Blog

Klíčky konzumovali již starověcí Egypťané a Číňané - a měli k tomu dobré důvody. Naklíčené semínko je totiž doslova nabité vitamíny, minerály a dalšími látkami, které pozitivně ovlivňují imunitní systém a doplní potřebné živiny důležité pro správné fungování organismu.

Aby mohlo semeno vyklíčit a vyrůst z něj plnohodnotná rostlina, potřebuje do startu nejen dostatek makro a mikro živin, ale také energii. To je další důvod, proč bychom si měli klíčky pravidelně dopřávat, jsou totiž bohatým zdrojem energie. V neposlední řadě jsou to obsažené enzymy, které napomáhají s regeneračními procesy v těle.

Je tedy zřejmé, že se jedná o takzvanou superpotravinu. V kuchyni klíčky využijete prakticky do všeho. Můžete je přidat do salátů, do pomazánek, dozdobit s nimi obložené pečivo nebo polévky, přidat je také do zeleninové přílohy k hlavním pokrmům. Pojďme se tedy podívat, jak si klíčky vypěstovat a jaká semena jsou pro tyto účely nejvhodnější.

Semena na klíčení

Naklíčit můžeme prakticky cokoliv od řeřichy, přes čočku, fazole až po hrách. Mnoho lidí nekupuje přímo semena na klíčky, ale zakoupí v supermarketu balíček dané suroviny, kterou pak k tomuto účelu využije. Klíčky se sice objeví, nemusejí však být tolik kvalitní, klíčivost je nižší a navíc mohou semena obsahovat zbytky pesticidů a dalších nevhodných látek.

Ideálním řešením je tedy zakoupit přímo semena ke klíčení. Rozhodně nenakličujte semena určená k výsevu - ta jsou ošetřena mořidly, která nejsou určena ke konzumaci!

BIO semínka na klíčení

Nejlepší semena na naklíčení jsou ta v BIO kvalitě. Jen zde máte jistotu, že se jedná o kvalitní semínka bez pesticidů a jiných chemikálií.

Které druhy BIO semínek na klíčení jsou nejoblíbenější? Mungo fazolky, ředkvička, čočka, vojtěška, cizrna, obiloviny (pšenice, ječmen, žito), řeřicha, hořčice, rukola, česnek...

Mezi méně vhodné pak patří hlavně větší druhy fazolí, které jsou na skus tvrdé i po naklíčení a špatně se tráví. Dále nenakličujeme ořechy a loupaná či tepelně upravená semena. Nevhodné je také klíčit chia semínka a len - tyto druhy totiž po namočení vytváří gelový obal, pomalu a špatně klíčí. Lněné a chia semínko konzumujte nenaklíčené, ideálně mleté nebo právě pouze namáčené. No a poslední skupinou nevhodných semen ke klíčení jsou již zmiňovaná semínka určená k výsevu.

Nevyznáte se v druzích ani typech? Semínka k naklíčení v BIO kvalitě najdete přímo v našem e-shopu

Jak klíčit semínka doma

Klíčení semínek se může jevit jako snadná záležitost. Určitě jste i vy během svých školských let v rámci výuky klíčení semen zkoušeli. V tomto případě jste asi použili mokrou vatu, na kterou jste semínka uložili a čekali, než se klíčky objeví.

Tento způsob je snadný, rychlý a nevyžaduje žádné investice. Je ale možné, že se na klíčcích objeví plíseň, protože vlhkost může být příliš vysoká. Navíc klíčky na vatě není možné proplachovat. Z těchto důvodů se semena neklíčí ani v substrátu.

Jak tedy při klíčení postupovat?

Nejprve si opatřete vhodná semínka - jak už jsme zmínili výše, ideální jsou semínka určená přímo k nakličování v BIO kvalitě.

Dalším krokem je nákup nakličovacích misek a nádob. Existují dokonce několikapatrové nakličovací nádoby, ve kterých semena umístíte na síta a snadno je pravidelně propláchnete. Mnoho lidí ale dává semínka do cedníku, který umístí nad sklenici s vodou a překryjí - semena mají dostatek vláhy, lze je snadno propláchnout.

Teď už pojďme přímo k procesu - v první řadě semena přeberte. Kvalitní balení již obvykle neobsahují žádné příměsi, kamínky či zbytky zeminy, ale stát se to může. Vyřaďte i prasklá či jinak poškozená semínka.

Pracujte v naprosté čistotě. Umyjte si ruce, umyjte i všechny misky a další pomůcky, které ke klíčení potřebujete. Předejdete tak plesnivění klíčků.

Semena nejprve namočte. Zejména velké druhy s tvrdou slupkou jako je cizrna, hrách a další, potřebují namáčet i 24 hodin.

Během klíčení semena proplachujte minimálně dvakrát denně (během horkého letního počasí i vícekrát). K proplachování použijte pitnou, nejlépe převařenou studenou vodu.

Prohlížejte klíčky - pokud rozpoznáte plíseň, musíte bohužel semínka zlikvidovat. Plíseň může mít různé podoby, může se jevit jako bílý či šedavý povlak nebo způsobovat černání a zahnívání drobných kořínků. Klíčky také mohou zapáchat. Po likvidaci semen řádně umyjte a dezinfikujte nádoby. Pozor na záměnu plísně s ochlupením kořínků, to bývá nejčastěji přítomné u brokolice, řeřichy, ředkvičky a hořčice.

TIP: Kvalitní bio semena neslouží pouze ke klíčení. Můžete je vysadit také do záhonů a vypěstovat si vlastní bio zeleninu.

Cibule kuchyňská, latinsky Allium cepa, je cibulová zelenina z rodu amarylkovitých, kam mimo jiné řadíme také česnek nebo pažitku. Rostlina je dvouletá až vytrvalá, nicméně běžně se v zahradě pěstuje jako jednoletka. Na spodním konci robustního dutého stonku najdeme dužnatou cibuli s vrstvami. Listy jsou přisedlé, jednoduché, pochvami naléhají ke stonku. Květenství je tvořeno vrcholičnatým šroubelem.

