Okrasná zahrada

Vajgélie květnatá (lat. Weigela florida) patří mezi opadavé dřeviny, jejichž větve každoročně zdobí záplava různobarevných květů. Keř vajgélie lze dobře tvarovat, proto je vhodný nejen jako solitér do okrasné zahrady, ale také jako působivý živý plot. Kromě barevných květů nabízí příjemnou podívanou také listy - ty mohou mít světlou i tmavou barvu, nebo být dokonce panašované.

Dle výběru odrůdy lze pěstovat vajgélii se vzpřímenými větvemi, převislou, hustější či řidší. Zvonkové květy vyrůstají na drobných postranních větvičkách a celý keř má příjemně kompaktní vzhled. Dorůst se však může výšky i dva metry a vaši zahradu bude zdobit až 50 let!

Jak pěstovat vajgélii

Rostlina není příliš náročná na pěstování. Jedná se o vytrvalý a mrazuvzdorný keř, který si dokáže poradit s různými podmínkami, a proto se s vajgélií setkáme v zahradách téměř po celém světě.

Vyžadují mírně vlhkou, živnou a dobře propustnou půdu hlinitého typu. Je vhodné ji pěstovat na slunném až polostinném stanovišti. Pokud bychom se rozhodli pro množení keře, činíme tak dřevitými řízky zasazenými přímo ven do půdy. Škůdci si na keři obvykle nepochutnávají, stejně tak je odolná proti chorobám.

Kvetoucí vajgélie

Květy vajgélie jsou dominantou celého keře. Mají zvonkovitý tvar, celou škálu barev i velikostí. Jsou pravidelného tvaru, na větvích uspořádány jednotlivě či v chudých vrcholících. Obvykle narůstají na mladých výhonech, případně na loňských větvích, které nekvetly a nebyly zkráceny. Objevují se však i na vrcholcích seříznutých větví.

Vajgélie kvetou velmi dlouho, některé odrůdy od dubna až do září. Po celou dobu lákají do zahrady motýly, včely a další užitečné opylovače.

Vajgélie druhy

Existují desítky různých odrůd, které se od sebe liší výškou, tvarem koruny, barvou a velikostí květu nebo vzhledem listů. Pojďme si uvést některé z nejoblíbenějších kultivarů:

‘Nana Purpurea’ - poměrně nízký keř s velmi tmavými listy a fialovo-růžovými květy

‘Albiflora’ - vajgélie něžného vzhledu se světle zelenými listy a sněhobílými květy

‘Red Prince’ - řidčeji rostoucí keř se sytě červenými květy

‘Variegata’ - převislá odrůda, květy mají růžovou až světle fialovou barvu

‘Alexandra’ - jeden z nejzajímavějších kultivarů, který se vyznačuje hnědými listy, které doplňují růžové květy

‘Bristol Ruby’ - vyšší keř s tmavými listy a sytě purpurovými květy

Nádherně kvetoucí a ověřené odrůdy vajgélie květnaté různých barev i tvarů, najdete na našem e-shopu

Vajgélie řez

Stříhání vajgélie bychom měli provádět pravidelně - rostlina dobře obráží i po radikálnějším střihu, navíc tvarování vajgélie do živých plotů stříhání mladých větviček přímo vyžaduje.

Kdy stříhat vajgélie? Větší “zákroky” provádíme brzy na jaře, nebo ještě lépe po odkvětu. V tuto chvíli můžeme odkvetlé výhony zkrátit až o jednu třetinu. Jedná se o ideální období pro výchovný řez u kvetoucích okrasných plotů.

Vajgélie na kmínku

Pěstování keřů různých druhů na kmínku je velkým hitem - v zahradě vypadají skvěle a upraveně, a navíc poskytuje dostatek prostoru při zemi pro další rostliny. Také vajgélii lze tímto způsobem pěstovat. Docílit toho můžeme buďto pravidelným tvarováním mladého keře nebo roubováním. Rozhodnete-li se pro tvarování, vv prvních 2 až 3 letech ponechejte pouze jeden nejsilnější výhon rostoucí vzpřímeně a zbytek vždy odstraňte. Když má výhon více než metr, necháme narůst korunu. Nezapomeňte pravidelně a důkladně odstraňovat obrost na kmínku.

TIP: Milujete rozkvetlou zahradu, která hraje všemi barvami, ale péče o letničky vás příliš neláká? Vsaďte na kvetoucí okrasné dřeviny, v článku se dozvíte něco více o jejich výběru a pěstování.

Jalovec, latinsky juniperus, patří mezi stálezelené keře z čeledi cypřišovitých. Domovem jalovců je prakticky celá severní polokoule. V České republice se ve volné přírodě setkáme pouze s jedním původním druhem – jalovcem obecným.

Dřevina se u nás nejčastěji pěstuje jako okrasná, u některých druhů také pro plody nebo pro vzácné a vonné dřevo.

Pěstování jalovce

Keř potřebuje humózní, kyprou a propustnou půdu s kyselým pH. Vyhovuje mu dostatek vláhy, ale díky své odolnosti poměrně dobře snáší i sucho. Jalovec preferuje slunné stanoviště - pokud je keř zastíněn, poměrně špatně prospívá a dožívá se nižšího věku. Naopak jalovce na slunném stanovišti s přehledem rostou desítky let.

Zimu a mráz snášejí tyto dřeviny dobře, a tak není nutné je na nízké teploty nijak připravovat. Během zimních dnů pouze zbavujeme větve navátého sněhu, pod jehož vahou by se mohly polámat. Jalovec bychom během jeho života neměli přesazovat, proto jeho umístění dobře promyslete.

Jalovec v květináči

Stejně jako mnoho dalších druhů jehličnanů, i jalovce je možné pěstovat v nádobách. Před jejich přesazením umístíme na dno dostatečně velkého květináče drenážní vrstvu a naplníme ho kvalitním substrátem. Bezprostředně po vysazení keřík dobře zalijte, a poté nádobu postavte na slunné místo. U jalovce pěstovaného v květináči nesmíme zapomínat na pravidelné hnojení, které by mělo proběhnout alespoň dvakrát do roka.

Do květináčů se ale všechny druhy jalovce nehodí, dokonce ani všechny odrůdy. Volte pouze zakrslé kultivary, kterými jsou například ‘Nana’ nebo pomalu rostoucí ‘Sentinel’. Skvěle vypadají i poléhavé druhy.

Jalovce druhy

Jalovec obecný - Juniperus communis

jedná se o druh, který je původní v našich končinách. Pěstuje se nejen jako okrasná dřevina, ale také pro své plody, kterým se říká jalovčinky. Z české přírody se vlivem lidské činnosti (sběr jalovčinek, kácení a úpravy krajiny) pomalu vytrácí, jedná se tak o chráněný druh.

Jalovec červenoplodý - Juniperus oxycedrus

keř nižšího vzrůstu, který je doma hlavně ve Středomoří a v oblastech Černého moře. Jak už jeho název napovídá, od ostatních druhů se liší barvou plodů, které jsou v tomto případě sytě červené. Využívá se v dřevařském průmyslu, v aromaterapii a parfumerii. U nás se však pěstuje jen jako okrasný keř.

