Blog

Banánovník (Musa) je rod rostlin pocházejících údajně z Asie. Zmínky o banánech v Asii se datují do obdob až 600 let před naším letopočtem. Teprve kolem roku 700 byly banánovníky arabskými obchodníky rozšířeny po celé Africe, s portugalskými mořeplavci pak v 16. století pluly až do jižní Ameriky.

Dnes patří banány mezi hospodářsky významné plodiny a poptávka je po nich po celém světě. Vyznat se v taxonomii tohoto rodu není jednoduché, existují totiž desítky různých kříženců a ani botanikové u některých z nich neví, zda se jedná o křížence nebo samostatný druh.

Banánovník druhy

Konkrétních druhů, kultivarů a kříženců banánovníku existují stovky. My si představíme ty, které lze pěstovat také jako pokojové rostliny u nás, případně v zahradě či ve skleníku.

Mrazuvzdorný banánovník basjoo

Prvním druhem je u nás velmi oblíbený mrazuvzdorný banánovník basjoo (Musa glakum). Vyznačuje se výbornou odolností vůči nízkým teplotám. Lze jej v našich podmínkách pěstovat nejen ve skleníku či interiéru, ale také v zahradě. Před zimou však potřebuje speciální péči (viz. další kapitoly).

Banánovník velutia

Banánovník velutia (Musa velitina) patří spíše mezi zakrslejší druhy, dorůstá se totiž výšky maximálně 1,2 metru. Plody tohoto druhu jsou velmi drobné, asi 7 centimetrů dlouhé a nemají žlutou, ale růžovou barvu.

Banánovník červenolistý

Banánovník červenolistý (Ensete ventricosum cv. Maurellii) je zajímavá odrůda s červenými okraji listů. Vhodný k pěstování v květináčích ve skleníku a k letnění na terase. Listy jsou velké až 25 centimetrů a roční přírůstky činí až jeden metr.

Banánovník ornata

Banánovník ornata (Musa ornata) je typický svými pruhovanými listy. Květy jsou zdobené drobnými tečkami a mají růžovou barvu. Pokud vám dorostou také plody, slouží pouze k dekoraci, jedná se totiž o okrasný druh a plody nejsou vhodné ke konzumaci.

Další zajímavé druhy banánovníku: Banánovník habešský (Ensete ventricosum), Banánovník sněhový (Musa sikkimensis), Banánovník ohnivý (Musa coccinea)

Jak pěstovat banánovník

Pěstování této vzrostlé exotické byliny v bytě či na zahradě není tak náročné, jak by se mohlo zdát. Na paměti bychom však měli mít fakt, že se jedná spíše o okrasnou rostlinu a květů, případně plodů se dočkáte pouze výjimečně.

Substrát pro banánovník je potřeba si namíchat. Mělo by se jednat o směs písku, rašeliny a kvalitní zeminy s kompostem s neutrálním pH. Zálivka musí být pravidelná, vláhu doplníme dvakrát až třikrát týdně a množství vody přizpůsobíme velikosti rostliny. Zemina nesmí být přemokřená ani příliš suchá. Banánovník přihnojujeme jednou týdně hnojivem s vysokým obsahem draslíku a dusíku.

Jak zasadit banánovník

Před výsadbou si namícháme vhodný substrát smícháním písku, rašeliny a kompostu tak, aby bylo pH této směsi neutrální. Máme-li některý z mrazuvzdorných druhů a plánujeme ho vysadit do zahrady, musíme vyhloubit větší jámu a část zeminy nahradit právě tímto substrátem. Nesmíme zapomenout ani na dostatek prostoru, některé druhy se totiž dorůstají i několika metrů a velké listy se rozkládají také do šířky.

Pěstování banánovníku v květináči

Jak vypěstovat banánovník v květináči? Vysazujeme-li banánovník do nádoby, je potřeba, aby byla dostatečně velká. Pro mladé sazenice postačí nádoba o velikosti asi 10 litrů. Zvolíte-li na začátku menší nádobu, budete muset banánovník brzy přesadit. V opačném případě stačí přesazovat do větší nádoby s čerstvým substrátem asi jednou za pět let. Dospělé, plně vzrostlé banánovníky potřebují nádobu o objemu až 40 litrů. Takové rostliny už se špatně přenáší z místa na místo, a tak je vhodné jim včas najít stálé stanoviště.

Banánovník - rostlina s nádechem exotiky, může zdobit i váš interiér či zahradu. Vyberte si z naší nabídky v e-shopu

Venkovní banánovník

Venkovním banánovníkem může být v horkých letních měsících asi každý druh či kultivar. Tyto byliny milují slunce a teplo, letnění na terase či v zahradě jim velmi svědčí. Chcete-li každoročně rostlinu vynášet z interiéru ven, zvolte spíše menší druh, aby manipulace s dospělou rostlinou nebyla tolik náročná.

Mrazuvzdorný banánovník

Problém s pěstováním banánovníku venku začíná s příchodem podzimu a nízkých teplot. I zde je však řešení - mrazuvzdorný banánovník. Vybrat můžete hned z několika druhů, přičemž u nás je nejoblíbenější banánovník basjoo, který si poradí s teplotami 10 až 17 stupňů celsia pod nulou. Dalším druhem je pak banánovník sněhový, který snese i teploty klesající pod -20 °C. Oba druhy lze pěstovat venku celoročně a vysadit je můžete přímo do země.

Banánovník pokojová rostlina

Ostatní druhy se povětšinou v našich podmínkách pěstují jako pokojové rostliny. Do interiéru se hodí hlavně menší druhy, které se dorůstají výšky kolem jednoho metru. Do zimní zahrady či vyhřívaného skleníku pak můžete vysadit i vyšší a rozkladitější rostliny, máte-li pro ně dostatek místa. Pěstování probíhá stejně jako u venkovních druhů, během zimy se snažíme alespoň v rámci možností navodit období vegetačního klidu.

Rodící banánovník

Mnoho u nás pěstovaných druhů patří mezi okrasné rostliny a jejich plody nejsou určené ke spotřebě. S květy se ve vhodných podmínkách setkáte docela často, plody však dozrávají velmi výjimečně. Při pěstování v bytě se plodů můžete dočkat klidně až po 4 letech (pokud vůbec), v tropickém vyhřívaném skleníku s optimální vlhkostí je výskyt plodů častější a na rostlině se objevují asi po 12 měsících od výsadby.

Zazimování banánovníku

Pěstování banánovníku v zimě vyžaduje jistá opatření. Mrazuvzdorné varianty pěstované celoročně venku se na podzim úplně zatáhnou a je vhodné je chránit - zejména kořenový systém chráníme před mrazy mulčem.

Ostatní druhy banánovníků pěstované v nádobách umístíme na zimu do interiéru - ideální jsou nižší teploty pohybující se v rozmezí od 10 do 15 stupňů. Na zimu snížíme zálivku a vláhu doplňujeme pouze po úplném vyschnutí zeminy. Omezíme také hnojení.