Cibule pravděpodobně pochází ze střední Asie, ovšem konkrétní místo původu není známo, protože se tato rostlina pěstuje po celém světě již po staletí. Není divu, cibule totiž není jen skvělým dochucovadlem či zeleninou, ale také všelékem na různé neduhy. Byla, a stále je oblíbenou v lidovém léčitelství různých kultur.

V našem článku se dozvíte, který druh či odrůdu cibule zvolit, jak ji pěstovat, kdy se sází cibule a kdy je ideální doba pro sběr cibule.

Druhy cibule

Pokud bychom se kromě cibule kuchyňské zaměřili na další druhy, chcete-li varianty cibule, byly by to tyto:

cibule šalotka - dříve byla považována za samostatný druh, dnes se dle odborné literatury jedná o variantu cibule kuchyňské. Má jemnější chuť i aroma.

cibule zimní - zvaná také sečka, se nejvíce pěstuje v Asii. Používá se celá rostlina i s natí.

cibule prorůstavá - jedná se o křížence cibule kuchyňské a zimní.

jarní cibulka - nejde o samostatný druh, nýbrž o název zeleniny. Za jarní cibulku považujeme různé druhy cibule sklízené obvykle v raném stádiu včetně natě.

Odrůd cibulí je mnoho. Liší se od sebe chutí, barvou cibule, velikostí nebo dobou sklizně. V obchodech se nejčastěji setkáme s cibulí bílou, červenou, řezanou, s šalotkou či cibulkou jarní. Vše jmenované však patří pod druh Allium cepa. Narazit ještě můžete na takzvanou cibuli sazečku - ani zde se nebavíme o samostatném druhu, nýbrž o malých cibulkách, které jsou připravené k výsadbě do záhonů.

Oblíbené odrůdy cibule

Cibule kuchyňská žlutá

Dagmar, Wellina, Elista, Augusta, Hiberna, Blanco Duro, Globo, Lusy, Všetana, Štutgartská, Alice

Cibule kuchyňská červená

Lilia, Karmen

Cibule zimní

Kaj, Gerda

Šalotky

Camelot F1, Ambition F1, Red Sun, Golden Gourmet

Vhodné k pěstování “jarní cibulky”

Rosa di Firenze, Gerda, Pompei

Vysaďte si některý z oblíbených druhů cibule i do vaší zahrady. Semena cibule najdete na našem e-shopu

Sázení cibule

Cibuli lze vypěstovat buďto ze zakoupených semen, nebo z předpěstovaných malých cibulek zvaných cibule sazečka. V obou případech si musíme nejprve připravit záhon. Ten by měl být úplně bez plevele, kyprý, vlhký a vyživený kompostem. Řádky by od sebe měly mít vzdálenost asi 20 centimetrů, jednotlivé sazečky či semena přibližně 8 centimetrů. Semena vyséváme pouze 2-3 centimetry pod povrch a opatrně zaléváme, jsou totiž drobná. Sazečky ukládáme přibližně 5-8 centimetrů hluboko.

Kdy sázet cibuli

Semena do záhonu vyséváme v první polovině března až začátkem dubna. Záleží na počasí, platí, že by se semínka neměla ukládat do zmrzlé půdy (s tou se také těžko pracuje). Po vzejití sazenic je nezapomeňte vyjednotit, aby si rostliny vzájemně nekonkurovaly. Ponechejte mezi nimi prostor 8-10 centimetrů dle zvolené odrůdy.

V případě sazečky máme možnosti dvě, můžeme ji totiž sázet na jaře i na podzim.

Sázení cibule na podzim

Podzimní výsadba cibule má své výhody jako je větší ochrana před nemocemi, ale také dřívější sklizeň. Ideálním termínem je říjen. Před výsadbou nejprve zvolte tu správnou odrůdu vhodnou k podzimnímu uložení do půdy, jarní cibule by nemusely zimu v zemi přečkat bez úhony. Teplota půdy by zároveň neměla být nižší než 5 °C.

Následně postupujeme podle instrukcí uvedených výše - tedy sázíme do řádků vzdálených od sebe 20-30 centimetrů, v rozestupech 8 až 10 centimetrů. Hloubka bude o něco větší než na jaře, přibližně 7 centimetrů. Po výsadbě je třeba záhon překrýt fólií nebo mulčovat.

Sázení cibule na jaře

Při jarní výsadbě ukládáme do země sazečku od března do dubna. Půda už musí být rozmrzlá, aby bylo možné vyhloubit dostatečně hluboké řádky a cibulky překrýt kyprou zeminou. Konce (tedy vrchní části) cibulek mohou ze záhonu mírně vyčnívat.

Jak pěstovat cibuli

Stanoviště - záhon pro pěstování cibule musí být dostatečně prosvětlený, zároveň se ale vyhněte celodennímu přímému slunci. Ideální je východní strana pozemku, na kterou dopadají přímé paprsky hlavně dopoledne.

Nároky na vláhu - nejintenzivněji zaléváme cibuli po výsadbě a při růstu prvních listů. Poté je potřeba závlahu regulovat, abychom předcházeli napadení plísněmi. Zálivku aplikujeme nejlépe ráno, cibule nesmí stát v podmáčené zemině.

Substrát - optimální je hlinitopísčitá půda, která je dobře propustná, kyprá, a hlavně vyživená.

Předplodiny - jako prevence před plísní cibulovou a dalšímu chorobami napadajícími cibulovou zeleninu se nedoporučuje pěstovat na stejném místě cibuli, česnek, pór či pažitku častěji než jednou za pět let. Vhodné je pěstování po kořenové zelenině či luštěninách.

