Užitková zahrada

Kapusta neboli brukev (Brassica), lidově pak kel, patří do čeledi brukvovitých rostlin, kde najdeme také například ředkev či řeřichu. Není tedy blízce příbuzná například se salátem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Blízkým příbuzným je však kapustě zelí hlávkové, vyšlechtěné z brukve zelné.

Dnes se jedná o dva rozdílné druhy s odlišnou chutí i upotřebením v kuchyni, v některé literatuře se však můžeme setkat s tím, že hlávkové zelí je kultivarem kapusty.

Druhy kapusty

Pod názvem kapusta se skrývá hned několik druhů. Ty se od sebe liší hlavně vzhledem, ale také požadavky na pěstování, velikostí hlávky či chutí.

Kapusta hlávková

Kapusta hlávková (Brassica oleracea convar. sabauda) se pěstuje jako košťálová zelenina. Typické jsou velké bublinkové listy, svinuté do růžice. Vzhled listů ji odlišuje od hlávkového zelí. Hlávka může být poměrně velká, hmotnost raných odrůd je okolo půl kilogramu, u pozdních i 3 kilogramy. Jedná se o odolnou rostlinu, kterou pěstujeme ze semen vysévaných přímo do záhonů či skleníku.

Mezi oblíbené odrůdy kapusty hlávkové patří například ‘Předzvěst’, ‘Vertus’ či ‘Blistra F1’.

Růžičková kapusta

Růžičková kapusta (Brassica oleracea convar. gemmifera) má velmi vysoký košťál, na jehož vrcholu jsou listy. Na samotném košťálu pak vyrůstají růžičky, které se sklízí jako zelenina vhodná k tepelnému zpracování. Růžičková kapusta je bohatá na živiny, zejména na vitamín C. K oblíbeným odrůdám růžičkové kapusty patří třeba ‘Lunet F1’ nebo ‘Groninger’.

Kapusta kadeřavá

Kapusta kadeřavá (Brassica oleracea var. acephala) se od ostatních druhů odlišuje silně kadeřavými listy. Její lidový název je jarmuz a obvykle se využívá ke zkrmování dobytkem. Variantou je ještě kapusta kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica), která je jemnější.

Okrasné kapusty

Zajímavostí a hitem posledních let jsou okrasné kapusty. Mají velmi bohatou růžici, která je navíc doplněna o barvy jako je červená, oranžová, žlutá, či dokonce fialová.

Z konkrétních odrůd můžeme zmínit například ‘Victoria Pigeon’, ‘Peacock’ nebo Coral’.

Další kultivary brukve zelné

Pokud bychom se na brukev podívali z botanického hlediska, zjistíme, že se jedná o jeden druh s mnoha kultivary. Kromě výše zmíněných “kultivarů” jako je klasická kapusta hlávková, růžičková či kadeřavá kapusta, patří pod tento druh také například květák, brokolice, romanesco či kedluben. Většina těchto variant je však běžnou veřejností považována za zcela odlišné druhy, což díky jejich odlišnému vzhledu, chuti i využití pochopitelné.

Pusťte se letos do pěstování této zdravé zeleniny i vy. Semínka kapusty hlávkové i růžičkové najdete v našem e-shopu

Pěstování hlávkové kapusty

Pěstování kapusty není nic složitého. Rostlina je poměrně odolná vůči přízemním mrazíkům a nenáročná na výživu. Této zelenině bychom měli dopřát světlé stanoviště a pravidelnou vydatnou zálivku. V případě sucha začnou spodní listy zasychat, ovšem při neustálém přemokření naopak může dojít k jejich zahnívání.

K vysévání semen přistoupíme dle odrůdy - je-li raná, vyséváme již koncem ledna do skleníků, kde si sazenice předpěstujeme. Letní a pozdní odrůdy můžeme vysévat od března až do května přímo do záhonu. Ideální spon je 50x40 centimetrů, u pozdních 60x50 centimetrů z důvodu větších hlávek.

Co se týče hnojení, ideální je vysévat kapustu do humózní půdy se zapracovaným kompostem. Přihnojit můžeme ještě během vegetační doby - přibližně 14 dní od výsadby přihnojíme ledkovými hnojivy a o dalších 14 dnů později už použijeme klasické hnojivo na listovou zeleninu.

Růžičková kapusta pěstování

Pěstování růžičkové kapusty probíhá o něco jinak než u hlávkové. V tomto případě totiž roste vysoký košťál, na kterém vyrůstají drobné růžičky. Aby se k nim dostalo světlo před vrcholové listy, je nutné spon zvětšit přibližně na 70x50 centimetrů.

Jak tedy pěstovat růžičkovou kapustu? Stanoviště by mělo být světlé, s hlinitou půdou - nejsou vhodné těžké, kyselé a humózní půdy - kapusta pak nevytváří růžičky.

Růžičková kapusta potřebuje dostatek závlahy. Záhon by měl být před výsadbou připravený - již na podzim zapravte kompost a půdu zavápněte. Na jaře a během vegetační doby pak můžeme růžičkovou kapustu ještě přihnojovat dusíkem.

Semena do záhonu vyséváme v dubnu. Sazenice si lze předpěstovat také v pařeništi či skleníku a na konci dubna až začátkem května je přemístit do záhonu.

Co je při pěstování růžičkové kapusty důležité - zaštípnutí terminálního pupenu koncem srpna. Tím výrazně podpoříme tvorbu nových růžiček, ke kterým se dostane nejen více světla, ale také živin.

Okrasná kapusta pěstování

Pěstování okrasné kapusty je v podstatě podobné jako pěstování té hlávkové. Vyžaduje téměř totožné podmínky, narozdíl od hlávkové kapusty ale není jedlá.

V zahradě má čistě estetickou funkci. Nejlépe bude vynikat v podzimních výsadbách, vysadit je lze také do truhlíků. Vzhledem k tomu, že očekáváme vybarvení listů v podzimních měsících, vysazujeme okrasné kapusty později než jedlé varianty.

Také spon může být menší, nevysazujte však jednotlivé rostliny ve vzdálenosti menší než 30 centimetrů, hlávky by se mohly kvůli nedostatku místa deformovat.

TIP: V české kuchyni nejčastěji využijete kořenové druhy zeleniny. Mezi ty patří hlavně petržel, celer a mrkev. Poslední jmenovanou zeleninu najdeme snad na každé zahradě, proto jsme se o pěstování mrkve více rozepsali v našem předchozím článku.

Cibule kuchyňská, latinsky Allium cepa, je cibulová zelenina z rodu amarylkovitých, kam mimo jiné řadíme také česnek nebo pažitku. Rostlina je dvouletá až vytrvalá, nicméně běžně se v zahradě pěstuje jako jednoletka. Na spodním konci robustního dutého stonku najdeme dužnatou cibuli s vrstvami. Listy jsou přisedlé, jednoduché, pochvami naléhají ke stonku. Květenství je tvořeno vrcholičnatým šroubelem.

Cibule pravděpodobně pochází ze střední Asie, ovšem konkrétní místo původu není známo, protože se tato rostlina pěstuje po celém světě již po staletí. Není divu, cibule totiž není jen skvělým dochucovadlem či zeleninou, ale také všelékem na různé neduhy. Byla, a stále je oblíbenou v lidovém léčitelství různých kultur.

V našem článku se dozvíte, který druh či odrůdu cibule zvolit, jak ji pěstovat, kdy se sází cibule a kdy je ideální doba pro sběr cibule.

