Blog

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Parapety v zimě nemusí být prázdné. I v podzimním a zimním období dokážete vytvořit zajímavé kompozice, které nahradí letničky a muškáty. Ty sice ještě vzhledem k teplému podzimu mnohde bohatě kvetou, je však čas je zazimovat a nádoby připravit pro podzim a zimu.

Nejdůležitější jsou ovšem samotné nádoby. Klasický tenký plast pro zimní výsadbu není vhodný. Kořeny trvalek lehce promrznou a plast nedokáže navázat vodu a vláhu. Vhodným materiálem je keramika, beton, terakota, dřevo, nebo pokud plast, tak tvrzený a s vnitřními vložkami.

Také je třeba tyto nádoby vhodně uchytit na parapetní desce. Pokud nemáte kovové držáky, které zabraňují sesuvu, vymyslete vhodné ukotvení nebo alespoň závaží, které vložíte do nádob. Na dně nádoby to může být štěrk, kámen nebo mezi rostlinami dekorativní kameny, oblázky.

Není nutné vysazovat všude jen vřesy a vřesovce. Kromě těchto trvalek, které upřednostňují kyselé ph, se mohou vysazovat tyto rostliny: heuchera - dlužicha, vinca - barvínek, helleborus - čemeřice, Muehlenbeckia, calocephalus – stříbrný drátek, gaulthéria, hedera - břečťan, okrasné trávy carex – ostřice, imperata a nízké kostravy / festuca.

Své poslání mají rovněž čistec - stachys, astry - aster, okrasný kel, skalní růže - sempervivum a rozchodníky - sedm různých druhů, zejména ty nižší.

Z dřevin jsou to určitě pieris, skimmia, leucothoe, brslen, hebe, drobné jehličnany, kosodřeviny a jalovce, skalník, cesmína a mahonie. Vše záleží na velikosti nádob.

Mnohé nádoby můžete mít před vchodem do domu, na terase i balkoně a během celého roku mohou vypadat hezky a reprezentativně. Vysadíte-li si tyto nádoby na začátku podzimu, nepřipravíte se o nádherný pohled vybarvování některých druhů změnami teplot a působením slunečných dnů.

Před Vánocemi dozdobte nádoby větvičkami jehličnanů, doplňte světýlka na baterku nebo led svíčky a drobné ozdoby. Jako výplň můžete zvolit mech, listí nebo sisal. Pokud jsou nádoby dostatečně velké, vnitřek nádoby můžete vystlat jutovým pytlem. Dokonce můžete nádoby do této jutoviny, pytloviny, či jiných látek obalit a uvázat kolem nich stužky a mašle.

Nezapomínejte na pravidelnou zálivku během dnů, kdy nemrzne a bezprostředně po výsadbě. Některé rostliny jako calocephalus budou efektní i dlouho do jara svým samotným vzhledem, i když zimu nepřežijí. Jako převis určitě zvolte břečťan různých druhů. Zajímavé jsou právě drobnolisté kultivary, panašované nebo i dlouhé výhonky barvínku.

Nebojte se experimentovat. I jednoduchá výsadba udělá své.

TIP: Inspirujte se i dalšími vhodnými rostlinami, které dodají vašemu zimnímu balkonu či terase barvu a zútulní jej. Přečtěte si článek o rostlinách na balkoně v zimě nebo o pěstování a zimování rostlin na balkoně.

Rajče jedlé či lilek rajče (Solanum lycopersicum) je vytrvalá bylina z čeledi lilkovitých. V našich klimatických podmínkách se však rajčata pěstují jako jednoletky, protože rostliny nepřečkají mrazy. Stejně jako jiná zelenina z čeledi lilkovitých, i rajčata pocházejí z oblastí jižní a střední Ameriky a patří mezi velmi důležité hospodářské plodiny.

Plodem rostliny je dužnatá bobule s drobnými semeny, která se vyznačuje vysokým obsahem vody, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Zralý plod je obvykle červený, šlechtěné odrůdy pak nabízejí celou škálu odstínů, od žluté až po fialovou.

Druhy rajčat

Druh je samozřejmě pouze jeden - lilek rajče, nicméně odrůd jsou desítky, ne-li stovky. Mezi nimi si vybere určitě každý. Některé mají velké plody, jiné malé, liší se také barvou, chutí, obsahem vody, výnosem, výškou, množstvím listů či možnostmi finálního zpracování plodů nebo odolností vůči chorobám či popraskání.

Rajčata dělíme do tří základních skupin - na keříčková, tyčková a cherry. Tyčkové odrůdy jsou ty nejvyšší a obvykle je nelze pěstovat bez opory. Mají zpravidla největší plody i vyšší výnosy. Keříčková rajčata jsou nižší a keřík se rozrůstá spíše do šířky, má více vrcholů. Díky tomu je schopen růst i sám bez opory. Cherry jsou nejmenší vzrůstem rostliny i plodem, bobule jsou velmi sladké, s pevnou slupkou a vhodné k přímé konzumaci. Samostatnou “skupinou” bychom pak mohli určit různé nezvyklé a speciální plody, které zaujmou výraznou barvou či specifickým tvarem.

Jaké jsou nejoblíbenější odrůdy?

Velký výběr semínek rajčat ale i jiné zeleniny na předpěstování či kvalitní a odolné sazenice rajčat* naleznete v našem e-shopu

* dostupnost podle vhodnosti k výsazování

Předpěstování rajčat

Rajčata lze pěstovat buďto ze zakoupených sazenic, které mohou být klasické i roubované, nebo ze semínek. Druhá varianta je sice mnohem levnější, zato pracnější.

Předpěstování sadby trvá asi 1,5 až dva měsíce, proto se do práce pusťte už koncem zimy, aby byly sazenice při jarní výsadbě do záhonů dostatečně silné. Předpěstováváme v prostorách, kde je dostatek světla a hlavně tepla - semena potřebují teploty okolo 25 °C (některé druhy až 30 °C), aby vůbec vyklíčila.

Roubované sazenice rajčat

Pokud nemáte možnost vypěstovat si rajčata ze semínka sami, můžete si vybrat z naší nabídky některé zajímavé odrůdy. Ve většině případů se jedná o naroubované rostliny pro silný růst, výrazně vyšší výnos, vysokou odolnost – rezistenci vůči chorobám a pro lepší kvalitu plodů a listů. V poslední době lidé dbají na kvalitu i kvantitu zároveň, to se však také odráží v ceně. Roubované sazenice jsou sice finančně náročnější, ale na základě recenze zákazníků, se cena vyrovná množství plodů, které z takové rostliny získáte. Roubované sazenice rajčat jsou odolné vůči stresu, jsou přizpůsobeny jakýmkoli podmínkám, jsou vitální, bohatě koření. Jsou naroubovány obyčejně na dýňovou podnož. Tato naroubovaná část musí zůstat nad úrovní půdy. Je často označena bílým plastovým kolíčkem, který není nutné po zakoupení odstraňovat. Samotným hrubnutím a růstem se kolíček sám uvolní. Vybrat si můžete z masitých odrůd, cherry i klasických plodů, dokonce i tmavých čokoládových nebo proužkových. Samotná péče o sazenice se od klasického pěstování neliší. Vysokým druhům je nutné dát opory, hnojit, zalévat a rostliny budou prosperovat přímo na záhonu i v nádobách.

