kmínku odstraňují nežádoucí výhony a listy a do této formy se dostanou zásahem činnosti pěstitele.

Kdy přesadit oleandr

S pěstováním rostliny v květináči úzce souvisí otázka, kdy přesazovat oleandr. Pokud velikost květináče přestane rostlině vyhovovat, je na místě ji přesadit a dopřát jí více prostoru pro růst. Vhodným obdobím na přesazení je jaro, případně podzim či zima po odkvetení květů. Při přesazování používejte rukavice a tričko s dlouhým rukávem, abyste zbytečně nepřišli do přímého kontaktu s jedovatou rostlinou.

Kdy dát oleandr ven

Pokud oleandr pěstujete v květináči, můžete jej snadno přenášet mezi vnitřním a venkovním prostředím na základě aktuální venkovní teploty. Při přezimování jej můžete ven umístit v momentě, kdy se teplota pohybuje mezi 10 a 15 °C a nehrozí již poslední mrazíky.

Oleandr přezimování

Oleandr se řadí mezi rostliny, u kterých je v chladných oblastech důležité pamatovat na správný způsob zazimování. Díky tomu toto období snáze překoná a na jaře se budete z jeho krásy opět těšit.

Jak zazimovat oleandr

Jakmile teploty klesnou pod bodu mrazu, je vhodné rostlinu přenést do nemrznoucích podmínek.. Pokud oleandr pěstujete v nádobě, můžete jej na zimní měsíce přenést do domácího prostředí (například na zimní zahradu nebo na verandu).

Mrazuvzdorný oleandr

Pokud toužíte po pěstování mrazuvzdorného oleandru, je třeba sáhnout po odolných druzích rostliny. Například oleandr mrazuvzdorný Atlas Nain de Tidili snese i -8 °C v nádobě a až -15 °C krátkodobě v zemi. Vzhledem k tomu tento oleandr zazimování nevyžaduje a není nutné jej chránit před jarními či podzimními mrazíky.

TIP: Zkuste si vypěstovat i další keře s nádechem exotiky. Zjistěte, jak pěstovat hebe a na co si dát pozor.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Šater (neboli také nevěstin závoj či latinsky Gypsophila) dostal své označení podle podobnosti jeho drobných květů s krajkou typického závoje nevěsty. Řadí se do čeledi hvozdíkovitých, jeho pěstování je poměrně snadné a vaši zahradu skvěle promění. Skvěle se bude vyjímat také ve váze.

Šater latnatý

Mezi populární pěstované vytrvalé druhy se řadí šater latnatý (latinsky Gypsophila paniculata), který dorůstá výšky 60 až 100 cm. Na první pohled zaujme svými jednoduchými drobnými bílými květy. Tento šater roste má podobu košatého a bohatě rozvětveného trsu.

Šater latnatý se skvěle hodí do různých druhů zahrad. Pěstovat jej můžete jak volně, tak i v nádobách. Po rozkvětu je vhodný k řezu a následnému použití ve vázách, případně si jej můžete také usušit do rozmanitých sušených aranžmá.

Jak na pěstování šateru latnatého

Z hlediska substrátu volte hlubokou a vápenitou půdu. Za suchého léta pamatujte na pravidelnou zálivku. Šatery krásně kvetou zhruba od června do srpna. Aby se však rostlina příliš nevysilovala, je vhodné odkvetlé květy ostříhat. Stanoviště volte plně osluněné. Pamatujte také na to, abyste rostlinu nikdy nepřikrývali listím, raději použijte chvojí.

Pokud si chcete rostlinu vypěstovat ze semínek, můžete k jejich výsevu přistoupit v březnu až červnu. Použít lze buď výsevné truhlíky, nebo pařeniště s teplotou okolo 15 °C. Vzrostlé sazeničky můžete na stanoviště přemístit v červnu či červenci.

Nevěstin závoj pěstování v květináči

Gypsophila pěstování zvládá i v nádobách, díky čemuž skvěle vynikne například na balkonech či terasách. V zimě je ovšem třeba dávat pozor na přílišnou vlhkost v nádobě, která jí může škodit.

K čemu se nevěstin závoj používá

Větvičky šateru latnatého nachází uplatnění při tvorbě nejrůznějších aranžmá. Skvěle doplňují například kytice složené z růží. Větvičky je třeba odstřihnout dříve, než se květy rozvinou (v opačném případě by vám opadaly). Poté je můžete umístit do vázy s malým množstvím vody, kde budou pomalu zasychat a držet si tvar.

Netradiční trvalka gypsophila může zdobit i vaši zahradu. Vyberte si z naší nabídky kvalitních semínek nebo rostlin

Šater plazivý

Druhým oblíbeným druhem šateru je šater plazivý (Gypsophila repens). Narozdíl od šateru latnatého se jedná o nízkou kobercovou skalničku, která kvete drobnými růžovými květy. Dorůstá výšky pouhých 20 cm a roste tedy spíše při zemi. Jeho šířka se pohybuje mezi 30 až 50 cm. Ve volné přírodě můžete na šater plazivý narazit v severních a jižních vápencových Alpách, v Karpatech nebo třeba v pohoří severního Španělska.

Tento druh šateru nachází v zahradách uplatnění zejména ve skalkách nebo suchých zídkách. Skvěle také ozvláštní kaskádovité svahy, kde se pěkně rozprostírá a visí. Díky své velké přizpůsobivosti se přitom hodí i pro pěstitele začátečníky.

Jak na pěstování šateru plazivého

Pokud ve své zahradě zatoužíte právě po této rostlině, dopřejte jí ideálně slunečné stanoviště. Zpravidla ale dobře snáší také polostín. Z hlediska půdy preferuje hlinitopísčité půdy s obsahem vápníku. Substrát také může být mírně kyselý. Vyhovuje jí spíše sušší půda, se zálivkou to proto rozhodně nepřehánějte.

Pěstování šateru plazivého ze semínka probíhá prakticky stejně jako u šateru latnatého. Pamatujte na to, že do zídek či skalek se vysazuje vždy po jednom kusu. Rostlina totiž ke svému růstu potřebuje dostatek prostoru. 

TIP: Gypsophila se v zahradě skvěle kombinuje i s nejrůznějšími nízkými či vysokými trávami. Zjistěte více o tom, jaké okrasné trávy jsou dostupné v našem e-shopu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Přísavník (česky také loubinec nebo lidově psí víno) je rod rostlin z čeledi révovitých. Díky svému poměrně rychlému růstu a krásným listům se řadí mezi nejvyhledávanější pnoucí dřeviny. Zajímá vás, jaké druhy přísavníku existují a jak na jejich pěstování ve vaší zahradě?

Přísavník tříprstý

Rodu přísavníků dominují dva druhy. Jedná se o přísavník trojcípý (tříprstý) a přísavník pětilistý. První zmíněný druh zaujme svými lesklými světle zelenými listy, které se pyšní třemi výraznými hroty. Odtud ostatně pochází i jeho pojmenování. Tato pnoucí dřevina původem pochází z Asie, u nás se pěstuje zhruba od roku 1860.

Loubinec trojlaločný je krásný po celý rok, nicméně úplně nejvíce vynikne na podzim. Právě v tomto období se totiž jeho listy vybarví do nádherných tónů červené a oranžové, díky čemuž dodají vaší zahradě to pravé podzimní kouzlo.

