Blog

Kapusta neboli brukev (Brassica), lidově pak kel, patří do čeledi brukvovitých rostlin, kde najdeme také například ředkev či řeřichu. Není tedy blízce příbuzná například se salátem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Blízkým příbuzným je však kapustě zelí hlávkové, vyšlechtěné z brukve zelné.

Dnes se jedná o dva rozdílné druhy s odlišnou chutí i upotřebením v kuchyni, v některé literatuře se však můžeme setkat s tím, že hlávkové zelí je kultivarem kapusty.

Druhy kapusty

Pod názvem kapusta se skrývá hned několik druhů. Ty se od sebe liší hlavně vzhledem, ale také požadavky na pěstování, velikostí hlávky či chutí.

Kapusta hlávková

Kapusta hlávková (Brassica oleracea convar. sabauda) se pěstuje jako košťálová zelenina. Typické jsou velké bublinkové listy, svinuté do růžice. Vzhled listů ji odlišuje od hlávkového zelí. Hlávka může být poměrně velká, hmotnost raných odrůd je okolo půl kilogramu, u pozdních i 3 kilogramy. Jedná se o odolnou rostlinu, kterou pěstujeme ze semen vysévaných přímo do záhonů či skleníku.

Mezi oblíbené odrůdy kapusty hlávkové patří například ‘Předzvěst’, ‘Vertus’ či ‘Blistra F1’.

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta (Brassica oleracea convar. gemmifera) má velmi vysoký košťál, na jehož vrcholu jsou listy. Na samotném košťálu pak vyrůstají růžičky, které se sklízí jako zelenina vhodná k tepelnému zpracování. Růžičková kapusta je bohatá na živiny, zejména na vitamín C. K oblíbeným odrůdám růžičkové kapusty patří třeba ‘Lunet F1’ nebo ‘Groninger’.

Kapusta kadeřavá

Kapusta kadeřavá (Brassica oleracea var. acephala) se od ostatních druhů odlišuje silně kadeřavými listy. Její lidový název je jarmuz a obvykle se využívá ke zkrmování dobytkem. Variantou je ještě kapusta kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica), která je jemnější.

Okrasné kapusty

Zajímavostí a hitem posledních let jsou okrasné kapusty. Mají velmi bohatou růžici, která je navíc doplněna o barvy jako je červená, oranžová, žlutá, či dokonce fialová.

Z konkrétních odrůd můžeme zmínit například ‘Victoria Pigeon’, ‘Peacock’ nebo Coral’.

Další kultivary brukve zelné

Pokud bychom se na brukev podívali z botanického hlediska, zjistíme, že se jedná o jeden druh s mnoha kultivary. Kromě výše zmíněných “kultivarů” jako je klasická kapusta hlávková, růžičková či kadeřavá kapusta, patří pod tento druh také například květák, brokolice, romanesco či kedluben. Většina těchto variant je však běžnou veřejností považována za zcela odlišné druhy, což díky jejich odlišnému vzhledu, chuti i využití pochopitelné.

Pusťte se letos do pěstování této zdravé zeleniny i vy. Semínka kapusty hlávkové i růžičkové najdete v našem e-shopu

Pěstování hlávkové kapusty

Pěstování kapusty není nic složitého. Rostlina je poměrně odolná vůči přízemním mrazíkům a nenáročná na výživu. Této zelenině bychom měli dopřát světlé stanoviště a pravidelnou vydatnou zálivku. V případě sucha začnou spodní listy zasychat, ovšem při neustálém přemokření naopak může dojít k jejich zahnívání.

K vysévání semen přistoupíme dle odrůdy - je-li raná, vyséváme již koncem ledna do skleníků, kde si sazenice předpěstujeme. Letní a pozdní odrůdy můžeme vysévat od března až do května přímo do záhonu. Ideální spon je 50x40 centimetrů, u pozdních 60x50 centimetrů z důvodu větších hlávek.

Co se týče hnojení, ideální je vysévat kapustu do humózní půdy se zapracovaným kompostem. Přihnojit můžeme ještě během vegetační doby - přibližně 14 dní od výsadby přihnojíme ledkovými hnojivy a o dalších 14 dnů později už použijeme klasické hnojivo na listovou zeleninu.

Růžičková kapusta pěstování

Pěstování růžičkové kapusty probíhá o něco jinak než u hlávkové. V tomto případě totiž roste vysoký košťál, na kterém vyrůstají drobné růžičky. Aby se k nim dostalo světlo před vrcholové listy, je nutné spon zvětšit přibližně na 70x50 centimetrů.

Jak tedy pěstovat růžičkovou kapustu? Stanoviště by mělo být světlé, s hlinitou půdou - nejsou vhodné těžké, kyselé a humózní půdy - kapusta pak nevytváří růžičky.

Růžičková kapusta potřebuje dostatek závlahy. Záhon by měl být před výsadbou připravený - již na podzim zapravte kompost a půdu zavápněte. Na jaře a během vegetační doby pak můžeme růžičkovou kapustu ještě přihnojovat dusíkem.

Semena do záhonu vyséváme v dubnu. Sazenice si lze předpěstovat také v pařeništi či skleníku a na konci dubna až začátkem května je přemístit do záhonu.

Co je při pěstování růžičkové kapusty důležité - zaštípnutí terminálního pupenu koncem srpna. Tím výrazně podpoříme tvorbu nových růžiček, ke kterým se dostane nejen více světla, ale také živin.

Okrasná kapusta pěstování

Pěstování okrasné kapusty je v podstatě podobné jako pěstování té hlávkové. Vyžaduje téměř totožné podmínky, narozdíl od hlávkové kapusty ale není jedlá.

V zahradě má čistě estetickou funkci. Nejlépe bude vynikat v podzimních výsadbách, vysadit je lze také do truhlíků. Vzhledem k tomu, že očekáváme vybarvení listů v podzimních měsících, vysazujeme okrasné kapusty později než jedlé varianty.

Také spon může být menší, nevysazujte však jednotlivé rostliny ve vzdálenosti menší než 30 centimetrů, hlávky by se mohly kvůli nedostatku místa deformovat.

TIP: V české kuchyni nejčastěji využijete kořenové druhy zeleniny. Mezi ty patří hlavně petržel, celer a mrkev. Poslední jmenovanou zeleninu najdeme snad na každé zahradě, proto jsme se o pěstování mrkve více rozepsali v našem předchozím článku.

Dřín, jinými názvy také dřínovec či svída (Cornus) je keř, někdy i strom či vyšší bylina z čeledi dřínovitých. Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě také v České republice či na Slovensku. Zmínit můžeme například dřín obecný, který je u nás zákonem chráněný.

Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách. Zde rozeznáváme dříny okrasné a ty, které pěstujeme pro léčivé plody.

Svída pěstování

Nároky na světlo - dříny preferují přímé slunce, velmi dobře se jim daří i v polostínu. Plný stín není pro jejich pěstování vhodný.