Pěstování rajčat ze semínek

Nejprve si vybereme vhodná semínka. Na obale je vždy uvedena odrůda i další důležité informace jako je vhodná doba k výsevu, pokyny k pěstování, velikost rostliny i plodů, případně obrázek samotné rostliny a rajčat pro lepší představu. Vyberte si takovou odrůdu, která se svými vlastnostmi hodí do záhonu či květináče a jejíž plody budou korespondovat s tím, k čemu je chcete využít.

K pěstování rajčat ze semínek používáme vždy certifikovanou sadbu. Semena získaná ze zakoupených či vypěstovaných plodů nejsou k dalšímu výsevu příliš vhodná. Obvykle se jedná o hybridy, které už jejich semeny nelze znovu množit, protože docílíme očekávaných výsledků.

Rajčata klíčí poměrně dobře, i tak je ale vhodné k jejich předpěstování použít substrát vhodný pro klíčení semen. Tím naplníme sadbovače nebo třeba čisté malé kelímky od jogurtů, můžeme přidat také kompost nebo hnojivo určené přímo rajčatům.

Drobná semena klíčí poměrně dlouho, první lístky se objevují dva až tři týdny po výsevu.

Výsev rajčat

Jak sázet rajčata ze semínek? Samotný výsev je poměrně snadný. Máme-li splněné předchozí kroky, tedy výběr vhodných semen a přípravu substrátu do sadbovače, můžeme do každého okénka sadbovače či kelímku umístit dvě až tři semena. Ty přiklopíme asi centimetrem zeminy a velmi jemně přitlačíme prsty. Následně půdu zvlhčíme rozprašovačem. Zalévání z konvičky není příliš vhodné, protože semena jsou velmi drobná a mohla by se vyplavit. Substrát udržujeme neustále mírně vlhký.

Pokud jste semena vysévali do společné nádoby, je potřeba rostliny přepikýrovat. Učiníme tak v čase, kdy se objeví první pravé lístky. Každou sazeničku opatrně vyjmeme ze substrátu a umístíme ji samostatně do menšího květináčku s výživnou zeminou.

Jak zasadit rajčata

Máme-li předpěstované či přímo zakoupené sazenice, můžeme se vrhnout rajčata zasadit. Nejprve jim vybereme vhodné místo. Rajčata nikdy nepěstujte tam, kde byla v minulém roce vysazena jakákoliv rostlina z čeledi lilkovitých. Keříky potřebují dostatek světla a teplo. Dobře se jim daří na jižní či jihovýchodní straně pozemku nebo ve vzdušném skleníku.

Následně si v záhonu připravíme jamky. Spon by měl být 80x40(50) centimetrů. Konečná vzdálenost ale závisí na zvolené odrůdě; tyčková rajčata rostou spíše do výšky a do prostoru se příliš nerozpínají, zatímco keříčkové kultivary potřebují větší prostor. Obecně bychom rostliny neměli vysazovat příliš blízko k sobě, protože rajčata jsou náchylná k napadení plísněmi a v hustém porostu, kde se drží vlhkost, se plísním daří velmi dobře.

Po vytyčení sponů tedy vyhloubíme jamky. Ty by měly být o pár centimetrů hlubší než kořenový bal. Do jamky umístíme rostlinu s celým balem tak, aby byla asi 3-5 centimetrů pod úrovní země. Následně kořeny přihrneme zeminou a s citem přitlačíme. Díky vysazování do větší hloubky začne pouštět kořeny i část stonku a celý kořenový systém se tak rozroste a zesílí. Rajčata pak budou lépe přijímat vodu i výživu.

Nezapomeňte tyčkovým odrůdám poskytnout oporu. K tomu využíváme dřevěné či kovové tyče, které lze zakoupit přímo v zahradnických potřebách. Rostlinu k tyči ještě připevníme provázkem.

Pěstování rajčat v nádobách

Pěstování rajčat v nádobách je v poslední době velmi populární. Zejména menší keříčkové či cherry odrůdy jsou k tomu jako stvořené. Květináč stačí naplnit drenážní vrstvou, výživnou zeminou a vyset semínka či umístit sazenici. Nezapomínáme na pravidelné hnojení a zalévání. Květináče můžeme umístit například na balkon či terasu a lze je i zavěsit.

Zajímá vás, jak pěstovat rajčata tímto způsobem? Více se o pěstování rajčat v nádobách dozvíte v našem předchozím článku.

Hnojivo na rajčata

Rajčata jsou poměrně náročná na živiny. Před výsadbou do květináče nebo záhonu substrát promícháme s kompostem. Živiny je ale nutné dodávat během celé vegetační doby. Můžeme se vydat chemickou cestou, kdy používáme hlavně ve vodě rozpustná hnojiva, která aplikujeme se zálivkou každých 14 dní. Zvolené hnojivo by mělo obsahovat všechny důležité makro i mikroprvky - pokud si nejste jisti, které to jsou, vybírejte výživu přímo určenou pro hnojení rajčat a paprik. Tato hnojiva mají přesný poměr živin, které rajčata potřebují.

Se zásobováním rostliny živinami může pomoci i přípravek Symbivit. Nejedná se o hnojivo, ale o symbiotické mykorhizní houby, které žijí na kořenech rostlin. Při nákupu zvolte Symbivit na zeleninu, který je k dostání v malém balení (150 g) či po 750 g ve větším balení. Pokud máte větší záhony plné zeleniny, vyplatí se sáhnout po největším, 3 kg balení Symbivitu.

V našem článku sa dozvíte více o tom, jak mykorhizní bakterie pomáhají s výživou rostlin a jak tento přípravek vlastně funguje.

Zaštipování rajčat

Se zaštipováním rajčat začínáme, když dosáhnou výšky přibližně 20 centimetrů. Dříve raději ne, je třeba vyčkat, než bude rostlina dostatečně silná, aby zvládla mechanické poškození. Mnoho zahradníků nedá dopustit na nůžky, ty však mohou rostlinu zbytečně třepit. K zaštipování je nejlepší použít vlastní ruce.

Odstraňujeme vždy malé výhony, které se nacházejí mezi stonkem a hlavním výhonem, případně mezi dvěma hlavními výhony. Tyto boční výhonky bývají obvykle 3-5 centimetrů velké. Odstraňujeme je pravidelně, přibližně jednou za týden. Při této příležitosti zbavíme rostlinu také poškozených či nemocně vyhlížejících listů.