Druhy cibule

Pokud bychom se kromě cibule kuchyňské zaměřili na další druhy, chcete-li varianty cibule, byly by to tyto:

cibule šalotka - dříve byla považována za samostatný druh, dnes se dle odborné literatury jedná o variantu cibule kuchyňské. Má jemnější chuť i aroma.

cibule zimní - zvaná také sečka, se nejvíce pěstuje v Asii. Používá se celá rostlina i s natí.

cibule prorůstavá - jedná se o křížence cibule kuchyňské a zimní.

jarní cibulka - nejde o samostatný druh, nýbrž o název zeleniny. Za jarní cibulku považujeme různé druhy cibule sklízené obvykle v raném stádiu včetně natě.

Odrůd cibulí je mnoho. Liší se od sebe chutí, barvou cibule, velikostí nebo dobou sklizně. V obchodech se nejčastěji setkáme s cibulí bílou, červenou, řezanou, s šalotkou či cibulkou jarní. Vše jmenované však patří pod druh Allium cepa. Narazit ještě můžete na takzvanou cibuli sazečku - ani zde se nebavíme o samostatném druhu, nýbrž o malých cibulkách, které jsou připravené k výsadbě do záhonů.

Oblíbené odrůdy cibule

Cibule kuchyňská žlutá

Dagmar, Wellina, Elista, Augusta, Hiberna, Blanco Duro, Globo, Lusy, Všetana, Štutgartská, Alice

Cibule kuchyňská červená

Lilia, Karmen

Cibule zimní

Kaj, Gerda

Šalotky

Camelot F1, Ambition F1, Red Sun, Golden Gourmet

Vhodné k pěstování “jarní cibulky”

Rosa di Firenze, Gerda, Pompei

Vysaďte si některý z oblíbených druhů cibule i do vaší zahrady. Semena cibule najdete na našem e-shopu

Sázení cibule

Cibuli lze vypěstovat buďto ze zakoupených semen, nebo z předpěstovaných malých cibulek zvaných cibule sazečka. V obou případech si musíme nejprve připravit záhon. Ten by měl být úplně bez plevele, kyprý, vlhký a vyživený kompostem. Řádky by od sebe měly mít vzdálenost asi 20 centimetrů, jednotlivé sazečky či semena přibližně 8 centimetrů. Semena vyséváme pouze 2-3 centimetry pod povrch a opatrně zaléváme, jsou totiž drobná. Sazečky ukládáme přibližně 5-8 centimetrů hluboko.

Kdy sázet cibuli

Semena do záhonu vyséváme v první polovině března až začátkem dubna. Záleží na počasí, platí, že by se semínka neměla ukládat do zmrzlé půdy (s tou se také těžko pracuje). Po vzejití sazenic je nezapomeňte vyjednotit, aby si rostliny vzájemně nekonkurovaly. Ponechejte mezi nimi prostor 8-10 centimetrů dle zvolené odrůdy.

V případě sazečky máme možnosti dvě, můžeme ji totiž sázet na jaře i na podzim.

Sázení cibule na podzim

Podzimní výsadba cibule má své výhody jako je větší ochrana před nemocemi, ale také dřívější sklizeň. Ideálním termínem je říjen. Před výsadbou nejprve zvolte tu správnou odrůdu vhodnou k podzimnímu uložení do půdy, jarní cibule by nemusely zimu v zemi přečkat bez úhony. Teplota půdy by zároveň neměla být nižší než 5 °C.

Následně postupujeme podle instrukcí uvedených výše - tedy sázíme do řádků vzdálených od sebe 20-30 centimetrů, v rozestupech 8 až 10 centimetrů. Hloubka bude o něco větší než na jaře, přibližně 7 centimetrů. Po výsadbě je třeba záhon překrýt fólií nebo mulčovat.

Sázení cibule na jaře

Při jarní výsadbě ukládáme do země sazečku od března do dubna. Půda už musí být rozmrzlá, aby bylo možné vyhloubit dostatečně hluboké řádky a cibulky překrýt kyprou zeminou. Konce (tedy vrchní části) cibulek mohou ze záhonu mírně vyčnívat.

Jak pěstovat cibuli

Stanoviště - záhon pro pěstování cibule musí být dostatečně prosvětlený, zároveň se ale vyhněte celodennímu přímému slunci. Ideální je východní strana pozemku, na kterou dopadají přímé paprsky hlavně dopoledne.

Nároky na vláhu - nejintenzivněji zaléváme cibuli po výsadbě a při růstu prvních listů. Poté je potřeba závlahu regulovat, abychom předcházeli napadení plísněmi. Zálivku aplikujeme nejlépe ráno, cibule nesmí stát v podmáčené zemině.

Substrát - optimální je hlinitopísčitá půda, která je dobře propustná, kyprá, a hlavně vyživená.

Předplodiny - jako prevence před plísní cibulovou a dalšímu chorobami napadajícími cibulovou zeleninu se nedoporučuje pěstovat na stejném místě cibuli, česnek, pór či pažitku častěji než jednou za pět let. Vhodné je pěstování po kořenové zelenině či luštěninách.

Jak pěstovat jarní cibulku

Pěstování cibule jako takzvané jarní cibulky je v podstatě stejné jako u klasiky. Co je odlišné je hlavně výběr odrůdy a doba sběru. Jarní cibulky se obvykle pěstují ze semen, vyséváme je tedy na jaře. Ve stejném období je také sklízíme - semena bychom měli vysévat do záhonu již v březnu, aby byla naťová cibule do konce jara připravena ke sklizni. Co se týče kultivaru, zaměřte se na takový, u kterého je tento typ pěstování doporučen.

Jarní cibulku můžete vysít i do květináčů. Sklízet lze pouze čerstvou nať, a když už je cibulka “unavená” a nať roste pomaleji nebo žloutne, lze ji dopěstovat jako klasickou cibuli.

Hnojení cibule

Před výsadbou zapravte do záhonu uzrálý kompost. V případě cibule nepoužívejte chlévský hnůj ani chlorid draselný, mohlo by dojít k spálení cibule. Během vegetační doby můžete použít speciální hnojivo na cibuli a česnek, nicméně platí, že tato zelenina si na přílišné přihnojování nepotrpí a dobře se jí daří i bez něj.

Kdy sklízet cibuli

Zralou cibuli poznáme podle zaschlé nati. Ta začne žloutnout a polehávat. Když je nať zcela suchá, je cibule připravená ke sklizni. Pokud zeleninu ze záhonu vyjmeme příliš brzy, není vhodná k uskladnění.

Nejdříve sklízíme cibuli vysazenou již na podzim. Termín sklizně je obvykle květen až červen. Jako poslední ze záhonů sbíráme cibuli z přímé jarní výsadby. Tu sklízíme od konce července až do září. Čím později bude zelenina ze záhonu sklizená, tím vhodnější bude k uskladnění. Pozor však na přemrznutí.

TIP: Skladovanou cibuli můžete v zimních receptech doplnit například mrkví, klasickými bramborami či batáty. Jak pěstovat batáty se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Ředkev setá letní (Raphanus sativus), známá spíše jako ředkvička, je kořenová zelenina z čeledi brukvovitých. Vyznačuje se růžovou, červenou, případně fialovou, ale i žlutou či bílou barvou slupky, bílou dužinou a nadzemní částí tvořenou trávově zelenými listy, které jsou také jedlé.

Chuť ředkvičky je nasládlá až mírně pálivá. Bulvy mají nízkou kalorickou hodnotu, a tak je tato zelenina ideální při dietě. Ředkvičky rostou velmi rychle, jsou nenáročné a vypěstujete je v záhonu i v truhlíku.