Vhodný typ zeminy - půda by měla být dobře propustná, kyprá a dostatečně vyživená. Na pH svídám příliš nezáleží, snesou mírně kyselou i mírně zásaditou zeminu.

Odolnost - dříny jsou ve většině případů mrazuvzdorné a celkově odolné rostliny. Nemají příliš škůdců a netrpí nemocemi.

Stanoviště - v přírodě nejlépe rostou na slunných křovinatých stráních a kolem lesů. V zahradě se jim bude dobře dařit vedle dalších keřů a stromků.

Nároky na vláhu - půda kolem rostliny by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však podmáčená. Také během zimy dbáme na to, aby svída netrpěla suchem. Zálivku ale omezíme.

Množení svídy - způsobů množení je několik. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen, množení však častěji probíhá dřevitými či bylinnými řízky (dle konkrétního druhu). Oblíbené je také roubování.

Svída druhy

Druhy svíd se dále dělí do podrodů. Ty se od sebe odlišují především uspořádáním listů nebo velikostí rostliny. Některé druhy se pěstují pouze jako rostliny okrasné, jiné zase pro plody. K čemu který druh slouží si dále uvedeme v jejich popisu.

Svída bílá

Svída bílá (Cornus alba) je opadavý, středně velký keř. Větve mají červenou barvu, listy jsou světlé, někdy panašované. Kvete bílými květy uspořádanými do květenství. Jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinu, kterou na trhu najdeme hned v několika odrůdách. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‘Sibirica’, ‘ Sibirica Variegata’ nebo ‘Elegantissima’.

Svída krvavá

Svída krvavá (Cornus sanguinea) je běžným českým druhem. Tento opadavý keř můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají (dříve se jejich účinků užívalo při průjmech). Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Midwinter Fire’.

Svída výběžkatá

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. U nás se pěstuje pouze v zahradách, jako okrasný keř. Tento druh je také často vysazován v parcích nebo ve městech podél cest a chodníků. Může vytvořit hustý živý plot. Vyhledávanou odrůdou je ‘Flaviramea’.

Svída pochybná

Svída pochybná (Cornus controversa) je nízký opadavý strom s jednoduchými střídavými listy. Pochází z východní Asie, u nás se v přírodě nevyskytuje. V zahradách se pěstuje spíše zřídka, u nás tento druh není tolik oblíbený.

Svída střídavolistá

Svída střídavolistá (Cornus alternifolia) je opadavý keř až strom s jednoduchými střídavými listy. Tento druh pochází ze severní Ameriky. U nás se někdy pěstuje v zahradách, častěji ale svídu střídavolistou najdeme v botanických zahradách jako sbírkový exemplář.

Dřín lékařský

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř pocházející z Asie. Je běžnou součástí čínské tradiční medicíny, kde se z něj připravuje tonikum, které tamější lidé využívají při celé řadě zdravotních neduhů. V našich zahradách jej najdeme pouze sporadicky, častěji se pak s exempláři setkáme v botanických zahradách.

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas), též dřín jarní, je listnatá dřevina běžně se vyskytující v české přírodě. Tento druh se pěstuje také v zahradách, a to hlavně pro jedlé plody červené barvy, které koncem léta nahrazují bílé květy. Plody jsou bohaté na vitamín C, používají se k výrobě sirupů, džemů a podobně. Údajně také pomáhají s trávicími problémy. Na Slovensku se z plodů připravuje tradiční alkoholický nápoj s názvem drienkovica. Do zahrad se vysazují šlechtěné kultivary. Mezi nejoblíbenější patří ‘Alex’, ‘Expres’,'Jolico', 'Devín', 'Macrocarpa', 'Xanthocarpa' (má plody žluté).

Dřín japonský

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý keř či strom pocházející z východní Asie. Jedná se o velmi krásnou a oblíbenou rostlinu, která se v zahradách využívá jako okrasná. Existuje nespočet různých odrůd, které se od sebe liší barvou listů, velikostí celé rostliny a dalšími zajímavými znaky. Po odkvětu drobného květenství se objevují červené kulaté plody, které jsou typické drobnými “bodlinkami” na povrchu. Plody svídy japonské jsou jedlé, v asijských zemích je někdy využívají k přípravě vína. Oblíbenými kultivary mezi zahradníky jsou 'Summer Fun', 'Gold Star', 'Satomi', 'Heart Throb' a 'China Girl'.

Dřín květnatý

Dřín květnatý (Cornus florida) opadavý keř s jednoduchými listy. Pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jako okrasný keř. Jedná se o velmi estetickou rostlinu, která je v době květu doslova posetá květy různé barvy, dle konkrétní odrůdy. Někdy se využívá také tvrdé dřevo tohoto druhu, v Americe i kůra, která má údajně povzbuzující účinky.

Dřín kanadský

Dřín kanadský (Cornus canadensis) je bylina s podzemním plazivým oddenkem. Rostlina má nápadné listeny, které jsou umístěné kolem květenství. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky, zřídka se pěstuje u nás. Využívá se jako půdokryvná rostlina.

Svída do okrasné zahrady nebo jedlé dřínky jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Oblíbené druhy a odrůdy najdete i v našem e-shopu

Využití dřínu

Dřín má mnoho využití, které závisí zejména na daném druhu. Dle výše uvedených popisů jednotlivých druhů je zřejmé, že některé z nich pěstujeme jako okrasné pro jejich velké či početné květy, zajímavé panašované listy nebo červeně zbarvené dřevo.

Jiné zase jako zdroj zdravých plodů nabitých vitamínem C, ze kterých se připravují různé výrobky, jako jsou sirupy, džemy, zavařeniny, či dokonce alkoholické nápoje.

U některých druhů, konkrétně se jedná zejména o dřín květnatý, se používá také dřevo, které je tvrdé a hodí se pro využití v průmyslu.

Plody dřínu

Plody jsou jedlé pouze v některých případech. U nás se nejčastěji ke zpracování využívají plody dřínu obecného, v Asii pak preferují dřín japonský a jeho “pichlavé” kulaté plody.

Plodem svídy je peckovice, která může mít různý tvar i barvu. Nejčastěji je kulatá, až mírně protáhlá, připomínající šípek. Chuť jedlých druhů je sladkokyselá až kyselá. Barva je nejčastěji červená, může být i červeno-růžová (u dřínu japonského), nebo černá (u svídy krvavé).

Jak stříhat svídy

Svídy velmi dobře snáší řez a snadno je tak můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. V Asii z nich často tvarují bonsaje, u nás se zase nezřídka pěstují v nádobách.

Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře. V tomto případě zkracujeme větve až 10 centimetrů nad úrovní půdy.

Častěji (není úplně třeba každoročně) však přistupujeme k řezu udržovacímu, při kterém větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 50 centimetrů nad zemí.

