Blog

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.

Ostřice (Carex), je bylina či travina z čeledi šáchorovitých. Jedná se o vytrvalou rostlinu. Pro všechny zástupce tohoto velmi rozsáhlého rodu je typická absence kolének na tenkých lodyhách a výrazně špičaté, dlouhé, tenké listy.

Ostřice najdeme růst volně v přírodě, mnoho druhů je ve střední Evropě původních. Díky svému trsovitému tvaru se zástupci ostřic dostali do hledáčku šlechtitelů, kteří z nich vytvořili působivé okrasné rostliny skvěle se hodící do moderních zahrad.

Pěstování ostřice v zahradě

Stanoviště - vybíráme spíše polostín, na slunci by travina mohla rychle vysychat a žloutnout.

Zemina - ostřice preferují vlhký a dobře propustný substrát. Nejsou náročné na živiny ani na konkrétní typ půdy, ovšem jako u každé rostliny platí, že čím kvalitnější substrát je, tím lépe se rostlině daří.

Množení - chcete-li si záhon s ostřicemi rozšířit, ideálním obdobím je podzim, kdy je možné trsy trávy vykopat, rozdělit a vysadit na jiné stanoviště. Dalším způsobem je pěstování ze semen.

Nároky na pěstování - ostřice je odolná, plně mrazuvzdorná rostlina (některé druhy jsou na mráz citlivější), která příliš péče nepotřebuje. Během velmi suchých dnů ocení zálivku, vysoké druhy můžeme svazovat nebo zaplétat.

I vaši zahradu mohou zkrášlit ostřice v různých barvách a velikostech. Vyberte si některý z oblíbených druhů na našem e-shopu

Ostřice druhy

Tráva ostřice zahrnuje desítky, ne-li stovky různých druhů. Uveďme si ty nejoblíbenější, které zahradníci i pěstitelé s oblibou vysazují.

Ostřice Buchananova

Ostřice Buchananova (Carex buchananii) je středně velký druh dorůstající se výšky 40 až 50 centimetrů. Roste v košatých trsech. Listy mají hnědorezavou barvu a květy se objevují během června a července. Pro pěstování tohoto druhu je vhodné i slunné stanoviště. Na zimu nemění barvu a není třeba ji stříhat, hodí se však spíše do teplejších oblastí. Vhodná je mírně kyselá půda, v záhonech vedle rododendronů a vřesů se jí bude dařit velmi dobře.

Ostřice chocholatá

Carex comans, česky jako ostřice chocholatá, se dorůstá výšky až 30 cm. Tvoří trsy dlouhých úzkých listů. Barva listů může být různá – může být od světle zelenou až po jemně hnědou, záleží na zvolené odrůdě. Listy zůstávají dekorativní po celý rok. Kvete od dubna do května. Mezi oblíbené kultivary patří například ‘Bronze Perfection’ nebo ‘Amazon Mist’.

Ostřice japonská

Ostřice japonská, latinsky Carex morrowii, je stálezelený druh kvetoucí od dubna do května. Husté trsy se obvykle dorůstají výšky až 40 cm. Tento druh působí velmi dekorativně a mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Ice Dance’, ‘Irish Green’ nebo ‘Variegata’.

Ostřice muskingumská

Ostřice muskingumská (Carex muskingumensis) má velmi tenké listy a tvoří hustý trs dorůstající se výšky až 60 centimetrů. Nejlépe tedy vynikne jako solitéra nebo v moderním záhonu, kde doplní například levanduli či zakrslé břízy. Na jaře je vhodné trsy sestříhat.

Ostřice převislá

Ostřice převislá, latinsky jako Carex pendula, tvoří velmi bohaté a vysoké trsy, nezřídka kdy se dorůstající i jednoho metru. Tento druh se stane dominantou záhonů, pěstuje se také jako solitéra. Na zimu se trsy trávy svazují či zaplétají. Listy jsou o něco širší než u jiných okrasných druhů, mají obvykle tmavě zelenou barvu a jejich povrch může být lesklý.

Další vysazované druhy okrasných ostřic

Mezi další druhy, se kterými se můžeme v okrasných zahradách setkat, patří například:

ostřice Bratova (C. grayi Carey)

ostřice vyvýšená (C. elata)

ostřice rusá (C. flava)

ostřice horská (C. montana)

ostřice ptačí nožka (C. ornithopoda)

ostřice stinná (C. umbrosa)

ostřice chabá (C. flacca)

TIP: Nenašli jste pro okrasné traviny v zahradě místo? Nechejte je vyniknout na terase či balkoně. Okrasné trávy v květináči jsou krásnou přírodní dekorací, jak je pěstovat, a které druhy se na to nejlépe hodí, vám poradíme v našem předchozím článku.

Mít krásnou a zajímavou zahradu může mít opravdu každý. Někdo si pod tímto názvem představuje čisté linie, krásný a udržovaný trávník s jedním solitérem a zakrslými jehličnany a někdo ovocný sad. Pro někoho jsou to trvalkové záhony a zajímavé proměnlivé okrasné keře, které během roku mění svůj vzhled.

Použitím trvalek ovšem opravdu dokážete vytvořit nádherné scenérie. Výborně se kombinují, jsou variabilní barvou, tvarem, výškou, použitím, lákají opylovače a kromě toho, že se dobře rozrůstají, jsou podle druhů vhodné na jakékoli místo. V této první sérii o trvalkách vám představíme tři trvalky na slunné stanoviště, které patří mezi zajímavé a oblíbené mezi pěstiteli.

Rudbekie pěstování

Rudbekie, střapatá sluníčka zahrad. Latinsky Rudbeckia, patří mezi atraktivní a nenáročné trvalky pro sluncem zalité záhony. Rod zahrnuje letničky i trvalky pocházející ze Severní Ameriky. Mají rozvětvené nebo nerozvětvené stonky, listy s drsným povrchem. Květní úbory vyrůstají jednotlivě na dlouhých stoncích, kvete od léta do podzimních mrazů.

Často mají žluté květy s vypouklým terčem, některé okvětní lupeny mají také barvu oranžovou, bordovou, červenou, tmavě zelenou. Jsou vhodné pro řez. Nejčastěji se pěstují ve smíšených trvalkových záhonech, nižší druhy v popředí, vysoké v pozadí.

