Blog

Ptačí zob (Ligustrum) je většinou opadavý, nebo poloopadavý listnatý keř z čeledi olivovníkovitých. Rostlina dorůstá přibližně do dvou až tří metrů. Má tenké a vzpřímené větve pokryté drobnými chloupky, tenké listy a bílé květy uspořádané v latách, které po odkvětu nahrazují černé bobulovité plody.

Ptačí zob je u nás poměrně hojně rozšířenou rostlinou. Pěstuje se zejména jako živý plot, ale výjimkou nejsou ani solitéry. V následujícím článku si uvedeme, jaké podmínky pro pěstování keř potřebuje, jak ho stříhat a jak na výsadbu ptačího zobu.

Pěstování ptačího zobu

Stanoviště - není náročný, sedí mu téměř každý typ půdy, růst může na plném slunci i v polostínu.

Zálivka - zaléváme zejména v prvním roce a těsně po výsadbě. Během dalších let můžeme keře zavlažit v případě velmi suchého počasí. Živý plot ale většinou umí s vlhkostí hospodařit sám.

Hnojení - před výsadbou můžeme do předem připravených jam umístit kompost. Půda se vyživí a keře budou zpočátku růst rychleji. Během života ale žádné výrazné přihnojování nepotřebuje.

Ptačí zob druhy

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Nejrozšířenější druh u nás. Listy na zimu opadávají, větve jsou tenké a tvoří velmi hustý porost. Během léta se na keři objevují bílé květy, které střídají černé bobule poskytující potravu pro ptactvo.

Ptačí zob neopadavý

Pokud hledáte druh, který uchrání váš pozemek před zvědavými zraky kolemjdoucích také v zimě, sáhněte místo klasiky po ptačím zobu vejčitolistém (Ligustrum ovalifolium). Tento ptačí zob stálezelený či poloopadavý většinou na naše mírné zimy listy vůbec neshazuje. Květy i plody jsou velmi podobné jako u ptačího zobu obecného.

Ptačí zob je krásný a nenáročný keř, který do vaší zahrady naláká opylovače i ptactvo. Ptačí zob nejen na živé ploty, ale také pro pěstování v podobě solitérů, najdete na našem e-shopu

Živý plot z ptačího zobu

Výsadba ptačího zobu do živých plotů je velmi častá - keře se nejčastěji pěstují pro tyto účely. Plot vyroste do výšky přibližně dvou metrů. Roste poměrně rychle a lze jej snadno tvarovat. Vytváří hustý neprostupný porost, který dobře odolává nárazům větru.

Jak sázet ptačí zob

Ptačí zob je ideální vysazovat na jaře. Do příští zimy si stihne vytvořit dostatečně bohatý kořenový systém, který ho částečně ochrání před mrazy. Vzrostlejší sazenice však není problém vysazovat ani od září do listopadu, přičemž se doporučuje chránit kořeny mulčem.

Při jednořadové výsadbě použijeme asi 3 rostliny na jeden běžný metr. Pokud máte v plánu vysazovat ve více řadách, upotřebíte 5 rostlin na běžný metr.

Hloubka a šířka jámy by měla činit 30 až 40 centimetrů, dle kořenového balu. Nezapomeňte kopat jámy dostatečně daleko od plotu, abyste měli v budoucnu dostatek místa na manipulaci při stříhání keřů.

Kdy stříhat ptačí zob

Jak stříhat ptačí zob? V prvním roce plot seřízněte asi 10 až 15 centimetrů nad zemí. To je důležité pro bohaté rozvětvení keřů. Nemusíte se obávat, po tomto kroku se nastartuje velmi rychlý růst. V létě pak nové výhonky zkraťte o polovinu. Další zkrácení přichází přibližně v listopadu, kdy opět výhony seřízneme - tentokrát všechny do stejné výšky, který by měla činit asi jeden metr.

V dalším roce už tak radikální nebuďte a nechejte keř dorůst do výšky dvou metrů. V této chvíli již přejděte pouze na pravidelné tvarování a zastřihování.

Kdy tedy stříhat ptačí zob? Ideální doba je konec jara a konec podzimu.

Jak rychle roste ptačí zob

Ptačí zob roste poměrně rychle. Pokud dodržíte výše uvedená doporučení pro pěstování v prvních dvou letech, budete mít ve třetím roce již plně vzrostlý, hustý a neprostupný živý plot. Nezapomeňte však, že rychlost růstu a kvalitu porostu určuje také pravidelnost stříhání ptačího zobu, dostatečně výživná půda i slunné stanoviště.

Ptačí zob v zimě

Keře nejsou plně mrazuvzdorné ale zimu zvládnou. S mírnější zimou si ale bez problémů poradí. Pokud bydlíte v oblastech, kde během zimních měsíců klesá rtuť na teploměru velmi nízko, vysaďte keře raději na jaře, aby stihly dobře zakořenit. Tenké větve ptačího zobu se mohou pod vrstvou sněhu ohýbat a polámat. To se ale děje spíše při solitérní výsadbě, u živých plotů jen minimálně.

Ptačí zob plody

Plodem této rostliny je přibližně 8 milimetrů velká bobule černé barvy. Plody zrají na konci léta až začátkem podzimu a zůstávají na keřích až do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Bobule obsahují glykosidy, které mohou na člověka působit toxicky. Konzumace plodů se tedy důrazně nedoporučuje.

TIP: Květy ptačího zobu mají bílý až vanilkový odstín, jsou tedy spíše umírněnejší. Pokud však dáváte v zahradě přednost živým barvám, vysaďte kvetoucí živý plot. Jaké druhy jsou nejlepší vám poradíme v předchozím článku.

Jistě už víte, že opylovači jsou pro zahradu prospěšné a díky nim máme plody a obilí. Obecně se vždy mluví jen o včelách, ale v přírodě se vyskytují i jiní opylovači, které můžete do zahrady přilákat správnou výsadbou a druhovým složením.

Včela nebo čmelák?

Chov včel je náročná činnost, vyžaduje denní péči, kontrolu, přikrmování, ošetření a dobré znalosti. Ne každý si je může dovolit, ne po finanční stránce, ale zejména po té časové a vědomostní.

Chov čmeláků je o něco jednodušší, zastávají stejnou práci a funkci jako včely s tím, že vedlejší produkt není med. Dokonce v mnoha případech jsou aktivnější a vhodnější. Věděli jste, že čmeláci opylují i za deště? Jelikož jsou větší a těžší nemají problém ani ve větrnějším počasí, dokonce i v chladnějších dnech. Vylétávají od 8 stupňů, a to je vhodné zejména pro opylování na jaře kvetoucích ovocných dřevin, za chladného a deštivého počasí, kdy byste včely čekali marně. Mnohé rostliny mají květy, které umí opylit jen čmeláci.

Domeček pro čmeláky

Momentálně jsou na trhu různé společnosti, které vám box se čmeláky doručí přímo domů. Jsou vhodné pro opylování ve sklenících, fóliovnících, v zimních zahradách, ale i venku v sadech a zahradách.

Dokážete si vybrat kolonii s královnou i bez, dokonce obdržíte i cukrový roztok. Věříme, že tento box nebude jen jednoletou záležitostí a vytvoříte jim vhodné podmínky k tomu, aby u vás zůstali a ubytovali se. Podmínkou je správné uložení boxu a příprava nového bydlení. Dbejte na výškové uložení, aby je nenapadli hraboši, kočky a mravenci, a hlavně jim dopřejte správné rostliny pro opylování s dostatkem pylu a nektaru.

