Okrasná zahrada

Hebe, jiným názvem také rozrazilec, je velmi obsáhlým rodem. V přirozeném prostředí, kterým je Austrálie a Nový Zéland, se hebe dorůstá velikosti stromu, při pěstování v našich podmínkách dosáhne velikosti menšího až středního keře.

Jedná se o stálezelené rostliny, které jsou poměrně nenáročné na péči a jejich pěstování zvládne i začátečník. Listy jsou vejčité a lesklé, jejich velikost závisí na konkrétním druhu či odrůdě. Klasovitá květenství nesou množství jednotlivých květů, které mohou mít bílou, růžovou, fialovou nebo dokonce modrou barvu.

Jak pěstovat hebe

Pěstování hebe je poměrně snadné, protože rostlina je nenáročná a odolná. Dobře zvládá i znečištěné prostředí, takže je ideálním keřem do města a průmyslových oblastí. Co se týče stanoviště, nejlepší je vybrat slunné až polostinné místo. Zemina by měla být dobře propustná, rostlině příliš nesvědčí stát v podmáčené hlíně.

Mrazuvzdorné hebe

Většina druhů není plně mrazuvzdorná - nízké teploty hebe vydrží, nicméně při mrazech je třeba keře chránit například chvojím, netkanou textilií nebo přenesením rostliny do nevytápěného skleníku. Ochranu před mrazem vyžadují hlavně druhy s velkými listy.

Jak řezat hebe

Řez provádíme na jaře. Odstraňujeme pouze vyčnívající výhony, které narušují kompaktní vzhled rostliny. Těmito výhony je možné keř i rozmnožit. Stačí je vysadit do půdy se stimulátorem zakořenění a řízky umístit do pařáku. Drobnější druhy lze rozmnožovat i dělením trsů.

Hebe můžeme vysazovat do skalek, jako solitéry, do skupinové výsadby keřů, některé druhy i jako živé ploty. Rostliny lze pěstovat i v nádobách. Menší druhy jsou vhodné také jako půdokryvné rostliny.

Hebe druhy

Hebe ‘Emerald Green’ - trávově zelené nízké keříky kulovitého tvaru. Kompaktní, vhodné k pěstování ve skalkách nebo v nádobách. Není mrazuvzdorné a nevyžaduje řez.

Hebe ‘Red Edge’ – šedozelené listy mají červený proužek na okraji, dorůstá se výšky pouhých 30 centimetrů, a tak se hodí do skalek, vřesovišť nebo květináčů.

Hebe andersonii ‘Tricolor’ - listy jsou úzké a poměrně dlouhé, mají zelenou barvu se světlými okraji či červenými okraji. Květenství jsou dlouhá, fialové barvy. Tato odrůda se dorůstá výšky až dvou metrů a lze ji využít i jako solitér nebo do živých plotů.

Další zajímavé druhy a odrůdy:

• Hebe armstrongii
• Hebe recurva
• Hebe cupressoides
• Hebe rakaiensis
• Hebe pinguifolia Pagei
• Hebe buchananii
• Hebe Autumn Glory
• Hebe albicans
• Hebe Green Globe
• Hebe odora

Ať už hledáte vkusné keře do skalky nebo vyšší kvetoucí keř se zajímavými listy, který bude dominovat zahradě, právě hebe může být tou správnou volbou. Vyberte si z několika druhů na našem e-shopu

Hebe v květináči

Mnoho variant hebe lze díky menšímu vzrůstu pěstovat i v nádobách, ať už se jedná o okrasné truhlíky plné dalších rostlin nebo větší květináče, ve kterých hebe pěstujeme samostatně. Pěstování v nádobách se od toho klasického v záhonu příliš neliší - rostlinu přes rok pravidelně zaléváme, v zimním období snížíme frekvenci zálivky na minimum. Co se týče řezu, ten ani v tomto případě téměř neprovádíme a přihnojujeme jen minimálně.

Hebe - pěstování doma

Vzhledem k tomu, že některé druhy hebe dobře prospívají v polostínu, v teplejších podmínkách a nevadí jim ani život v květináči, lze je pěstovat i doma. Volíme spíše odrůdy s většími listy, které preferují teplo a nejsou mrazuvzdorné. Květináč či truhlík umístíme na jižní či východní parapet, případně do prostoru s dostatkem rozptýleného světla.

Je hebe jedovaté?

I přesto, že jej řadíme do stejné čeledi jako léčivé byliny typu jitrocel, patří hebe bohužel mezi jedovaté rostliny. Je tedy nezbytné jej umístit mimo dosah dětí a využívat pouze k dekorativním účelům.

TIP: Pokud hledáte stálezelenému hebe kvetoucí společnice, které ozdobí záhony i na podzim, s astrami nesáhnete vedle. Vybírat můžete z nespočtu barev, tvarů i velikostí. Pěstování astry jsme pro vás popsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Nandina domácí, latinsky Nandina domestica, je stálezelený keř pocházející z Japonska a dalších částí Asie. Do Evropy byl nebeský bambus přivezen až v roce 1804 a stal se oblíbenou okrasnou rostlinou vhodnou k pěstování v teplejších oblastech. Jak lze pěstovat nebeský bambus v našich podmínkách?

Nandina domácí - charakteristika

Tento stálezelený keř se dorůstá výšky dvou metrů. Vyznačuje se velkým množstvím stonků, které se většinou vůbec nerozvětvují. Listy nandiny jsou na lodyhách umístěny střídavě a jsou trojitě lichozpeřené. I přesto, že v ideálních podmínkách listy neopadávají, při nižších teplotách se keř stává opadavým.

Nebeský bambus kvete drobnými, bílými a poměrně intenzivně vonícími květy. Ty se zpravidla objevují koncem jara až počátkem léta. Do zahrady přilákají mnoho opylovačů, protože i přes jejich nenápadnost obsahují velké množství sladkého nektaru. Po odkvětu je nahradí plody. Ty se objevují u rostlin starších dvou let.

Pěstování nebeského bambusu

Stanoviště - prospívá v polostínu i na plném slunci. Stanoviště musí být chráněno před větrem. Nejlépe se nebeskému bambusu daří v nižších polohách.

Nároky na půdu - pH půdy by mělo být neutrální, nicméně nandině se daří i v mírně kyselých či zásaditých půdách. Nejdůležitější je nízká salinita. Zemina by také měla být bohatá na humus.

Zálivka - rostlina vyžaduje stabilní vlhkost, půda však musí být dobře odvodněná, aby rostlina nestála v blátě.Úplné sucho nesnáší příliš dobře.