Jak rychle roste dřín

Při pěstování dřínu ze semen je potřeba mít na paměti, že klíčení a následný růst sazenice probíhá velmi pomalu. Je tedy vhodnější jej množit řízky, které zakoření poměrně rychle, roubováním, nebo zakoupit již předpěstované sazenice.

Keře a stromky tohoto druhu rostou poměrně pomalu po celý život. Ročně přibude asi 10 centimetrů, což z dřínu dělá ideálního adepta na živý plot, který pak nebude nutné neustále během sezóny zastřihovat. Na hustý porost poskytující soukromí si ale chvíli počkáte.

Chcete-li dřín pěstovat pro jeho plody, je výhodnější zakoupení již vzrostlejší dřeviny. Svídy totiž začínají plodit nejdříve desátým rokem.

TIP: Dřínům se skvěle daří ve společnosti dalších keřů. Zvolit můžete například hlohyně, bobkovišně nebo cesmíny. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem minulém článku. A pokud vás zajímají spíše méně známé druhy ovocných keřů, vyzkoušejte třeba pěstování muchovníku.

S klasickým pěstováním v zemině se pojí mnoho výhod, ale i nevýhod. Mezi hlavní nevýhody patří zejména tvorba plísní a různých patogenů v substrátu, které mohou dráždit alergiky. To bývá často důvodem, proč citlivější lidé nepěstují doma žádné rostliny. Hydroponický způsob pěstování rostlin ale umožňuje pořízení pokojovek či bylinek i citlivějším jedincům.

V našem článku se blíže podíváme na to, co to vlastně hydroponie je, jak postupovat při pěstování tímto způsobem, a které rostliny lze hydroponicky pěstovat.

Co je hydroponie

Hydroponie je způsob pěstování rostlin bez substrátu. Potřeba je pouze rostlina, živný roztok, médium a speciální květináč. Jedná se o velmi “čistý” způsob pěstování rostlin, při kterém lze eliminovat vznik plísní a množení různých patogenním látek.

Mezi hlavní výhody hydroponického pěstování patří:

- kontrola výživy během pěstování - lze dokonale sledovat a ovlivňovat příjem jednotlivých živin

- efektivnější pěstování a vyšší výnosy

- omezení plísní a menší riziko napadení škůdci i nemocemi

Nevýhody hydroponie

Přestože při hydroponickém pěstování rostlin převažují pozitiva, můžeme se setkat i s některými nevýhodami. Mezi ty patří zejména snadné přehnojení rostlin a s tím spojené jejich poškození či dokonce úhyn. Je potřeba si důkladně nastudovat dávkování hnojiv a sestavování živných roztoků pro dané druhy rostlin. V tomto je hydroponické pěstování náročnější od toho klasického.

Dalším úskalím bývá také udržování kořenového systému i roztoku v čistotě - v opačném případě se v roztoku začnou tvořit řasy nebo množit různé organismy, které negativně ovlivní pH roztoku i jeho složení.

Poslední nevýhodou pak může být vyšší pořizovací cena speciálních nádob určených pro tento způsob pěstování.

Hydroponie doma

U velkopěstitelů je hydroponické pěstování pro své pozitivní přínosy poměrně časté a oblíbené. Často tak pěstují mnohé druhy zeleniny nebo bylinky.

Doma je ale stále hydroponie spíše výjimkou, pokud však máte skleník nebo byste rádi pěstovali rostliny v interiéru bez nepořádku ze substrátu, určitě tento způsob vyzkoušejte.

Co budete potřebovat:

Rostliny, živný roztok - připravuje se obvykle přímo z hnojiv určených pro hydroponii, na obalu hnojiva pak lze nalézt postup k namíchání. Receptů na domácí živný roztok však na internetu najdete také spousty, nicméně často nelze zaručit, že bude obsahovat veškeré potřebné živiny, květináče - potřebovat budete na každou rostlinu dva - jeden plný (vodotěsný bez otvorů) a druhý děrovaný, médium - dříve se často používat keramzit či perlit, dnes je ale běžnější kokosové vlákno, rockwool (minerální vlna) nebo oasis kostky.

Postup pro hydroponické pěstování je následovný. Nejprve dobře očistíme rostlinu a její kořenový systém. Umístíme ji do nádoby s čistou vodou, kterou každý den měníme, přičemž kořeny propláchneme. Po několika dnech je rostlina připravena k přechodu na hydroponický způsob pěstování. V tuto chvíli naplníme děrovaný květináč zvoleným médiem. Plný květináč naplníme asi do jedné čtvrtiny obsahu živným roztokem. Do média umístíme rostlinu a děrovaný květináč vložíme do nádoby s roztokem.

Při pěstování dodáváme živiny pravidelně, nikdy ale roztok nenaléváme přímo na médium to by mohlo začít plesnivět. Doporučuje se jednou za dva až čtyři týdny celý roztok vyměnit, nádoby vymýt, médium a kořeny propláchnout čistou vodou.

Hydroponické pěstování pokojových rostlin

Doma se nejčastěji hydroponicky pěstují bylinky či pokojové rostliny. Většině pokojovek tento způsob pěstování velmi prospívá. Nejčastěji se takto pěstuje lopatkovec (Spathiphyllum), nicméně v živném roztoku můžete pěstovat i mnoho dalších druhů, hodí se k tomu například toulitka (Anthurium), dračinec (Dracaena), břečťan (Hedera), fíkusy (Ficus), potos (syn. šplhavnice, Epipremnum), zelenec (Chlorophytum),monstera (Monstera), kolopejka (Kalanchoe)...

Mezi nejoblíbenější pokojové rostliny patří různé druhy orchidejí. Hydroponické pěstování orchidejí je poměrně neobvyklé, ale rostlinám prospívá. O pěstování orchidejí v bytě obecně jsme se více rozepsali v našem minulém článku.

Rostliny vhodné pro hydroponii

Mezi “hydroponické rostliny” ale neřadíme pouze ty pokojové. Tímto způsobem lze pěstovat také některé druhy zeleniny, drobného ovoce nebo bylin.

Hydroponické pěstování zeleniny

Asi nejběžnější zeleninou pěstovanou hydroponicky je ta listová - saláty všeho druhu, špenát, rukola a další se pěstují pouze v roztoku velmi často nejen u velkopěstitelů, ale také ve sklenících zahrádkářů. Zelenina roste rychle, potřebuje méně místa a není třeba ji pravidelně zalévat, což ušetří mnoho práce. Navíc se často chráněná před některými druhy škůdců a chorob.

Kořenová zelenina se příliš často tímto způsobem nepěstuje, hydroponie se ale využívá v případě ředkviček, které lze tímto způsobem sklízet již za 3 týdny.

