Blog

Líska obecná (Corylus avellana) je opadavý keř nebo malý strom, který se vyskytuje především v Evropě a západní Asii. Patří do čeledi břízovitých (Betulaceae) a dorůstá výšky 3-8 metrů.

Líska je známá svými jedlými plody - lískovými oříšky, které jsou oblíbenou potravinou lidí i zvířat. Oříšky jsou bohaté na tuky, bílkoviny a vitamíny, díky čemuž mají vysokou energetickou hodnotu. 

Keř má poměrně široké využití, ať už jako užitná a okrasná dřevina, zdroj dřeva pro řemeslné účely nebo jako součást živých plotů. Je také důležitou rostlinou pro opylování hmyzem a poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a savců.

Pěstování lísky

Pěstování lísky není nijak náročné. Vzrostlý keř si na správném stanovišti vystačí prakticky sám, stačí jej jen občas prořezat. 

Stanoviště by mělo být slunné až polostinné. Lísky preferují hlinitou a dobře propustnou půdu. Příliš vlhký až podmáčený substrát jim nesvědčí. Co se týče pH, poradí si s kyselými, neutrálními i zásaditými půdami. Pro dozrání plodů potřebuje teplo, keře tedy pěstujeme spíše v nížinách. 

Při výsadbě je dobré myslet na to, že u některých ořechů se dočkáme pouze v případě opylování. K tomu potřebujeme ideálně dva exempláře na jednom pozemku. Skvělým opylovačem je například odrůda ‘Webbova’. Jiné kultivary se zase pyšní samosprašností, a tak stačí vysadit jeden keř. 

Líska druhy

Tento rod obsahuje přibližně dvacet jednotlivých druhů, které se vyskytují především mírném až subtropickém pásmu. Na našem území najdeme hlavně nejznámější, planě rostoucí lísku obecnou. Sporadicky se zde vyskytuje také například líska turecká.

V zahradách požadujeme od těchto keřů obvykle dvě vlastnosti - dostatek kvalitních plodů a estetický vzhled. Obojího docílili šlechtitelé, zvolit si tak můžete odrůdu dle svých preferencí. 

‘Hallská obrovská’

Keř této odrůdy je často velmi rozvětvený, díky čemuž získáme bohatou sklizeň velkých a chutných plodů. Potřebuje dostatek prostoru, roste do výšky asi 4 metrů, na šířku pak zabere přibližně dva až tři metry. Je plně mrazuvzdorná a odolná vůči většině nemocí. Není samosprašná, ideálním opylovačem je ‘Webbova’ a ‘Lombardská’.

‘Webbova’

Kultivar se dorůstá poměrně velkých rozměrů, a tak se hodí spíše do větších zahrad, parků či jiných prostranství. Plody jsou středně velké až velké, kvalitní a chutí mírně nasládlé. Webbova je pouze částečně samosprašná, pro maximální sklizeň vysazujeme opylovače - kultivar ‘Lombardská’, případně divoké varianty lísky.

‘Lombardská’

Používá se k opylování jiných odrůd. Je samosprašná. Plodí středně velké, zploštělé ořechy sladké chuti, kterými je při dozrávání bohatě obsypaná. Můžeme se setkat se dvěma variantami tohoto kultivaru - Lombardská červená patří mezi červenolisté odrůdy, Lombardská bílá má světle zelené listy. 

‘Red Majestetic’

Červenolistá odrůda lísky, která se využívá také jako okrasná. Sklizeň bývá bohatá, keř plodí středně velké ořechy. Díky tmavě zbarveným listům se hodí také pro pěstování v polostínu či plném stínu.

‘Contorta’

Od ostatních odrůd se Contorta liší zkroucenými větvičkami, které připomínají větve kroucené vrby. V době květu se na keři objevují žluté, velké jehnědy. Tento kultivar se často pěstuje jako okrasný, plody jsou stále jedlé, ale jejich úroda není tak bohatá jako u druhů pěstovaných primárně pro sklizeň.

Inspirujte se naší nabídkou a vyberte si sazenice lísky do zahrady z aktuální nabídky v našem e-shopu

Výsadba lísky

Výsadba lísky do zahrady nemá pouze užitný, ale i estetický přínos. Některé odrůdy se hodí spíše do velkých zahrad jako solitéry, jiné se uplatní i na menším prostoru nebo v živých plotech. V každém případě volíme při výsadbě vhodné místo s dostatkem slunce a propustnou půdou. 

Výsadba by měla proběhnout na jaře nebo na podzim, přičemž je třeba zajistit dostatečný prostor mezi jednotlivými keři pro jejich růst a údržbu. Jednotlivé keře vysazujeme asi tři až čtyři metry od sebe. V případě výsadby různých druhů lísek (obecná x turecká) by měly být rozestupy ještě větší. 

Pro sazenice připravíme jámu o rozměru 100x50 centimetrů, kterou vysteleme zralým kompostem, přidat můžeme i mykorhizní houby. 

Živý plot z lísky

Lísky jsou atraktivní pro mnoho druhů ptáků a hmyzu, což přispívá k rozmanitosti a udržitelnosti zahrady. Živý plot z lísky tedy do zahrady přiláká život a navíc poskytne úrodu chutných a zdravých lískových ořechů. 

Do plotu volíme rychle rostoucí, mrazuvzdorné a snadno tvarovatelné odrůdy. Ani tak není nutné plot stříhat několikrát ročně, jak je tomu u jiných druhů. Keře nevyžadují použití chemických prostředků na ochranu proti škůdcům a nemocem, což přispívá k udržitelnosti životního prostředí. Estetický dojem lze ještě umocnit kombinací s jinými druhy keřů či kvetoucích rostlin. 

Řez lísky

Prořezávání lísky je důležitým úkonem, který pomáhá udržovat strom zdravý a plodný. Tento proces zahrnuje odstranění poškozených, nemocných nebo překrývajících se větví, což umožňuje lepší proudění vzduchu a světla do koruny stromu a podporuje růst nových větví.

Kdy stříhat lísku? Nejlepší období je konec zimy nebo začátek jara, kdy strom ještě není v plné míře vegetace a je snazší identifikovat mrtvé nebo poškozené větve. Při prořezávání je důležité používat ostré a čisté nástroje, jako jsou zahradnické nůžky nebo pila, aby se minimalizovalo riziko infekce.

Obvykle stačí řez provádět jednou za dva až tři roky, u živých plotů je to samozřejmě každoroční záležitost. 

Jak prořezat starou lísku

Začněte tím, že si prohlédnete korunu stromu a vyčleníte všechny suché, lámavé nebo nemocné větve. Tyto větve odstraňujeme co nejblíže ke kmeni, ale s opatrností, aby nedošlo k poškození zdravého dřeva. Pokud je třeba odstranit velkou větev, proveďte řez ve třech fázích, aby se zabránilo praskání kůry a poškození stromu.

Dále se zaměřte na odstranění překrývajících se nebo konkurenčních větví, které mohou bránit růstu ostatních větví nebo způsobovat tření a následné poškození kůry. Při prořezávání těchto větví se snažte udržet přirozený tvar koruny a zohlednit směr růstu zbývajících větví.

Po dokončení prořezávání je vhodné ošetřit řezy speciálním stromovým balzámem, který pomáhá zabraňovat infekcím a podporuje hojení rány. Pravidelné prořezávání staré lísky zajistí, že strom bude i nadále zdravý a vydrží na jednom místě plodit klidně i sto let.

TIP: Máte menší zahradu a bojíte se, že by se vám do ní líska nevešla? Zvolte některý z menších užitečných keřů se zdravými plody jako je dřín, muchovník či rakytník. O pěstování rakytníku jsme se více rozepsali v našem předchozím článku. 

TIP 2: Oblíbenou součástí zahrad a tvrdých sadů jsou také ořešáky. Jejich plody obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek, pro které se jim často přezdívá “potrava pro mozek”. Více se o pěstování ořechu dozvíte v jednom z našich článků na blogu. 

