Užitková zahrada

Tento půvabný strom s chutnými plody není v dnešní době v českých zahradách příliš častý, což je ale velká škoda. Nejenže je nenáročný na pěstování, ale jeho chutné plody jsou velmi zdravé a mají široké využití. A právě díky tomu se lidé pěstování mišpule věnují již déle než 3000 let, zejména v Asii a starověkém Řecku patřila mezi oblíbené plodiny.

V Evropě se tyto keře hojně rozmohly ve 12. století, nicméně koncem 18. století je vytlačily jiné ovocné dřeviny a dnes už se s mišpulí setkáme spíše sporadicky.

Mišpule obecná

Mišpule obecná (Mespilus germanica) patří do čeledi růžovitých rostlin, stejně jako například jabloně, broskvoně či hrušně. Pochází z oblastí Malé Asie, nicméně vzácně ji najdeme planě růst i v Evropě. Jedná se o opadavý keř či strom dorůstající se výšky až 4 metrů. Koruna je nepravidelně rozložená do stran, poměrně košatá. Mišpule má dlouhé, kožovité, zelené listy a výrazné bílé květy. Dřevo keře či stromu je pro svou zajímavou barvu i vysokou tvrdost a houževnatost velmi ceněné v nábytkářství.

Plody mišpule

Mnoho zahrádkářů v minulosti od pěstování mišpulí upustilo z důvodu trpkých, až téměř nepoživatelných plodů. Pravdou je, že aby byly plody chutné a měly sladkou dužinu, je třeba je ještě na stromě nechat projít mrazem. Ke sklizni se tedy uchylujeme v listopadu až prosinci a skladovat je lze na suchém, chladném a temném místě po celou zimu. Nicméně úplně nejlepší je konzumovat zralé plody během celé zimy přímo ze stromu.

Slupku plodu nejíme, využívá se pouze mrazem změklá dužina. Ta kromě velkého podílu vody obsahuje také celou řadu vitamínů a dalších důležitých látek – vitamín C a B2, třísloviny, kyselinu jablečnou, vápník, hořčík, draslík, sodík a poměrně dost vlákniny.

Jak pěstovat mišpuli

Stanoviště – mělo by být teplé, dostatečně prosluněné a chráněné před větrem.

Množení – mišpule lze samozřejmě množit generativně (semeny), což je ale v běžných podmínkách zdlouhavé. Častěji se tedy, stejně jako většina stromů, i mišpule rozmnožují vegetativně. Používá se k tomu řízkování či roubování a očkování na kmen hlohu, kdouloně, hrušky nebo jeřábu.

Substrát – rostlina vyžaduje kyprou, dobře propustnou půdu bohatou na humus. Snese však i hlinitopísčité či vápenité půdy, záleží na podnoži, na kterou je mišpule roubovaná.

Výsadba – nejvhodnější doba pro výsadbu je podzim, nicméně dobře se uchytí i brzy zjara. U sazenice je potřeba před uložením do země zkrátit kořeny tak, aby byly na průřezu bílé. Máme-li mišpuli na podnoži, vysazujeme ji tak, aby bylo místo roubování 10-20 centimetrů nad povrchem – podnož tak nebude obrážet vlastními výhony.

Zálivka – stejně jako u jiných stromků, je nejdůležitější intenzivní zálivka po výsadbě. Dokud se kořeny pořádně neuchytí, zaléváme rostlinu pravidelně tak, aby půda okolo nebyla suchá. S rostoucím věkem mišpuli zaléváme čím dál méně a vzrostlý keř či strom už zvládne s vodou hospodařit sám.

Kvetoucí mišpule – květy jsou poměrně velké, pětičetné a mají čistě bílou barvu. Objevují se od května do června.

Choroby a škůdci – rostlina většinou žádnými chorobami netrpí a škůdci se vyskytují velmi zřídka. Listy mohou okusovat larvy některých motýlů, což lze řešit postřikem.