V poslední době je oblíbené také hydroponické pěstování rajčat. Jak je známo, tato zelenina vyžaduje dostatek vláhy, zároveň však trpí na plísně, což ztěžuje její zalévání. Plísně se také často množí přímo v záhonu v substrátu. Při hydroponii tyto problémy odpadají. Květináče jednoduše umístěte do teplého skleníku. Rajčata můžete tímto způsobem klidně pěstovat již od semínek. Většinou se ale přechází na živný roztok až při silnějších sazenicích.

Hydroponické pěstování bylinek

Čistější, zdravější a výnosnější pěstování neminulo ani v domácnostech tolik oblíbené bylinky. Nejenže si nemusíte dělat starosti s pravidelnou zálivkou, kterou většina bylinek vyžaduje, ale netýkají se vás ani problémy s přelitím, plísněmi nebo škůdci. Pro hydroponické pěstování se hodí téměř všechny druhy klasických bylinek jako je máta, bazalka, petrželka, pažitka a další. Zahradníci jsou také přesvědčeni o tom, že bylinky rostoucí v živném roztoku intenzivněji voní a mají lepší chuť.

TIP: Hydroponicky lze pěstovat i mnoho léčivých rostlin. Mezi ně patří například i rýmovník, který pomáhá uvolnit horní dýchací cesty a neměl by v zimních měsících chybět v žádné domácnosti. Jak pěstovat rýmovník se dozvíte v našem předchozím článku.

Klíčky konzumovali již starověcí Egypťané a Číňané - a měli k tomu dobré důvody. Naklíčené semínko je totiž doslova nabité vitamíny, minerály a dalšími látkami, které pozitivně ovlivňují imunitní systém a doplní potřebné živiny důležité pro správné fungování organismu.

Aby mohlo semeno vyklíčit a vyrůst z něj plnohodnotná rostlina, potřebuje do startu nejen dostatek makro a mikro živin, ale také energii. To je další důvod, proč bychom si měli klíčky pravidelně dopřávat, jsou totiž bohatým zdrojem energie. V neposlední řadě jsou to obsažené enzymy, které napomáhají s regeneračními procesy v těle.

Je tedy zřejmé, že se jedná o takzvanou superpotravinu. V kuchyni klíčky využijete prakticky do všeho. Můžete je přidat do salátů, do pomazánek, dozdobit s nimi obložené pečivo nebo polévky, přidat je také do zeleninové přílohy k hlavním pokrmům. Pojďme se tedy podívat, jak si klíčky vypěstovat a jaká semena jsou pro tyto účely nejvhodnější.

Semena na klíčení

Naklíčit můžeme prakticky cokoliv od řeřichy, přes čočku, fazole až po hrách. Mnoho lidí nekupuje přímo semena na klíčky, ale zakoupí v supermarketu balíček dané suroviny, kterou pak k tomuto účelu využije. Klíčky se sice objeví, nemusejí však být tolik kvalitní, klíčivost je nižší a navíc mohou semena obsahovat zbytky pesticidů a dalších nevhodných látek.

Ideálním řešením je tedy zakoupit přímo semena ke klíčení. Rozhodně nenakličujte semena určená k výsevu - ta jsou ošetřena mořidly, která nejsou určena ke konzumaci!

BIO semínka na klíčení

Nejlepší semena na naklíčení jsou ta v BIO kvalitě. Jen zde máte jistotu, že se jedná o kvalitní semínka bez pesticidů a jiných chemikálií.

Které druhy BIO semínek na klíčení jsou nejoblíbenější? Mungo fazolky, ředkvička, čočka, vojtěška, cizrna, obiloviny (pšenice, ječmen, žito), řeřicha, hořčice, rukola, česnek...

Mezi méně vhodné pak patří hlavně větší druhy fazolí, které jsou na skus tvrdé i po naklíčení a špatně se tráví. Dále nenakličujeme ořechy a loupaná či tepelně upravená semena. Nevhodné je také klíčit chia semínka a len - tyto druhy totiž po namočení vytváří gelový obal, pomalu a špatně klíčí. Lněné a chia semínko konzumujte nenaklíčené, ideálně mleté nebo právě pouze namáčené. No a poslední skupinou nevhodných semen ke klíčení jsou již zmiňovaná semínka určená k výsevu.

Nevyznáte se v druzích ani typech? Semínka k naklíčení v BIO kvalitě najdete přímo v našem e-shopu

Jak klíčit semínka doma

Klíčení semínek se může jevit jako snadná záležitost. Určitě jste i vy během svých školských let v rámci výuky klíčení semen zkoušeli. V tomto případě jste asi použili mokrou vatu, na kterou jste semínka uložili a čekali, než se klíčky objeví.

Tento způsob je snadný, rychlý a nevyžaduje žádné investice. Je ale možné, že se na klíčcích objeví plíseň, protože vlhkost může být příliš vysoká. Navíc klíčky na vatě není možné proplachovat. Z těchto důvodů se semena neklíčí ani v substrátu.

Jak tedy při klíčení postupovat?

Nejprve si opatřete vhodná semínka - jak už jsme zmínili výše, ideální jsou semínka určená přímo k nakličování v BIO kvalitě.

Dalším krokem je nákup nakličovacích misek a nádob. Existují dokonce několikapatrové nakličovací nádoby, ve kterých semena umístíte na síta a snadno je pravidelně propláchnete. Mnoho lidí ale dává semínka do cedníku, který umístí nad sklenici s vodou a překryjí - semena mají dostatek vláhy, lze je snadno propláchnout.

Teď už pojďme přímo k procesu - v první řadě semena přeberte. Kvalitní balení již obvykle neobsahují žádné příměsi, kamínky či zbytky zeminy, ale stát se to může. Vyřaďte i prasklá či jinak poškozená semínka.

Pracujte v naprosté čistotě. Umyjte si ruce, umyjte i všechny misky a další pomůcky, které ke klíčení potřebujete. Předejdete tak plesnivění klíčků.

Semena nejprve namočte. Zejména velké druhy s tvrdou slupkou jako je cizrna, hrách a další, potřebují namáčet i 24 hodin.

Během klíčení semena proplachujte minimálně dvakrát denně (během horkého letního počasí i vícekrát). K proplachování použijte pitnou, nejlépe převařenou studenou vodu.

Prohlížejte klíčky - pokud rozpoznáte plíseň, musíte bohužel semínka zlikvidovat. Plíseň může mít různé podoby, může se jevit jako bílý či šedavý povlak nebo způsobovat černání a zahnívání drobných kořínků. Klíčky také mohou zapáchat. Po likvidaci semen řádně umyjte a dezinfikujte nádoby. Pozor na záměnu plísně s ochlupením kořínků, to bývá nejčastěji přítomné u brokolice, řeřichy, ředkvičky a hořčice.

TIP: Kvalitní bio semena neslouží pouze ke klíčení. Můžete je vysadit také do záhonů a vypěstovat si vlastní bio zeleninu.