Druhy ředkviček

Rod ředkev můžeme rozdělit na dva základní druhy - ředkev ohnici, která planě roste ve volné přírodě, a ředkev setou, kterou pěstujeme pro její bulvy v zahradách a na polích.

Ředkev setá má poměrně velký kořen, který je nejčastěji bílý (u některých odrůd může být i tmavá barva). Jakýmsi poddruhem, chcete-li variantou, je ředkev setá letní neboli ředkvička. Ta má menší, chuťově výraznější bulvy a nejčastěji se konzumuje za syrova.

U ředkviček můžeme vybírat z desítek různých odrůd, které se od sebe liší barvou kořenové bulvy, dobou výsevu a sklizně, chutí i velikostí. Kultivary nejčastěji dělíme na rané, polorané a pozdní.

Ranné odrůdy ředkviček

Albena, Cherry Belle, Fortuna F1, Duo, Granát, Faraon, Kvinta, Poloneza, Prima, Rampouch, Ria, Saxa, Sexta, Slavia, Slovana, Stela, Purpura F1, Liliana

Polorané a polopozdní odrůdy ředkviček

Kvarta, Lada, Lidka, Věra, Vinara F1

Pozdní odrůdy ředkviček

Viola, Zlata

Tuto zeleninu si s přehledem vypěstujete i bez velké zahrady, je nenáročná a hodí se tak pro každého začínajícího pěstitele, klidně i do bytu. Vyberte si semínka oblíbené ředkvičky i vy

Pěstování ředkviček

Ředkvička je nenáročná plodina, která vyroste prakticky všude - v záhonu na zahradě i v nádobách na terase, běžné je i pěstování ředkviček v bytě, ať už jako microgreens nebo na klíčky, případně pro bulvy v truhlíku na balkoně či za oknem na parapetu.

Tato jednoletá rostlina je však náročná na světlo, pěstujeme ji tedy ideálně na jižní až jihovýchodní straně, na přímém slunci bez stínu. Z tohoto důvodu potřebuje zelenina mnoho vláhy, v létě ředkvičky zaléváme klidně dvakrát denně.

Pěstování ředkvičky může být celoroční záležitost - vzhledem k rychlému růstu a dozrávání lze vysazovat prakticky kdykoliv během celé vegetační doby, volíme ale ty správné odrůdy, které jsou vhodné i k podzimní výsadbě. Jedním z těchto univerzálních kultivarů je například ‘Purpura F1’.

Půda by měla být kyprá, výživná a humózní. Volíme ideálně zahradnický substrát obohacený o kompost či jiné organické hnojivo. Během růstu již není potřeba přihnojovat. Když v záhonu či truhlíku vzejdou první lístky, musíme rostliny vyjednotit, aby měly bulvy dostatek prostoru pro růst.

Pěstování ředkviček v truhlíku

Jak pěstovat ředkvičky v truhlíku? Je to stejné jako v záhonu. Truhlík by měl být alespoň 20 centimetrů hluboký a metr dlouhý. Naplníme ho kvalitním substrátem. K výsadbě do nádob jsou vhodné rané odrůdy k rychlení, případně kultivary vhodné k celoročnímu pěstování.

V zemině v truhlíku uděláme řádek (je-li nádoba širší, můžeme i dva), do kterého vyséváme semena do hloubky asi 1 centimetru, s rozestupem 4-5 centimetrů. Rozestup však není třeba úplně dodržovat, mladé rostliny bude stejně nutné vyjednotit. Následně semena zahrneme zeminou a zalijeme. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, nikoliv přemokřený. Truhlíky umístíme na slunné stanoviště.

Pěstování ředkviček  ve skleníku

Semena lze vysévat také do skleníku či pařeniště. Pokud zvolíte velmi ranou odrůdu určenou k rychlení a váš skleník je dostatečně vyhřátý, můžete zeleninu sklízet již za dva až tři týdny. Obecně se bulev při pěstování ve skleníku, fóliovníku či pařeništi dočkáte vždy dříve. Ve vyhřívaném skleníku pak můžete ředkvičky pěstovat celoročně a mít tak čerstvou zeleninu i během zimy.

Pěstování ředkviček v zimě

Jak jsme si již zmínili v odstavci výše, ředkvičky lze pěstovat i během zimy. Můžeme tak učinit ve vytápěném skleníku nebo v interiéru při pěstování v truhlíku. Pro zimní pěstování volíme odrůdy určené k celoročnímu výsevu. I během zimy myslete na to, že ředkvičky potřebují dostatek světla. Truhlík by měl být vždy umístěn na okenním parapetu orientovaném na jih. Pro rychlejší klíčení i růst je dobré místnost vytápět. Jinak jsou ale ředkvičky mrazuvzdorné a nízké teploty jim neublíží.

Kdy sázet ředkvičky

Doba výsevu ředkviček závisí na odrůdě i podmínkách pěstování. Velmi rané odrůdy vhodné k rychlení můžete vysazovat klidně hned v únoru. V tento čas ale nevyséváme do záhonů, nýbrž do skleníků či vyhřátých pařenišť.

Do volné půdy v záhonech vyséváme semena od dubna. Pokud máte odrůdu vhodnou k celoročnímu pěstování, můžete nechat výsev klidně na podzim, konkrétně na září.

A jak sázet ředkvičky? Mezi jednotlivými řádky nechávejte mezeru 10 centimetrů. Hloubka pro uložení semen je 1-1,5 centimetru. Nezapomeňte rostliny vyjednotit tak, aby mezi nimi byl prostor přibližně 4 až 5 centimetrů.

Kdy sklízet ředkvičky

Ředkvičky opět sklízíme podle typu zvolené odrůdy. Velmi rané druhy můžeme mít na talíři už za 2-3 týdny, speciálně pěstujeme-li je v teplém skleníku. Obecně se však bulev dočkáte během 30 dnů, u velmi pozdních odrůd i později. Není ale žádoucí nechávat rostliny příliš dlouho v záhonu. Ty, které začnou nakvétat, mají pak zbytečně hořké až pálivé bulvy, případně přerůstají a dřevnatí. Hraniční termín pro sklizeň je 8-10 týdnů od výsevu.

Jak skladovat ředkvičky

Sklizené ředkvičky mají tendenci rychle vadnout. V první řadě tedy odstraníme listy, které jsou jedlé a můžete je použít třeba do salátu. Následně bulvy očistíme od hlíny. Ředkvičky skladujeme v lednici a co nejdříve spotřebujeme. Aby si zachovaly šťavnatost a byly stále křupavé, můžete je dát do uzavíratelné nádoby s čistou vodou.

TIP: Podzim je ideálním časem také na výsadbu česneku. Ten ukládáme do země zejména v pozdních podzimních měsících, díky čemuž je sadba chráněná před mnohými škůdci. Více se o podzimní výsadbě česneku dozvíte v našem předchozím článku.

Pěstování česneku v zahradě je činnost, kterou vykonává většina zahradníků. Momentálně je ideální období (listopad) pro výsadbu česneku.

Česneku se daří v kypré a hluboké půdě. Tedy pokud ho plánujete vysazovat do vyvýšených záhonů, dbejte na to, aby výška půdy byla dostatečná a s kvalitním substrátem. Česnek se sází podle podmínek koncem října až v listopadu až do trvalého zamrznutí půdy. Vysadíte-li jej dříve a je teplo, může ještě do zimy vyklíčit. Pokud se Vám to stane, zamulčujte jej listím nebo větvičkami jehličnanů.