TIP: Kromě banánovníku můžete doma či v zahradě pěstovat i další méně známé druhy ovoce. Vysaďte si například moruše, mišpule, rakytník či jeřáb.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Trvalek v zahradě není nikdy dost. Jsou jedinečné díky tomu, že rostou bez problémů na jednom místě několik let a nadále vás těší většími trsy a větším počtem květů. V této druhé části o trvalkách vám představím další tři oblíbené, pro někoho možná méně známé trvalky.

Flox pěstování

Známe i nízké kobercové plamenky (Phlox subulata), ale nyní se budeme více zajímat o květnaté vysoké plamenky (Phlox paniculata) – Plamenka latnatá, které jsou dominantou nejen venkovských zahrad.

Floxy - plamenky jsou vyšší trvalky, které Vás jednoznačně zaujmou spoustou květů v květenství a barvou. Jsou jednobarevné i dvoubarevné, s očkem nebo bez. Patří k mrazuvzdorným trvalkám, které neúnavně kvetou celé léto až do podzimu.

Pokud Vám chybí něco zajímavého v trvalkovém záhonu, určitě si je vysaďte. Dorůstají do výšky 60-100 cm, mají zelené úzké listy a zajímavé jsou zejména květy, které se nacházejí na konci stonku. Barvy naleznete opravdu od bílé, růžové, bordové, modré, fialové, oranžové až po kombinaci barev, s očkem nebo pásky.

Flox - plamenka je dost vysoká trvalka s mělkou kořenovou soustavou, proto nezapomínejte na vydatnou zálivku. Zvadlé listy a ovislé květy jsou již prvním náznakem toho, že trvalce chybí vláha. Vyžaduje také propustné, mírně kyselé prostředí, slunce i polostín. Zalévejte brzy ráno nebo pozdě večer. Vysokým kultivarům dopřejte oporu. Rozmnožují se dělením trsů na podzim nebo na jaře. Podmínkou je však dostatečná vláha.

Atraktivní kultivary

´Orange Perfection´- 80 cm, oranžové květy

 ´Blue Paradise´ - 80 cm, modré květy

 ´Pax´- 60-80 cm, bílý

´Star Fire´- 60-80 cm, karmínově červený

´Red Ridding Hood´ 60-80 cm, tmavě růžový

´Sweet Summer® ´Compact Pink With Eye´ – 80 cm, světle růžový, novinka

Jak stříhat floxy

Floxy se stříhají na jaře, když se ve spodní části začnou zelenat listy. Stávající staré vykvetlé stonky se již nezazelenají.

S čím kombinovat flox - plamenku

Floxy se výborně kombinují s rudbekií, zavinutkou, echinaceou, záplevákem, náprstníky a jinými trvalkami, které mají v oblibě sluneční záhony. Výborně se jim daří i v nádobách na terase, jen nezapomeňte na oporu a zálivku.

I stinná místa zahrady mohou zářit barvami. Inspirujte se naší nabídkou trvalek, které jsou vhodné právě do stínu

Monarda pěstování

Další atraktivní trvalka s rozcuchaným květem, kterou v zahradě oceníte, je jistě zavinutka - monarda. Tato atraktivní aromatická trvalka se čtyřhrannými stonky je absolutně nenáročná na pěstování.

Má ráda slunné stanoviště s propustnou půdou. Výborně se rozrůstá, při zakořeňování potřebuje dostatek vláhy a slunce alespoň 6-8 hodin denně. Listy jsou aromatické, květ se podobá květu šalvěje. Květy jsou v barvách červená, růžová, fialová a bílá a jejich odstíny. Kvete od července do srpna.

Přestože je to trvalka, je vhodné ji po 2 - 3 let rozdělit a vysadit i nové trsy. V optimálních podmínkách s dostatečnou vláhou a přímým sluncem může přerůst celý záhon, proto je vhodné ji dělit a usměrňovat v růstu.

Řez lze provést po odkvětu, tím rostlinu podpoříte v opakovaném kvetení. Neodřezaná květenství jsou na konci podzimu a zimy vhodná pro ptáky, obsahují dostatek semen. V nadbytečném stínu nebo ve vláze může trpět padlím, jinak je nenáročná na pěstování.

Monarda - zavinutka druhy

Monarda didyma – Zavinutka podvojná

Většina běžně pěstovaných zavinutek je odvozena od tohoto druhu. Na každém čtyřhranném stonku jsou 2 přesleny květů růžové barvy, dosahuje výšky 90 cm.

Kultivary : 'Scarlet'

Monarda fistulosa - Zavinutka trubkovitá patří mezi hybridy. Stonky jsou oblejší, květy jsou fialové a růžové, výška jen do 50 cm. Například kultivary 'Prärienacht', 'Mahagony', 'Schneewittchen'.

Monarda citriodora - Zavinutka citrónová, je letnička pro sluneční záhony. Dobře se rozrůstá, kvete v létě. Určitě si ji v letničkových záhonech oblíbíte.

Dopřejte zahradě nevšední vzhled použitím zavinutky. Dlouhé kvetení a pestré barvy přilákají také opylovače do zahrady.

Denivka pěstování

Třetí nenáročnou trvalkou s mohutnými trsy a různými barvami květů jsou denivky - Hemerocallis.

Rod zahrnuje asi 13-15 druhů stálezelených, poloopadavých až opadavých trvalek, z nichž bylo vypěstováno až 30 000 kultivarů. Tedy nabídka je opravdu široká. Domovinou jsou okraje lesa v Koreji, Číně a Japonsku. Mají různou barvu i tvar květu.

Tvar květu může být pavoukovitý, hvězdovitý, trojúhelníkovitý, kruhovitý, zmnožený.

Barvy od bílé přes žlutou, růžovou, bordovou, fialovou, tmavou červenočernou s listy dlouhými 45 – 120 cm. Zajímavé je, že navzdory kráse květů jsou rozkvetlé maximálně jeden den, resp. 16 hodin. Noční denivky kvetou jen v noci.

Preferují slunečné stanoviště, propustnou, výživnou půdu, s mírnou zálivkou. Ideální trvalky do smíšených trvalkových záhonů. Menší kultivary jsou vhodné i do nádob. Vytváří hustý trs zelených dlouhých listů, tedy bez květů je to výborná zelená výplň v záhonu.

Po odkvětu zůstávají v trsu suché stonky květů, které se po odkvětu dají vyjmout rukou z trsu. Postupně odumírají i listy, přes zimu je tedy plocha prázdná.

Na jaře se znovu objeví listy a trs se postupně zvětšuje. Dlouhodobé sucho a stín snižují kvetení. Rostliny jsou plně mrazuvzdorné, ale tím, že ztrácejí všechny listy a trs je později odhalen, je vhodné na konci podzimu až do jara trs zamulčovat.