Čmeláci milují levandule, ovocné dřeviny jako jabloně a hrušně, jetel. Na porostu zůstávají dlouho a za minutu navštíví více květů než včely. Navzdory své hmotnosti a velikosti jsou opravdu výkonní. Nasadit je do skleníku či zahrady musíte cca 7 dní před kvetením, ale i bez zakoupeného boxu ve venkovském prostředí díky trvalkám a množství ovocných stromů dokážete udržet spoustu čmeláků. Výhodou je i to, že nebodají tak často jako včely, jsou mírumilovnější. Tedy samečci nebodají vůbec, ti vylétávají až v červenci, samičky létají od května běžně v přírodě, dokážou vás píchnout a ucítíte to jako píchnutí vosou.

Čmeláci mají kousací ústrojí, k těžko dostupným květům se prokoušou a zároveň je opylí. Proto včely nenavštěvují zejména dlouhá a úzká květenství, neboť mají jazyk a tímto malým jazýčkem se nedostanou k nektaru a pylu. Čmeláky proto nutně potřebujeme.

Další odlišnost a trochu krutost je, že troudy (samec) a neoplodněné dělnice (samice) zimu nepřežijí. Přežijí jen oplodněné samičky, které se na jaře vzbudí jako mladé královny, které založí svou vlastní novou kolonii.

Přesvědčili jsme vás, že čmeláci hrají v sadech a zahradách důležitou roli? Myslím, že ano. Vysaďte si dostatek levandule, šalvěje, řebříčky a krásky. My jsme to vyzkoušeli také a naši čmeláci opylují ve skleníku zeleninu i jahody, mnohé citrusy, maliny a okrasné dřeviny.

TIP: Chcete-li aby vaše zahrada doslova žila užitečným hmyzem, přečtěte si náš článek o tom, jak přilákat opylovače do zahrady. A možná se vám přijde vhod i pár rad při zakládání trvalkového záhonu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Eukalyptus, dříve také jako blahovičník (Eucalyptus), je aromatický strom či keř pocházející z Austrálie, jižní Asie a Nové Guinei. Existuje spousta druhů, přičemž některé se v ideálních podmínkách dorůstají výšky i 100 metrů, což z nich činí skutečně majestátní rostliny.

Blahovičníky rostou v různých biotopech, od deštných pralesů až po poušť. Při pěstování eukalyptu je tedy nutné znát jeho druh i nároky.

Eukalyptus druhy

K rodu eukalyptus patří asi 800 druhů a poddruhů, které se mohou dále dělit na různé kultivary a odrůdy.

V našich podmínkách se můžeme setkat přibližně s pěti druhy eukalyptu, nicméně ani jeden z nich nebude v květináči vypadat tak, jak vypadá v australské přírodě. Vždy se jedná o menší keř, který má potíže s přezimováním. Pokud hledáte mrazuvzdorný eukalyptus, vsaďte raději přímo na eucalyptus parvula, který bez problémů naše zimy přečká. Kromě něj můžeme doma i na zahradě pěstovat tyto druhy:

blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii) - jinak známý také jako blahovičník voňavý. Jedná se o klasiku, která se v současnosti s oblibou pěstuje nejen jako okrasná rostlina, ale také jako přízdoba do řezaných květin, okrasných věnců či jiných květinových dekorací. Jedná se o endemický druh, který v přírodě najdeme pouze na jednom místě - v centrální Tasmánii.

blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) - v Austrálii dosahuje běžně výšky až 65 metrů. Jedná se o rychle rostoucí strom, který lze snadno tvarovat, pěstovat v květináči v bytě i na zahradě.

Mezi další známé druhy patří například blahovičník královský (Eucalyptus regnans), blahovičník oloupaný (Eucalyptus deglupta) nebo blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis).

Toužíte po vlastním voňavém stromku i vy? Vypěstujte si vlastní eukalyptus - s radami v tomto článku to zvládnete s přehledem, a vhodnou sazenici navíc najdete přímo v našem e-shopu

Jak pěstovat eukalyptus

Pěstování eukalyptu nepatří mezi nejsnadnější činnosti, nicméně při správných znalostech nám bude stromek dělat radost roky. Co je pro pěstování blahovičníku důležité?

Stanoviště - eukalyptus v zahradě umístěte na co nejvíce slunečné stanoviště. Pěstitelé pod stromky často dávají také černou textilii, aby rostlinám dopřáli ještě více tepla a světla.

Substrát - pro pěstování blahovičníku postačí klasický zahradní substrát smíchat s rašelinou a pískem, a to v poměru dva díly zeminy, jeden díl písku a jeden díl rašeliny.

Zálivka - eukalyptus zaléváme teprve tehdy, kdy substrát v květináči úplně vyschne. Důležité je tuto dobu zbytečně neprodlužovat. Rostlina v květináči vydrží bez vody maximálně týden a pak už se nemusí vzpamatovat. Sledujte tedy stav půdy a po vyschnutí keřík hned zalijte. Použijte k tomu ideálně odstátou vodu o pokojové teplotě, kterou nalijete do misky pod květináčem, aby si rostlina vzala tolik vláhy, kolik potřebuje. Na konci dne přebytečnou vodu z misky vylijte.

Hnojení - eukalyptus hnojíme od dubna do srpna. Používáme k tomu hnojiva s vyšším obsahem draslíku a sníženým obsahem dusíku. Pokud zvolíte klasické hnojivo, je ideální Kristalon na květ a plod (i přesto, že vám blahovičník nepokvete - tato hnojiva obsahují dostatek draslíku).

Jak stříhat eukalyptus

Některé druhy eukalyptů rostou během letních měsíců velmi rychle. Stříhat mladé výhony můžeme prakticky kdykoliv během roku. Radikálnější řez je vhodné provádět na jaře, kdy se keř probouzí opět k životu.

U eukalyptu platí, že čím více výhony zkrátíte, tím více spících oček se probudí a vyroste nových výhonů. Pravidelný střih i řez je při pěstování v našich podmínkách nezbytný proto, aby byl keř kompaktní a hezky tvarovaný.

Eukalyptus na kmínku

Eukalyptus je strom, je tedy možné ho v této formě pěstovat. Eukalyptus však musíme tvarovat, abychom vzhledu stromku dosáhli. V počáteční fázi zvolte jeden hlavní, nejsilnější výhon vyrůstající přímo ze středu. Zbytek výhonů odstraňte, výhon v jeho horní části zastřihněte a dále už intuitivně nechejte růst pouze ty výhony, které budou tvořit korunu. Další možností je postupně odstraňovat výhony nejblíže k substrátu, zatímco se rostlina vytahuje do výšky.

Eukalyptus v květináči

Eukalyptus v bytě pěstujeme v dostatečně velkém květináči. Po nákupu vyjmeme mladý keř z původního květníku a přesadíme do větší nádoby s vhodným substrátem. Je dobré dát pod květináč misku, do které budeme rostlinu zalévat. Pozor však na příliš velké květináče - množství substrátu by nasálo příliš mnoho vody a drobný eukalyptus bychom v nádobě doslova utopili. Nezapomeňte ani na oporu v podobě bambusové tyče, kterou rostlina v prvních měsících života potřebuje.

