Okrasná zahrada

Rod mochna zahrnuje více než 500 různých druhů. Některé rostou planě v přírodě, jiné zahradníci s oblibou pěstují ve svých zahradách. V druhém případě mluvíme hlavně o křovitých druzích a exotických mochnách, které se vyznačují barevnými květy a zajímavým vzezřením celé rostliny.

Keře jsou nenáročné na pěstování, mrazuvzdorné a vhodné k dozdobení každé zahrady. Pěstovat je lze jako solitéry, součásti záhonů s keříky nebo jako nižší živé ploty rozdělující pozemek na více částí.

Pěstování mochny

Stanoviště

Mochny nejsou na stanoviště náročné. Prospívá jim umístění na plném slunci, zvládnou však i stinné kouty zahrady. Pokud budeme pěstovat odrůdy se sytě barevnými květy v červených, oranžových a růžových odstínech, volíme spíše polostín, protože na přímém slunci mají barvy květů tendenci blednout.

Rostlina preferuje dobře vyživenou a dostatečně propustnou půdu, nicméně chcete-li keř vysadit do blízkosti skalky, určitě se ujme i zde. Ideální je kyselejší až neutrální pH, ovšem v zásaditých půdách si vede také dobře.

Nároky na péči

Zálivka by měla být intenzivní a pravidelná, rostlina však nesnáší přemokření. Naopak zvládá dobře sucho, proto četnost zalévání přizpůsobíme těmto nárokům i aktuálnímu počasí a teplotám. Mochna kvete od června až do září a v tomto období by měla mít dostatek vláhy. Na podzim, po opadání listů, můžeme zálivku snížit na minimum.

Některé druhy mochny lze pěstovat také v nádobách. V tomto případě volíme dostatečně velký květináč, který vysypeme zahradnickým substrátem obohaceným o kompost či jiné hnojení. Na dno květináče můžeme umístit drenážní vrstvu, aby mohla přebytečná voda bez problému odtékat.

Výsadba

Sazenice mochny umístíme přímo do záhonu začátkem jara nebo na podzim. Učiníme-li tak v podzimních měsících, měli bychom mladou rostlinu chránit před mrazy. K tomu lze využít mulčovací kůru a chvojí, případně netkanou textilii.

Škůdci a choroby

Mochna se vyznačuje vysokou odolností proti škůdcům a chorobám. Poškození vznikají zejména nevhodnou péčí – listy mohou žloutnout a kořeny uhnívat, stojí-li keř v podmáčené hlíně.

Vyberte si ze zajímavých kultivarů mochny i do vaší zahrady

Mochna druhy

Tento rod zahrnuje na 500 různých druhů, proto si je zde nemůžeme uvést všechny a představíme si pouze ty, které najdeme v české přírodě či zahradách nejčastěji.

Mochna křovitá (Potentilla fruticosa)

jedná se o přibližně metr vysoký keř, který v České republice není původní. Mezi šlechtiteli je mochna křovitá velmi oblíbená, proto jsou k dostání různé kultivary, které se od sebe liší barvou květů i listů.

Mochna jarní (Potentilla tabernaemontani)

také tento druh je často vysazován v zahradách v podobě šlechtěných odrůd, najdeme jej však i ve volné přírodě jako planě rostoucí mochnu se žlutými pětičetnými květy.

Mochna husí (Potentilla anserina)

je považována za plevel. Roste při zemi, plazí se a vytváří husté porosty. V České republice je ve volné přírodě velmi běžná a setkáme se s ní prakticky kdekoliv. Její květy jsou žluté.

Mochna bílá (Potentilla alba)

jak již druhový název napovídá, má tato mochna, narozdíl od jiných planě rostoucích druhů, bílé květy. U nás patří mezi ohrožené druhy. Setkat se s ní můžeme v dubových hájích a na slunných loukách.

Mochna bahenní (Potentilla palustris)

jedná se o vytrvalou bylinu, která vyhledává velmi vlhké prostředí – najdeme ji kolem vodních ploch, na rašeliništích a rumištích. Květy jsou tmavě červené.

Mochna nátržník (Potentilla erecta)

tento druh se vyskytuje snad na všech typech stanovišť, od rašelinišť v nížinách až po skalnaté prostředí hor. Květy jsou žluté, dlouhé a tenké lodyhy nesou přisedlé pětičetné listy.

Mochna písečná (Potentilla arenaria)

typických stanovištěm tohoto druhu jsou suchá a písčitá místa. Najdeme ji tedy u polních cest, v lesostepích, na písečných či skalnatých svazích. Květy jsou žluté, listy dlanitě dělené.

Mochna plazivá (Potentilla reptans)

tento druh je asi nejběžnější u nás. Roste prakticky všude ovšem nejhustší porosty vytváří na vlhkých místech jako jsou okraje rybníků, řek a lesů. Vyhledává však i místa ovlivněná lidskou činností.

Mochna křovitá řez

Co se týče řezu, zde se názory mírně rozcházejí. Zatímco někteří pěstitelé zastávají pro zachování bohatého kvetení rázný zmlazovací řez, jiní doporučují keř jen mírně zastřihovat. Pravdou je, že ne každý druh či odrůda radikální řez zvládnou. Asi nejlepší variantou je mírný řez brzy zjara. V tuto dobu sestřihneme všechny větve přibližně o pětinu délky. Díky tomu se konce stonků mírně rozvětví a je zajištěno nejen bohaté kvetení, ale také kompaktní tvar keře. Pokud se rozhodnete pro radikálnější řez, posunete kvetení až o měsíc.

TIP: Pokud hledáte originální druhy pro nízké živé ploty i do keřových záhonů, vybírejte z méně známých ozdobných keřů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Fialová barva patří v dnešní době mezi velmi oblíbené a populární barvy, nejen jako doplněk do interiéru nebo do šatníku každé ženy, ale také do zahrady. Fialová barva působí na naši psychiku uklidňujícím a relaxačním dojmem. Může mít několik významů. Působí něžně a romanticky, a zároveň tajemně a smyslně.

Je to kombinace modré a červené, kde modrá je znamením vody a červená znamením ohně. Je to oblíbená barva králů i básníků, proto působí romanticky a zároveň vznešeně, noblesně a honosně.

Mezi nejoblíbenější trvalky a keře ve fialové barvě patří: levandule, šalvěj, kosatce, krokusy, astry, vistárie, plaménky, rododendrony a komule.

Květy fialové barvy

Levandule - Lavandula

patří mezi oblíbené trvalky slunečních záhonů. Miluje suchou půdu, plné slunce a řez 2x ročně. Vynikne v pásech před domem, vedle chodníku nebo ve smíšených trvalkových záhonech. Je silně aromatická, má všestranné využití, je léčivá, dokonce jedlá a přitahuje opylovače. Květy můžete konzumovat, připravit z nich med nebo sirup, sušit je. Dorůstá do výšky podle kultivarů. Nejčastěji má 80 cm v květu, šířka je také různá. Mezi nejkrásnější patří Hidcote Blue, Munstead, Grosso, Provence. Kultivarů je samozřejmě více a dokonce i v růžové a bílé barvě.