TIP 3: Součástí tvrdých sadů plných skořápkových plodů, které rostou v nižších polohách, mohou být mimo nezvyklé mandloně také například jedlé kaštany. Pěstování jedlého kaštanu není žádná věda, přesvědčit se o tom můžete na našem blogu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Zmarlika (Cercis), je nenáročná dřevina atraktivní nejen pro své barevné a četné květy, ale také zajímavé listy. Patří do čeledi bobovitých, což poznáme mimo jiné podle typické stavby květu. Jedná se o opadavé keře nebo stromy, které pocházejí pravděpodobně z oblastí Číny, kde se dodnes vyskytuje pět endemických druhů. Ostatní druhy však najdeme běžně růst například ve Středomoří nebo některých částech severní Ameriky.

Díky svému atraktivnímu vzhledu a nenáročnosti je zmarlika ideální volbou pro různé zahradní kompozice. Může být pěstována jako solitéra, ve skupinách s jinými keři nebo jako součást kvetoucích živých plotů. Velké množství voňavých květů navíc přiláká do zahrady plno opylovačů.

Právě pro ty se keře nejčastěji pěstují. Mají obvykle sytě růžovou, fialovou či purpurovou barvu, u některých odrůd (například ‘Album’) se setkáme dokonce s bílou. Zajímavostí je, že květy nemají žádné řapíky, vyrůstají v trsech přímo z větví či kůry. Po odkvětu se na jejich místě vytváří pro tuto čeleď typické lusky s nejedlými semeny.

Zmarlika nebo zmarilka

Při vyhledávání sazenic do vaší zahrady se setkáme dokonce se třemi velmi podobnými názvy - zmarlika, zmarilka a žmarilka. Ať už do vyhledávače zadáte jakýkoliv z těchto výrazů, očekávaného výsledku se dopátráte. Který je ale správný?

Rostlina se správně jmenuje zmarlika. Ostatní názvy vznikly pravděpodobně jako překlepy, přeřeky či jako usnadnění výslovnosti “náročného” slova, přičemž se mezi zahradníky ustálily.

Zmarlika druhy

Zmarlika čínská

Zmarlika čínská (Cercis chinensis) je opadavý keř nebo malý strom původem z Asie. Tato rostlina je oblíbená pro své nápadné jarní květy, které se objevují ještě před listy a zahalují celé větve do růžové až fialové barvy.

Čínská zmarlika je ideální rostlinou do okrasných zahrad. Pěstuje se hlavně jako solitéra, případně ve skupinách s jinými keři či květinami. Má zelené, srdčité listy, které na podzim získávají zajímavou žlutou barvu. Dřevina je odolná vůči mrazu a preferuje slunné stanoviště s dobře propustnou, spíše zásaditou půdou.

Na trhu najdeme mnoho zajímavých odrůd. Mezi ty oblíbené patří například ‘Avondale’ nebo ‘Shirobana’.

Jidášův strom

Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), známá také jako jidášův strom, patří mezi opadavé keře či stromy pocházející z jižní Evropy a západní Asie. Květy rostou přímo z kmene a větví, mají růžovou až fialovou barvu a stejně jako u ostatních druhů, i zde se objevují ještě před vyrašením listů. Dřevina dorůstá do výšky přibližně šesti metrů, hodí se jako solitéra do okrasných zahrad nebo parků.

Tento druh je na tom s mrazuvzdorností o něco hůře než zmarlika kanadská a čínská, nicméně s teplotami v nižších oblastech Česka a Slovenska si poradí bez problémů.

Zmarlika kanadská

Zmarlika kanadská (Cercis canadensis) je opadavý keř nebo strom, který pochází z východních oblastí Severní Ameriky. Květy jsou růžové až purpurové a na jaře pokrývají většinu větví. Keř dorůstá do výšky asi pěti metrů, roste spíše průměrnou rychlostí. Jeho srdčité listy mají velmi zajímavé barvy, od sytě až temně zelené, přes vínovou, živě oranžovou až po bordó.

Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Forest Pansy’, ‘Merlot’ nebo ‘Ruby Falls’.

Chcete si užít květinami zasypané zmarliky i ve své zahradě? Oblíbené druhy a kultivary najdete v našem e-shopu

Zmarlika pěstování

Výběr vhodného stanoviště

Nejlépe roste na slunných až polostinných místech, ale snese i stín. Pokud ji chcete pěstovat ve stínu, mějte na paměti, že květů bude méně. Co se týče půdy, zmarlika preferuje propustnou, humózní a mírně vlhkou půdu. Je však schopna růst i na chudších a těžších půdách.

Obecně platí, že zmarlika kanadská je mnohem odolnější, poradí si se stínem i horší půdou. Naopak zmarlika čínská a jidášova vyžaduje plné slunce a hlinité humózní půdy.

Výsadba a péče

Zmarliku můžete vysadit na jaře nebo na podzim. Před výsadbou je vhodné připravit půdu tak, že do ní přidáte kompost.

Některé druhy (například zmarlika jidášova) preferují mírně zásadité, vápenaté půdy.

Výsadbu provádějte tak, aby kořenový krček byl přibližně 5 cm pod úrovní terénu. Po výsadbě zálivku nezapomeňte zalít a udržovat půdu vlhkou, dokud se rostlina neuchytí.

Zmarlika je nenáročná na péči. Jejím hlavním požadavkem je pravidelná zálivka, zejména v období sucha. Hnojení není nutné, ale pokud chcete podpořit kvetení, přihnojujte v tomto období fosforem a draslíkem.

Řez zmarliky

Keře můžete jednou ročně (obvykle brzy zjara) prořezat, aby si udržely svůj kompaktní tvar. Není to ale nutné, někteří zahradníky zmarliku neprořezávají vůbec, pouze jednou za čas odstraní staré, nemocné a nekvetoucí větve, případně provedou výchovný řez.

TIP: Okrasné i plodící stromy mají nejen estetickou funkci, jsou také důležitým zdrojem potravy pro opylovače. Mezi zajímavé stromy do velké zahrady patří například sakury, platany či moruše. Stromy do malé zahrady musí být kompaktnější, vysaďte například trpasličí břízy nebo zakrslé odrůdy jabloní.

Břečťany (Hedera) jsou stálezelené popínavé rostliny. Plazí-li se po zemi, jejich výška nepřesahuje 20 centimetrů, délka je však i několik metrů. Obvykle se stonky břečťanu upínají na povrchy, po kterých se plazí, jako jsou například stěny domů, stromy a podobně - v tomto případě se rostlina “vyšplhá” i 30 metrů vysoko.

Břečťany mají dva typy listů. Jedny jsou laločnaté a slouží k upínání na povrchy, druhé jsou srdčité a mají volný přístup ke slunci.

Květy břečťanu jsou drobné, mají zelenožlutou barvu a produkují velké množství nektaru, jenž láká opylovače. Koncem zimy z nich dozrávají kulaté, většinou černé plody, které slouží jako potrava pro ptactvo.

Jak pěstovat břečťan

Stanoviště - preferuje rozptýlené světlo až stín a nižší teploty
Nároky na pěstování - jedná se o velmi nenáročnou a odolnou rostlinu
Zálivka - během vegetační doby dopřejeme břečťanu mírnou zálivku, v zimě ji ještě omezíme. Mírně zaléváme i při pěstování v květináči

Substrát - rostlina preferuje rašelinový substrát
Hnojení - břečťan pěstovaný v květináči přihnojujeme pravidelně (cca jednou za 14 dní) organickým hnojivem nebo hnojivem pro zelené pokojové rostliny

Množení - množíme vegetativně pomocí vrcholových řízků, které necháme zakořenit ve vodě, a poté je zasadíme do květináče s rašelinovým substrátem

Druhy břečťanu

Udává se, že jednotlivých druhů je 12 až 15. Některé odborné zdroje se totiž neshodují na tom, zda se v některých případech jedná o jednotlivé druhy nebo jen jejich varianty. Nové druhy totiž s největší pravděpodobností vznikaly alopatricky (z původních druhů).