Cibule kuchyňská, latinsky Allium cepa, je cibulová zelenina z rodu amarylkovitých, kam mimo jiné řadíme také česnek nebo pažitku. Rostlina je dvouletá až vytrvalá, nicméně běžně se v zahradě pěstuje jako jednoletka. Na spodním konci robustního dutého stonku najdeme dužnatou cibuli s vrstvami. Listy jsou přisedlé, jednoduché, pochvami naléhají ke stonku. Květenství je tvořeno vrcholičnatým šroubelem.

Cibule pravděpodobně pochází ze střední Asie, ovšem konkrétní místo původu není známo, protože se tato rostlina pěstuje po celém světě již po staletí. Není divu, cibule totiž není jen skvělým dochucovadlem či zeleninou, ale také všelékem na různé neduhy. Byla, a stále je oblíbenou v lidovém léčitelství různých kultur.

V našem článku se dozvíte, který druh či odrůdu cibule zvolit, jak ji pěstovat, kdy se sází cibule a kdy je ideální doba pro sběr cibule.

Druhy cibule

Pokud bychom se kromě cibule kuchyňské zaměřili na další druhy, chcete-li varianty cibule, byly by to tyto:

cibule šalotka - dříve byla považována za samostatný druh, dnes se dle odborné literatury jedná o variantu cibule kuchyňské. Má jemnější chuť i aroma.

cibule zimní - zvaná také sečka, se nejvíce pěstuje v Asii. Používá se celá rostlina i s natí.

cibule prorůstavá - jedná se o křížence cibule kuchyňské a zimní.

jarní cibulka - nejde o samostatný druh, nýbrž o název zeleniny. Za jarní cibulku považujeme různé druhy cibule sklízené obvykle v raném stádiu včetně natě.

Odrůd cibulí je mnoho. Liší se od sebe chutí, barvou cibule, velikostí nebo dobou sklizně. V obchodech se nejčastěji setkáme s cibulí bílou, červenou, řezanou, s šalotkou či cibulkou jarní. Vše jmenované však patří pod druh Allium cepa. Narazit ještě můžete na takzvanou cibuli sazečku - ani zde se nebavíme o samostatném druhu, nýbrž o malých cibulkách, které jsou připravené k výsadbě do záhonů.

Oblíbené odrůdy cibule

Cibule kuchyňská žlutá

Dagmar, Wellina, Elista, Augusta, Hiberna, Blanco Duro, Globo, Lusy, Všetana, Štutgartská, Alice

Cibule kuchyňská červená

Lilia, Karmen

Cibule zimní

Kaj, Gerda

Šalotky

Camelot F1, Ambition F1, Red Sun, Golden Gourmet

Vhodné k pěstování “jarní cibulky”

Rosa di Firenze, Gerda, Pompei

Vysaďte si některý z oblíbených druhů cibule i do vaší zahrady. Semena cibule najdete na našem e-shopu

Sázení cibule

Cibuli lze vypěstovat buďto ze zakoupených semen, nebo z předpěstovaných malých cibulek zvaných cibule sazečka. V obou případech si musíme nejprve připravit záhon. Ten by měl být úplně bez plevele, kyprý, vlhký a vyživený kompostem. Řádky by od sebe měly mít vzdálenost asi 20 centimetrů, jednotlivé sazečky či semena přibližně 8 centimetrů. Semena vyséváme pouze 2-3 centimetry pod povrch a opatrně zaléváme, jsou totiž drobná. Sazečky ukládáme přibližně 5-8 centimetrů hluboko.

Kdy sázet cibuli

Semena do záhonu vyséváme v první polovině března až začátkem dubna. Záleží na počasí, platí, že by se semínka neměla ukládat do zmrzlé půdy (s tou se také těžko pracuje). Po vzejití sazenic je nezapomeňte vyjednotit, aby si rostliny vzájemně nekonkurovaly. Ponechejte mezi nimi prostor 8-10 centimetrů dle zvolené odrůdy.

V případě sazečky máme možnosti dvě, můžeme ji totiž sázet na jaře i na podzim.

Sázení cibule na podzim

Podzimní výsadba cibule má své výhody jako je větší ochrana před nemocemi, ale také dřívější sklizeň. Ideálním termínem je říjen. Před výsadbou nejprve zvolte tu správnou odrůdu vhodnou k podzimnímu uložení do půdy, jarní cibule by nemusely zimu v zemi přečkat bez úhony. Teplota půdy by zároveň neměla být nižší než 5 °C.

Následně postupujeme podle instrukcí uvedených výše - tedy sázíme do řádků vzdálených od sebe 20-30 centimetrů, v rozestupech 8 až 10 centimetrů. Hloubka bude o něco větší než na jaře, přibližně 7 centimetrů. Po výsadbě je třeba záhon překrýt fólií nebo mulčovat.

Sázení cibule na jaře

Při jarní výsadbě ukládáme do země sazečku od března do dubna. Půda už musí být rozmrzlá, aby bylo možné vyhloubit dostatečně hluboké řádky a cibulky překrýt kyprou zeminou. Konce (tedy vrchní části) cibulek mohou ze záhonu mírně vyčnívat.

Jak pěstovat cibuli

Stanoviště - záhon pro pěstování cibule musí být dostatečně prosvětlený, zároveň se ale vyhněte celodennímu přímému slunci. Ideální je východní strana pozemku, na kterou dopadají přímé paprsky hlavně dopoledne.

Nároky na vláhu - nejintenzivněji zaléváme cibuli po výsadbě a při růstu prvních listů. Poté je potřeba závlahu regulovat, abychom předcházeli napadení plísněmi. Zálivku aplikujeme nejlépe ráno, cibule nesmí stát v podmáčené zemině.

Substrát - optimální je hlinitopísčitá půda, která je dobře propustná, kyprá, a hlavně vyživená.

Předplodiny - jako prevence před plísní cibulovou a dalšímu chorobami napadajícími cibulovou zeleninu se nedoporučuje pěstovat na stejném místě cibuli, česnek, pór či pažitku častěji než jednou za pět let. Vhodné je pěstování po kořenové zelenině či luštěninách.

Jak pěstovat jarní cibulku

Pěstování cibule jako takzvané jarní cibulky je v podstatě stejné jako u klasiky. Co je odlišné je hlavně výběr odrůdy a doba sběru. Jarní cibulky se obvykle pěstují ze semen, vyséváme je tedy na jaře. Ve stejném období je také sklízíme - semena bychom měli vysévat do záhonu již v březnu, aby byla naťová cibule do konce jara připravena ke sklizni. Co se týče kultivaru, zaměřte se na takový, u kterého je tento typ pěstování doporučen.

Jarní cibulku můžete vysít i do květináčů. Sklízet lze pouze čerstvou nať, a když už je cibulka “unavená” a nať roste pomaleji nebo žloutne, lze ji dopěstovat jako klasickou cibuli.