Rudbekie druhy

Známe několik druhů:

Rudbeckia hirta patří u nás mezi krátce žijící trvalky nebo spíše jednoleté druhy, které se však dobře vysemeňují na záhonu, tudíž se tam mohou objevit opakovaně ze semen. Terč je tmavě hnědý a okvětní lupeny výrazně zlato-oranžově žíhané. Výška je dle podmínek pěstování a lokality od 30-90 cm.

Rudbeckia 'Herbstsonnie'- dorůstá do výšky až 2 metry, pozor tedy na umístění v záhonu.

Rudbeckia fulgida výborně snáší i sucho. Dorůstá do výšky 90 cm, květy jsou velké, žluté s vypouklým tmavým terčem.

Rudbeckia laciniata se někdy chová invazivně. Může měřit i 2 m. Je to oddenkatá trvalka, rozrůstající se, ale v trvalkových záhonech lesního typu má své oblíbené místo.

Rudbekie upřednostňují propustné, výživné ne písečné půdy na přímém slunci. Půda si musí umět vláhu udržet. Výborně se kombinují. Nevýhodou je, že je často požírají slimáci, nevadí jim ani drsné stonky a listy. Často nekontrolovaný porost zmizí rychle před očima. Pozor tedy na nové rostlinky v záhonu.

Rudbekie stříhání

Trvalky se mohou po odkvětu ponechat na záhonu a ostříhat až na jaře. Někteří však odstříhávají odkvetlá soukvětí průběžně po odkvětu.

Rudbekie a pěstování ze semen

Trvalky vyséváme do studeného pařeniště začátkem jara. Po vyklíčení je jednotíme a přesadíme jednotlivě. Druhým způsobem je dělení trsů na podzim nebo na jaře. Tento způsob je rychlejší. Jednoleté druhy vyséváme na jaře při teplotě 16 stupňů.

Pestrou paletu trvalek v nádherných barvách si můžete prohlédnout také v našem e-shopu

Kokarda pěstování

Zajímavou je i další trvalka a to je kokarda, latinsky Gaillardia. Květy této trvalky opravdu rozzáří letní a podzimní záhony. Jsou atraktivní barvou a kompaktností, bávají žluté, červené, bordové barvy nebo dvoubarevné.

Kokarda druhy

Existuje několik desítek druhů, u nás se však pěstují dva: Kokarda ostitá a (Gaillardia aristata) a Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora).

Kokarda osinatá (Gaillardia aristata) Přestože jsou kokardy opravdu jedinečné, patří mezi krátkověké trvalky. Znamená to, že na záhonu zůstává bez dělení max. 3-5 let, dobře se však rozšiřuje semeny a mladými rostlinkami.

Kvete již v prvním roce, květiny připomínají tvarem kopretiny, jsou však jinak zbarvené. Kvetou celé léto až do podzimu.

'Granada'- květinové lupínky kultivaru Gaillardia aristata 'Granada' jsou zvláštně zabarvené tak, že polovina každého lupínku je směrem ke středu červená a směrem k okrajům žlutá, což dodává rostlině exotický vzhled.

Kokarda velkokvětá (Gaillardia grandiflora) Květy jsou opravdu velkolepé, dvoubarevné, červené se žlutým nebo oranžovým okrajem.

Odrůda 'Kobolt' - je nízkého vzrůstu do 20 cm, květy jsou rovněž dvoubarevné. Střed je červený a okraje okvětních lístků jsou žluté. Kvete až do mrazů.

Kříženec 'Burgunder'- má květy vínově červené barvy. Výška je 50-60 cm. Někdy se uvádí název také ´Burgundy´.

Kokarda vyžaduje propustné, výživné a lehké půdy na přímém slunci. V zimě nesnáší zimní vláhu, množství sněhu, a proto se občas stane, že na jaře už nevyraší.

Kokarda a pěstování ze semen

Semena letniček i trvalek se vysévají na jaře při 13-18 stupních, přímo do volné půdy se vysévají koncem jara. Semena rostou velmi dobře. Po vyklíčení se jednotí. Trvalky kvetou už v prvním roce. Odstřiháváním odkvetlých soukvětí podpoříte hustotu habitusu a nové listy. Udržujete tak kompaktnost rostliny. Všechny kokardy jsou výborné do letních kytic. V záhonu se často uplatňují mezi trvalkami, pozor však na slimáky, kteří je také s oblibou konzumují, přestože listy i stonky jsou drsné podobně jako u rudbekie.

Krásnoočko pěstování

Třetí velmi oblíbenou trvalkou je krásnoočko, latinsky Coreopsis.

Coreopsis – krásnoočko je velkým rodem až 100 druhů, mezi nimiž jsou letničky i trvalky. Mnohé pocházejí ze Severní Ameriky a Mexika, kde na prériích rostou běžně jako tráva. Mají protistojné, zelené, poměrně úzké listy. Jsou to vzpřímené rostliny, některé dřevnatějí. Kvetou bohatě, květem převážně žluté barvy. Květy lákají včely a jiné opylovače. Jsou vhodné do kytic, aranžmá a řez.

Krásnoočko vyžaduje stejné podmínky jako předchozí druhy. Propustnou, výživnou půdu, hodně slunce a přiměřenou vláhu. Jsou mrazuvzdorné. Rychle se rozšiřují do okolí semeny a ve druhém roce Vás na záhonu dokážou překvapit nové mladé sazenice. Vysoké druhy potřebují oporu. Odstřiháváním odkvetlých květenství podpoříte remontantní kvetení až do mrazů.

Krásnoočko druhy

Coreopsis grandiflora – Krásnoočko velkokvěté je dominantou každého kvetoucího záhonu, zejména kultivary „Early Sunrise“, „Sunray“. Obě mají žluté, jakoby plné soukvětí. Výška rostliny je cca 40-70 cm.

C. verticillata – toto krásnoočko přeslenité se vyznačuje svým hustým vzhledem a drobnějšími květy. Listy jsou koprovité. 'Grandiflora'- má tmavě žluté květy, 'Moonbeam'- má citrónově žluté úbory, 'Zagreb'- zlatožluté úbory a výborně toleruje sucho.

C. lanceolata - krásnoočko kopinaté, dosahuje výšky cca do 40 cm. Zajímavé jsou kultivary 'Sonnenkind' se zlatožlutým květenstvím, 'Sterntaler' se žlutými úbory s hnědým středem.