Jalovec čínský - Juniperus chinensis

pochází z asijského kontinentu a dorůstá se výšky jednoho až dvaceti metrů, v závislosti na způsobu pěstování. V Asii je často tvarován jako bonsaj.

Jalovec chvojka - Juniperus sabina

jedná se o poměrně nízký keř rozkladitého habitu. Dříve byl využíván v lidovém léčitelství, přičemž výtažky měly pomáhat proti křečím, plynatosti nebo proti zánětům močových cest. Vzhledem k tomu, že je rostlina jedovatá, se ale od tohoto způsobu použití již upustilo.

Jalovec poléhavý - Juniperus procumbens

je původem z Japonska. U nás se pěstuje jako působivá okrasná rostlina, nejčastěji pak v nádobách. V Asii tento druh často tvarují jako bonsaj, u nás dávají pěstitelé spíše vyniknout jeho přirozenému vzhledu. Jalovec poléhavý je velmi oblíbený i mezi šlechtiteli; k dostání jsou tak desítky rozličných odrůd.

Jalovec skalní - Juniperus scopulorum

jeho domovem je severní Amerika, od Kanady až po Texas. U nás se pěstuje jako okrasná dřevina, s oblibou se vysazuje hlavně do živých plotů. Některé kultivary je zase vhodnější pěstovat jako solitéry.

Půdopokryvné jalovce

Jalovec šupinatý - Juniperus squamata

tento druh je oproti ostatním jalovcům poměrně nízký. Jehlice jsou malé a zploštělé, připomínají šupiny - odtud pochází jeho druhové jméno. Pro svou výšku se dobře uplatní jako půdokryvná rostlina nebo skvěle ozdobí skalky

Jalovec polehlý - Juniperus horizontalis

nízké keříky dobře fungují jako půdokryvné rostliny. Jen pozor na prorůstání plevele, kterému jalovec poměrně špatně odolává.

Pokud ve všech druzích a odrůdách jalovců tápete a nevíte, po kterém z nich sáhnout, vyberte si z naší nabídky osvědčených kultivarů jalovců u nás

Je jalovec jedovatý?

I přesto, že se v minulosti v lidovém léčitelství některých kultur výtažky z jalovce užívaly vnitřně, téměř všechny části rostliny jsou jedovaté. Jedlé jsou pouze zralé šišky jalovce obecného.

Jalovec plod

Výše zmíněné šišky jsou vlastně plody jalovce, které se nazývají jalovčinky. Připomínají tmavé bobule a mají poměrně široké využití. Díky jejich typické chuti a aroma našly své místo v kuchyni, kde se jalovec stal nezbytnou součástí pokrmů připravených ze zvěřiny. Šišky se používají také k výrobě destilátů jako je gin či borovička.

Kdy a jak stříhat jalovec

Doba a frekvence střihu závisí na druhu, odrůdě i způsobu pěstování. Obecně bychom však mohli říct, že jalovec zkracujeme v období vegetačního klidu, ideálně tedy brzy zjara (při řezu nesmí mrznout). V tomto období provádíme radikální řez. Během jara, léta či podzimu pak keř lze stříhat, nicméně mělo by se jednat pouze o lehké zastřihnutí do požadovaného tvaru. Jalovce lze tvarovat také jako bonsaje.

Jalovec na kmínku

Při výběru vhodného keře můžete narazit na působivé jalovce na úzkém kmínku. Tohoto vzhledu ale nelze docílit klasickým zaštipováním a tvarováním. Mladý keř jalovce je nutné na kmínek naroubovat. Takto upravené rostliny se obvykle pěstují jako solitéry v zahradách v japonském stylu.

TIP: Potřebujete vyplnit i stinné kouty vaší zahrady? Přečtěte si článek, kde vám představíme jehličnany do stínu, které budou tou pravou volbou právě pro taková místa.

Nejen trvalky v zahradě vytvoří dokonalou kompozici. Jsou to hlavně keře a stromy, které tvoří samotnou hmotu, stěnu, kulisu nebo kostru celé kompozice. Jsou nápadné, měnící se během roku. Na jaře dominují zelenými rašícími listy, v létě květy, na podzim listy, které se postupně vybarvují, a v zimě dominují hlavně stálozelené druhy nebo druhy se zajímavou kůrou a habitem.

Podle velikosti zahrady volte také vhodné stromy. Do velké zahrady můžete klidně nakombinovat také vysoké a košaté stromy, do malé volte kulovité tvary na kmínku nebo převislé kultivary.

Okrasné stromy do 3m

Malý prostor je sice určitým způsobem omezením, ale neznamená to, že v něm nemůžete umístit i strom. Pro jeden strom na kmínku prostor určitě najdete. Může být uprostřed trávníku s kruhovým záhonem nebo někde po obvodu.

Vhodnými dřevinami jsou dřeviny na kmínku, s naroubovanou částí ve výšce 2-2,2m plus výška koruny.

Vhodné druhy: Catalpa bign. 'Nana', Tilia cordata 'Green Spire', Acer platanoides 'Globosum', Carpinus betulus 'Fastigiata', Crataegus laevigata Pauls Scarlet, Fagus sylvatica 'Dawyck Purple' okrasné jabloně - např. Malus Red Sentinel, sakury - Prunus serrulata Kanzan, Amanogawa, okrasné hrušky, jeřabiny, sofory.

Na výběr je opravdu mnoho druhů. Stromy vybírejte podle světelných a půdních poměrů.

Okrasné dřeviny na kmínku

Do této kategorie mohou patřit i výše zmíněné. Ale může jít i o běžné keře, které se kromě klasického tvaru dají pěstovat také na kmínku. Jedná se o okrasné jehličnany, naroubované na kmínku, s korunkou nebo převislé kultivary modřínu.

Různé zajímavé dřeviny i na kmínku naleznete v nabídce okrasných listnáčů v našem eshopu

Na kmínku jsou velmi pěkné jalovce, túje, borovice, blýskalky, zimostrázy, brsleny, mahonie.

Reprezentativní zahradní keře

Mnohé druhy jsou opravdu nenahraditelné nejen svým habitem a velikostí, ale zejména květy, které zaujmou a přilákají do zahrady opylovače a motýly. Mezi nejkrásnější keře patří různé barvy komule - motýlího keře. Sladká vůně soukvětí se šíří okolím a hustá soukvětí podobná šeříku lákají zejména motýly, množství baboček, otakárků a bělásků navštíví vaši zahradu a budou zde poletovat celý den. Nezapomeňte jim připravit také mělké napajedlo s vodou.

Inspirace na výsadbu okrasných keřů do různých světelných podmínek načerpáte také v našem bohatém sortimentu

Další atraktivní kvetoucí keř je weigelia. Trubkovité květy růžové, bílé nebo tmavě růžové barvy zkrášlí každý záhon, existují také kultivary na kmínku, dokonce s panašovanými listy.

Mnohé zahrady nedisponují vhodnými podmínkami, ale nacházejí se v ní i zastíněné části. Do těchto méně slunečních částí jsou vhodné dřeviny, které mají rádi vlhko a stín. Zejména kyselomilné azalky, pierisy, rododendrony nebo skimmie.