Hnojení cibule

Před výsadbou zapravte do záhonu uzrálý kompost. V případě cibule nepoužívejte chlévský hnůj ani chlorid draselný, mohlo by dojít k spálení cibule. Během vegetační doby můžete použít speciální hnojivo na cibuli a česnek, nicméně platí, že tato zelenina si na přílišné přihnojování nepotrpí a dobře se jí daří i bez něj.

Kdy sklízet cibuli

Zralou cibuli poznáme podle zaschlé nati. Ta začne žloutnout a polehávat. Když je nať zcela suchá, je cibule připravená ke sklizni. Pokud zeleninu ze záhonu vyjmeme příliš brzy, není vhodná k uskladnění.

Nejdříve sklízíme cibuli vysazenou již na podzim. Termín sklizně je obvykle květen až červen. Jako poslední ze záhonů sbíráme cibuli z přímé jarní výsadby. Tu sklízíme od konce července až do září. Čím později bude zelenina ze záhonu sklizená, tím vhodnější bude k uskladnění. Pozor však na přemrznutí.

TIP: Skladovanou cibuli můžete v zimních receptech doplnit například mrkví, klasickými bramborami či batáty. Jak pěstovat batáty se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Určitě patříte mezi ty, kteří při nákupu potravin neodolali rudým kráskám s názvem Euphorbia pulcherrima – vánočním hvězdám. Kromě klasické červené můžete objevit také bílé, smetanové či fialově zbarvené. Možná jste nevěděli, že se jedná o barevné listy a ne květy dané rostliny.

Abyste se touto kráskou těšili opravdu do Vánoc, dokonce i déle, nebo ji pěstovali jako interiérovou rostlinu, je třeba znát hlavně její nároky na pěstování.

Jak pěstovat vánoční hvězdu

 Zásady pěstování

1. První krok je v obchodním řetězci nebo radéji v malém květtinářství na rohu ulice vybrat správnou rostlinu s nepromokřeným substrátem a nepoškozenými listy (nesmí bát suché, shnilé, polámané).

2. Rostlinu šetrně přeneste v obalu, novinách, papíře či plátěné tašce v závislosti na teplotě venku. Nemělo by extrémně foukat a ani mrznout.

3. Aklimatizování by mělo proběhnout postupně. Jeden den ji nechte na chladnější chodbě s dostatkem světla, poblíž okna. Následující den ji přemístěte do pokoje, kde bude nastálo.

4. Prostor by měl být dostatečně světlý, přiměřeně teplý, 15-20 stupňů, ne nad radiátorem. Výhodou je východní expozice, ne přímo na okně, ne v zakouřeném prostoru.

5. Substrát je nutno udržovat vlhký, v podmisce nesmí zůstávat voda a je nutno rostlinu rosit.

6. Toto jí bude stačit pro pěstování do Vánoc. Chcete-li pokračovat v pěstování i dále, pokračujte ve čtení.

7. Od ledna do dubna pěstujte rostlinu podobně jako dosud, s maximem světla a v přiměřené teplotě a vlhkosti.

8. Začátkem dubna snižujte zálivku a zalévejte, až když substrát úplně proschne.

9. V dubnu potřebuje vánoční hvězda 15 hodin tmy a málo vody, může působit povadle. Zvolte tedy vhodnou krabici, kterou ji budete zakrývat. Teplota by měla být 15-16 stupňů. Zakrývání by mělo probíhat 1 měsíc. Je to na světlo nejcitlivější rostlina, celý proces může pokazit světlo z TV, monitoru, projíždějící auta po ulici za oknem.

10. Následuje květnové seříznutí. Je to velice drastický krok ale nutný. Ponechte jen stonky 8-10 cm se zelenými listy nebo bez nich.

11. Rostlinu přesaďte do většího květináče, do lehkého propustného substrátu. Při teplotě 16 -18 stupňů by měla začít rašit. Dopřejte jí světlo a přiměřenou vláhu.

12. V červnu ji můžete přemístit do polostínu, i na balkon či exteriéru v zahradě.

13. V červenci je znovu nutný řez o 2 cm a odstranění bočních výhonků. Nebojte se, je to tak v pořádku, podpoříte tak růst nových listů.

14. V srpnu ji přemístěte do interiéru na světlé místo, do teploty nad 17 stupňů.

15. V říjnu je už světla méně, ale hvězda ho potřebuje, začněte tedy s přisvětlováním a naopak mezi 17-20 hod. se zatmíváním v krabici. Tento postup opakujte až do konce listopadu.

16. V listopadu se objeví květní poupata, nezapomeňte hnojit a zalévat.

17. Světlo a změny světla a tmy působí přímo na vybarvování listenů, druhý hlavní faktor je teplota prostředí a vláha.

Držíme Vám palce, ať vám vánoční hvězdy dělají radost nejen na Vánoce.

TIP: S příchodem chladných dnů se musíme postarat i o květiny na balkoně. Pokud vás zajímá pěstování pokojových rostlin, více na toto téma se dočtete v článcích, kde se věnujeme například pěstování exotické vanilky nebo pokojových orchidejí.

Ředkev setá letní (Raphanus sativus), známá spíše jako ředkvička, je kořenová zelenina z čeledi brukvovitých. Vyznačuje se růžovou, červenou, případně fialovou, ale i žlutou či bílou barvou slupky, bílou dužinou a nadzemní částí tvořenou trávově zelenými listy, které jsou také jedlé.

Chuť ředkvičky je nasládlá až mírně pálivá. Bulvy mají nízkou kalorickou hodnotu, a tak je tato zelenina ideální při dietě. Ředkvičky rostou velmi rychle, jsou nenáročné a vypěstujete je v záhonu i v truhlíku.

Druhy ředkviček

Rod ředkev můžeme rozdělit na dva základní druhy - ředkev ohnici, která planě roste ve volné přírodě, a ředkev setou, kterou pěstujeme pro její bulvy v zahradách a na polích.

Ředkev setá má poměrně velký kořen, který je nejčastěji bílý (u některých odrůd může být i tmavá barva). Jakýmsi poddruhem, chcete-li variantou, je ředkev setá letní neboli ředkvička. Ta má menší, chuťově výraznější bulvy a nejčastěji se konzumuje za syrova.

U ředkviček můžeme vybírat z desítek různých odrůd, které se od sebe liší barvou kořenové bulvy, dobou výsevu a sklizně, chutí i velikostí. Kultivary nejčastěji dělíme na rané, polorané a pozdní.