Jako první byl popsán břečťan popínavý, který je u nás nejběžnější - některé druhy tak mohou být spíše jeho křížencem. Dále se pak můžeme setkat s různými šlechtěnými odrůdami, které se od sebe liší například velikostí či barvou listů. Některé druhy lze pěstovat také jako pokojové.

• Břečťan popínavý (Hedera helix)
• Břečťan alžírský (Hedera algeriensis)
• Břečťan perský (Hedera colchica)
• Břečťan irský (Hedera hibernica)

Dále jsou to Hedera canariensis, Hedera cypria, Hedera iberica, Hedera maderensis, Hedera maroccana, Hedera nepalensis, Hedera pastuchowii, Hedera rhombea, Hedera azorica.

Hledáte sazenice břečťanu do své zahrady? Navštivte náš e-shop a vyberte si hned z několika odrůd břečťanu popínavého

Jak zasadit břečťan

Břečťany vysazujeme na jaře a na podzim. Sazenice můžeme buďto zakoupit v ověřeném e-shopu nebo si je předpěstovat z mladých řízků, které jsme předtím nechali zakořenit ve vodě. Dále postupujeme klasicky - připravíme si dostatečně velkou jamku, kterou ideálně vysypeme rašelinou smíchanou s hnojivem. Poté vložíme sazenici, přikryjeme kořeny zeminou, utlačíme a rostlinu zalijeme.

Výsadbu břečťanu v malé zahradě je ale třeba si dobře promyslet. Jedná se totiž o rychle rostoucí a silně expanzivní rostlinu; budete-li se jí chtít v budoucnu zbavit, může to být běh na dlouhou trať.

Břečťan na plot

Pokud váš pozemek lemuje pletivový plot, který neposkytuje příliš soukromí, může být poměrně levnou variantou výsadba břečťanu. Ten roste poměrně rychle a pokud zvolíme dostatečný počet sazenic, bude plot během jedné sezóny pokrytý zeleným “kobercem” z listů. Při výsadbě postupujeme dle výše uvedených informací. Když se stonky začnou vytahovat a hledat oporu, směřujte je na plot. Směr růstu můžete snadno regulovat.

Břečťan na fasádě

Kromě plotu je mezi zahradníky oblíbenou oporou pro břečťan také fasáda domu, chaty nebo třeba garáže. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o ideální řešení, jak zakrýt rozpadající se omítku staršího domu, opak je pravdou. Abychom mohli nechat rostlinu volně stoupat po fasádě, musí být omítka zcela neporušená, bez prasklin, odkrytých cihel a podobně. V opačném případě budou drobné kořínky břečťanu poškozenou fasádu ještě více narušovat a ta může následně pod tíhou rostliny ve velkém opadávat. Další nevýhodou břečťanu na fasádě domu je poměrně velké množství obtížného hmyzu v okolí otevřených oken. Tímto způsobem se do domu může vyšplhat dokonce hlodavec.

Břečťan na kmeni stromu

Mnozí jsou toho názoru, že břečťan na stromech je parazit, který strom vycicuje.Není to ovšem pravda.Břečťan není parazit, ani poloparazit jako jmelí například, dokonce ani liána, která škrtí jednotlivé větve.

Je to klasická zelená liána, která jen kmen využívá ke šplhání.Do kůry se upevňuje pomocí přísavek a malých kořínků, ale nepřechází dovnitř pod kůru, a tak nenarušuje nic stromu ani mu nijak neškodí.

Negativum, které může časem a věkem vzniknout je, že se bujně zazelená, pronikne až do koruny stromů, a tak zastíní samotný strom, který pak pomaleji roste, případně má méně nových výhonků, neboť břečťan mu stíní a nedostává už dostatek světla.

Jak stříhat břečťan

Řez břečťanu provádíme na jaře. Při zmlazovacím řezu zkracujeme všechny výhony na jeden metr nad povrch půdy. Následně dochází k rychlému růstu. Pokud roste břečťan na místech, ze kterých nechceme celý porost každoročně odstraňovat, můžeme provést pouze řez výchovný a odstranit překážející výhony.

Břečťan v truhlíku

V posledních letech se stal břečťan velice oblíbenou součástí okrasných truhlíků. Nejlépe se hodí k převislým rostlinám, mezi jejichž květy se rád proplétá. K tomuto účelu volíme druhy a odrůdy s drobnějšími listy, skvěle vypadají i panašované kultivary.

Při výsadbě je důležité pečlivě vybírat rostliny, které do jednoho truhlíku s břečťanem vysadíme. Měly by to být druhy, které také preferují spíše polostín, kyselé pH půdy a mírnou zálivku. Břečťan je proto ideálním adeptem k dekoraci podzimních truhlíků osazených různobarevnými vřesy, vřesovcemi, libavkami a dlužichami.

Pokojový břečťan

Pěstování břečťanu v květináči je tedy poměrně běžnou záležitostí a různé druhy břečťanu v květináči s menšími, obvykle zajímavě zbarvenými listy, najdeme v každém hobby marketu či větším zahradnictví. Pěstování břečťanu v bytě vyžaduje podobná pravidla jako venku - do květináče dáme rašelinový substrát, zálivka je spíše mírná, stanoviště s dostatkem rozptýleného světla. Rostlinu pravidelně hnojíme a během zimního období jí dopřejeme chladnější prostory.

Je břečťan jedovatý?

Břečťan je takový rostlina “dvou tváří” - říká se o něm totiž, že je léčivý i jedovatý. Výtažky z této rostliny totiž můžeme najít dokonce v sirupech proti kašli, nicméně z toxikologického hlediska se jedná o jedovatou rostlinu, kdy při neodborném nakládání mohou uškodit všechny její části. Vyšší množství toxických látek je koncentrováno v plodech. Šťáva z listů a stonků zase může způsobovat kožní alergické reakce.

TIP: Břečťany patří bezesporu mezi nejznámější popínavé druhy. Existuje ale mnoho méně známých popínavých rostlin, které ho na zahradě i v truhlících skvěle doplní. Více se o nich dočtete v našem předchozím článku!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru. 

Mandloně (Prunus dulcis) jsou opadavé stromy z čeledi růžovitých, které se pěstují pro své chutné a výživné plody - mandle. Jsou příbuzné broskvím, meruňkám a třešním, a vyžadují i podobné podmínky pro růst a péči.

Mandloně pocházejí z oblasti Středního východu a jihozápadní Asie, kde byly pěstovány již před tisíci lety. Dnes se mandloně pěstují ve velkém množství odrůd po celém světě, zejména v oblastech s mírným podnebím, jako je Středomoří, Kalifornie nebo Austrálie. 

Pěstování mandloně může být náročnější než pěstování jiných ovocných stromů, ale s pravidelnou a správnou péčí se můžete těšit na bohatou úrodu chutných mandlí i v některých oblastech u nás.

Odrůdy mandloní

‘Santa Caterina’

Jedná se o samosprašnou odrůdu, jejíž plody dozrávají koncem září. Dobře zvládá i mírné mrazy, hodí se do našich vinařských oblastí, kde bez problémů přezimuje. Vyznačuje se sladkými a velkými plody, kterým předcházejí růžově zbarvené květy. 

‘Zora’

Částečně samosprašná odrůda. Květy se oproti jiným kultivarům objevují dříve a mají bílou barvu. Plody jsou eliptické, úzké, středně velké, jejich sklizeň je bohatá. U nás se jí dobře daří ve vinařských oblastech a prakticky všude, kde plodí a prospívají broskvoně. Jedná se o kultivar odolný vůči houbových chorobám. 