Množení - lze pěstovat ze semen či řízků. Co se týče semen, ta klíčí až po studené stratifikaci. Řízky pak odebíráme na podzim či na jaře a necháme je zakořenit v nádobě s vodou. Rostlina zakořeňuje poměrně pomalu.

Odolnost - nandina domácí je plně mrazuvzdorná, celoroční pěstování venku tak snáší dobře. V tomto případě shazuje listy, proto je lepší rostlinu pěstovat spíše v nižších polohách. Není vhodné příliš větrné stanoviště.

Řez - výhony zkracujeme v polovině nebo na konci jara. Jedná se o řez výchovný - odstraňujeme tedy větve, které vyčnívají z požadovaného tvaru keře.

Plody nandiny domácí

Plody nebeského bambusu jsou bobule velké asi 4-8 mm. Mají sytě červenou barvu a jsou uspořádány do bohatých plodenství. Každá bobule obsahuje semena, která jsou přenášena ptáky živícími se plody. Bobule obsahují malé množství kyseliny kyanovodíkové, jsou tedy nevhodné ke konzumaci a mírně jedovaté.

Nandina domácí je jedním z keřů, které svými rudými plody ozdobí zahradu i v zimních měsících. Pěstovat ji můžete i vy, najdete ji v našem e-shopu

Odrůdy nandiny domácí

Odrůd nebeského bambusu je hned několik. Liší je zpravidla velikostí celé rostliny nebo zbarvením listů. Mezi oblíbené kultivary patří například:

‘Obsessed’ - úzké listy jsou v jarních měsících zbarveny do červena, během léta se odstín mění na tmavě zelený. Dorůstá se výšky maximálně 150 centimetrů. Lze pěstovat jako solitéry na zahradě nebo v nádobách.

‘Curly Obsessed’ - vzhledem je tato odrůda podobná ‘Obsessed’, její listy jsou však zvlněné.

‘Gulfstream’ - menší odrůda, která se dorůstá přibližně 30-80 centimetrů. Keř je kompaktní, kopinaté listy mají při rašení narůžovělou až bronzovou barvu, přes léto pak světle až tmavě zelenou a na podzim sytě červenou. Díky své výšce je ideální k pěstování v nádobách, nicméně běžně se pěstuje i v záhonech.

‘Compacta’ - listy této odrůdy jsou o něco širší, zelené s fialovými, žlutými či červenými odstíny. Compacta se dorůstá výšky asi jednoho metru a opět ji můžeme pěstovat v zahradě i v nádobách.

Mezi další oblíbené kultivary patří například ‘Rubra Nana’, ‘Magical Lemon’ nebo ‘Firepower’.

Použití nandiny domácí

U nás se tato rostlina pěstuje jako okrasná - v záhonech, jako solitéra či v nádobách. V Japonsku a dalších asijských zemích (například v Číně) se pak využívá také v léčitelství.

TIP: V nižších živých plotech, které opticky rozdělují pozemek nebo se vysazují před vyšší rostliny, ladí nebeský bambus například s rujemi. Jak pěstovat ruj vlasatou se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Možná patříte k těm, kteří disponují jen malým místem v zahrádce a ten jste věnovali již trávníku, který nejpraktičtěji vyhovuje dětem či čtyřnohému miláčkovi. Milujete však i trvalky, pro jejich dlouhodobé kvetení a variabilnost květů.

Pokud se jich nechcete vzdát, můžete je vysadit i do nádob.

Obecně při pěstování jakýchkoliv rostlin v nádobách musíte dbát na výběr vhodných nádob pro tento účel. Mezi nejlevnější patří nádoby z plastu, které jsou vhodné pro pěstování dočasné zeleně, jako jsou letničky, případně pokojové rostliny.

Pro dlouhodobější pěstování venku jsou vhodné nádoby z keramiky, pálené hlíny a betonu, případně kameniny. V nich se méně přehřívají kořeny a také jsou vhodnější pro rostliny, které chcete ponechat venku i v zimním období.

Na dno nádob umístěte drenážní vrstvu, případně je vystelte pytlovinou nebo fólií. Nádoby musí být čisté. Pokud chcete použít Vaše vlastní nádoby, musí být vždy ošetřeny a vyčištěny od předchozích zbytků, případně škůdců. Nakonec je důležitá velikost závislá na osázené dřevině či rostlině.

Pestrá nabídka trvalek nejen do nádob z našeho eshopu

Zvažujte i barevné provedení. Nádoby a květináče z pálené hlíny si můžete sami vyzdobit mozaikou z polámané zbývající dlažby nebo obkladaček, také jsou vhodné škeble a mušle, případně ploché kamínky a dřívka z březových větviček. Efekt vytvoříte, když je vložíte do pytloviny a barevné juty. Dle Vašich představ zvolte jednu nebo dvě barevná provedení a k nim doplňte i jiné předměty jako svíčky, svítidla, misky, konvičky a sezení.

Po výsadbě je třeba se o vysazené rostliny pravidelně starat. Nejedná se jen o zalévání a hnojení podle druhů, ale patří sem i kontrola výskytu škůdců a chorob, protože dřeviny a rostliny vysazené v nádobě trpí více. Důležité je zkontrolovat, zda mají nádoby odtokový otvor na odvádění přebytečné vody. Jen tehdy se bude Vašim rostlinám dařit. Pokud tam není, vytvořte ji pomocí vrtáku. Na otvor pak položte plochý kamínek nebo kousek plastu a nádobě pořiďte podmisky nebo estetické obaly. Efektivní zalévání je pak takové, když voda přeteče do misky.

Správný substrát by měl být samozřejmostí. Jistě se často setkáváte se zvláštním složením substrátu, který rychle prosychá a voda přes nádobu téměř přeteče bleskem. Vylepšete ji vlastním kompostem nebo podílem písku.

Kolují mýty, že trvalkám v nádobách se obvykle nedaří. Pokud splníte základní požadavky, co rostlina potřebuje pro správný růst a úspěch, dá se vypěstovat i v nádobě. Nádoba musí být dostatečně velká s odtokem přebytečné vody a drenážní vrstvou, kterou vytvoříte pomocí keramzitu nebo štěrku, oblázků. Vysypte vhodným substrátem (většinou jim vyhovuje lehký, propustný, s podílem písku).