Eukalyptus pěstování venku

Pěstování venku je pro eukalypty naprosto ideální. Máte-li ho pouze jako pokojovku, je často problém zajistit rostlině během letních měsíců dostatek slunce. Naproti tomu v zahradě se vždy najde dobře prosluněné místo, kde blahovičník načerpá paprsky.

I při venkovním pěstování však vždy používejte květináče dle rad v předchozím odstavci. Důvodem je přezimování eukalyptu - keřík je vhodné s přicházejícím podzimem přemístit do světlých prostor s teplotou mezi 10 a 13 stupni celsia. Pokud si se zazimováním nechcete lámat hlavu, zvolte mrazuvzdorný druh eukalyptu.

TIP: Další oblíbenou “cizokrajnou” rostlinou s užitečnými vlastnostmi i působivým vzhledem je aloe. Tento sukulent je vhodný do interiéru, v létě pak lze květináče přenést do zahrady. Více jsme se o pěstování aloe vera rozepsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Malinojahoda, jinými názvy také jahodomalina či ostružiník jahodnatý (lat. Rubus illecebrosus) je druhem z čeledi růžovitých. Jedná se o křížence jahody a maliny pocházejícího z Japonska. Místo si však našel i v našich zahradách.

Podle názvu i vzhledu by se mohlo zdát, že jde o hybridní šlechtěnou rostlinu, opak je však pravdou - malinojahoda je samostatným druhem.

Jak vypadá malinojahoda?

Kříženec jahody a maliny je zajímavý nejen svým vzhledem, ale také strukturou plodů. Ty na první pohled vypadají jako jahody, ovšem na omak připomínají spíše malinu.
Plody rostou na hustém keři, který se dorůstá výšky až dva metry. Listy jsou drobnější, sytě zelené a svým tvarem připomínají list jahodníku. Narozdíl od něj má však jahodomalina na listech ještě drobné chmýří a nepatrné trny.

Od května do června se na keři objevují drobné květy bílé barvy, s typickým pětičetným uspořádáním. Během července okvětní lístky opadají a na místě květů narůstají kulovité plody, jenž se červenají v průběhu srpna. Co se týče chuti, malinojahody jsou sladké až mírně kyselé.

Pokud chcete chutné a zajímavé plody této rostliny vyzkoušet i vy, vysaďte si ji do zahrady. Sazenice malinojahody najdete také v našem e-shopu

Malinojahodník pěstování

Ostružiník jahodnatý je odolná a nenáročná rostlina, která si poradí téměř v každé zahradě.  Stejně jako každý druh však má své preference - pokud malinojahodě nabídnete optimální podmínky pro růst, dočkáte se větší i chutnější sklizně.

Jedná se o víceletou rostlinu, která se pěstuje na způsob bylin. Před zimou tedy nadzemní část uschne a odumírá, přičemž kořeny pod povrchem půdy přežijí mrazy bez úhony. Na jaře z nich začnou opět vyrůstat nové výhony.

Stanoviště a podmínky

Malinojahodník preferuje spíše slunná stanoviště. Pod paprsky se plody lépe vybarví a mají sladší chuť. Také květů bývá na přímém slunci větší počet. Keř se však spokojí i s polostínem.

Půda by měla být především dobře propustná a stále mírně vlhká. Rostlina nemá příliš v lásce přemokření. Před další zálivkou tedy necháváme okolní substrát částečně vyschnout. Na konkrétní typ půdy si jahodomaliník nepotrpí, vysadit jej můžete do lehkých i těžších půd.

Požadavky na vláhu a živiny

Jak už jsme si uvedli výše, malinojahoda potřebuje dostatek vláhy bez přemokření. Vydatnou zálivku aplikujeme zejména po vysazení nových sazenic a v letních měsících, kdy půda vysychá velmi rychle.

Rostlinu hnojíme průběžně, během celého vegetačního období. Ideální jsou organická hnojiva aplikovaná se zálivkou, případně kvalitní kompost.

Výsadba jahodomaliny

Keř pěstujeme jako solitér kdekoliv v zahradě, případně v nádobách. Pro novou sazenici vyhloubíme dostatečně prostornou jámu, na jejíž dno můžeme přidat ještě kompost. Následně umístíme sazenici včetně kořenového balu, přihrneme zeminou a dobře utlačíme. K výsadbě sazenic přistupujeme nejčastěji na jaře, aby keřík stihl dobře zakořenit, nicméně malinojahodník je odolný vůči mrazům až do -34°C, podzimní výsadbu tedy (za předpokladu dodržení termínu a ochrany kořenového systému mulčem) bez úhony zvládne.

Pěstování malinojahody v květináči

Přesto, že se keř dorůstá až dvou metrů, jej lze pěstovat také v květináči. V tomto případě je celkový habitus rostliny kompaktnější a skvěle tak doladí balkon i terasu. Pro sazenici však vyberte dostatečně velkou nádobu. Tu naplníme klasickým zahradním substrátem obohaceným o zralý kompost. Jahodomalinu v květináči nezapomeňte pravidelně zalévat, obvykle potřebuje více vláhy než keře vysazené přímo do půdy.

TIP: Hitem poslední doby jsou kromě malinojahody také popínavé jahody, které slibují vytvoření živé stěny plné červených plodů. Jak to je ve skutečnosti s popínavými jahodami? Skutečně jimi lze nahradit například vinnou révu? Odpovědi najdete v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Kapusta neboli brukev (Brassica), lidově pak kel, patří do čeledi brukvovitých rostlin, kde najdeme také například ředkev či řeřichu. Není tedy blízce příbuzná například se salátem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Blízkým příbuzným je však kapustě zelí hlávkové, vyšlechtěné z brukve zelné.

Dnes se jedná o dva rozdílné druhy s odlišnou chutí i upotřebením v kuchyni, v některé literatuře se však můžeme setkat s tím, že hlávkové zelí je kultivarem kapusty.

Druhy kapusty

Pod názvem kapusta se skrývá hned několik druhů. Ty se od sebe liší hlavně vzhledem, ale také požadavky na pěstování, velikostí hlávky či chutí.

Kapusta hlávková

Kapusta hlávková (Brassica oleracea convar. sabauda) se pěstuje jako košťálová zelenina. Typické jsou velké bublinkové listy, svinuté do růžice. Vzhled listů ji odlišuje od hlávkového zelí. Hlávka může být poměrně velká, hmotnost raných odrůd je okolo půl kilogramu, u pozdních i 3 kilogramy. Jedná se o odolnou rostlinu, kterou pěstujeme ze semen vysévaných přímo do záhonů či skleníku.

Mezi oblíbené odrůdy kapusty hlávkové patří například ‘Předzvěst’, ‘Vertus’ či ‘Blistra F1’.

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta (Brassica oleracea convar. gemmifera) má velmi vysoký košťál, na jehož vrcholu jsou listy. Na samotném košťálu pak vyrůstají růžičky, které se sklízí jako zelenina vhodná k tepelnému zpracování. Růžičková kapusta je bohatá na živiny, zejména na vitamín C. K oblíbeným odrůdám růžičkové kapusty patří třeba ‘Lunet F1’ nebo ‘Groninger’.

Kapusta kadeřavá

Kapusta kadeřavá (Brassica oleracea var. acephala) se od ostatních druhů odlišuje silně kadeřavými listy. Její lidový název je jarmuz a obvykle se využívá ke zkrmování dobytkem. Variantou je ještě kapusta kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica), která je jemnější.