Přesazování denivek

Trsy je třeba přesazovat. Ideální období je jaro během rašení nebo na konci léta, po odkvětu, kdy je vidět listy, které stejně brzy odumřou. Po přesazování je třeba dostatečně zalévat. Vhodné je každý trs přesadit po 3 letech.

S čím kombinovat denivky

Denivky lze kombinovat s echinaceou, verbenou, okrasnými trávami a jinými zajímavými trvalkami. Kombinace už ponecháme vaší fantazii. Někdo upřednostňuje monokulturní výsadby a zvolí jeden pás 2 barev denivek, někdo má v oblibě kombinaci s jinými trvalkami v širokém záhonu, kde po zatažení denivky plochu nahradí jiná trvalka.

Denivky a zajímavé kultivary

'Stella de Oro'- nádherná zářivě žlutá denivka rozzáří každou zahradu. Květy jsou čistě žluté. Vnitřek květu je tmavě žlutý. Kvete krátce, ale radost udělá každému. Květy jsou na dlouhých pevných stoncích, které dobře odolávají větru i dešti.

´Black Prince´ - denivka zaujme tmavě červeným až purpurovým květem s oranžovým středem a pásy na vnějších okvětních lístcích.

´Elegant Candy´- trvalka se středně růžovými květy a trojúhelníkovým tmavorůžovým okem a zeleným hrdlem. Patří mezi nejkrásnější denivky.

Denivky po odkvětu

Po odkvětu si jich nemusíte všímat a ponecháte je takto do jara, kdy vytáhnete suché stonky a listy a očistíte celý trs, nebo je očistíte už na podzim. Vyberete suché stonky, zelené listy ponecháte ještě měsíc na místě a poté je zkrátíte na 15 cm. Trs zamulčujete slámou nebo listím do jara.

TIP: Nezapomeňte si přečíst i první část o nejkrásnějších trvalkách do zahrady, kde jsme vám představili jiné trvalky, které by neměly chybět v žádném záhonu.

Svůj záhon však můžete obohatit o nespočet dalších trvalek, které budou právě pro vás ty nejkrásnější. Jednou z nich je například i pivoňka. Více o pěstování pivoněk se dozvíte v tomto článku.

Dichondra, jinými názvy také stříbrný vodopád nebo stříbrný déšť, je převislá rostlina s drobnými listy zeleno stříbřité barvy. Rostlina pochází z oblastí střední Ameriky. Vytváří až dva metry dlouhé “liány”, a je tak ideální okrasnou rostlinou do závěsných truhlíků na balkonech či terasách.

Jak pěstovat stříbrný vodopád

Dichondra preferuje plné slunce, nanejvýš mírný polostín. Umístění závisí také na konkrétním druhu dichondry, některé kultivary jsou půdopokryvné a vysazujeme je tak do záhonů. Jiné, konkrétně právě “stříbrný vodopád”, se hodí pro pěstování v závěsných květináčích a truhlících.

Rostlině dopřáváme středně intenzivní a pravidelnou zálivku, nicméně díky svému původu si dobře poradí i s kratší dobou sucha. Dichondru vyživujeme hnojivy pro nekvetoucí rostliny - hnojivo aplikujeme jednou za 14 dní společně se zálivkou.

Množení dichondry

Dichondru lze poměrně snadno rozmnožit pomocí semen i řízků. Semena vysazujeme do pařáčku v interiéru, ideálně již během března. Pro vyklíčení semen by měla být pokojová teplota přibližně 25 stupňů, ideální je tedy umístění poblíž radiátoru. Substrát udržujeme stále vlhký a mladé sazenice přemístíme ven až koncem května.

Další možností je řízkování. Řízky udržujte v teplotě 18 až 20 stupňů. Odebíráme je víceméně kdykoliv od jara do podzimu. Řízek by měl mít asi patnáct centimetrů. Jeho spodní stranu poté potřeme stimulátorem pro zakořenění a zapíchneme do substrátu.

Stříbrný déšť do zahrady

Pěstujeme-li rostlinu v záhonu, zastane půdopokryvnou funkci. Rozrůstá se do délky až 2 metry a vytváří na povrchu záhonu hustý stříbrný koberec. V tomto případě se snažíme dichondru udržovat spíše v sušším prostředí, protože hustý vlhký porost by mohly napadat plísně.

Dichondra na balkon

Asi nejoblíbenější je pěstování dichondry na balkonech či terasách. Skvěle se hodí do závěsných květináčů, které stříbřité listy doslova obrostou. Kromě toho lze dichondru kombinovat s dalšími převislými rostlinami do truhlíků - nejlépe vypadá s kvetoucími druhy jako jsou petúnie, lobelky, bakopa a podobně.

Pokud hledáte nové kousky do letních truhlíků, “stříbrný déšť” bude tou pravou volbou. Převislé dichondry do nádob najdete v našem e-shopu

Dichondra přezimování

Dichondru nevystavujte mrazu ani teplotám nižším 10 stupňů celsia. Když začne průměrná venkovní teplota klesat, přemístěte rostlinu do teplejšího skleníku nebo do nevytápěné místnosti v interiéru. Ještě předtím je dobré dichondru zkrátit tak, aby se dobře skladovala. Zemina v květináči by neměla být ani přes zimu dlouhodobě suchá. Zálivku tedy snížíme na minimum, občas však rostlinu v zimním období zalijeme.

TIP: Ať už chcete vyzdobit balkon, okenní parapety nebo truhlíky na terase, pomohou vám s tím letničky do nádob. Zvolte klasické muškáty či petunie, begonie nebo drobně kvetoucí lobelky, které se hodí také do závěsných květináčů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Hrách setý, latinsky Pisum sativum, je velmi významná hospodářská plodina. Řadíme jej mezi luštěniny - lusky skrývají semena, která mají široké využití v potravinářském průmyslu. Ještě zelená se dají využít jako chutná zelenina, po dozrání je třeba semena vařit a dále zpracovávat.

Pěstování hrachu na balkoně, v zahradě, na záhonech či na polích není nijak náročné. V následujících řádcích si přiblížíme, jak pěstovat hrách, jaké podmínky plodina vyžaduje, jaké známe druhy a jak hrách sázet.

Pěstování hrachu

Hrách vyžaduje neutrální pH půdy, optimální je pH 6,5-7. Zemina by měla být kyprá, vzdušná a dobře propustná.

Stanoviště volíme světlé, přímé slunce však může semena i celé rostliny zbytečně vysušovat. Rostliny chráníme před větrem.

Zálivku aplikujeme pravidelně zejména po výsevu, při vzcházení rostlin, při květu a nasazování lusků.

Přihnojování hrachu není nutné. Rostlina si z půdy umí získat poměrně dost živin také díky symbiotickým bakteriím na kořenech.