Na jaře ho odkryjte mírně prokypřete. Nedoporučuje se překypření až ke kořenům.

Přečtěte si více o pěstování česneku a kvalitních odrůdách v předchozím článku.

Sklizeň česneku

Česnek se obecně sklízí od konce června do poloviny srpna. Záleží na pěstitelské oblasti, konkrétní odrůdě, zda se jedná o paličák nebo nepaličák a také na vlastních zkušenostech s danou pěstovanou odrůdou.

Je zde několik základních znaků, které vám pomohou určit, zda je vhodný čas pro sklizeň česneku.

Během kvetení česneku neodlamujte všechny květní stonky, některé použijete jako indikátor zralosti.

Paličák se sklízí obyčejně tehdy, když je již několik listů mírně žlutých, ale ne zcela suchých. Květní stonek je nejprve vzpřímený, pak během zrání se kroutí a později, je-li česnek zralý, se opět mírně vyrovná. Tehdy je čas na sklizeň.

Zralost a správný čas sklizně nepaličáku nastane, pokud je více než polovina výsadby polehlá na půdě, krčky jsou zlomené a listy leží na povrchu. Ideální je, pokud stejnou odrůdu pěstujete v pásech, pak víte, které můžete bez problémů sklidit, pokud již část výsadby leží. Jiná odrůda ve stejnou dobu může mít listy zelené a sklizeň se může posunout vzhledem ke klimatickým podmínkám, lokalitě a odrůdě.

Většinu česneku vyberete ručně nebo si můžete pomoci vidlemi. Pokud je česnek již příliš vyzrálý, hlavičky se mohou rozpadat. Takový česnek očistěte a odložte na první kuchyňské zpracování.

Hlávky česneku by měly být pevné, držet pohromadě a stonek by se neměl oddělovat od středu česneku. Sklizený česnek nenechávejte dlouho na záhonech a nevystavujte jej dešti ani přímému slunci. Hlavičky očistěte od půdy a vrchních slupek a svažte po 10-20 ks. Bílé kořeny rovněž odstřihněte. Pokud si troufáte, můžete uvít věnce nebo vrkoč na zavěšení a získáte i pěknou venkovskou dekoraci. Takové svazky dejte sušit na dobře stinné místo s dostatečným prouděním vzduchu, ne na přímé slunce ani do úplného stínu. Také ne příliš vysoko na půdy, kde je vyšší teplota vzduchu. Vyhněte se i sklepům, kde je vyšší vzdušná vlhkost a tma.

Pro podzimní výsadbu česneku si můžete vybrat také z nabídky odrůd sadbových česneků z našeho e-shopu

Sušit česnek můžete i jako jednotlivé hlavičky na dřevěných roštech a sítích s přístupem vzduchu a na teplém a polostinném místě.

Jak uskladnit česnek

Pokud již máte česnekové hlavičky prosušené a očištěné, je třeba zajistit kvalitní skladování, aby vám vydržely co nejdéle. Nejen pro zpracování, konzumaci ale i pro další sázení. Pokud jste s česnekovou sadbou spokojeni, odrůdu si označte jmenovkou a několik hlaviček si ponechte pro výsadbu na konci podzimu. Ostatní můžete uskladnit v suchých prostorách, ve spíži, kuchyňských skříňkách s ideální teplotou do 20 stupňů a vlhkostí max. 60 %, nebo jutových sáčcích, papírových krabicích či v košíku.

Určitě se vám stalo, že některé stroužky česneku začaly postupně měknout, dokonce plesnivět, schnout. Mohlo to být způsobeno nedostatečným proschnutím, vysokou zralostí již během sklizně, hlávky mohly být nedozrálé a tedy byly sklizeny předčasně, nebo měly nevhodné podmínky pro uskladnění.

Česnekové stroužky můžete uskladnit na delší dobu v mrazničce, sušit je, nakládat do vína, soli či olejů. V mrazničce můžete uchovat celé stroužky v plastových sáčcích nebo v nádobách, ve skle, nebo i sekané, ve formě pasty a v soli. Uchovávejte je v mrazničce maximálně 3-6 měsíců.

Česnek patří mezi základní přísady do různých pokrmů, proto by v kuchyni určitě neměl chybět. Jeho pěstování není náročné. Podmínky pro pěstování jsou sice různé, tedy i kvalita vypěstovaného česneku bude různá. Jediné, co se vám může stát je, že velikost hlaviček bude menší, ale vždy česnek získáte.

TIP: Fazole je další oblíbená zelenina, která se často pěstuje v zahradách. Přečtěte si více o tom jak dosáhnout bohaté úrody fazolí.

V poslední době je česnek medvědí (Allium ursinum) často zmiňován jako domácí lék, vhodná bylinka a koření do jídel a pro zdravý životní styl. Vy ho ještě nepěstujete? Nebojte se ho vysadit.

Potřebuje specifické, ale nízké nároky na prostředí. Pokud tyto vhodné podmínky v zahradě objevíte, už Vám nebrání nic, abyste měli tento zázrak přírody přímo v zahradě. Vyžaduje stín a vlhké prostředí.

Jak pěstovat medvědí česnek

Nejideálnější pěstování medvědího česneku je pod korunami řídkých stromů, v křoví. Tak docílíte imitované podmínky lesa, ve kterém se často vyskytuje v hojném množství a vytváří doslova zelené louky.

Je typicky aromatický, pažitkový s česnekovým podtónem, ale pro mnohé i podobný konvalince, což by mohlo být i nebezpečné. Pokud si tedy nejste stoprocentně jistí, určitě ho z lesa nevykopávejte.

Jeho cibule jsou umístěny velmi hluboko v zemi. Podobnost s konvalinkou je zejména v listové části. Květy jsou odlišné, shodné jsou jen bílou barvou. Pamatujte na to, že konvalinka nevoní po česneku.

Listy medvědího česneku se na konzum a zpracování sbírají brzy na jaře a nejvhodnější jsou tehdy, když česnek ještě nekvete. Pak rychle schnou a cibule přežívají opět v půdě až do následujícího jara. Listy v podstatě uvidíme jen 2 měsíce.

Aktuální nabídka medvědího česneku z našeho eshopu

Listy se dají použít přímo v kuchyni na přípravu salátů, pomazánek nebo jen tak na chlebíček. Dá se z nich připravit i šťáva, tinktura nebo si ho nakrájejte a uchovejte v mrazničce.

Není vhodné ho sušit. Pokud najdete vhodné místo pro pěstování v zahradě, pamatujte i na to, že podobně jako ve volné přírodě, stejně rychle se bude rozšiřovat i u Vás.

Jak pěstovat medvědí česnek v květináči

Pokud si chcete jeho chuť a vynikající vlastnosti užít i na balkoně a terase, pěstujte ho v květináči. Je to opravdu jednoduché. Jen je třeba počítat s tím, že listy časem zatáhnou a květináč zůstane prázdný. Na jaře však v plné krásné vyrostou nové a chutné listy. Květináč by měl být dostatečně hluboký, keramický nebo z pálené hlíny. Substrát zvolte univerzální, s příměsí písku, na dno položte štěrk nebo kamínky, jako drenáž. Snažte se vyplnit celý květináč hlízky, aby působil bohatě. Listy pravidelně řežte a zpracovávejte.