Okrasné kapusty

Zajímavostí a hitem posledních let jsou okrasné kapusty. Mají velmi bohatou růžici, která je navíc doplněna o barvy jako je červená, oranžová, žlutá, či dokonce fialová.

Z konkrétních odrůd můžeme zmínit například ‘Victoria Pigeon’, ‘Peacock’ nebo Coral’.

Další kultivary brukve zelné

Pokud bychom se na brukev podívali z botanického hlediska, zjistíme, že se jedná o jeden druh s mnoha kultivary. Kromě výše zmíněných “kultivarů” jako je klasická kapusta hlávková, růžičková či kadeřavá kapusta, patří pod tento druh také například květák, brokolice, romanesco či kedluben. Většina těchto variant je však běžnou veřejností považována za zcela odlišné druhy, což díky jejich odlišnému vzhledu, chuti i využití pochopitelné.

Pusťte se letos do pěstování této zdravé zeleniny i vy. Semínka kapusty hlávkové i růžičkové najdete v našem e-shopu

Pěstování hlávkové kapusty

Pěstování kapusty není nic složitého. Rostlina je poměrně odolná vůči přízemním mrazíkům a nenáročná na výživu. Této zelenině bychom měli dopřát světlé stanoviště a pravidelnou vydatnou zálivku. V případě sucha začnou spodní listy zasychat, ovšem při neustálém přemokření naopak může dojít k jejich zahnívání.

K vysévání semen přistoupíme dle odrůdy - je-li raná, vyséváme již koncem ledna do skleníků, kde si sazenice předpěstujeme. Letní a pozdní odrůdy můžeme vysévat od března až do května přímo do záhonu. Ideální spon je 50x40 centimetrů, u pozdních 60x50 centimetrů z důvodu větších hlávek.

Co se týče hnojení, ideální je vysévat kapustu do humózní půdy se zapracovaným kompostem. Přihnojit můžeme ještě během vegetační doby - přibližně 14 dní od výsadby přihnojíme ledkovými hnojivy a o dalších 14 dnů později už použijeme klasické hnojivo na listovou zeleninu.

Růžičková kapusta pěstování

Pěstování růžičkové kapusty probíhá o něco jinak než u hlávkové. V tomto případě totiž roste vysoký košťál, na kterém vyrůstají drobné růžičky. Aby se k nim dostalo světlo před vrcholové listy, je nutné spon zvětšit přibližně na 70x50 centimetrů.

Jak tedy pěstovat růžičkovou kapustu? Stanoviště by mělo být světlé, s hlinitou půdou - nejsou vhodné těžké, kyselé a humózní půdy - kapusta pak nevytváří růžičky.

Růžičková kapusta potřebuje dostatek závlahy. Záhon by měl být před výsadbou připravený - již na podzim zapravte kompost a půdu zavápněte. Na jaře a během vegetační doby pak můžeme růžičkovou kapustu ještě přihnojovat dusíkem.

Semena do záhonu vyséváme v dubnu. Sazenice si lze předpěstovat také v pařeništi či skleníku a na konci dubna až začátkem května je přemístit do záhonu.

Co je při pěstování růžičkové kapusty důležité - zaštípnutí terminálního pupenu koncem srpna. Tím výrazně podpoříme tvorbu nových růžiček, ke kterým se dostane nejen více světla, ale také živin.

Okrasná kapusta pěstování

Pěstování okrasné kapusty je v podstatě podobné jako pěstování té hlávkové. Vyžaduje téměř totožné podmínky, narozdíl od hlávkové kapusty ale není jedlá.

V zahradě má čistě estetickou funkci. Nejlépe bude vynikat v podzimních výsadbách, vysadit je lze také do truhlíků. Vzhledem k tomu, že očekáváme vybarvení listů v podzimních měsících, vysazujeme okrasné kapusty později než jedlé varianty.

Také spon může být menší, nevysazujte však jednotlivé rostliny ve vzdálenosti menší než 30 centimetrů, hlávky by se mohly kvůli nedostatku místa deformovat.

TIP: V české kuchyni nejčastěji využijete kořenové druhy zeleniny. Mezi ty patří hlavně petržel, celer a mrkev. Poslední jmenovanou zeleninu najdeme snad na každé zahradě, proto jsme se o pěstování mrkve více rozepsali v našem předchozím článku.

Dřín, jinými názvy také dřínovec či svída (Cornus) je keř, někdy i strom či vyšší bylina z čeledi dřínovitých. Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě také v České republice či na Slovensku. Zmínit můžeme například dřín obecný, který je u nás zákonem chráněný.

Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách. Zde rozeznáváme dříny okrasné a ty, které pěstujeme pro léčivé plody.

Svída pěstování

Nároky na světlo - dříny preferují přímé slunce, velmi dobře se jim daří i v polostínu. Plný stín není pro jejich pěstování vhodný.

Vhodný typ zeminy - půda by měla být dobře propustná, kyprá a dostatečně vyživená. Na pH svídám příliš nezáleží, snesou mírně kyselou i mírně zásaditou zeminu.

Odolnost - dříny jsou ve většině případů mrazuvzdorné a celkově odolné rostliny. Nemají příliš škůdců a netrpí nemocemi.

Stanoviště - v přírodě nejlépe rostou na slunných křovinatých stráních a kolem lesů. V zahradě se jim bude dobře dařit vedle dalších keřů a stromků.

Nároky na vláhu - půda kolem rostliny by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však podmáčená. Také během zimy dbáme na to, aby svída netrpěla suchem. Zálivku ale omezíme.

Množení svídy - způsobů množení je několik. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen, množení však častěji probíhá dřevitými či bylinnými řízky (dle konkrétního druhu). Oblíbené je také roubování.

Svída druhy

Druhy svíd se dále dělí do podrodů. Ty se od sebe odlišují především uspořádáním listů nebo velikostí rostliny. Některé druhy se pěstují pouze jako rostliny okrasné, jiné zase pro plody. K čemu který druh slouží si dále uvedeme v jejich popisu.

Svída bílá

Svída bílá (Cornus alba) je opadavý, středně velký keř. Větve mají červenou barvu, listy jsou světlé, někdy panašované. Kvete bílými květy uspořádanými do květenství. Jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinu, kterou na trhu najdeme hned v několika odrůdách. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‘Sibirica’, ‘ Sibirica Variegata’ nebo ‘Elegantissima’.

Svída krvavá

Svída krvavá (Cornus sanguinea) je běžným českým druhem. Tento opadavý keř můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají (dříve se jejich účinků užívalo při průjmech). Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Midwinter Fire’.

Svída výběžkatá

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. U nás se pěstuje pouze v zahradách, jako okrasný keř. Tento druh je také často vysazován v parcích nebo ve městech podél cest a chodníků. Může vytvořit hustý živý plot. Vyhledávanou odrůdou je ‘Flaviramea’.

Svída pochybná

Svída pochybná (Cornus controversa) je nízký opadavý strom s jednoduchými střídavými listy. Pochází z východní Asie, u nás se v přírodě nevyskytuje. V zahradách se pěstuje spíše zřídka, u nás tento druh není tolik oblíbený.

Svída střídavolistá

Svída střídavolistá (Cornus alternifolia) je opadavý keř až strom s jednoduchými střídavými listy. Tento druh pochází ze severní Ameriky. U nás se někdy pěstuje v zahradách, častěji ale svídu střídavolistou najdeme v botanických zahradách jako sbírkový exemplář.