Jak pěstovat jarní cibulku

Pěstování cibule jako takzvané jarní cibulky je v podstatě stejné jako u klasiky. Co je odlišné je hlavně výběr odrůdy a doba sběru. Jarní cibulky se obvykle pěstují ze semen, vyséváme je tedy na jaře. Ve stejném období je také sklízíme - semena bychom měli vysévat do záhonu již v březnu, aby byla naťová cibule do konce jara připravena ke sklizni. Co se týče kultivaru, zaměřte se na takový, u kterého je tento typ pěstování doporučen.

Jarní cibulku můžete vysít i do květináčů. Sklízet lze pouze čerstvou nať, a když už je cibulka “unavená” a nať roste pomaleji nebo žloutne, lze ji dopěstovat jako klasickou cibuli.

Hnojení cibule

Před výsadbou zapravte do záhonu uzrálý kompost. V případě cibule nepoužívejte chlévský hnůj ani chlorid draselný, mohlo by dojít k spálení cibule. Během vegetační doby můžete použít speciální hnojivo na cibuli a česnek, nicméně platí, že tato zelenina si na přílišné přihnojování nepotrpí a dobře se jí daří i bez něj.

Kdy sklízet cibuli

Zralou cibuli poznáme podle zaschlé nati. Ta začne žloutnout a polehávat. Když je nať zcela suchá, je cibule připravená ke sklizni. Pokud zeleninu ze záhonu vyjmeme příliš brzy, není vhodná k uskladnění.

Nejdříve sklízíme cibuli vysazenou již na podzim. Termín sklizně je obvykle květen až červen. Jako poslední ze záhonů sbíráme cibuli z přímé jarní výsadby. Tu sklízíme od konce července až do září. Čím později bude zelenina ze záhonu sklizená, tím vhodnější bude k uskladnění. Pozor však na přemrznutí.

TIP: Skladovanou cibuli můžete v zimních receptech doplnit například mrkví, klasickými bramborami či batáty. Jak pěstovat batáty se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Určitě patříte mezi ty, kteří při nákupu potravin neodolali rudým kráskám s názvem Euphorbia pulcherrima – vánočním hvězdám. Kromě klasické červené můžete objevit také bílé, smetanové či fialově zbarvené. Možná jste nevěděli, že se jedná o barevné listy a ne květy dané rostliny.

Abyste se touto kráskou těšili opravdu do Vánoc, dokonce i déle, nebo ji pěstovali jako interiérovou rostlinu, je třeba znát hlavně její nároky na pěstování.

Jak pěstovat vánoční hvězdu

 Zásady pěstování

1. První krok je v obchodním řetězci nebo radéji v malém květtinářství na rohu ulice vybrat správnou rostlinu s nepromokřeným substrátem a nepoškozenými listy (nesmí bát suché, shnilé, polámané).

2. Rostlinu šetrně přeneste v obalu, novinách, papíře či plátěné tašce v závislosti na teplotě venku. Nemělo by extrémně foukat a ani mrznout.

3. Aklimatizování by mělo proběhnout postupně. Jeden den ji nechte na chladnější chodbě s dostatkem světla, poblíž okna. Následující den ji přemístěte do pokoje, kde bude nastálo.

4. Prostor by měl být dostatečně světlý, přiměřeně teplý, 15-20 stupňů, ne nad radiátorem. Výhodou je východní expozice, ne přímo na okně, ne v zakouřeném prostoru.

5. Substrát je nutno udržovat vlhký, v podmisce nesmí zůstávat voda a je nutno rostlinu rosit.

6. Toto jí bude stačit pro pěstování do Vánoc. Chcete-li pokračovat v pěstování i dále, pokračujte ve čtení.

7. Od ledna do dubna pěstujte rostlinu podobně jako dosud, s maximem světla a v přiměřené teplotě a vlhkosti.

8. Začátkem dubna snižujte zálivku a zalévejte, až když substrát úplně proschne.

9. V dubnu potřebuje vánoční hvězda 15 hodin tmy a málo vody, může působit povadle. Zvolte tedy vhodnou krabici, kterou ji budete zakrývat. Teplota by měla být 15-16 stupňů. Zakrývání by mělo probíhat 1 měsíc. Je to na světlo nejcitlivější rostlina, celý proces může pokazit světlo z TV, monitoru, projíždějící auta po ulici za oknem.

10. Následuje květnové seříznutí. Je to velice drastický krok ale nutný. Ponechte jen stonky 8-10 cm se zelenými listy nebo bez nich.

11. Rostlinu přesaďte do většího květináče, do lehkého propustného substrátu. Při teplotě 16 -18 stupňů by měla začít rašit. Dopřejte jí světlo a přiměřenou vláhu.

12. V červnu ji můžete přemístit do polostínu, i na balkon či exteriéru v zahradě.

13. V červenci je znovu nutný řez o 2 cm a odstranění bočních výhonků. Nebojte se, je to tak v pořádku, podpoříte tak růst nových listů.

14. V srpnu ji přemístěte do interiéru na světlé místo, do teploty nad 17 stupňů.

15. V říjnu je už světla méně, ale hvězda ho potřebuje, začněte tedy s přisvětlováním a naopak mezi 17-20 hod. se zatmíváním v krabici. Tento postup opakujte až do konce listopadu.

16. V listopadu se objeví květní poupata, nezapomeňte hnojit a zalévat.

17. Světlo a změny světla a tmy působí přímo na vybarvování listenů, druhý hlavní faktor je teplota prostředí a vláha.

Držíme Vám palce, ať vám vánoční hvězdy dělají radost nejen na Vánoce.

TIP: S příchodem chladných dnů se musíme postarat i o květiny na balkoně. Pokud vás zajímá pěstování pokojových rostlin, více na toto téma se dočtete v článcích, kde se věnujeme například pěstování exotické vanilky nebo pokojových orchidejí.

Ředkev setá letní (Raphanus sativus), známá spíše jako ředkvička, je kořenová zelenina z čeledi brukvovitých. Vyznačuje se růžovou, červenou, případně fialovou, ale i žlutou či bílou barvou slupky, bílou dužinou a nadzemní částí tvořenou trávově zelenými listy, které jsou také jedlé.