Přísavník tříprstý pěstování

Přísavník obecně vyniká vysokou odolností vůči průmyslovému znečištění. Také dobře snáší zastřihování. Přísavník třílaločný vytváří vzdušné kořeny. Jeho úpony jsou dlouhé až 3 cm a při kontaktu s povrchem vylučují látku podobnou lepidlu. Díky tomu se rostlina dokáže pnout i po hladkém povrchu.

A jak sázet přísavník? Všechny druhy loubinců vyžadují slunná až polostinná stanoviště. Dařit se jim bude v jakémkoliv typu půdy. Pouze je třeba se vyhnout zamokřené půdě, a to především v prvních letech pěstování. V chladnějších oblastech můžete mladou rostlinu chránit před mrazem. Pomocníkem vám bude netkaná textilie nebo nahrnutí kůrového mulče.

Jak daleko od sebe sázet přísavník?

Při pěstování přísavníku pamatujte také na to, že tato rostlina ke svému růstu potřebuje dostatek místa. Vzdálenost mezi rostlinami by se proto měla pohybovat kolem dvou metrů.

Při výsadbě je třeba vyhloubit jámu hlubokou alespoň 50 cm. Vždy se řiďte konkrétní velikostí balu sazenice. Pamatujte také na to, abyste se vyhnuli společnému pěstování několika druhů přísavníku dohromady, jelikož se nesnesou.

A jak rychle roste přísavník?

Přísavník roste velmi rychle a pro porovnání je jeho růst ještě rychlejší než u břečťanu. Snadno může dorůst až do 20 metrů. V prvním roce pěstování je přírůstek minimální, sazenice totiž zatím jen koření. Ve druhém roce můžete očekávat přírůstek zhruba 1,5 metru, v dalších letech poté až 3 metry. Mnohdy se přitom přísavník právě s břečťanem kombinuje.

Prohlédněte si naše nádherně zbarvené přísavníky a pořiďte si sazenice pro následné pěstování

Přísavník pětilistý

Přísavník pětilistý se od toho tříprstého mírně liší. Jeho listy jsou rozděleny na pět tmavě zelených pilovitých prstů a mohou trochu připomínat listy kaštanu.

Stejně jako u přísavníku pětilistého se i v tomto případě listy na podzim vybarvují do krásné červené barvy. Pamatujte na to, že přísavník neopadavý neexistuje. Na zimní měsíce tedy své listy ztratí.

Řadu lidí také jistě bude zajímat to, zda je loubinec jedovatý. Bobule jsou pro člověka a další savce slabě jedovaté. Nicméně mají odpornou chuť, a proto otrava většinou nehrozí. Pro ptáky bobule jedovaté nejsou, naopak se pro ně jedná o důležitý zdroj potravy.

Přísavník pětilistý pěstování

Podmínky pro pěstování přísavníku pětilistého jsou prakticky totožné jako u přísavníku tříprstého. Alespoň co se půdy a stanoviště týče. Nicméně rozdíl spočívá v tom, že loubinec pětilistý ke svému růstu potřebuje oporu nebo alespoň drsný podklad. K opoře se tato rostlina přichytává příčepivými kořínky.

Rostliny lze poměrně snadno množit vegetativní cestou. Během vegetace můžete přistoupit k řízkování polovyzrálými řízky. Ty následně zapíchněte do truhlíku s vhodným substrátem, zakryjte fólií a nechte zakořenit. Někdy mohou výhony zakořenit i ve sklenici s vodou. Je daleko víc expanzivnější než přísavník tříprstý. Pokud tedy chcete umírněnou plochu, volte přísavník tříprstý.

Pamatujte na to, že oba přísavníky hodně odnožují, vytvářejí nové a nové rostliny od kořenů, rostoucí výhony polehlé na zemi také rychle zakoření. Výsadba by měla být přemyslená a uvážená. Jenom ucelené plochy dodají podzimní efekt a ozdobu vašemu plotu nebo zdi.

TIP: Mezi další krásné popínavé rostliny do zahrady lze zařadit například rostlinu clematis. Zjistěte více o tom, jak pěstovat plaménky.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Toužíte po tom pěstovat v zahradě něco netradičního a zajímavého? Pusťte se do toho. Rozhodně se nemusíte omezovat pouze na pěstování okrasných keřů, které jsou poměrně běžné.

Mezi ty nejznámější patří například ibišek, šeřík, vajgélie a zlatý déšť.

Nabídka méně tradičních, případně neopadavých keřů je poměrně bohatá. V tomto článku si některé z nich blíže představíme.

Skimie japonská pěstování

Skimie japonská má podobu krásného stálezeleného keříku, který vaši zahradu na jaře ozvláštní bílými až růžovobílými květy. Na podzim se poté dočkáte červených nebo bílých plodů, které na keři zůstávají i přes zimu.

Jelikož je skimie vřesovištní rostlina, pojí se s ní specifické nároky na stanoviště a půdu. Konkrétně byste měli zvolit propustnou, kyselou a středně vlhkou půdu. V zahradě se jí bude dařit zejména ve stínu či polostínu.

Myslete také na její ochranu před silným zimním či jarním sluncem, jinak je ale rostlina mrazuvzdorná.

Pěstovat ji můžete volně v zahradě, ale dařit se jí bude i v nádobách. Skvěle se doplňuje například s rododendrony, se kterými má podobné nároky na pěstování. Skimie se perfektně hodí i k řezu do vázy, kdy ozvláštní váš domov. Využít ji můžete také při výrobě adventního věnce a dalších vánočních dekorací.

Skimie druhy

Téměř všechny skimie nabízené v zahradnictvích jsou odrůdou skimie japonské (skimmia japonica). Nutno zdůraznit, že se jedná o dvoudomé rostliny. To znamená, že existují samčí a samičí rostliny. Abyste tedy docílili již zmíněných plodů, je nutné mít alespoň jednu skimii samčí a jednu samičí. Výjimkou je například oboupohlavní odrůda Skimmia reevesiana.

Mezi samičí netradiční skimie lze zařadit například nízkou Bowles Dwarf Female, či Nymans. U odrůdy Veitchii se můžete těšit na bohatou nadílku červených plodů, bílé plody nabídne například Fructu Albo.

Ze samčích odrůd můžeme zmínit Fragrans se silně aromatickými listy nebo odrůdu Rubella.

Inspirujte se kompletní nabídkou okrasných keřů z našeho eshopu

Leucothoe pěstování

Rod leucothoe tvoří několik desítek druhů, které pocházejí převážně z východní Asie a Severní Ameriky. Jednotlivé kultivary jsou charakteristické svým mírně poléhavým a rozložitým charakterem růstu. Dorůstat mohou až do výšky 150 cm, většinou to však bývá o poznání méně.

Obecně se pro pěstování těchto keřů hodí dobře propustná, vlhčí a kyselá půda. Je však nutné se vyhnout přemokření. Z hlediska umístění v zahradě preferuje spíše polostinné až stinné stanoviště. Hodí se například do skalek, pěstovat ji však můžete i v nádobě.