Kultivar ´Limerock Ruby, patří mezi novější odrůdy a květy jsou bordově červené. Výška je 30-40 cm. Při pěstování pozor na zimní vláhu.

Coreopsis rosea – Krásnoočko růžové a kultivar ´American Dream´ se Vám jistě zalíbí. Květy jsou drobné, růžové.

Tyto trvalky si jistě oblíbíte, pro jejich variabilnost a použití. Jsou nenáročné na pěstování a svými nevšedními květy a barevností při vhodných kombinacích vás budou těšit až do podzimu.

TIP: Pokud vám to prostor dovolí, za trvalky můžete vysadit například okrasné keře. Jedním z nich je i cesmínia a více o jejím pěstování se dočtete v našem článku.

Inspirujte se i druhou částí našeho miniseriálu o nejkrásnějších trvalkách, kde vám představíme flox, monardu a denivku.

Ořešák královský, někdy také jako ořešák vlašský, latinsky Juglans regia, je vysoký opadavý strom z čeledi ořešákovitých. Tvar koruny závisí především na tom, zda se jedná o šlechtěnou odrůdu či divoký ořech, dorůstat se může až 50 metrů na výšku.

Ořešáky mají pro lidi mnoho významů. Asi tím nejdůležitějším jsou jejich plody, tedy ořechy, které obsahují velké množství vitamínů a minerálních látek. Dále se strom využívá k získávání kvalitního dřeva či jako medonosná a stínící rostlina do zahrady.

Pěstování ořechu

Stanoviště - ořešáky vysazujeme ideálně na plné slunce, případně do mírného polostínu - vždy jako solitéry.

Zemina - vhodná půda je středně těžká, hlinitá až hlinitopísčitá.

Zálivka - substrát by měl být neustále vlhký. Vzrostlý strom si s tím poradí sám, mladý stromek po výsadbě však musíme pravidelně zalévat, aby zapustil kořeny.

Druhy ořechu

Ořešák královský (Juglans regia) - tomuto druhu se primárně věnujeme v našem článku. Jedná se totiž o nejrozšířenější druh u nás. Strom je vysoký, široký a působí majestátním dojmem. Během jara se na větvích objevují samčí a samičí květy, které produkují poměrně hodně nektaru, a tak lákají do své blízkosti opylovače.

Listy ořešáku královského jsou lichozpeřené a složené z 5 až 9 jednotlivých lístků. Ořešák se v zahradách pěstuje zejména pro plody, které se nazývají vlašské ořechy.

Využití najdou také listy, zejména v kosmetickém průmyslu a lidovém léčitelství. Velmi oblíbené je také dřevo ořešáku, které se používá k výrobě nábytku a vyznačuje se vysokou kvalitou a tvrdostí.

Mezi další zástupce tohoto druhu patří například:

ořešák černý (Juglans nigra)

ořešák drobnoplodý (Juglans microcarpa)

ořešák japonský (Juglans ailantifolia)

ořešák mandžuský (Juglans mandshurica)

ořešák popelavý (Juglans cinerea)

Zdravotní benefity ořešáku

Junglon získávaný z ořechů se používá v boji se střevními parazity. Má se za to, že také pomáhá ničit bakterie způsobující zubní kaz. Využívá se také jako účinné projímadlo.

Samotné plody, tedy vlašské ořechy, mají na lidské zdraví velký vliv. Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, podporují mozkovou aktivitu, pozitivně ovlivňují zdraví srdce a celého kardiovaskulárního systému, zlepšují celkový metabolismus a podílejí se na správném zažívání. Pravidelnou konzumací vlašských ořechů také podpoříte zdraví kostí, zubů, vlasů a nehtů. Látky obsažené v suchých plodech zlepšují příznaky cukrovky II. typu a podporují zdravý spánek.

Vypěstujte si zdravé a chutné ořechy na vlastní zahradě. Potřebovat k tomu budete pouze vhodné místo a kvalitní sazenici ořešáku. Tu najdete na našem e-shopu

Jak zasadit ořech

Pokud vysazujeme více kusů, dodržujeme rozestupy 14 metrů mezi jednotlivými stromy. Jáma by měla mít velikost ideálně 50x50 centimetrů, nejlépe však 60x70 centimetrů. Pokud jsou zhoršené půdní podmínky, vysteleme jámu na dně ještě kvalitním zahradnickým substrátem smíchaným s kompostem.

Jak vypěstovat ořech z ořechu

Jak vypěstovat ořech z ořechu? Je to poměrně zdlouhavý a náročný proces, který má často nejistý výsledek. Pokud se i přesto chcete do pěstování tímto způsobem pustit, připravte si neoloupané ořechy. Ty namočíme do vody a poté odstraníme dužnatý obal. Následně je nutné udržet ořechy přes zimu v chladu. Ideální je umístit je do mrazáku. Na jaře pak necháme ořechy vyklíčit ve vrstvě zeminy, rašeliny a písku - tento substrát ještě překryjeme mulčem, abychom udrželi optimální vlhkost i teplotu.

Výsadba ořešáku

Nejlepší variantou, jak pěstovat ořech, je zakoupit si již předpěstovanou sazenici. Volit můžete z různých odrůd a velikostí sazenic. Dostupné bývají malé stromky o výšce 50 centimetrů i vzrostlejší kusy o výšce 150 centimetrů.

Výhodou větších sazenic je, že jsou starší a na plody nebudete čekat tak dlouho jako u nejmenších sazenic. Nevýhodou je, že potřebují mnohem větší jámu a výsadba ořešáku je tak fyzicky náročnější.

Kdy zasadit ořech

Ořech vysazujeme na jaře i na podzim. Půda by ještě (nebo už) neměla být zmrzlá. Pokud zvolíme podzimní výsadbu, nezapomínáme mladý stromek alespoň v prvním roce chránit před mrazy. Kořenový systém udržíme v teple mulčováním a korunu můžete obalit netkanou textilií.

Jak rychle roste ořech

Ořešáky rostou poměrně pomalu. Roční příbytky jsou závislé na podmínkách, ve kterých rostlinu pěstujeme. Za nedostatku vody nemusejí na stromku vyrašit nové větve klidně po celý rok. V prvních letech také stromek roste nepravidelně.

Udává se však, že průměrný příbytek při dobré péči je asi 20 centimetrů za rok. Od 10 roku věku se růst ustálí a zrychlí, v tuto chvíli můžeme čekat, že bude strom každým rokem o 50 až 100 centimetrů vyšší, dokud se růst nezastaví na 40 až 50 metrech (u “zakrslých” odrůd je to samozřejmě méně).