Chuť ředkvičky je nasládlá až mírně pálivá. Bulvy mají nízkou kalorickou hodnotu, a tak je tato zelenina ideální při dietě. Ředkvičky rostou velmi rychle, jsou nenáročné a vypěstujete je v záhonu i v truhlíku.

Druhy ředkviček

Rod ředkev můžeme rozdělit na dva základní druhy - ředkev ohnici, která planě roste ve volné přírodě, a ředkev setou, kterou pěstujeme pro její bulvy v zahradách a na polích.

Ředkev setá má poměrně velký kořen, který je nejčastěji bílý (u některých odrůd může být i tmavá barva). Jakýmsi poddruhem, chcete-li variantou, je ředkev setá letní neboli ředkvička. Ta má menší, chuťově výraznější bulvy a nejčastěji se konzumuje za syrova.

U ředkviček můžeme vybírat z desítek různých odrůd, které se od sebe liší barvou kořenové bulvy, dobou výsevu a sklizně, chutí i velikostí. Kultivary nejčastěji dělíme na rané, polorané a pozdní.

Ranné odrůdy ředkviček

Albena, Cherry Belle, Fortuna F1, Duo, Granát, Faraon, Kvinta, Poloneza, Prima, Rampouch, Ria, Saxa, Sexta, Slavia, Slovana, Stela, Purpura F1, Liliana

Polorané a polopozdní odrůdy ředkviček

Kvarta, Lada, Lidka, Věra, Vinara F1

Pozdní odrůdy ředkviček

Viola, Zlata

Tuto zeleninu si s přehledem vypěstujete i bez velké zahrady, je nenáročná a hodí se tak pro každého začínajícího pěstitele, klidně i do bytu. Vyberte si semínka oblíbené ředkvičky i vy

Pěstování ředkviček

Ředkvička je nenáročná plodina, která vyroste prakticky všude - v záhonu na zahradě i v nádobách na terase, běžné je i pěstování ředkviček v bytě, ať už jako microgreens nebo na klíčky, případně pro bulvy v truhlíku na balkoně či za oknem na parapetu.

Tato jednoletá rostlina je však náročná na světlo, pěstujeme ji tedy ideálně na jižní až jihovýchodní straně, na přímém slunci bez stínu. Z tohoto důvodu potřebuje zelenina mnoho vláhy, v létě ředkvičky zaléváme klidně dvakrát denně.

Pěstování ředkvičky může být celoroční záležitost - vzhledem k rychlému růstu a dozrávání lze vysazovat prakticky kdykoliv během celé vegetační doby, volíme ale ty správné odrůdy, které jsou vhodné i k podzimní výsadbě. Jedním z těchto univerzálních kultivarů je například ‘Purpura F1’.

Půda by měla být kyprá, výživná a humózní. Volíme ideálně zahradnický substrát obohacený o kompost či jiné organické hnojivo. Během růstu již není potřeba přihnojovat. Když v záhonu či truhlíku vzejdou první lístky, musíme rostliny vyjednotit, aby měly bulvy dostatek prostoru pro růst.

Pěstování ředkviček v truhlíku

Jak pěstovat ředkvičky v truhlíku? Je to stejné jako v záhonu. Truhlík by měl být alespoň 20 centimetrů hluboký a metr dlouhý. Naplníme ho kvalitním substrátem. K výsadbě do nádob jsou vhodné rané odrůdy k rychlení, případně kultivary vhodné k celoročnímu pěstování.

V zemině v truhlíku uděláme řádek (je-li nádoba širší, můžeme i dva), do kterého vyséváme semena do hloubky asi 1 centimetru, s rozestupem 4-5 centimetrů. Rozestup však není třeba úplně dodržovat, mladé rostliny bude stejně nutné vyjednotit. Následně semena zahrneme zeminou a zalijeme. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, nikoliv přemokřený. Truhlíky umístíme na slunné stanoviště.

Pěstování ředkviček  ve skleníku

Semena lze vysévat také do skleníku či pařeniště. Pokud zvolíte velmi ranou odrůdu určenou k rychlení a váš skleník je dostatečně vyhřátý, můžete zeleninu sklízet již za dva až tři týdny. Obecně se bulev při pěstování ve skleníku, fóliovníku či pařeništi dočkáte vždy dříve. Ve vyhřívaném skleníku pak můžete ředkvičky pěstovat celoročně a mít tak čerstvou zeleninu i během zimy.

Pěstování ředkviček v zimě

Jak jsme si již zmínili v odstavci výše, ředkvičky lze pěstovat i během zimy. Můžeme tak učinit ve vytápěném skleníku nebo v interiéru při pěstování v truhlíku. Pro zimní pěstování volíme odrůdy určené k celoročnímu výsevu. I během zimy myslete na to, že ředkvičky potřebují dostatek světla. Truhlík by měl být vždy umístěn na okenním parapetu orientovaném na jih. Pro rychlejší klíčení i růst je dobré místnost vytápět. Jinak jsou ale ředkvičky mrazuvzdorné a nízké teploty jim neublíží.

Kdy sázet ředkvičky

Doba výsevu ředkviček závisí na odrůdě i podmínkách pěstování. Velmi rané odrůdy vhodné k rychlení můžete vysazovat klidně hned v únoru. V tento čas ale nevyséváme do záhonů, nýbrž do skleníků či vyhřátých pařenišť.

Do volné půdy v záhonech vyséváme semena od dubna. Pokud máte odrůdu vhodnou k celoročnímu pěstování, můžete nechat výsev klidně na podzim, konkrétně na září.

A jak sázet ředkvičky? Mezi jednotlivými řádky nechávejte mezeru 10 centimetrů. Hloubka pro uložení semen je 1-1,5 centimetru. Nezapomeňte rostliny vyjednotit tak, aby mezi nimi byl prostor přibližně 4 až 5 centimetrů.