Mrazuvzdorné trvalky do nádob

Pokud jste si již pořídili vhodné nádoby, je čas pro výběr vhodných trvalek. Většina trvalek je v našich podmínkách mrazuvzdorných, jiným pomůže právě správný výběr nádoby, drenáž, vhodný substrát, případně zazimování nádob na zimu či vhodný obal. Vždy platí, že trvalky je třeba vybírat podle nároků na pěstování a musí být vhodné na dané stanoviště. Tedy kapradinu na přímém slunci neudržíte hezkou a svěží, stejně jako levandule nebude prosperovat ve stínu a vlhku.

Takto můžete pěstovat hortenzie (Hydrangea), okrasné trávy, třapatky (Echinacea), levanduli (Lavandula), krásnoočko (Coreopsis), třapatky (Rudbeckia), dokonce i různé keře a dřeviny na kmínku. Substrát v nádobě rychleji prosychá, proto je nutné kontrolovat vlhkost. Odstraňováním odkvetlých květenství prodloužíte kvetení vašich oblíbených rostlin. Výborně vyniknou i kombinacích.

TIP: Pokud vás pěstování v nádobách zajímá, přečtěte si článek o tom, co pěstovat na malém balkoně či terase.

Není tráva jako tráva. Teď nemáme na mysli klasický zelený koberec ale nádherné i mpozantní architektonické skvosty s objemem a výškou - dekorativní okrasné trsy trav, které vyniknou jako solitéry nebo ve skupinové výsadbě spolu s jinými keři a trvalkami. Pro jejich použití vyčleňte dostatek místa, neboť v krátkém čase vytvoří objem do šířky i 1,5 m.

Okrasné trávy patří  mezi oblíbené trvalky, které vyžadují minimální péči během roku. Nejkrásnější jsou na konci léta a na podzim, kdy se nádherně vybarvují a kvetou. Největší péči vyžadují právě v podzimním období, kdy je třeba připravit je na zimu.

Celé trsy trav nestříhejte na podzim. Nemuseli by přežít zimu. Okrasné trávy se stříhají až po uplynutí jarních mrazů. V jarním období je můžete i rozdělit a přesadit. Pokud máte pocit, že se Vašim travám na záhoně nedaří.

Na jaře jim najděte vhodnější místo. Většina okrasných trav jako ozdobnice, dochany, lalangy a kostřavy má v oblibě slunečná jižní místa s lehkou, propustnou a spíše sušší půdou. Nemusí být ani bohatá na živiny.

Vynikají zejména ve smíšených trvalkových záhonech, v předzahrádce i v trávníku jako dominanty, také se dají pěstovat ve velkých nádobách na terase.

Okrasné trávy nízke

Mezi nízké trávy patří kostřavy (Festuca), ostřice (Carex). Na podzim je třeba je svázat do snopů a takto ponechat až do jara. Pak je stačí těsně nad zemí uřezat a koloběh růstu se opakuje. Každým rokem jsou však větší a větší, proto je vhodné je i rozmnožovat dělením trsů.

Viděli jste už na záhoně trsy hnědé trávy a měli jste z toho pocit, že majitel něco zanedbal a nechal okrasnou trávu jinak pěknou habitem vyschnout? Nelekejte se, jde o atraktivní druh již zmiňované okrasné trávy ze skupiny Carex (ostřice) a čeledi Cyperaceae.

Carex buchananii - atraktivní, ale méně komerčně známá okrasná tráva, je opravdu zajímavým doplňkem trvalkového záhonu. Má tenoučké pokroucené listy hnědé až načervenalé barvy, které od začátku pěstování pro laika působí jako vysušené. Dorůstají do výšky 50 - 70 cm a koncem léta dokonce kvetou tenkými hnědými klásky.

Carex flagellifera - podobný druh s hnědavými až červenými listy, ale dosahuje výšky 1 m.

Mnohé nižší druhy jsou vhodné do popředí a do nádob. Většina z nich právě do pozadí, nebo jako solitéra k jezírku, v trávníku, v koutě zahrady nebo v blízkosti vchodu.

Vysoká okrasná tráva

Známé a pěkné jsou ozdobnice (Miscanthus sinensis) kultivary: Zebrinus, Gracillimus, Variegatus.

Z bohatého sortimentu okrasných trav si vyberete iv našem eshopu

Nezaměnitelné jsou pampové trávy - kortadérie (Cortaderia), které jsou charakteristické vysokými laty bílých nebo růžových chomáčkovitých květů, které dekorují trávy v podzimním období. Vyžadují však zimní ochranu nebo dokonale propustnou půdu bez nadměrné vlhkosti.

Pampová tráva pěstování

Kortadérie jsou na pěstování poněkud náročnější. Během roku se jim může dařit, ale obyčejně je problematické období po zimě. Nesnášejí totiž nepropustné a vlhké půdy, množství sněhu, holomrazy.

Vytvořte jim dokonalé odvodněné lůžko s množstvím štěrku, vysaďte je do propustné lehké půdy s podílem písku a zalévejte jen výjimečně během extrémního sucha. Před zimou jim vytvořte dokonalý kryt, aby se sníh nedostal do srdíčka trávy a nezpůsoboval nadměrnou vlhkost. V oblastech s těžkými půdami a dlouhotrvající zimou a sněhovou pokrývkou, je raději na zimu vykopejte a zazimujte ve sklepě, kde neklesá teplota pod 0 ° C.

Pampová tráva pěstování v květináči

Kortadérii můžete vyzkoušet pěstovat i ve květináči. Ideální je-li to keramický, terakotový velký květináč. Na dno vysypte vrstvu kamínků nebo štěrku a poté doplňte propustný substrát namíchaný s pískem. Tráva bude v květináči růst pomaleji, ale v budoucnu také umí vytvořit bohatý trs. Je rovněž náchylná na přebytečnou vlhkost, proto se zálivkou opatrně. Zalévejte vydatně, ale přebytečnou vodu vylévejte. V zimě květináč obalte do bublinkové fólie nebo jutoviny a umístěte na terasu nebo do skleníku.

Zkuste pěstovat i jiné kultivary, než ty známé a přesvědčte se o jejich vytrvalosti a možnosti jak získat zajímavý prostor i bez zelené barvy. Pro pěstování nejsou náročné podobně jako jiné okrasné trávy. Nízká zálivka, sušší podloží a množství slunce je to, co potřebují. Vyniknou ve štěrkovém záhoně nebo spolu s jinými vysokými travinami či letničkami. Kompozici už necháme na Vás.

Přečtěte si také další článek, kde se dozvíte více o zazimování okrasných trav.