Nenáročné mišpuli obecné se bude dobře dařit i na vaší zahradě

Mišpule řez

Keře a stromy mišpulí není nutné řezat vůbec. Koruna je však nepravidelná a může působit neudržovaným dojmem, proto se mnoho pěstitelů k určitému řezu uchyluje. Zpravidla se přistupuje k výchovnému řezu v prvních letech po výsadbě, abychom dali koruně nějaký „směr“. V tomto případě ponecháme na kmínku 4-5 hlavních výhonů a všech ostatních se zbavíme. Tyto hlavní výhony je ještě třeba zkrátit – v prvním roce odebereme až polovinu délky, v dalším roce pak 1/3. Další radikální řez už mišpule nepotřebuje.

V následujících letech se tedy věnujeme pouze řezu výchovnému, který rostlina snáší velmi dobře. Provádíme ho na jaře, po odchodu největších mrazů, kdy ale na větších ještě nejsou pupeny.

Využití mišpule

Mišpuli lze pěstovat pouze jako okrasnou rostlinu; velké bílé květy, zajímavé plody i celkový habitus. Plody, zralé po prvních mrazech, lze konzumovat čerstvé i zpracovat různými způsoby – jako kompot, marmeládu, povidla, čatní a podobně. Díky mírně trpké chuti a vysokém obsahu cukru je mišpule oblíbeným ovocem pro výrobu pálenky. Dužina se dá také sušit.

Z mišpule se vyrábí léčivé sirupy, které jsou pro vysoký obsah tříslovin vhodné při průjmech, zejména pak u malých dětí, jelikož je jejich složení čistě přírodní. Kromě toho zvyšují látky obsažené v plodech mikrobiální činnost střevní mikroflóry. Má se za to, že pravidelná konzumace pomáhá předcházet rakovině tlustého střeva. Ve staré lidové medicíně, zejména v Íránu a přilehlých zemích, se využívaly všechny části stromu – listy, plody, květy i kůra.

TIP: Mezi další zajímavé solitéru do zahrady, které skvěle doplní vzhled mišpule, patří například muchovník. Přečtěte si více o pěstování muchovníku.

Aronie, odborně temnoplodec, lidově zvaná jako černý jeřáb, je opadavý keř, jehož bobule jsou oblíbené pro své pozitivní účinky na lidské zdraví. Keře černého jeřábu pohlcují smog a dobře snáší život v průmyslových oblastech. Díky své houževnatosti se pěstuje jako součást živých plotů.

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Morušovníky, latinsky Morus, jsou opadavé stromy, jejichž plody jsou drobná a  velmi chutná souplodí nažek, kterým říkáme moruše. Stromy pocházejí z Číny, ovšem v teplejších oblastech Evropy jsou vysazovány již po celá staletí a daří se jim tu velmi dobře. Morušovníky jsou také velmi úzce spjaty s výrobou hedvábí. Na jejich listech si totiž s oblibou pochutnávají housenky bource morušového, z jehož kokonů se hedvábná vlákna získávají.

Stromky moruší si však můžete vysadit i na své zahradě. V našem článku se dozvíte víc o pěstování, a také o dalších odrůdách tohoto druhu.

Pěstování moruše

Pěstování moruší je možné pouze v některých částech našeho území. Potřebují totiž teplejší podnebí, průměrná roční teplota by se měla pohybovat okolo 8°C. Vhodné jsou tedy teplejší nížiny, například jižní Morava je pro pěstování moruší jako stvořená.

Stromy potřebují plně slunné stanoviště. Stín jim nedělá dobře, plody špatně dozrávají a nejsou tolik sladké. Důležitý je také správný typ půdy. Musí být dostatečně výživná, hlinitá, aby dobře udržovala teplo. Morušovníky nesnáší stát v mokru, proto by měl být substrát také dobře propustný.

Zálivkou se zabýváme pouze v prvním roce po výsadbě, než se strom dobře uchytí. Kořeny morušovníků jsou velmi rozrostlé a sahají hluboko, takže si strom vodu dobře najde i sám. Potřebuje však, aby mu v tomto nekonkurovala žádná jiná větší rostlina v okolí, proto morušovníky vysazujeme co nejdál od ostatních dřevin.