Kdy začne plodit ořešák

Ořešáky nejčastěji poprvé plodí 10 až 15 let po výsadbě. Dnes se už však setkáme se odrůdami, které plodí velmi brzy, a to i 4 roky od výsadby.

Prořezání ořechu

Kdy prořezat ořešák? Tyto stromy zpravidla řez příliš nevyžadují. Po výsadbě je vhodné zkrátit výhony, aby se koruna dobře rozvětvila. Během života stromu pak odstraňujeme také nemocné či suché větve, abychom předcházeli napadení nemocemi a škůdci.

U ořešáků je postup při řezání větví trochu jiný než u ostatních stromů. V tomto případě totiž ke zkrácení větví přistupujeme během vegetačního období, nikoliv v zimě nebo v předjaří. Během zimního řezu se totiž rány dobře nezacelí a strom by mohly napadnout choroby.

TIP: Mezi další tradiční ovoce do zahrady patří například meruňky, švestky, hrušky či jablka. Ne všechny druhy však lze pěstovat ve vyšších polohách. Jabloně do chladných oblastí jsou nejlepší volbou. Které odrůdy vybrat vám poradíme v našem předchozím článku.

Jiřina či jiřinka, latinsky Dahlia, patří do čeledi hvězdnicovitých a je stálicí v našich zahradách. Tento rod zahrnuje kolem 40 konkrétních druhů a nespočet odrůd a barevných variací.

Jiřiny pocházejí z jižní Ameriky, kde je dodnes většina druhů doma. U nás se nejčastěji setkáváme s jiřinou královskou (Dahlia imperialis) a jiřinou zahradní (Dahlia pinnata).

Dahlie se využívají jako okrasné rostliny. Vysazují se do kvetoucích záhonů, do květináčů a používají se také do řezaných květinových vazeb. Pěstování jiřin není náročné, potřebují však péči a optimální podmínky k životu.

Dahlia pěstování

Stanoviště - jiřiny vysazujeme na plně slunné stanoviště, které je chráněné před větrem.

Půda - vhodný je hlinitý a humózní substrát

Závlaha - zeminu udržujeme stále mírně vlhkou. Při pěstování jiřin v květináči doplňujeme vodu pravidelně a dáme pozor na přelévání.

Výživa - v podzimních měsících je do záhonu vhodné zapravit chlévský hnůj či kompost. Na jaře pak doplníme výživu klasickým hnojivem pro kvetoucí rostliny, které můžeme aplikovat se zálivkou.

Hlízy jiřin

Jiřiny lze pěstovat z řízků i semínek, nicméně pokud se rozhodnete k pěstování jiřin, nejčastěji sáhnete po hlízách. Ty můžete buďto zakoupit nebo získat z rostlin z předchozího roku. Hlízy sklízíme tehdy, kdy zmrzne nadzemní část rostliny - v tuto chvíli opatrně vyjmeme hlízy ze země, odstraníme z nich zeminu a nečistoty, lodyhu odstřihneme a skladujeme je při 5 až 8 stupních. Hlízy potřebují relativně vysokou vlhkost, proto je vhodné je ukládat do rašeliny.

Chcete-li si letos tyto krásné květiny vysadit do záhonů, je nejvyšší čas si předpěstovat sazenice. Hlízy jiřiny najdete také na našem e-shopu

Jiřiny sázení

Jiřiny jsou extrémně citlivé na mráz. Stačí, aby se ochladilo na 0 °C a rostliny se mohou nenávratně poškodit. Hlízy před výsadbou namáčíme přes noc do vody. Chcete-li mít v záhonu náskok, můžete si je nechat naklíčit v interiéru. Než je ale přemístíte ven, myslete na postupné otužování.

Hlízy ukládáme do země naklíčenými očky vzhůru, přibližně 5 centimetrů pod povrch. Následně je překryjeme zeminou a pravidelně zaléváme. Vysazujeme-li vysoké odrůdy, nezapomeneme umístit do záhonů také oporu.

Jiřiny bohatě větví, proto jednotlivé hlízy vysazujeme v rozmezí 40 až 60 centimetrů.

Kdy zasadit jiřiny

Jak jsme si již uvedli výše, výsadba jiřin je závislá na mrazech. Konkrétně tedy na jejich konci. Abychom květiny neohrozili, je dobré hlízy či sazenice vysadit nejdříve na konci dubna, ideálně pak až po zmrzlých mužích, tedy v polovině května.

Jiřiny v květináči

Jak pěstovat jiřiny v květináči? Od pěstování v záhonech se to příliš neliší. Opět platí, že použijeme kvalitní hlinitý substrát smíchaný s kompostem. Následně ukládáme namočené hlízy očky vzhůru. Nezapomínáme na pravidelnou zálivku, můžeme využít také samozavlažovací truhlíky. I při pěstování v nádobách dodržíme rozestup hlíz 40 centimetrů. Používají se také kompaktnější odrůdy. Květináče umístíme na slunné a teplé místo do závětří.

Jak zazimovat jiřiny

Zazimování jiřin je každoroční proces, díky kterému můžete z daných hlíz na jaře vypěstovat nové rostliny.

Na podzim nejprve počkáme, než nadzemní část rostliny zmrzne. Následně ji odstraníme a vyjmeme všechny hlízy ze země. Hlízy očistíme, usušíme a uložíme na tmavé a chladné místo (teplota by neměla být vyšší než 8 stupňů). Hlízy na zimu ukládáme buďto do rašeliny nebo do písku, aby si udržely optimální vlhkost.

TIP: Jiřiny jsou krásné květiny, které v zahradě vyniknou i doplní stávající druhy. S jejich pomocí můžete vytvořit barevný záhon cibulovin, který pokvete od jara až do podzimu.

Kdoule, kdouloň a kdoulovec jsou velmi podobné názvy, které označují odlišné rostliny či jejich části. O těchto rozdílech, ale i o tom, jak na pěstování kdoule a kdouloně se blíže rozepíšeme v následujících řádcích.

Co je kdoule?

Kdoule je plod kdouloně obecné či podlouhlé (Cydonia oblonga). Jedná se o strom či keř dorůstající se výšky pěti až osmi metrů. Kdouloně se dnes pěstují poměrně vzácně, v zahradách a sadech je často nenajdeme, dříve bylo toto ovoce běžnější.