Blýskavka Fraserova (lat. Photinia fraseri), jiným názvem také jako blýskalka, je neopadavý keř z čeledi růžovitých. Rostlina dosahuje dvou až tří metrů výšky, má vysoce lesklé oválné listy a zajímavé zbarvení. Zatímco běžně jsou dorostlé listy sytě zelené, při rašení mají červený odstín. Díky tomu keř stále vypadá, jako by kvetl.

Klasické květy se samozřejmě objevují také - mají čistě bílou barvu, jsou pětičetné a poměrně nenápadné.

Během léta se tato květenství přeměňují na plodenství drobných červených bobulí, které na keři zůstávají až do zimy a zajímavě ho ozdobí. Rostlina je plně mrazuvzdorná a s přehledem zvládne teploty sahající až k -20 °C. Blýskavku můžeme pěstovat jako solitérní keř nebo ve skupinkách či živých plotech.

Jak pěstovat blýskavku

Stanoviště a nároky na světlo - rostlina vyžaduje buďto plné slunce, nebo polostín - v úplném stínu neprospívá. Naopak na slunci se více vybarvují listy, zejména pak ty červené.

Půda - blýskavky upřednostňují dobře propustný, kyprý zahradnický substrát. Ideální stav je mírně kyselé pH, takže před výsadbou keře se doporučuje vyhloubit jámu o něco více a vystlat ji čerstvým substrátem smíchaným s rašelinou. Do této směsi můžete přidat i kompost, protože blýskavka miluje vyživenou půdu.

Nároky na vláhu - na vodu jsou tyto rostliny trochu háklivé. Nejen, že jim vadí přílišné přemokření i sucho, ale také nesnášejí zalévání přes list. Pokud tak učiníte, vystavujete keř riziku nákazy houbovým onemocněním listů. Při přemokření pak mají tendenci listy shazovat, takže vyladit si frekvenci a množství zálivky je zde stěžejní pro úspěšné pěstování (tedy alespoň u mladých keřů, ty vzrostlé už s vodou umí hospodařit sami).

Množení blýskavky - nejčastěji se keř množí klasickým řízkováním. Odebírá se jednoletý výhon, kterému ponecháme dvouletou patku, aby lépe zapustil kořeny. Řízek namočíme do stimulátoru zakořenění a zapíchneme jej do květináče s zakořeňovacím substrátem.

Ochrana před mrazem, nemocemi a škůdci - vzrostlé keře jsou plně mrazuvzdorné a není třeba je nijak chránit, nicméně máte-li v zahradě vysazené keře mladé, před zimou ochraňte kořenový systém (případně celý keřík) například chvojím. Vůči škůdcům a chorobám je rostlina velmi odolná. Pokud se nějaké problémy objeví, nejčastěji je to patrné na listech - poškozené listy proto ihned odstraňte, stejně jako všechno spadané listí pod keřem. To by mělo být po dobu pěstování pravidlem.

Nemůžete se rozhodnout, který keř bude vaší zahradě slušet nejvíce? Blýskavka je skvělou volbou pro slunné i polostinné pozemky

Blýskavka - kdy stříhat?

Keř roste poměrně rychle, a tak je důležité udržovat jeho tvar pravidelným střihem a řezem. Blýskavku upravujeme minimálně jednou ročně. Nejlepším obdobím pro řez je konec zimy až začátek jara, kdy je ještě období vegetačního klidu a na větvích nejsou patrné pupeny. Optimální však je stříhat rostlinu, když už nemrzne (přetrvávající nízké teploty nad nulou nevadí).

Po řezu celý keř rychle obrůstá, a hlavně houstne a má udržovanější a kompaktnější tvar. Bát se nemusíte ani radikálního řezu, klidně až o polovinu délky jednoletých výhonů. Mladé, čerstvě přesazené keře blýskavky nestříháme, případně pouze velmi mírně.

Rychlost růstu blýskavky

Mladé rostliny photinia fraseri rostou velice rychle. Když dosáhnou výšky asi jeden a půl metru, jejich růst se zpomalí. Opět se zrychlí až po ostříhání keře, kdy nové výhony nejen rostou do výšky, ale také zahušťují celý keř až do fáze, kdy skrz větve není téměř vůbec vidět - z tohoto důvodu je blýskavka ideální pro tvorbu živého plotu.

Blýskavka jako živý plot

K výsadbě živého plotu můžeme využít různé odrůdy. Tou nejoblíbenější ze všech je rozhodně blýskavka ‘Red Robin’, která sklízí úspěchy mezi zahradníky z celého světa už více než dvacet let. Tato odrůda neopadává, porost je velmi hustý a neprostupný, dorůstá se klidně i tří metrů a navíc se jedná o velmi esteticky působící keř. Listy jsou při rašení téměř sytě rudé, poté mírně světlají až úplně zezelenají. Listy navíc na keři přibývají po celý rok, takže vrcholy výhonků jsou permanentně červené.

TIP: Hledáte nižší keř, který má podobné nároky na pěstování jako blýskalka? Přečtěte si článek o pěstování mochny, která bude s blýskavkou v zahradě skvěle ladit.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Cesmína (Ilex) je stálezelený keř (některé druhy však mohou být opadavé). V České republice se tyto rostliny přirozeně nevyskytují, pěstujeme je pouze jako okrasné. Cesmínu si spojíme především s obdobím Vánoc. Poznáme ji podle tuhých, ostnitých listů a sytě červených bobulovitých plodů.

Některé druhy cesmín však mohou mít listy hladké a celokrajné, plody pak klidně fialové barvy, silně připomínající borůvky. Pro všechny zástupce však platí, že jejich plody jsou poměrně dost toxické.

Naopak listy, obsahující mimo jiné také kofein, se používají k přípravě povzbuzujících nápojů. Další využití našly listy cesmíny i v lidovém léčitelství a medicíně. Kromě listů se z keře využívá také dřevo. To je poměrně drahé a vzácné, často nahrazuje eben.

V angličtině cesmíny známe pod názvem „holly“ – zajímavostí pak je, že právě z tohoto jména vznikl název jednoho z nejznámějších míst USA – Hollywood.

Jak pěstovat cesmínu?

Pěstování cesmíny závisí na konkrétním druhu, nicméně pro většinu z nich jsou společné tyto podmínky – půda by měla být spíše humózní a kyselá. Při výsadbě je tedy zapotřebí vyhloubit jámu trochu více a její dno vysypat rašelinou. Co se týče nároků na světlo, cesmíny preferují polostín až stín. Přímé slunce jim příliš nesvědčí, a to zejména v zimě.