Jak uskladnit medvědí česnek

Rajče jedlé či lilek rajče (Solanum lycopersicum) je vytrvalá bylina z čeledi lilkovitých. V našich klimatických podmínkách se však rajčata pěstují jako jednoletky, protože rostliny nepřečkají mrazy. Stejně jako jiná zelenina z čeledi lilkovitých, i rajčata pocházejí z oblastí jižní a střední Ameriky a patří mezi velmi důležité hospodářské plodiny.

Plodem rostliny je dužnatá bobule s drobnými semeny, která se vyznačuje vysokým obsahem vody, vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Zralý plod je obvykle červený, šlechtěné odrůdy pak nabízejí celou škálu odstínů, od žluté až po fialovou.

Druhy rajčat

Druh je samozřejmě pouze jeden - lilek rajče, nicméně odrůd jsou desítky, ne-li stovky. Mezi nimi si vybere určitě každý. Některé mají velké plody, jiné malé, liší se také barvou, chutí, obsahem vody, výnosem, výškou, množstvím listů či možnostmi finálního zpracování plodů nebo odolností vůči chorobám či popraskání.

Rajčata dělíme do tří základních skupin - na keříčková, tyčková a cherry. Tyčkové odrůdy jsou ty nejvyšší a obvykle je nelze pěstovat bez opory. Mají zpravidla největší plody i vyšší výnosy. Keříčková rajčata jsou nižší a keřík se rozrůstá spíše do šířky, má více vrcholů. Díky tomu je schopen růst i sám bez opory. Cherry jsou nejmenší vzrůstem rostliny i plodem, bobule jsou velmi sladké, s pevnou slupkou a vhodné k přímé konzumaci. Samostatnou “skupinou” bychom pak mohli určit různé nezvyklé a speciální plody, které zaujmou výraznou barvou či specifickým tvarem.

Jaké jsou nejoblíbenější odrůdy?

Velký výběr semínek rajčat ale i jiné zeleniny na předpěstování či kvalitní a odolné sazenice rajčat* naleznete v našem e-shopu

* dostupnost podle vhodnosti k výsazování

Předpěstování rajčat

Rajčata lze pěstovat buďto ze zakoupených sazenic, které mohou být klasické i roubované, nebo ze semínek. Druhá varianta je sice mnohem levnější, zato pracnější.

Předpěstování sadby trvá asi 1,5 až dva měsíce, proto se do práce pusťte už koncem zimy, aby byly sazenice při jarní výsadbě do záhonů dostatečně silné. Předpěstováváme v prostorách, kde je dostatek světla a hlavně tepla - semena potřebují teploty okolo 25 °C (některé druhy až 30 °C), aby vůbec vyklíčila.

Roubované sazenice rajčat

Pokud nemáte možnost vypěstovat si rajčata ze semínka sami, můžete si vybrat z naší nabídky některé zajímavé odrůdy. Ve většině případů se jedná o naroubované rostliny pro silný růst, výrazně vyšší výnos, vysokou odolnost – rezistenci vůči chorobám a pro lepší kvalitu plodů a listů. V poslední době lidé dbají na kvalitu i kvantitu zároveň, to se však také odráží v ceně. Roubované sazenice jsou sice finančně náročnější, ale na základě recenze zákazníků, se cena vyrovná množství plodů, které z takové rostliny získáte. Roubované sazenice rajčat jsou odolné vůči stresu, jsou přizpůsobeny jakýmkoli podmínkám, jsou vitální, bohatě koření. Jsou naroubovány obyčejně na dýňovou podnož. Tato naroubovaná část musí zůstat nad úrovní půdy. Je často označena bílým plastovým kolíčkem, který není nutné po zakoupení odstraňovat. Samotným hrubnutím a růstem se kolíček sám uvolní. Vybrat si můžete z masitých odrůd, cherry i klasických plodů, dokonce i tmavých čokoládových nebo proužkových. Samotná péče o sazenice se od klasického pěstování neliší. Vysokým druhům je nutné dát opory, hnojit, zalévat a rostliny budou prosperovat přímo na záhonu i v nádobách.

Pěstování rajčat ze semínek

Nejprve si vybereme vhodná semínka. Na obale je vždy uvedena odrůda i další důležité informace jako je vhodná doba k výsevu, pokyny k pěstování, velikost rostliny i plodů, případně obrázek samotné rostliny a rajčat pro lepší představu. Vyberte si takovou odrůdu, která se svými vlastnostmi hodí do záhonu či květináče a jejíž plody budou korespondovat s tím, k čemu je chcete využít.

K pěstování rajčat ze semínek používáme vždy certifikovanou sadbu. Semena získaná ze zakoupených či vypěstovaných plodů nejsou k dalšímu výsevu příliš vhodná. Obvykle se jedná o hybridy, které už jejich semeny nelze znovu množit, protože docílíme očekávaných výsledků.

Rajčata klíčí poměrně dobře, i tak je ale vhodné k jejich předpěstování použít substrát vhodný pro klíčení semen. Tím naplníme sadbovače nebo třeba čisté malé kelímky od jogurtů, můžeme přidat také kompost nebo hnojivo určené přímo rajčatům.

Drobná semena klíčí poměrně dlouho, první lístky se objevují dva až tři týdny po výsevu.

Výsev rajčat

Jak sázet rajčata ze semínek? Samotný výsev je poměrně snadný. Máme-li splněné předchozí kroky, tedy výběr vhodných semen a přípravu substrátu do sadbovače, můžeme do každého okénka sadbovače či kelímku umístit dvě až tři semena. Ty přiklopíme asi centimetrem zeminy a velmi jemně přitlačíme prsty. Následně půdu zvlhčíme rozprašovačem. Zalévání z konvičky není příliš vhodné, protože semena jsou velmi drobná a mohla by se vyplavit. Substrát udržujeme neustále mírně vlhký.

Pokud jste semena vysévali do společné nádoby, je potřeba rostliny přepikýrovat. Učiníme tak v čase, kdy se objeví první pravé lístky. Každou sazeničku opatrně vyjmeme ze substrátu a umístíme ji samostatně do menšího květináčku s výživnou zeminou.

Jak zasadit rajčata

Máme-li předpěstované či přímo zakoupené sazenice, můžeme se vrhnout rajčata zasadit. Nejprve jim vybereme vhodné místo. Rajčata nikdy nepěstujte tam, kde byla v minulém roce vysazena jakákoliv rostlina z čeledi lilkovitých. Keříky potřebují dostatek světla a teplo. Dobře se jim daří na jižní či jihovýchodní straně pozemku nebo ve vzdušném skleníku.

Následně si v záhonu připravíme jamky. Spon by měl být 80x40(50) centimetrů. Konečná vzdálenost ale závisí na zvolené odrůdě; tyčková rajčata rostou spíše do výšky a do prostoru se příliš nerozpínají, zatímco keříčkové kultivary potřebují větší prostor. Obecně bychom rostliny neměli vysazovat příliš blízko k sobě, protože rajčata jsou náchylná k napadení plísněmi a v hustém porostu, kde se drží vlhkost, se plísním daří velmi dobře.

Po vytyčení sponů tedy vyhloubíme jamky. Ty by měly být o pár centimetrů hlubší než kořenový bal. Do jamky umístíme rostlinu s celým balem tak, aby byla asi 3-5 centimetrů pod úrovní země. Následně kořeny přihrneme zeminou a s citem přitlačíme. Díky vysazování do větší hloubky začne pouštět kořeny i část stonku a celý kořenový systém se tak rozroste a zesílí. Rajčata pak budou lépe přijímat vodu i výživu.