TIP: Které dřeviny vysadit do zahrady už víte. Chcete-li si zahradu doplnit například trvalkami, přečtěte si náš článek o tom, jak založit trvalkový záhon.

Pustoryl (Philadelphus), známé také jako jasmín nepravý či jasmín voňavý, jsou opadavé či stálezelené keře dorůstající se výšky až 4 metry. Tento rod zahrnuje přibližně 70 různých druhů, přičemž mezi ty nejoblíbenější mezi zahradníky patří například pustoryl věncový nebo pustoryl vrcholičnatý. V zahradě je lze pěstovat jako solitéry i voňavé živé ploty. Jedná se o méně náročné rostliny, se kterými si poradí i začínající pěstitelé.

Pustoryl neboli nepravý jasmín

Nepravý jasmín je nejčastěji pěstován jako okrasný keř v zahradách a parcích. Pustoryly mají původ pravděpodobně v Asii, dnes jsou však hojně rozšířené také po severní Americe. V Evropě se nejčastěji setkáme s pustorylem věncovým.

Listy pustorylu jsou jednoduché, vstřícné a mohou buďto opadávat, nebo na rostlině zůstávat i v období vegetačního klidu (to závisí na konkrétním druhu). Větve nesoucí listy rostou vzpřímeně, případně převisle. Jednoduché sněhobílé květy intenzivně voní, zejména v teplém počasí. o se týče výšky, ta může být různá. Některé druhy se dorůstají okolo 100 centimetrů, jiné až čtyř metrů.

Pustoryl pěstování

Stanoviště

Rostlina si poradí i se stínem, ovšem výsadba na slunná stanoviště s sebou nese více květů, které voní ještě intenzivněji a přilákají do zahrady mnoho opylovačů. Plané druhy si vystačí s téměř jakýmkoliv typem substrátu, šlechtěným kultivarům raději dopřejte kyprou a dobře propustnou půdu.

Výsadba nepravého jasmínu

Pustoryl můžeme vysazovat na podzim i na jaře. Důležité je nevystavovat mladou rostlinu ihned po výsadbě mrazům. Ideální je kolem keře rozptýlit vrstvu mulčovací kůry nebo chvojí, aby byly kořeny dobře chráněné.

Zálivka a hnojení

Ihned po výsadbě je důležité keř řádně zalít. Pravidelnou zálivku pak pustoryl vyžaduje, dokud řádně nezakoření. Poté již dopřáváme mladé rostlině vláhu jen při velmi suchých obdobích, vzrostlý keř si již s vodou umí hospodařit sám.

S hnojením si v tomto případě hlavu příliš nelámeme. Pustoryly nejsou náročné na substrát ani na živiny. Šlechtěné odrůdy ale jistě potěší vrstva kompostu na dně jámy při výsadbě, případně nějaké organické hnojivo v zálivce.

Kvetoucí pustoryl

Tyto keře se pěstují zejména pro své bílé, sladce vonící květy. Jejich vůně je tak intenzivní, že je po větru cítit i metry daleko. Silněji vonící odrůdy se nedoporučuje vysazovat k oknům, která často otevíráte nebo hned vedle zahradního posezení. Při nákupu si dejte pozor, abyste sáhli po správném druhu, některé totiž téměř vůbec nevoní.

Vzhled květu se liší od konkrétního druhu. Některé jsou jednoduché, jiné poloplné. Barva je vždy bílá - může mít však různé odstíny, od sněhobílé až po krémovou. Jednotlivé květy jsou uspořádané v bohatých hroznovitých květenstvích.

Řez pustorylu

U pustorylu se doporučuje neprovádět pravidelný radikální řez. Seřezáváme pouze vrchní část výhonů, a to hned poté, co začnou odkvétat. Jednou za tři roky můžeme keř zbavit nejstarších výhonů, které již nevyvádějí květy. Tím zajistíme bohaté kvetení i v dalších letech. Některé odrůdy, například ‘Cochleatus’, však lze stříhat dle libosti, což je žádoucí při výsadbě do živých plotů.

Druhy a kultivary pustorylu

Druhů nepravého jasmínu je více než 70, proto si uvedeme pouze ty nejběžnější v našich zahradách.

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) - nejčastěji pěstovaný druh v Evropě, někdy i planě rostoucí. Dosahuje výšky až 300 centimetrů, má bílé, silně vonící květy. Rozrůstá se do šířky, tudíž se pěstuje spíše jako solitér.

Pustoryl Lemoineův (Philadelphus x lemoinei) - jedná se o nižší odrůdu dorůstající se výšky 70-150 centimetrů. Květy jsou jednoduché, sladce vonící.

Pustoryl mnohokvětý (Philadelphus x polyanthus) - tento druh vznikl křížením pustorylu Lemoinova s pustorylem význačným. Je velmi oblíbený mezi pěstiteli i šlechtiteli.

Pustoryl červenoskvrnný (Philadelphus x purpureo-maculatus) - květy tohoto druhu jsou po okrajích okvětních lístků zajímavě tvarované a jejich střed má purpurovou barvu. Keře jsou opadavé, 80-150 centimetrů vysoké.

Pustoryl nevonný (Philadelphus inodorus) - tento druh se od většiny ostatních odlišuje tím, že velké, čtyřčetné květy téměř vůbec nevoní. Z tohoto důvodu se tolik nepěstuje.

Pustoryl načervenalý (Philadelphus purpurascens) - voňavé květy mají načervenalý kalich. Keř se dorůstá až 4 metrů. Jedná se o odolný druh, který planě roste zejména v Asii. U nás se pěstuje pouze v zahradách.

V našem eshopu naleznete nejčastěji pěstovaný pustoryl věncový, vyberte si z nabídky

Živý plot z pustorylu

Z nepravého jasmínu lze tvořit krásné a voňavé živé ploty. Keře rostou rychle, takže bohatý plot, který ochrání váš pozemek před zraky zvědavých kolemjdoucích i před hlukem a znečištěním z ulice, vyroste doslova za pár měsíců. Vhodné je vybírat ze stálezelených druhů, které poskytnou soukromí i v zimním období.

Nelze však očekávat precizně střižený plot v úhledném tvaru. Živé ploty z pustorylu budou romanticky “rozevláté”, protože přílišné stříhání by minimalizovalo kvetení. Existují však odrůdy, které lze stříhat dle libosti, případně lze využít nevonné varianty, u které nebudete absence květů tolik litovat.

TIP: Pokud byste rádi doplnili živý plot z pustorylu dalším krásně kvetoucím keřem, vyzkoušejte například kalinu. Více o pěstování kaliny se dozvěte v našem článku.

Rod mochna zahrnuje více než 500 různých druhů. Některé rostou planě v přírodě, jiné zahradníci s oblibou pěstují ve svých zahradách. V druhém případě mluvíme hlavně o křovitých druzích a exotických mochnách, které se vyznačují barevnými květy a zajímavým vzezřením celé rostliny.

Keře jsou nenáročné na pěstování, mrazuvzdorné a vhodné k dozdobení každé zahrady. Pěstovat je lze jako solitéry, součásti záhonů s keříky nebo jako nižší živé ploty rozdělující pozemek na více částí.