Pěstování hrachu na zahradě

Sázení hrachu do záhonů v zahradě je nejběžnější způsob pěstování. Má však svá úskalí, přičemž tím největším je, že jej nelze na stejném pozemku, ale ani v jeho větší vzdálenosti, nelze pěstovat dříve než po třech letech. Důvodem jsou patogeny chorob nebo zárodky škůdců, které se mohou v půdě držet.

Před výsevem záhon pečlivě zbavte plevele. Půdu prokypřete a zapracujte kompost. Další hnojení už není během celé vegetační doby potřeba.

Pěstování hrachu v truhlíku

Hrášek lze snadno pěstovat také v truhlíku. Výhodou je nejen to, že ho můžete umístit na balkon, terasu nebo do skleníku, ale hlavně možnost pěstovat plodinu každoročně. Truhlíky naplníme každý rok čerstvým kvalitním substrátem smíchaným s kompostem. Při pěstování postupujeme podobně jako je tomu u pěstování v záhonech - pravidelně zaléváme, nehnojíme a poskytneme rostlinám oporu k popínání.

Do klasického truhlíku se vejdou dvě řady, přičemž mezera mezi nimi je velká asi 5 centimetrů. Stejná vzdálenost by měla být mezi jednotlivými semeny.

Co pěstovat po hrachu

Cyklus střídání plodin je u hrachu dlouhý nejčastěji 3-6 let, na polích pak 4-10 let. Vzhledem k hlízkatým bakteriím na kořenech bobovitých rostlin, mezi které hrách patří, je tato plodina nejlepším zdrojem dusíku pro půdu.

Ta je tedy pro další plodiny dobře připravená a na pozemku se bude dařit například všem druhům listové a košťálové zeleniny, kořenové zelenině, plodové zelenině nebo tykvím. Po hrachu nikdy nevysazujeme další luštěniny.

Druhy hrachu

Hrách setý pravý (Pisum sativum subsp. sativum) - je druh pěstovaný pro plody a semena. Sklízí se v různých fázích zralosti. Zelený hrách slouží jako zelenina, zralá semena se dále zpracovávají - v kuchyni nejčastěji vařením.

Pod tento druh patří další poddruhy: hrách dřeňový, hrách cukrový, hrách kulatosemenný

Hrách setý rolní (Pisum sativum subsp. elatius) - známý pod lidovým názvem “peluška”. Pěstuje se hlavně jako krmení pro hospodářská zvířata, vyrábí se z něj senáže a krmné směsi.

Zasaďte si letos chutný a zdravý hrášek i vy. U nás v e-shopu vyberete z mnoha odrůd hrachu dřeňového i cukrového

Kdy sázet hrách

Termín setí hrachu

Semena hrachu klíčí i při nízkých teplotách. Mezi zahrádkáři se termíny pro výsev hrachu různí. Někteří čekají na konec dubna až začátek května, ovšem v teplejších oblastech můžeme semena vysévat již koncem března.

Letní výsev hrachu

Začátkem léta se často v záhonech uvolní místo po některých plodinách, například po salátech, ředkvičkách a podobně. Volná půda se přímo nabízí pro letní výsev hrachu. Ten provádíme během celého července. Semena klíčí již během pár dnů a do prvních mrazů stihnou rostliny plodit.

Jak sázet hrách

Hrách vyséváme do řádků vzdálených od sebe 12 až 15 centimetrů. Někteří zahradníci sázejí na husto, jiní preferují řidší porost a vzdálenost mezi řádky tak může být i více než 20 centimetrů. Vzdálenost mezi semeny v řádku závisí na druhu a odrůdě, proto je vhodné vždy dodržet doporučení na obalu semen. Optimální hloubka výsevu je 5 centimetrů.

Sklizeň hrachu

Kdy se sklízí hrách? To záleží na mnoha okolnostech jako je termín výsadby, odrůda, stanoviště, počasí i preferovaná zralost. Rané odrůdy sklízíme již 12 týdnů po výsevu, pozdní klidně až koncem léta. Po letní výsadbě můžeme zralé lusky sbírat až koncem podzimu před prvními mrazy.

TIP: Mezi nejoblíbenější zeleninu v našich zahradách patří již po celé roky rajčata. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku. A po přečtení tipů si můžete v našem e-shopu rovnou sazenice rajčat objednat.

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.

Ostřice (Carex), je bylina či travina z čeledi šáchorovitých. Jedná se o vytrvalou rostlinu. Pro všechny zástupce tohoto velmi rozsáhlého rodu je typická absence kolének na tenkých lodyhách a výrazně špičaté, dlouhé, tenké listy.

Ostřice najdeme růst volně v přírodě, mnoho druhů je ve střední Evropě původních. Díky svému trsovitému tvaru se zástupci ostřic dostali do hledáčku šlechtitelů, kteří z nich vytvořili působivé okrasné rostliny skvěle se hodící do moderních zahrad.

Pěstování ostřice v zahradě

Stanoviště - vybíráme spíše polostín, na slunci by travina mohla rychle vysychat a žloutnout.

Zemina - ostřice preferují vlhký a dobře propustný substrát. Nejsou náročné na živiny ani na konkrétní typ půdy, ovšem jako u každé rostliny platí, že čím kvalitnější substrát je, tím lépe se rostlině daří.

Množení - chcete-li si záhon s ostřicemi rozšířit, ideálním obdobím je podzim, kdy je možné trsy trávy vykopat, rozdělit a vysadit na jiné stanoviště. Dalším způsobem je pěstování ze semen.

Nároky na pěstování - ostřice je odolná, plně mrazuvzdorná rostlina (některé druhy jsou na mráz citlivější), která příliš péče nepotřebuje. Během velmi suchých dnů ocení zálivku, vysoké druhy můžeme svazovat nebo zaplétat.

I vaši zahradu mohou zkrášlit ostřice v různých barvách a velikostech. Vyberte si některý z oblíbených druhů na našem e-shopu

Ostřice druhy

Tráva ostřice zahrnuje desítky, ne-li stovky různých druhů. Uveďme si ty nejoblíbenější, které zahradníci i pěstitelé s oblibou vysazují.

Ostřice Buchananova

Ostřice Buchananova (Carex buchananii) je středně velký druh dorůstající se výšky 40 až 50 centimetrů. Roste v košatých trsech. Listy mají hnědorezavou barvu a květy se objevují během června a července. Pro pěstování tohoto druhu je vhodné i slunné stanoviště. Na zimu nemění barvu a není třeba ji stříhat, hodí se však spíše do teplejších oblastí. Vhodná je mírně kyselá půda, v záhonech vedle rododendronů a vřesů se jí bude dařit velmi dobře.

Ostřice chocholatá

Carex comans, česky jako ostřice chocholatá, se dorůstá výšky až 30 cm. Tvoří trsy dlouhých úzkých listů. Barva listů může být různá – může být od světle zelenou až po jemně hnědou, záleží na zvolené odrůdě. Listy zůstávají dekorativní po celý rok. Kvete od dubna do května. Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Bronze Perfection’ nebo ‘Amazon Mist’.