Leucothoe walteri a další populární druhy

Existuje hned několik kultivarů leucothoe s nádechem exotiky, které se při pěstování v zahradě těší velké popularitě. Jedním z nich je například leucothoe walteri ‘Rainbow‘, který dorůstá výšky 60 až 100 cm. Vyniká pevnými listy, které mají v době rašení zeleno-bílo-růžové zbarvení. Během léta získávají spíše zelenou barvu s nepříliš nápadnou bílou kresbou. Na podzim si poté vaše srdce získají listy s barvou rudého vína.

Oblíbený je dále také kultivar Leucothoe ‘Zeblid‘, který je charakteristický o něco nižším a kompaktnějším vzrůstem. Vyniká výrazně červenou barvou svých listů. Za zmínku stojí i Leucothoe axillaris ‘Curly Red‘ s nevelkými, pokroucenými a poměrně tvrdými listy.

Pieris pěstování

Třetím méně známým ozdobným keřem, který se v zahradě skvěle vyjímá, je pieris. Jedná se o vřesovištní rostlinu, která dorůstá výšky kolem 2 metrů. Roste však poměrně pomalu. Tento hustý keř zaujme lesklými a jemně zašpičatělými listy. Často mají tmavě zelenou nebo světle panašovanou barvu. V období od března do května se můžete těšit na bílé květy s baňkovitým tvarem, které připomínají květ konvalinky.

Co se týče pěstování pierisu, volte vlhčí stanoviště v polostínu. Silné sluneční paprsky totiž mohou spálit jeho listy. Půda by měla být humózní, rašelinová a dobře propustná.

Pieris japonský, pieris květnatý a další druhy

Populárním druhem rostliny pieris je například pieris japonský, který dorůstá výšky 2 metrů. Jeho listy mají zoubkovaný okraj. Horní strana listů vyniká tmavě zelenou barvou, spodní strana je poté světle zelená. Od března do dubna tento druh ozvláštňují bílé baňkovité květy.

Sazenice pierisu japonského jsou dostupné pro mnoho jeho odrůd (například Flaming Silver, Rosalinda a další).

Mezi další oblíbené druhy lze zařadit například pieris květnatý, který tvoří vejčité listy s typickou tmavě zelenou barvou. V období od dubna do května se objevují bílé květy.

Další ozdobné keře

Uvedené tři ozdobné keře samozřejmě představují jen nepatrnou část. Mezi další populární netradiční keře se řadí například sturač.

Zaujmout může také zmarlika, která je ideální volbou pro nejrůznější zahradní kompozice. V našem blogu si ostatně můžete přečíst, jak pěstovat jidášův strom a s některými keři jej vhodně zkombinovat.

TIP: Určitě chcete, aby všechny rostliny, které na zahradě pěstujete, přežily zimní období.

Pokud některé z nich budou navíc kvést, získáte ozdobu zimní zahrady. Přečtěte si článek o mrazuvzdorných kvetoucích keřích.

Řadí se k nejkrásnějším cibulovinám a jeden z jeho druhů se navíc proslavil jako velmi vzácné koření. O čem je řeč? O rodu krokus (latinsky crocus), který v sobě zahrnuje několik desítek druhů. V zahradě zaujme díky pestrým barvám, které každý prostor zaručeně rozzáří. Jaké druhy krokusů jsou nejznámější a jak na jejich pěstování?

Druhy krokusů

Krokusy se obecně dělí do dvou základních kategorií – jarní a podzimní. Na jarní krokusy se můžete těšit po odtání posledního sněhu, podzimní krokusy (jiným označením také ocúny) poté vaši zahradu rozzáří s příchodem babího léta.

Krokus jarní

Co se týče druhů krokusů kvetoucích na jaře, tak se u nás často pěstuje šafrán jarní (crocus vernus), který pochází z oblasti Alp, Pyrenejí a Balkánu. Popularitě se těší též šafrán zlatý (crocus chrysanthus), který patří mezi botanické žlutě kvetoucí druhy. Z jedné hlízy přitom vyrůstá hned několik květů. Vsadit dále můžete na šafrán dvoukvětý (crocus biflorus), který se pyšní bílými nebo namodralými květy.

Z více rozrůstajících se druhů jarních krokusů lze zmínit například šafrán tmavokvětý (crocus tommasinianus), který kvete fialovými hvězdicovitými květy se žlutými prašníky. Šafrán Sieberův (crocus sieberi) zaujme bílými květy se žlutým hrdlem a nafialovělými vnějšími okvětními lístky.

Podzimní krokusy

Mezi nejznámější podzimní krokusy lze zařadit například krokus setý (crocus sativus). Na první pohled zaujme svými intenzivně fialovými květy s tmavším žilkováním. Navíc je právě tento druh zdrojem tolik vzácného šafránu. Mezi podzimní krokusy lze zařadit také Biebersteinův krokus (crocus speciosus), který se pyšní modrofialovými květy s viditelnou sítí tmavších žil. Do kategorie lze dále zařadit crocus cancellatus, crocus kotschyanus či crocus pulchellus.

Láká vás pěstování krokusů? Prohlédněte si naše kvalitní cibulky krokusů a vyberte si mezi nimi svého favorita

Krokusy v trávníku

Krokusy skvěle vyniknou na větších plochách trávníku nebo jako součást skupiny okrasných keřů. Velmi působivě vypadají skupiny květů stejné barvy, na druhou stranu je můžete snadno kombinovat mezi sebou a vytvářet tak neotřelé barevné kombinace.

Krokusy v květináči

Krokusy lze pěstovat také v květináči a tímto způsobem ozvláštnit nejen svou zahradu, ale například i terasu či balkon. A jak pěstovat krokusy v květináči, aby se jim dařilo? Při sázení je zapotřebí, aby na dně květináčů byl do výšky zhruba dvou palců štěrk nebo hrubý písek. Na něj umístíte vhodnou zeminu.

Cibulky krokusu se do květináče sází stejně jako do půdy, tedy zhruba do hloubky 5 až 10 cm. Jakmile vám šafrány vykvetou, omezte zálivku tak, aby půda nebyla přemokřená a nedocházelo k uhnívání podzemní části.

Kdy sázet krokusy

Krokusy se právem řadí k nejjednodušším rostlinám k pěstování. Snadno si s nimi proto poradí i pěstitelé začátečníci. Při výsadbě vezměte v úvahu, zda máte k dispozici jarní, nebo podzimní druhy krokusů. Jarní druhy se totiž sázejí na podzim (od září do listopadu), podzimní je třeba zasadit v létě (ideálně v červenci či srpnu).

Krokusy výsadba

Nejlépe se jim bude dařit v písčitých a hlinitých půdách, které jsou dostatečně propustné a nepřemokřené. Pod hlízami by se ideálně měla nacházet hrubší struktura, například v podobě kamínků či štěrku. Hloubka výsadby se pohybuje mezi 5 až 8 cm, větší cibulky je vhodné sázet hlouběji.

Pro dosažení bohatého kvetení dopřejte rostlinám zeminu z kompostu obohacenou o popel ze spáleného dříví či písek. Naopak používání chlévského hnoje se nedoporučuje.

Krokusům se bude dobře dařit na slunci či v mírném stínu. Pokud je budete pěstovat na velmi slunečném místě, počítejte s kratší dobou kvetení. To však platí pouze u jarních druhů, podzimní naopak slunné stanoviště ocení.