Kdy sklízet ředkvičky

Ředkvičky opět sklízíme podle typu zvolené odrůdy. Velmi rané druhy můžeme mít na talíři už za 2-3 týdny, speciálně pěstujeme-li je v teplém skleníku. Obecně se však bulev dočkáte během 30 dnů, u velmi pozdních odrůd i později. Není ale žádoucí nechávat rostliny příliš dlouho v záhonu. Ty, které začnou nakvétat, mají pak zbytečně hořké až pálivé bulvy, případně přerůstají a dřevnatí. Hraniční termín pro sklizeň je 8-10 týdnů od výsevu.

Jak skladovat ředkvičky

Sklizené ředkvičky mají tendenci rychle vadnout. V první řadě tedy odstraníme listy, které jsou jedlé a můžete je použít třeba do salátu. Následně bulvy očistíme od hlíny. Ředkvičky skladujeme v lednici a co nejdříve spotřebujeme. Aby si zachovaly šťavnatost a byly stále křupavé, můžete je dát do uzavíratelné nádoby s čistou vodou.

TIP: Podzim je ideálním časem také na výsadbu česneku. Ten ukládáme do země zejména v pozdních podzimních měsících, díky čemuž je sadba chráněná před mnohými škůdci. Více se o podzimní výsadbě česneku dozvíte v našem předchozím článku.

Pěstování česneku v zahradě je činnost, kterou vykonává většina zahradníků. Momentálně je ideální období (listopad) pro výsadbu česneku.

Česneku se daří v kypré a hluboké půdě. Tedy pokud ho plánujete vysazovat do vyvýšených záhonů, dbejte na to, aby výška půdy byla dostatečná a s kvalitním substrátem. Česnek se sází podle podmínek koncem října až v listopadu až do trvalého zamrznutí půdy. Vysadíte-li jej dříve a je teplo, může ještě do zimy vyklíčit. Pokud se Vám to stane, zamulčujte jej listím nebo větvičkami jehličnanů.

Na jaře ho odkryjte mírně prokypřete. Nedoporučuje se překypření až ke kořenům.

Přečtěte si více o pěstování česneku a kvalitních odrůdách v předchozím článku.

Sklizeň česneku

Česnek se obecně sklízí od konce června do poloviny srpna. Záleží na pěstitelské oblasti, konkrétní odrůdě, zda se jedná o paličák nebo nepaličák a také na vlastních zkušenostech s danou pěstovanou odrůdou.

Je zde několik základních znaků, které vám pomohou určit, zda je vhodný čas pro sklizeň česneku.

Během kvetení česneku neodlamujte všechny květní stonky, některé použijete jako indikátor zralosti.

Paličák se sklízí obyčejně tehdy, když je již několik listů mírně žlutých, ale ne zcela suchých. Květní stonek je nejprve vzpřímený, pak během zrání se kroutí a později, je-li česnek zralý, se opět mírně vyrovná. Tehdy je čas na sklizeň.

Zralost a správný čas sklizně nepaličáku nastane, pokud je více než polovina výsadby polehlá na půdě, krčky jsou zlomené a listy leží na povrchu. Ideální je, pokud stejnou odrůdu pěstujete v pásech, pak víte, které můžete bez problémů sklidit, pokud již část výsadby leží. Jiná odrůda ve stejnou dobu může mít listy zelené a sklizeň se může posunout vzhledem ke klimatickým podmínkám, lokalitě a odrůdě.

Většinu česneku vyberete ručně nebo si můžete pomoci vidlemi. Pokud je česnek již příliš vyzrálý, hlavičky se mohou rozpadat. Takový česnek očistěte a odložte na první kuchyňské zpracování.

Hlávky česneku by měly být pevné, držet pohromadě a stonek by se neměl oddělovat od středu česneku. Sklizený česnek nenechávejte dlouho na záhonech a nevystavujte jej dešti ani přímému slunci. Hlavičky očistěte od půdy a vrchních slupek a svažte po 10-20 ks. Bílé kořeny rovněž odstřihněte. Pokud si troufáte, můžete uvít věnce nebo vrkoč na zavěšení a získáte i pěknou venkovskou dekoraci. Takové svazky dejte sušit na dobře stinné místo s dostatečným prouděním vzduchu, ne na přímé slunce ani do úplného stínu. Také ne příliš vysoko na půdy, kde je vyšší teplota vzduchu. Vyhněte se i sklepům, kde je vyšší vzdušná vlhkost a tma.

Pro podzimní výsadbu česneku si můžete vybrat také z nabídky odrůd sadbových česneků z našeho e-shopu

Sušit česnek můžete i jako jednotlivé hlavičky na dřevěných roštech a sítích s přístupem vzduchu a na teplém a polostinném místě.

Jak uskladnit česnek

Pokud již máte česnekové hlavičky prosušené a očištěné, je třeba zajistit kvalitní skladování, aby vám vydržely co nejdéle. Nejen pro zpracování, konzumaci ale i pro další sázení. Pokud jste s česnekovou sadbou spokojeni, odrůdu si označte jmenovkou a několik hlaviček si ponechte pro výsadbu na konci podzimu. Ostatní můžete uskladnit v suchých prostorách, ve spíži, kuchyňských skříňkách s ideální teplotou do 20 stupňů a vlhkostí max. 60 %, nebo jutových sáčcích, papírových krabicích či v košíku.

Určitě se vám stalo, že některé stroužky česneku začaly postupně měknout, dokonce plesnivět, schnout. Mohlo to být způsobeno nedostatečným proschnutím, vysokou zralostí již během sklizně, hlávky mohly být nedozrálé a tedy byly sklizeny předčasně, nebo měly nevhodné podmínky pro uskladnění.

Česnekové stroužky můžete uskladnit na delší dobu v mrazničce, sušit je, nakládat do vína, soli či olejů. V mrazničce můžete uchovat celé stroužky v plastových sáčcích nebo v nádobách, ve skle, nebo i sekané, ve formě pasty a v soli. Uchovávejte je v mrazničce maximálně 3-6 měsíců.