Stromky lze pěstovat také jako okrasné. Mají zajímavý tvar a během jara rozkvétají plnými růžovými květy, které do zahrady lákají opylovače.

Kdoule plod

Kdoule je tedy název pro plody kdouloně. Jedná se o podlouhlou malvici, která připomíná jakéhosi křížence mezi jablkem a hruškou. V lidovém názvosloví se plodům říká také “Venušina jablka”.

Kdoule mají žlutou barvu a výraznou sladkokyselou chuť. Obsahují velké množství vitamínu C i dalších zdraví prospěšných látek.

Kdouloň květ

Květy kdouloně jsou podobné jako u blízce příbuzných stromů z čeledi růžovitých. Jsou pětičetné a mají růžovou barvu. Kdouloně jsou samosprašné. 

Kdoule zpracování

Vzhledem ke kyselé chuti se kdoule nejčastěji tepelně zpracovávají. Kromě chutných marmelád, džemů a zavařenin se z malvic připravuje i želé nebo pálenka. Pokud necháte plody na stromech přejít mrazem, zesládnou a je možné je konzumovat i syrové.

Kdoule pěstování

Pěstování kdouloně je snadné, jedná se o nenáročné stromky či keře, u kterých je potřeba dodržet jistá pravidla zejména při výsadbě.

Stanoviště - kdouloním se daří v úrodní hlinité půdě, která si udržuje optimální vlhkost. Vhodné je slunné stanoviště, nevadí ani polostín.

Závlaha - po vysazení mladého stromku je důležité jej pravidelně a dostatečně zalévat ihned po vysazení i v celém následujícím roce. Mladým stromkům s nedostatečně rozvinutým kořenovým systémem doplňujeme vodu i v dalších letech, zejména při extrémně suchém počasí.

Výživa - pokud zvolíme správné stanoviště s kvalitní hlinitou půdou, není třeba stromy dále přihnojovat. Vhodné však je před výsadbou vystlat dno jámy kompostem.

Kdoule strom

Aby vznikl z rostliny klasický strom s mohutnějším kmenem, je třeba ji k tomu od začátku směrovat. U sazenic se ponechává pouze terminální výhon, který se nahoře seřízne, aby se začal rozvětvovat. Zbylé výhony úplně zkrátíme. Kmen kdouloní je silný asi jako u jabloní či hrušní a nepříliš vysoký. Výrazná je spíše koruna, která se rozrůstá až pět metrů do šířky.

Kdoule keř

Pokud necháme kdouloň růst bez počátečního tvarování, vyroste z ní vysoký, bohatě větvený keř. Ten je vhodné tvarovat, výrazně to ulehčí sklizeň plodů. Co se týče řezu, na konkrétních “pravidlech” se neshodnou ani odborníci. Někteří pěstitelé preferují radikální řez a větve keřů (či stromů) seřezávají až o polovinu každý rok. Jiný preferují pouze řez výchovný, a pěstitelé, kteří chtějí kdouloně jako keř, neprořezávají až do prvních plodů.

Kdouloň odrůdy

‘Vranja’ - má plody větší, spíše hruškovitého tvaru

‘Ronda’ - plody jsou souměrně kulaté a připomínají více jablka, mají žlutou barvu

‘Leskovač’ - plody jsou spíše nazelenalé, kulaté

‘Portugal’ - tvar je nepravidelný, mírně podlouhlý, barva plodů žlutá

‘Pinterowa’ - hruškovitý tvar, plody jsou velké a žluté

Toto neobvyklé ovoce se bude skvěle vyjímat na prosluněném místě ve vaší zahradě. Vyberte si některou z odrůd na našem e-shopu a vypěstujte si vlastní chutné a zdravé kdoule

Co je to kdoulovec?

I když je název rostliny velmi podobný, jedná se o dva zcela odlišné druhy. Kdoulovec, latinsky Chaenomeles, je okrasný keř, který často najdeme v parcích, ve městech či v okrasných zahradách.

Mezi nejoblíbenější druhy tohoto rodu patří například kdoulovec japonský se svými výrazně růžovými až červenými květy.

Po odkvětu kdoulovec tvoří plody - malé malvice podobné plodům kdouloní.

Kdoulovec pěstování

S pěstováním je to obdobné jako u kdouloní. Také kdoulovce potřebují slunná stanoviště, dobře propustné hlinité půdy a dostatek vláhy zejména po výsadbě.

Kdoulovec však během života dobře snáší sucho, takže v dalších letech již není zálivka nutná, s vodou keř zvládne hospodařit sám. Kdoulovce se nejčastěji pěstují jako solitéry či v keřových výsadbách, zřídka se stávají součástí kvetoucích živých plotů.

Kdoulovec plody

Plody kdoulovce jsou podobné kdoulím (plodům kdouloní). Jsou však menší a méně chutné. Pokud bychom chtěli plody kdoulovce jíst, je třeba je před konzumací tepelně zpracovat.

TIP: Pokud hledáte další zajímavé rostliny do zahrady, které vás potěší chutnými a velmi zdravými plody, vyzkoušejte například fíky. Jak úspěšně pěstovat fíkovník vám poradíme v našem předchozím článku.

Ptačí zob (Ligustrum) je většinou opadavý, nebo poloopadavý listnatý keř z čeledi olivovníkovitých. Rostlina dorůstá přibližně do dvou až tří metrů. Má tenké a vzpřímené větve pokryté drobnými chloupky, tenké listy a bílé květy uspořádané v latách, které po odkvětu nahrazují černé bobulovité plody.

Ptačí zob je u nás poměrně hojně rozšířenou rostlinou. Pěstuje se zejména jako živý plot, ale výjimkou nejsou ani solitéry. V následujícím článku si uvedeme, jaké podmínky pro pěstování keř potřebuje, jak ho stříhat a jak na výsadbu ptačího zobu.

Pěstování ptačího zobu

Stanoviště - není náročný, sedí mu téměř každý typ půdy, růst může na plném slunci i v polostínu.

Zálivka - zaléváme zejména v prvním roce a těsně po výsadbě. Během dalších let můžeme keře zavlažit v případě velmi suchého počasí. Živý plot ale většinou umí s vlhkostí hospodařit sám.