Kdy sklízet rajčata

Nezralé plody rajčat jsou jedovaté, a tak je jejich konzumace nevhodná. Naštěstí je však snadno poznat, jsou totiž zelené. Z keříků tedy sklízíme pouze plody v plné zralosti, které mají červenou barvu (případně finální barvu dle zvolené odrůdy).

Slupka plodu musí být ještě pevná, nenecháváme rajčata na keři do změknutí. Plody dozrávají postupně, a tak rostlinu každé dva až čtyři dny prohlížíme a zralá rajčata opatrně odtrháváme směrem dolů. Pokud pěstujeme keříčkovou odrůdu a chceme sklízet celé trsy, odstřihujeme je po dozrání všech plodů zahradnickými nůžkami.

Nejlepší chuť mají rajčata tehdy, když jsou nějakou dobu vystavena horkému letnímu slunci. Pokud tedy předpověď hlásí slunečné dny, připravte se na sklizeň. Naopak špatné počasí, chladné večery a nedostatek paprsků chuť plodů zhoršují.

TIP: Slunná stanoviště vaší zahrady zaplnila plodová zelenina, ale co se záhony, kterým se tolik paprsků nedostává? Pěstování zeleniny ve stínu není nemožné, chce to jen správně zvolené druhy.

Fazol, latinsky Phaseolus, je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Svůj původ má v tropických oblastech jižní Ameriky, dnes ji však najdeme doslova po celém světě. Pěstuje se totiž jako luštěnina a zelenina, některé druhy mohou být dokonce okrasné.

Výsledný habitus rostlina závisí na konkrétním druhu i odrůdě. Některé mají klasické ovíjivé stonky, které se plazí po opoře nepřetržitě celé vegetační období, jiné jsou spíše keříčkové s ukončeným růstem. Mezi listy se přibližně v polovině sezóny začínají objevovat řídké střapce s květy, které následně vystřídají plody - lusky. Právě ty pěstitele zajímají nejvíce. Zejména semena obsažená uvnitř lusků jsou zdrojem důležitých makroživin, ale i vitamínů a minerálů. Své využití proto našly fazole v kuchyni, kde je lze připravit na stovky způsobů.

Fazole druhy

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)

je nejčastěji pěstovaným druhem vůbec. V odborné literatuře i v zahradnictví jej můžete najít také pod názvem fazol zahradní, u keříčkových variant také jako fazol keříčkový. Odrůd tohoto druhu existují doslova stovky. Proto je dělíme na kultivary popínavé a keříčkovité. Druhou skupinu ještě můžeme rozdělit na fazole keříčkové se zelenými lusky a fazol keříčkový žlutoluský.

Mezi oblíbené odrůdy při pěstování fazolek (lusků jako zeleniny) patří například ‘Aidagold’, ‘Gusty’ nebo ‘Satelit’. K získání chutných semen vysazujeme odrůdy jako jsou třeba ‘Inka’, ‘Petra’, ‘Carmen’ nebo zajímavě zbarvený ‘Yin Yang’.

Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus)

tento druh se obvykle pěstuje jako okrasný, přičemž lusky jsou samozřejmě jedlé. Květy fazolu šarlatového jsou sytě červené, semena mají většinou také podobné odstíny. Oblíbenou odrůdou tohoto druhu pěstovanou pro zrno je ‘Scarlet’, která se vyznačuje strakatými semeny fialové až černé barvy.

Zástupců z rodu fazol je více než 50, nicméně ty se u nás pěstují spíše raritně. Zmínit bychom mohli ještě například fazol měsíční (Phaseolus lunatus) či fazol ostrolistý (Phaseolus acutifolius).

Najděte si ty pravé odrůdy fazolí i pro vaši zahradu. Na našem e-shopu můžete vybírat z mnoha barev, velikostí i typů

Pěstování fazolí

Jak pěstovat fazole? Ideální je slunné a teplejší stanoviště, chráněné před větrem a vlivy počasí. Pěstování fazole v chladnějších oblastech se nedoporučuje, rostlina je vyloženě teplomilná. Kořeny jsou mělké, a tak je důležitá pravidelná a intenzivní zálivka, která zajistí dostatečně vlhký substrát (vyhneme se však přemokření a zalévání přes list).

Volíme dobře propustnou hlinitou půdu s neutrálním pH, kyselé a těžké půdy jsou pro pěstování fazolí nevhodné. Rostlinu množíme semeny. Co se týče hnojení, optimální je použití kompostu. Hnoji se vyhýbáme úplně, fazole jej nesnášejí.

Jak pěstovat keříčkové fazole

Keříčkové fazole potřebuji prostor, podobně jako třeba papriky nebo rajčata. Hodí se tedy na větší zahradu s rozlehlými záhony. Lusky a semena pak dozrávají ve stejnou dobu, následně už rostliny nenakvétají a neplodí. Chcete-li fazole sklízet celé léto, vysazujte řádky do záhonu v rozmezí přibližně dvou týdnů.

Fazolky pěstování

Pokud milujete žluté či zelené fazolové lusky na různé způsoby, ať už se slaninou a česnekem jako přílohu, součást čínské směsi nebo v luskové omáčce, stačí zvolit vhodnou odrůdu. Obvykle se jedná o keříčkové varianty a zmínit můžeme například ‘Berggold’ nebo velmi zajímavě, fialově zbarvenou ‘Purple Queen’.

Jak pěstovat tyčkové fazole

Pnoucí fazole zabírají velmi málo místa. Nenáročně rostou vedle plotu nebo se platí po jakékoliv opoře, kterou jim poskytnete. Nejčastěji se využívají natažené provázky, po kterých ovíjivé stonky šplhají nahoru. Díky své nenáročnosti na prostor jsou tyto odrůdy ideální na menší zahrady nebo dokonce pro pěstování na balkoně.

Je třeba ale počítat s tím, že jak stonek neustále roste, je v každé jeho části jinak “starý”, a z toho důvodu na něm lusky dozrávají postupně po celé léto.

Sázení fazole

Kdy sázet fazole? Výsev fazolí necháváme na dobu, kdy už teploty neklesají pod 10 °C, jedná se tedy o květen až začátek června.

Jak zasadit fazole? Zde se postup trochu liší v závislosti na typu odrůdy. Keříčkové fazole vyséváme po 3-4 semenech do sponu 34x34 centimetrů. Pnoucí druhy pak vysazujeme po 3-6 fazolích přibližně 80 centimetrů daleko. K výsevu vybíráme vždy pouze nepoškozená semena. Ta umístíme do země do hloubky 4-6 centimetrů.

Kdy sklízet fazole

Fazole jsou připravené ke sklizni tehdy, kdy se při ohnutí lusk od stonku sám odlomí. Dalším signálem, že se na rostlině nachází mnoho zralých fazolí, jsou chřadnoucí, usychající a žloutnoucí listy.