Ranné odrůdy ředkviček

Albena, Cherry Belle, Fortuna F1, Duo, Granát, Faraon, Kvinta, Poloneza, Prima, Rampouch, Ria, Saxa, Sexta, Slavia, Slovana, Stela, Purpura F1, Liliana

Polorané a polopozdní odrůdy ředkviček

Kvarta, Lada, Lidka, Věra, Vinara F1

Pozdní odrůdy ředkviček

Viola, Zlata

Tuto zeleninu si s přehledem vypěstujete i bez velké zahrady, je nenáročná a hodí se tak pro každého začínajícího pěstitele, klidně i do bytu. Vyberte si semínka oblíbené ředkvičky i vy

Pěstování ředkviček

Ředkvička je nenáročná plodina, která vyroste prakticky všude - v záhonu na zahradě i v nádobách na terase, běžné je i pěstování ředkviček v bytě, ať už jako microgreens nebo na klíčky, případně pro bulvy v truhlíku na balkoně či za oknem na parapetu.

Tato jednoletá rostlina je však náročná na světlo, pěstujeme ji tedy ideálně na jižní až jihovýchodní straně, na přímém slunci bez stínu. Z tohoto důvodu potřebuje zelenina mnoho vláhy, v létě ředkvičky zaléváme klidně dvakrát denně.

Pěstování ředkvičky může být celoroční záležitost - vzhledem k rychlému růstu a dozrávání lze vysazovat prakticky kdykoliv během celé vegetační doby, volíme ale ty správné odrůdy, které jsou vhodné i k podzimní výsadbě. Jedním z těchto univerzálních kultivarů je například ‘Purpura F1’.

Půda by měla být kyprá, výživná a humózní. Volíme ideálně zahradnický substrát obohacený o kompost či jiné organické hnojivo. Během růstu již není potřeba přihnojovat. Když v záhonu či truhlíku vzejdou první lístky, musíme rostliny vyjednotit, aby měly bulvy dostatek prostoru pro růst.

Pěstování ředkviček v truhlíku

Jak pěstovat ředkvičky v truhlíku? Je to stejné jako v záhonu. Truhlík by měl být alespoň 20 centimetrů hluboký a metr dlouhý. Naplníme ho kvalitním substrátem. K výsadbě do nádob jsou vhodné rané odrůdy k rychlení, případně kultivary vhodné k celoročnímu pěstování.

V zemině v truhlíku uděláme řádek (je-li nádoba širší, můžeme i dva), do kterého vyséváme semena do hloubky asi 1 centimetru, s rozestupem 4-5 centimetrů. Rozestup však není třeba úplně dodržovat, mladé rostliny bude stejně nutné vyjednotit. Následně semena zahrneme zeminou a zalijeme. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, nikoliv přemokřený. Truhlíky umístíme na slunné stanoviště.

Pěstování ředkviček  ve skleníku

Semena lze vysévat také do skleníku či pařeniště. Pokud zvolíte velmi ranou odrůdu určenou k rychlení a váš skleník je dostatečně vyhřátý, můžete zeleninu sklízet již za dva až tři týdny. Obecně se bulev při pěstování ve skleníku, fóliovníku či pařeništi dočkáte vždy dříve. Ve vyhřívaném skleníku pak můžete ředkvičky pěstovat celoročně a mít tak čerstvou zeleninu i během zimy.

Pěstování ředkviček v zimě

Jak jsme si již zmínili v odstavci výše, ředkvičky lze pěstovat i během zimy. Můžeme tak učinit ve vytápěném skleníku nebo v interiéru při pěstování v truhlíku. Pro zimní pěstování volíme odrůdy určené k celoročnímu výsevu. I během zimy myslete na to, že ředkvičky potřebují dostatek světla. Truhlík by měl být vždy umístěn na okenním parapetu orientovaném na jih. Pro rychlejší klíčení i růst je dobré místnost vytápět. Jinak jsou ale ředkvičky mrazuvzdorné a nízké teploty jim neublíží.

Kdy sázet ředkvičky

Doba výsevu ředkviček závisí na odrůdě i podmínkách pěstování. Velmi rané odrůdy vhodné k rychlení můžete vysazovat klidně hned v únoru. V tento čas ale nevyséváme do záhonů, nýbrž do skleníků či vyhřátých pařenišť.

Do volné půdy v záhonech vyséváme semena od dubna. Pokud máte odrůdu vhodnou k celoročnímu pěstování, můžete nechat výsev klidně na podzim, konkrétně na září.

A jak sázet ředkvičky? Mezi jednotlivými řádky nechávejte mezeru 10 centimetrů. Hloubka pro uložení semen je 1-1,5 centimetru. Nezapomeňte rostliny vyjednotit tak, aby mezi nimi byl prostor přibližně 4 až 5 centimetrů.

Kdy sklízet ředkvičky

Ředkvičky opět sklízíme podle typu zvolené odrůdy. Velmi rané druhy můžeme mít na talíři už za 2-3 týdny, speciálně pěstujeme-li je v teplém skleníku. Obecně se však bulev dočkáte během 30 dnů, u velmi pozdních odrůd i později. Není ale žádoucí nechávat rostliny příliš dlouho v záhonu. Ty, které začnou nakvétat, mají pak zbytečně hořké až pálivé bulvy, případně přerůstají a dřevnatí. Hraniční termín pro sklizeň je 8-10 týdnů od výsevu.

Jak skladovat ředkvičky

Sklizené ředkvičky mají tendenci rychle vadnout. V první řadě tedy odstraníme listy, které jsou jedlé a můžete je použít třeba do salátu. Následně bulvy očistíme od hlíny. Ředkvičky skladujeme v lednici a co nejdříve spotřebujeme. Aby si zachovaly šťavnatost a byly stále křupavé, můžete je dát do uzavíratelné nádoby s čistou vodou.

TIP: Podzim je ideálním časem také na výsadbu česneku. Ten ukládáme do země zejména v pozdních podzimních měsících, díky čemuž je sadba chráněná před mnohými škůdci. Více se o podzimní výsadbě česneku dozvíte v našem předchozím článku.

Pěstování česneku v zahradě je činnost, kterou vykonává většina zahradníků. Momentálně je ideální období (listopad) pro výsadbu česneku.

Česneku se daří v kypré a hluboké půdě. Tedy pokud ho plánujete vysazovat do vyvýšených záhonů, dbejte na to, aby výška půdy byla dostatečná a s kvalitním substrátem. Česnek se sází podle podmínek koncem října až v listopadu až do trvalého zamrznutí půdy. Vysadíte-li jej dříve a je teplo, může ještě do zimy vyklíčit. Pokud se Vám to stane, zamulčujte jej listím nebo větvičkami jehličnanů.

Na jaře ho odkryjte mírně prokypřete. Nedoporučuje se překypření až ke kořenům.

Přečtěte si více o pěstování česneku a kvalitních odrůdách v předchozím článku.

Sklizeň česneku

Česnek se obecně sklízí od konce června do poloviny srpna. Záleží na pěstitelské oblasti, konkrétní odrůdě, zda se jedná o paličák nebo nepaličák a také na vlastních zkušenostech s danou pěstovanou odrůdou.