Pěstování mochny

Stanoviště

Mochny nejsou na stanoviště náročné. Prospívá jim umístění na plném slunci, zvládnou však i stinné kouty zahrady. Pokud budeme pěstovat odrůdy se sytě barevnými květy v červených, oranžových a růžových odstínech, volíme spíše polostín, protože na přímém slunci mají barvy květů tendenci blednout.

Rostlina preferuje dobře vyživenou a dostatečně propustnou půdu, nicméně chcete-li keř vysadit do blízkosti skalky, určitě se ujme i zde. Ideální je kyselejší až neutrální pH, ovšem v zásaditých půdách si vede také dobře.

Nároky na péči

Zálivka by měla být intenzivní a pravidelná, rostlina však nesnáší přemokření. Naopak zvládá dobře sucho, proto četnost zalévání přizpůsobíme těmto nárokům i aktuálnímu počasí a teplotám. Mochna kvete od června až do září a v tomto období by měla mít dostatek vláhy. Na podzim, po opadání listů, můžeme zálivku snížit na minimum.

Některé druhy mochny lze pěstovat také v nádobách. V tomto případě volíme dostatečně velký květináč, který vysypeme zahradnickým substrátem obohaceným o kompost či jiné hnojení. Na dno květináče můžeme umístit drenážní vrstvu, aby mohla přebytečná voda bez problému odtékat.

Výsadba

Sazenice mochny umístíme přímo do záhonu začátkem jara nebo na podzim. Učiníme-li tak v podzimních měsících, měli bychom mladou rostlinu chránit před mrazy. K tomu lze využít mulčovací kůru a chvojí, případně netkanou textilii.

Škůdci a choroby

Mochna se vyznačuje vysokou odolností proti škůdcům a chorobám. Poškození vznikají zejména nevhodnou péčí – listy mohou žloutnout a kořeny uhnívat, stojí-li keř v podmáčené hlíně.

Vyberte si ze zajímavých kultivarů mochny i do vaší zahrady

Mochna druhy

Tento rod zahrnuje na 500 různých druhů, proto si je zde nemůžeme uvést všechny a představíme si pouze ty, které najdeme v české přírodě či zahradách nejčastěji.

Mochna křovitá (Potentilla fruticosa)

jedná se o přibližně metr vysoký keř, který v České republice není původní. Mezi šlechtiteli je mochna křovitá velmi oblíbená, proto jsou k dostání různé kultivary, které se od sebe liší barvou květů i listů.

Mochna jarní (Potentilla tabernaemontani)

také tento druh je často vysazován v zahradách v podobě šlechtěných odrůd, najdeme jej však i ve volné přírodě jako planě rostoucí mochnu se žlutými pětičetnými květy.

Mochna husí (Potentilla anserina)

je považována za plevel. Roste při zemi, plazí se a vytváří husté porosty. V České republice je ve volné přírodě velmi běžná a setkáme se s ní prakticky kdekoliv. Její květy jsou žluté.

Mochna bílá (Potentilla alba)

jak již druhový název napovídá, má tato mochna, narozdíl od jiných planě rostoucích druhů, bílé květy. U nás patří mezi ohrožené druhy. Setkat se s ní můžeme v dubových hájích a na slunných loukách.

Mochna bahenní (Potentilla palustris)

jedná se o vytrvalou bylinu, která vyhledává velmi vlhké prostředí – najdeme ji kolem vodních ploch, na rašeliništích a rumištích. Květy jsou tmavě červené.

Mochna nátržník (Potentilla erecta)

tento druh se vyskytuje snad na všech typech stanovišť, od rašelinišť v nížinách až po skalnaté prostředí hor. Květy jsou žluté, dlouhé a tenké lodyhy nesou přisedlé pětičetné listy.

Mochna písečná (Potentilla arenaria)

typických stanovištěm tohoto druhu jsou suchá a písčitá místa. Najdeme ji tedy u polních cest, v lesostepích, na písečných či skalnatých svazích. Květy jsou žluté, listy dlanitě dělené.

Mochna plazivá (Potentilla reptans)

tento druh je asi nejběžnější u nás. Roste prakticky všude ovšem nejhustší porosty vytváří na vlhkých místech jako jsou okraje rybníků, řek a lesů. Vyhledává však i místa ovlivněná lidskou činností.

Mochna křovitá řez

Co se týče řezu, zde se názory mírně rozcházejí. Zatímco někteří pěstitelé zastávají pro zachování bohatého kvetení rázný zmlazovací řez, jiní doporučují keř jen mírně zastřihovat. Pravdou je, že ne každý druh či odrůda radikální řez zvládnou. Asi nejlepší variantou je mírný řez brzy zjara. V tuto dobu sestřihneme všechny větve přibližně o pětinu délky. Díky tomu se konce stonků mírně rozvětví a je zajištěno nejen bohaté kvetení, ale také kompaktní tvar keře. Pokud se rozhodnete pro radikálnější řez, posunete kvetení až o měsíc.

TIP: Pokud hledáte originální druhy pro nízké živé ploty i do keřových záhonů, vybírejte z méně známých ozdobných keřů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Fialová barva patří v dnešní době mezi velmi oblíbené a populární barvy, nejen jako doplněk do interiéru nebo do šatníku každé ženy, ale také do zahrady. Fialová barva působí na naši psychiku uklidňujícím a relaxačním dojmem. Může mít několik významů. Působí něžně a romanticky, a zároveň tajemně a smyslně.

Je to kombinace modré a červené, kde modrá je znamením vody a červená znamením ohně. Je to oblíbená barva králů i básníků, proto působí romanticky a zároveň vznešeně, noblesně a honosně.

Mezi nejoblíbenější trvalky a keře ve fialové barvě patří: levandule, šalvěj, kosatce, krokusy, astry, vistárie, plaménky, rododendrony a komule.

Květy fialové barvy

Levandule - Lavandula

patří mezi oblíbené trvalky slunečních záhonů. Miluje suchou půdu, plné slunce a řez 2x ročně. Vynikne v pásech před domem, vedle chodníku nebo ve smíšených trvalkových záhonech. Je silně aromatická, má všestranné využití, je léčivá, dokonce jedlá a přitahuje opylovače. Květy můžete konzumovat, připravit z nich med nebo sirup, sušit je. Dorůstá do výšky podle kultivarů. Nejčastěji má 80 cm v květu, šířka je také různá. Mezi nejkrásnější patří Hidcote Blue, Munstead, Grosso, Provence. Kultivarů je samozřejmě více a dokonce i v růžové a bílé barvě.

Přečtěte si více o pěstování levandule v našem článku nebo se inspirujte přímo levandulemi z našeho eshopu

Šalvěj - Salvia

zahrnuje mnoho druhů a kultivarů, ale ve fialové barvě můžete najít šalvěj lékařskou i šalvěj hájní - Salvia nemorosa nebo Salvia superba. Šalvěje mají kompaktní tvar, jsou silně aromatické, zejména lékařská. Květy jsou štíhlé, podobné levanduli. Klidně ji může na některých záhonech nahradit, pokud nepreferujete levanduli kvůli vůni.