Keře jsou poměrně odolné, co se sucha a horkého počasí týče, ovšem není žádoucí je nechávat úplně vyschnout. Při letních tropech cesmínu raději pravidelně zalévejte.

Cesmína je odolná vůči znečištěnému prostředí, dokonce má tendence smog a částečky prachu zachytávat a mírně pročistit vzduch ve svém okolí. To z ní dělá perfektní rostlinu do města, zejména pak do blízkosti průmyslových oblastí. Pokud z ní vytvoříte živý plot, neproniknou přes něj nejen nečistoty, ale v případě ostnolistých odrůd ani nevítaní hosté.

Chcete-li si cesmínu namnožit, nejefektivnějším způsobem je řízkování. Mladé vrcholové řízky odebíráme z matečné rostliny v květnu, případně pak v červnu až červenci. Odebrané řízky necháme chvíli uložené v igelitovém sáčku na stinném místě, poté je můžeme potřít stimulátorem pro zakořenění a původně spodním koncem zapíchnout do květináče se směsí zahradního substrátu a rašeliny.

Cesmína odrůdy a druhy

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) – jak již druhový název napovídá, listy této cesmíny jsou ostnaté. Plody jsou sytě červené, samozřejmě prudce jedovaté. Právě tento druh je často spojován s Vánocemi, zejména pak v USA, kde se jedná o oblíbený vánoční symbol. U nás se pěstuje jako okrasná rostlina. Z odrůd tohoto druhu můžeme zmínit například odrůdy ‚Alaska‘ nebo ‚Argentea Marginata‘ s bílo-zelenými listy.

Cesmína vroubkovaná (Ilex crenata) – jedná se o stálezelené keře s hladkými, lesklými listy. Ty rostou střídavě a poměrně hustě, a tak působí keř velmi košatě. Dobře se tvaruje a je vhodná jako solitérní keř i do živých plotů. Mezi oblíbené odrůdy patří ‚Fastigiata‘ nebo ‚Golden Gem‘.

Cesmína altaklarenská (Ilex altaclerensis) – tento druh má mírně zoubkaté listy a červenohnědé plody. Je stálezelený a vhodný k pěstování v živých plotech i jako solitér. Oblíbenou odrůdou je například ‚Golden King‘ se zlatavými okraji listů.

Mezi další známé druhy patří třeba cesmína paraguayská (Ilex paraguariensis), cesmína Pernyova (Ilex pernyi), cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) nebo cesmína americká (Ilex opaca).

Rádi byste svoji zahradu zkrášlili jedním z těchto krásných keřů, případně z nich rovnou vytvořili působivý živý plot? Vybírejte z oblíbených druhů a odrůd cesmíny na našem e-shopu

Květ cesmíny

Květy cesmíny mohou být buď jednoduché, nebo uspořádané v řídkých vrcholících či svazečcích. Vzhledem k tomu, že jsou květy jednopohlavné, pro vytvoření plodů je potřeba mít v zahradě více zástupců cesmíny, tedy rostliny samčí a samičí. Květy jsou opylovány hmyzem, produkují totiž množství sladkého nektaru, který opylovače láká.

Květ má obvykle žlutou barvu, může být však také narůžovělá, zelená, bílá nebo červená. Po odkvětu se na jeho místě objevuje plod, kterým je dužnatá peckovice červené, hnědé nebo černé barvy. Plod prudce jedovatý, proto se nedoporučuje mít keře v zahradách, ve kterých se pohybují malé děti.

Cesmína na kmínku

I přesto, že se některé druhy cesmín snadno tvarují, se keřík ve většině případů na kmínek roubuje. Nejčastěji se jedná o cesmínu ostrolistnou, modrou nebo vroubkovanou. Jestliže se na roubování mladého keře na podnož necítíte, lze rostlinu v této úpravě již zakoupit. Není to však nic složitého a postupuje se stejně jako u roubování jiných rostlin – zvolíte si vhodnou podnož, z mateřského keře odříznete asi 4 životaschopné větve a připevníte je za kůru podnože přímo v její vrchní části. Vše pak dobře stáhněte folií.

Jak řezat cesmínu?

Cesmíny mají tendence neuspořádaně přerůstat, proto je důležité dát keři tvar, a to každoročně. Řez provádíme od konce března, klidně až do června. Větve sestřihujeme poměrně radikálně, klidně jen na délku 45 centimetrů. Důležité je se keřem trošku probrat – při řezu odstraňte i odumřelé větve, na kterých se neobjevují listy, nebo příliš tenké větvičky, které budou za pár týdnů z keře opět vyčnívat.

Silné větve brzy obrazí a rostlina bude opět hezky košatá. Pokud chcete keř tvarovat podobně jako třeba buxus, je cesmína tou pravou volbou.

TIP: Mezi další okrasné keře, které ozdobí zahradu nejen svými listy, ale také plody, patří například hlohyně. Více o pěstování hlohyně šarlatové najdete v tomto článku.

Vajgélie květnatá (lat. Weigela florida) patří mezi opadavé dřeviny, jejichž větve každoročně zdobí záplava různobarevných květů. Keř vajgélie lze dobře tvarovat, proto je vhodný nejen jako solitér do okrasné zahrady, ale také jako působivý živý plot. Kromě barevných květů nabízí příjemnou podívanou také listy - ty mohou mít světlou i tmavou barvu, nebo být dokonce panašované.

Dle výběru odrůdy lze pěstovat vajgélii se vzpřímenými větvemi, převislou, hustější či řidší. Zvonkové květy vyrůstají na drobných postranních větvičkách a celý keř má příjemně kompaktní vzhled. Dorůst se však může výšky i dva metry a vaši zahradu bude zdobit až 50 let!

Jak pěstovat vajgélii

Rostlina není příliš náročná na pěstování. Jedná se o vytrvalý a mrazuvzdorný keř, který si dokáže poradit s různými podmínkami, a proto se s vajgélií setkáme v zahradách téměř po celém světě.

Vyžadují mírně vlhkou, živnou a dobře propustnou půdu hlinitého typu. Je vhodné ji pěstovat na slunném až polostinném stanovišti. Pokud bychom se rozhodli pro množení keře, činíme tak dřevitými řízky zasazenými přímo ven do půdy. Škůdci si na keři obvykle nepochutnávají, stejně tak je odolná proti chorobám.