Zralé lusky protrhávejte každý den, díky tomu podpoříte kvetení a prodloužíte dobu sklizně nějen u popínavých, ale i u keříčkových odrůd. Dobou pro sklizeň fazolí je obvykle konec léta, záleží však na termínu výsadby i zvoleném druhu.

TIP: Pozor na to, co po fazolích do záhonu vysadíte. Vyhnout byste se měli dalším bobovitým rostlinám nebo cibulové zelenině, kterou je například česnek. Více se o pěstování česneku dozvíte také v našem předchozím článku.

Mrkev obecná (Daucus carota) patří mezi miříkovité rostliny, je tedy příbuzná například s petrželí, ale i s koprem či anýzem. V zahradách se pěstuje jako kořenová zelenina, přičemž využít lze celou rostlinu včetně nadzemní části.

Přesto, že je mrkev rostlina dvouletá, pěstuje se nejčastěji jako jednoletá. V prvním roce vyraší nať a kořen výrazně zdužnatí a shromažďuje živiny. Ve druhém roce pak z růžice listů vyrůstá lodyha s okoličnatým květenstvím.

Mrkev patří mezi zeleninu bohatou na živiny a vitamíny. Obsahuje zejména beta karoteny, vitamín A, vlákninu a antioxidanty. Jak pěstovat mrkev a zajistit si příjem těchto důležitých látek i během zimy se dozvíte v následujících řádcích.

Druhy mrkve

Mrkev obecnou můžeme rozdělit do dvou poddruhů. Prvním je mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota), což je původní nešlechtěná forma, která se vyskytuje divoce v přírodě. Druhým poddruhem je pak mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus). Sem řadíme všechny vyšlechtěné odrůdy, které mohou mít různou barvu a velikost kořene.

Odrůdy mrkve můžeme rozdělit do několika základních typů, ze kterých pak konkrétní kultivary vychází:

Parisian - má krátký kulatý kořen
Chantenay - kořen je kónický, kratší
Nantes - typický “mrkvovitý” tvar
Berlikum - velké, mohutné a tupě zakončené kořeny
Flakee - velmi dlouhé a úzké kořeny

Mezi zahradníky se pak odrůdy mrkví dělí častěji na rané a pozdní. Rané kultivary také nazýváme karotky. Mají většinou tupé kořeny, jemnější dužinu, jsou sladší a méně vhodné ke skladování. Sklízíme je jako první. Mezi nejoblíbenější odrůdy raných mrkví patří například ‘Calibra F1’, ‘Flyway F1’ nebo ‘Jarana F1’.

Mezi středně rané odrůdy můžeme zařadit třeba ‘Marquette’ či ‘Jolana F1’. Pozdní kultivary jsou vhodné k uskladnění a sklízejí se až během podzimu. Kořen je větší, tmavší, chuť výrazná a slupka hrubší. Mezi pozdní odrůdy patří například ‘Koloseum F1’, ‘Maxima F1’ nebo ‘Katlen’.

Zajímavým zpestřením na talíři mohou být různé barevné variace mrkví. Na pohled velmi výrazná je odrůda ‘Purple Haze’, která se vyznačuje temně fialovou barvou s žíháním. Najdeme ale i mrkve žluté či bílé.

Připravte se na výsadbu mrkve už nyní. Semínka mrkve klasických i méně známých odrůd zakoupíte na našem e-shopu

Kdy sázet mrkev

Výsev mrkve na jaře

Mrkev vyséváme nejčastěji na jaře. Semínka sejeme přímo do záhonu, přibližně v březnu až dubnu. Řádky by od sebe měly být vzdálené 30-40 centimetrů. Zemina v záhonu by měla být dobře prokypřená a hlavně prohnojená, protože během vegetace už mrkve nehnojíme. K dodání živin používáme například kompost.

Vzhledem k velkému množství semen vsypaných do řádků je po vzejití prvních lístků a mírném poporostení sazeniček potřeba mrkve vyjednotit. Po tomto úkonu by měly být vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami přibližně pět až sedm centimetrů, v závislosti na zvolené odrůdě a velikosti kořene.

Výsev mrkve na podzim

Výsev mrkve lze provádět také na podzim, což zajistí brzké jarní klíčení. V tomto případě nespěchejte - semena do záhonu vysejte až koncem listopadu, aby semena klíčila opravdu až na jaře. Půda by však neměla být ještě zmrzlá. Ideální je výsev do záhonu po letní zelenině jako je třeba salát nebo hrášek.

Kdy sklízet mrkev

Doba sklizně mrkve závisí od použité odrůdy - existují totiž mrkve rané, středně rané či pozdní. Ty rané se ze záhonu obvykle vytahují už během července, klidně už 2 až 3 měsíce po vysetí (jedná-li se o výsev jarní). Sklizeň mrkve u pozdních kultivarů provádíme od září do října a platí, že čím déle v záhonu jsou, tím je jejich chuť lepší a obsah živin vyšší.

Jak uskladnit mrkev

Rad, jak uskladnit mrkev na zimu, je skutečně mnoho, a každý zahradník upřednostňuje trochu jiný postup. Obecně však platí několik základních pravidel. Tím prvním je, že uskladňujeme pouze odrůdy pozdní, rané nejsou k dlouhodobému skladování vhodné. Po vytažení úrody ze země odstraníme nať (tu můžeme upotřebit v kuchyni nebo třeba zmrazit) a kořeny dobře očistíme od hlíny. Nikdy je ale neumývejte, mrkev by při skladování mohla chytit plíseň.

Následně sklizenou zeleninu rozložíme a necháme chvíli proschnout na dobře větraném, chladném a suchém místě. Nejčastěji se pak mrkev dává do beden, ve kterých se zasype pískem, a ukládá se do tmavého sklepa s možností větrání, kde se teplota během zimy pohybuje mezi 0 až 4 °C. Písek je třeba během skladování občas mírně zvlhčit například rozprašovačem.

Pěstování mrkve na balkoně

Pěstování mrkve na balkoně není nemožné, chce to ale odpovídající vybavení. Základem jsou dostatečně hluboké nádoby. Květináče by tedy měly mít alespoň 40 centimetrů na výšku. Oblíbené je také takzvané bedýnkové pěstování, kdy se zelenina vysévá do 50 centimetrů hluboké bedny plné zahradnického substrátu. Pro balkonové pěstování se však doporučuje volit spíše rané a drobnější odrůdy.

TIP: Patříte mezi vášnivé zahradníky, kteří se nedokážou s koncem léta s péčí o zahradu rozloučit? Pokud ano, vysaďte si druhy, které budou kvést či plodit až do prvních mrazů. S péčí o zeleninu na podzim vám poradíme v našem předchozím článku.

Rod gloxínie (Sinningia) zahrnuje asi 75 druhů rozdělených do desítek až stovek různých odrůd. Ty se od sebe liší zejména zbarvením nápadně velkých květů. Gloxinie pocházejí ze střední a jižní Ameriky. Jedná se o vytrvalé byliny či menší keře, které vyrůstají z podzemní hlízy.