Kosatce - latinsky Iris

patří do venkovských zahrad, mají své kouzlo, různé barvy, ale ty klasické jsou tmavě nebo bledě fialové. Nejsou náročné na pěstování a vydrží jakékoli podmínky.

Krokusy – Crocus

neboli šafrán, patří mezi jarní cibuloviny, často kvetoucí i z pod sněhu již v únoru. Známe je v různých barvách, ale ty fialové jsou tak neobyčejné a klasické, že dokážou opravdu zazářit. Přestože jsou květy menší, pokud je vysadíte do hnízda ve větším počtu, určitě je nepřehlédnete. Dokonce vyniknou i v trávníku. Vysazují se na podzim.

V naší podzimní nabídce naleznete nádherné krokusy nebo si přečtěte článek jak vytvořit rozkvetlou louku pomocí cibulovin

Astry - hvězdnice

patří mezi podzimní trvalky, které po létě spolu s okrasnými trávami potěší nejeden záhon a hlavně včely. S podzimním sluncem vás okouzlí jejich vůně, různé kultivary a výšky. Patří mezi oblíbené trvalky, které dlouho kvetou a zejména v měsících, kdy je trvalek už méně.

Vistárie

je dřevina-liána, která kvete na jaře bohatými třásněmi fialových květů. K tomu, aby kvetla, však potřebuje řez 2x ročně, pevnou oporu a vhodné místo. Je to mohutná popínavka. O to víc Vás potěší květy.

Sortiment různých druhů vistárie najdete přímo ve své kategorii a nezapomeňte ani na článek o tom jak pečovat o popínavé rostliny

Plaménky, latinsky Clematis,

najdete v přírodě, ale i ušlechtilé kultivary v různých barvách,  žádané jsou nicméně právě ty s fialovými odstíny. Dokonale vyniknou na treláži, zdi či altánku. Bohaté menší či větší květy dokážou upoutat pozornost a přilákat i opylovače. Kořeny však vyžadují být ve stínu zamulčovány a hlava plaménku má být na slunci, pro bohaté kvetení. Nádherný plamének Prezident určitě musíte mít na zahradě. Květy jsou velké až 15 cm.

Prohlédněte si fialové ale i jiné barvy clematisů a pokud se vám nedaří s pěstováním, přečtěte si článek o pěstování plamínků

Rododendrony

jsou králi stinného záhonu na rašelinném podkladu. Ideální základní dřeviny pro založení vřesoviště či záhonu ve stínu. Kvetou různými barvami, ale oblíbené jsou právě ty fialově kvetoucí, v odstínech od slabounko fialové až po výrazně tmavou fialovou. Mohou se pěstovat i ve větších květináčích. Nezapomeňte na kyselé pH.

Doporučujeme věnovat pozornost také článku o pěstování rododendronů.

Komule - Buddleja

je letní šeřík, také se nazývá motýli keř. Během kvetení voní celá zahrada, a to množství motýlů Vám předvede nádherné představení. Můžete se těšit na babočky, otakárky i bělásky. Komule je keř dosahující výšky i 5 metrů. Stříhá se brzy na jaře, hluboko, neboť kvete jen na jednoletých výhoncích. Také ji najdete v naší nabídce v různých barvách. Je to nejoblíbenější keř slunečních záhonů, nicméně později je to velký keř. Po několika letech potřebuje zmladit a často se po zimě dřevo láme a praská.

Více o pěstování komule a jejím správném řezu se dočtete v článku.

Prohlédněte si naši celou nabídku a používejte filtry i podle barev. Určitě si oblíbíte i jiné květy fialové barvy, cibuloviny či trvalky.

Zahrada je pro mnohé relaxem, koníčkem a důležitou součástí domu. Podle velikosti samotné plochy se musí odvíjet i samotné plánování zahrady a poměr osázené plochy rostlinami a stromy (zelená hmota) a poměr pevných ploch.

Pokud je zahrada dostatečně velká, můžete si zvolit jakoukoli variantu. Je zde prostor pro všechno. Pokud je však zahrada úzká, dlouhá nebo atriová, malá, dokonce jen s minimálním prostorem, je nutno vymyslet opravdu praktické řešení, kde bude dokonale ladit zelená hmota a pevné prvky.

Okrasný záhon u plotu

Tento prostor je poměrně často vidět u úzkých a dlouhých zahrad. Zahradu není možné vytvořit uprostřed, ale je třeba soustředit zeleň a výsadbu vedle plotu, aby zůstal volný prostor i na trávník, dětské hřiště, bazén nebo altán. Záhon může tedy vzniknout z vnitřní nebo vnější strany zahrady, vedle plotu či podél cesty. Tyto venkovní prostory jsou obyčejně úzké a trávník se špatně udržuje.

Výběr druhů záleží na orientaci vůči světovým stranám. Pokud je prostor před plotem slunečný a alespoň 50 cm široký, je zde možnost vysadit monokulturu, to znamená, trvalky jednoho druhu v jedné řadě. Během kvetení se vám naskytne opravdu krásný obraz.

Vhodné je použít levanduli, šalvěj hájní, petrovskie, rozchodník, okrasné trávy... zkrátka to, co se vám líbí. Zajímavé jsou také kombinované výsadby s růžemi, levandulí (lavandula), šalvějí (salvia), kavylem (stipa) a okrasnými česneky (allium).

Záhon u plotu z vnitřní strany je už osobnější. Měl by odrážet váš životní styl, čas, který mu umíte věnovat, nebo by měl korespondovat s architekturou domu či sídlem ve městě nebo na venkově. Někomu se líbí bohatá trvalková výsadba anglických zahrad, někdo upřednostní striktní střídání 3 druhů, případně doplněk s okrasnými keři, 2 vzrostlé stromy na kmínku. Fantazii se meze nekladou.

Platí zde však určitá pravidla. Čím je záhon užší, tím je komplikovanější jej v těchto rozměrech udržet. Je třeba také vybírat druhy, které se příliš nerozrůstají a jsou užší, abyste časem záhon nemuseli posouvat. Širší záhony se časem zaplní, žijí si vlastním životem, a proto je dobré, je-li různorodý. Je opravdu důležité dodržet světelné podmínky. Na stinné části je nutné vysadit druhy, které mají rádi stín a vlhko. I ve stínu dokáže zeleň růst a můžete vytvořit opravdu pěkná zákoutí i dlouhý rovný záhon pomocí bohyšky, dlužichy, hortenzie, či azalek a kapradin.

Strom k plotu

Vedle plotu můžete mít samozřejmě vysazeno cokoli. Bylo by však dobře, pokud byste dodržovali vzdálenost od oplocení a přemýšleli i dopředu. Strom dokáže za 10 let nabrat na výšce, objemu, koruně i tloušťce kmene. Část koruny bude časem přesahovat také na sousední pozemek. Zkuste si o tom promluvit i se sousedem, pokud je ve vaší těsné blízkosti. Není moc příjemné, pokud ovocný strom sousedovi poškozuje dlažbu, vodu v jezírku nebo může vzniknout i jiná situace, která naruší vaše vztahy.