Kvetoucí vajgélie

Květy vajgélie jsou dominantou celého keře. Mají zvonkovitý tvar, celou škálu barev i velikostí. Jsou pravidelného tvaru, na větvích uspořádány jednotlivě či v chudých vrcholících. Obvykle narůstají na mladých výhonech, případně na loňských větvích, které nekvetly a nebyly zkráceny. Objevují se však i na vrcholcích seříznutých větví.

Vajgélie kvetou velmi dlouho, některé odrůdy od dubna až do září. Po celou dobu lákají do zahrady motýly, včely a další užitečné opylovače.

Vajgélie druhy

Existují desítky různých odrůd, které se od sebe liší výškou, tvarem koruny, barvou a velikostí květu nebo vzhledem listů. Pojďme si uvést některé z nejoblíbenějších kultivarů:

‘Nana Purpurea’ - poměrně nízký keř s velmi tmavými listy a fialovo-růžovými květy

‘Albiflora’ - vajgélie něžného vzhledu se světle zelenými listy a sněhobílými květy

‘Red Prince’ - řidčeji rostoucí keř se sytě červenými květy

‘Variegata’ - převislá odrůda, květy mají růžovou až světle fialovou barvu

‘Alexandra’ - jeden z nejzajímavějších kultivarů, který se vyznačuje hnědými listy, které doplňují růžové květy

‘Bristol Ruby’ - vyšší keř s tmavými listy a sytě purpurovými květy

Nádherně kvetoucí a ověřené odrůdy vajgélie květnaté různých barev i tvarů, najdete na našem e-shopu

Vajgélie řez

Stříhání vajgélie bychom měli provádět pravidelně - rostlina dobře obráží i po radikálnějším střihu, navíc tvarování vajgélie do živých plotů stříhání mladých větviček přímo vyžaduje.

Kdy stříhat vajgélie? Větší “zákroky” provádíme brzy na jaře, nebo ještě lépe po odkvětu. V tuto chvíli můžeme odkvetlé výhony zkrátit až o jednu třetinu. Jedná se o ideální období pro výchovný řez u kvetoucích okrasných plotů.

Vajgélie na kmínku

Pěstování keřů různých druhů na kmínku je velkým hitem - v zahradě vypadají skvěle a upraveně, a navíc poskytuje dostatek prostoru při zemi pro další rostliny. Také vajgélii lze tímto způsobem pěstovat. Docílit toho můžeme buďto pravidelným tvarováním mladého keře nebo roubováním. Rozhodnete-li se pro tvarování, vv prvních 2 až 3 letech ponechejte pouze jeden nejsilnější výhon rostoucí vzpřímeně a zbytek vždy odstraňte. Když má výhon více než metr, necháme narůst korunu. Nezapomeňte pravidelně a důkladně odstraňovat obrost na kmínku.

TIP: Milujete rozkvetlou zahradu, která hraje všemi barvami, ale péče o letničky vás příliš neláká? Vsaďte na kvetoucí okrasné dřeviny, v článku se dozvíte něco více o jejich výběru a pěstování.

Jalovec, latinsky juniperus, patří mezi stálezelené keře z čeledi cypřišovitých. Domovem jalovců je prakticky celá severní polokoule. V České republice se ve volné přírodě setkáme pouze s jedním původním druhem – jalovcem obecným.

Dřevina se u nás nejčastěji pěstuje jako okrasná, u některých druhů také pro plody nebo pro vzácné a vonné dřevo.

Pěstování jalovce

Keř potřebuje humózní, kyprou a propustnou půdu s kyselým pH. Vyhovuje mu dostatek vláhy, ale díky své odolnosti poměrně dobře snáší i sucho. Jalovec preferuje slunné stanoviště - pokud je keř zastíněn, poměrně špatně prospívá a dožívá se nižšího věku. Naopak jalovce na slunném stanovišti s přehledem rostou desítky let.

Zimu a mráz snášejí tyto dřeviny dobře, a tak není nutné je na nízké teploty nijak připravovat. Během zimních dnů pouze zbavujeme větve navátého sněhu, pod jehož vahou by se mohly polámat. Jalovec bychom během jeho života neměli přesazovat, proto jeho umístění dobře promyslete.

Jalovec v květináči

Stejně jako mnoho dalších druhů jehličnanů, i jalovce je možné pěstovat v nádobách. Před jejich přesazením umístíme na dno dostatečně velkého květináče drenážní vrstvu a naplníme ho kvalitním substrátem. Bezprostředně po vysazení keřík dobře zalijte, a poté nádobu postavte na slunné místo. U jalovce pěstovaného v květináči nesmíme zapomínat na pravidelné hnojení, které by mělo proběhnout alespoň dvakrát do roka.

Do květináčů se ale všechny druhy jalovce nehodí, dokonce ani všechny odrůdy. Volte pouze zakrslé kultivary, kterými jsou například ‘Nana’ nebo pomalu rostoucí ‘Sentinel’. Skvěle vypadají i poléhavé druhy.

Jalovce druhy

Jalovec obecný - Juniperus communis

jedná se o druh, který je původní v našich končinách. Pěstuje se nejen jako okrasná dřevina, ale také pro své plody, kterým se říká jalovčinky. Z české přírody se vlivem lidské činnosti (sběr jalovčinek, kácení a úpravy krajiny) pomalu vytrácí, jedná se tak o chráněný druh.

Jalovec červenoplodý - Juniperus oxycedrus

keř nižšího vzrůstu, který je doma hlavně ve Středomoří a v oblastech Černého moře. Jak už jeho název napovídá, od ostatních druhů se liší barvou plodů, které jsou v tomto případě sytě červené. Využívá se v dřevařském průmyslu, v aromaterapii a parfumerii. U nás se však pěstuje jen jako okrasný keř.

Jalovec čínský - Juniperus chinensis

pochází z asijského kontinentu a dorůstá se výšky jednoho až dvaceti metrů, v závislosti na způsobu pěstování. V Asii je často tvarován jako bonsaj.

Jalovec chvojka - Juniperus sabina

jedná se o poměrně nízký keř rozkladitého habitu. Dříve byl využíván v lidovém léčitelství, přičemž výtažky měly pomáhat proti křečím, plynatosti nebo proti zánětům močových cest. Vzhledem k tomu, že je rostlina jedovatá, se ale od tohoto způsobu použití již upustilo.

Jalovec poléhavý - Juniperus procumbens

je původem z Japonska. U nás se pěstuje jako působivá okrasná rostlina, nejčastěji pak v nádobách. V Asii tento druh často tvarují jako bonsaj, u nás dávají pěstitelé spíše vyniknout jeho přirozenému vzhledu. Jalovec poléhavý je velmi oblíbený i mezi šlechtiteli; k dostání jsou tak desítky rozličných odrůd.