Nezapomeňte tyčkovým odrůdám poskytnout oporu. K tomu využíváme dřevěné či kovové tyče, které lze zakoupit přímo v zahradnických potřebách. Rostlinu k tyči ještě připevníme provázkem.

Pěstování rajčat v nádobách

Pěstování rajčat v nádobách je v poslední době velmi populární. Zejména menší keříčkové či cherry odrůdy jsou k tomu jako stvořené. Květináč stačí naplnit drenážní vrstvou, výživnou zeminou a vyset semínka či umístit sazenici. Nezapomínáme na pravidelné hnojení a zalévání. Květináče můžeme umístit například na balkon či terasu a lze je i zavěsit.

Zajímá vás, jak pěstovat rajčata tímto způsobem? Více se o pěstování rajčat v nádobách dozvíte v našem předchozím článku.

Hnojivo na rajčata

Rajčata jsou poměrně náročná na živiny. Před výsadbou do květináče nebo záhonu substrát promícháme s kompostem. Živiny je ale nutné dodávat během celé vegetační doby. Můžeme se vydat chemickou cestou, kdy používáme hlavně ve vodě rozpustná hnojiva, která aplikujeme se zálivkou každých 14 dní. Zvolené hnojivo by mělo obsahovat všechny důležité makro i mikroprvky - pokud si nejste jisti, které to jsou, vybírejte výživu přímo určenou pro hnojení rajčat a paprik. Tato hnojiva mají přesný poměr živin, které rajčata potřebují.

Se zásobováním rostliny živinami může pomoci i přípravek Symbivit. Nejedná se o hnojivo, ale o symbiotické mykorhizní houby, které žijí na kořenech rostlin. Při nákupu zvolte Symbivit na zeleninu, který je k dostání v malém balení (150 g) či po 750 g ve větším balení. Pokud máte větší záhony plné zeleniny, vyplatí se sáhnout po největším, 3 kg balení Symbivitu.

V našem článku sa dozvíte více o tom, jak mykorhizní bakterie pomáhají s výživou rostlin a jak tento přípravek vlastně funguje.

Zaštipování rajčat

Se zaštipováním rajčat začínáme, když dosáhnou výšky přibližně 20 centimetrů. Dříve raději ne, je třeba vyčkat, než bude rostlina dostatečně silná, aby zvládla mechanické poškození. Mnoho zahradníků nedá dopustit na nůžky, ty však mohou rostlinu zbytečně třepit. K zaštipování je nejlepší použít vlastní ruce.

Odstraňujeme vždy malé výhony, které se nacházejí mezi stonkem a hlavním výhonem, případně mezi dvěma hlavními výhony. Tyto boční výhonky bývají obvykle 3-5 centimetrů velké. Odstraňujeme je pravidelně, přibližně jednou za týden. Při této příležitosti zbavíme rostlinu také poškozených či nemocně vyhlížejících listů.

Kdy sklízet rajčata

Nezralé plody rajčat jsou jedovaté, a tak je jejich konzumace nevhodná. Naštěstí je však snadno poznat, jsou totiž zelené. Z keříků tedy sklízíme pouze plody v plné zralosti, které mají červenou barvu (případně finální barvu dle zvolené odrůdy).

Slupka plodu musí být ještě pevná, nenecháváme rajčata na keři do změknutí. Plody dozrávají postupně, a tak rostlinu každé dva až čtyři dny prohlížíme a zralá rajčata opatrně odtrháváme směrem dolů. Pokud pěstujeme keříčkovou odrůdu a chceme sklízet celé trsy, odstřihujeme je po dozrání všech plodů zahradnickými nůžkami.

Nejlepší chuť mají rajčata tehdy, když jsou nějakou dobu vystavena horkému letnímu slunci. Pokud tedy předpověď hlásí slunečné dny, připravte se na sklizeň. Naopak špatné počasí, chladné večery a nedostatek paprsků chuť plodů zhoršují.

TIP: Slunná stanoviště vaší zahrady zaplnila plodová zelenina, ale co se záhony, kterým se tolik paprsků nedostává? Pěstování zeleniny ve stínu není nemožné, chce to jen správně zvolené druhy.

Fazol, latinsky Phaseolus, je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Svůj původ má v tropických oblastech jižní Ameriky, dnes ji však najdeme doslova po celém světě. Pěstuje se totiž jako luštěnina a zelenina, některé druhy mohou být dokonce okrasné.

Výsledný habitus rostlina závisí na konkrétním druhu i odrůdě. Některé mají klasické ovíjivé stonky, které se plazí po opoře nepřetržitě celé vegetační období, jiné jsou spíše keříčkové s ukončeným růstem. Mezi listy se přibližně v polovině sezóny začínají objevovat řídké střapce s květy, které následně vystřídají plody - lusky. Právě ty pěstitele zajímají nejvíce. Zejména semena obsažená uvnitř lusků jsou zdrojem důležitých makroživin, ale i vitamínů a minerálů. Své využití proto našly fazole v kuchyni, kde je lze připravit na stovky způsobů.

Fazole druhy

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)

je nejčastěji pěstovaným druhem vůbec. V odborné literatuře i v zahradnictví jej můžete najít také pod názvem fazol zahradní, u keříčkových variant také jako fazol keříčkový. Odrůd tohoto druhu existují doslova stovky. Proto je dělíme na kultivary popínavé a keříčkovité. Druhou skupinu ještě můžeme rozdělit na fazole keříčkové se zelenými lusky a fazol keříčkový žlutoluský.

Mezi oblíbené odrůdy při pěstování fazolek (lusků jako zeleniny) patří například ‘Aidagold’, ‘Gusty’ nebo ‘Satelit’. K získání chutných semen vysazujeme odrůdy jako jsou třeba ‘Inka’, ‘Petra’, ‘Carmen’ nebo zajímavě zbarvený ‘Yin Yang’.

Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus)

tento druh se obvykle pěstuje jako okrasný, přičemž lusky jsou samozřejmě jedlé. Květy fazolu šarlatového jsou sytě červené, semena mají většinou také podobné odstíny. Oblíbenou odrůdou tohoto druhu pěstovanou pro zrno je ‘Scarlet’, která se vyznačuje strakatými semeny fialové až černé barvy.

Zástupců z rodu fazol je více než 50, nicméně ty se u nás pěstují spíše raritně. Zmínit bychom mohli ještě například fazol měsíční (Phaseolus lunatus) či fazol ostrolistý (Phaseolus acutifolius).

Najděte si ty pravé odrůdy fazolí i pro vaši zahradu. Na našem e-shopu můžete vybírat z mnoha barev, velikostí i typů

Pěstování fazolí

Jak pěstovat fazole? Ideální je slunné a teplejší stanoviště, chráněné před větrem a vlivy počasí. Pěstování fazole v chladnějších oblastech se nedoporučuje, rostlina je vyloženě teplomilná. Kořeny jsou mělké, a tak je důležitá pravidelná a intenzivní zálivka, která zajistí dostatečně vlhký substrát (vyhneme se však přemokření a zalévání přes list).

Volíme dobře propustnou hlinitou půdu s neutrálním pH, kyselé a těžké půdy jsou pro pěstování fazolí nevhodné. Rostlinu množíme semeny. Co se týče hnojení, optimální je použití kompostu. Hnoji se vyhýbáme úplně, fazole jej nesnášejí.