Živý plot u plotu

Pokud plánujete zároveň s pevným oplocením mít i živý plot ze dřevin, je třeba dodržet dostatečný odstup od oplocení. Standardně se dodržuje minimálně 70 cm, vhodný je i 1 m, ale ne vždy je k dispozici takový rozměr. Je to nutné kvůli růstu dřevin do šířky, byť se budou i upravovat řezem. Pokud je plot pevný a betonový, není vhodné, pokud jsou dřeviny na něm nalepené. V létě se beton velmi přehřívá, rostliny nemají dostatek vzduchu a spálí se.

Pokud je plot pletivový či jiný s otvory, dřeviny časem dokážou přerůst až na druhou stranu, případně se vplést do pletiva. Pletivo je nutné časem i opravit, ošetřit, ale pokud dřeviny budou příliš blízko, nedostanete se tam. Za živým plotem by měl být vždy prostor pro šířku jednoho člověka, abyste mohli dřeviny upravovat, stříhat, ošetřit oplocení, dřevo či kov.

Dřeviny na živý plot volte zodpovědně podle poměru slunce a stínu, podle půdy, vláhy a vlastních potřeb či času na stříhání, hnojení a ošetřování. Pokud máte děti a psy, vyhněte se jedovatým druhům s jedovatými či nejedlými plody, dřevinám, které mají trny, nebo patří mezi alergeny.

Co zasadit k betonovému plotu

Jak jsme již zmínili, betonové ploty jsou v dnešní době jakýmsi nevhodným trendem. Obklopit se betonem a pak to zachraňovat zelení je dost obtížné. Beton je stálý, přehřívá se, je neestetický a mnoho lidí se ho snaží nějakým způsobem zakrýt. Je zde tedy možnost před betonový plot vysadit zeleň stromovou nebo křovitou. Dbejte na rozestupy a vzdálenost od pevného oplocení. Pokud byste ho chtěli zakrýt popínavými rostlinami, také přihlížejte k množství světla a stínu. Je lepší, pokud na panely umístíte i treláže, které pomohou popínavkám se udržet. Na slunci se bude dařit popínavým růžím, přísavníku, zimolezu, v polostínu plamínku či břečťanu. Mnohé popínavky rostou agresivněji, a proto je třeba dobře si promyslet jejich samotnou výsadbu. Méně agresivně roste přísavník trojcípý. Betonový plot částečně zakryjete i vysokými okrasnými trávami. Je třeba ale počítat s tím, že na jaře je musíte ostříhat.

Pokud se rozhodnete pro betonový plot, nedejte jej po celé délce, ale jen v určitých úsecích a mezery vyplňte kovem nebo dřevem. Bude to určitě vhodnější řešení.

TIP: Přečtěte si také naše další články, které vám pomohou s výběrem stromů do malé zahrady nebo s vytvořením barevného živého plotu.

Dřišťál (Berberis) je opadavý či stálezelený keř, který je velmi oblíbený nejen u zahrádkářů, ale také jako okrasná zeleň v parcích a městských zástavbách. Tento rod zahrnuje až na pět stovek různých druhů, přičemž téměř všechny se vyznačují přítomností trnů či trnitých okrajů listů. Zbarvení listů může být různé – opadavé formy mají listy zelené a na podzim se vybarvují do pestré škály odstínů. Stálezelené druhy mohou mít listy ze spodní strany bílé nebo stříbrné, čímž celý keř získává na atraktivitě.

Jak pěstovat dřišťál

Dřišťálu se dobře daří v mírném až subtropickém podnebí. Proto se s ním setkáme zejména v Evropě, Asii a Severní Americe. Keře nejsou vůbec náročné na pěstování. S přehledem přežijí prakticky v jakémkoliv typu půdy. Co se týče světelných podmínek, dřišťály s barevnými nebo sytě zelenými listy preferují slunce, žlutolisté varianty vyžadují spíše polostín, protože na slunci ztrácí barvu.

Rostlina je plně mrazuvzdorná, na zimu tedy nejsou nutná žádná speciální opatření. Keříky můžeme vysazovat na mnoho způsobů – menší druhy se hodí do skalek, střední a větší jsou ideální pro vytvoření okrasných živých plotů. Dřišťál je možné pěstovat i jako solitér nebo v keřových záhonech.

Kdy stříhat dřišťál

Před výsadbou bychom měli vědět, jak dřišťál stříhat. Řez u této rostliny není vyloženě nutný. Roste velmi pomalu a obvykle si udržuje svoji výšku a kompaktnost. Při tvarování je ale nutné postupovat obezřetně kvůli trnům. K údržbě si tedy vezměte pevné zahradnické rukavice, které se hodí také pro manipulaci s toxickými druhy.

Střih dřišťálu si naplánujte na konec léta až začátek jara. V tomto období rostlina nejrychleji roste a dobře zacelí rány vzniklé řezem.

Dřišťál živý plot

Živý plot z dřišťálu je skvělou volbou. Můžete použít různé druhy a vytvořit pestrobarevný pás, který váš pozemek ochrání nejen před zvědavými pohledy kolemjdoucích, ale také před smogem a znečištěním z ulice. Další výhodou živého plotu z dřišťálu je, že vypadá dobře během všech ročních období. Je jen na vás, zda zvolíte variantu opadavou, jejíž keře budou v zimě zdobit pouze zbylé bobule, nebo poloopadavou a stálezelenou odrůdu.

Řez je u živého plotu trochu odlišný. Provádíme jej totiž dvakrát až třikrát do roka – začínáme koncem jara, kdy odstraňujeme všechny přerůstající výhonky a listy. Další řez můžeme provádět po odkvětu a ten poslední necháváme na konec srpna až začátek září.

Dřišťál druhy

Rod dřišťál zahrnuje téměř 500 konkrétních druhů, proto není možné je zde všechny uvést. Mezi ty nejoblíbenější nejen v českých zahradách můžeme zařadit například následující druhy.

Opadavé druhy

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) – tento druh má nejčastěji tmavě červené listy i plody. Existuje mnoho odrůd a kultivarů, které se od sebe liší zejména velikostí, ale i odstínem listů.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) – vyskytuje se běžně v evropské přírodě, jeho plody jsou jedlé.

Dřišťál ottawský (Berberis ottawensis purpurea) – druh se sytě purpurovými listy

Neopadavé druhy

Dřišťál zimostrázový (Berberis buxifolia) – tento druh má nápadné žluté květy a drobné vejčité listy různých odstínů.

Dřišťál Darwinův (Berberis darwinii) – má lesklé zelené listy, žluté květy a purpurové plody

Dřišťál úzkolistý (Berberis stenophylla) – využívá se jako půdokryvná rostlina. Je nízký, má úzké zelené listy, kvete žlutými květy.

Rádi byste si dřišťál vysadili i do své zahrady? Vyberte si některý z oblíbených druhů dřišťálů na našem e-shopu

Dřišťál plody

Plody dřišťálu mohou i nemusí být jedovaté. Zatímco některé druhy jsou toxické, a to včetně listů a prakticky celé rostliny, u dalších druhů (například u dřišťálu obecného) jsou plody jedlé a využívají se v kuchyni i léčitelství. Plod dřišťálu obecného je sytě červený, kulatý až mírně podlouhlý. Má trpkou chuť a obsahuje velké množství vitamínu C a K, kyseliny vinné, jablečné a citronové, které jsou ceněnými antioxidanty.