Výsadba moruše

Keř moruše nakupujeme ideální na jaře či na podzim, kdy je také nejlepší doba pro jeho výsadbu. Máme-li zakoupeno, ponoříme kořeny mladého stromku do kbelíku s odstátou, ideálně dešťovou vodou na několik hodin. Mezitím si připravíme dostatečně hlubokou jámu, kořeny se potřebují dobře uchytit – proto můžeme kopat do hloubky klidně až jednoho metru, přičemž na spodek jámy v případě nutnosti vysypeme čerstvý zahradní substrát obohacený o kompost.

Dále postupujeme tak, jak je běžné – k mladému stromku umístíme kůl jako oporu a kořenový systém rostliny dobře uschováme pod kyprou zeminu. Udusáme a nově vysazený stromek ještě zalijeme, v období zakořeňování by okolní půda neměla být příliš suchá, i když v budoucnu moruše preferují spíše sušší zeminu.

Plody moruše

Plodem morušovníku je souplodí nažek, které je doslova nabité živinami. Kromě vysokého obsahu vitaminu C obsahuje také velké množství vlákniny, vitaminu K, vitamínů ze skupiny B, železa, vápníku, fosforu, draslíku, hořčíku i zinku – zkrátka přírodní vitamínový komplex. Zajímavostí moruší je, že obsahují také velké množství rostlinných bílkovin, které jsou navíc dobře stravitelné, což z nich dělá ideální plodinu pro vegany a vegetariány.

Plody morušovníku svým tvarem mohou připomínat ostružiny. Nejsou však tolik kyselé, jejich chuť je spíše sladká. Barva může být temně fialová, růžová až bílá. Plody morušovníku dozrávají během léta, a pokud máte v blízkosti nějaký z těchto stromů, jistě jste si všimli, jak spadané plody vypadají – jsou celé poničené a rozmačkané.

Moruše jsou velmi křehké a nezvládají manipulaci ani dopravu, proto je téměř nikdy neseženete na trhu ani na pultech obchodů.

A to je další důvod, proč si morušovník zasadit také na své zahradě. Výběr chutných odrůd moruší najdete také na našem e-shopu

Řez moruše

Výchovný řez moruší

Když stromek vysadíme a začne se nám pomalu rozrůstat, je třeba první výhony střechovitě zkrátit, abychom docílili pravidelného růstu větví. Během života morušovníku již provádíme pouze řez výchovný, radikální řez tyto stromy nepotřebují a je zcela zbytečný.

Výchovný řez provádíme v době vegetačního klidu, asi měsíc po shození listů. Neměli bychom jej provádět v mrazech. Další možností je seříznout stromek v předjaří, ještě před nasazením pupenů. Řežeme pouze větve s průměrem menším než 5 centimetrů, v opačném případě strom ztrácí příliš mnoho mízy. V každém případě rány ošetříme štěpařským voskem bez toxických přísad.

Moruše převislá řez

U moruší převislých je to s řezem trochu jinak. Kupujeme-li řezem neošetřený stromek v zahradnictví, budeme muset všechny převislé výhony zkrátit asi o dvě třetiny jejich délky hned v prvním roce vysazení mladého stromu. Následující vegetační období necháme větve volně růst a od dalšího roku už odstraňujeme pouze ty větve, které vybočují z požadovaného tvaru koruny, tedy provádíme opět pouze jakýsi udržovací výchovný řez.

Odrůdy moruše

Morušovník černý

Morušovník černý, latinsky Morus nigra, je opadavý strom, který se dorůstá výšky až 10 metrů. Pěstuje se jako strom okrasný i ovocný. Zralé plody tohoto druhu jsou temně fialové a lze je konzumovat čerstvé nebo je přidávat do zavařenin, ovocných šťáv či vína. Jedná se o poměrně teplomilnou rostlinu, které se dobře daří ve vinařských oblastech.

Morušovník bílý

Morušovník bílý, latinsky Morus alba, je zpravidla o něco málo vyšší než moruše černá. Taktéž se však jedná o opadavý strom s na pohled úzkou korunou, kterému se dobře daří v teplých oblastech. Plody jsou světle růžové až zcela bílé. Právě tento druh se pěstuje pro bource morušového – hmyz, který stojí za produkcí drahých hedvábných vláken. U nás se pěstuje mnohem častěji než jeho příbuzný Morus nigra.