'Nonpareil' 

Jedná se o jednu z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších odrůd mandloní na světě. Pochází z USA a je známá pro své velké, široké a ploché plody s tenkou slupkou. Tato odrůda je velmi oblíbená díky své vysoké produktivitě, skvělé chuti a univerzálnosti - mandle z odrůdy 'Nonpareil' se používají jak pro přímou konzumaci, tak pro výrobu mandlového mléka, marcipánu nebo mandlových lupínků. 

'Carmel' 

Tato odrůda pochází také z Kalifornie a je oblíbená zejména pro svou vysokou odolnost vůči chorobám a škůdcům. Plody jsou středně velké, oválného tvaru a s mírně tvrdší slupkou než u odrůdy 'Nonpareil'. 'Carmel' se často pěstuje jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní a je vhodný pro průmyslové zpracování, například na mandle pražené nebo solené. 

'Marcona' 

Jedná se o tradiční španělskou odrůdu, která je známá pro své velké, kulaté a masité plody s jemnou chutí. 'Marcona' je často považována za "královnu" mezi mandlemi a je oblíbená zejména ve Španělsku, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou turron (mandlový nugát) nebo polvorones (mandlové sušenky). 

'Ferragnes' 

Tato odrůda pochází z Francie a je oblíbená pro svou vysokou odolnost vůči mrazu a suchu. Plody jsou středně velké, podlouhlého tvaru a s tvrdší slupkou. 'Ferragnes' je vhodný pro pěstování ve středoevropských podmínkách a je často používán jako opylovač pro jiné odrůdy mandloní. 

'Tuono' 

Jedná se o italskou odrůdu, která je známá pro své velké, podlouhlé plody s tenkou slupkou a výraznou chutí. 'Tuono' je oblíbený zejména v Itálii, kde se používá na přípravu tradičních pokrmů, jako jsou amaretti (mandlové sušenky) nebo cantucci (mandlové piškoty).

Hledáte zajímavý doplněk do vinice či zahrady v teplejších a nižších oblastech? Mandle jsou skvělou volbou - odolné a kvalitní odrůdy mandloní najdete také v našem e-shopu

Mrazuvzdorná mandloň

Některé odrůdy mandloně jsou odolnější vůči mrazu a lze je pěstovat i v chladnějších podmínkách. Při výběru odrůdy vždy zohledníme oblast, ve které stromy vysazujeme. Většina “mrazuvzdorných” odrůd snese teploty jen kolem -5 °C. Při dlouhodobějších mrazech se mohou poškodit i tyto kultivary. K pěstování v našich podnebních podmínkách se hodí například odrůda “All in One”. I tak se však doporučuje mandloně vysazovat spíše do vinařských oblastí. 

Pěstování mandloní

Vhodné stanoviště pro pěstování mandloní je slunné a chráněné místo s dobře propustnou, hlinito-písčitou půdou. Mandloně preferují neutrální až mírně zásaditou půdu s pH 6,5-7,5. Před výsadbou je vhodné provést základní hnojení kompostem nebo zahradním hnojem.

Mandloně potřebují pravidelnou zálivku, zejména v období sucha. Je důležité udržovat půdu vlhkou, ale nikdy nepřemokřenou, aby nedošlo k uhnívání kořenů. V období vegetace je vhodné zálivku kombinovat s hnojením, například pomocí tekutých hnojiv na bázi draslíku a fosforu.

Hnojení mandloní by mělo probíhat pravidelně od jara do podzimu. Na jaře je vhodné použít hnojivo s vyšším obsahem dusíku, který podporuje růst listů a větví. V průběhu vegetace je potřeba přihnojovat hnojivy s vyšším obsahem fosforu a draslíku, které podporují kvetení a plodnost.

Mandloně jsou náchylné k některým chorobám a škůdcům, jako je monilióza, klystnatka třešňová nebo mšice. Pro prevenci je důležité udržovat čistotu okolí stromu, pravidelně odstraňovat opadané listy a plody.

Pěstování mandloně má však i své nevýhody. Stromy potřebují hodně vody, což může být problém v oblastech s omezenými zdroji. Paradoxně právě v takových oblastech se pěstuje nejvíce mandloní na světě, příkladem může být třeba Kalifornie. 

Řez mandloní

Pravidelný řez je důležitý pro udržení zdravého růstu stromu, kompaktní vzhled a pro dosažení co největší úrody. Řez by měl být prováděn v období klidu růstu, tedy v zimním období.

A jak stříhat mandloň? Při řezu je důležité odstranit překrývající se větve, aby byl strom dobře prosvětlený. Odstraňte také poškozené, nemocné větve a staré neplodící větve, aby se podpořil růst nových plodných větví.

Kdy stříhat mandloň

Jak již bylo zmíněno, řez mandloně by měl probíhat v období klidu růstu, tedy v zimním období. Ideální doba pro řez je od prosince do února, kdy strom ztrácí listy a je možné lépe vidět jednotlivé větve.

Plod mandloně

Plody mandloně, známé jako mandle, jsou oblíbené po celém světě díky své výživné hodnotě a širokému využití v kuchyni. Mandle se skládají z jedlého semene obklopeného tvrdým oříškem a zelenou dužinou.

Mandle jsou bohaté na vitamíny, minerály a antioxidanty. Obsahují vysoké množství vitamínu E, který podporuje zdraví kůže a vlasů, a vitamínu B2, který pomáhá udržovat energii v těle. Dále obsahují minerály jako hořčík, vápník, fosfor a draslík. Mandle jsou také dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny.

V kuchyni se mandle používají v celé řadě pokrmů a receptů. Můžeme je jíst syrové nebo pražené, přidávat je do müsli, jogurtu či salátů. Mandle se také zpracovávají na mandlovou mouku, která je bezlepkovou alternativou k pšeničné mouce a je vhodná pro osoby trpící celiakií. Mandlové mléko je rostlinnou náhradou kravského mléka a je oblíbené mezi vegany a lidmi s intolerancí laktózy.

Mandle mají také své místo v kosmetice, kde se z nich získává mandlový olej. Tento olej je bohatý na vitamín E a má hydratační a regenerační účinky na pokožku. Je vhodný pro citlivou pokožku a často se používá jako základ pro masážní oleje.

Nevýhodou je, že ořechy obsahují amygdalin (ten je hlavně v takzvaných mandlích hořkých), který se v těle přeměňuje na kyanid. Konzumace velkého množství syrových mandlí může být proto nebezpečná, avšak pražením se tento jed odstraňuje.

Květ mandloně

Mandloň je mimo jiné známá také svými nádhernými bílými nebo růžovými květy, které se objevují na jaře. Květy nejenže dodávají stromu krásný vzhled, ale kvetoucí mandloň také láká různé opylovače od včel, přes čmeláky až po motýly.

TIP: Doplňte si zahradu některým z méně tradičních druhů ovoce. Zvolte například kdouloň, muchovník nebo mišpuli. Rady, jak pěstovat mišpuli, najdete v našem předchozím článku.

Vilín (Hamamelis) je opadavý keř nebo malý strom, který pochází z čeledi Hamamelidaceae. Tato rostlina je známá pro své atraktivní žluté, oranžové nebo červené květy, které se objevují na konci zimy nebo na začátku jara, často ještě předtím, než se objeví listy. Květy mají charakteristický tvar s tenkými, provazcovitými okvětními lístky a vydávají příjemnou vůni.

Listy vilínu jsou střídavé, obvykle eliptického tvaru a na podzim se mění na živé odstíny žluté a oranžové barvy. Keř vilín je také ceněn pro svou léčivou hodnotu, jelikož obsahuje látky s protizánětlivými a adstringentními účinky. Rostlina se často pěstuje jako okrasná dřevina v parcích a zahradách, oblíbená je zejména pro svou schopnost vyvádět květy také během zimního období.

Vilín pěstování

Pěstování vilínu je poměrně snadné a nevyžaduje mnoho údržby, což z něj činí ideální rostlinu pro zahrady.