U nás se tyto květiny pěstují většinou jako pokojové. Jak pěstovat gloxinie se dozvíte v následujících řádcích.

Pěstování gloxinie

Nároky na světlo - stanoviště by mělo být dostatečně světlé, ale ne na přímém slunci. Pod přímými paprsky se listy rostliny svinují.

Závlaha - k zalévání používáme vždy odstátou vodu o pokojové teplotě, vyhněte se studené vodě přímo z kohoutku. Vodu lijeme do misky, na listy a květy by se neměla dostat. Substrát by nikdy neměl zůstat suchý, ale ani přelitý. Ideální je použití hlubší misky, do které umístíme kamínky a postavíme na ně květináč. Květina si bude vodu postupně nasávat, a zároveň se do jejího okolí voda odpaří, což zajistí optimální vlhkost.

Teplota - optimální je pokojová teplota.

Hnojení - gloxinii hnojíme v době květu; použít lze slabý roztok tekutého hnojiva na kvetoucí rostliny.

Substrát - květina si vystačí s klasickým zahradním substrátem, nicméně preferuje mírně kyselejší pH, proto můžeme použít i substrát rašelinový.

Množení - množíme listovými řízky, obdobně jako africké fialky. Gloxinii lze rozmnožit i generativně semeny, není to však efektivní způsob.

Druhy a odrůdy gloxinie

Mezi nejoblíbenější druhy mezi pěstiteli patří například gloxinie maličká (s. pusilla), gloxinie královská (s. regina) nebo gloxínie nádherná (s. speciosa).

Poslední z těchto tří druhů se vyznačuje velkými květy, díky kterým se oblíbený i mezi šlechtiteli. Setkáme se tak s desítkami odrůd, přičemž mezi nejoblíbenější patří například:

‘Kaiser Friedrich’ - květy jsou sytě červené, po okrajích bílé
‘Kaiser Wilhelm’ - barva květů přechází ze středu z tmavě fialové až okraj k bílé
‘Etoile de Feu’ - květy jsou sytě rudé
‘Mont Blanc’ - tato odrůda se vyznačuje sněhově bílými květy
‘Hollywood’ - okvětní lístky tohoto kultivaru jsou tmavě fialové s mírně modrým nádechem
‘Defiance’ - barva květů je sytě červená

Hledáte pestře kvetoucí pokojovou rostlinu, která bude zdobit váš okenní parapet po celý rok? Vyberte si některou z oblíbených odrůd gloxinie na našem e-shopu

Kvetoucí gloxinie

Květy mohou mít různé barvy v závislosti na konkrétní odrůdě či druhu. Nejčastěji jsou však červené, fialové, růžové či bílé. Nijak nevoní a ve svém přirozeném prostředí lákají opylovače pouze svým vzhledem. U rostlin pěstovaných v interiéru se objevují prakticky celoročně. Po odkvětu stonky se zbytkem květu odstraňte, brzy se pak objeví nové. Pokud jsou na rostlině poupata, která se dlouho neotevírají, přemístěte květináč jinam - gloxinie pravděpodobně stojí v průvanu.

Jak přesadit gloxinii

Nový květináč naplníme vhodným substrátem, nejlépe směsí klasické zahradní zeminy s rašelinou. Pod květináč umístíme misku s kamínky a do zeminy vložíme sazenici, kterou dobře přihrneme hlínou. Poté nalijeme do misky vodu - nezaléváme přes listy ani přes květy.

Pokud přesazujeme zazimované hlízy, ukládáme je do zeminy již koncem února nebo začátkem března. Hlízu dáme do vyhloubené jamky v substrátu a přikryjeme ji asi dvěma centimetry zeminy. Ideální je hlíze vytvořit malý “pařáček” například použitím fólie, mikrotenového sáčku nebo velké sklenice.

Zazimování gloxinie

Rostliny nejsou mrazuvzdorné a teplota jejich okolí by neměla klesat pod 15 °C. Nejlepší způsob zazimování gloxinie je následující - po odkvětu snížíme rostlině zálivku a úplně omezíme hnojení. Nadzemní část můžeme zastřihnout a květináč s hlízou přemístit do chladnější místnosti (10-15 °C). Zde necháme hlízu v původní zemině až do konce února, kdy ji vyjmeme a podle postupu uvedeného výše přesadíme.

TIP: Nevíte si rady, jak pečovat o květiny v zimě? Základem je snížení zálivky a omezení hnojiva. Další tipy a rady se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Podzim už naplno vládne v našich zahradách, ale nic nám nebrání zavzpomínat si na léto a jeho nádherné barvy. V tomto článku si představíme letničky do zahrady dle barvy a převislé letničky na balkon.

Povíme si něco o tom, jak pěstovat kvetoucí letničky a jaké barevné kombinace mohou vyniknout v květinovém záhonu.

Žluté letničky

Mezi typické žluté letničky do zahrady patří gazánie (lat. Gazania spledens). Kvete velkými žlutými až žlutooranžovými květy. Je nenáročná, má v oblibě slunné stanoviště, snese i plné slunce. Nedaří se jí na přemokřené půdě, při dešti zavírá květy.
Gazánie vyséváme v březnu, na záhon je přesazujeme v květnu, po posledních mrazech. Kvetou celé léto, až do pozdního podzimu.

Mezi letničky do zahrady určitě patří také slunečnice jednoletá (lat. Helianthus annuus). Typicky ji známe ve žluté barvě, najdeme však také červené odrůdy. Díky svému vysokému vzrůstu je dominantou každé okrasné zahrady.
Semena vyséváme přímo do zahrady od poloviny dubna do začátku května ve sponě 30 x 30 cm. Slunečnice kvete od června do září. Květy sbíráme v červnu až červenci, semena v srpnu. Preferuje slunné stanoviště, největší nároky na zálivku má v létě.

Aksamitníky (lat. Tagetes patula) kvetou žlutými až oranžovými květy. Tyto nenáročné letničky jsou přínosné i pro užitkovou zahradu. Díky vůni jsou aksamitníky přírodní ochranou pro zeleninovou zahradu před škůdci. Upřednostňují pravidelnou zálivku, slunce i polostín, takže jimi můžeme podsadit například rajčata.
Ze semen je vysazujeme v březnu, na záhon přesazujeme v polovině května. V okrasné zahradě vyniknou v kombinaci s jinými žlutými a bílými letničkami.

Bílé letničky

Ostálka (lat. Zinnia elegans) v bílé barvě je půvabným doplňkem každého záhonu. Ostálky však kvetou různých barvách, oblíbené jsou také v červené, oranžové či růžové barvě. Jsou to vyšší letničky, dobře se kombinují s vyššími trvalkami jako je echinacea (lat. echinacea purpurea), nebo kopretina (lat. leucanthemum maximum).
Ostálky vyséváme do pařeniště v březnu až dubnu, na záhon v květnu po posledních mrazech. Upřednostňují slunce, ve stínu rostou pomaleji. Potřebují pravidelnou zálivku zejména v letních měsících. Ostálky se při větru a v dešti válejí po zemi a lámou, je třeba je před bouří svázat provázkem. Kvetou od června do října.