Morušovník převislý

Morušovník převislý není druhem jako takovým, jedná se pouze o převislou variantu morušovníku černého nebo bílého. Mezi pěstiteli je velmi oblíbený zejména díky snadnějšímu přístupu k plodům při sklizni.

Věříme, že po přečtení článku bude výběr a také samotné pěstování moruše pro vás hračkou a její chutné a sladké plody se stanou součástí mnoha zahrad.

TIP: Chcete-li pěstovat ještě méně známé a tradiční druhy, inspirujte se například článkem o pěstování goji, klikvy a dalších druhů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Rod ostružiník je natolik obsáhlý, že se jeho zkoumáním zabývá dokonce zvláštní odnož botaniky. Nás ovšem budou v následujícím článku zajímat pouze tmavé, sladkokyselé plody ostružiny beztrnné, které se vyznačují právě absencí trnů. Shrneme-li základní vlastnosti těchto užitečných rostlin, můžeme říci, že se jedná o keře opatřené drobnými trny, jejichž plody jsou zpravidla jedlá a chutná souplodí peckoviček.

Plody se s oblibou konzumují čerstvé, jejich využití je však mnohem širší. Z ostružin lze připravovat moučníky, kompoty, marmelády a džemy, šťávy, ovocná vína, ba dokonce pálenky. Je-li úrody nadbytek, můžeme kromě výše zmíněného ostružiny i zmrazit. Své uplatnění najdou také listy ostružiníku, ze kterých se připravují bylinné odvary lidového léčitelství.

Ostružiny druhy

Jak jsme si již řekli v úvodu našeho článku, druhů a odrůd ostružiníku je skutečně mnoho. Mezi ty nejoblíbenější a nejlepší ostružiny patří například tyto:

‘Arapaho’ - tuto odrůdu lze vysadit téměř ve všech pěstitelských oblastech. Vyznačuje se pravidelným vyváděním velkých a chutných plodů.

‘Navaho’ - jedná se o novější kultivar, který zaujme vzpřímeným růstem, velkými a chutnými plody, které dozrávají v srpnu až září. Patří mezi druhy bez trnů.

‘Loch Ness’ - odrůda velmi dobře snáší i silnější mrazy a patří mezi ty odolnější i co se chorob týče. Na stoncích se koncem léta objevují velké trsy plodů, pod kterými se rostlina doslova prohýbá. Je tak nezbytná opora. Sklizeň je velmi snadná i díky absencí trnů, o které bychom se mohli poranit.

‘Black Jewel’ - plody tohoto kultivaru jsou tmavě fialové, na pohled až černé. Mají výraznou, sladkou chuť a jsou vhodné pro všechny druhy zpracování.

‘Triple Crown’ - tuto odrůdu řadíme mezi polovzpřímené, potřebuje tedy ke svému růstu oporu. Je ale o poznání kompaktnější než jiné odrůdy. Patří mezi rané druhy a plody se objevují již začátkem července.

‘Dirksen’ - kultivar Dirksen vysazujeme spíše v teplejších oblastech. Je odolná vůči chorobám a nese velké, mírně kyselé až trpké plody vyvážené chuti, které lze upotřebit nejen k přímé konzumaci, ale také k pečení nebo zavařování.

‘Cacanska Beztrna’ - je oblíbená díky absenci trnů a velmi sladkým plodům. Patří mezi středně rané odrůdy.

‘Black Satin’ - rostliny jsou vysoké a bohatě větvené. Díky tomu jsou výnosy z jednoho keře poměrně velké, a lze z něj sklidit až 6 kilogramů středně velkých sladkých ostružin. Trny na rostlinách téměř nenajdeme.

‘Relevant’ - mezi novější odrůdy řadíme i Relevant. Rostlina se hodí do všech pěstitelských oblastí a nese plody skvělé chuti.