Přečtěte si více o pěstování levandule v našem článku nebo se inspirujte přímo levandulemi z našeho eshopu

Šalvěj - Salvia

zahrnuje mnoho druhů a kultivarů, ale ve fialové barvě můžete najít šalvěj lékařskou i šalvěj hájní - Salvia nemorosa nebo Salvia superba. Šalvěje mají kompaktní tvar, jsou silně aromatické, zejména lékařská. Květy jsou štíhlé, podobné levanduli. Klidně ji může na některých záhonech nahradit, pokud nepreferujete levanduli kvůli vůni.

Kosatce - latinsky Iris

patří do venkovských zahrad, mají své kouzlo, různé barvy, ale ty klasické jsou tmavě nebo bledě fialové. Nejsou náročné na pěstování a vydrží jakékoli podmínky.

Krokusy – Crocus

neboli šafrán, patří mezi jarní cibuloviny, často kvetoucí i z pod sněhu již v únoru. Známe je v různých barvách, ale ty fialové jsou tak neobyčejné a klasické, že dokážou opravdu zazářit. Přestože jsou květy menší, pokud je vysadíte do hnízda ve větším počtu, určitě je nepřehlédnete. Dokonce vyniknou i v trávníku. Vysazují se na podzim.

V naší podzimní nabídce naleznete nádherné krokusy nebo si přečtěte článek jak vytvořit rozkvetlou louku pomocí cibulovin

Astry - hvězdnice

patří mezi podzimní trvalky, které po létě spolu s okrasnými trávami potěší nejeden záhon a hlavně včely. S podzimním sluncem vás okouzlí jejich vůně, různé kultivary a výšky. Patří mezi oblíbené trvalky, které dlouho kvetou a zejména v měsících, kdy je trvalek už méně.

Vistárie

je dřevina-liána, která kvete na jaře bohatými třásněmi fialových květů. K tomu, aby kvetla, však potřebuje řez 2x ročně, pevnou oporu a vhodné místo. Je to mohutná popínavka. O to víc Vás potěší květy.

Sortiment různých druhů vistárie najdete přímo ve své kategorii a nezapomeňte ani na článek o tom jak pečovat o popínavé rostliny

Plaménky, latinsky Clematis,

najdete v přírodě, ale i ušlechtilé kultivary v různých barvách,  žádané jsou nicméně právě ty s fialovými odstíny. Dokonale vyniknou na treláži, zdi či altánku. Bohaté menší či větší květy dokážou upoutat pozornost a přilákat i opylovače. Kořeny však vyžadují být ve stínu zamulčovány a hlava plaménku má být na slunci, pro bohaté kvetení. Nádherný plamének Prezident určitě musíte mít na zahradě. Květy jsou velké až 15 cm.

Prohlédněte si fialové ale i jiné barvy clematisů a pokud se vám nedaří s pěstováním, přečtěte si článek o pěstování plamínků

Rododendrony

jsou králi stinného záhonu na rašelinném podkladu. Ideální základní dřeviny pro založení vřesoviště či záhonu ve stínu. Kvetou různými barvami, ale oblíbené jsou právě ty fialově kvetoucí, v odstínech od slabounko fialové až po výrazně tmavou fialovou. Mohou se pěstovat i ve větších květináčích. Nezapomeňte na kyselé pH.

Doporučujeme věnovat pozornost také článku o pěstování rododendronů.

Komule - Buddleja

je letní šeřík, také se nazývá motýli keř. Během kvetení voní celá zahrada, a to množství motýlů Vám předvede nádherné představení. Můžete se těšit na babočky, otakárky i bělásky. Komule je keř dosahující výšky i 5 metrů. Stříhá se brzy na jaře, hluboko, neboť kvete jen na jednoletých výhoncích. Také ji najdete v naší nabídce v různých barvách. Je to nejoblíbenější keř slunečních záhonů, nicméně později je to velký keř. Po několika letech potřebuje zmladit a často se po zimě dřevo láme a praská.

Více o pěstování komule a jejím správném řezu se dočtete v článku.

Prohlédněte si naši celou nabídku a používejte filtry i podle barev. Určitě si oblíbíte i jiné květy fialové barvy, cibuloviny či trvalky.

Zahrada je pro mnohé relaxem, koníčkem a důležitou součástí domu. Podle velikosti samotné plochy se musí odvíjet i samotné plánování zahrady a poměr osázené plochy rostlinami a stromy (zelená hmota) a poměr pevných ploch.

Pokud je zahrada dostatečně velká, můžete si zvolit jakoukoli variantu. Je zde prostor pro všechno. Pokud je však zahrada úzká, dlouhá nebo atriová, malá, dokonce jen s minimálním prostorem, je nutno vymyslet opravdu praktické řešení, kde bude dokonale ladit zelená hmota a pevné prvky.

Okrasný záhon u plotu

Tento prostor je poměrně často vidět u úzkých a dlouhých zahrad. Zahradu není možné vytvořit uprostřed, ale je třeba soustředit zeleň a výsadbu vedle plotu, aby zůstal volný prostor i na trávník, dětské hřiště, bazén nebo altán. Záhon může tedy vzniknout z vnitřní nebo vnější strany zahrady, vedle plotu či podél cesty. Tyto venkovní prostory jsou obyčejně úzké a trávník se špatně udržuje.

Výběr druhů záleží na orientaci vůči světovým stranám. Pokud je prostor před plotem slunečný a alespoň 50 cm široký, je zde možnost vysadit monokulturu, to znamená, trvalky jednoho druhu v jedné řadě. Během kvetení se vám naskytne opravdu krásný obraz.

Vhodné je použít levanduli, šalvěj hájní, petrovskie, rozchodník, okrasné trávy... zkrátka to, co se vám líbí. Zajímavé jsou také kombinované výsadby s růžemi, levandulí (lavandula), šalvějí (salvia), kavylem (stipa) a okrasnými česneky (allium).

Záhon u plotu z vnitřní strany je už osobnější. Měl by odrážet váš životní styl, čas, který mu umíte věnovat, nebo by měl korespondovat s architekturou domu či sídlem ve městě nebo na venkově. Někomu se líbí bohatá trvalková výsadba anglických zahrad, někdo upřednostní striktní střídání 3 druhů, případně doplněk s okrasnými keři, 2 vzrostlé stromy na kmínku. Fantazii se meze nekladou.

Platí zde však určitá pravidla. Čím je záhon užší, tím je komplikovanější jej v těchto rozměrech udržet. Je třeba také vybírat druhy, které se příliš nerozrůstají a jsou užší, abyste časem záhon nemuseli posouvat. Širší záhony se časem zaplní, žijí si vlastním životem, a proto je dobré, je-li různorodý. Je opravdu důležité dodržet světelné podmínky. Na stinné části je nutné vysadit druhy, které mají rádi stín a vlhko. I ve stínu dokáže zeleň růst a můžete vytvořit opravdu pěkná zákoutí i dlouhý rovný záhon pomocí bohyšky, dlužichy, hortenzie, či azalek a kapradin.

Strom k plotu

Vedle plotu můžete mít samozřejmě vysazeno cokoli. Bylo by však dobře, pokud byste dodržovali vzdálenost od oplocení a přemýšleli i dopředu. Strom dokáže za 10 let nabrat na výšce, objemu, koruně i tloušťce kmene. Část koruny bude časem přesahovat také na sousední pozemek. Zkuste si o tom promluvit i se sousedem, pokud je ve vaší těsné blízkosti. Není moc příjemné, pokud ovocný strom sousedovi poškozuje dlažbu, vodu v jezírku nebo může vzniknout i jiná situace, která naruší vaše vztahy.