Plody se suší – sušené bobule dřišťálu připomínají brusinky. Připravit z nich lze také džemy a jiné zavařeniny, případně ovocné šťávy a sirupy. V Íránu, kde je tato plodina hojně využívaná, se bobule přidávají  k jehněčímu masu nebo se přimíchávají do příloh. S konzumací plodů by se to však nemělo přehánět, protože obsahují určité množství toxického berberinu. Doporučená dávka činí asi dvě polévkové lžíce bobulí pro dospělého člověka.

TIP: Hledáte krásně kvetoucí živý plot, který bude ozdobou vašeho pozemku? Kromě klasiky jako je zlatice nebo pustoryl může být právě dřišťál tou pravou volbou pro vás!

Hyacint – latinsky Hyacinthus je nádherná cibulnatá rostlina pocházející z Turecka a Asie, která našla domov v Nizozemsku. Odtud jsou dováženy nejkvalitnější cibule, které na jaře rozzáří a provoní každý záhon. Rod zahrnuje 3 druhy. Všechny jsou odvozeny od základního H. orientalis- H. východní.

Hyacinty mají dutý dužinatý stonek cca 20-30 cm vysoký a je třeba s nimi pracovat s rukavicemi, protože šťáva i cibule obsahují kyselinu šťavelovou. Stonek vyrůstá z mohutné cibule. Cibule jsou pevné, s fialovou slupkou. Sází se na podzim, do kypré a výživné půdy na volno nebo do plastových košíků na cibule. Kvete na jaře v březnu až dubnu spolu s jinými cibulovinami, nazývanými jako jarní efeméry: narcisy, tulipány, sněženky. Termín kvetení závisí na termínu výsadby, kvalitě cibulek a teplotách v jarním období.

Květy jsou drobné, hvězdičkovité, modré, fialové, bílé, žluté, růžové, tmavě růžové a silně vonící. Rozmnožit si jej můžete z dceřiných cibulek, které se vyvíjejí po roce na mateřské cibuli. Jednoduše je oddělíte a vysadíte samostatně.

Hyacint druhy

Multiflora – jsou volně rostoucí druhy s drobnějšími květy.

Roman – vytvářejí menší stonky i drobnější květy, pěstují se velmi vzácně.

Kdy zasadit hyacinty

Cibule hyacintů se sázejí v podzimním období v průběhu měsíce října až do začátku listopadu.

Cibule občas požírají hlodavci, myši a hraboši, proto je ideální, pokud se sází do hnízda a přesypávají štěrkem nebo drobnějšími kamínky, které je mírně ochrání, nebo je vysaďte do plastových košíků. Plastové koše na cibuloviny zároveň také zabraňují sestupování cibulek hlouběji do půdy a jsou vhodné i pro jiné cibule jako tulipány a narcisy. V případě, že chcete měnit záhon a druhové složení, bez problémů je najdete a bez poškození či rozseknutí vyberete také s košíkem a přesadíte na jiné místo. Cibule jsou také chráněny před ohryzem, ne však před nadbytečnou vlhkostí.

Hyacinty upřednostní, propustné, výživné půdy, plné slunce ale dokážou růst i v polostínu. Mohou být vysazeny samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami modřic či narcisů.

Sází se do hloubky 3 násobku velikosti své cibule. Tato míra platí při výsadbě pro všechny cibuloviny. Rovněž pro drobné cibule muscari /modřence/ nebo sněženek, nebo i pro cibule obrovské lilie. Při nadbytečné vlhkosti či příliš jílovité půdě mohou cibule nahnívat, dno jámy proto vysypte kamínky a tím zajistíte drenážní vrstvu.

Po odkvětu na jaře stoky nesestřihávejte ale nechte rostlinky přirozeně zatáhnout. Cibule potřebuje své listy k čerpání živin a vyživování cibule, která ukládá zásoby pro budoucí kvetení.

Listy odstraňujte, až když přirozeně zežloutnou a lze je volně odstranit rukou.

Nádherné odrůdy hyacintů pro podzimní výsadbu naleznete také v našem eshopu*
* dostupnost dle vhodného času pro výsadbu

V případě, že se rozhodnete kvetoucí soukvětí použít do aranžmá nebo do vázy, dbejte na to, abyste v té místnosti neusnuli, vůně je opravdu intenzivní a silná. Dokáže provonět celý byt a dokonce vás z vůně může bolet hlava.

Jak pěstovat hyacint v květináči

Na konci zimy nebo brzy na jaře lze v různých obchodních řetězcích zakoupit i rychlené cibule hyacintů v nádobě skleněné či přímo vysazené v květináči. Cibule si můžete přirychlit i vy doma, nebo si cibule z podzimu vysadit do nádoby hned. Hlavním požadavkem je chladná místnost, dostatek světla a ideální teplota. Přirychlit je můžete ve skleněné nádobce s úzkým hrdlem, do kterého posadíte cibuli. Ta vytvoří kořeny, které budou ponořeny ve vodě. Zdravé a chlazené cibule vytvoří květní stonek a teprve potom listy. Pokud cibule začne tvořit listy, kvést už nebude, cibule je malá, slabá a nemá dostatek sil a výživy na květy.

Cibule můžete vysadit i přímo do nádob samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami. Takto získáte pěknou dekoraci pro terasu nebo balkon již brzy na jaře. Cibule se sázejí do nádoby tak, že polovina může z půdy vyčuhovat. Vhodné jsou proto mělké mísy a keramické nádoby.

Pokud cibule nejsou předchlazené, dejte je na 4 týdny do papírového sáčku do chladničky do spodního boxu. Cibule z naší nabídky již není nutné chladit. Potom je dejte na suché a tmavé místo cca na týden až dva s teplotou kolem 7-10^oC. Pokud uvidíte ve středu cibule květní stonek a poupě, cibule zasaďte, změňte místo na světlé a zvyšte zálivku a teplotu.

Hyacint z obchodu

Určitě víte, že zakoupený hyacint v květináči z obchodu vás potěší květy a poté si kladete otázku, co s ním dál. Je to snadné. Rostlinu zalévejte, dokud jí přirozeně nezačnou schnout listy. Květný stonek po uschnutí můžete odstřihnout. Suché žluté listy jemně rukou odstraňte a cibuli pak můžete vysadit přímo do zahrady. Pokud nemáte zahradu, můžete ji uložit do papírového sáčku do tmy ve spíži nebo ve sklepě. Pozor na vyšší vlhkost. Tma a sucho je základ. Následně je třeba před opakovanou výsadbou opakovat bod s chlazením a výsadbou v zimních měsících.

Věříme, že pěstování hyacintů jsme vám dostatečně přiblížili a do podzimní výsadby se pustíte připraveni a bez obav z neúspěchu.

TIP: Chcete si na zahradě vysadit královnu cibulovin? Právem tak můžeme nazvat řebčík a v článku vám přiblížíme, jak se řebčík pěstuje.