Vilín preferuje mírné podnebí a roste nejlépe v půdách s dobrou drenáží a mírně kyselým pH. Ideální stanoviště pro vilín je polostín nebo plné slunce, ale rostlina je schopna tolerovat i stinnější podmínky. Vilín je pomalu rostoucí keř, který může dosáhnout výšky 3-4 metry a šířky 2-3 metry.

Při výsadbě vilínu je důležité zajistit dostatek prostoru pro růst a rozvoj keře. Rostlina by měla být vysazena do hloubky kořenového balu a zavlažována pravidelně, dokud se nezakoření. Později je vilín vůči suchu poměrně odolný.

Keř nevyžaduje časté hnojení, ale pro podporu růstu a kvetení je vhodné použít pomalu uvolňující hnojivo na jaře. Rostlina také těží z mulčování, které pomáhá udržet vlhkost půdy a chránit kořeny před mrazem.

Vilín je známý svými léčivými vlastnostmi, zejména díky obsahu tříslovin a flavonoidů. V tradiční medicíně se používá pro své protizánětlivé a antiseptické účinky. Z kůry a listů vilínu se vyrábí extrakt, který se používá v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.

Pěstování vilínu je skvělou volbou pro zahrady s omezeným prostorem nebo pro ty, kteří hledají rostlinu s nízkou údržbou a atraktivním vzhledem.

Květy vilínů přinášejí život do zahrady v době, kdy většina ostatních rostlin odpočívá. Chcete-li si také zpestřit zahradu barevnými květy uprostřed zimy, pořiďte si sazenice vilínu, které najdete také na našem e-shopu

Řez vilínu

Řez vilínu je důležitý pro udržení jeho kompaktního tvaru a bohatého kvetení. Vilín by měl být prořezáván každý rok na jaře, předtím než začnou rašit pupeny a než začne keř obrůstat. Při řezu je důležité odstranit staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou dovnitř keře. Mladé výhony můžete zkrátit o polovinu, aby se podpořil růst nových větví.

Druhy vilínu

Existuje několik druhů vilínu, které se liší svým vzhledem a nároky na pěstování. Mezi nejznámější druhy patří: vilín japonský (Hamamelis japonica), vilín jarní (Hamamelis vernalis), vilín měkký (Hamamelis mollis), vilín virginský (Hamamelis virginiana), vilín prostřední (Hamamelis × intermedia)

Vilín prostřední

Vilín prostřední (Hamamelis × intermedia) je kříženec mezi dvěma druhy rodu Hamamelis, konkrétně mezi vilínem japonským (Hamamelis japonica) a vilínem virginským (Hamamelis virginiana). Tento opadavý keř je u nás nejvíce pěstovaným druhem a je známý pro své atraktivní květy, které se objevují v zimních měsících.

Květy vilínu prostředního jsou nejvýraznějším prvkem tohoto keře. Vyvíjejí se ve tvaru řemínků a mají výraznou vůni. Barva květů se pohybuje od žluté přes oranžovou až po červenou, což závisí na konkrétním kultivaru. Kvete obvykle od ledna do března, což přináší živý prvek do zahrad během zimního období.

Listy jsou střídavě uspořádané, eliptické až oválné, s pilovitým okrajem. Na podzim se listy zbarvují do oranžova až červena, což přispívá k celkovému estetickému vzhledu keře. Rostlina dorůstá výšky 3-4 metry a šířky 3-5 metrů, pravidelným řezem však můžete keř udržovat i kompaktnější a vysadit jej tak i do menších zahrad.

Tento keř je vhodný pro solitérní výsadbu, jako součást smíšených záhonů, případně jako součást živých plotů pro jejich zpestření. Je také atraktivní pro opylovače, jako jsou včely a motýli, což přispívá k biodiverzitě zahrady.

Existuje mnoho kultivarů vilínu prostředního, které se liší barvou květů, velikostí a růstovými nároky. Mezi nejznámější patří 'Diane' s červenými květy, 'Jelena' s oranžovými květy a 'Pallida' nebo ‘Arnold Promise’ s žlutými květy.

TIP: Mezi nenáročné keře, které ozdobí vaši zahradu květinami, patří například i mochna. Více o pěstování mochny se dočtete v našem předchozím článku.

Miřík celer (Apium graveolens) je rostlina z čeledi miříkovitých, která se pěstuje zejména jako kořenová, ale i listová zelenina. Původ celeru není přesně známý, protože o jeho využití se zmiňují již ty nejstarší texty ze starověkého Egypta. Ve středověku byl již celer důležitou zemědělskou plodinou, která nechyběla v žádné polévce ani omáčce.

Celer obsahuje celou řadu živin, od vitamínu B, přes silice, glycidy, bílkoviny, až po minerální látky jako je hořčík, vápník či draslík. Díky tomu se také využíval (a dodnes využívá) v lidovém léčitelství.

Pěstování celeru na zahradě vyžaduje nejen dostatek místa, úrodnou půdu a slunečné stanoviště, ale také poměrně dost péče. Jak se o tuto zeleninu správně starat se dozvíte v následujících řádcích.

Jak pěstovat celer

Pěstování celeru není náročné, avšak vyžaduje trpělivost a péči. Celer potřebuje dostatek vláhy, tepla a živin, jen tak bulvy dobře porostou a budou. Vody se opravdu nebojte, celer zvládne i podmáčenou půdu, zahradníci říkají, že ji dokonce vyžaduje. Pro pěstování zvolte slunné místo.

Důležitá je také péče o rostliny během vegetace. Záhon pravidelně zbavujeme plevele a okopáváme, abychom rozbili půdní škraloup a dostali do země vzduch. Vršky bulev by měly být stále odhalené, někdy se také odlamují staré listy a odstraňují horní kořeny. 

Druhy celeru

Existují dva základní druhy celeru - celer řapíkatý a celer bulvový. 

Celer řapíkatý se pěstuje pro své chutné řapíky, které se v kuchyni využívají zejména jako čerstvá zelenina. Někdy se konzumují i s mladými listy.

Celer bulvový se pěstuje pro podzemní hlízy neboli bulvy, jedná se o důležitou zemědělskou plodinu. Bulvy jsou dobře skladovatelné a obsahují množství vitamínů a minerálních látek. 

Hnojení celeru

Celer potřebuje dostatek živin, proto je vhodné hnojit organickým hnojivem, bylinnou jíchou nebo zralým kompostem. Hnojení by mělo probíhat pravidelně, ideálně každých 14 dní. Důležité je zejména doplnění boru a hořčíku, čímž lze mimo jiné předcházet také praskání bulev nebo napadení některými chorobami.

Uskladnění celeru

Celer lze skladovat několik měsíců v chladném a vlhkém prostředí. Řapíkatý celer můžete uskladnit ve sklenici s vodou nebo zabalený v igelitovém sáčku v lednici. Celer bulvový lze uskladnit v písku nebo rašelině v chladném sklepě.

Předpěstování celeru

Celer se nejlépe předpěstuje v nádobách uvnitř domu nebo ve vytápěném skleníku. 

Kdy vysévat celer? S předpěstováním začínáme již koncem února až začátkem března, později vysazujeme již předpěstované sazenice ze zahradnictví, vzhledem k dlouhému vegetačnímu období by nám bulvy dostatečně nevyrostly. 

Semínka zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost a teplotu okolo 20°C. Pěstování celeru ze semínka je poměrně zdlouhavé, na první lístky si počkáte i čtyři týdny.

Chcete-li se pustit do výsevu i vy, kvalitní semínka celeru najdete v našem e-shopu

Výsev celeru

Semena celeru jsou velmi drobná, proto je vhodné je vysévat do řad v sadbovačích, ze kterých je později přepikýrujeme. Semena zasypeme jemnou vrstvou substrátu a udržujeme vlhkost, ideálně pomocí rozprašovače, abychom minimalizovali jejich vyplavení. K vyklíčení musíme udržovat teplotu okolo 20°C. Semena nevyséváme přímo do záhonu, pokud se nejedná o záhon ve vytápěném skleníku, nevyklíčila by. 