Kdy kvetou krokusy

Jarní krokusy vaši zahradu rozzáří většinou v období mezi únorem a začátkem dubna. Vykvétají totiž poměrně brzy po odtání posledního sněhu. Naopak podzimní odrůdy krokusu své barevné květy světu ukáží až v rozmezí září a listopadu.

Co s odkvetlými krokusy

U krokusů je vhodné po odkvětu ostříhat veškerá květenství. Následně se rostliny ponechávají v klidu, než se cibule zatáhne a listy oschnou. Tyto listy poté ostříháme. Cibulky lze nechat v půdě a počkat na jejich další kvetení v příštím roce.

Alternativou je vykopání cibulek, což doporučujeme provádět zhruba po 5 letech, nikoliv každý rok. Následně namnožené cibulky oddělte a nechte je na suchém a tmavém místě zaschnout. Do půdy je opět zasadíte v momentě, kdy na ně přijde řada (tedy u jarních krokusů na podzim, u podzimních v létě).

TIP: Vaši zahradu skvěle rozzáří i další hlíznaté rostliny. Přečtěte si, jak na pěstování begonií, které mohou hrát nejrůznějšími barvami.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zlatice, nebo také lidově nazývaný zlatý déšť, nepravý zlatý déšť je druh rostliny z čeledi olivovníkovitých. Vědecké jméno je Forsythia. Tento keř je pojmenován po Williamu Forsythovi, skotském botanikovi, který byl jedním ze zakladatelů Královské botanické společnosti.

Zlatice jsou oblíbené zejména pro své nádherné jarní kvetení, kdy se celý keř pokryje zářivě žlutými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Označení zlatý déšť patří také dřevine Laburnum - štědřenec.

Existuje asi jedenáct druhů zlatice, které pocházejí z východní Asie, konkrétně z Japonska, Koreje a Číny. Některé druhy jsou vysoké až 3 metry, zatímco jiné jsou menší a kompaktnější. Keř je velmi odolný a snadno se pěstuje v různých podmínkách.

Listy zlatice jsou obvykle tmavě zelené a trojúhelníkové nebo srdčité. Květy jsou nejcharakterističtějším rysem zlatice - jsou velké, zářivě  žluté a mají čtyři lístky. Květy se obvykle objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu.

V následujících řádcích si povíme, jak je to s pěstováním tohoto typicky jarního keře a co všechno potřebuje ke zdárnému růstu a bohatému květu.

Odrůdy zlatého deště

Zlatice se vyskytuje v několika odrůdách, které se liší svou velikostí, tvarem a některými dalšími charakteristikami. Každá odrůda zlatice má své jedinečné vlastnosti, které jí umožňují vyniknout v různých zahradních prostředích.

Zlatice prostřední

Zlatice prostřední, vědecky známá jako Forsythia x intermedia, je druh zlatice, který je často vidět v zahradách a parcích. Je křížencem dvou asijských druhů zlatice, konkrétně Forsythia suspensa a Forsythia viridissima.

Tato zlatice je velmi populární pro svůj květ - celý keř pokryje zářivě zlatými květy ještě předtím, než vyrostou listy. Květy jsou velké, zářivě žluté, čtyřčetné. Obvykle se objevují na jaře, někdy dokonce už v březnu, a zůstávají na keři několik týdnů.

Zlatice prostřední je středně velká až velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Listy jsou tmavě zelené, trojúhelníkové nebo srdčité a na podzim se mění na krásné bronzové barvy.

Forsythia x intermedia je velmi odolná a snadno se pěstuje v různých podmínkách. Vyžaduje plné slunce a dobře propustnou půdu, ale jinak je velmi přizpůsobivá. Je také odolná vůči většině škůdců a nemocí.

Zlatici pěstujeme nejčastěji jako solitéru, ale nezřídka kdy se vysazuje i do kvetoucích živých plotů. V tomto případě jí stačí pouze pravidelný řez, který snáší velmi dobře a rychle znovu obrůstá.

Mezi nejznámější odrůdy patří například:

Forsythia x intermedia 'Spectabilis' - Tato odrůda je známá pro své velké, bohatě kvetoucí keře, které mohou dosahovat výšky až 3 metry. Její květy jsou velké a intenzivně žluté.

Forsythia x intermedia 'Goldzauber' - Tento kultivar je oblíbený pro své sytě zlaté květy a robustní růst. Je také velmi odolný vůči mrazu.

Forsythia x intermedia 'Minigold' - Tato zakrslá odrůda má menší velikost a je ideální pro pěstování v nádobách. Květy jsou menší, ale velmi hojné.

Forsythia viridissima 'Bronxensis' - Tato odrůda je známá pro své tmavě zelené listy a kompaktní rozměry. Květy jsou menší a méně nápadné, ale stále velmi atraktivní.

Forsythia × intermedia 'Arnold Dwarf' – výška pouze do 0,5 m

Forsythia × intermedia 'Beatrix Farrand'

Forsythia × intermedia 'Densiflora'

‘Weekend’

Tento kultivar se dorůstá výšky 1,5 až dvou metrů. Vytváří spíše rozkladitý keř, a tak se nejlépe hodí k solitérnímu pěstování. Kvete od dubna, květy jsou velké, žluté barvy.

‘Lynwood gold’

Jedná se o nižší odrůdu, u které se dočkáme výšky kolem jednoho až dvou metrů. Keř roste vzpřímeně, hodí se také do živých plotů.

‘Maluch’

Další nižší odrůdou je Maluch - dorůstá se maximálně 1,5 metrů, častěji je ještě nižší. Větve rostou vzpřímeně, kopinaté listy mají sytě zelenou barvu, která na podzim tmavne.

Pěstujte zlatice i ve své zahradě! Ať už se rozhodnete pro solitérní keř do předzahrádky, nebo pro kvetoucí živý plot, oblíbené kultivary najdete na našem e-shopu - zlatý déšť prodej

Zlatice evropská

Zlatice evropská, vědecky známá jako Forsythia europaea, je vzácný a méně známý druh zlatice. Je to jediný druh zlatice, který pochází z Evropy, konkrétně z oblasti Balkánu.

Tento keř dosahuje výšky až 2 metry. Její listy jsou opačné, obvejčité až obkopinaté, na vrcholu tupé až špičaté, na bázi uťaté až srdčité a mají zřetelné žilnatiny. Listy jsou tmavě zelené barvy a na podzim se mění na atraktivní bronzovou barvu.

Květy zlatice evropské jsou charakteristicky zářivě žluté barvy, stejně jako u ostatních druhů zlatice, ale mohou být o něco menší. Objevují se na jaře, často již v březnu.

Zlatice převislá

Zlatice převislá, vědecky známá jako Forsythia suspensa, je jedním z druhů zlatice, který pochází z Asie, konkrétně z Číny. Tento druh je oblíbený díky svému charakteristickému tvaru s převislými větvemi, který dodává krajině jedinečný vzhled.

Zlatice převislá je středně velká rostlina, která může dorůst až do výšky 3 metrů. Její větve jsou dlouhé a převislé, což jí dává elegantní vzhled. Listy jsou střídavé, podlouhlé a mají tmavě zelenou barvu.