Je zde několik základních znaků, které vám pomohou určit, zda je vhodný čas pro sklizeň česneku.

Během kvetení česneku neodlamujte všechny květní stonky, některé použijete jako indikátor zralosti.

Paličák se sklízí obyčejně tehdy, když je již několik listů mírně žlutých, ale ne zcela suchých. Květní stonek je nejprve vzpřímený, pak během zrání se kroutí a později, je-li česnek zralý, se opět mírně vyrovná. Tehdy je čas na sklizeň.

Zralost a správný čas sklizně nepaličáku nastane, pokud je více než polovina výsadby polehlá na půdě, krčky jsou zlomené a listy leží na povrchu. Ideální je, pokud stejnou odrůdu pěstujete v pásech, pak víte, které můžete bez problémů sklidit, pokud již část výsadby leží. Jiná odrůda ve stejnou dobu může mít listy zelené a sklizeň se může posunout vzhledem ke klimatickým podmínkám, lokalitě a odrůdě.

Většinu česneku vyberete ručně nebo si můžete pomoci vidlemi. Pokud je česnek již příliš vyzrálý, hlavičky se mohou rozpadat. Takový česnek očistěte a odložte na první kuchyňské zpracování.

Hlávky česneku by měly být pevné, držet pohromadě a stonek by se neměl oddělovat od středu česneku. Sklizený česnek nenechávejte dlouho na záhonech a nevystavujte jej dešti ani přímému slunci. Hlavičky očistěte od půdy a vrchních slupek a svažte po 10-20 ks. Bílé kořeny rovněž odstřihněte. Pokud si troufáte, můžete uvít věnce nebo vrkoč na zavěšení a získáte i pěknou venkovskou dekoraci. Takové svazky dejte sušit na dobře stinné místo s dostatečným prouděním vzduchu, ne na přímé slunce ani do úplného stínu. Také ne příliš vysoko na půdy, kde je vyšší teplota vzduchu. Vyhněte se i sklepům, kde je vyšší vzdušná vlhkost a tma.

Pro podzimní výsadbu česneku si můžete vybrat také z nabídky odrůd sadbových česneků z našeho e-shopu

Sušit česnek můžete i jako jednotlivé hlavičky na dřevěných roštech a sítích s přístupem vzduchu a na teplém a polostinném místě.

Jak uskladnit česnek

Pokud již máte česnekové hlavičky prosušené a očištěné, je třeba zajistit kvalitní skladování, aby vám vydržely co nejdéle. Nejen pro zpracování, konzumaci ale i pro další sázení. Pokud jste s česnekovou sadbou spokojeni, odrůdu si označte jmenovkou a několik hlaviček si ponechte pro výsadbu na konci podzimu. Ostatní můžete uskladnit v suchých prostorách, ve spíži, kuchyňských skříňkách s ideální teplotou do 20 stupňů a vlhkostí max. 60 %, nebo jutových sáčcích, papírových krabicích či v košíku.

Určitě se vám stalo, že některé stroužky česneku začaly postupně měknout, dokonce plesnivět, schnout. Mohlo to být způsobeno nedostatečným proschnutím, vysokou zralostí již během sklizně, hlávky mohly být nedozrálé a tedy byly sklizeny předčasně, nebo měly nevhodné podmínky pro uskladnění.

Česnekové stroužky můžete uskladnit na delší dobu v mrazničce, sušit je, nakládat do vína, soli či olejů. V mrazničce můžete uchovat celé stroužky v plastových sáčcích nebo v nádobách, ve skle, nebo i sekané, ve formě pasty a v soli. Uchovávejte je v mrazničce maximálně 3-6 měsíců.

Česnek patří mezi základní přísady do různých pokrmů, proto by v kuchyni určitě neměl chybět. Jeho pěstování není náročné. Podmínky pro pěstování jsou sice různé, tedy i kvalita vypěstovaného česneku bude různá. Jediné, co se vám může stát je, že velikost hlaviček bude menší, ale vždy česnek získáte.

TIP: Fazole je další oblíbená zelenina, která se často pěstuje v zahradách. Přečtěte si více o tom jak dosáhnout bohaté úrody fazolí.

V poslední době je česnek medvědí (Allium ursinum) často zmiňován jako domácí lék, vhodná bylinka a koření do jídel a pro zdravý životní styl. Vy ho ještě nepěstujete? Nebojte se ho vysadit.

Potřebuje specifické, ale nízké nároky na prostředí. Pokud tyto vhodné podmínky v zahradě objevíte, už Vám nebrání nic, abyste měli tento zázrak přírody přímo v zahradě. Vyžaduje stín a vlhké prostředí.

Jak pěstovat medvědí česnek

Nejideálnější pěstování medvědího česneku je pod korunami řídkých stromů, v křoví. Tak docílíte imitované podmínky lesa, ve kterém se často vyskytuje v hojném množství a vytváří doslova zelené louky.

Je typicky aromatický, pažitkový s česnekovým podtónem, ale pro mnohé i podobný konvalince, což by mohlo být i nebezpečné. Pokud si tedy nejste stoprocentně jistí, určitě ho z lesa nevykopávejte.

Jeho cibule jsou umístěny velmi hluboko v zemi. Podobnost s konvalinkou je zejména v listové části. Květy jsou odlišné, shodné jsou jen bílou barvou. Pamatujte na to, že konvalinka nevoní po česneku.

Listy medvědího česneku se na konzum a zpracování sbírají brzy na jaře a nejvhodnější jsou tehdy, když česnek ještě nekvete. Pak rychle schnou a cibule přežívají opět v půdě až do následujícího jara. Listy v podstatě uvidíme jen 2 měsíce.

Aktuální nabídka medvědího česneku z našeho eshopu

Listy se dají použít přímo v kuchyni na přípravu salátů, pomazánek nebo jen tak na chlebíček. Dá se z nich připravit i šťáva, tinktura nebo si ho nakrájejte a uchovejte v mrazničce.

Není vhodné ho sušit. Pokud najdete vhodné místo pro pěstování v zahradě, pamatujte i na to, že podobně jako ve volné přírodě, stejně rychle se bude rozšiřovat i u Vás.

Jak pěstovat medvědí česnek v květináči

Pokud si chcete jeho chuť a vynikající vlastnosti užít i na balkoně a terase, pěstujte ho v květináči. Je to opravdu jednoduché. Jen je třeba počítat s tím, že listy časem zatáhnou a květináč zůstane prázdný. Na jaře však v plné krásné vyrostou nové a chutné listy. Květináč by měl být dostatečně hluboký, keramický nebo z pálené hlíny. Substrát zvolte univerzální, s příměsí písku, na dno položte štěrk nebo kamínky, jako drenáž. Snažte se vyplnit celý květináč hlízky, aby působil bohatě. Listy pravidelně řežte a zpracovávejte.

Jak uskladnit medvědí česnek

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.