V našem e-shopu najdete chutné a zdravé ostružiny i na svou zahradu

Pěstování ostružin

Jak pěstovat ostružiny? U dnešních odrůd ostružin to není nic náročného, nicméně některých pravidel se držet musíme. Důležitý je pravidelný řez, dostatečně pevná opora, po které se rostliny mohou plazit, úrodná půda s občasným přihnojením a samozřejmě pravidelná zálivka. Ostružiny nejsou náročné na prostor a pěstovat je můžeme klidně u drátěného plotu na menších zahrádkách.

Kdy přesadit ostružiny

Klasické ostružiníky se běžně do zahrady přesazují na podzim, ovšem beztrnné varianty a maliníky můžeme vysazovat také v jarních měsících. Chceme-li přesadit mladé rostliny na jiné stanoviště, popřípadě do většího květináče, opět tak lze učinit na jaře i v podzimních měsících.

Ostružiny v květináči

Pěstování ostružin v květináči je poměrně neobvyklé, ovšem ne nemožné. V poslední době, kdy se lidé z měst dávají na “balkonové zahradničení”, se ostružiny pěstují v nádobách stále častěji. I v tomto případě samozřejmě potřebuje rostlina oporu. Volíme spíše kompaktnější odrůdy. Při pěstování v květináči budeme muset rostlinu v prvních letech přesadit do prostornější nádoby. Učiníme tak na jaře či na podzim.

Co se týče zeminy, postačí běžný zahradní substrát, který promícháme s dobře uleženým kompostem nebo použijeme již připravené hnojivo. K ostružinám v květináči přistupujeme stejně i při řezu, který je však v tomto případě o něco radikálnější.

Čím hnojit ostružiny

Ostružiny je nezbytné přihnojovat hned na jaře, kdy potřebují ke svému růstu co nejvíce dusíku. Během vegetačního období přihnojujeme také, ovšem tentokrát by se mělo jednat spíše o hnojivo s obsahem draslíku a síry. Jelikož hodláme plody konzumovat, je nejlepší využít k výživě hnojiva organická. Skvělý je kompost nebo třeba slepičince.

Pro správný růst a bohatou úrodu můžeme využít také přípravků s obsahem mykorhizních hub. Ty fungují na principu symbiózy, kdy se houby usadí na kořenech rostliny a zásobují ji živinami. Další výhodou je pak zahuštění a rozšíření kořenového systému, díky čemuž může rostlina z půdy čerpat ještě více. Výborným přípravkem z této skupiny je například SYMBIVIT.

Choroby ostružiníku

I když jsou ostružiníky poměrně houževnaté a odolné rostliny, mohou se o ně pokoušet některé choroby i škůdci. Mezi ty nejběžnější patří například rzi či mšice.

Jak stříhat ostružiny

Řez ostružin je třeba provádět pravidelně, protože keře se rychle rozrůstají. Pravidelný řez také zajistí větší úrodu a vyšší odolnost vůči chorobám. A kdy ostružiny stříhat? Činíme tak hlavně na jaře, kdy je řez velmi radikální, nicméně i na podzim potřebují keře zkrátit.

Jak stříhat ostružiny na jaře

Na jaře stříháme ostružiník co nejdříve, avšak až tehdy, kdy už nehrozí příliš silné mrazy. Stříháme hlavně odplozené výhony, plody se totiž objevují na výhonech dvouletých. Díky tomu, že výhony, které neplodily, ponecháme, a ty ostatní odstřihneme, se dočkáme bohaté úrody každoročně.

Stříhání ostružin na podzim

 Aby byl keř košatý, můžeme některé postranní výhony ještě zkrátit nad druhým až třetím pupenem. Tato část výhonu zdřevnatí a z oček budou vyrůstat čerstvé výhony. Tento řez ostružin provádíme na podzim, ideálně v září. Na zimu bychom měli co nejvíce listů ponechat. Ostružiníky jsou sice mrazuvzdorné, ovšem silný mráz a studený vítr příliš dobře nesnáší. Listí, které ještě neopadalo, jim poskytne určitou ochranu.