Květy tohoto druhu zlatice jsou zářivě žluté a objevují se na jaře, často již v březnu, ještě před tím, než vyrostou listy. Květy jsou velké a nápadné, což činí tento druh zlatice velmi atraktivním pro zahradnický design. Nejčastěji se pěstuje jako solitéra.

Pěstování zlatice

Keř zlatý déšť není náročný na pěstování. Vyžadují plné slunce (snesou i polostín) a dobře propustnou půdu, ale jinak jsou velmi přizpůsobivé. Jsou také odolné vůči většině škůdců a nemocí. Jediným údržbovým požadavkem je pravidelný řez, který pomáhá udržovat tvar keře a podporuje bohaté kvetení.

Zlatý déšť řez

Nejlepší čas na řez je krátce po odkvětu, obvykle v pozdním jarním až raném letním období. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve a také ty, které jsou příliš hustě rostoucí, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a světla pro zdravý růst rostliny.

Pokud je keř příliš hustý, může být také užitečné provést prosvětlení, což znamená odstranění některých větví uprostřed keře. Při řezu je také dobré nechat některé z mladších výhonů, které budou příští rok kvést. Řez by měl být proveden ostrými nůžkami nebo pilou, aby se zabránilo poškození rostliny.

Zlatý déšť kvetení

Květy zlatice jsou jedním z nejvýraznějších znaků této rostliny. Jsou zářivě žluté a často se objevují na keři ještě dříve než listy. To činí ze zlatého deště ideální rostlinu, která prozáří smutnou zimní zahradu.

Zlatice obvykle začíná kvést v březnu či dubnu (dle aktuálního počasí) a květy se na větvích objevují i několik týdnů. Keř je jimi bohatě posetý - díky tomu také vzniklo jeho lidové jméno, jelikož množství kvítků po celé délce větví vytváří dojem “zlatého deště”.

Zlatice na kmínku

Zajímavým způsobem pěstování zlatice je pěstování na kmínku. Keře se do požadovaného vzhledu dají tvarovat, často se také roubují. Na kmínku lze pěstovat jak zlatici se vzpřímenými větvemi, tak převislé kultivary, které v této formě hezky vyniknou. Zlatice na kmínku pěstujeme jako samostatně stojící.

Zlatý déšť sázení

Sázení zlatice je relativně jednoduché a může být provedeno jak na jaře, tak na podzim. Zlatice preferuje plné slunce, ale snesou i polostín. Rostlina vyžaduje dobře propustnou půdu, ideálně s neutralitou pH nebo mírně kyselou.

Při výsadbě vykopeme díru dostatečně velkou pro kořenový bal zlatice a umístíme rostlinu do takové hloubky, aby byla koruna rostliny v úrovni se zemí (u varianty na kmínku je koruna samozřejmě výše). Po vysazení rostlinu řádně zalejeme a pravidelně ji zavlažujeme i v následujících týdnech, abychom podpořili zakořenění.

TIP: Vaše zahrada může rozkvést i dalšími keři. Kromě zlatého deště jsou skvělou volbou například rododendrony, ibišky, komule či vajgélie. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte také na našem blogu.

Lomikámen (Saxifraga) je rod rostlin z čeledi lomikamenovitých. Tento rod zahrnuje přibližně 440 druhů, které jsou rozšířené hlavně v severní polokouli, s významnou přítomností v subarktických a alpínských oblastech.

Název Saxifraga pochází z latinských slov "saxum" (skála) a "frangere" (zlomit), odkazující na schopnost některých druhů růst ve štěrbinách skal, kde mohou postupně rozšiřovat trhliny. Tyto rostliny jsou houževnaté a odolné, přizpůsobené obtížným podmínkám, a jsou známy svými nádhernými květy. V našem článku se podrobněji podíváme na tento fascinující rod rostlin, jeho charakteristiky, druhy a využití.

Lomikámen druhy

Lomikámen Arendsův

Saxifraga arendsii je často využívaná rostlina v okrasných zahradách. Tato vytrvalá rostlina je oblíbená pro své drobné, ale nápadné růžové, bílé nebo červené květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Pochází z hor Evropy a Asie a je pojmenován po německém zahradníkovi Georgu Arendsovi. Díky své odolnosti a nenáročnosti lze lomikámen Arendsův pěstovat i v našich podmínkách. Je ideální pro skalky, okrasné záhony i nádoby.

Preferuje slunné polohy a dobře propustnou půdu. Rostlině se daří i v polostínu, ale v takovém případě kvete méně bohatě. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a suchu, což umožňuje její pěstování i v náročnějších podmínkách.

Tento druh je velmi oblíbený mezi zahradníky i šlechtiteli, a tak se setkáme s množstvím odrůd, které se od sebe liší především barvou květů. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

‘Grandiflora Alba’ - tento kultivar má oproti jiným odrůdám větší květy, které jsou bíle zbarvené se světle žlutým středem.

‘Purpurteppich’ - purpurově zbarvené drobné kvítky této odrůdy vytvářejí bohaté porosty.

‘Highlander Red’ - sytě červené květy se žlutým středem vyrůstají na dlouhých tenkých stoncích.

‘Touran White’ - drobné, čistě bílé květy, vytvářejí společně se svěže zelenými listy husté koberce.

Lomikámen zrnatý

Saxifraga granulata je rozšířený především v Evropě, ale lze ho najít také v jihozápadní Asii a severní Africe. Tento lomikámen se vyznačuje svými bílými, narůžovělými až červenými květy, které se objevují od května do července. Květy se seskupují do květenství na konci vysokého stonku.

Listy jsou přízemní, zelené, na bázi srostlé do růžice. Typickým znakem tohoto druhu jsou drobné, zrnité útvary na kořenech, odkud je odvozen i jeho název.

Lomikámen zrnatý preferuje slunné polohy a vlhké, ale dobře propustné půdy. V přírodě ho najdeme na loukách, pastvinách, v lese, ale také na skalách a suťových svazích. V zahradách je často využíván jako okrasná rostlina do skalek.

Lomikámen výběžkatý

Saxifraga stolonifera pochází z východní Asie. Tento druh je známý svými jasnými bílými květy s purpurovými tečkami, které se objevují na dlouhých stopkách nad listy v letních měsících.

Jedná se o trsnatou rostlinu, která tvoří výběžky, jimiž se šíří. Listy lomikámene výběžkatého jsou zelené, srdčitého tvaru, s bílými žilkami a jsou uspořádané do přízemní růžice.

Tato rostlina preferuje polostinné až stinné polohy a dobře propustnou půdu bohatou na humus. Lomikámen výběžkatý je oblíbený jako pokojová rostlina díky své atraktivnímu vzhledu a snadné péči. Rovněž je často využíván v zahradách pro výsadbu do stinných skalek a jako podrost v lesních zahradách.

Lomikámen vždyživý

Saxifraga paniculata je původem z horských oblastí Evropy a západní Asie. Tento druh je známý svými malými, ale nápadnými bílými květy, které vyrůstají na konci poměrně dlouhých stonků nad přízemními listy.

Listy lomikamene vždyživého jsou tmavě zelené, široce eliptické a mají charakteristický mramorový vzor. Tato rostlina preferuje slunné až polostinné stanoviště a dobře propustnou, kamenitou půdu.