Astra čínská (lat. Callistephus chinensis) patří mezi kvetoucí letničky, které vyniknou v bílé barvě. Zakoupit si je však můžete i v červené a modré barvě. Jako letničky do zahrady jsou vhodné vyšší odrůdy astry, na balkoně v nádobách lépe vypadají nižší odrůdy. Astře čínské vyhovuje slunce až polostín. Vypadá dobře v kombinaci s ostálkami nebo aksamitníky. Astře se také nedaří na přemokřené půdě, avšak v letních měsících snesou i výraznější zálivku. Ze semínek je vyséváme na pařeniště v březnu až dubnu, do záhonu v polovině května. Kvetou od léta až do podzimu.

Pokud jste se rozhodli pěstovat nenáročné letničky, můžete si vybrat například ze semen v našem e-shopu

Modré letničky

Limonka sehnutá (lat. Limonium sinuatum) – statice, potěší oko nejen na záhonu. V sušené kytici se krásně ukáže spolu se slaměnkou (lat. Helichrysum bracteatum). Limonky jako kvetoucí letničky najdeme nejčastěji v modré až modrofialové barvě, nejsou však neobvyklé také bílé, žluté nebo růžové.
Limonku předpěstujeme ze semen v únoru až březnu, na záhon ji vysazujeme v polovině května. Výborně snáší sucho, vadí jí přílišná zálivka, v přemokřené půdě plesniví. Kvete od července do října.

Nestařec mexický (lat. Ageratum mexicanum) patří mezi letničky kvetoucí modře a je keříčkového vzrůstu. Sazenice nestařce vysazujeme na záhon po 15. květnu, protože nemá rád mráz. Daří se mu na slunném stanovišti, ale vyžaduje pravidelnou zálivku. Kvete od července do září.

Zelené letničky

Okrasná kapusta (lat. Brassica oleracea) svým fialovým resp. bílým zbarvením uprostřed dodá šmrnc květinovému záhonu. Hodí se do kobercové výsadby nebo v kombinaci z chryzantémami. Sazenice předpěstujeme v červnu až červenci, na podzim je vysazujeme na záhon. Při poklesu teploty se začne střed růžice vybarvovat různými barvami. Okrasné kapustě nevadí jemný mráz, rozzáří záhon i po odkvětu pozdě kvetoucích letniček.

Červené letničky

Mák setý (lat. Papaver somniferum) je typickou červenou letničkou. V kombinaci s jinými nižšími bílými letničkami nebo trvalkami vynikne na záhonu svojí barvou. Na Slovensku i v ČR je jeho pěstování povoleno do 100 m2, na větší plochy je nutné povolení.
Vysazuje se na přelomu února a března přímo do země. Kvete nejčastěji červenými, někdy bílými nebo červeno-bílými květy podle odrůdy.

Laskavec metlinatý neboli amarant (lat. Amaranthus hypochondriacus) je letnička s červenými až bordovými květy. Má rád suché a slunečné místo, při dobré péči dorůstá výšky až 80 cm.
Vhodné je ho vysadit za níže kvetoucí letničky do zahrady, ale pěkně se ukáže i ve větším květináči na terase, či balkoně. Vyžaduje pravidelné zalévání, kvete od července do října.

Převislé letničky

Převislé letničky jsou často nesprávně označovány jako tahavé letničky. Jde o nesprávný výraz, protože se netáhnou po opoře, ale visí z výšky a svojí krásou ozvláštňují prostor balkonu či terasy.

Mezi převislé letničky řadíme žluté sanvitálie (lat. Sanvitalia procumbens), modré lobelky (lat. Lobelia erinus), červené muškáty (lat. Pelargonium peltatum) a různobarevné petunie (lat. Petunia hybrida).

Sazenice přesazujeme do venkovního prostředí v polovině května do substrátu pro balkonové květiny. Petunie a sanvitálie upřednostňují slunce, muškátům se daří nejlépe na slunci až v polostínu a lobelkám v polostínu až stínu.

Převislé letničky potřebují v letních měsících pravidelnou zálivku. Kvetou celé léto až do podzimu.

 TIP: Blížící se zima je vhodné období pro plánování výsadeb a výsevů. Další inspirace na balkonové letničky naleznete i v našem předchozím článku.

Barvínek, zvaný také jako brčál, latinsky Vinca, patří mezi vytrvalé byliny či polokeře vyskytující se zejména v Evropě, severní Africe a západní Asii. Jeho listy jsou jednoduché, vstřícně uspořádané, a pětičetné květy mají nejčastěji modrofialovou až bílou barvu.

V České republice se přirozeně vyskytuje pouze barvínek menší. Dalším druhům se ale na našich zahradách daří také dobře.

Barvínek druhy

Barvínek menší (Vinca minor)

jedná se o původní druh na našem území. Rostlina je poměrně nízká a rozlehlá, má fialovo modré květy umístěné jednotlivě. Ty se objevují na jaře, kdy barvínek tvoří husté zelené koberce poseté květy. Kromě estetického významu má tento druh své místo i v lidovém léčitelství.

Mezi oblíbené kultivary tohoto druhu patří například ‘Aureovariegata’, ‘Variegata’, ‘Alba’ nebo ‘Illumination’.

Barvínek větší (Vinca major)

jak již samotný název napovídá, tento druh se vyznačuje většími listy i květy. U nás není původní, avšak tato nenáročná plazivá rostlina bude na vaší zahradě jako doma. Barvínek je stálezelený, svůj vzhled tedy neztrácí ani přes zimu. Mezi oblíbené odrůdy patří třeba ‘Variegata’.

Jak pěstovat barvínek

Barvínek je nenáročná plně mrazuvzdorná rostlina, která příliš pozornosti nepotřebuje. Preferuje polostinné stanoviště, nicméně k jejímu úhynu nedochází ani při plném stínu. Rostlina má raději vlhčí půdy s vysokým obsahem živin, zálivka by tedy měla být přiměřená a frekvenci je třeba zvýšit během horkých letních dnů.

Vyhněte se raději kyselým půdám - nevysazujte jej společně s vřesy, borůvčím či rododendrony.

Bylinu můžeme rozmnožit poměrně snadno a rychle, jelikož se jedná o plazivý, půdopokryvný a rychlerostoucí druh. Kdykoliv během roku můžeme oddělit trsy z matečné rostliny a vysadit je na jiné místo. Další možností je barvínek rozmnožit zakořeňováním výhonů.