Jak pěstovat keříčkové fazole

Keříčkové fazole potřebuji prostor, podobně jako třeba papriky nebo rajčata. Hodí se tedy na větší zahradu s rozlehlými záhony. Lusky a semena pak dozrávají ve stejnou dobu, následně už rostliny nenakvétají a neplodí. Chcete-li fazole sklízet celé léto, vysazujte řádky do záhonu v rozmezí přibližně dvou týdnů.

Fazolky pěstování

Pokud milujete žluté či zelené fazolové lusky na různé způsoby, ať už se slaninou a česnekem jako přílohu, součást čínské směsi nebo v luskové omáčce, stačí zvolit vhodnou odrůdu. Obvykle se jedná o keříčkové varianty a zmínit můžeme například ‘Berggold’ nebo velmi zajímavě, fialově zbarvenou ‘Purple Queen’.

Jak pěstovat tyčkové fazole

Pnoucí fazole zabírají velmi málo místa. Nenáročně rostou vedle plotu nebo se platí po jakékoliv opoře, kterou jim poskytnete. Nejčastěji se využívají natažené provázky, po kterých ovíjivé stonky šplhají nahoru. Díky své nenáročnosti na prostor jsou tyto odrůdy ideální na menší zahrady nebo dokonce pro pěstování na balkoně.

Je třeba ale počítat s tím, že jak stonek neustále roste, je v každé jeho části jinak “starý”, a z toho důvodu na něm lusky dozrávají postupně po celé léto.

Sázení fazole

Kdy sázet fazole? Výsev fazolí necháváme na dobu, kdy už teploty neklesají pod 10 °C, jedná se tedy o květen až začátek června.

Jak zasadit fazole? Zde se postup trochu liší v závislosti na typu odrůdy. Keříčkové fazole vyséváme po 3-4 semenech do sponu 34x34 centimetrů. Pnoucí druhy pak vysazujeme po 3-6 fazolích přibližně 80 centimetrů daleko. K výsevu vybíráme vždy pouze nepoškozená semena. Ta umístíme do země do hloubky 4-6 centimetrů.

Kdy sklízet fazole

Fazole jsou připravené ke sklizni tehdy, kdy se při ohnutí lusk od stonku sám odlomí. Dalším signálem, že se na rostlině nachází mnoho zralých fazolí, jsou chřadnoucí, usychající a žloutnoucí listy.

Zralé lusky protrhávejte každý den, díky tomu podpoříte kvetení a prodloužíte dobu sklizně nějen u popínavých, ale i u keříčkových odrůd. Dobou pro sklizeň fazolí je obvykle konec léta, záleží však na termínu výsadby i zvoleném druhu.

TIP: Pozor na to, co po fazolích do záhonu vysadíte. Vyhnout byste se měli dalším bobovitým rostlinám nebo cibulové zelenině, kterou je například česnek. Více se o pěstování česneku dozvíte také v našem předchozím článku.

Mrkev obecná (Daucus carota) patří mezi miříkovité rostliny, je tedy příbuzná například s petrželí, ale i s koprem či anýzem. V zahradách se pěstuje jako kořenová zelenina, přičemž využít lze celou rostlinu včetně nadzemní části.

Přesto, že je mrkev rostlina dvouletá, pěstuje se nejčastěji jako jednoletá. V prvním roce vyraší nať a kořen výrazně zdužnatí a shromažďuje živiny. Ve druhém roce pak z růžice listů vyrůstá lodyha s okoličnatým květenstvím.

Mrkev patří mezi zeleninu bohatou na živiny a vitamíny. Obsahuje zejména beta karoteny, vitamín A, vlákninu a antioxidanty. Jak pěstovat mrkev a zajistit si příjem těchto důležitých látek i během zimy se dozvíte v následujících řádcích.

Druhy mrkve

Mrkev obecnou můžeme rozdělit do dvou poddruhů. Prvním je mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota), což je původní nešlechtěná forma, která se vyskytuje divoce v přírodě. Druhým poddruhem je pak mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus). Sem řadíme všechny vyšlechtěné odrůdy, které mohou mít různou barvu a velikost kořene.

Odrůdy mrkve můžeme rozdělit do několika základních typů, ze kterých pak konkrétní kultivary vychází:

Parisian - má krátký kulatý kořen
Chantenay - kořen je kónický, kratší
Nantes - typický “mrkvovitý” tvar
Berlikum - velké, mohutné a tupě zakončené kořeny
Flakee - velmi dlouhé a úzké kořeny

Mezi zahradníky se pak odrůdy mrkví dělí častěji na rané a pozdní. Rané kultivary také nazýváme karotky. Mají většinou tupé kořeny, jemnější dužinu, jsou sladší a méně vhodné ke skladování. Sklízíme je jako první. Mezi nejoblíbenější odrůdy raných mrkví patří například ‘Calibra F1’, ‘Flyway F1’ nebo ‘Jarana F1’.

Mezi středně rané odrůdy můžeme zařadit třeba ‘Marquette’ či ‘Jolana F1’. Pozdní kultivary jsou vhodné k uskladnění a sklízejí se až během podzimu. Kořen je větší, tmavší, chuť výrazná a slupka hrubší. Mezi pozdní odrůdy patří například ‘Koloseum F1’, ‘Maxima F1’ nebo ‘Katlen’.

Zajímavým zpestřením na talíři mohou být různé barevné variace mrkví. Na pohled velmi výrazná je odrůda ‘Purple Haze’, která se vyznačuje temně fialovou barvou s žíháním. Najdeme ale i mrkve žluté či bílé.

Připravte se na výsadbu mrkve už nyní. Semínka mrkve klasických i méně známých odrůd zakoupíte na našem e-shopu

Kdy sázet mrkev

Výsev mrkve na jaře

Mrkev vyséváme nejčastěji na jaře. Semínka sejeme přímo do záhonu, přibližně v březnu až dubnu. Řádky by od sebe měly být vzdálené 30-40 centimetrů. Zemina v záhonu by měla být dobře prokypřená a hlavně prohnojená, protože během vegetace už mrkve nehnojíme. K dodání živin používáme například kompost.

Vzhledem k velkému množství semen vsypaných do řádků je po vzejití prvních lístků a mírném poporostení sazeniček potřeba mrkve vyjednotit. Po tomto úkonu by měly být vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami přibližně pět až sedm centimetrů, v závislosti na zvolené odrůdě a velikosti kořene.

Výsev mrkve na podzim

Výsev mrkve lze provádět také na podzim, což zajistí brzké jarní klíčení. V tomto případě nespěchejte - semena do záhonu vysejte až koncem listopadu, aby semena klíčila opravdu až na jaře. Půda by však neměla být ještě zmrzlá. Ideální je výsev do záhonu po letní zelenině jako je třeba salát nebo hrášek.

Kdy sklízet mrkev

Doba sklizně mrkve závisí od použité odrůdy - existují totiž mrkve rané, středně rané či pozdní. Ty rané se ze záhonu obvykle vytahují už během července, klidně už 2 až 3 měsíce po vysetí (jedná-li se o výsev jarní). Sklizeň mrkve u pozdních kultivarů provádíme od září do října a platí, že čím déle v záhonu jsou, tím je jejich chuť lepší a obsah živin vyšší.

Jak uskladnit mrkev

Rad, jak uskladnit mrkev na zimu, je skutečně mnoho, a každý zahradník upřednostňuje trochu jiný postup. Obecně však platí několik základních pravidel. Tím prvním je, že uskladňujeme pouze odrůdy pozdní, rané nejsou k dlouhodobému skladování vhodné. Po vytažení úrody ze země odstraníme nať (tu můžeme upotřebit v kuchyni nebo třeba zmrazit) a kořeny dobře očistíme od hlíny. Nikdy je ale neumývejte, mrkev by při skladování mohla chytit plíseň.