Lomikámen vždyživý je oblíbený v zahradnictví, kde je často využíván pro výsadbu do skalek a alpínských zahrad díky své odolnosti a nádherným květům. Je to rostlina, která je odolná vůči mrazu a dokáže přežít i v náročných podmínkách.

Lomikámen stinný

Saxifraga umbrosa je původem z jihozápadní Evropy. Tento druh má růžové květy, které se objevují na konci jara a v létě.

Květy rostou na vysokých stoncích nad přízemní růžicí listů, které jsou zelené, lesklé a mají charakteristický tvar.

Lomikámen stinný, jak již název napovídá, preferuje stinné až polostinné polohy a dobře propustnou, humózní půdu. V zahradách je často využíván pro výsadbu do stinných skal a do stinných částí zahrad. Je mrazuvzdorný a nenáročný na péči.

Lomikámen do skalky pořídíte na našem e-shopu. Vybírat můžete hned z několika barev a odrůd

Pěstování lomikamenů

Pěstování lomikamenů (Saxifraga) je poměrně snadné, protože se jedná o odolné rostliny, které nevyžadují mnoho péče. Přesto existují určité aspekty, které je třeba zvážit pro úspěšné pěstování.

Některé lomikameny preferují místa s dostatečným sluncem, jiné zase polostín či úplný stín - je tedy třeba vybrat stanoviště adekvátní zvolenému druhu. Půda by měla být dobře propustná či kamenitá, neboť příliš vlhké podmínky mohou vést k hnilobě kořenů.

Mnohé druhy lomikamenů jsou odolné vůči mrazu a dokážou přežít i tvrdé zimy. Přesazování se doporučuje na jaře, přičemž mladé rostliny je dobré na zimu přikrýt. Řez je nutný pouze u některých druhů, jinak postačí odstranění odkvetlých květů. Lomikameny jsou rostliny, které dokážou potěšit svými krásnými květy a přitom nevyžadují zvláštní péči, což je činí ideálními pro začínající zahradníky.

Lomikámen v květináči

Pěstování lomikamenů v květináči je další možností, jak si vychutnat krásu těchto rostlin. Výběr správného květináče je důležitý - měl by být dostatečně hluboký, aby pomohl podpořit kořenový systém rostliny a měl by disponovat drenážními otvory, které zabrání přemokření.

Půda by měla být dobře propustná, ideálně směs zahrádkářské půdy, písku a malých kamenů nebo oblázků. Rostliny umístíme na slunné nebo polostinné místo. V zimě je třeba rostliny přemístit na chladnější místo a zvlhčovat je mírně, aby přečkaly období klidu.

Pravidelné přihnojování během vegetačního období podpoří růst a kvetení rostlin. Pěstování lomikámenu v květináči je skvělou volbou pro ty, kteří nemají vlastní zahradu - vystačí si totiž i s menším balkonem nebo okenním parapetem.

TIP: Mezi další nádherné trvalky do skalky patří například rozrazil, rozchodník, mateřídouška či nízké druhy aster. O pěstování skalniček se dočtete více na našem blogu.

Křivouš kořenující (Campsis radicans), známý také jako trubač, je okouzlující liánovitá rostlina, která svými atraktivními a nápadnými květy přitahuje nejen zvědavé pohledy, ale také motýly a další opylovače.

Tento keř pochází z jihovýchodních oblastí Spojených států amerických, avšak díky své odolnosti a přizpůsobivosti si našel cestu do mnoha evropských zahrad. Trubač je ideálním řešením pro ty, kteří hledají impozantní doplněk pro svůj zahradní prostor - ať už jako živý plot, okrasnou oporu nebo solitérní prvek.

Pěstování křivouše kořenujícího sice vyžaduje určitou péči a pozornost, ale s trochou trpělivosti se vám odmění bohatou paletou sytě barevných květů ve tvaru trubek, které oplývají exotickým šarmem.

Trubač druhy

Trubač velkokvětý

(Campsis grandiflora) se vyznačuje svými trumpetovými květy velkých rozměrů, které se objevují od července až do října. Rostlina pochází pravděpodobně z Číny. Hodí se na popínání pergol či plotů. Důležité je rostlinu nepřelévat, protože má tendence uhnívat v kořenech. Dobře odolává mírným mrazům.

Křivouš kořenující

(Campsis radicans) je dekorativní popínavá rostlina patřící do čeledi trubačovitých. Původem je z jihovýchodních oblastí USA, u nás se pěstuje jako okrasný keř v zahradách. Tento druh se vyznačuje rychlým růstem a schopností šplhat po oporách nebo pnout se po stromech díky svým vzdušným kořenům.

Jeho hlavním lákadlem jsou velké, barevné květy ve tvaru trumpet, které vykvétají od července do srpna a přitahují do zahrady opylovače z celého okolí. Pokud jsou květy opylovány, objeví se po jejich odkvětu plody - dlouhé zelené lusky, které jsou jedovaté. Ostatně jedovatá je pro savce včetně člověka celá rostlina.

Mezi nejoblíbenější odrůdy tohoto druhu patří například ‘Flava’ se žlutými květy, ‘Flamenco’ se sytě červenými květy nebo ‘Madame Galen’ s květy v klasické oranžové barvě.

Popínavý křivouš v různých barvách, který dodá vaší zahradě exotický nádech a zkrášlí ploty, zídky i květináče, najdete také na našem e-shopu

Trubač kořenující pěstování

Pěstování trubače je relativně snadné, pokud jsou splněny základní nároky na stanoviště a půdu. Rostlina preferuje slunečné polohy a propustnou, živinami bohatou půdu. Je důležité zajistit jí dostatečné opory, aby se liány měly po čem plazit.

V prvních letech růstu je vhodné chránit mladé rostliny před silnými mrazy, později se již stávají odolnějšími a některé odrůdy zvládají i silné mrazy. Pravidelným řezem lze udržet požadovaný tvar a velikost keře, stejně jako podpořit bohatší kvetení.

Křivouš kořenující potřebuje také pravidelnou zálivku, zejména během suchých období, ale pozor na přelití. Hnojením během vegetačního období zajistíte bohatší růst a kvetení. Volte organická hnojiva nebo minerální hnojiva určená přímo pro kvetoucí keře.

Nevýhodou v pěstování je bujný rast a hlavně výhonky od kořenů, které sa mohou nekontrolovatelně šířit zahradou. Mladé výhony je nutné včas likvidovat.

Trubač v nádobě

Pěstování křivouše kořenujícího v květináči je možné, i když si rostlina vyžaduje více péče než v zahradní půdě. Zvolte dostatečně velký květináč s odvodňovacím otvorem a použijte kvalitní propustnou zeminu smíchanou s kompostem pro zajištění potřebných živin.

Rostlina potřebuje slunečné stanoviště a pravidelnou zálivku, ale dbejte na to, abyste ji nepřelili. V průběhu vegetačního období doporučujeme hnojení tekutým hnojivem pro podporu růstu a kvetení. Je nutné zajistit pevnou oporu šplhání a pravidelný řez pro udržení kompaktního tvaru.

Při pěstování v květináči je také důležité chránit rostlinu před silnými mrazy – například umístěním do skleníku nebo chladné místnosti během zimních měsíců.