Ostřice japonská

Ostřice japonská, latinsky Carex morrowii, je stálezelený druh kvetoucí od dubna do května. Husté trsy se obvykle dorůstají výšky až 40 cm. Tento druh působí velmi dekorativně a mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Ice Dance’, ‘Irish Green’ nebo ‘Variegata’.

Ostřice muskingumská

Ostřice muskingumská (Carex muskingumensis) má velmi tenké listy a tvoří hustý trs dorůstající se výšky až 60 centimetrů. Nejlépe tedy vynikne jako solitéra nebo v moderním záhonu, kde doplní například levanduli či zakrslé břízy. Na jaře je vhodné trsy sestříhat.

Ostřice převislá

Ostřice převislá, latinsky jako Carex pendula, tvoří velmi bohaté a vysoké trsy, nezřídka kdy se dorůstající i jednoho metru. Tento druh se stane dominantou záhonů, pěstuje se také jako solitéra. Na zimu se trsy trávy svazují či zaplétají. Listy jsou o něco širší než u jiných okrasných druhů, mají obvykle tmavě zelenou barvu a jejich povrch může být lesklý.

Další vysazované druhy okrasných ostřic

Mezi další druhy, se kterými se můžeme v okrasných zahradách setkat, patří například:

ostřice Bratova (C. grayi Carey)

ostřice vyvýšená (C. elata)

ostřice rusá (C. flava)

ostřice horská (C. montana)

ostřice ptačí nožka (C. ornithopoda)

ostřice stinná (C. umbrosa)

ostřice chabá (C. flacca)

TIP: Nenašli jste pro okrasné traviny v zahradě místo? Nechejte je vyniknout na terase či balkoně. Okrasné trávy v květináči jsou krásnou přírodní dekorací, jak je pěstovat, a které druhy se na to nejlépe hodí, vám poradíme v našem předchozím článku.

Mít krásnou a zajímavou zahradu může mít opravdu každý. Někdo si pod tímto názvem představuje čisté linie, krásný a udržovaný trávník s jedním solitérem a zakrslými jehličnany a někdo ovocný sad. Pro někoho jsou to trvalkové záhony a zajímavé proměnlivé okrasné keře, které během roku mění svůj vzhled.

Použitím trvalek ovšem opravdu dokážete vytvořit nádherné scenérie. Výborně se kombinují, jsou variabilní barvou, tvarem, výškou, použitím, lákají opylovače a kromě toho, že se dobře rozrůstají, jsou podle druhů vhodné na jakékoli místo. V této první sérii o trvalkách vám představíme tři trvalky na slunné stanoviště, které patří mezi zajímavé a oblíbené mezi pěstiteli.

Rudbekie pěstování

Rudbekie, střapatá sluníčka zahrad. Latinsky Rudbeckia, patří mezi atraktivní a nenáročné trvalky pro sluncem zalité záhony. Rod zahrnuje letničky i trvalky pocházející ze Severní Ameriky. Mají rozvětvené nebo nerozvětvené stonky, listy s drsným povrchem. Květní úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stoncích, kvete od léta do podzimních mrazů.

Často mají žluté květy s vypouklým terčem, některé okvětní lupeny mají také barvu oranžovou, bordovou, červenou, tmavě zelenou. Jsou vhodné pro řez. Nejčastěji se pěstují ve smíšených trvalkových záhonech, nižší druhy v popředí, vysoké v pozadí.

Rudbekie druhy

Známe několik druhů:

Rudbeckia hirta patří u nás mezi krátce žijící trvalky nebo spíše jednoleté druhy, které se však dobře vysemeňují na záhonu, tudíž se tam mohou objevit opakovaně ze semen. Terč je tmavě hnědý a okvětní lupeny výrazně zlato-oranžově žíhané. Výška je dle podmínek pěstování a lokality od 30-90 cm.

Rudbeckia 'Herbstsonnie'- dorůstá do výšky až 2 metry, pozor tedy na umístění v záhonu.

Rudbeckia fulgida výborně snáší i sucho. Dorůstá do výšky 90 cm, květy jsou velké, žluté s vypouklým tmavým terčem.

Rudbeckia laciniata se někdy chová invazivně. Může měřit i 2 m. Je to oddenkatá trvalka, rozrůstající se, ale v trvalkových záhonech lesního typu má své oblíbené místo.

Rudbekie upřednostňují propustné, výživné ne písečné půdy na přímém slunci. Půda si musí umět vláhu udržet. Výborně se kombinují. Nevýhodou je, že je často požírají slimáci, nevadí jim ani drsné stonky a listy. Často nekontrolovaný porost zmizí rychle před očima. Pozor tedy na nové rostlinky v záhonu.

Rudbekie stříhání

Trvalky se mohou po odkvětu ponechat na záhonu a ostříhat až na jaře. Někteří však odstříhávají odkvetlá soukvětí průběžně po odkvětu.

Rudbekie a pěstování ze semen

Trvalky vyséváme do studeného pařeniště začátkem jara. Po vyklíčení je jednotíme a přesadíme jednotlivě. Druhým způsobem je dělení trsů na podzim nebo na jaře. Tento způsob je rychlejší. Jednoleté druhy vyséváme na jaře při teplotě 16 stupňů.

Pestrou paletu trvalek v nádherných barvách si můžete prohlédnout také v našem e-shopu

Kokarda pěstování

Zajímavou je i další trvalka a to je kokarda, latinsky Gaillardia. Květy této trvalky opravdu rozzáří letní a podzimní záhony. Jsou atraktivní barvou a kompaktností, bávají žluté, červené, bordové barvy nebo dvoubarevné.

Kokarda druhy

Existuje několik desítek druhů, u nás se však pěstují dva: Kokarda ostitá a (Gaillardia aristata) a Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora).

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Přestože jsou kokardy opravdu jedinečné, patří mezi krátkověké trvalky. Znamená to, že na záhonu zůstává bez dělení max. 3-5 let, dobře se však rozšiřuje semeny a mladými rostlinkami.

Kvete již v prvním roce, květiny připomínají tvarem kopretiny, jsou však jinak zbarvené. Kvetou celé léto až do podzimu.

'Granada'- květinové lupínky kultivaru Gaillardia aristata 'Granada' jsou zvláštně zabarvené tak, že polovina každého lupínku je směrem ke středu červená a směrem k okrajům žlutá, což dodává rostlině exotický vzhled.

Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora) Květy jsou opravdu velkolepé, dvoubarevné, červené se žlutým nebo oranžovým okrajem.

Odrůda 'Kobolt' - je nízkého vzrůstu do 20 cm, květy jsou rovněž dvoubarevné. Střed je červený a okraje okvětních lístků jsou žluté. Kvete až do mrazů.

Kříženec 'Burgunder'- má květy vínově červené barvy. Výška je 50-60 cm. Někdy se uvádí název také ´Burgundy´.