Česnek patří mezi základní přísady do různých pokrmů, proto by v kuchyni určitě neměl chybět. Jeho pěstování není náročné. Podmínky pro pěstování jsou sice různé, tedy i kvalita vypěstovaného česneku bude různá. Jediné, co se vám může stát je, že velikost hlaviček bude menší, ale vždy česnek získáte.

TIP: Fazole je další oblíbená zelenina, která se často pěstuje v zahradách. Přečtěte si více o tom jak dosáhnout bohaté úrody fazolí.

V poslední době je česnek medvědí (Allium ursinum) často zmiňován jako domácí lék, vhodná bylinka a koření do jídel a pro zdravý životní styl. Vy ho ještě nepěstujete? Nebojte se ho vysadit.

Potřebuje specifické, ale nízké nároky na prostředí. Pokud tyto vhodné podmínky v zahradě objevíte, už Vám nebrání nic, abyste měli tento zázrak přírody přímo v zahradě. Vyžaduje stín a vlhké prostředí.

Jak pěstovat medvědí česnek

Nejideálnější pěstování medvědího česneku je pod korunami řídkých stromů, v křoví. Tak docílíte imitované podmínky lesa, ve kterém se často vyskytuje v hojném množství a vytváří doslova zelené louky.

Je typicky aromatický, pažitkový s česnekovým podtónem, ale pro mnohé i podobný konvalince, což by mohlo být i nebezpečné. Pokud si tedy nejste stoprocentně jistí, určitě ho z lesa nevykopávejte.

Jeho cibule jsou umístěny velmi hluboko v zemi. Podobnost s konvalinkou je zejména v listové části. Květy jsou odlišné, shodné jsou jen bílou barvou. Pamatujte na to, že konvalinka nevoní po česneku.

Listy medvědího česneku se na konzum a zpracování sbírají brzy na jaře a nejvhodnější jsou tehdy, když česnek ještě nekvete. Pak rychle schnou a cibule přežívají opět v půdě až do následujícího jara. Listy v podstatě uvidíme jen 2 měsíce.

Aktuální nabídka medvědího česneku z našeho eshopu

Listy se dají použít přímo v kuchyni na přípravu salátů, pomazánek nebo jen tak na chlebíček. Dá se z nich připravit i šťáva, tinktura nebo si ho nakrájejte a uchovejte v mrazničce.

Není vhodné ho sušit. Pokud najdete vhodné místo pro pěstování v zahradě, pamatujte i na to, že podobně jako ve volné přírodě, stejně rychle se bude rozšiřovat i u Vás.

Jak pěstovat medvědí česnek v květináči

Pokud si chcete jeho chuť a vynikající vlastnosti užít i na balkoně a terase, pěstujte ho v květináči. Je to opravdu jednoduché. Jen je třeba počítat s tím, že listy časem zatáhnou a květináč zůstane prázdný. Na jaře však v plné krásné vyrostou nové a chutné listy. Květináč by měl být dostatečně hluboký, keramický nebo z pálené hlíny. Substrát zvolte univerzální, s příměsí písku, na dno položte štěrk nebo kamínky, jako drenáž. Snažte se vyplnit celý květináč hlízky, aby působil bohatě. Listy pravidelně řežte a zpracovávejte.

Jak uskladnit medvědí česnek

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Parapety v zimě nemusí být prázdné. I v podzimním a zimním období dokážete vytvořit zajímavé kompozice, které nahradí letničky a muškáty. Ty sice ještě vzhledem k teplému podzimu mnohde bohatě kvetou, je však čas je zazimovat a nádoby připravit pro podzim a zimu.

Nejdůležitější jsou ovšem samotné nádoby. Klasický tenký plast pro zimní výsadbu není vhodný. Kořeny trvalek lehce promrznou a plast nedokáže navázat vodu a vláhu. Vhodným materiálem je keramika, beton, terakota, dřevo, nebo pokud plast, tak tvrzený a s vnitřními vložkami.

Také je třeba tyto nádoby vhodně uchytit na parapetní desce. Pokud nemáte kovové držáky, které zabraňují sesuvu, vymyslete vhodné ukotvení nebo alespoň závaží, které vložíte do nádob. Na dně nádoby to může být štěrk, kámen nebo mezi rostlinami dekorativní kameny, oblázky.

Není nutné vysazovat všude jen vřesy a vřesovce. Kromě těchto trvalek, které upřednostňují kyselé ph, se mohou vysazovat tyto rostliny: heuchera - dlužicha, vinca - barvínek, helleborus - čemeřice, Muehlenbeckia, calocephalus – stříbrný drátek, gaulthéria, hedera - břečťan, okrasné trávy carex – ostřice, imperata a nízké kostravy / festuca.

Své poslání mají rovněž čistec - stachys, astry - aster, okrasný kel, skalní růže - sempervivum a rozchodníky - sedm různých druhů, zejména ty nižší.

Z dřevin jsou to určitě pieris, skimmia, leucothoe, brslen, hebe, drobné jehličnany, kosodřeviny a jalovce, skalník, cesmína a mahonie. Vše záleží na velikosti nádob.

Mnohé nádoby můžete mít před vchodem do domu, na terase i balkoně a během celého roku mohou vypadat hezky a reprezentativně. Vysadíte-li si tyto nádoby na začátku podzimu, nepřipravíte se o nádherný pohled vybarvování některých druhů změnami teplot a působením slunečných dnů.

Před Vánocemi dozdobte nádoby větvičkami jehličnanů, doplňte světýlka na baterku nebo led svíčky a drobné ozdoby. Jako výplň můžete zvolit mech, listí nebo sisal. Pokud jsou nádoby dostatečně velké, vnitřek nádoby můžete vystlat jutovým pytlem. Dokonce můžete nádoby do této jutoviny, pytloviny, či jiných látek obalit a uvázat kolem nich stužky a mašle.