Sázení celeru

Návody, jak sázet celer, se někdy liší - někteří zahradníci doporučují spon 30x30 centimetrů, jiní jsou zastánci většího prostoru. Obecně platí, že třiceticentimetrové rozestupy jsou minimum. 

Celer sázíme ven na záhon po odkvětu třešní, kdy už nehrozí mrazíky. Při sázení je důležité nezakrýt příliš hluboko kořenový krček, aby nedošlo k hnilobě. Krček obvykle udržujeme odkrytý po celou dobu pěstování.

Jak vypěstovat velký celer

Pro vypěstování co největších bulev stačí dodržet pár pravidel. Tím prvním je dostatek živin - půda by měla být ještě před vysazením rostlin dobře vyživená kompostem. během vegetace přidáváme bylinnou jíchu a Cererit, důležitý je bor a hořčík. 

Nezbytný je dostatek vody, bez ní budou bulvy malé, dužina nebude správně šťavnatá a hlízy mohou navíc praskat. Abychom podpořili tok živin do bulvy, odstraňujeme staré a suché listy. Vhodné je také odstraňovat zeminu z horní části hlízy a udržovat záhon bez plevele, který může celeru drahocenné živiny odebírat.

TIP: Celer máte již předpěstovaný nebo jste jeho výsev letos nestihli včas? Využijte volného místa v záhonech pro další druhy kořenové zeleniny. Kdy sázet mrkev nebo petržel se dozvíte v našich předchozích článcích.

Kaštanovník setý, latinsky jako Castanea sativa Mill, jinými názvy též kaštanovník jedlý nebo jen jedlý kaštan, je opadavý strom z čeledi bukovitých. Strom se nejčastěji pěstuje pro jeho plody - kaštany. Ty jsou jedlé a velmi výživné, mají vyšší energetickou hodnotu než brambory.

Jedlý kaštan si můžete vypěstovat také na své zahradě, v následujících řádcích vám poradíme, co tato rostlina potřebuje.

Druhy kaštanů 

Jedlý kaštan

V našem článku se budeme věnovat tomuto druhu - tedy kaštanovníku jedlému, jehož plody lze využít v kuchyni. Jedlý kaštan je strom dorůstající se výšky až 25 metrů. Koruna má vejčitý tvar, borka je mírně našedlá a kmen může být tlustý i dva metry. Těchto rozměrů stromy dosáhnou během svého velmi dlouhého života, některé žijící exempláře jsou staré i více než 500 let. 

Listy jsou elipsovité, s drobnými zoubky na okrajích, uspořádané střídavě po třech až pěti listech. Květy se objevují během května. Jedlý kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavními květy, řadí se mezi cizosprašné druhy. Pokud tedy chcete sklízet plody, je vhodné do zahrady umístit více sazenic. 

Plodem kaštanovníku je nažka - jednotlivá semena jsou po dvou až třech uspořádána v pichlavém dužnatém obalu. Po dozrání semen obal praská a vypadávají zralá semena, kterým říkáme jedlé kaštany. 

Výsadbu kaštanu do zahrady pečlivě zvažte a ujistěte se, že žádný člen vaší domácnosti netrpí alergií na pyly, protože kaštanovník je velmi silným alergenem.

Pěstování jedlého kaštanu

Jak pěstovat jedlý kaštan? Vyberte místo, kde bude mít strom dostatek prostoru. Dobře se mu daří na slunci i v polostínu. Nezapomeňte, že se jedná o poměrně vzrostlé stromy, které potřebují dostatek prostoru. Kaštanovník se hodí spíše do větších zahrad, sadů nebo parků.

Strom zaléváme jen v prvních letech po výsadbě, a to hlavně v období sucha. Kaštan dobře snáší sucho, správně zakořeněné stromky již zalévat nemusíme.

Kaštanovníkům se dobře daří v teplejších a vinařských oblastech, kde bohatě plodí. S plody můžeme při množení semeny počítat nejdříve za 20 let, zakoupíte-li si dobře vzrostlou sazenici, dočkáte se podstatně dříve.

Láká vás vypěstovat si vlastní chutné kaštany na své zahradě? Sazenice jedlého kaštanu najdete také v našem e-shopu

Koňský kaštan

Jírovec maďal, jiným názvem také kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) má sice podobný lidový název jako kaštanovník, příbuzné však rostliny nejsou. Jírovec řadíme do čeledi mýdelníkovitých. Jeho plody jedlé nejsou. Využívá se jako okrasný strom a v nábytkářství. Kromě toho je jírovec maďal důležitou rostlinou pro včelaře i pro lidovou a moderní medicínu. Látky získávané ze semen, listů a dalších částí stromu se využívají k výrobě mastí a dalších léčiv. 

Červený kaštan

Ani jírovec pleťový (Aesculus x carnea) neboli jírovec červený není s naším kaštanovníkem jedlým blízce příbuzný. Tento druh řadíme opět do čeledi mýdelníkovitých. Oproti jírovci maďalu má sytě růžové až červené květy. Je také nižší a setkáme se s ním méně často. Pěstuje se jako okrasná rostlina v parcích. 

Tahitský kaštan

Inocarpus, lidově zvaný jako tahitský kaštan, patří do čeledi bobovitých. Je to tropická rostlina, se kterou se u nás běžně nesetkáme. Plody inokarpu jsou jedlé a například na tichomořských ostrovech se jedná o důležitou zemědělskou plodinu. 

Jak zasadit kaštan

Kaštan vysazujeme stejně jako většinu stromů. Jáma musí být dostatečně hluboká, abychom do ní mohli umístit celý kořenový bal. Ještě před usazením stromu dno jámy propícháme například vidlemi, kořeny budou snadněji prorůstat. Dno můžeme vysypat také kompostem, který mladý stromek hezky vyživí. 

Kdy zasadit kaštan? K výsadbě předpěstovaných sazenic můžeme přistoupit na jaře i na podzim. Pokud bychom se rozhodli pro pěstování ze semen, vyséváme je na jaře. 

Kvetoucí kaštan

Květy se objevují od května do června. Jedná se v podstatě o jehnědy, vypadají zcela jinak než květy jírovců, se kterými si lidé kaštanovníky často zaměňují. Květy tohoto stromu jsou nenápadné, drobné, nazelenalé barvy.

Kaštan je jednodomá rostlina s jednopohlavnými, cizosprašnými květy. Pokud nechcete strom pěstovat jen jako okrasný, ale rádi byste se dočkali také sklizně, vysaďte minimálně dva stromy blízko sebe. Nebo je vhodné zakoupit roubovanou sazenicu s 2 odrůdami na jednem stromě, pro opylování. Na trhu se objevují také samosprašné kultivary. Postačí tak vysadit do zahrady jeden stromek. 

Jedlý kaštan řez

Kaštanovník řez nepotřebuje, nicméně při pěstování pro plody v zahradách je žádoucí pravidelné odstraňování starých větví i tvarování koruny, kterou se snažíme udržet co nejvíce kompaktní. K řezu sazenic přistupujeme až třetím rokem po výsadbě, kdy výhony zkrátíme asi o 10 centimetrů.

V dalším roce, kdy má již strom minimálně 4 silné výhony, zkracujeme o ⅓ jejich délky. Tyto kroky jsou důležité pro správné utvoření koruny.

V pozdějších letech již strom řežeme minimálně. Odstraňujeme suché nebo neplodící větve, boční výhony, které narušují vzhled koruny a podobně. Každý řez je nutné ošetřit štěpařským voskem. 