Dřín lékařský

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř pocházející z Asie. Je běžnou součástí čínské tradiční medicíny, kde se z něj připravuje tonikum, které tamější lidé využívají při celé řadě zdravotních neduhů. V našich zahradách jej najdeme pouze sporadicky, častěji se pak s exempláři setkáme v botanických zahradách.

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas), též dřín jarní, je listnatá dřevina běžně se vyskytující v české přírodě. Tento druh se pěstuje také v zahradách, a to hlavně pro jedlé plody červené barvy, které koncem léta nahrazují bílé květy. Plody jsou bohaté na vitamín C, používají se k výrobě sirupů, džemů a podobně. Údajně také pomáhají s trávicími problémy. Na Slovensku se z plodů připravuje tradiční alkoholický nápoj s názvem drienkovica. Do zahrad se vysazují šlechtěné kultivary. Mezi nejoblíbenější patří ‘Alex’, ‘Expres’,'Jolico', 'Devín', 'Macrocarpa', 'Xanthocarpa' (má plody žluté).

Dřín japonský

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý keř či strom pocházející z východní Asie. Jedná se o velmi krásnou a oblíbenou rostlinu, která se v zahradách využívá jako okrasná. Existuje nespočet různých odrůd, které se od sebe liší barvou listů, velikostí celé rostliny a dalšími zajímavými znaky. Po odkvětu drobného květenství se objevují červené kulaté plody, které jsou typické drobnými “bodlinkami” na povrchu. Plody svídy japonské jsou jedlé, v asijských zemích je někdy využívají k přípravě vína. Oblíbenými kultivary mezi zahradníky jsou 'Summer Fun', 'Gold Star', 'Satomi', 'Heart Throb' a 'China Girl'.

Dřín květnatý

Dřín květnatý (Cornus florida) opadavý keř s jednoduchými listy. Pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jako okrasný keř. Jedná se o velmi estetickou rostlinu, která je v době květu doslova posetá květy různé barvy, dle konkrétní odrůdy. Někdy se využívá také tvrdé dřevo tohoto druhu, v Americe i kůra, která má údajně povzbuzující účinky.

Dřín kanadský

Dřín kanadský (Cornus canadensis) je bylina s podzemním plazivým oddenkem. Rostlina má nápadné listeny, které jsou umístěné kolem květenství. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky, zřídka se pěstuje u nás. Využívá se jako půdokryvná rostlina.

Svída do okrasné zahrady nebo jedlé dřínky jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Oblíbené druhy a odrůdy najdete i v našem e-shopu

Využití dřínu

Dřín má mnoho využití, které závisí zejména na daném druhu. Dle výše uvedených popisů jednotlivých druhů je zřejmé, že některé z nich pěstujeme jako okrasné pro jejich velké či početné květy, zajímavé panašované listy nebo červeně zbarvené dřevo.

Jiné zase jako zdroj zdravých plodů nabitých vitamínem C, ze kterých se připravují různé výrobky, jako jsou sirupy, džemy, zavařeniny, či dokonce alkoholické nápoje.

U některých druhů, konkrétně se jedná zejména o dřín květnatý, se používá také dřevo, které je tvrdé a hodí se pro využití v průmyslu.

Plody dřínu

Plody jsou jedlé pouze v některých případech. U nás se nejčastěji ke zpracování využívají plody dřínu obecného, v Asii pak preferují dřín japonský a jeho “pichlavé” kulaté plody.

Plodem svídy je peckovice, která může mít různý tvar i barvu. Nejčastěji je kulatá, až mírně protáhlá, připomínající šípek. Chuť jedlých druhů je sladkokyselá až kyselá. Barva je nejčastěji červená, může být i červeno-růžová (u dřínu japonského), nebo černá (u svídy krvavé).

Jak stříhat svídy

Svídy velmi dobře snáší řez a snadno je tak můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. V Asii z nich často tvarují bonsaje, u nás se zase nezřídka pěstují v nádobách.

Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře. V tomto případě zkracujeme větve až 10 centimetrů nad úrovní půdy.

Častěji (není úplně třeba každoročně) však přistupujeme k řezu udržovacímu, při kterém větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 50 centimetrů nad zemí.

Jak rychle roste dřín

Při pěstování dřínu ze semen je potřeba mít na paměti, že klíčení a následný růst sazenice probíhá velmi pomalu. Je tedy vhodnější jej množit řízky, které zakoření poměrně rychle, roubováním, nebo zakoupit již předpěstované sazenice.

Keře a stromky tohoto druhu rostou poměrně pomalu po celý život. Ročně přibude asi 10 centimetrů, což z dřínu dělá ideálního adepta na živý plot, který pak nebude nutné neustále během sezóny zastřihovat. Na hustý porost poskytující soukromí si ale chvíli počkáte.

Chcete-li dřín pěstovat pro jeho plody, je výhodnější zakoupení již vzrostlejší dřeviny. Svídy totiž začínají plodit nejdříve desátým rokem.

TIP: Dřínům se skvěle daří ve společnosti dalších keřů. Zvolit můžete například hlohyně, bobkovišně nebo cesmíny. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem minulém článku. A pokud vás zajímají spíše méně známé druhy ovocných keřů, vyzkoušejte třeba pěstování muchovníku.

S klasickým pěstováním v zemině se pojí mnoho výhod, ale i nevýhod. Mezi hlavní nevýhody patří zejména tvorba plísní a různých patogenů v substrátu, které mohou dráždit alergiky. To bývá často důvodem, proč citlivější lidé nepěstují doma žádné rostliny. Hydroponický způsob pěstování rostlin ale umožňuje pořízení pokojovek či bylinek i citlivějším jedincům.

V našem článku se blíže podíváme na to, co to vlastně hydroponie je, jak postupovat při pěstování tímto způsobem, a které rostliny lze hydroponicky pěstovat.

Co je hydroponie

Hydroponie je způsob pěstování rostlin bez substrátu. Potřeba je pouze rostlina, živný roztok, médium a speciální květináč. Jedná se o velmi “čistý” způsob pěstování rostlin, při kterém lze eliminovat vznik plísní a množení různých patogenním látek.

Mezi hlavní výhody hydroponického pěstování patří:

- kontrola výživy během pěstování - lze dokonale sledovat a ovlivňovat příjem jednotlivých živin

- efektivnější pěstování a vyšší výnosy

- omezení plísní a menší riziko napadení škůdci i nemocemi

Nevýhody hydroponie

Přestože při hydroponickém pěstování rostlin převažují pozitiva, můžeme se setkat i s některými nevýhodami. Mezi ty patří zejména snadné přehnojení rostlin a s tím spojené jejich poškození či dokonce úhyn. Je potřeba si důkladně nastudovat dávkování hnojiv a sestavování živných roztoků pro dané druhy rostlin. V tomto je hydroponické pěstování náročnější od toho klasického.

Dalším úskalím bývá také udržování kořenového systému i roztoku v čistotě - v opačném případě se v roztoku začnou tvořit řasy nebo množit různé organismy, které negativně ovlivní pH roztoku i jeho složení.

Poslední nevýhodou pak může být vyšší pořizovací cena speciálních nádob určených pro tento způsob pěstování.

Hydroponie doma

U velkopěstitelů je hydroponické pěstování pro své pozitivní přínosy poměrně časté a oblíbené. Často tak pěstují mnohé druhy zeleniny nebo bylinky.