Následně sklizenou zeleninu rozložíme a necháme chvíli proschnout na dobře větraném, chladném a suchém místě. Nejčastěji se pak mrkev dává do beden, ve kterých se zasype pískem, a ukládá se do tmavého sklepa s možností větrání, kde se teplota během zimy pohybuje mezi 0 až 4 °C. Písek je třeba během skladování občas mírně zvlhčit například rozprašovačem.

Pěstování mrkve na balkoně

Pěstování mrkve na balkoně není nemožné, chce to ale odpovídající vybavení. Základem jsou dostatečně hluboké nádoby. Květináče by tedy měly mít alespoň 40 centimetrů na výšku. Oblíbené je také takzvané bedýnkové pěstování, kdy se zelenina vysévá do 50 centimetrů hluboké bedny plné zahradnického substrátu. Pro balkonové pěstování se však doporučuje volit spíše rané a drobnější odrůdy.

TIP: Patříte mezi vášnivé zahradníky, kteří se nedokážou s koncem léta s péčí o zahradu rozloučit? Pokud ano, vysaďte si druhy, které budou kvést či plodit až do prvních mrazů. S péčí o zeleninu na podzim vám poradíme v našem předchozím článku.

Tento půvabný strom s chutnými plody není v dnešní době v českých zahradách příliš častý, což je ale velká škoda. Nejenže je nenáročný na pěstování, ale jeho chutné plody jsou velmi zdravé a mají široké využití. A právě díky tomu se lidé pěstování mišpule věnují již déle než 3000 let, zejména v Asii a starověkém Řecku patřila mezi oblíbené plodiny.

V Evropě se tyto keře hojně rozmohly ve 12. století, nicméně koncem 18. století je vytlačily jiné ovocné dřeviny a dnes už se s mišpulí setkáme spíše sporadicky.

Mišpule obecná

Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovitých rostlin, stejně jako například jabloně, broskvoně či hrušně. Pochází z oblastí Malé Asie, nicméně vzácně ji najdeme planě růst i v Evropě. Jedná se o opadavý keř či strom dorůstající se výšky až 4 metrů. Koruna je nepravidelně rozložená do stran, poměrně košatá. Mišpule má dlouhé, kožovité, zelené listy a výrazné bílé květy. Dřevo keře či stromu je pro svou zajímavou barvu i vysokou tvrdost a houževnatost velmi ceněné v nábytkářství.

Plody mišpule

Mnoho zahrádkářů v minulosti od pěstování mišpulí upustilo z důvodu trpkých, až téměř nepoživatelných plodů. Pravdou je, že aby byly plody chutné a měly sladkou dužinu, je třeba je ještě na stromě nechat projít mrazem. Ke sklizni se tedy uchylujeme v listopadu až prosinci a skladovat je lze na suchém, chladném a temném místě po celou zimu. Nicméně úplně nejlepší je konzumovat zralé plody během celé zimy přímo ze stromu.

Slupku plodu nejíme, využívá se pouze mrazem změklá dužina. Ta kromě velkého podílu vody obsahuje také celou řadu vitamínů a dalších důležitých látek – vitamín C a B2, třísloviny, kyselinu jablečnou, vápník, hořčík, draslík, sodík a poměrně dost vlákniny.

Jak pěstovat mišpuli

Stanoviště – mělo by být teplé, dostatečně prosluněné a chráněné před větrem.

Množení – mišpule lze samozřejmě množit generativně (semeny), což je ale v běžných podmínkách zdlouhavé. Častěji se tedy, stejně jako většina stromů, i mišpule rozmnožují vegetativně. Používá se k tomu řízkování či roubování a očkování na kmen hlohu, kdouloně, hrušky nebo jeřábu.

Substrát – rostlina vyžaduje kyprou, dobře propustnou půdu bohatou na humus. Snese však i hlinitopísčité či vápenité půdy, záleží na podnoži, na kterou je mišpule roubovaná.

Výsadba – nejvhodnější doba pro výsadbu je podzim, nicméně dobře se uchytí i brzy zjara. U sazenice je potřeba před uložením do země zkrátit kořeny tak, aby byly na průřezu bílé. Máme-li mišpuli na podnoži, vysazujeme ji tak, aby bylo místo roubování 10-20 centimetrů nad povrchem – podnož tak nebude obrážet vlastními výhony.

Zálivka – stejně jako u jiných stromků, je nejdůležitější intenzivní zálivka po výsadbě. Dokud se kořeny pořádně neuchytí, zaléváme rostlinu pravidelně tak, aby půda okolo nebyla suchá. S rostoucím věkem mišpuli zaléváme čím dál méně a vzrostlý keř či strom už zvládne s vodou hospodařit sám.

Kvetoucí mišpule – květy jsou poměrně velké, pětičetné a mají čistě bílou barvu. Objevují se od května do června.

Choroby a škůdci – rostlina většinou žádnými chorobami netrpí a škůdci se vyskytují velmi zřídka. Listy mohou okusovat larvy některých motýlů, což lze řešit postřikem.

Nenáročné mišpuli obecné se bude dobře dařit i na vaší zahradě

Mišpule řez

Keře a stromy mišpulí není nutné řezat vůbec. Koruna je však nepravidelná a může působit neudržovaným dojmem, proto se mnoho pěstitelů k určitému řezu uchyluje. Zpravidla se přistupuje k výchovnému řezu v prvních letech po výsadbě, abychom dali koruně nějaký „směr“. V tomto případě ponecháme na kmínku 4-5 hlavních výhonů a všech ostatních se zbavíme. Tyto hlavní výhony je ještě třeba zkrátit – v prvním roce odebereme až polovinu délky, v dalším roce pak 1/3. Další radikální řez už mišpule nepotřebuje.

V následujících letech se tedy věnujeme pouze řezu výchovnému, který rostlina snáší velmi dobře. Provádíme ho na jaře, po odchodu největších mrazů, kdy ale na větších ještě nejsou pupeny.

Využití mišpule

Mišpuli lze pěstovat pouze jako okrasnou rostlinu; velké bílé květy, zajímavé plody i celkový habitus. Plody, zralé po prvních mrazech, lze konzumovat čerstvé i zpracovat různými způsoby – jako kompot, marmeládu, povidla, čatní a podobně. Díky mírně trpké chuti a vysokém obsahu cukru je mišpule oblíbeným ovocem pro výrobu pálenky. Dužina se dá také sušit.

Z mišpule se vyrábí léčivé sirupy, které jsou pro vysoký obsah tříslovin vhodné při průjmech, zejména pak u malých dětí, jelikož je jejich složení čistě přírodní. Kromě toho zvyšují látky obsažené v plodech mikrobiální činnost střevní mikroflóry. Má se za to, že pravidelná konzumace pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Ve staré lidové medicíně, zejména v Íránu a přilehlých zemích, se využívaly všechny části stromu – listy, plody, květy i kůra.

TIP: Mezi další zajímavé solitéru do zahrady, které skvěle doplní vzhled mišpule, patří například muchovník. Přečtěte si více o pěstování muchovníku.

Aronie, odborně temnoplodec, lidově zvaná jako černý jeřáb, je opadavý keř, jehož bobule jsou oblíbené pro své pozitivní účinky na lidské zdraví. Keře černého jeřábu pohlcují smog a dobře snáší život v průmyslových oblastech. Díky své houževnatosti se pěstuje jako součást živých plotů.

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.