Kokarda vyžaduje propustné, výživné a lehké půdy na přímém slunci. V zimě nesnáší zimní vláhu, množství sněhu, a proto se občas stane, že na jaře už nevyraší.

Kokarda a pěstování ze semen

Semena letniček i trvalek se vysévají na jaře při 13-18 stupních, přímo do volné půdy se vysévají koncem jara. Semena rostou velmi dobře. Po vyklíčení se jednotí. Trvalky kvetou už v prvním roce. Odstřiháváním odkvetlých soukvětí podpoříte hustotu habitusu a nové listy. Udržujete tak kompaktnost rostliny. Všechny kokardy jsou výborné do letních kytic. V záhonu se často uplatňují mezi trvalkami, pozor však na slimáky, kteří je také s oblibou konzumují, přestože listy i stonky jsou drsné podobně jako u rudbekie.

Krásnoočko pěstování

Třetí velmi oblíbenou trvalkou je krásnoočko, latinsky Coreopsis.

Coreopsis – krásnoočko je velkým rodem až 100 druhů, mezi nimiž jsou letničky i trvalky. Mnohé pocházejí ze Severní Ameriky a Mexika, kde na prériích rostou běžně jako tráva. Mají protistojné, zelené, poměrně úzké listy. Jsou to vzpřímené rostliny, některé dřevnatějí. Kvetou bohatě, květem převážně žluté barvy. Květy lákají včely a jiné opylovače. Jsou vhodné do kytic, aranžmá a řez.

Krásnoočko vyžaduje stejné podmínky jako předchozí druhy. Propustnou, výživnou půdu, hodně slunce a přiměřenou vláhu. Jsou mrazuvzdorné. Rychle se rozšiřují do okolí semeny a ve druhém roce Vás na záhonu dokážou překvapit nové mladé sazenice. Vysoké druhy potřebují oporu. Odstřiháváním odkvetlých květenství podpoříte remontantní kvetení až do mrazů.

Krásnoočko druhy

Coreopsis grandiflora – Krásnoočko velkokvěté je dominantou každého kvetoucího záhonu, zejména kultivary „Early Sunrise“, „Sunray“. Obě mají žluté, jakoby plné soukvětí. Výška rostliny je cca 40-70 cm.

C. verticillata – toto krásnoočko přeslenité se vyznačuje svým hustým vzhledem a drobnějšími květy. Listy jsou koprovité. 'Grandiflora'- má tmavě žluté květy, 'Moonbeam'- má citrónově žluté úbory, 'Zagreb'- zlatožluté úbory a výborně toleruje sucho.

C. lanceolata - krásnoočko kopinaté, dosahuje výšky cca do 40 cm. Zajímavé jsou kultivary 'Sonnenkind' se zlatožlutým květenstvím, 'Sterntaler' se žlutými úbory s hnědým středem.

Kultivar ´Limerock Ruby, patří mezi novější odrůdy a květy jsou bordově červené. Výška je 30-40 cm. Při pěstování pozor na zimní vláhu.

Coreopsis rosea – Krásnoočko růžové a kultivar ´American Dream´ se Vám jistě zalíbí. Květy jsou drobné, růžové.

Tyto trvalky si jistě oblíbíte, pro jejich variabilnost a použití. Jsou nenáročné na pěstování a svými nevšedními květy a barevností při vhodných kombinacích vás budou těšit až do podzimu.

TIP: Pokud vám to prostor dovolí, za trvalky můžete vysadit například okrasné keře. Jedním z nich je i cesmínia a více o jejím pěstování se dočtete v našem článku.

Inspirujte se i druhou částí našeho miniseriálu o nejkrásnějších trvalkách, kde vám představíme flox, monardu a denivku.

Ořešák královský, někdy také jako ořešák vlašský, latinsky Juglans regia, je vysoký opadavý strom z čeledi ořešákovitých. Tvar koruny závisí především na tom, zda se jedná o šlechtěnou odrůdu či divoký ořech, dorůstat se může až 50 metrů na výšku.

Ořešáky mají pro lidi mnoho významů. Asi tím nejdůležitějším jsou jejich plody, tedy ořechy, které obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek. Dále se strom využívá k získávání kvalitního dřeva či jako medonosná a stínící rostlina do zahrady.

Pěstování ořechu

Stanoviště - ořešáky vysazujeme ideálně na plné slunce, případně do mírného polostínu - vždy jako solitéry.

Zemina - vhodná půda je středně těžká, hlinitá až hlinitopísčitá.

Zálivka - substrát by měl být neustále vlhký. Vzrostlý strom si s tím poradí sám, mladý stromek po výsadbě však musíme pravidelně zalévat, aby zapustil kořeny.

Druhy ořechu

Ořešák královský (Juglans regia) - tomuto druhu se primárně věnujeme v našem článku. Jedná se totiž o nejrozšířenější druh u nás. Strom je vysoký, široký a působí majestátním dojmem. Během jara se na větvích objevují samčí a samičí květy, které produkují poměrně hodně nektaru, a tak lákají do své blízkosti opylovače.

Listy ořešáku královského jsou lichozpeřené a složené z 5 až 9 jednotlivých lístků. Ořešák se v zahradách pěstuje zejména pro plody, které se nazývají vlašské ořechy.

Využití najdou také listy, zejména v kosmetickém průmyslu a lidovém léčitelství. Velmi oblíbené je také dřevo ořešáku, které se používá k výrobě nábytku a vyznačuje se vysokou kvalitou a tvrdostí.

Mezi další zástupce tohoto druhu patří například:

ořešák černý (Juglans nigra)

ořešák drobnoplodý (Juglans microcarpa)

ořešák japonský (Juglans ailantifolia)

ořešák mandžuský (Juglans mandshurica)

ořešák popelavý (Juglans cinerea)

Zdravotní benefity ořešáku

Junglon získávaný z ořechů se používá v boji se střevními parazity. Má se za to, že také pomáhá ničit bakterie způsobující zubní kaz. Využívá se také jako účinné projímadlo.

Samotné plody, tedy vlašské ořechy, mají na lidské zdraví velký vliv. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, podporují mozkovou aktivitu, pozitivně ovlivňují zdraví srdce a celého kardiovaskulárního systému, zlepšují celkový metabolismus a podílejí se na správném zažívání. Pravidelnou konzumací vlašských ořechů také podpoříte zdraví kostí, zubů, vlasů a nehtů. Látky obsažené v suchých plodech zlepšují příznaky cukrovky II. typu a podporují zdravý spánek.

Vypěstujte si zdravé a chutné ořechy na vlastní zahradě. Potřebovat k tomu budete pouze vhodné místo a kvalitní sazenici ořešáku. Tu najdete na našem e-shopu

Jak zasadit ořech

Pokud vysazujeme více kusů, dodržujeme rozestupy 14 metrů mezi jednotlivými stromy. Jáma by měla mít velikost ideálně 50x50 centimetrů, nejlépe však 60x70 centimetrů. Pokud jsou zhoršené půdní podmínky, vysteleme jámu na dně ještě kvalitním zahradnickým substrátem smíchaným s kompostem.