TIP: Společně s ostružinami si můžete na zahradě i v květináči vypěstovat také například kiwi. Máte-li obavy z pěstování tohoto méně tradičního ovoce, přečtěte si článek o pěstování kiwi.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Ovocné dřeviny jsou klasické dřeviny, které si také vyžadují odbornou péči, abyste docílili vysoké a kvalitní sklizně. Nepůjde to bez základních faktorů jako je řez, závlaha, hnojení a ochrana proti chorobám a škůdcům.

Na trhu je množství druhů a kultivarů, které jsou rezistentní, čili odolné vůči některým nemocem a škůdcům a nevyžadují takovou chemickou ochranu vůči běžným onemocněním.

Bez závlahy a hnojení však nastávají problémy s růstem, vývojem květních pupenů a dokonce i kvalita plodů a jejich velikost či chuť je ovlivněna právě jejich zdravotním stavem.

Hnojením dodáte stromu základní živiny, které jsou nezbytné pro růst a dozrávání pletiv, množství květů a plodů. Samozřejmě je důležité, jaká hnojiva používáte a jakým způsobem je nabídnete dané dřevině. Na všechno je určité vhodné období.

Na jaře je vhodné přidávat hnojiva v podobě rozloženého kompostu, listovky a dusíku. Pozor však na bujně rostoucí ovocné druhy, ty dusíkem nepodporujte. Na podzim naopak používejte hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu.

Přírodní či chemická cesta?

Před samotnou výsadbou ovocných stromů věnujte dostatečnou pozornost přípravě půdy. Je vhodné i hnojení chlévským hnojem, např. 1 až 2 roky před samotnou výsadbou stromů. Strom si pak dlouhodobě bere živiny z hloubky. Nikdy nepřidávejte čerstvý hnůj ke kmenům i kořenům. Granulovaným hnojivem hnojte do vlhké půdy.

Další prvky, které ovocné dřeviny vyžadují, jsou vápník, hořčík a jiné mikroelementy. Co se týče ochrany proti různým chorobám a škůdcům, je samozřejmě na Vás jakou chemickou či biologicko-ekologickou ochranu zvolíte. Je několik možností.

Vyberte si vhodné ovocné stromy do svého sadu z naší nabídky*

* dostupnost v podzimní nabídce

Momentálně je tu období bio pěstování plodů, což je bez jakékoliv chemické ochrany. Bohužel, někdy to nejde bez chemie. Pak je tu jediný způsob, jak zamezit šíření onemocnění - a to vykopáním a odstraněním daného pěstovaného kultivaru ze sadu a zahrady a nahrazením ho za rezistentní.

Postřiky v ovocné zahradě

Myslíte si, že se v dnešní době bez postřiků v ovocné zahradě neobejdete? Jak naši předkové bojovali s nemocemi a škůdci? Používali různé odvary z lučních a léčivých rostlin, které se dodnes používají v zahradách a sadech. Používá se odvar z kopřiv a dalších aromatických plodin, jako je cibule a česnek, tabák, které nepáchnou po škůdcích.

Někdy však nejsme s výsledkem zcela spokojeni, ale vnímáme takový postřik jako ekologické hnojivo a biohnojivo.

Poté nastalo období používání silné chemie, která měla rovněž negativní účinky na celé životní prostředí. V dnešní době si na trhu nacházejí cestu ekologické postřiky, které působí přímo na škůdce nebo chorobu, a někdy se bez nich bohužel neobejdeme. Kadeřavost listů broskvoní rozhodně není ničena výluhem. Měděné přípravky je třeba použít včas a "osprchovat" celý strom a pupeny. V květnu se provádí druhý preventivní postřik.

V květnu se aplikují postřiky proti plísni angreštů, jabloní a rybízu, a pokud chcete pravidelně sklízet meruňky, nezapomeňte na postřik proti monilióze meruněk (odumírání výhonů a květů). Nezbytný je také postřik proti pilatce švestkové a vrtivce třešňové. Samozřejmě existují i další vhodné postřiky na jahody, meruňky a vinnou révu.