Živý plot u plotu

Pokud plánujete zároveň s pevným oplocením mít i živý plot ze dřevin, je třeba dodržet dostatečný odstup od oplocení. Standardně se dodržuje minimálně 70 cm, vhodný je i 1 m, ale ne vždy je k dispozici takový rozměr. Je to nutné kvůli růstu dřevin do šířky, byť se budou i upravovat řezem. Pokud je plot pevný a betonový, není vhodné, pokud jsou dřeviny na něm nalepené. V létě se beton velmi přehřívá, rostliny nemají dostatek vzduchu a spálí se.

Pokud je plot pletivový či jiný s otvory, dřeviny časem dokážou přerůst až na druhou stranu, případně se vplést do pletiva. Pletivo je nutné časem i opravit, ošetřit, ale pokud dřeviny budou příliš blízko, nedostanete se tam. Za živým plotem by měl být vždy prostor pro šířku jednoho člověka, abyste mohli dřeviny upravovat, stříhat, ošetřit oplocení, dřevo či kov.

Dřeviny na živý plot volte zodpovědně podle poměru slunce a stínu, podle půdy, vláhy a vlastních potřeb či času na stříhání, hnojení a ošetřování. Pokud máte děti a psy, vyhněte se jedovatým druhům s jedovatými či nejedlými plody, dřevinám, které mají trny, nebo patří mezi alergeny.

Co zasadit k betonovému plotu

Jak jsme již zmínili, betonové ploty jsou v dnešní době jakýmsi nevhodným trendem. Obklopit se betonem a pak to zachraňovat zelení je dost obtížné. Beton je stálý, přehřívá se, je neestetický a mnoho lidí se ho snaží nějakým způsobem zakrýt. Je zde tedy možnost před betonový plot vysadit zeleň stromovou nebo křovitou. Dbejte na rozestupy a vzdálenost od pevného oplocení. Pokud byste ho chtěli zakrýt popínavými rostlinami, také přihlížejte k množství světla a stínu. Je lepší, pokud na panely umístíte i treláže, které pomohou popínavkám se udržet. Na slunci se bude dařit popínavým růžím, přísavníku, zimolezu, v polostínu plamínku či břečťanu. Mnohé popínavky rostou agresivněji, a proto je třeba dobře si promyslet jejich samotnou výsadbu. Méně agresivně roste přísavník trojcípý. Betonový plot částečně zakryjete i vysokými okrasnými trávami. Je třeba ale počítat s tím, že na jaře je musíte ostříhat.

Pokud se rozhodnete pro betonový plot, nedejte jej po celé délce, ale jen v určitých úsecích a mezery vyplňte kovem nebo dřevem. Bude to určitě vhodnější řešení.

TIP: Přečtěte si také naše další články, které vám pomohou s výběrem stromů do malé zahrady nebo s vytvořením barevného živého plotu.

Dřišťál (Berberis) je opadavý či stálezelený keř, který je velmi oblíbený nejen u zahrádkářů, ale také jako okrasná zeleň v parcích a městských zástavbách. Tento rod zahrnuje až na pět stovek různých druhů, přičemž téměř všechny se vyznačují přítomností trnů či trnitých okrajů listů. Zbarvení listů může být různé – opadavé formy mají listy zelené a na podzim se vybarvují do pestré škály odstínů. Stálezelené druhy mohou mít listy ze spodní strany bílé nebo stříbrné, čímž celý keř získává na atraktivitě.

Jak pěstovat dřišťál

Dřišťálu se dobře daří v mírném až subtropickém podnebí. Proto se s ním setkáme zejména v Evropě, Asii a Severní Americe. Keře nejsou vůbec náročné na pěstování. S přehledem přežijí prakticky v jakémkoliv typu půdy. Co se týče světelných podmínek, dřišťály s barevnými nebo sytě zelenými listy preferují slunce, žlutolisté varianty vyžadují spíše polostín, protože na slunci ztrácí barvu.

Rostlina je plně mrazuvzdorná, na zimu tedy nejsou nutná žádná speciální opatření. Keříky můžeme vysazovat na mnoho způsobů – menší druhy se hodí do skalek, střední a větší jsou ideální pro vytvoření okrasných živých plotů. Dřišťál je možné pěstovat i jako solitér nebo v keřových záhonech.

Kdy stříhat dřišťál

Před výsadbou bychom měli vědět, jak dřišťál stříhat. Řez u této rostliny není vyloženě nutný. Roste velmi pomalu a obvykle si udržuje svoji výšku a kompaktnost. Při tvarování je ale nutné postupovat obezřetně kvůli trnům. K údržbě si tedy vezměte pevné zahradnické rukavice, které se hodí také pro manipulaci s toxickými druhy.

Střih dřišťálu si naplánujte na konec léta až začátek jara. V tomto období rostlina nejrychleji roste a dobře zacelí rány vzniklé řezem.

Dřišťál živý plot

Živý plot z dřišťálu je skvělou volbou. Můžete použít různé druhy a vytvořit pestrobarevný pás, který váš pozemek ochrání nejen před zvědavými pohledy kolemjdoucích, ale také před smogem a znečištěním z ulice. Další výhodou živého plotu z dřišťálu je, že vypadá dobře během všech ročních období. Je jen na vás, zda zvolíte variantu opadavou, jejíž keře budou v zimě zdobit pouze zbylé bobule, nebo poloopadavou a stálezelenou odrůdu.

Řez je u živého plotu trochu odlišný. Provádíme jej totiž dvakrát až třikrát do roka – začínáme koncem jara, kdy odstraňujeme všechny přerůstající výhonky a listy. Další řez můžeme provádět po odkvětu a ten poslední necháváme na konec srpna až začátek září.

Dřišťál druhy

Rod dřišťál zahrnuje téměř 500 konkrétních druhů, proto není možné je zde všechny uvést. Mezi ty nejoblíbenější nejen v českých zahradách můžeme zařadit například následující druhy.

Opadavé druhy

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) – tento druh má nejčastěji tmavě červené listy i plody. Existuje mnoho odrůd a kultivarů, které se od sebe liší zejména velikostí, ale i odstínem listů.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) – vyskytuje se běžně v evropské přírodě, jeho plody jsou jedlé.

Dřišťál ottawský (Berberis ottawensis purpurea) – druh se sytě purpurovými listy

Neopadavé druhy

Dřišťál zimostrázový (Berberis buxifolia) – tento druh má nápadné žluté květy a drobné vejčité listy různých odstínů.

Dřišťál Darwinův (Berberis darwinii) – má lesklé zelené listy, žluté květy a purpurové plody

Dřišťál úzkolistý (Berberis stenophylla) – využívá se jako půdokryvná rostlina. Je nízký, má úzké zelené listy, kvete žlutými květy.

Rádi byste si dřišťál vysadili i do své zahrady? Vyberte si některý z oblíbených druhů dřišťálů na našem e-shopu

Dřišťál plody

Plody dřišťálu mohou i nemusí být jedovaté. Zatímco některé druhy jsou toxické, a to včetně listů a prakticky celé rostliny, u dalších druhů (například u dřišťálu obecného) jsou plody jedlé a využívají se v kuchyni i léčitelství. Plod dřišťálu obecného je sytě červený, kulatý až mírně podlouhlý. Má trpkou chuť a obsahuje velké množství vitamínu C a K, kyseliny vinné, jablečné a citronové, které jsou ceněnými antioxidanty.