Jalovec skalní - Juniperus scopulorum

jeho domovem je severní Amerika, od Kanady až po Texas. U nás se pěstuje jako okrasná dřevina, s oblibou se vysazuje hlavně do živých plotů. Některé kultivary je zase vhodnější pěstovat jako solitéry.

Půdopokryvné jalovce

Jalovec šupinatý - Juniperus squamata

tento druh je oproti ostatním jalovcům poměrně nízký. Jehlice jsou malé a zploštělé, připomínají šupiny - odtud pochází jeho druhové jméno. Pro svou výšku se dobře uplatní jako půdokryvná rostlina nebo skvěle ozdobí skalky

Jalovec polehlý - Juniperus horizontalis

nízké keříky dobře fungují jako půdokryvné rostliny. Jen pozor na prorůstání plevele, kterému jalovec poměrně špatně odolává.

Pokud ve všech druzích a odrůdách jalovců tápete a nevíte, po kterém z nich sáhnout, vyberte si z naší nabídky osvědčených kultivarů jalovců u nás

Je jalovec jedovatý?

I přesto, že se v minulosti v lidovém léčitelství některých kultur výtažky z jalovce užívaly vnitřně, téměř všechny části rostliny jsou jedovaté. Jedlé jsou pouze zralé šišky jalovce obecného.

Jalovec plod

Výše zmíněné šišky jsou vlastně plody jalovce, které se nazývají jalovčinky. Připomínají tmavé bobule a mají poměrně široké využití. Díky jejich typické chuti a aroma našly své místo v kuchyni, kde se jalovec stal nezbytnou součástí pokrmů připravených ze zvěřiny. Šišky se používají také k výrobě destilátů jako je gin či borovička.

Kdy a jak stříhat jalovec

Doba a frekvence střihu závisí na druhu, odrůdě i způsobu pěstování. Obecně bychom však mohli říct, že jalovec zkracujeme v období vegetačního klidu, ideálně tedy brzy zjara (při řezu nesmí mrznout). V tomto období provádíme radikální řez. Během jara, léta či podzimu pak keř lze stříhat, nicméně mělo by se jednat pouze o lehké zastřihnutí do požadovaného tvaru. Jalovce lze tvarovat také jako bonsaje.

Jalovec na kmínku

Při výběru vhodného keře můžete narazit na působivé jalovce na úzkém kmínku. Tohoto vzhledu ale nelze docílit klasickým zaštipováním a tvarováním. Mladý keř jalovce je nutné na kmínek naroubovat. Takto upravené rostliny se obvykle pěstují jako solitéry v zahradách v japonském stylu.

TIP: Potřebujete vyplnit i stinné kouty vaší zahrady? Přečtěte si článek, kde vám představíme jehličnany do stínu, které budou tou pravou volbou právě pro taková místa.

Nejen trvalky v zahradě vytvoří dokonalou kompozici. Jsou to hlavně keře a stromy, které tvoří samotnou hmotu, stěnu, kulisu nebo kostru celé kompozice. Jsou nápadné, měnící se během roku. Na jaře dominují zelenými rašícími listy, v létě květy, na podzim listy, které se postupně vybarvují, a v zimě dominují hlavně stálozelené druhy nebo druhy se zajímavou kůrou a habitem.

Podle velikosti zahrady volte také vhodné stromy. Do velké zahrady můžete klidně nakombinovat také vysoké a košaté stromy, do malé volte kulovité tvary na kmínku nebo převislé kultivary.

Okrasné stromy do 3m

Malý prostor je sice určitým způsobem omezením, ale neznamená to, že v něm nemůžete umístit i strom. Pro jeden strom na kmínku prostor určitě najdete. Může být uprostřed trávníku s kruhovým záhonem nebo někde po obvodu.

Vhodnými dřevinami jsou dřeviny na kmínku, s naroubovanou částí ve výšce 2-2,2m plus výška koruny.

Vhodné druhy: Catalpa bign. 'Nana', Tilia cordata 'Green Spire', Acer platanoides 'Globosum', Carpinus betulus 'Fastigiata', Crataegus laevigata Pauls Scarlet, Fagus sylvatica 'Dawyck Purple' okrasné jabloně - např. Malus Red Sentinel, sakury - Prunus serrulata Kanzan, Amanogawa, okrasné hrušky, jeřabiny, sofory.

Na výběr je opravdu mnoho druhů. Stromy vybírejte podle světelných a půdních poměrů.

Okrasné dřeviny na kmínku

Do této kategorie mohou patřit i výše zmíněné. Ale může jít i o běžné keře, které se kromě klasického tvaru dají pěstovat také na kmínku. Jedná se o okrasné jehličnany, naroubované na kmínku, s korunkou nebo převislé kultivary modřínu.

Různé zajímavé dřeviny i na kmínku naleznete v nabídce okrasných listnáčů v našem eshopu

Na kmínku jsou velmi pěkné jalovce, túje, borovice, blýskalky, zimostrázy, brsleny, mahonie.

Reprezentativní zahradní keře

Mnohé druhy jsou opravdu nenahraditelné nejen svým habitem a velikostí, ale zejména květy, které zaujmou a přilákají do zahrady opylovače a motýly. Mezi nejkrásnější keře patří různé barvy komule - motýlího keře. Sladká vůně soukvětí se šíří okolím a hustá soukvětí podobná šeříku lákají zejména motýly, množství baboček, otakárků a bělásků navštíví vaši zahradu a budou zde poletovat celý den. Nezapomeňte jim připravit také mělké napajedlo s vodou.

Inspirace na výsadbu okrasných keřů do různých světelných podmínek načerpáte také v našem bohatém sortimentu

Další atraktivní kvetoucí keř je weigelia. Trubkovité květy růžové, bílé nebo tmavě růžové barvy zkrášlí každý záhon, existují také kultivary na kmínku, dokonce s panašovanými listy.

Mnohé zahrady nedisponují vhodnými podmínkami, ale nacházejí se v ní i zastíněné části. Do těchto méně slunečních částí jsou vhodné dřeviny, které mají rádi vlhko a stín. Zejména kyselomilné azalky, pierisy, rododendrony nebo skimmie.

TIP: Které dřeviny vysadit do zahrady už víte. Chcete-li si zahradu doplnit například trvalkami, přečtěte si náš článek o tom, jak založit trvalkový záhon.