Doma je ale stále hydroponie spíše výjimkou, pokud však máte skleník nebo byste rádi pěstovali rostliny v interiéru bez nepořádku ze substrátu, určitě tento způsob vyzkoušejte.

Co budete potřebovat:

Rostliny, živný roztok - připravuje se obvykle přímo z hnojiv určených pro hydroponii, na obalu hnojiva pak lze nalézt postup k namíchání. Receptů na domácí živný roztok však na internetu najdete také spousty, nicméně často nelze zaručit, že bude obsahovat veškeré potřebné živiny, květináče - potřebovat budete na každou rostlinu dva - jeden plný (vodotěsný bez otvorů) a druhý děrovaný, médium - dříve se často používat keramzit či perlit, dnes je ale běžnější kokosové vlákno, rockwool (minerální vlna) nebo oasis kostky.

Postup pro hydroponické pěstování je následovný. Nejprve dobře očistíme rostlinu a její kořenový systém. Umístíme ji do nádoby s čistou vodou, kterou každý den měníme, přičemž kořeny propláchneme. Po několika dnech je rostlina připravena k přechodu na hydroponický způsob pěstování. V tuto chvíli naplníme děrovaný květináč zvoleným médiem. Plný květináč naplníme asi do jedné čtvrtiny obsahu živným roztokem. Do média umístíme rostlinu a děrovaný květináč vložíme do nádoby s roztokem.

Při pěstování dodáváme živiny pravidelně, nikdy ale roztok nenaléváme přímo na médium to by mohlo začít plesnivět. Doporučuje se jednou za dva až čtyři týdny celý roztok vyměnit, nádoby vymýt, médium a kořeny propláchnout čistou vodou.

Hydroponické pěstování pokojových rostlin

Doma se nejčastěji hydroponicky pěstují bylinky či pokojové rostliny. Většině pokojovek tento způsob pěstování velmi prospívá. Nejčastěji se takto pěstuje lopatkovec (Spathiphyllum), nicméně v živném roztoku můžete pěstovat i mnoho dalších druhů, hodí se k tomu například toulitka (Anthurium), dračinec (Dracaena), břečťan (Hedera), fíkusy (Ficus), potos (syn. šplhavnice, Epipremnum), zelenec (Chlorophytum),monstera (Monstera), kolopejka (Kalanchoe)...

Mezi nejoblíbenější pokojové rostliny patří různé druhy orchidejí. Hydroponické pěstování orchidejí je poměrně neobvyklé, ale rostlinám prospívá. O pěstování orchidejí v bytě obecně jsme se více rozepsali v našem minulém článku.

Rostliny vhodné pro hydroponii

Mezi “hydroponické rostliny” ale neřadíme pouze ty pokojové. Tímto způsobem lze pěstovat také některé druhy zeleniny, drobného ovoce nebo bylin.

Hydroponické pěstování zeleniny

Asi nejběžnější zeleninou pěstovanou hydroponicky je ta listová - saláty všeho druhu, špenát, rukola a další se pěstují pouze v roztoku velmi často nejen u velkopěstitelů, ale také ve sklenících zahrádkářů. Zelenina roste rychle, potřebuje méně místa a není třeba ji pravidelně zalévat, což ušetří mnoho práce. Navíc se často chráněná před některými druhy škůdců a chorob.

Kořenová zelenina se příliš často tímto způsobem nepěstuje, hydroponie se ale využívá v případě ředkviček, které lze tímto způsobem sklízet již za 3 týdny.

V poslední době je oblíbené také hydroponické pěstování rajčat. Jak je známo, tato zelenina vyžaduje dostatek vláhy, zároveň však trpí na plísně, což ztěžuje její zalévání. Plísně se také často množí přímo v záhonu v substrátu. Při hydroponii tyto problémy odpadají. Květináče jednoduše umístěte do teplého skleníku. Rajčata můžete tímto způsobem klidně pěstovat již od semínek. Většinou se ale přechází na živný roztok až při silnějších sazenicích.

Hydroponické pěstování bylinek

Čistější, zdravější a výnosnější pěstování neminulo ani v domácnostech tolik oblíbené bylinky. Nejenže si nemusíte dělat starosti s pravidelnou zálivkou, kterou většina bylinek vyžaduje, ale netýkají se vás ani problémy s přelitím, plísněmi nebo škůdci. Pro hydroponické pěstování se hodí téměř všechny druhy klasických bylinek jako je máta, bazalka, petrželka, pažitka a další. Zahradníci jsou také přesvědčeni o tom, že bylinky rostoucí v živném roztoku intenzivněji voní a mají lepší chuť.

TIP: Hydroponicky lze pěstovat i mnoho léčivých rostlin. Mezi ně patří například i rýmovník, který pomáhá uvolnit horní dýchací cesty a neměl by v zimních měsících chybět v žádné domácnosti. Jak pěstovat rýmovník se dozvíte v našem předchozím článku.

Klíčky konzumovali již starověcí Egypťané a Číňané - a měli k tomu dobré důvody. Naklíčené semínko je totiž doslova nabité vitamíny, minerály a dalšími látkami, které pozitivně ovlivňují imunitní systém a doplní potřebné živiny důležité pro správné fungování organismu.

Aby mohlo semeno vyklíčit a vyrůst z něj plnohodnotná rostlina, potřebuje do startu nejen dostatek makro a mikro živin, ale také energii. To je další důvod, proč bychom si měli klíčky pravidelně dopřávat, jsou totiž bohatým zdrojem energie. V neposlední řadě jsou to obsažené enzymy, které napomáhají s regeneračními procesy v těle.

Je tedy zřejmé, že se jedná o takzvanou superpotravinu. V kuchyni klíčky využijete prakticky do všeho. Můžete je přidat do salátů, do pomazánek, dozdobit s nimi obložené pečivo nebo polévky, přidat je také do zeleninové přílohy k hlavním pokrmům. Pojďme se tedy podívat, jak si klíčky vypěstovat a jaká semena jsou pro tyto účely nejvhodnější.

Semena na klíčení

Naklíčit můžeme prakticky cokoliv od řeřichy, přes čočku, fazole až po hrách. Mnoho lidí nekupuje přímo semena na klíčky, ale zakoupí v supermarketu balíček dané suroviny, kterou pak k tomuto účelu využije. Klíčky se sice objeví, nemusejí však být tolik kvalitní, klíčivost je nižší a navíc mohou semena obsahovat zbytky pesticidů a dalších nevhodných látek.

Ideálním řešením je tedy zakoupit přímo semena ke klíčení. Rozhodně nenakličujte semena určená k výsevu - ta jsou ošetřena mořidly, která nejsou určena ke konzumaci!

BIO semínka na klíčení

Nejlepší semena na naklíčení jsou ta v BIO kvalitě. Jen zde máte jistotu, že se jedná o kvalitní semínka bez pesticidů a jiných chemikálií.

Které druhy BIO semínek na klíčení jsou nejoblíbenější? Mungo fazolky, ředkvička, čočka, vojtěška, cizrna, obiloviny (pšenice, ječmen, žito), řeřicha, hořčice, rukola, česnek...

Mezi méně vhodné pak patří hlavně větší druhy fazolí, které jsou na skus tvrdé i po naklíčení a špatně se tráví. Dále nenakličujeme ořechy a loupaná či tepelně upravená semena. Nevhodné je také klíčit chia semínka a len - tyto druhy totiž po namočení vytváří gelový obal, pomalu a špatně klíčí. Lněné a chia semínko konzumujte nenaklíčené, ideálně mleté nebo právě pouze namáčené. No a poslední skupinou nevhodných semen ke klíčení jsou již zmiňovaná semínka určená k výsevu.