Jak vypěstovat ořech z ořechu

Jak vypěstovat ořech z ořechu? Je to poměrně zdlouhavý a náročný proces, který má často nejistý výsledek. Pokud se i přesto chcete do pěstování tímto způsobem pustit, připravte si neoloupané ořechy. Ty namočíme do vody a poté odstraníme dužnatý obal. Následně je nutné udržet ořechy přes zimu v chladu. Ideální je umístit je do mrazáku. Na jaře pak necháme ořechy vyklíčit ve vrstvě zeminy, rašeliny a písku - tento substrát ještě překryjeme mulčem, abychom udrželi optimální vlhkost i teplotu.

Výsadba ořešáku

Nejlepší variantou, jak pěstovat ořech, je zakoupit si již předpěstovanou sazenici. Volit můžete z různých odrůd a velikostí sazenic. Dostupné bývají malé stromky o výšce 50 centimetrů i vzrostlejší kusy o výšce 150 centimetrů.

Výhodou větších sazenic je, že jsou starší a na plody nebudete čekat tak dlouho jako u nejmenších sazenic. Nevýhodou je, že potřebují mnohem větší jámu a výsadba ořešáku je tak fyzicky náročnější.

Kdy zasadit ořech

Ořech vysazujeme na jaře i na podzim. Půda by ještě (nebo už) neměla být zmrzlá. Pokud zvolíme podzimní výsadbu, nezapomínáme mladý stromek alespoň v prvním roce chránit před mrazy. Kořenový systém udržíme v teple mulčováním a korunu můžete obalit netkanou textilií.

Jak rychle roste ořech

Ořešáky rostou poměrně pomalu. Roční příbytky jsou závislé na podmínkách, ve kterých rostlinu pěstujeme. Za nedostatku vody nemusejí na stromku vyrašit nové větve klidně po celý rok. V prvních letech také stromek roste nepravidelně.

Udává se však, že průměrný příbytek při dobré péči je asi 20 centimetrů za rok. Od 10 roku věku se růst ustálí a zrychlí, v tuto chvíli můžeme čekat, že bude strom každým rokem o 50 až 100 centimetrů vyšší, dokud se růst nezastaví na 40 až 50 metrech (u “zakrslých” odrůd je to samozřejmě méně).

Kdy začne plodit ořešák

Ořešáky nejčastěji poprvé plodí 10 až 15 let po výsadbě. Dnes se už však setkáme se odrůdami, které plodí velmi brzy, a to i 4 roky od výsadby.

Prořezání ořechu

Kdy prořezat ořešák? Tyto stromy zpravidla řez příliš nevyžadují. Po výsadbě je vhodné zkrátit výhony, aby se koruna dobře rozvětvila. Během života stromu pak odstraňujeme také nemocné či suché větve, abychom předcházeli napadení nemocemi a škůdci.

U ořešáků je postup při řezání větví trochu jiný než u ostatních stromů. V tomto případě totiž ke zkrácení větví přistupujeme během vegetačního období, nikoliv v zimě nebo v předjaří. Během zimního řezu se totiž rány dobře nezacelí a strom by mohly napadnout choroby.

TIP: Mezi další tradiční ovoce do zahrady patří například meruňky, švestky, hrušky či jablka. Ne všechny druhy však lze pěstovat ve vyšších polohách. Jabloně do chladných oblastí jsou nejlepší volbou. Které odrůdy vybrat vám poradíme v našem předchozím článku.

Jiřina či jiřinka, latinsky Dahlia, patří do čeledi hvězdnicovitých a je stálicí v našich zahradách. Tento rod zahrnuje kolem 40 konkrétních druhů a nespočet odrůd a barevných variací.

Jiřiny pocházejí z jižní Ameriky, kde je dodnes většina druhů doma. U nás se nejčastěji setkáváme s jiřinou královskou (Dahlia imperialis) a jiřinou zahradní (Dahlia pinnata).

Dahlie se využívají jako okrasné rostliny. Vysazují se do kvetoucích záhonů, do květináčů a používají se také do řezaných květinových vazeb. Pěstování jiřin není náročné, potřebují však péči a optimální podmínky k životu.

Dahlia pěstování

Stanoviště - jiřiny vysazujeme na plně slunné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Půda - vhodný je hlinitý a humózní substrát

Závlaha - zeminu udržujeme stále mírně vlhkou. Při pěstování jiřin v květináči doplňujeme vodu pravidelně a dáme pozor na přelévání.

Výživa - v podzimních měsících je do záhonu vhodné zapravit chlévský hnůj či kompost. Na jaře pak doplníme výživu klasickým hnojivem pro kvetoucí rostliny, které můžeme aplikovat se zálivkou.

Hlízy jiřin

Jiřiny lze pěstovat z řízků i semínek, nicméně pokud se rozhodnete k pěstování jiřin, nejčastěji sáhnete po hlízách. Ty můžete buďto zakoupit nebo získat z rostlin z předchozího roku. Hlízy sklízíme tehdy, kdy zmrzne nadzemní část rostliny - v tuto chvíli opatrně vyjmeme hlízy ze země, odstraníme z nich zeminu a nečistoty, lodyhu odstřihneme a skladujeme je při 5 až 8 stupních. Hlízy potřebují relativně vysokou vlhkost, proto je vhodné je ukládat do rašeliny.

Chcete-li si letos tyto krásné květiny vysadit do záhonů, je nejvyšší čas si předpěstovat sazenice. Hlízy jiřiny najdete také na našem e-shopu

Jiřiny sázení

Jiřiny jsou extrémně citlivé na mráz. Stačí, aby se ochladilo na 0 °C a rostliny se mohou nenávratně poškodit. Hlízy před výsadbou namáčíme přes noc do vody. Chcete-li mít v záhonu náskok, můžete si je nechat naklíčit v interiéru. Než je ale přemístíte ven, myslete na postupné otužování.

Hlízy ukládáme do země naklíčenými očky vzhůru, přibližně 5 centimetrů pod povrch. Následně je překryjeme zeminou a pravidelně zaléváme. Vysazujeme-li vysoké odrůdy, nezapomeneme umístit do záhonů také oporu.

Jiřiny bohatě větví, proto jednotlivé hlízy vysazujeme v rozmezí 40 až 60 centimetrů.

Kdy zasadit jiřiny

Jak jsme si již uvedli výše, výsadba jiřin je závislá na mrazech. Konkrétně tedy na jejich konci. Abychom květiny neohrozili, je dobré hlízy či sazenice vysadit nejdříve na konci dubna, ideálně pak až po zmrzlých mužích, tedy v polovině května.