Pustoryl (Philadelphus), známé také jako jasmín nepravý či jasmín voňavý, jsou opadavé či stálezelené keře dorůstající se výšky až 4 metry. Tento rod zahrnuje přibližně 70 různých druhů, přičemž mezi ty nejoblíbenější mezi zahradníky patří například pustoryl věncový nebo pustoryl vrcholičnatý. V zahradě je lze pěstovat jako solitéry i voňavé živé ploty. Jedná se o méně náročné rostliny, se kterými si poradí i začínající pěstitelé.

Pustoryl neboli nepravý jasmín

Nepravý jasmín je nejčastěji pěstován jako okrasný keř v zahradách a parcích. Pustoryly mají původ pravděpodobně v Asii, dnes jsou však hojně rozšířené také po severní Americe. V Evropě se nejčastěji setkáme s pustorylem věncovým.

Listy pustorylu jsou jednoduché, vstřícné a mohou buďto opadávat, nebo na rostlině zůstávat i v období vegetačního klidu (to závisí na konkrétním druhu). Větve nesoucí listy rostou vzpřímeně, případně převisle. Jednoduché sněhobílé květy intenzivně voní, zejména v teplém počasí. o se týče výšky, ta může být různá. Některé druhy se dorůstají okolo 100 centimetrů, jiné až čtyř metrů.

Pustoryl pěstování

Stanoviště

Rostlina si poradí i se stínem, ovšem výsadba na slunná stanoviště s sebou nese více květů, které voní ještě intenzivněji a přilákají do zahrady mnoho opylovačů. Plané druhy si vystačí s téměř jakýmkoliv typem substrátu, šlechtěným kultivarům raději dopřejte kyprou a dobře propustnou půdu.

Výsadba nepravého jasmínu

Pustoryl můžeme vysazovat na podzim i na jaře. Důležité je nevystavovat mladou rostlinu ihned po výsadbě mrazům. Ideální je kolem keře rozptýlit vrstvu mulčovací kůry nebo chvojí, aby byly kořeny dobře chráněné.

Zálivka a hnojení

Ihned po výsadbě je důležité keř řádně zalít. Pravidelnou zálivku pak pustoryl vyžaduje, dokud řádně nezakoření. Poté již dopřáváme mladé rostlině vláhu jen při velmi suchých obdobích, vzrostlý keř si již s vodou umí hospodařit sám.

S hnojením si v tomto případě hlavu příliš nelámeme. Pustoryly nejsou náročné na substrát ani na živiny. Šlechtěné odrůdy ale jistě potěší vrstva kompostu na dně jámy při výsadbě, případně nějaké organické hnojivo v zálivce.

Kvetoucí pustoryl

Tyto keře se pěstují zejména pro své bílé, sladce vonící květy. Jejich vůně je tak intenzivní, že je po větru cítit i metry daleko. Silněji vonící odrůdy se nedoporučuje vysazovat k oknům, která často otevíráte nebo hned vedle zahradního posezení. Při nákupu si dejte pozor, abyste sáhli po správném druhu, některé totiž téměř vůbec nevoní.

Vzhled květu se liší od konkrétního druhu. Některé jsou jednoduché, jiné poloplné. Barva je vždy bílá - může mít však různé odstíny, od sněhobílé až po krémovou. Jednotlivé květy jsou uspořádané v bohatých hroznovitých květenstvích.

Řez pustorylu

U pustorylu se doporučuje neprovádět pravidelný radikální řez. Seřezáváme pouze vrchní část výhonů, a to hned poté, co začnou odkvétat. Jednou za tři roky můžeme keř zbavit nejstarších výhonů, které již nevyvádějí květy. Tím zajistíme bohaté kvetení i v dalších letech. Některé odrůdy, například ‘Cochleatus’, však lze stříhat dle libosti, což je žádoucí při výsadbě do živých plotů.

Druhy a kultivary pustorylu

Druhů nepravého jasmínu je více než 70, proto si uvedeme pouze ty nejběžnější v našich zahradách.

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) - nejčastěji pěstovaný druh v Evropě, někdy i planě rostoucí. Dosahuje výšky až 300 centimetrů, má bílé, silně vonící květy. Rozrůstá se do šířky, tudíž se pěstuje spíše jako solitér.

Pustoryl Lemoineův (Philadelphus x lemoinei) - jedná se o nižší odrůdu dorůstající se výšky 70-150 centimetrů. Květy jsou jednoduché, sladce vonící.

Pustoryl mnohokvětý (Philadelphus x polyanthus) - tento druh vznikl křížením pustorylu Lemoinova s pustorylem význačným. Je velmi oblíbený mezi pěstiteli i šlechtiteli.

Pustoryl červenoskvrnný (Philadelphus x purpureo-maculatus) - květy tohoto druhu jsou po okrajích okvětních lístků zajímavě tvarované a jejich střed má purpurovou barvu. Keře jsou opadavé, 80-150 centimetrů vysoké.

Pustoryl nevonný (Philadelphus inodorus) - tento druh se od většiny ostatních odlišuje tím, že velké, čtyřčetné květy téměř vůbec nevoní. Z tohoto důvodu se tolik nepěstuje.

Pustoryl načervenalý (Philadelphus purpurascens) - voňavé květy mají načervenalý kalich. Keř se dorůstá až 4 metrů. Jedná se o odolný druh, který planě roste zejména v Asii. U nás se pěstuje pouze v zahradách.

V našem eshopu naleznete nejčastěji pěstovaný pustoryl věncový, vyberte si z nabídky

Živý plot z pustorylu

Z nepravého jasmínu lze tvořit krásné a voňavé živé ploty. Keře rostou rychle, takže bohatý plot, který ochrání váš pozemek před zraky zvědavých kolemjdoucích i před hlukem a znečištěním z ulice, vyroste doslova za pár měsíců. Vhodné je vybírat ze stálezelených druhů, které poskytnou soukromí i v zimním období.

Nelze však očekávat precizně střižený plot v úhledném tvaru. Živé ploty z pustorylu budou romanticky “rozevláté”, protože přílišné stříhání by minimalizovalo kvetení. Existují však odrůdy, které lze stříhat dle libosti, případně lze využít nevonné varianty, u které nebudete absence květů tolik litovat.

TIP: Pokud byste rádi doplnili živý plot z pustorylu dalším krásně kvetoucím keřem, vyzkoušejte například kalinu. Více o pěstování kaliny se dozvěte v našem článku.