Tisy (Taxus) jsou prastaré stromy či keře, které se na Zemi vyskytovaly již v druhohorách. Některé druhy se mohou dorůstat výšky až dvaceti metrů a odhaduje se, že nejstarší známé exempláře dosahují věku až 300 let. V současnosti jsou však tyto neopadavé stromy silně ohrožené, a přestože se u nás tis červený běžně vyskytoval volně v přírodě, dnes už na něj narazíte snad jen v parcích a zahradách, kde je pěstován jako okrasná dřevina.

Jeho pěstování není příliš náročné. Volit lze z desítek různých kultivarů, a kromě působivých živých plotů lze tisy pěstovat také jako solitéry nebo bonsaje.

Jak pěstovat tis?

Vhodné stanoviště

Tisy snesou prakticky jakékoliv světelné podmínky. Velmi dobře se jim daří na slunci, díky kterému jsou jejich plody zdobící větve ještě červenější. Prospívají však i v plném stínu. Půda na stanovišti by měla být dobře propustná, vlhká a ideálně vápenitá.

Výsadba

Zakoupené keříky vysazujeme buďto na jaře, když odejdou poslední mrazíky, nebo naopak na podzim před tím, než teploměr klesne pod nulu. Kontejnerované dřeviny vysazujeme během celého roku kromě zimy. Sázíme-li tis jako samostatně stojící s vidinou košatého keře, je třeba mu poskytnout dostatek prostoru. Pokud máte v plánu rostlinu tvarovat nebo pěstovat jako bonsaj, bude se skvěle hodit i do skalky či mezi záhony. Při výsadbě živého plotu pak musíme dodržet určité rozestupy, abychom každému keři poskytli dostatek životního prostoru.

Požadavky na péči

Tisy nemají žádné zvláštní požadavky na péči. Mladé rostliny musíme po výsadbě pravidelně zalévat, aby dobře zakořenily. Poté už se o sebe strom postará v tomto ohledu víceméně sám. Hnojení není třeba, pokud však chcete stromku přilepšit, použijte k tomu například kompost, který rozprostřete kolem kmene. Co se týče zimy, tisy ji v našich podmínkách zvládají dobře a nevyžadují žádné speciální úkony před prvními mrazy. Pouze nově vysazené keříky bychom měli chránit například chvojím, aby mráz nepoškodil kořeny.

Druhy tisu

Tis červený

známý také jako tis obecný (Taxus baccata) se běžně vyskytuje ve smíšených lesích Evropy i Asie. Dnes se však jedná o ohroženou a chráněnou rostlinu, která je ve volné přírodě spíše vzácností. Plody tohoto druhu jsou sytě červené a výtažky z nich se využívají v medicíně jako složka některých léčiv.

Tis červený je dnes velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, která zdobí parky, města i zahrady. Díky vysoké hustotě dřeva se také využívá k výrobě drahého nábytku či jiných dřevěných předmětů.

Do zahrady si pěstitelé mohou vsadit celou řadu různých odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‚Amersfoort‘ se zakulacenými jehlicemi, ‚Aurea‘ se žlutě zbarvenými jehlicemi, ‚Erecta‘ rostoucí jako mohutný vzpřímený keř nebo ‚Repandens‘, což je nízká poléhavá forma tisu nebo ´Fastigiata´ striktně sloupovitého vzrůstu.

Další druhy tisu

• - Tis čínský – vyskytuje se pouze v Číně a Vietnamu
• - Tis japonský – výskyt v Japonsku a na východě Ruska
• - Tis himalájský – hornaté oblasti Barmy, jižní Číny a Himaláje
• - Tis floridský – jedná se o silně ohrožený endemit, který se vyskytuje pouze v USA, konkrétně ve státě Florida
• - Tis mexický – oblasti střední Ameriky
• - Tis kanadský – sever Spojených států amerických a Kanada

Uvažujete-li o výsadbě tisu i ve vaší zahradě, vyberte si ze široké nabídky druhů tisů z našeho e-shopu

Kdy stříhat tis

Tisy velmi dobře snáší radikální řez. Díky tomu je lze prakticky neomezeně tvarovat. Základní řez provádíme jednou ročně, nejlépe koncem června. V tomto období odstraníme všechny větve a výhony, které narušují kompaktní tvar rostliny. Tis můžeme také zaštipovat a tvarovat jako bonsaj nebo pěstovat jako tvarovaný solitér.

Živý plot z tisu

Z této prastaré rostliny můžeme vytvořit také husté živé ploty. Výhodou je, že tisy rostou poměrně pomalu, proto odpadá neustálé stříhání během roku. Řez tisu v živém plotu stačí provádět klidně jednou za rok, opět optimálně koncem června, ovšem pokud si zakládáte na precizním tvaru, je možné větvičky zkrátit kdykoliv během vegetačního období.

Dalším nesporným plusem živého plotu z tisu je, že zůstane zelený po celou zimu, a navíc jeho větve ozdobí také sytě červené bobule. Tisy také velmi dobře snášejí znečištění, hodí se tedy k oddělení pozemku od rušné silnice nebo do blízkosti průmyslových zón. Rostlina má dokonce tendence nečistoty pohlcovat a pomáhat pročistit vzduch v jejím okolí.

Je tis jedovatý?

Při pěstování tisu v zahradě bychom měli mít na vědomí, že se jedná o prudce jedovatou rostlinu. Tisy obsahují celou řadu toxických látek, ať už se jedná o alkaloidy, nitrily či steroidy. Nutno však podotknout, že deriváty z některých těchto látek se využívají v moderní medicíně k léčbě rakoviny vaječníků a plic. V minulosti se výtažky z tisu využívaly také při hadím uštknutí nebo k vyvolání potratu.

Tis je také velmi silný alergen, tedy konkrétně samčí rostliny. V jarním měsících květy produkují velké množství pylu, přičemž pylová zrna jsou natolik drobná, že hravě pronikají i sítěmi proti pylu a mohou tak přitížit alergikům. Při nadýchání pylu však obavy z otravy nejsou nutné – pyl neobsahuje dostatek alkaloidů.

Na pozoru by se měli mít také majitelé domácích a hospodářských zvířat. Zejména koně a skot může po požití čekat silná reakce či dokonce smrt. Při chovu koz ale nejsou obavy nutné, tato zvířata snášejí jedy obsažené v rostlině velmi dobře. Stejně tak to má i spárkatá zvěř, proto není důvod tisy nevysazovat, žijete-li blízko lesa.

Plod tisu

Je velmi překvapivým faktem, že ačkoliv je celá rostlina silně toxická, sytě červené dužnaté obaly semen jsou víceméně jedlé, dokonce chutnají sladce. Při pozření bobule tisu tedy člověku nic nehrozí, ovšem důležité je tvrdé semeno uvnitř dužiny nerozkousnout a vyplivnout. Obecně je však v semenech méně toxinů než v jiných částech rostliny. I přesto se nedoporučuje výsadba tisů lidem, kteří mají malé děti, u nichž je riziko ochutnání bobulí připomínajících drobné ovoce velké.

TIP: Pokud je váš pozemek postrádá sluneční paprsky a vy stále hledáte vhodný druh rostliny pro výsadbu bohatého živého plotu, tis patří mezi nejoblíbenější jehličnany do stínu.