Plody se suší – sušené bobule dřišťálu připomínají brusinky. Připravit z nich lze také džemy a jiné zavařeniny, případně ovocné šťávy a sirupy. V Íránu, kde je tato plodina hojně využívaná, se bobule přidávají  k jehněčímu masu nebo se přimíchávají do příloh. S konzumací plodů by se to však nemělo přehánět, protože obsahují určité množství toxického berberinu. Doporučená dávka činí asi dvě polévkové lžíce bobulí pro dospělého člověka.

TIP: Hledáte krásně kvetoucí živý plot, který bude ozdobou vašeho pozemku? Kromě klasiky jako je zlatice nebo pustoryl může být právě dřišťál tou pravou volbou pro vás!

Hyacint – latinsky Hyacinthus je nádherná cibulnatá rostlina pocházející z Turecka a Asie, která našla domov v Nizozemsku. Odtud jsou dováženy nejkvalitnější cibule, které na jaře rozzáří a provoní každý záhon. Rod zahrnuje 3 druhy. Všechny jsou odvozeny od základního H. orientalis- H. východní.

Hyacinty mají dutý dužinatý stonek cca 20-30 cm vysoký a je třeba s nimi pracovat s rukavicemi, protože šťáva i cibule obsahují kyselinu šťavelovou. Stonek vyrůstá z mohutné cibule. Cibule jsou pevné, s fialovou slupkou. Sází se na podzim, do kypré a výživné půdy na volno nebo do plastových košíků na cibule. Kvete na jaře v březnu až dubnu spolu s jinými cibulovinami, nazývanými jako jarní efeméry: narcisy, tulipány, sněženky. Termín kvetení závisí na termínu výsadby, kvalitě cibulek a teplotách v jarním období.

Květy jsou drobné, hvězdičkovité, modré, fialové, bílé, žluté, růžové, tmavě růžové a silně vonící. Rozmnožit si jej můžete z dceřiných cibulek, které se vyvíjejí po roce na mateřské cibuli. Jednoduše je oddělíte a vysadíte samostatně.

Hyacint druhy

Multiflora – jsou volně rostoucí druhy s drobnějšími květy.

Roman – vytvářejí menší stonky i drobnější květy, pěstují se velmi vzácně.

Kdy zasadit hyacinty

Cibule hyacintů se sázejí v podzimním období v průběhu měsíce října až do začátku listopadu.

Cibule občas požírají hlodavci, myši a hraboši, proto je ideální, pokud se sází do hnízda a přesypávají štěrkem nebo drobnějšími kamínky, které je mírně ochrání, nebo je vysaďte do plastových košíků. Plastové koše na cibuloviny zároveň také zabraňují sestupování cibulek hlouběji do půdy a jsou vhodné i pro jiné cibule jako tulipány a narcisy. V případě, že chcete měnit záhon a druhové složení, bez problémů je najdete a bez poškození či rozseknutí vyberete také s košíkem a přesadíte na jiné místo. Cibule jsou také chráněny před ohryzem, ne však před nadbytečnou vlhkostí.

Hyacinty upřednostní, propustné, výživné půdy, plné slunce ale dokážou růst i v polostínu. Mohou být vysazeny samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami modřic či narcisů.

Sází se do hloubky 3 násobku velikosti své cibule. Tato míra platí při výsadbě pro všechny cibuloviny. Rovněž pro drobné cibule muscari /modřence/ nebo sněženek, nebo i pro cibule obrovské lilie. Při nadbytečné vlhkosti či příliš jílovité půdě mohou cibule nahnívat, dno jámy proto vysypte kamínky a tím zajistíte drenážní vrstvu.

Po odkvětu na jaře stoky nesestřihávejte ale nechte rostlinky přirozeně zatáhnout. Cibule potřebuje své listy k čerpání živin a vyživování cibule, která ukládá zásoby pro budoucí kvetení.

Listy odstraňujte, až když přirozeně zežloutnou a lze je volně odstranit rukou.

Nádherné odrůdy hyacintů pro podzimní výsadbu naleznete také v našem eshopu*
* dostupnost dle vhodného času pro výsadbu

V případě, že se rozhodnete kvetoucí soukvětí použít do aranžmá nebo do vázy, dbejte na to, abyste v té místnosti neusnuli, vůně je opravdu intenzivní a silná. Dokáže provonět celý byt a dokonce vás z vůně může bolet hlava.

Jak pěstovat hyacint v květináči

Na konci zimy nebo brzy na jaře lze v různých obchodních řetězcích zakoupit i rychlené cibule hyacintů v nádobě skleněné či přímo vysazené v květináči. Cibule si můžete přirychlit i vy doma, nebo si cibule z podzimu vysadit do nádoby hned. Hlavním požadavkem je chladná místnost, dostatek světla a ideální teplota. Přirychlit je můžete ve skleněné nádobce s úzkým hrdlem, do kterého posadíte cibuli. Ta vytvoří kořeny, které budou ponořeny ve vodě. Zdravé a chlazené cibule vytvoří květní stonek a teprve potom listy. Pokud cibule začne tvořit listy, kvést už nebude, cibule je malá, slabá a nemá dostatek sil a výživy na květy.

Cibule můžete vysadit i přímo do nádob samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami. Takto získáte pěknou dekoraci pro terasu nebo balkon již brzy na jaře. Cibule se sázejí do nádoby tak, že polovina může z půdy vyčuhovat. Vhodné jsou proto mělké mísy a keramické nádoby.

Pokud cibule nejsou předchlazené, dejte je na 4 týdny do papírového sáčku do chladničky do spodního boxu. Cibule z naší nabídky již není nutné chladit. Potom je dejte na suché a tmavé místo cca na týden až dva s teplotou kolem 7-10^oC. Pokud uvidíte ve středu cibule květní stonek a poupě, cibule zasaďte, změňte místo na světlé a zvyšte zálivku a teplotu.

Hyacint z obchodu

Určitě víte, že zakoupený hyacint v květináči z obchodu vás potěší květy a poté si kladete otázku, co s ním dál. Je to snadné. Rostlinu zalévejte, dokud jí přirozeně nezačnou schnout listy. Květný stonek po uschnutí můžete odstřihnout. Suché žluté listy jemně rukou odstraňte a cibuli pak můžete vysadit přímo do zahrady. Pokud nemáte zahradu, můžete ji uložit do papírového sáčku do tmy ve spíži nebo ve sklepě. Pozor na vyšší vlhkost. Tma a sucho je základ. Následně je třeba před opakovanou výsadbou opakovat bod s chlazením a výsadbou v zimních měsících.

Věříme, že pěstování hyacintů jsme vám dostatečně přiblížili a do podzimní výsadby se pustíte připraveni a bez obav z neúspěchu.

TIP: Chcete si na zahradě vysadit královnu cibulovin? Právem tak můžeme nazvat řebčík a v článku vám přiblížíme, jak se řebčík pěstuje.