Trubač řez

Řez trubače je důležitým aspektem péče o tuto rostlinu, který přispívá k udržení jejího zdraví, tvaru a bohatého kvetení. Řez by měl probíhat na jaře, nejlépe v březnu nebo dubnu, kdy již hrozba silných mrazů ustoupila.

Při řezu odstraňte staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou příliš hustě nebo narušují kompaktní vzhled rostliny. Mladé výhonky zkraťte na 2-3 pupeny od hlavního výhonu, podpoříte tím růst nových, mladých a vitálních výhonů. U starších rostlin můžete provést i radikálnější řez pro omlazení keře.

TIP: Pokud hledáte ideální popínavé rostliny na balkon, ale trubače se vám zdají příliš velké, vsaďte třeba na povijnici či okrasné fazole. Další tipy na popínavky na balkon najdete v našem předchozím článku.

Akébie je fascinující rod rostlin, který nejen přitahuje pozornost svým atraktivním vzhledem, ale také nabízí širokou škálu využití v tradiční medicíně a kosmetice. Tyto rychle rostoucí popínavé liány s původem v exotické Asii, s elegantními listy a neobvyklými květy jsou oblíbeným doplňkem zahrad a parků po celém světě.

V následujících řádcích si více povíme o u nás nejvíce pěstované akébii pětičetné a jejím pěstování.

Akébie pětičetná

Akébie (Akebia) je rod rostlin patřící do čeledi kokylovitých. Původně pochází z východní Asie, zejména z Japonska a Číny. Akébie je známá pro své atraktivní, rychle rostoucí popínavé liány s elegantními listy a neobvyklými květy.

Mezi nejznámější druhy akébií patří akébie pětičetná (Akebia quinata) a akébie trojčetná (Akebia trifoliata). Tyto druhy jsou oblíbené jako okrasné rostliny v zahradách a parcích, kde se pěstují pro svůj atraktivní vzhled a rychlý růst.

Liány akébie pětičetné se dorůstají délky až 10 metrů, přičemž rostlina může být až tři metry široká. Listy tohoto druhu jsou pětičetné a dlanitě složené, jednotlivé lístky mají eliptický tvar a celý složený list je velký přibližně pět až deset centimetrů. Je-li mírná zima, případně roste-li akébie v teplejších oblastech, opadává během vegetačního klidu pouze částečně.

Tato rostlina je pěstována zejména jako okrasná - má v zahradě podobnou funkci jako například známější popínavý břečťan - může tedy vytvořit přírodní zastínění pergoly či pokrýt zídky a ploty v zahradě. Výhodou oproti zmíněnému břečťanu je fakt, že se nejedná o jedovatou rostlinu, plody jsou naopak dokonce jedlé.

Kromě svého dekorativního významu má akébie také tradiční lékařské využití, zejména v čínské medicíně, kde se používá jako prostředek proti bolestem hlavy, nespavosti nebo depresím. Rovněž má diuretické a antifungální účinky. V poslední době se výtažky také objevují v kosmetických přísadách pro své hydratační a ochranné vlastnosti.

Květy akébie

Květy se objevují na jaře, obvykle během dubna a května. Jsou drobné, nápadné a vonné, s barevnými okvětními plátky v odstínech fialové, purpurové nebo bělavě zelené barvy. Květy jsou jednopohlavné, přičemž samičí květy bývají větší a tmavší, samčí naopak menší, obvykle nachové barvy. Při pěstování je nutné opylovat rostlinu pylem jiného kusu, jen tak se lze dočkat plodů.

Akébie plody

Po odkvětu se na liánách akébie objevují podlouhlé plody růžové či fialové barvy, s tlustými kožovitými slupkami. Uvnitř plodu pak najdeme slizovitou dužinu, která chrání černá semena.

Plody akébie pětičetné jsou jedlé, mají exotickou chuť a nejčastěji se využívají v klasických asijských receptech. Pokud tedy dojde k opylení, dočkáte se plodů začátkem podzimu. Sesbírat je však musíte včas, jsou-li přezrálé, pukají a sesychají.

Chcete-li se pustit do pěstování exotické akébie, navštivte náš e-shop a pořiďte si sazenice této zajímavé rostliny do své zahrady

Pěstování akébie

Pěstování akébie (Akebia) je poměrně snadné a nevyžaduje zvláštní péči či podmínky. Tyto rychle rostoucí popínavé liány jsou ideálním doplňkem pro zahrady, kde mohou zkrášlit ploty, pergoly či jiné opory.

Akébie preferuje slunné až polostinné stanoviště s dobře propustnou, živnou půdou. Pro dosažení bohatšího kvetení je vhodné umístit rostlinu na dostatečně světlé místo. Vhodným obdobím pro výsadbu akébie je jaro nebo podzim.

Rostlinu je třeba pravidelně zalévat, zejména v období sucha či vyšších teplot. V zimním období by měla být zálivka omezena. Akébie je poměrně odolná vůči mrazu, ale mladé rostliny mohou vyžadovat přikrytí během extrémních mrazů.

Pokud jde o hnojení, akébie ocení přídavek kompostu nebo organických hnojiv na jaře a znovu na podzim.

Řez akébie

Nenáročnost akébie oceníte také při pravidelném řezu rostlin v zahradě. Tento druh totiž zastřihování nevyžaduje. K řezu můžete přistoupit z estetických důvodů - odstraňujeme šlahouny, které zasahují do míst, kam rostlinu pustit nechceme, případně řezem podpoříme růst do požadovaného tvaru a směru. V předjaří také odstraňujeme suché či poškozené liány. Je-li již rostlina starší, můžeme provést radikální řez, který podpoří růst nových výhonů a celkovou vitalitu akébie.

TIP: Další exoticky vyhlížející rostlinou s velmi zajímavými květy je clematis. I tento druh můžeme vysadit k plotu či k pergole. Jak pěstovat clematis se dočtete v předchozím článku na blogu.

Vrba (Salix) je poměrně obsáhlý rod stromovitých či keřovitých rostlin. Vrby se běžně vyskytují téměř po celém světě, naprostá většina však v mírném podnebí severní polokoule, spíše ve vlhkých oblastech. Najdeme je podél řek, kolem rybníků, v blízkosti rašelinišť, v lužních lesích, ale i ve vyšších a chladnějších polohách.

U nás je vrba spojována s mnoha tradicemi, v minulosti bylo dřevo využíváno nejen v košíkářství, ale také k výrobě nábytku či hudebních nástrojů. Vrbová kůra se také využívala v tradiční medicíně. Kromě toho se jedná o důležitou včelařskou rostlinu. Jehnědy jsou totiž plné sladkého nektaru a pylu, což hmyz velmi ocení. 

Vrby mají obvykle silný kmen (vzhledem k velikosti stromku), případně rostou ve tvaru keře. Listy jsou kopinaté nebo čárkovité, drobných rozměrů, na podzim opadají. Květy vrby jsou uspořádány do jehněd. Ty mohou mít odlišný vzhled; nám jsou již od dětství nejznámější jehnědy vrby jívy, kterým se lidově říká “kočičky”, pro jejich hebkou strukturu.

Pěstování vrby

Vrby jsou náročné na světlo a vláhu. Vysazujeme je tedy na stanoviště slunné, případně s dostatkem rozptýleného světla po celý den. Polostín či plný stín těmto rostlinám nesvědčí.