Jiřiny v květináči

Jak pěstovat jiřiny v květináči? Od pěstování v záhonech se to příliš neliší. Opět platí, že použijeme kvalitní hlinitý substrát smíchaný s kompostem. Následně ukládáme namočené hlízy očky vzhůru. Nezapomínáme na pravidelnou zálivku, můžeme využít také samozavlažovací truhlíky. I při pěstování v nádobách dodržíme rozestup hlíz 40 centimetrů. Používají se také kompaktnější odrůdy. Květináče umístíme na slunné a teplé místo do závětří.

Jak zazimovat jiřiny

Zazimování jiřin je každoroční proces, díky kterému můžete z daných hlíz na jaře vypěstovat nové rostliny.

Na podzim nejprve počkáme, než nadzemní část rostliny zmrzne. Následně ji odstraníme a vyjmeme všechny hlízy ze země. Hlízy očistíme, usušíme a uložíme na tmavé a chladné místo (teplota by neměla být vyšší než 8 stupňů). Hlízy na zimu ukládáme buďto do rašeliny nebo do písku, aby si udržely optimální vlhkost.

TIP: Jiřiny jsou krásné květiny, které v zahradě vyniknou i doplní stávající druhy. S jejich pomocí můžete vytvořit barevný záhon cibulovin, který pokvete od jara až do podzimu.

Kdoule, kdouloň a kdoulovec jsou velmi podobné názvy, které označují odlišné rostliny či jejich části. O těchto rozdílech, ale i o tom, jak na pěstování kdoule a kdouloně se blíže rozepíšeme v následujících řádcích.

Co je kdoule?

Kdoule je plod kdouloně obecné či podlouhlé (Cydonia oblonga). Jedná se o strom či keř dorůstající se výšky pěti až osmi metrů. Kdouloně se dnes pěstují poměrně vzácně, v zahradách a sadech je často nenajdeme, dříve bylo toto ovoce běžnější.

Stromky lze pěstovat také jako okrasné. Mají zajímavý tvar a během jara rozkvétají plnými růžovými květy, které do zahrady lákají opylovače.

Kdoule plod

Kdoule je tedy název pro plody kdouloně. Jedná se o podlouhlou malvici, která připomíná jakéhosi křížence mezi jablkem a hruškou. V lidovém názvosloví se plodům říká také “Venušina jablka”.

Kdoule mají žlutou barvu a výraznou sladkokyselou chuť. Obsahují velké množství vitamínu C i dalších zdraví prospěšných látek.

Kdouloň květ

Květy kdouloně jsou podobné jako u blízce příbuzných stromů z čeledi růžovitých. Jsou pětičetné a mají růžovou barvu. Kdouloně jsou samosprašné. 

Kdoule zpracování

Vzhledem ke kyselé chuti se kdoule nejčastěji tepelně zpracovávají. Kromě chutných marmelád, džemů a zavařenin se z malvic připravuje i želé nebo pálenka. Pokud necháte plody na stromech přejít mrazem, zesládnou a je možné je konzumovat i syrové.

Kdoule pěstování

Pěstování kdouloně je snadné, jedná se o nenáročné stromky či keře, u kterých je potřeba dodržet jistá pravidla zejména při výsadbě.

Stanoviště - kdouloním se daří v úrodní hlinité půdě, která si udržuje optimální vlhkost. Vhodné je slunné stanoviště, nevadí ani polostín.

Závlaha - po vysazení mladého stromku je důležité jej pravidelně a dostatečně zalévat ihned po vysazení i v celém následujícím roce. Mladým stromkům s nedostatečně rozvinutým kořenovým systémem doplňujeme vodu i v dalších letech, zejména při extrémně suchém počasí.

Výživa - pokud zvolíme správné stanoviště s kvalitní hlinitou půdou, není třeba stromy dále přihnojovat. Vhodné však je před výsadbou vystlat dno jámy kompostem.

Kdoule strom

Aby vznikl z rostliny klasický strom s mohutnějším kmenem, je třeba ji k tomu od začátku směrovat. U sazenic se ponechává pouze terminální výhon, který se nahoře seřízne, aby se začal rozvětvovat. Zbylé výhony úplně zkrátíme. Kmen kdouloní je silný asi jako u jabloní či hrušní a nepříliš vysoký. Výrazná je spíše koruna, která se rozrůstá až pět metrů do šířky.

Kdoule keř

Pokud necháme kdouloň růst bez počátečního tvarování, vyroste z ní vysoký, bohatě větvený keř. Ten je vhodné tvarovat, výrazně to ulehčí sklizeň plodů. Co se týče řezu, na konkrétních “pravidlech” se neshodnou ani odborníci. Někteří pěstitelé preferují radikální řez a větve keřů (či stromů) seřezávají až o polovinu každý rok. Jiný preferují pouze řez výchovný, a pěstitelé, kteří chtějí kdouloně jako keř, neprořezávají až do prvních plodů.

Kdouloň odrůdy

‘Vranja’ - má plody větší, spíše hruškovitého tvaru

‘Ronda’ - plody jsou souměrně kulaté a připomínají více jablka, mají žlutou barvu

‘Leskovač’ - plody jsou spíše nazelenalé, kulaté

‘Portugal’ - tvar je nepravidelný, mírně podlouhlý, barva plodů žlutá

‘Pinterowa’ - hruškovitý tvar, plody jsou velké a žluté

Toto neobvyklé ovoce se bude skvěle vyjímat na prosluněném místě ve vaší zahradě. Vyberte si některou z odrůd na našem e-shopu a vypěstujte si vlastní chutné a zdravé kdoule

Co je to kdoulovec?

I když je název rostliny velmi podobný, jedná se o dva zcela odlišné druhy. Kdoulovec, latinsky Chaenomeles, je okrasný keř, který často najdeme v parcích, ve městech či v okrasných zahradách.

Mezi nejoblíbenější druhy tohoto rodu patří například kdoulovec japonský se svými výrazně růžovými až červenými květy.

Po odkvětu kdoulovec tvoří plody - malé malvice podobné plodům kdouloní.

Kdoulovec pěstování

S pěstováním je to obdobné jako u kdouloní. Také kdoulovce potřebují slunná stanoviště, dobře propustné hlinité půdy a dostatek vláhy zejména po výsadbě.

Kdoulovec však během života dobře snáší sucho, takže v dalších letech již není zálivka nutná, s vodou keř zvládne hospodařit sám. Kdoulovce se nejčastěji pěstují jako solitéry či v keřových výsadbách, zřídka se stávají součástí kvetoucích živých plotů.

Kdoulovec plody

Plody kdoulovce jsou podobné kdoulím (plodům kdouloní). Jsou však menší a méně chutné. Pokud bychom chtěli plody kdoulovce jíst, je třeba je před konzumací tepelně zpracovat.

TIP: Pokud hledáte další zajímavé rostliny do zahrady, které vás potěší chutnými a velmi zdravými plody, vyzkoušejte například fíky. Jak úspěšně pěstovat fíkovník vám poradíme v našem předchozím článku.