Hnojení - před výsadbou můžeme do předem připravených jam umístit kompost. Půda se vyživí a keře budou zpočátku růst rychleji. Během života ale žádné výrazné přihnojování nepotřebuje.

Ptačí zob druhy

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)

Nejrozšířenější druh u nás. Listy na zimu opadávají, větve jsou tenké a tvoří velmi hustý porost. Během léta se na keři objevují bílé květy, které střídají černé bobule poskytující potravu pro ptactvo.

Ptačí zob neopadavý

Pokud hledáte druh, který uchrání váš pozemek před zvědavými zraky kolemjdoucích také v zimě, sáhněte místo klasiky po ptačím zobu vejčitolistém (Ligustrum ovalifolium). Tento ptačí zob stálezelený či poloopadavý většinou na naše mírné zimy listy vůbec neshazuje. Květy i plody jsou velmi podobné jako u ptačího zobu obecného.

Ptačí zob je krásný a nenáročný keř, který do vaší zahrady naláká opylovače i ptactvo. Ptačí zob nejen na živé ploty, ale také pro pěstování v podobě solitérů, najdete na našem e-shopu

Živý plot z ptačího zobu

Výsadba ptačího zobu do živých plotů je velmi častá - keře se nejčastěji pěstují pro tyto účely. Plot vyroste do výšky přibližně dvou metrů. Roste poměrně rychle a lze jej snadno tvarovat. Vytváří hustý neprostupný porost, který dobře odolává nárazům větru.

Jak sázet ptačí zob

Ptačí zob je ideální vysazovat na jaře. Do příští zimy si stihne vytvořit dostatečně bohatý kořenový systém, který ho částečně ochrání před mrazy. Vzrostlejší sazenice však není problém vysazovat ani od září do listopadu, přičemž se doporučuje chránit kořeny mulčem.

Při jednořadové výsadbě použijeme asi 3 rostliny na jeden běžný metr. Pokud máte v plánu vysazovat ve více řadách, upotřebíte 5 rostlin na běžný metr.

Hloubka a šířka jámy by měla činit 30 až 40 centimetrů, dle kořenového balu. Nezapomeňte kopat jámy dostatečně daleko od plotu, abyste měli v budoucnu dostatek místa na manipulaci při stříhání keřů.

Kdy stříhat ptačí zob

Jak stříhat ptačí zob? V prvním roce plot seřízněte asi 10 až 15 centimetrů nad zemí. To je důležité pro bohaté rozvětvení keřů. Nemusíte se obávat, po tomto kroku se nastartuje velmi rychlý růst. V létě pak nové výhonky zkraťte o polovinu. Další zkrácení přichází přibližně v listopadu, kdy opět výhony seřízneme - tentokrát všechny do stejné výšky, který by měla činit asi jeden metr.

V dalším roce už tak radikální nebuďte a nechejte keř dorůst do výšky dvou metrů. V této chvíli již přejděte pouze na pravidelné tvarování a zastřihování.

Kdy tedy stříhat ptačí zob? Ideální doba je konec jara a konec podzimu.

Jak rychle roste ptačí zob

Ptačí zob roste poměrně rychle. Pokud dodržíte výše uvedená doporučení pro pěstování v prvních dvou letech, budete mít ve třetím roce již plně vzrostlý, hustý a neprostupný živý plot. Nezapomeňte však, že rychlost růstu a kvalitu porostu určuje také pravidelnost stříhání ptačího zobu, dostatečně výživná půda i slunné stanoviště.

Ptačí zob v zimě

Keře nejsou plně mrazuvzdorné ale zimu zvládnou. S mírnější zimou si ale bez problémů poradí. Pokud bydlíte v oblastech, kde během zimních měsíců klesá rtuť na teploměru velmi nízko, vysaďte keře raději na jaře, aby stihly dobře zakořenit. Tenké větve ptačího zobu se mohou pod vrstvou sněhu ohýbat a polámat. To se ale děje spíše při solitérní výsadbě, u živých plotů jen minimálně.

Ptačí zob plody

Plodem této rostliny je přibližně 8 milimetrů velká bobule černé barvy. Plody zrají na konci léta až začátkem podzimu a zůstávají na keřích až do zimy, kdy slouží jako potrava pro ptáky. Bobule obsahují glykosidy, které mohou na člověka působit toxicky. Konzumace plodů se tedy důrazně nedoporučuje.

TIP: Květy ptačího zobu mají bílý až vanilkový odstín, jsou tedy spíše umírněnejší. Pokud však dáváte v zahradě přednost živým barvám, vysaďte kvetoucí živý plot. Jaké druhy jsou nejlepší vám poradíme v předchozím článku.

Jistě už víte, že opylovači jsou pro zahradu prospěšné a díky nim máme plody a obilí. Obecně se vždy mluví jen o včelách, ale v přírodě se vyskytují i jiní opylovači, které můžete do zahrady přilákat správnou výsadbou a druhovým složením.

Včela nebo čmelák?

Chov včel je náročná činnost, vyžaduje denní péči, kontrolu, přikrmování, ošetření a dobré znalosti. Ne každý si je může dovolit, ne po finanční stránce, ale zejména po té časové a vědomostní.

Chov čmeláků je o něco jednodušší, zastávají stejnou práci a funkci jako včely s tím, že vedlejší produkt není med. Dokonce v mnoha případech jsou aktivnější a vhodnější. Věděli jste, že čmeláci opylují i za deště? Jelikož jsou větší a těžší nemají problém ani ve větrnějším počasí, dokonce i v chladnějších dnech. Vylétávají od 8 stupňů, a to je vhodné zejména pro opylování na jaře kvetoucích ovocných dřevin, za chladného a deštivého počasí, kdy byste včely čekali marně. Mnohé rostliny mají květy, které umí opylit jen čmeláci.

Domeček pro čmeláky

Momentálně jsou na trhu různé společnosti, které vám box se čmeláky doručí přímo domů. Jsou vhodné pro opylování ve sklenících, fóliovnících, v zimních zahradách, ale i venku v sadech a zahradách.

Dokážete si vybrat kolonii s královnou i bez, dokonce obdržíte i cukrový roztok. Věříme, že tento box nebude jen jednoletou záležitostí a vytvoříte jim vhodné podmínky k tomu, aby u vás zůstali a ubytovali se. Podmínkou je správné uložení boxu a příprava nového bydlení. Dbejte na výškové uložení, aby je nenapadli hraboši, kočky a mravenci, a hlavně jim dopřejte správné rostliny pro opylování s dostatkem pylu a nektaru.