Hledáte rostlinu, která vaše záhony, skalky nebo okolí chodníků či plotů ochrání před plevelem a bude vypadat dobře i v zimě? Houževnatý barvínek vás rozhodně nezklame a vybrat si můžete hned z několika druhů a odrůd

Jak zasadit barvínek

Barvínek se hodí k pokrytí půdy. Je totiž plazivý a rychle se rozpíná do šířky, do výšky však mnoho nevyroste. Jednotlivé rostliny by tedy měly mít jisté rozestupy, ale jak daleko od sebe sázet barvínek? Spon by měl činit 15-20 centimetrů. Takto vznikne hustý koberec, kterým neprostoupí nevzhledný plevel.

Co se týče doby výsadby, zde záleží na způsobu rozmnožování. Klasické sazenice vysadíme do země na jaře nebo na podzim. I přes mrazuvzdornost se vyvarujeme výsadbě v období, kdy už (nebo ještě) jsou teploty pod nulou. Pokud se rozhodnete jej množit pomocí výhonů, zahrňte je substrátem už na jaře - přes léto krásně zakoření a na podzim máte nové sazeničky.

Jak stříhat barvínek

Rostlina sama o sobě řez nevyžaduje. V zahradě se ale poměrně rychle rozrůstá, a tak je pravidelné stříhání důležité z estetických důvodů. V případě potřeby radikálnějšího řezu zkracujeme výhony klidně o téměř celou délku a činíme tak na jaře. Díky tomuto načasování stonky rychle obrůstají. Během vegetačního období pak můžete s pomocí zahradnických nůžek odstraňovat překážející šlahouny.

Barvínek v truhlíku

Barvínek do truhlíku je v poslední době velmi oblíbený. Společně s okrasnými břečťany či jinými kvetoucími rostlinami tvoří krásné převisy, které ozdobí balkonová zábradlí i venkovní stranu okenních parapetů. Výhodou je, že takto osazené truhlíky nemusíte ze stanoviště odnášet ani v zimě.

Kromě truhlíků vypadá skvěle i v závěsných květináčích nebo dekorativních nádobách samostatně.

Barvínek v zahradě

Barvínek udělá v zahradě nepochybně plno parády, nicméně je dobré míti na paměti, že se jedná o plazivou, rychle se rozrůstající rostlinu, která se může snadno vymknout kontrole. V přirozeném prostředí tvoří sice husté koberce, avšak ostatní rostliny mu ponechají jen určitou plochu. Naopak při výsadbách v záhonech, podél zdí či plotů se může chovat poměrně invazivně a pozdější likvidace je náročná.

TIP: Květy barvínků se objevují pouze na jaře. Pokud tedy chcete mít krásně rozkvetlou zahradu až do podzimu, je třeba vysadit i další druhy. Mezi nejoblíbenější podzimní květiny patří například chryzantémy či astry. O pěstování aster nebo pěstování chryzantém si můžete přečíst v našich předchozích článcích.

Určitě se i vám stalo, že když během léta sedíte na terase nebo balkoně, zároveň s vámi je tam i několik otravných komárů. Bohužel je to příroda, se kterou sice můžeme bojovat chemicky, ale máme pro vás několik nápadů, jak jejich výskyt eliminovat na minimum, a to pomocí výsadby nebo doplňků.

Hmyz, jako jsou komáři, nesnáší aromatické rostliny, tedy čím výraznější vůně, tím větší úspěch. Nečekejte však účinnost 100 %, to vám nezaručí ani elektrická lampa, lapač komárů a také sprej na hmyz je účinný jen na ty potvory, které se v dané době vyskytují kolem vás.

V první řadě odstraňte v blízkosti jakoukoli vodní plochu, mini jezírko. Obklopte se výsadbou, která je kořeněná, aromatická a voňavá již při prvním závanu větru. V případě, že se jedná o výsadbu na balkon nebo terase, vysaďte tyto rostliny do nádob.

Rostliny odpuzující hmyz

Mezi silně aromatické rostliny patří trvalky jako levandule, šanta, meduňka lékařská, máta peprná a jiné druhy, rozmarýn, oregano, mateřídouška.

Mezi atraktivní a aromatické jednoleté rostliny: bazalka, citrónový muškát, citrónová tráva a aksamitník.

Vyberte si nejen rostliny proti hmyzu v kategoriích trvalek nebo semen bylinek

Mnohé tyto rostliny jsou přímou součástí složení svíček, které odpuzují hmyz a zejména létající komáry. Z těchto rostlin, jejich šťáv nebo květenství lze jednoduše vyrobit i aromatické sáčky nebo misky se sušenými květy, které večer provoní vaše okolí a zejména vítr, který roznese vůni rostlin do bližšího okolí. Můžete si vyrobit i jednoduché repelenty z levandule či citrónové trávy. Tělo jemně postříkejte olejem nebo parfémovanou vodou z levandule a trávy a uvidíte výsledky.

Bylinky, které jsme uvedli, je vhodné použít i do ohně při opékání či grilování, během hoření v kouři ucítíte jejich dominantní vůni a také odpudíte hmyz.

Levandulová soukvětí také obsahují oleje a pronikavou vůni, potřete si ruce květenstvím a nesedne na vás žádný komár. Ideální je, pokud v blízkosti terasy vysadíte pás levandule, nebo alespoň několik kusů vysadíte do nádob.

Uvedené rostliny upřednostňují slunce, propustnou lehkou, písčitou půdu, žádné přemokření. V nádobě jim dopřejte na dně drenážní vrstvu a odtok přebytečné vody. Citronovou trávu vysaďte do větší nádoby a přezimujte ve skleníku nebo v zimní zahradě.

Také používejte jako doplňky svíčky, případně se zahalte do tenké deky.

Přírodní repelenty vyrobíte jednoduše tak, že aromatické rostliny vložíte do vody a necháte louhovat. Obsah pak přelijete do láhve s rozprašovačem a ten mějte u sebe i během procházky v lese, při opékání nebo na terase. Ještě vyšší účinek mají byliny louhované v alkoholu, obsah poté nařeďte s vodou a používejte stejným způsobem.

TIP: Pokud vás rostliny odpuzující komáry nebo jiný otravný hmyz zaujaly, přečtěte si více informací o pěstování levandule nebo citrónovém muškátu.

Hledáte nenáročné rostliny, které svými vlastnostmi dokážou v krátké době porůst celé svahy, plochy a nahradit i trávník? Jste tady správně. Existuje spousta dřevin a trvalek, které to dokážou. Pokryvné rostliny nejsou náročné na pěstování a nevyžadují ani speciální podmínky pro růst.

Půdokryvné trvalky

jinak také nazývané kobercové, jsou převážně nízké trvalky, které umí svými plazivými výhonky v krátké době pokrýt volnou plochu. Využívají se zejména v podrostech, pod kosterními dřevinami, na hůře dostupných místech, na svazích, nebo jako náhrada za trávník. Zároveň jsou to klasické trvalky, které se používají ve skalkách, pro pěstování na zdech, úzkých záhonech, dokonce i v nádobách, kde visí přes okraje. Vytváří typické polštáře, koberce.