Tisy (Taxus) jsou prastaré stromy či keře, které se na Zemi vyskytovaly již v druhohorách. Některé druhy se mohou dorůstat výšky až dvaceti metrů a odhaduje se, že nejstarší známé exempláře dosahují věku až 300 let. V současnosti jsou však tyto neopadavé stromy silně ohrožené, a přestože se u nás tis červený běžně vyskytoval volně v přírodě, dnes už na něj narazíte snad jen v parcích a zahradách, kde je pěstován jako okrasná dřevina.

Jeho pěstování není příliš náročné. Volit lze z desítek různých kultivarů, a kromě působivých živých plotů lze tisy pěstovat také jako solitéry nebo bonsaje.

Jak pěstovat tis?

Vhodné stanoviště

Tisy snesou prakticky jakékoliv světelné podmínky. Velmi dobře se jim daří na slunci, díky kterému jsou jejich plody zdobící větve ještě červenější. Prospívají však i v plném stínu. Půda na stanovišti by měla být dobře propustná, vlhká a ideálně vápenitá.

Výsadba

Zakoupené keříky vysazujeme buďto na jaře, když odejdou poslední mrazíky, nebo naopak na podzim před tím, než teploměr klesne pod nulu. Kontejnerované dřeviny vysazujeme během celého roku kromě zimy. Sázíme-li tis jako samostatně stojící s vidinou košatého keře, je třeba mu poskytnout dostatek prostoru. Pokud máte v plánu rostlinu tvarovat nebo pěstovat jako bonsaj, bude se skvěle hodit i do skalky či mezi záhony. Při výsadbě živého plotu pak musíme dodržet určité rozestupy, abychom každému keři poskytli dostatek životního prostoru.

Požadavky na péči

Tisy nemají žádné zvláštní požadavky na péči. Mladé rostliny musíme po výsadbě pravidelně zalévat, aby dobře zakořenily. Poté už se o sebe strom postará v tomto ohledu víceméně sám. Hnojení není třeba, pokud však chcete stromku přilepšit, použijte k tomu například kompost, který rozprostřete kolem kmene. Co se týče zimy, tisy ji v našich podmínkách zvládají dobře a nevyžadují žádné speciální úkony před prvními mrazy. Pouze nově vysazené keříky bychom měli chránit například chvojím, aby mráz nepoškodil kořeny.

Druhy tisu

Tis červený

známý také jako tis obecný (Taxus baccata) se běžně vyskytuje ve smíšených lesích Evropy i Asie. Dnes se však jedná o ohroženou a chráněnou rostlinu, která je ve volné přírodě spíše vzácností. Plody tohoto druhu jsou sytě červené a výtažky z nich se využívají v medicíně jako složka některých léčiv.

Tis červený je dnes velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, která zdobí parky, města i zahrady. Díky vysoké hustotě dřeva se také využívá k výrobě drahého nábytku či jiných dřevěných předmětů.

Do zahrady si pěstitelé mohou vsadit celou řadu různých odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‚Amersfoort‘ se zakulacenými jehlicemi, ‚Aurea‘ se žlutě zbarvenými jehlicemi, ‚Erecta‘ rostoucí jako mohutný vzpřímený keř nebo ‚Repandens‘, což je nízká poléhavá forma tisu nebo ´Fastigiata´ striktně sloupovitého vzrůstu.

Další druhy tisu

• - Tis čínský – vyskytuje se pouze v Číně a Vietnamu
• - Tis japonský – výskyt v Japonsku a na východě Ruska
• - Tis himalájský – hornaté oblasti Barmy, jižní Číny a Himaláje
• - Tis floridský – jedná se o silně ohrožený endemit, který se vyskytuje pouze v USA, konkrétně ve státě Florida
• - Tis mexický – oblasti střední Ameriky
• - Tis kanadský – sever Spojených států amerických a Kanada

Uvažujete-li o výsadbě tisu i ve vaší zahradě, vyberte si ze široké nabídky druhů tisů z našeho e-shopu

Kdy stříhat tis

Tisy velmi dobře snáší radikální řez. Díky tomu je lze prakticky neomezeně tvarovat. Základní řez provádíme jednou ročně, nejlépe koncem června. V tomto období odstraníme všechny větve a výhony, které narušují kompaktní tvar rostliny. Tis můžeme také zaštipovat a tvarovat jako bonsaj nebo pěstovat jako tvarovaný solitér.

Živý plot z tisu

Z této prastaré rostliny můžeme vytvořit také husté živé ploty. Výhodou je, že tisy rostou poměrně pomalu, proto odpadá neustálé stříhání během roku. Řez tisu v živém plotu stačí provádět klidně jednou za rok, opět optimálně koncem června, ovšem pokud si zakládáte na precizním tvaru, je možné větvičky zkrátit kdykoliv během vegetačního období.

Dalším nesporným plusem živého plotu z tisu je, že zůstane zelený po celou zimu, a navíc jeho větve ozdobí také sytě červené bobule. Tisy také velmi dobře snášejí znečištění, hodí se tedy k oddělení pozemku od rušné silnice nebo do blízkosti průmyslových zón. Rostlina má dokonce tendence nečistoty pohlcovat a pomáhat pročistit vzduch v jejím okolí.

Je tis jedovatý?

Při pěstování tisu v zahradě bychom měli mít na vědomí, že se jedná o prudce jedovatou rostlinu. Tisy obsahují celou řadu toxických látek, ať už se jedná o alkaloidy, nitrily či steroidy. Nutno však podotknout, že deriváty z některých těchto látek se využívají v moderní medicíně k léčbě rakoviny vaječníků a plic. V minulosti se výtažky z tisu využívaly také při hadím uštknutí nebo k vyvolání potratu.

Tis je také velmi silný alergen, tedy konkrétně samčí rostliny. V jarním měsících květy produkují velké množství pylu, přičemž pylová zrna jsou natolik drobná, že hravě pronikají i sítěmi proti pylu a mohou tak přitížit alergikům. Při nadýchání pylu však obavy z otravy nejsou nutné – pyl neobsahuje dostatek alkaloidů.

Na pozoru by se měli mít také majitelé domácích a hospodářských zvířat. Zejména koně a skot může po požití čekat silná reakce či dokonce smrt. Při chovu koz ale nejsou obavy nutné, tato zvířata snášejí jedy obsažené v rostlině velmi dobře. Stejně tak to má i spárkatá zvěř, proto není důvod tisy nevysazovat, žijete-li blízko lesa.

Plod tisu

Je velmi překvapivým faktem, že ačkoliv je celá rostlina silně toxická, sytě červené dužnaté obaly semen jsou víceméně jedlé, dokonce chutnají sladce. Při pozření bobule tisu tedy člověku nic nehrozí, ovšem důležité je tvrdé semeno uvnitř dužiny nerozkousnout a vyplivnout. Obecně je však v semenech méně toxinů než v jiných částech rostliny. I přesto se nedoporučuje výsadba tisů lidem, kteří mají malé děti, u nichž je riziko ochutnání bobulí připomínajících drobné ovoce velké.

TIP: Pokud je váš pozemek postrádá sluneční paprsky a vy stále hledáte vhodný druh rostliny pro výsadbu bohatého živého plotu, tis patří mezi nejoblíbenější jehličnany do stínu.