Čmeláci milují levandule, ovocné dřeviny jako jabloně a hrušně, jetel. Na porostu zůstávají dlouho a za minutu navštíví více květů než včely. Navzdory své hmotnosti a velikosti jsou opravdu výkonní. Nasadit je do skleníku či zahrady musíte cca 7 dní před kvetením, ale i bez zakoupeného boxu ve venkovském prostředí díky trvalkám a množství ovocných stromů dokážete udržet spoustu čmeláků. Výhodou je i to, že nebodají tak často jako včely, jsou mírumilovnější. Tedy samečci nebodají vůbec, ti vylétávají až v červenci, samičky létají od května běžně v přírodě, dokážou vás píchnout a ucítíte to jako píchnutí vosou.

Čmeláci mají kousací ústrojí, k těžko dostupným květům se prokoušou a zároveň je opylí. Proto včely nenavštěvují zejména dlouhá a úzká květenství, neboť mají jazyk a tímto malým jazýčkem se nedostanou k nektaru a pylu. Čmeláky proto nutně potřebujeme.

Další odlišnost a trochu krutost je, že troudy (samec) a neoplodněné dělnice (samice) zimu nepřežijí. Přežijí jen oplodněné samičky, které se na jaře vzbudí jako mladé královny, které založí svou vlastní novou kolonii.

Přesvědčili jsme vás, že čmeláci hrají v sadech a zahradách důležitou roli? Myslím, že ano. Vysaďte si dostatek levandule, šalvěje, řebříčky a krásky. My jsme to vyzkoušeli také a naši čmeláci opylují ve skleníku zeleninu i jahody, mnohé citrusy, maliny a okrasné dřeviny.

TIP: Chcete-li aby vaše zahrada doslova žila užitečným hmyzem, přečtěte si náš článek o tom, jak přilákat opylovače do zahrady. A možná se vám přijde vhod i pár rad při zakládání trvalkového záhonu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Eukalyptus, dříve také jako blahovičník (Eucalyptus), je aromatický strom či keř pocházející z Austrálie, jižní Asie a Nové Guinei. Existuje spousta druhů, přičemž některé se v ideálních podmínkách dorůstají výšky i 100 metrů, což z nich činí skutečně majestátní rostliny.

Blahovičníky rostou v různých biotopech, od deštných pralesů až po poušť. Při pěstování eukalyptu je tedy nutné znát jeho druh i nároky.

Eukalyptus druhy

K rodu eukalyptus patří asi 800 druhů a poddruhů, které se mohou dále dělit na různé kultivary a odrůdy.

V našich podmínkách se můžeme setkat přibližně s pěti druhy eukalyptu, nicméně ani jeden z nich nebude v květináči vypadat tak, jak vypadá v australské přírodě. Vždy se jedná o menší keř, který má potíže s přezimováním. Pokud hledáte mrazuvzdorný eukalyptus, vsaďte raději přímo na eucalyptus parvula, který bez problémů naše zimy přečká. Kromě něj můžeme doma i na zahradě pěstovat tyto druhy:

blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii) - jinak známý také jako blahovičník voňavý. Jedná se o klasiku, která se v současnosti s oblibou pěstuje nejen jako okrasná rostlina, ale také jako přízdoba do řezaných květin, okrasných věnců či jiných květinových dekorací. Jedná se o endemický druh, který v přírodě najdeme pouze na jednom místě - v centrální Tasmánii.

blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) - v Austrálii dosahuje běžně výšky až 65 metrů. Jedná se o rychle rostoucí strom, který lze snadno tvarovat, pěstovat v květináči v bytě i na zahradě.

Mezi další známé druhy patří například blahovičník královský (Eucalyptus regnans), blahovičník oloupaný (Eucalyptus deglupta) nebo blahovičník pobřežní (Eucalyptus camaldulensis).

Toužíte po vlastním voňavém stromku i vy? Vypěstujte si vlastní eukalyptus - s radami v tomto článku to zvládnete s přehledem, a vhodnou sazenici navíc najdete přímo v našem e-shopu

Jak pěstovat eukalyptus

Pěstování eukalyptu nepatří mezi nejsnadnější činnosti, nicméně při správných znalostech nám bude stromek dělat radost roky. Co je pro pěstování blahovičníku důležité?

Stanoviště - eukalyptus v zahradě umístěte na co nejvíce slunečné stanoviště. Pěstitelé pod stromky často dávají také černou textilii, aby rostlinám dopřáli ještě více tepla a světla.

Substrát - pro pěstování blahovičníku postačí klasický zahradní substrát smíchat s rašelinou a pískem, a to v poměru dva díly zeminy, jeden díl písku a jeden díl rašeliny.

Zálivka - eukalyptus zaléváme teprve tehdy, kdy substrát v květináči úplně vyschne. Důležité je tuto dobu zbytečně neprodlužovat. Rostlina v květináči vydrží bez vody maximálně týden a pak už se nemusí vzpamatovat. Sledujte tedy stav půdy a po vyschnutí keřík hned zalijte. Použijte k tomu ideálně odstátou vodu o pokojové teplotě, kterou nalijete do misky pod květináčem, aby si rostlina vzala tolik vláhy, kolik potřebuje. Na konci dne přebytečnou vodu z misky vylijte.

Hnojení - eukalyptus hnojíme od dubna do srpna. Používáme k tomu hnojiva s vyšším obsahem draslíku a sníženým obsahem dusíku. Pokud zvolíte klasické hnojivo, je ideální Kristalon na květ a plod (i přesto, že vám blahovičník nepokvete - tato hnojiva obsahují dostatek draslíku).

Jak stříhat eukalyptus

Některé druhy eukalyptů rostou během letních měsíců velmi rychle. Stříhat mladé výhony můžeme prakticky kdykoliv během roku. Radikálnější řez je vhodné provádět na jaře, kdy se keř probouzí opět k životu.

U eukalyptu platí, že čím více výhony zkrátíte, tím více spících oček se probudí a vyroste nových výhonů. Pravidelný střih i řez je při pěstování v našich podmínkách nezbytný proto, aby byl keř kompaktní a hezky tvarovaný.