Nevyznáte se v druzích ani typech? Semínka k naklíčení v BIO kvalitě najdete přímo v našem e-shopu

Jak klíčit semínka doma

Klíčení semínek se může jevit jako snadná záležitost. Určitě jste i vy během svých školských let v rámci výuky klíčení semen zkoušeli. V tomto případě jste asi použili mokrou vatu, na kterou jste semínka uložili a čekali, než se klíčky objeví.

Tento způsob je snadný, rychlý a nevyžaduje žádné investice. Je ale možné, že se na klíčcích objeví plíseň, protože vlhkost může být příliš vysoká. Navíc klíčky na vatě není možné proplachovat. Z těchto důvodů se semena neklíčí ani v substrátu.

Jak tedy při klíčení postupovat?

Nejprve si opatřete vhodná semínka - jak už jsme zmínili výše, ideální jsou semínka určená přímo k nakličování v BIO kvalitě.

Dalším krokem je nákup nakličovacích misek a nádob. Existují dokonce několikapatrové nakličovací nádoby, ve kterých semena umístíte na síta a snadno je pravidelně propláchnete. Mnoho lidí ale dává semínka do cedníku, který umístí nad sklenici s vodou a překryjí - semena mají dostatek vláhy, lze je snadno propláchnout.

Teď už pojďme přímo k procesu - v první řadě semena přeberte. Kvalitní balení již obvykle neobsahují žádné příměsi, kamínky či zbytky zeminy, ale stát se to může. Vyřaďte i prasklá či jinak poškozená semínka.

Pracujte v naprosté čistotě. Umyjte si ruce, umyjte i všechny misky a další pomůcky, které ke klíčení potřebujete. Předejdete tak plesnivění klíčků.

Semena nejprve namočte. Zejména velké druhy s tvrdou slupkou jako je cizrna, hrách a další, potřebují namáčet i 24 hodin.

Během klíčení semena proplachujte minimálně dvakrát denně (během horkého letního počasí i vícekrát). K proplachování použijte pitnou, nejlépe převařenou studenou vodu.

Prohlížejte klíčky - pokud rozpoznáte plíseň, musíte bohužel semínka zlikvidovat. Plíseň může mít různé podoby, může se jevit jako bílý či šedavý povlak nebo způsobovat černání a zahnívání drobných kořínků. Klíčky také mohou zapáchat. Po likvidaci semen řádně umyjte a dezinfikujte nádoby. Pozor na záměnu plísně s ochlupením kořínků, to bývá nejčastěji přítomné u brokolice, řeřichy, ředkvičky a hořčice.

TIP: Kvalitní bio semena neslouží pouze ke klíčení. Můžete je vysadit také do záhonů a vypěstovat si vlastní bio zeleninu.

Cibule kuchyňská, latinsky Allium cepa, je cibulová zelenina z rodu amarylkovitých, kam mimo jiné řadíme také česnek nebo pažitku. Rostlina je dvouletá až vytrvalá, nicméně běžně se v zahradě pěstuje jako jednoletka. Na spodním konci robustního dutého stonku najdeme dužnatou cibuli s vrstvami. Listy jsou přisedlé, jednoduché, pochvami naléhají ke stonku. Květenství je tvořeno vrcholičnatým šroubelem.

Cibule pravděpodobně pochází ze střední Asie, ovšem konkrétní místo původu není známo, protože se tato rostlina pěstuje po celém světě již po staletí. Není divu, cibule totiž není jen skvělým dochucovadlem či zeleninou, ale také všelékem na různé neduhy. Byla, a stále je oblíbenou v lidovém léčitelství různých kultur.

V našem článku se dozvíte, který druh či odrůdu cibule zvolit, jak ji pěstovat, kdy se sází cibule a kdy je ideální doba pro sběr cibule.

Druhy cibule

Pokud bychom se kromě cibule kuchyňské zaměřili na další druhy, chcete-li varianty cibule, byly by to tyto:

cibule šalotka - dříve byla považována za samostatný druh, dnes se dle odborné literatury jedná o variantu cibule kuchyňské. Má jemnější chuť i aroma.

cibule zimní - zvaná také sečka, se nejvíce pěstuje v Asii. Používá se celá rostlina i s natí.

cibule prorůstavá - jedná se o křížence cibule kuchyňské a zimní.

jarní cibulka - nejde o samostatný druh, nýbrž o název zeleniny. Za jarní cibulku považujeme různé druhy cibule sklízené obvykle v raném stádiu včetně natě.

Odrůd cibulí je mnoho. Liší se od sebe chutí, barvou cibule, velikostí nebo dobou sklizně. V obchodech se nejčastěji setkáme s cibulí bílou, červenou, řezanou, s šalotkou či cibulkou jarní. Vše jmenované však patří pod druh Allium cepa. Narazit ještě můžete na takzvanou cibuli sazečku - ani zde se nebavíme o samostatném druhu, nýbrž o malých cibulkách, které jsou připravené k výsadbě do záhonů.

Oblíbené odrůdy cibule

Cibule kuchyňská žlutá

Dagmar, Wellina, Elista, Augusta, Hiberna, Blanco Duro, Globo, Lusy, Všetana, Štutgartská, Alice

Cibule kuchyňská červená

Lilia, Karmen

Cibule zimní

Kaj, Gerda

Šalotky

Camelot F1, Ambition F1, Red Sun, Golden Gourmet

Vhodné k pěstování “jarní cibulky”

Rosa di Firenze, Gerda, Pompei

Vysaďte si některý z oblíbených druhů cibule i do vaší zahrady. Semena cibule najdete na našem e-shopu

Sázení cibule

Cibuli lze vypěstovat buďto ze zakoupených semen, nebo z předpěstovaných malých cibulek zvaných cibule sazečka. V obou případech si musíme nejprve připravit záhon. Ten by měl být úplně bez plevele, kyprý, vlhký a vyživený kompostem. Řádky by od sebe měly mít vzdálenost asi 20 centimetrů, jednotlivé sazečky či semena přibližně 8 centimetrů. Semena vyséváme pouze 2-3 centimetry pod povrch a opatrně zaléváme, jsou totiž drobná. Sazečky ukládáme přibližně 5-8 centimetrů hluboko.

Kdy sázet cibuli

Semena do záhonu vyséváme v první polovině března až začátkem dubna. Záleží na počasí, platí, že by se semínka neměla ukládat do zmrzlé půdy (s tou se také těžko pracuje). Po vzejití sazenic je nezapomeňte vyjednotit, aby si rostliny vzájemně nekonkurovaly. Ponechejte mezi nimi prostor 8-10 centimetrů dle zvolené odrůdy.

V případě sazečky máme možnosti dvě, můžeme ji totiž sázet na jaře i na podzim.

Sázení cibule na podzim

Podzimní výsadba cibule má své výhody jako je větší ochrana před nemocemi, ale také dřívější sklizeň. Ideálním termínem je říjen. Před výsadbou nejprve zvolte tu správnou odrůdu vhodnou k podzimnímu uložení do půdy, jarní cibule by nemusely zimu v zemi přečkat bez úhony. Teplota půdy by zároveň neměla být nižší než 5 °C.