Hlohyně se řadí mezi stálezelené vytrvalé keře, které v zahradě působí velmi esteticky v sezóně i po ní. Na jaře se na keři objevují bohatá květenství, od konce léta až do podzimu se na větvích červenají drobné kulaté plody, v zimě je keř ozdobný zajímavým listem. chcete-li si hlohyni šarlatovou v zahradě vysadit i Vy, v našem článku se dočtete jak na to.

Hlohyně šarlatová patří mezi okrasné rostliny. Jedná se o neopadavý keř, který má svůj původ v Asii a na jihu Evropy. V české přírodě není původní, ovšem tento druh hlohyně u nás poměrně rychle zdomácněl a v poslední ji můžeme najít také jako volně rostoucí v naší přírodě.

Keř obvykle dosahuje výšky až dva metry. Větve pokrývají modifikované trny a kopinaté až eliptické listy drobnějších rozměrů, které na zimu neopadávají. Hlohyně se často vysazují do živých plotů, kolem zídek i jen tak do prostoru, kde se jejich větve mohou rozpínat do šířky.

Odrůdy hlohyně

- ‚Orange Glow‘ – odolná varianta se sytě oranžovými zářivými plody.
- ‚Red Column‘ – odrůda se vyznačuje sytě červenými kulatými malvičkami.
- ‚Harleqiun‘ – tento kultivar lze poznat podle zelenobílých panašovaných listů s nádechem růžové.
- ‚Soleil D’Or‘ – pro tuto odrůdu jsou typické žlutě zbarvené plody.
- ‚Saphyr Jaune‘ – má světlejší žluté, drobné plody.
- ‚Orange Charmer‘ – květenství jsou velmi bohatá, plody sytě oranžové.
- ‚Mohave‘ – odrůda s krásně červeně vybarvenými plody.
- ‚Fire Light‘ – malvice jsou oranžové, vrcholky listů této odrůdy mají načervenalou barvu.

Další odrůdy vhodné k pěstování v našich klimatických podmínkách: ‚Ebben‘, ‚Kasan‘, ‚Pauciflora‘ či ‚Telstar‘.

Pěstování hlohyně

Doba výsadby

Kontejnerové druhy hlohyně šarlatové vysazujeme nejčastěji na jaře nebo v podzimních měsících, nicméně lze je bez problému sázet během celého vegetačního období.

Stanoviště

Slunce, polostín; při plném stínu méně kvete. Keře vysazujeme minimálně půl metru od sebe a od dalších překážek, aby se mohly přiměřeně rozpínat do prostoru.

Nároky na půdu

Běžný zahradní substrát, dává přednost zásaditějším vápenatým půdám.

Závlaha

Dobře snáší sucho, dlouhodobě vyžaduje polosuché stanoviště. Nově vysazené keře zaléváme pravidelně, již vzrostlé silné rostliny pak obvykle nezaléváme, vystačí si se srážkami.

Kdy stříhat hlohyně

Řez provádíme jej koncem zimy až začátkem jara. Při zkracování by nemělo mrznout. Řez nesmí být příliš radikální – větve nikdy nezkracujeme o více než jednu třetinu.

Odolnost

Velmi odolná rostlina, nenáročná na pěstování, plně mrazuvzdorná.
Množení: hlohyně se množí pomocí řízků.

Naši aktuální nabídku hlohyně šarlatové si můžete prohlédnout přímo v eshopu

Hnojení

Rostlina není na živiny náročná, jednou za čas lze vyživit například kompostem. Při přehnojení nikterak nezvýšíme okrasnou hodnotu keře, naopak mu můžeme uškodit.

Kvetení

Květy se na keřích objevují od května do června. Rostou ve velmi bohatých květenstvích, které tvoří mnohoramenné chocholíky. Jednotlivé květy jsou drobné, pětičetné a pravidelné. Barva květů je obvykle bílá, o některých odrůd může být i mírně narůžovělá.

Hlohyně plody

Po odkvětu se na okolících začnou objevovat plody. Ty vypadají jako bobule, jedná se však o drobné malvice. Plody mají žlutou, oranžovou, nejčastěji pak červenou barvu. Na větvích se malvičky drží až do zimy, přičemž neztrácejí svou barvu. Obvykle slouží jako potrava pro ptáky a mají estetickou funkci v zahradě. Plody jsou mírně jedovaté – kvůli možné záměně s hlohem, jehož plody jsou jedlé a připravují se z nich například zavařeniny, je důležité to mít na paměti.

Přezimování hlohyně

Hlohyně šarlatová je rostlina, která je plně mrazuvzdorná a bez problému zvládá i teploty dlouhodobě bod bodem mrazu, bez úhony vydrží i –27 °C. Dospělé urostlé keře tedy není potřeba na zimu nijak připravovat. Mladé, čerstvě vysazené keříky je vhodné před mrazíky chránit například netkanou textilií. Na konci zimy, kdy už se rtuť teploměru šplhá nad nulu, přistoupíme k odstranění větví a částí rostliny, které byly mrazem a sněhem poškozeny.

Choroby a škůdci hlohyně

Co se týče chorob a škůdců, hlohyně obvykle nemá problémy ani s jedním. Jedná se o poměrně houževnatou a odolnou rostlinu, která není náchylná k poškození patogeny ani jinými vnějšími vlivy.

Využití hlohyně

Využití hlohyně šarlatové je poměrně jednostranné. Jedná se totiž o čistě okrasnou rostlinu, jejíž plody nejsou jedlé a nezpracovává se ani žádná další část keře. Nejčastěji jsou hlohyně vysazovány do živých plotů, které jsou díky pravidelnému kvetení a zářivým nápadným plodům mnohem poutavější. Keř navíc roste velmi hustě, a tak takový živý plot poskytne i dostatek soukromí nebo zachytí nečistoty z okolí.

V parcích, ve městech, ale také v zahradách bývají hlohyně vysazeny i jako solitéry. V tomto případě je nutné keř držet co nejdále od dalších rostlin nebo například od plotu. Kolem vzrostlejšího keře ale lze vysadit nižší či snadno tvarovatelné keříky, jako je třeba brslen, popřípadě okrasné traviny. V okolí keře je vhodné rozmístit mulčovací kůru, která jen podtrhne vzhled celého zátiší, který nebude narušován nežádoucím plevelem.

TIP: Kdo by nechtěl aby okrasné keře na zahradě vydržely i zimní mrazy! Přečtěte si které kvetoucí mrazuvzdorné keře zkrášlí vaši zahradu i v zimě.

Trávník je v zahradě nejvíce zatěžovanou plochou. Je také velmi žíznivý a hladový. Během celého roku vyžaduje péči. Pokud chcete pěstovat nízký golfový trávníček bez plevelů, budete potřebovat ještě více energie a času, který budete věnovat právě péči o trávník.

Tvoří se Vám spousta mechu v trávníku a na některých místech ani trávník nevidíte? Příčina není nadměrná zálivka nebo vlhká půda. Je to odraz nekvalitní péče o trávník a tento stav může nastat z různých příčin, jako jsou:

- nedostatečná výživa - hnojení

- sucho – nedostatečná mělká zálivka,

- špatná drenáž – trávník založený na těžké, jílovité půdě

- nedostatečná vertikutace

- nízké sečení trávníku zejména během veder (trpí zejména plochy bez automatické závlahy)

- množství stínu

- kyselá půda

Mechu se v první řadě zbavíte vertikutací a poté můžete vylepšit stav trávníku hnojenin a správným přísunem důležitých prvků pro růst, barvu a vitalitu. Trávník je náročný i na závlahu. Pokud zaléváte každé ráno a večer, ještě to neznamená, že mu dopřejete dostatek vody. Mělké zalévání v malém množství pronikne jen těsně pod povrch a kořeny se dostatečně nenapijí. Stačí jednou za den v ranních nebo večerních hodinách a intenzivně.