Jak poznat jedlý kaštan

Prvním znakem, který nám při rozpoznávání napoví, je obal semen. U jedlého kaštanu je hustě pokrytý tenkými štětinami. Plody jírovce jsou naopak uloženy v dužnatějším obale s menšími “hroty”, který má zelenou barvu.

Uvnitř obalu jsou v případě jedlého kaštanu dvě, tři, klidně i čtyři semena zploštělého tvaru, která jsou na jedné straně mírně špičatá. U koňského kaštanu najdeme v dužnatém obale jedno, nanejvýš dvě kulatá semena. 

Další znakem je pak samotný strom, konkrétně jeho listy. U koňského kaštanu neboli jírovce jsou listy typicky dlanitě složené po pěti až devíti listech. U kaštanovníku vyrůstá několik elipsovitých listů na konci každé větvičky.

TIP: Dalším užitečným stromem do zahrady je například ořešák královský. Jeho plody jsou velmi zdravé a vzrostlý strom navíc poskytne stín v horkých letních dnech. O pěstování ořechu se více dozvíte v našem předchozím článku.

Šeřík, latinsky jako Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeříky původně pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie, některé druhy jsou původní v jihovýchodní Evropě.

Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách. Barva květu je nejčastěji v různých odstínech fialové, najdeme však i bílé, žluté a růžové kultivary. 

Druhy šeříku

Existuje asi 16 druhů šeříku, přičemž mezi ty nejznámější patří šeřík čínský, šeřík karpatský, šeřík hyacintokvětý, šeřík Meyerův, a hlavně šeřík obecný (Syringa vulgaris), který se nejčastěji pěstuje u nás, protože jsou mu naše podnební podmínky nejbližší. 

Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Ty se od sebe liší celkovým tvarem keře, vzhledem listů, velikostí květenství nebo barvou samotných květů.

Barvy šeříku

Šeřík fialový

Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Tato barva je šeříku obecnému přirozená. Mezi odrůdy, které mají světlé či tmavě fialová květenství patří například: ‘Amethyst’, ‘Palibin’, ‘Charles Joly’, ‘Paul Thirion’, ‘Michael Büchner’ a další…

Bílý šeřík

Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Kultivary se světlými květy jsou například: ‘Krásavica Moskvy’, ‘Madame Lemoine’, ‘Liliana’, ‘Souvenire D’Alice Harding’ a další…

Žlutý šeřík

Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světle laděných keřových výsadeb a decentních zahrad. Nejoblíbenější odrůdou v této barvě je ‘Primrose’.

Růžový šeřík

Šeříky s růžovými květy jsou jemné, decentní a hodí se například k růžovým hortenziím, rododendronům a dalším kvetoucím keřům. 

Oblíbenými odrůdami jsou: ‘Miss Kim’, ‘Superba’, ‘Maidens Blush’, ‘Kindy Rose Gaby’, ‘Žemčužina’ a další…

Nádherné barvy šeříků mohou oživit i vaši zahradu. Vyberte si některou z oblíbených odrůd v našem e-shopu

Jak pěstovat šeřík

Stanoviště - volíme plně slunné stanoviště, v polostínu šeřík méně kvete i voní. Pěstovat ho můžeme jako solitérní rostlinu i do keřových výsadeb, při kterých je však nutné poskytnout šeříku dostatek prostoru a odpovídající řez.

Substrát - šeříky si vystačí s klasickým zahradním substrátem s neutrálním pH, nemají zvláštní požadavky.

Zálivka - ani na zálivku nejsou tyto keře náročné. Intenzivně zaléváme zejména mladé keře po výsadbě. V dalších letech doplňujeme vláhu zejména v horkých letních dnech a obdobích sucha. Šeříku vyhovuje mírně vlhký substrát, který není přemokřený. 

Hnojení - přihnojovat můžeme už od jara. Ideální je kompost, který rozprostřeme kolem keře, případně klasická hnojiva aplikovaná se zálivkou. Důležité je doplnění živin zejména v období květu.

Odolnost - šeřík obecný i další u nás běžně pěstované druhy jsou plně mrazuvzdorné, je možné je pěstovat celoročně venku. Netrpí ani na napadání škůdci a chorobami.

Množení - keře množíme nejlépe řízkováním, je však možné také hřížení, roubování, očkování, výsev ze semen nebo množení pomocí odkopků.

Jak zasadit šeřík

Nejprve si zvolíme vhodné stanoviště, které by mělo být dostatečně prosluněné s neutrální až mírně zásaditou kyprou půdou. Na dno připravené jámy dáme kompost. Nezapomínejte, že šeříky mají velký kořenový systém. Jáma by tedy měla být dostatečně hluboká, v okolí nevysazujeme rostliny příliš blízko a dno jámy ještě propícháme například vidlemi, aby mohly kořeny snadněji prorůstat. 

Kořenový bal před výsadbou namáčíme na 24 hodin do kbelíku s čistou vodou. Poté keřík umístíme do jámy, zasypeme kyprou zeminou a pravidelně zaléváme, abychom podpořili zakořenění. Šeřík se často rozrůstá kořenovými výhonky. Mladé výhonky likvidujte včas.

Kdy stříhat šeřík

Šeříky snášejí řez velmi dobře. Proto je snadné je tvarovat a udržovací řez můžeme provádět prakticky kdykoliv. Květenství jsou nejhustší a v nejvyšším počtu na jednoletých a dvouletých výhonech, ty staré je tedy vhodné odstraňovat, abychom podpořili růst nových. K tomu je potřeba provést radikálnější řez, který realizujeme nejčastěji hned po odkvětu.

A jak stříhat šeřík? Výhony můžete zkrátit a tvarovat do požadovaného vzhledu keře. Při radikálním řezu se nebojte zkrátit větve na 20 až 30 centimetrů délky. Odstraňujeme také všechny suché větve.

Šeřík v květináči

Některé menší druhy a odrůdy je možné pěstovat také v květináčích, například jako voňavou dekoraci na slunné terase. Jako nejlepší šeřík do květináče se jeví šeřík Meyerův, který se dorůstá výšky kolem jednoho metru. Do nádob však můžete vysadit i jiné druhy, je však důležité je od začátku pravidelně tvarovat, abychom zachovali kompaktní vzhled.

Šeřík na kmínku

Skvělou volbou do květináčů, ale i do záhonů, je šeřík na kmínku. Vypadá jako malý, bohatě kvetoucí stromek. Tvarování klasického šeříku do této formy je náročné, obvykle se přistupuje k roubování na podnož.

TIP: Hledáte další zajímavý druh do rozkvetlé a voňavé zahrady, která je jako stvořená pro včely, motýly a další opylovače? Vysaďte si komuli neboli motýlí keř. O pěstování komule jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Zelí, odborně jako brukev zelná (Brassica oleracea) je košťálová zelenina z čeledi brukvovitých. Pod tímto druhem najdeme hned několik poddruhů. Klasické hlávkové zelí je totiž botanicky blízce příbuzné také s kedlubnou, kapustou, růžičkovou kapustou a podobně. Ve skutečnosti se však tyto “odrůdy” liší snad úplně ve všem, od vzhledu, přes chuť až po konečné využití.

V následujících řádcích se budeme věnovat především zelí hlávkovému, jeho kultivarům a přiblížíme si, jak pěstovat zelí, kdy ho vysadit, jak sklízet zelí nebo jak pěstovat zelí v květináči.

Pěstování zelí

Stanoviště - místo pro pěstování zelí by mělo být prosluněné a teplé.

Zálivka - zelí spotřebuje poměrně dost vody. Záhon tedy musíme pravidelně a vydatně zalévat během celého vegetačního období. Vláhu začneme omezovat až přibližně 3 týdny před sklizní. Pokud bychom v intenzivní zálivce pokračovali i nadále, mohly by hlávky začít praskat či zahnívat.

Hnojení - chcete-li být co nejekologičtější a mít zelí bez zbytečné chemie, bohatě vyživte půdu v záhonu chlévským hnojem, a to ještě před samotným výsevem. Další možností je hnojení ledkovými hnojivy, které aplikujeme ve 2 dávkách - 14 dnů po výsadbě a před tvorbou hlávek.