Nezapomínejte na pravidelnou zálivku během dnů, kdy nemrzne a bezprostředně po výsadbě. Některé rostliny jako calocephalus budou efektní i dlouho do jara svým samotným vzhledem, i když zimu nepřežijí. Jako převis určitě zvolte břečťan různých druhů. Zajímavé jsou právě drobnolisté kultivary, panašované nebo i dlouhé výhonky barvínku.

Nebojte se experimentovat. I jednoduchá výsadba udělá své.

TIP: Inspirujte se i dalšími vhodnými rostlinami, které dodají vašemu zimnímu balkonu či terase barvu a zútulní jej. Přečtěte si článek o rostlinách na balkoně v zimě nebo o pěstování a zimování rostlin na balkoně.

Rajče jedlé či lilek rajče (Solanum lycopersicum) je vytrvalá bylina z čeledi lilkovitých. V našich klimatických podmínkách se však rajčata pěstují jako jednoletky, protože rostliny nepřečkají mrazy. Stejně jako jiná zelenina z čeledi lilkovitých, i rajčata pocházejí z oblastí jižní a střední Ameriky a patří mezi velmi důležité hospodářské plodiny.

Plodem rostliny je dužnatá bobule s drobnými semeny, která se vyznačuje vysokým obsahem vody, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Zralý plod je obvykle červený, šlechtěné odrůdy pak nabízejí celou škálu odstínů, od žluté až po fialovou.

Druhy rajčat

Druh je samozřejmě pouze jeden - lilek rajče, nicméně odrůd jsou desítky, ne-li stovky. Mezi nimi si vybere určitě každý. Některé mají velké plody, jiné malé, liší se také barvou, chutí, obsahem vody, výnosem, výškou, množstvím listů či možnostmi finálního zpracování plodů nebo odolností vůči chorobám či popraskání.

Rajčata dělíme do tří základních skupin - na keříčková, tyčková a cherry. Tyčkové odrůdy jsou ty nejvyšší a obvykle je nelze pěstovat bez opory. Mají zpravidla největší plody i vyšší výnosy. Keříčková rajčata jsou nižší a keřík se rozrůstá spíše do šířky, má více vrcholů. Díky tomu je schopen růst i sám bez opory. Cherry jsou nejmenší vzrůstem rostliny i plodem, bobule jsou velmi sladké, s pevnou slupkou a vhodné k přímé konzumaci. Samostatnou “skupinou” bychom pak mohli určit různé nezvyklé a speciální plody, které zaujmou výraznou barvou či specifickým tvarem.

Jaké jsou nejoblíbenější odrůdy?

Velký výběr semínek rajčat ale i jiné zeleniny na předpěstování či kvalitní a odolné sazenice rajčat* naleznete v našem e-shopu

* dostupnost podle vhodnosti k výsazování

Předpěstování rajčat

Rajčata lze pěstovat buďto ze zakoupených sazenic, které mohou být klasické i roubované, nebo ze semínek. Druhá varianta je sice mnohem levnější, zato pracnější.

Předpěstování sadby trvá asi 1,5 až dva měsíce, proto se do práce pusťte už koncem zimy, aby byly sazenice při jarní výsadbě do záhonů dostatečně silné. Předpěstováváme v prostorách, kde je dostatek světla a hlavně tepla - semena potřebují teploty okolo 25 °C (některé druhy až 30 °C), aby vůbec vyklíčila.

Roubované sazenice rajčat

Pokud nemáte možnost vypěstovat si rajčata ze semínka sami, můžete si vybrat z naší nabídky některé zajímavé odrůdy. Ve většině případů se jedná o naroubované rostliny pro silný růst, výrazně vyšší výnos, vysokou odolnost – rezistenci vůči chorobám a pro lepší kvalitu plodů a listů. V poslední době lidé dbají na kvalitu i kvantitu zároveň, to se však také odráží v ceně. Roubované sazenice jsou sice finančně náročnější, ale na základě recenze zákazníků, se cena vyrovná množství plodů, které z takové rostliny získáte. Roubované sazenice rajčat jsou odolné vůči stresu, jsou přizpůsobeny jakýmkoli podmínkám, jsou vitální, bohatě koření. Jsou naroubovány obyčejně na dýňovou podnož. Tato naroubovaná část musí zůstat nad úrovní půdy. Je často označena bílým plastovým kolíčkem, který není nutné po zakoupení odstraňovat. Samotným hrubnutím a růstem se kolíček sám uvolní. Vybrat si můžete z masitých odrůd, cherry i klasických plodů, dokonce i tmavých čokoládových nebo proužkových. Samotná péče o sazenice se od klasického pěstování neliší. Vysokým druhům je nutné dát opory, hnojit, zalévat a rostliny budou prosperovat přímo na záhonu i v nádobách.

Pěstování rajčat ze semínek

Nejprve si vybereme vhodná semínka. Na obale je vždy uvedena odrůda i další důležité informace jako je vhodná doba k výsevu, pokyny k pěstování, velikost rostliny i plodů, případně obrázek samotné rostliny a rajčat pro lepší představu. Vyberte si takovou odrůdu, která se svými vlastnostmi hodí do záhonu či květináče a jejíž plody budou korespondovat s tím, k čemu je chcete využít.

K pěstování rajčat ze semínek používáme vždy certifikovanou sadbu. Semena získaná ze zakoupených či vypěstovaných plodů nejsou k dalšímu výsevu příliš vhodná. Obvykle se jedná o hybridy, které už jejich semeny nelze znovu množit, protože docílíme očekávaných výsledků.

Rajčata klíčí poměrně dobře, i tak je ale vhodné k jejich předpěstování použít substrát vhodný pro klíčení semen. Tím naplníme sadbovače nebo třeba čisté malé kelímky od jogurtů, můžeme přidat také kompost nebo hnojivo určené přímo rajčatům.

Drobná semena klíčí poměrně dlouho, první lístky se objevují dva až tři týdny po výsevu.