Péče o trávník na podzim

Na podzim a v zimě je nutné si ho všímat také. Už není třeba ho zalévat tak intenzivně, neboť podzimní období disponuje i množstvím srážek. Je nutné vyhrabat všechno listí, větvičky a nečistoty. Ke konci podzimu je nutné také vypustit závlahu, aby nedošlo k poškození trysek. Trávník naposledy posekejte na výšku 4 - 5 cm. Otázka však zní, kdy je vhodné trávník naposledy posekat? V případě příznivého počasí můžete sekat i v listopadu. Když roste, je třeba sekat.

Pokud máte zkušenosti, že ve Vaší lokalitě je vždy množství sněhové pokrývky, snažte se během odhazování sněhu neukládat sníh na trávník ve velkých kupách. Sníh se tak spouští pomalu, když zmrzne je plný vody a je dost těžký. Také nedoporučujeme chodit po trávníku, když je příliš mrazivě. Platí to zejména pro reprezentační trávníky, nízko vyžínané a střešní trávníky.

Listopad již není vhodný k zakládání nových trávníků, ani na provzdušnění. Budete muset počkat do jara. Trávníky, založené koncem září a v říjnu, bude třeba na jaře možná dosít. Trávníky zakládané na podzim se však na jaře probudí a zazelenají dříve a jsou i hustější, jelikož mají po zimě dostatek vláhy.

Tam, kde je plocha příliš roztříštěná, případně ve svahu nebo jiném nedostupném terénu, využijte půdopokryvné dřeviny, případně plochu vysypte kameny a štěrkem. Ne všude může a musí být travnatá plocha.

Starší trávník nebo trávník, který je životaschopný, je vhodné v tomto období provzdušnit vertikutátorem. Pracuje se s ním stejně jako se sekačkou. Zahradu však musíte proběhnout ve dvou různých směrech. Počítejte s obrovskou hmotou odpadu. Budete překvapeni, co vše z něj vyhrabete. Trávník po vertikutaci nepůsobí příliš esteticky, ale v krátkém čase zregeneruje a zazelená se. Musíte mu dopřát ještě dostatek vláhy.

Mnohé může během deštivých dnů trápit plíseň na trávníku. Vzniká většinou v důsledku nepropustné půdy pod trávníkem, vláha se drží na povrchu a vzniká plíseň. Pomůže vertikutace, vyhrabání trávníku a mírně zalévání. Pokud se Vám drží v trávníku mech, není to nadměrnou vlhkostí, jak si většina myslí, ale nesprávným složením půdy prvků, nesprávným hnojením a nepropustnou vrstvou pod trávníkem.

Pokud se Vám ani po několika pokusech nedaří vypěstovat hezký trávník na některých menších místech, vyzkoušejte položit na problematická místa hotové travnaté koberce. Pokud trávníku nedodáte dostatek vláhy, bude mít plocha jen krátkodobý efekt. Pak je již vhodnější vysypat plochu štěrkem, pískem, případně vysadit půdopokryvné rostliny nebo trvalky, po kterých se sice nechodí jako po trávě, ale svou funkci zelené plochy splní zaručeně.

TIP: Chcete aby se váš trávník rozzářil barvami nádherných květin? Přečtěte si článek o rozkvetlé louce.

Bobkovišeň (Prunus laurocerasus) patří mezi architektonicky hodnotné stálezelené dřeviny. V zimě neopadává, velmi dobře regeneruje po mrazech a řezu, rychle roste. V krátké době docílíte zajímavé zelené stěny.

Obklopte se zelení a jako druh určitě zvolte stálozelené dřeviny samostatně nebo v kombinaci s jinými neopadavými dřevinami nebo dokonce s kvetoucími dřevinami. Kvete bílými květy na jaře.

Nejvíce dekorativní jsou však lesklé, světlé nebo tmavě zelené listy s voskovým vzhledem. Tvoří také červeno-černé plody, které jsou nejedlé. Jedovaté jsou listy a samotná semena, proto je důležité zvážit pěstování v blízkosti dětí.

Dosahuje výšky od 1 m po 4 m, v závislosti na kultivaru. V našich podmínkách je mrazuvzdorný, při nižší teplotě, než je -21 stupňů však mohou koncové větvičky namrznout, ale po řezu na jaře velmi dobře regeneruje.

Bobkovišeň druhy

Je několik kultivarů, které se kromě výšky liší také velikostí listů či barvou olistění.

Prunus laurocerasus ´Caucasica´

- nejčastěji pěstovaný

- výška 3 - 4 m

- mrazuvzdorný do -27 stupňů

- úzké listy zelené barvy

Prunus laurocerasus ´Etna´

- pro nízké živé ploty

- výška do 2 m

- zbarvení mladých výhonků do měděné barvy

- mrazuvzdorný do -27 stupňů

Prunus laurocerasus 'Rotundifolia'

- velké kulaté listy tmavě zelené

- výška cca 3 m, šířka 1,5 m

- mrazuvzdorný do -21 stupňů

Prunus laurocerasus ´Novita´

- rychle rostoucí

- výška 3 - 5 m, šířka 2 m

 - mrazuvzdorný do -30 stupňů

- podobnost s Rotundifolia

Prunus laurocerasus ´Otto Luyken´

- kompaktní nižší kultivar

- výška 1,2 - 2 m

- vhodný pro nižší živé stěny

- úzké listy

- mrazuvzdorný do -24 stupňů

Prunus laurocerasus 'Mano'

- sytě zelená barva listů

- výška do 2 m

- kulaté lesklé listy

- mrazuvzdorný do -23 stupňů

Prunus laurocerasus ´Kleopatra´

- lesklé, světle zelené listy

- výhonky v mládí měděné

- výška do 2 m max.

- mrazuvzdorný do -21 stupňů

Prunus laurocerasus ´Zabeliana´

- výška max. 1,3 m

- vhodný pro nízké stěny a půdopokrývání

- vyniká spíše šířkou 2,5 m

 - úzké listy

- mrazuvzdorný do -24 stupňů

Vyberte si odrůdy bobkovišně z nabídky našeho eshopu

Bobkovišeň sázení

Bobkovišeň se může vysazovat kontejnerovaná během celého roku kromě trvale zamrzlé půdy. Prostokořenné druhy nebo s kořenovým balem se sázejí obyčejně brzy na jaře v březnu až dubnu nebo říjnu až listopadu.

Sadí se do předem připravených jam jako solitérní druhy samostatně nebo do skupin. Často se však vysazuje jako živý plot s rozestupy od 0,50 – 0,80 cm. V jílovité půdě zvolte drenáž z písku nebo štěrku. Má ráda polostín, krátkodobě zvládne i slunce, ale ne celodenní. Slunce škodí zejména listům, které jsou pak bledé a spálené.