Následně postupujeme podle instrukcí uvedených výše - tedy sázíme do řádků vzdálených od sebe 20-30 centimetrů, v rozestupech 8 až 10 centimetrů. Hloubka bude o něco větší než na jaře, přibližně 7 centimetrů. Po výsadbě je třeba záhon překrýt fólií nebo mulčovat.

Sázení cibule na jaře

Při jarní výsadbě ukládáme do země sazečku od března do dubna. Půda už musí být rozmrzlá, aby bylo možné vyhloubit dostatečně hluboké řádky a cibulky překrýt kyprou zeminou. Konce (tedy vrchní části) cibulek mohou ze záhonu mírně vyčnívat.

Jak pěstovat cibuli

Stanoviště - záhon pro pěstování cibule musí být dostatečně prosvětlený, zároveň se ale vyhněte celodennímu přímému slunci. Ideální je východní strana pozemku, na kterou dopadají přímé paprsky hlavně dopoledne.

Nároky na vláhu - nejintenzivněji zaléváme cibuli po výsadbě a při růstu prvních listů. Poté je potřeba závlahu regulovat, abychom předcházeli napadení plísněmi. Zálivku aplikujeme nejlépe ráno, cibule nesmí stát v podmáčené zemině.

Substrát - optimální je hlinitopísčitá půda, která je dobře propustná, kyprá, a hlavně vyživená.

Předplodiny - jako prevence před plísní cibulovou a dalšímu chorobami napadajícími cibulovou zeleninu se nedoporučuje pěstovat na stejném místě cibuli, česnek, pór či pažitku častěji než jednou za pět let. Vhodné je pěstování po kořenové zelenině či luštěninách.

Jak pěstovat jarní cibulku

Pěstování cibule jako takzvané jarní cibulky je v podstatě stejné jako u klasiky. Co je odlišné je hlavně výběr odrůdy a doba sběru. Jarní cibulky se obvykle pěstují ze semen, vyséváme je tedy na jaře. Ve stejném období je také sklízíme - semena bychom měli vysévat do záhonu již v březnu, aby byla naťová cibule do konce jara připravena ke sklizni. Co se týče kultivaru, zaměřte se na takový, u kterého je tento typ pěstování doporučen.

Jarní cibulku můžete vysít i do květináčů. Sklízet lze pouze čerstvou nať, a když už je cibulka “unavená” a nať roste pomaleji nebo žloutne, lze ji dopěstovat jako klasickou cibuli.

Hnojení cibule

Před výsadbou zapravte do záhonu uzrálý kompost. V případě cibule nepoužívejte chlévský hnůj ani chlorid draselný, mohlo by dojít k spálení cibule. Během vegetační doby můžete použít speciální hnojivo na cibuli a česnek, nicméně platí, že tato zelenina si na přílišné přihnojování nepotrpí a dobře se jí daří i bez něj.

Kdy sklízet cibuli

Zralou cibuli poznáme podle zaschlé nati. Ta začne žloutnout a polehávat. Když je nať zcela suchá, je cibule připravená ke sklizni. Pokud zeleninu ze záhonu vyjmeme příliš brzy, není vhodná k uskladnění.

Nejdříve sklízíme cibuli vysazenou již na podzim. Termín sklizně je obvykle květen až červen. Jako poslední ze záhonů sbíráme cibuli z přímé jarní výsadby. Tu sklízíme od konce července až do září. Čím později bude zelenina ze záhonu sklizená, tím vhodnější bude k uskladnění. Pozor však na přemrznutí.

TIP: Skladovanou cibuli můžete v zimních receptech doplnit například mrkví, klasickými bramborami či batáty. Jak pěstovat batáty se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Určitě patříte mezi ty, kteří při nákupu potravin neodolali rudým kráskám s názvem Euphorbia pulcherrima – vánočním hvězdám. Kromě klasické červené můžete objevit také bílé, smetanové či fialově zbarvené. Možná jste nevěděli, že se jedná o barevné listy a ne květy dané rostliny.

Abyste se touto kráskou těšili opravdu do Vánoc, dokonce i déle, nebo ji pěstovali jako interiérovou rostlinu, je třeba znát hlavně její nároky na pěstování.

Jak pěstovat vánoční hvězdu

 Zásady pěstování

1. První krok je v obchodním řetězci nebo radéji v malém květtinářství na rohu ulice vybrat správnou rostlinu s nepromokřeným substrátem a nepoškozenými listy (nesmí bát suché, shnilé, polámané).

2. Rostlinu šetrně přeneste v obalu, novinách, papíře či plátěné tašce v závislosti na teplotě venku. Nemělo by extrémně foukat a ani mrznout.

3. Aklimatizování by mělo proběhnout postupně. Jeden den ji nechte na chladnější chodbě s dostatkem světla, poblíž okna. Následující den ji přemístěte do pokoje, kde bude nastálo.

4. Prostor by měl být dostatečně světlý, přiměřeně teplý, 15-20 stupňů, ne nad radiátorem. Výhodou je východní expozice, ne přímo na okně, ne v zakouřeném prostoru.

5. Substrát je nutno udržovat vlhký, v podmisce nesmí zůstávat voda a je nutno rostlinu rosit.

6. Toto jí bude stačit pro pěstování do Vánoc. Chcete-li pokračovat v pěstování i dále, pokračujte ve čtení.

7. Od ledna do dubna pěstujte rostlinu podobně jako dosud, s maximem světla a v přiměřené teplotě a vlhkosti.

8. Začátkem dubna snižujte zálivku a zalévejte, až když substrát úplně proschne.

9. V dubnu potřebuje vánoční hvězda 15 hodin tmy a málo vody, může působit povadle. Zvolte tedy vhodnou krabici, kterou ji budete zakrývat. Teplota by měla být 15-16 stupňů. Zakrývání by mělo probíhat 1 měsíc. Je to na světlo nejcitlivější rostlina, celý proces může pokazit světlo z TV, monitoru, projíždějící auta po ulici za oknem.

10. Následuje květnové seříznutí. Je to velice drastický krok ale nutný. Ponechte jen stonky 8-10 cm se zelenými listy nebo bez nich.

11. Rostlinu přesaďte do většího květináče, do lehkého propustného substrátu. Při teplotě 16 -18 stupňů by měla začít rašit. Dopřejte jí světlo a přiměřenou vláhu.

12. V červnu ji můžete přemístit do polostínu, i na balkon či exteriéru v zahradě.

13. V červenci je znovu nutný řez o 2 cm a odstranění bočních výhonků. Nebojte se, je to tak v pořádku, podpoříte tak růst nových listů.

14. V srpnu ji přemístěte do interiéru na světlé místo, do teploty nad 17 stupňů.

15. V říjnu je už světla méně, ale hvězda ho potřebuje, začněte tedy s přisvětlováním a naopak mezi 17-20 hod. se zatmíváním v krabici. Tento postup opakujte až do konce listopadu.

16. V listopadu se objeví květní poupata, nezapomeňte hnojit a zalévat.

17. Světlo a změny světla a tmy působí přímo na vybarvování listenů, druhý hlavní faktor je teplota prostředí a vláha.

Držíme Vám palce, ať vám vánoční hvězdy dělají radost nejen na Vánoce.

TIP: S příchodem chladných dnů se musíme postarat i o květiny na balkoně. Pokud vás zajímá pěstování pokojových rostlin, více na toto téma se dočtete v článcích, kde se věnujeme například pěstování exotické vanilky nebo pokojových orchidejí.