Na půdu vrby nejsou vybíravé. Dobře se jim daří i v méně výživných půdách s vysokým podílem písku. Stěžejní je pro ně dostatek vlhkosti. Pokud vrbu nevysadíte přímo u jezírka nebo u rybníku, musíte ji pravidelně zalévat - zemina kolem kmene by měla být neustále mírně vlhká (nikoliv podmáčená, i když v tomto ohledu snesou hodně).

Jak zasadit vrbu

Vrbu vysazujeme stejně jako kterýkoliv jiný strom či keř. Důležité je zvolit optimální stanoviště - to už jsme si přiblížili v předchozím odstavci. 

Vrbu zasadíte tak, že vykopete dostatečně velkou jámu pro kořenový bal, umístíte strom do jámy a pevně přikryjete zeminou. U některých druhů, například u vrby košíkářské, je důležité vysadit sazenici tak, aby jednotlivé větve byly k okolnímu povrchu pod úhlem 60°, přičemž nad zemí zůstávají 3 až 5 pupenů z každého prutu.

Kdy zasadit vrbu

Vrbu je nejlepší zasadit na podzim nebo na jaře, když není v plném růstu. Máte-li však kvalitní a dostatečně předpěstované sazenice, můžete je umístit do půdy prakticky kdykoliv od jara až do podzimu. Vysazujete-li během vegetačního období, musíte se rostlině více věnovat, zejména co se zálivky týče.

Kam zasadit vrbu

Vrbu byste měli zasadit na slunné místo s dostatkem vlhkosti a prostoru pro její růst. Některé asijské druhy, například vrba japonská, snesou i mírný polostín.

Vrby jsou mrazuvzdorné, není tedy nutná výsadba do květináčů a náročný transport na konci každé sezóny. Větve některých druhů jsou poměrně tenké a křehké, proto se vyplatí stromky vysadit na místo chráněné před větrem. To se však netýká například vrby košíkářské nebo některých našich původních druhů, které mají pružné a odolné větve.

Stříhání vrby

Vrbu je vhodné stříhat v období vegetačního klidu, tedy od pozdního podzimu do časného jara.

Při řezu odstraňujeme zejména suché, poškozené a překrývající se větve. U všech pěstovaných druhů dbáme také na estetiku, korunu tedy udržujeme v pravidelném tvaru. 

Vrby obrůstají rychle, během roku tak provádíme nejčastěji dva až tři řezy. Ten první bývá nejradikálnější a uskutečňujeme jej ještě před vytvořením prvních pupenů, tedy klidně již v únoru. Během roku provádíme udržovací řezy.

Kdy stříhat japonskou vrbu

Vrbu japonskou stříháme každý rok celkem třikrát. První řez provádíme na pomezí února a března. Důležité je, aby ještě na větvích nebyly rozvinuté pupeny a řez tak vrbě neuškodil. V tuto roční dobu se nebojíme do keře zasáhnout pořádně a provedeme radikální řez, při kterém zkrátíme výhony až o dvě třetiny jejich délky.

Další řez provádíme v létě, kdy vrbu zastřihujeme do pěkného tvaru. Poslední pak učiníme na podzim, ideálně v listopadu, kdy odstraňujeme všechny vyčnívající větve, které narušují estetiku koruny. 

Stříhání vrby na podzim

Pro řez vrby se nejvíce hodí doba Velikonoc. Ne nadarmo se košíky, pomlázky a další výrobky pletou právě z vrbového proutí, které bylo vždy nutné v tuto roční dobu odstranit. Řez však můžeme v některých případech provádět také na podzim. Nejčastěji tak činíme u drobných okrasných druhů, které chceme udržovat kompaktní a úhledné (vzrostlé stromy a košaté keře seřezáváme jednou za jeden až dva roky na jaře). 

Podzimní řez nesmí být radikální. Jedná se o řez udržovací, kdy odstraňujeme pouze nežádoucí části větví, které narušují tvar koruny. 

Vrba druhy

Tento rod zahrnuje více než 400 jednotlivých druhů. Některé druhy vrb jsou si natolik blízké, že k jejich přesnému rozeznání je potřeba využít odborných botanických technik. 

V české přírodě najdeme 22 původních druhů, které přirozeně rostou zejména ve vlhkých oblastech, podél řek, rybníků či jiných vodních ploch. Vrby jsou však oblíbené také jako okrasné stromy, v zahradách tak kromě našich původních druhů najdeme i některé z asijských a amerických vrb. 

Mezi nejběžnější i nejoblíbenější druhy pěstované u nás patří:

Vrba růžová (Salix gracilistyla) - tento druh je zajímavý svými růžovými “kočičkami”, ´Mount Aso´.

Vrba japonská (Salix integra) - druh okrasný nejen jarními květy, ale také listem. Snadno se tvaruje, v zahradách je velmi oblíbený. Zejména ´Hakuro Nishiki´.

Vrba stromečkovitá (Salix arbuscula) - nízká okrasná vrba, tvoří asi jeden metr vysoký stromek. S oblibou vysazována jako doplněk mezi nízké keře a byliny.

Vrba jíva (Salix caprea) - středně vysoký strom, který preferuje růst u vodních ploch. Významná včelařská rostlina. Zajímavá je také převislá forma ´Pendula´. 

Naše další původní druhy běžně se vyskytující v přírodě střední Evropy jsou Vrba bílá (Salix alba), Vrba křehká (Salix euxina), Vrba trojmužná (Salix triandra), Vrba popelavá (Salix cinerea), Vrba ušatá (Salix aurita)

Sazenice vrby do vaší zahrady, k jezírku i rybníku najdete také na našem e-shopu. Vybírat můžete hned z několika oblíbených druhů

Okrasná vrba

Okrasné vrby jsou v současnosti velmi žádaným doplňkem moderních záhonů plných okrasných travin, nízkých keřů a kvetoucích bylin. Mezi oblíbené okrasné druhy patří například vrba japonská nebo vrba pokroucená. 

Kroucená vrba v květináči

Kroucená vrba v květináči je krásnou jarní dekorací nejen na zahradu, ale také na balkon, terasu či před dům. Důležité je opět dodržet několik pravidel pro pěstování - zejména plně slunečné stanoviště a dostatek vláhy.

Pokud chcete zakoupenou vrbu v květináči pěstovat i nadále, je nutné je přesadit do větší nádoby a v zimních měsících ideálně květináč s rostlinou přenést do skleníku, ve kterém nemrzne. Kroucenou vrbu také můžete po sezóně z původního květníku vyjmout a jednoduše ji vysadit do zahrady.

Převislá vrba na kmínku

Okrasná vrba na kmínku ´Pendula´ nebo ´Kilmanrock´ zkrášlí předzahrádku, poskytne stín v parku nebo se postará o smuteční vzhled pietního místa. Mezi převislé druhy vrb patří například vrba babylonská, vrba bílá, vrba Matsudova nebo vrba náhrobní. Všechny jmenované druhy se však dorůstají i několika metrů. Hledáte-li drobnější druh převislé vrby na kmínku do zahrady, zvolte například vrbu stromečkovou.

TIP: Milujete minimalistický vzhled okrasných odrůd neplodících stromů? Vrbu v zahradě krásné doplní třeba zakrslé břízy nebo javory. A právě o pěstování okrasných javorů jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.