Kdy se stříhá bobkovišeň

Po výsadbě už nepotřebuje kromě zálivky a hnojení nic speciálního, jen stříhání. Hlavní řez se provádí vždy na jaře, v časném jaře – období vegetačního klidu, kdy už nehrozí žádné mrazy.

Během roku je třeba jen odstraňovat estetické vady nebo nevhodně rostoucí větve. Pokud je porost hnojený více, více i roste a je dost možné, že jej musíte ostříhat i koncem léta. Také záleží, jestli chcete kvetoucí volně rostoucí živý plot nebo přísně střižený úzký plot či stěnu.

Odebrané řízky lze zakořenit. Zakořeňují v perlitu nebo ve vlhkém substrátu za 3-4 týdny. Během zakořeňování mohou ztratit listy.

Bobkovišeň v květináči

Bobkovišeň můžete pěstovat také v květináči na terase a balkoně. Vynikne z ní i celoroční stěna v nádobách. Nádoby by měly být dostatečně velké, betonové nebo keramické.

Dřeviny udržujte v kompaktním tvaru pravidelným řezem. Upřednostní polostín před celodenním sluncem. Pokud je slunce víc, dopřejte jim dostatek vláhy a mírné stínění v létě. Na dně květináče by měla být drenáž, květináče vyberte důkladně. Dřeviny jsou stálozelené, proto je nutné je zalévat během zimy i ve dnech, kdy nemrzne.

Bobkovišeň hnojení

Správným hnojením podpoříte rychlost růstu, přiměřenou výživu ke kořenům a vitalitu. Míra hnojení však ovlivňuje také barvu listů. Přehnojení se projevuje změnou barvy listů. Kořeny neumí zpracovat nadbytek hnojiva a rostliny jsou naopak citlivější i náchylnější k nemocem a škůdcům.

Hnojení se doporučuje na začátku vegetace hnojivem Start, případně s vyšším obsahem dusíku, a na podzim s vyšším obsahem draslíku pro zrání pletiv. Hořká sůl je také vhodná pro správnou barvu a ochranu před chorobami a škůdci.

Bobkovišeň na kmínku

Kromě křovitých forem je lze pěstovat i na kmínku, na zahradě i v květináči. Není zde žádný rozdíl v pěstování. Korunka však musí být vypěstována na silném základě, proto doporučujeme ukotvení kolíkem a uvázání. Korunku je třeba pravidelně stříhat a tvarovat.

TIP: Věděli jste, že bobkovišeň a vavřín není stejná rostlina? O vavřínu se dočtete v našem článku o pěstování bobkového listu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Kala je lidové pojmenování pro kornoutice, latinsky Zantedeschia. Patří mezi oblíbené hlíznaté rostliny pěstované v zahradě nebo v nádobách, využívají se stejně tak v kyticích jako řezané rostliny.

Kromě dekorativních trychtýřovitých květin vás zaujmou i díky listům, které jsou velké, zelené, často se skvrnami. Má ráda slunné až polostinné stanoviště, výživné a vlhčí místo v zahradě. Původně se pěstovala jen v bytě jako pokojová rostlina - kala bílá, tzv. zimní, protože kvetla v zimě a toulec byl bílé barvy. Od té doby uplynulo mnoho let a byly vyšlechtěny i jiné atraktivní barvy: žlutá, oranžová, červená, cihlová, růžová, černá, kombinovaná, fialová.

Kornoutice africká (Zantedeschia aethiopica) – bílá zimní kala kvete v zimním období v bytových podmínkách. Ostatní barevné kaly, kornoutice mají svůj biorytmus přehozený a kvetou v létě a v zimě odpočívají. V našich podmínkách nejsou mrazuvzdorné, a proto se před zimou a mrazy musí chránit.

Kala pěstování venku

Vyniknou i venku v blízkosti jezírka nebo v záhonu s jinými trvalkami. Dbejte na to, aby se vám před mrazy daly vyjmout z půdy. Výhodou je, pokud je pěstujete v nádobách, které zakopete do země a na podzim jednoduše vyndáte z půdy.

Samozřejmě můžete je pěstovat i navolno nebo v košících pro cibuloviny. Vysazují se koncem dubna. Je výhodnou, pokud si je v bytě předpěstujete. To znamená, že je vysadíte do nádob v březnu a po vzejití je vysadíte ven, obyčejně koncem dubna. Takové rostlinky kvetou pak od června do srpna, pokud je vysadíte v lednu, budou kvést v květnu.

Pokud jsme vás přesvědčili, vyberte si kaly, kornoutice z našeho různobarevného sortimentu

Pěstování kaly v květináči

Kaly, kornoutice lze pěstovat i v bytě, zejména bílé kaly. Vyžadují plné světlo a teplotu kolem 10-18 stupňů. V takových podmínkách od konce listopadu mohou začít kvést a poslední květy se objevují ještě na jaře.

Následně toulec změní barvu a rostlina potřebuje vyživovat listy a dostatek vody pro utvoření zásob pro další kvetení. Když začnou listy schnout a žloutnout je to v pořádku, hlízy se uzavírají a celá rostlina ztratí listy. Tehdy přestanete zalévat a nádobu můžete uložit na suché a tmavé místo a nechat bez zálivky cca 2 měsíce. Je to pro rostlinu odpočinek. Pokud pak změníte podmínky, začnete zalévat, dáte ji na světlo, znovu začne koloběh tvorby listů a květin.

Proč kala nekvete

Důvodů může být víc, jedním z nich je, že hlízy jsou vysazeny příliš hluboko, kaly totiž mají v oblibě mělčí mísy. Po výsadbě je jen položte na substrát v misce a jemně zasypte, když začnou rašit, můžete doplnit substrát.

Dalším důvodem je, že mají nevhodné podmínky, teplota je příliš vysoká, málo světla, málo vody. Pokud je rostlina pěkná zelená, má spoustu listů, znamená to, že jen neměla vhodné podmínky, tedy nízkou teplotu pro vytvoření kvetoucích toulců. Nevytváří standardní květ, je to v podstatě list.

Možná jste jí také zapomněli dopřát alespoň 2 měsíce odpočinek, případně rostlina má celoročně jen listy, a to jen díky stejným teplotním podmínkám a neustálému zalévání.

Kala pěstování ze semene

Samozřejmě i toto je cesta jak získat nové rostliny, ale je to zdlouhavější, než očekáváte. Rychlejší je rozdělit trs ze stávajícího květináče. V toulci, což je zároveň květ a také vak na semena, se nachází několik semen, která po dozrání můžete oddělit a vysévat samostatně do kořenáčů (sadbovačů) za předpokladu dostatečného světla, tedy již od konce ledna. Následně je třeba mladé rostlinky přesadit do většího květináče. V průběhu roku polovina výsevu zřejmě nepřežije a polovina dosáhne velikosti hlízy cca dvoukorunové mince. Kvetení očekávejte cca po 3 letech.

Věříme, že pěstování kaly již není pro vás velkou neznámou a obdrželi jste odpovědi na všechny otázky. Teď už se směle můžete pustit do zvelebování své zahrady, kterou bude zdobit možná i kornoutovka ve vaší oblíbené barvě.

TIP: Mezi cibulovinami se najde spousta zajímavých druhů. Jedním z nich je například řebčík královský. Pokud jej neznáte, přečtěte si článek o pěstování řebčíku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.