Množení - zelí množíme výhradně generativně pomocí semen.

Odolnost - jedná se o dvouletou rostlinu, která se pěstuje jako jednoletá. Kvete až v druhém roce, pokud chcete pěstovat zelí pro semena, je nutné využít vyhřívaný skleník. Tato rostlina totiž není mrazuvzdorná. 

Druhy zelí

Zelí můžeme rozdělit ještě na několik poddruhů. Tím prvním je zelí hlávkové, o kterém je řeč právě v našem článku. Další variantou může být zelí pekingské nebo zelí čínské. 

Hlávkové zelí je naší klasickou zeleninou, která našla využití v mnoha tradičních českých receptech. Na trhu je tedy poměrně dost různých odrůd, které dělíme podle délky vegetační doby na odrůdy rané, letní, polopozdní a pozdní. 

Rané zelí

Rané odrůdy jsou určené k přímé konzumaci. Nejsou příliš vhodné ke skladování. Patří sem: ‘Unikát F1’, ‘Sláva F1’, ‘Zora’, ‘Juna F1’, ‘Dita’

Letní odrůdy

Ani letní odrůdy nejsou určené ke skladování, ale k okamžité spotřebě po sklizni. Patří sem například: ‘Mars’, ‘Lena F1’, ‘Inter’, ‘Ida F1’

Polopozdní kultivary

Polopozdní odrůdy zelí jsou vhodné ke krouhání, nakládání i zavařování. Patří sem: ‘Pourovo polopozdní’, ‘Kalibos’, ‘Pavlo F1’, ‘Megaton F1’

Zelí pozdní

Pozdní kultivary jsou mimo jiné vhodné také k uskladnění. Patří sem například: ‘Polar’, ‘Zerlina F1’, ‘Holt’, ‘Kamienna’

Zvolte si nejvhodnější odrůdu a vypěstujte si zelí ve svém záhonu. Semena zelí zakoupíte také na našem e-shopu

Výsev zelí

Výsadba zelí záleží hlavně na zvolené odrůdě. Pozdní a polopozdní zelí můžeme přímo vysévat do záhonu, zatímco rané a letní odrůdy pěstujeme ze sadby předpěstované ve skleníku. Sazenice si předpěstováváme již od února, přičemž do záhonu je přemístíme koncem března. Optimální spon pro výsadbu je 50x30 centimetrů, v případě letních odrůd, které mají zpravidla větší hlávky, vysazujeme do sponu 50x50 centimetrů.

Polopozdní a pozdní druhy se vyznačují ještě většími hlávkami, a tak je pro ně optimální umístění ve sponu 60x60 centimetrů. Vysazovat můžeme buďto sazenice, nebo vyséváme semena v daném sponu přímo do země. Také čas výsadby se liší, tyto druhy vysazujeme do záhonů od června. 

Sklizeň zelí

Také doba sklizně závisí na tom, který druh zelí jste při výsadbě zvolili. U raných odrůd můžeme první hlávky začít sklízet již na konci dubna, většinou však v průběhu května. Letní zelí pak sklízíme od července do srpna. 

A kdy sklízet zelí u zbylých kultivaru? Polopozdní odrůdy zůstávají vzhledem k době výsadby v záhonech o něco déle. Hlávky obvykle sklízíme od září, u velmi pozdních odrůd můžeme sbírat zeleninu ze záhonu až v listopadu. 

Pěstování zelí v květináči

Zelí nemusíme vysazovat pouze do klasického záhonu. Využít můžeme také různé typy nádob. Mezi zahrádkáři je velmi oblíbené pěstování zelí v přepravkách. Hlávka totiž potřebuje prostor 60x30 centimetrů, na což jsou plastové či dřevěné přepravky ideální. Před samotnou výsadbou dáme na dno drenážní vrstvu - pokud nádoba nemá na dně žádný otvor, je důležité do něj pár drobných děr udělat. Následně květináče či přepravky naplníme kvalitním zahradním substrátem smíchaným s hnojem či kompostem, doprostřed umístíme sazenici a na plném slunci necháme hlávky dozrát.

TIP: Jednou z nejoblíbenějších plodin v českých zahradách jsou rajčata. Ta se hodí do záhonu klidně právě vedle zelí. Jak úspěšně pěstovat rajčata vám poradíme v našem předchozím článku.

Trojpuk, latinsky jako Deutzia, je kvetoucí keř z čeledi hortenziovitých. Jedná se o poměrně nízké rostliny dorůstající se výšky kolem jednoho, maximálně dvou metrů. Začátkem léta se na koncích větví začínají objevovat bohatá květenství tvořená zvonkovitými květy různých barev.

Trojpuk se pěstuje jako okrasná rostlina nejen v zahradách, ale také v parcích či městských zástavbách. 

Trojpuk druhy

Trojpuk růžový

Trojpuk růžový (Deutzia rosea) se vyznačuje hustými bledě růžovými květenstvími, které se začínají objevovat již během května. Jedná se o středně rychle rostoucí keř dorůstající se výšky asi jednoho a půl metru. Hodí se do keřových výsadeb nebo jako solitéra. 

Trojpuk drsný

Trojpuk drsný (Deutzia scabra) patří mezi sadovnicky zajímavé kultivary s bílými až narůžovělými květy. Keř je vzpřímený a může se dorůstat výšky až 3 metrů. Pro své rozměry se hodí hlavně k pěstování samostatně.

Trojpuk něžný

Trojpuk něžný (Deutzia gracilis) patří mezi pomaleji rostoucí druhy se sněhově bílými květy. Dorůstá se výšky asi jednoho a půl metru, a hodí se tak nejen k samostatnému pěstování jako solitéry, ale také do keřových záhonů a výsadeb. Květy jsou o něco menší než u jiných druhů trojpuku, nicméně množstvím se ostatním druhům vyrovnají.

Vysaďte si tento vděčný keř také do své zahrady. Ať už umístíte květinami zaplavený trojpuk do keřové výsadby nebo pro něj najdete samostatné stanoviště, vždy vás potěší záplavou hustých a voňavých květenství

Trojpuk skvělý

Trojpuk skvělý (Deutzia magnifica) má opět čistě bílé květy a dorůstá se výšky asi dvou metrů. Jedná se o křížence, který nabízí mnoho různých kultivarů.

Pěstování trojpuku

Tento světlomilný keř upřednostňuje plně slunné stanoviště, ovšem dobře si poradí i s polostínem. Vyhovují mu vlhké a dobře propustné půdy - trojpuk zejména v sušším období pravidelně zaléváme tak, aby zemina kolem keře (nebo v květináči) nebyla přemokřená ani delší dobu suchá.

Přemokření často způsobuje uhnívání kořenů nebo problémy s jejich namrzáním během zimy. Velké sucho může zapříčinit menší množství květů a opad listů, proto je vhodné na stanovištích s rychlým vysycháním umístit kolem keře drcenou kůru, která vlhkost lépe udrží.

Trojpuk můžete pěstovat nejen v zahradě, ale také v nádobách na terase nebo na balkoně. Jedná se o plně mrazuvzdornou rostlinu, zejména trojpuk něžný si s nízkými teplotami poradí velmi dobře a nevadí mu ani teploty sahající až pod -20 °C. 

Trojpuk řez

Trojpuk roste poměrně pomalu. Pravidelný a radikální řez nevyžaduje, je ale vhodné po odkvětu seříznout staré větve až u země. Tím poskytnete dostatečný přísun živin a světla mladším výhonům, které budou bohatě kvést v dalším roce.

TIP: Trojpuk vypadá skvěle vy výsadbě s dalšími kvetoucími keři jako jsou například vajgélie, hortenzie, kalina, rododendron či drobná azalka. O pěstování azalky jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.