Eukalyptus na kmínku

Eukalyptus je strom, je tedy možné ho v této formě pěstovat. Eukalyptus však musíme tvarovat, abychom vzhledu stromku dosáhli. V počáteční fázi zvolte jeden hlavní, nejsilnější výhon vyrůstající přímo ze středu. Zbytek výhonů odstraňte, výhon v jeho horní části zastřihněte a dále už intuitivně nechejte růst pouze ty výhony, které budou tvořit korunu. Další možností je postupně odstraňovat výhony nejblíže k substrátu, zatímco se rostlina vytahuje do výšky.

Eukalyptus v květináči

Eukalyptus v bytě pěstujeme v dostatečně velkém květináči. Po nákupu vyjmeme mladý keř z původního květníku a přesadíme do větší nádoby s vhodným substrátem. Je dobré dát pod květináč misku, do které budeme rostlinu zalévat. Pozor však na příliš velké květináče - množství substrátu by nasálo příliš mnoho vody a drobný eukalyptus bychom v nádobě doslova utopili. Nezapomeňte ani na oporu v podobě bambusové tyče, kterou rostlina v prvních měsících života potřebuje.

Eukalyptus pěstování venku

Pěstování venku je pro eukalypty naprosto ideální. Máte-li ho pouze jako pokojovku, je často problém zajistit rostlině během letních měsíců dostatek slunce. Naproti tomu v zahradě se vždy najde dobře prosluněné místo, kde blahovičník načerpá paprsky.

I při venkovním pěstování však vždy používejte květináče dle rad v předchozím odstavci. Důvodem je přezimování eukalyptu - keřík je vhodné s přicházejícím podzimem přemístit do světlých prostor s teplotou mezi 10 a 13 stupni celsia. Pokud si se zazimováním nechcete lámat hlavu, zvolte mrazuvzdorný druh eukalyptu.

TIP: Další oblíbenou “cizokrajnou” rostlinou s užitečnými vlastnostmi i působivým vzhledem je aloe. Tento sukulent je vhodný do interiéru, v létě pak lze květináče přenést do zahrady. Více jsme se o pěstování aloe vera rozepsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Malinojahoda, jinými názvy také jahodomalina či ostružiník jahodnatý (lat. Rubus illecebrosus) je druhem z čeledi růžovitých. Jedná se o křížence jahody a maliny pocházejícího z Japonska. Místo si však našel i v našich zahradách.

Podle názvu i vzhledu by se mohlo zdát, že jde o hybridní šlechtěnou rostlinu, opak je však pravdou - malinojahoda je samostatným druhem.

Jak vypadá malinojahoda?

Kříženec jahody a maliny je zajímavý nejen svým vzhledem, ale také strukturou plodů. Ty na první pohled vypadají jako jahody, ovšem na omak připomínají spíše malinu.
Plody rostou na hustém keři, který se dorůstá výšky až dva metry. Listy jsou drobnější, sytě zelené a svým tvarem připomínají list jahodníku. Narozdíl od něj má však jahodomalina na listech ještě drobné chmýří a nepatrné trny.

Od května do června se na keři objevují drobné květy bílé barvy, s typickým pětičetným uspořádáním. Během července okvětní lístky opadají a na místě květů narůstají kulovité plody, jenž se červenají v průběhu srpna. Co se týče chuti, malinojahody jsou sladké až mírně kyselé.

Pokud chcete chutné a zajímavé plody této rostliny vyzkoušet i vy, vysaďte si ji do zahrady. Sazenice malinojahody najdete také v našem e-shopu

Malinojahodník pěstování

Ostružiník jahodnatý je odolná a nenáročná rostlina, která si poradí téměř v každé zahradě.  Stejně jako každý druh však má své preference - pokud malinojahodě nabídnete optimální podmínky pro růst, dočkáte se větší i chutnější sklizně.

Jedná se o víceletou rostlinu, která se pěstuje na způsob bylin. Před zimou tedy nadzemní část uschne a odumírá, přičemž kořeny pod povrchem půdy přežijí mrazy bez úhony. Na jaře z nich začnou opět vyrůstat nové výhony.

Stanoviště a podmínky

Malinojahodník preferuje spíše slunná stanoviště. Pod paprsky se plody lépe vybarví a mají sladší chuť. Také květů bývá na přímém slunci větší počet. Keř se však spokojí i s polostínem.

Půda by měla být především dobře propustná a stále mírně vlhká. Rostlina nemá příliš v lásce přemokření. Před další zálivkou tedy necháváme okolní substrát částečně vyschnout. Na konkrétní typ půdy si jahodomaliník nepotrpí, vysadit jej můžete do lehkých i těžších půd.

Požadavky na vláhu a živiny

Jak už jsme si uvedli výše, malinojahoda potřebuje dostatek vláhy bez přemokření. Vydatnou zálivku aplikujeme zejména po vysazení nových sazenic a v letních měsících, kdy půda vysychá velmi rychle.

Rostlinu hnojíme průběžně, během celého vegetačního období. Ideální jsou organická hnojiva aplikovaná se zálivkou, případně kvalitní kompost.

Výsadba jahodomaliny

Keř pěstujeme jako solitér kdekoliv v zahradě, případně v nádobách. Pro novou sazenici vyhloubíme dostatečně prostornou jámu, na jejíž dno můžeme přidat ještě kompost. Následně umístíme sazenici včetně kořenového balu, přihrneme zeminou a dobře utlačíme. K výsadbě sazenic přistupujeme nejčastěji na jaře, aby keřík stihl dobře zakořenit, nicméně malinojahodník je odolný vůči mrazům až do -34°C, podzimní výsadbu tedy (za předpokladu dodržení termínu a ochrany kořenového systému mulčem) bez úhony zvládne.

Pěstování malinojahody v květináči

Přesto, že se keř dorůstá až dvou metrů, jej lze pěstovat také v květináči. V tomto případě je celkový habitus rostliny kompaktnější a skvěle tak doladí balkon i terasu. Pro sazenici však vyberte dostatečně velkou nádobu. Tu naplníme klasickým zahradním substrátem obohaceným o zralý kompost. Jahodomalinu v květináči nezapomeňte pravidelně zalévat, obvykle potřebuje více vláhy než keře vysazené přímo do půdy.

TIP: Hitem poslední doby jsou kromě malinojahody také popínavé jahody, které slibují vytvoření živé stěny plné červených plodů. Jak to je ve skutečnosti s popínavými jahodami? Skutečně jimi lze nahradit například vinnou révu? Odpovědi najdete v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.