Po dodržení správného sponu se dokážou krásně propojit a vytvořit souvislou plochu. Jejich výběr je závislý na podmínkách stanoviště. Do podrostu je nutno použít trvalky, které upřednostňují řídký stín nebo polostín.

Na skalky, zídky se používají trvalky preferující plné slunce, případně polostín. Tyto půdokryvné trvalky ochraňují samotnou vrchní část půdy před vysoušením, zabraňují růstu plevelů, zpevňují svah, zabraňují erozi a prašnosti, navíc působí esteticky, jsou přínosem pro opylovače a nenáročné na údržbu a pěstování.

TIP: Se založením nové skalky vám poradíme v článku o trvalkách do skalky.

Půdokryvné trvalky namísto trávníku

V části, kde svítí méně slunce, je vhodné místo trávníku vysadit kobercové trvalky. Tyto trvalky se vysazují i na místech, která by byla sekačkou obtížně ošetřována a sekána. Je to pro vás vhodné řešení i v případě, že se vám zdá, že mít dnes kvalitní trávník, je luxusem.

Klasický trávník patří mezi nejnákladnější plochy v zahradě, ať už se to týká samotného založení pomocí travnatých koberců nebo hnojení, ošetřování během sezóny, vertikulace a pravidelného sečení. Nemluvě o vysokých dávkách vody, které trávník opravdu potřebuje.

Na pokrytí půdy se výborně hodí nízké trvalky, které naleznete v naší nabídce

Některá místa můžete nahradit trvalkami, které v krátké době vyplní prázdná místa, navzájem se propojí a vznikne souvislá plocha, zelená nebo i kvetoucí, vhodná pro opylovače. Pozor však na umístění a samotnou velikost. Půdokryvné kvetoucí trvalky lákají ve velkém včely a jiný hmyz, což může působit i negativně.

V případě, že chcete vytvořit pochůzkovou plochu, dbejte na správný výběr trvalek, které jsou odolné vůči ušlapávání. Je třeba si však uvědomit, že se to nikdy nevyrovná klasickému zelenému trávníku. Nejčastěji se používají různé druhy a kultivary rozchodníků (Sedum).

Půdopokryvné trvalky na slunce

Patří sem zejména různé druhy a kultivary rodu thymus / mateřídouška /, phlox subulata / flox /, nízké druhy sedum / rozchodník /, aubrieta, arenaria, alyssum, delosperma, iberka / iberis sempervirens, skalní růže / sempervivum /.

Půdopokryvné trvalky do stínu

Těchto trvalek je přirozeně více, neboť i běžně v přírodě se nacházejí jako podrost pod korunami stromů. Například vinca minor, vinca major, ajuga, pachysandra, úrazník / sagina subulata /, lomikámen / saxifraga /, hedera / břečťan /.

Na vytvoření souvislých ploch se používají i vyšší trvalky do 40 cm, které také dokážou svými vlastnostmi a samovýsevem či odnožemi zaplnit plochu: šanta / nepeta /, kakost / geranium /, mochna / potentilla / pelyněk / artemisia absinthium /.

Půdopokryvné růže

I v této kategorii mají růže své zastoupení. Využívají se k pokrytí svahů v těžko dostupných podmínkách nebo na záhony spolu s levandulí nebo okrasnými trávami. Růže jsou nízké, téměř plazivé, některé dorůstají výšky 70 cm, kvetou bohatě a dlouho.

Půdopokryvné jehličnany

Půdopokryvné jehličnaté dřeviny pro jsou také výborné pro svahy, hůře udržovaná místa, záhony a skalky. Jsou stálozelené, což je výhodou během zimy a časného jarního období.

Mezi základní nízké patří zejména Juniperus – jalovce. Jalovce jsou druhově variabilní, je známo více než 50 druhů. Odlišují se nejen vzrůstem, ale také barvou a použitím v zahradě. Pokud neumíte vyřešit problematické místo v zahradě, poléhavé jalovce to dokážou. Vhodnou kombinací docílíte výborné kompozice. Nejpoužívanější jsou Juniperus horizontalis a Juniperus communis Green Carpet (doslova zelený koberec). Výborné půdoryvné vlastnosti má také Juniperus chinensis Gold Star, Juniperus procumbens, Juniperus squamata.

Z jiných druhů je to určitě borovice kosodřevina Pinus mugo, kultivary Ophir, Pumilio, Mugus, která se nejčastěji spolu s jalovci plazivými používá pro ozelenění svahů a těžko dostupných míst. Samozřejmě v nabídce naleznete i jiné vhodné půdokryvné druhy.

Půdopokryvné keře

Nejen trvalky a jehličnany dokážou vytvářet souvislé zelené plochy, jsou to i klasické keře, které mají schopnost více se plazit než růst do výšky. Mezi ně patří například skalníky / cotoneaster /, brslen / euonymus fortunei /, brusinky / vaccinium vitis idaea /, mochna / potentilla fruticosa /. Většina z nich je stálozelená. Ty opadavé vás však překvapí květy. Opadavé druhy keřů je dobré kombinovat s neopadavými, aby druhové složení bylo zajímavé v každém ročním období.

Půdokryvné rostliny do svahu

nebo i „rostliny pro zpevnění svahu“ jsou opravdu výjimečné. Na některých místech jsou opravdu nenahraditelné a jediné možné řešení. Prudké svahy se totiž nedají ošetřovat ani sekat. Proto pokud máte za domem svah, zpevněte jej terasami, připevněte jutovou textilii vhodnými hřebíky a vysaďte dřeviny a trvalky, které svými kořeny zároveň zpevní svah a ochrání jej proti sesouvání.

Na malé ploše použijte například kombinaci 1 nebo 2 druhů. Na větších plochách vybírejte rostliny a dřeviny podle poměru světla a stínu.

Můžete si založit i vřesoviště ve svahu. Vřesy a vřesovce upřednostňují chudé, písečné půdy s kyselým pH, dokážou plochu ucelit a během podzimu se vám naskytne nádherný pohled na barevnou louku, byť ve svahu. Mnohé kvetou až do mrazů, dokonce jejich růžové a bílé květy vykukují i z pod sněhu.

Půdokryvné rostliny na slunce

Vybírejte z rostlin jako jsou jalovce, kosodřeviny, vřesy, vřesovce, nátržník, skalník, brslen.

Půdokryvné rostliny do stínu

Sem patří již zmíněné jalovce, břečťan, barvínek, azalky.

TIP: Víte kde je vhodné zasadit břečťan a kde to naopak časem způsobí komplikace? Přečtěte si článek o pěstování břečťanů.

Jak vidět, možností pro výsadbu jsou téměř „neomezené“ a ať už hledáte půdopokryvné stálozelené rostliny nebo půdopokryvné dřeviny, máte si z čeho vybírat. Stačí zvolit správný druh a plocha, kterou potřebujete zakrýt se s trochou trpělivosti přemění na zelený koberec.