Výsev rajčat

Jak sázet rajčata ze semínek? Samotný výsev je poměrně snadný. Máme-li splněné předchozí kroky, tedy výběr vhodných semen a přípravu substrátu do sadbovače, můžeme do každého okénka sadbovače či kelímku umístit dvě až tři semena. Ty přiklopíme asi centimetrem zeminy a velmi jemně přitlačíme prsty. Následně půdu zvlhčíme rozprašovačem. Zalévání z konvičky není příliš vhodné, protože semena jsou velmi drobná a mohla by se vyplavit. Substrát udržujeme neustále mírně vlhký.

Pokud jste semena vysévali do společné nádoby, je potřeba rostliny přepikýrovat. Učiníme tak v čase, kdy se objeví první pravé lístky. Každou sazeničku opatrně vyjmeme ze substrátu a umístíme ji samostatně do menšího květináčku s výživnou zeminou.

Jak zasadit rajčata

Máme-li předpěstované či přímo zakoupené sazenice, můžeme se vrhnout rajčata zasadit. Nejprve jim vybereme vhodné místo. Rajčata nikdy nepěstujte tam, kde byla v minulém roce vysazena jakákoliv rostlina z čeledi lilkovitých. Keříky potřebují dostatek světla a teplo. Dobře se jim daří na jižní či jihovýchodní straně pozemku nebo ve vzdušném skleníku.

Následně si v záhonu připravíme jamky. Spon by měl být 80x40(50) centimetrů. Konečná vzdálenost ale závisí na zvolené odrůdě; tyčková rajčata rostou spíše do výšky a do prostoru se příliš nerozpínají, zatímco keříčkové kultivary potřebují větší prostor. Obecně bychom rostliny neměli vysazovat příliš blízko k sobě, protože rajčata jsou náchylná k napadení plísněmi a v hustém porostu, kde se drží vlhkost, se plísním daří velmi dobře.

Po vytyčení sponů tedy vyhloubíme jamky. Ty by měly být o pár centimetrů hlubší než kořenový bal. Do jamky umístíme rostlinu s celým balem tak, aby byla asi 3-5 centimetrů pod úrovní země. Následně kořeny přihrneme zeminou a s citem přitlačíme. Díky vysazování do větší hloubky začne pouštět kořeny i část stonku a celý kořenový systém se tak rozroste a zesílí. Rajčata pak budou lépe přijímat vodu i výživu.

Nezapomeňte tyčkovým odrůdám poskytnout oporu. K tomu využíváme dřevěné či kovové tyče, které lze zakoupit přímo v zahradnických potřebách. Rostlinu k tyči ještě připevníme provázkem.

Zajímá vás, jak pěstovat rajčata v květináči? Více se o pěstování rajčat v nádobách dozvíte v našem předchozím článku.

Hnojivo na rajčata

Rajčata jsou poměrně náročná na živiny. Před výsadbou do květináče nebo záhonu substrát promícháme s kompostem. Živiny je ale nutné dodávat během celé vegetační doby. Můžeme se vydat chemickou cestou, kdy používáme hlavně ve vodě rozpustná hnojiva, která aplikujeme se zálivkou každých 14 dní. Zvolené hnojivo by mělo obsahovat všechny důležité makro i mikroprvky - pokud si nejste jisti, které to jsou, vybírejte výživu přímo určenou pro hnojení rajčat a paprik. Tato hnojiva mají přesný poměr živin, které rajčata potřebují.

Se zásobováním rostliny živinami může pomoci i přípravek Symbivit. Nejedná se o hnojivo, ale o symbiotické mykorhizní houby, které žijí na kořenech rostlin. Při nákupu zvolte Symbivit na zeleninu, který je k dostání v malém balení (150 g) či po 750 g ve větším balení. Pokud máte větší záhony plné zeleniny, vyplatí se sáhnout po největším, 3 kg balení Symbivitu.

V našem článku sa dozvíte více o tom, jak mykorhizní bakterie pomáhají s výživou rostlin a jak tento přípravek vlastně funguje.

Zaštipování rajčat

Se zaštipováním rajčat začínáme, když dosáhnou výšky přibližně 20 centimetrů. Dříve raději ne, je třeba vyčkat, než bude rostlina dostatečně silná, aby zvládla mechanické poškození. Mnoho zahradníků nedá dopustit na nůžky, ty však mohou rostlinu zbytečně třepit. K zaštipování je nejlepší použít vlastní ruce.

Odstraňujeme vždy malé výhony, které se nacházejí mezi stonkem a hlavním výhonem, případně mezi dvěma hlavními výhony. Tyto boční výhonky bývají obvykle 3-5 centimetrů velké. Odstraňujeme je pravidelně, přibližně jednou za týden. Při této příležitosti zbavíme rostlinu také poškozených či nemocně vyhlížejících listů.

Kdy sklízet rajčata

Nezralé plody rajčat jsou jedovaté, a tak je jejich konzumace nevhodná. Naštěstí je však snadno poznat, jsou totiž zelené. Z keříků tedy sklízíme pouze plody v plné zralosti, které mají červenou barvu (případně finální barvu dle zvolené odrůdy).

Slupka plodu musí být ještě pevná, nenecháváme rajčata na keři do změknutí. Plody dozrávají postupně, a tak rostlinu každé dva až čtyři dny prohlížíme a zralá rajčata opatrně odtrháváme směrem dolů. Pokud pěstujeme keříčkovou odrůdu a chceme sklízet celé trsy, odstřihujeme je po dozrání všech plodů zahradnickými nůžkami.

Nejlepší chuť mají rajčata tehdy, když jsou nějakou dobu vystavena horkému letnímu slunci. Pokud tedy předpověď hlásí slunečné dny, připravte se na sklizeň. Naopak špatné počasí, chladné večery a nedostatek paprsků chuť plodů zhoršují.

TIP: Slunná stanoviště vaší zahrady zaplnila plodová zelenina, ale co se záhony, kterým se tolik paprsků nedostává? Pěstování zeleniny ve stínu není nemožné, chce to jen správně zvolené druhy.