Snažte se stromy pečlivě kontrolovat, abyste včas zasáhli proti škůdcům, jako jsou mšice. Dbejte na správnou výživu a hnojení, pravidelně a vydatně zalévejte, zejména během suchého jara a v době nasazování květů a plodů. Mísy kolem kmenů udržujte volné, aby se voda a živiny lépe dostávaly přímo ke kořenům. Možná se vám tak podaří zachránit některé stromy před postřikem.

Na jaře mnoho lidí používá předsprejové postřiky, aby zničili přezimující stádia škůdců, vajíčka a larvy, které se s oteplením začínají probouzet a vyvíjet. Postřik je třeba provést před květem za bezvětrného počasí, bez deště, při teplotě kolem 15 °C.

TIP: Aby ovocné stromy v sadě prosperovaly a dokázaly odolávat škůdcům a chorobám, musíte jim vytvořit vhodné podmínky pro jejich růst. Přečtěte si ovocné desatero pěstitele a zvyšte si šanci na zdravý růst stromů.

Batáty, známé také jako sladké brambory, se v české kuchyni objevují stále častěji. Jejich specifická chuť výborně vynikne v domácích hranolkách i bramborovém pyré. S velkou oblibou je nakupují maminky batolat, která nasládlou chuť ocení asi nejvíce.

Tuto tropickou a zdravou zeleninu si však můžeme běžně vypěstovat i doma, a není k tomu potřeba nic víc než k pěstování klasických brambor, které již dobře známe. Pojďme se tedy podívat, jak na to!

Vše o batátech

Povijnice batátová, někdy také jedlá, latinsky pak Ipomea batatas, patří mezi tropické rostliny pocházející ze střední Ameriky. Hlízy této rostliny jsou jedlé, jejich dužina je většinou sytě oranžová (může mít však i další barvy od žluté až po fialovou) a má mírně sladkou chuť. Tyto hlízy se využívají obdobně jako hlízy bramboru, vzhledem jsou bramborám také podobné, i když tyto dvě rostliny botanicky příbuzné nejsou.

Jedná se o plazivou rostlinu, s vejčitými až srdčitými listy, které působí velmi esteticky a povijnice se často pěstuje také jako okrasná. Ve většině případů se však pěstuje pro hlízy, a to nejen na zahrádkách vášnivých pěstitelů, ale také ve velkém. Mezi největší producenty batátů se řadí Čína, Malawi a Tanzanie.

Odrůdy batátů

Je známo více než 400 různých odrůd batátů, které se od sebe liší v mnohém – velikostí, tvarem a barvou listů, velikostí, tvarem, chutí a barvou hlíz, velikostí a celkovým vzhledem rostliny a podobně.

Vzhledem k takovému počtu různých kultivarů si je zde nemůžeme jmenovat všechny, a tak si uvedeme alespoň pár z těch, které jsou běžně k dostání u nás a dobře snáší naše klimatické podmínky.

V České republice se povijnice batátová pěstuje jak pro hlízy, tak jako okrasná rostlina.

Okrasné batáty:

• ‚Yellow‘ – listy jsou světle zelené se žlutým podtónem, klasické velikosti.
• ‚Compact Yellow‘ – žlutozelené listy jsou menší velikosti. Rostlina se s oporou dorůstá až 3 metrů.
• ‚Red‘ – listy jsou temně červené, dužina hlíz má také tmavší odstín.
• ‚Cameo‘ – vejčité listy mají velmi tmavý fialový odstín.
• ‚Colored Leafs‘ – bujně rostoucí kultivar se zelenobílými až narůžovělými listy. Pěstuje se hlavně jako okrasný.
• ‚Green‘ – tato odrůda se vyznačuje trávově zelenými listy, které jsou spíše srdčitého tvaru.
• ‚Marguerite‘ – listy jsou srdčité a limetkově zelené, pěstuje se jako okrasná.

Jedlé batáty:

• ‚Erato White‘ – vysoká produkce hlíz, listy hluboce jsou vykrajované, hlízy mají hnědou slupku a bílou dužinu.
• ‚Erato Orange‘ – tato odrůda se od té předchozí liší pouze tím, že plody mají dužinu oranžové barvy.

Aktuálně dostupné odrůdy sladkých brambor si můžete vybrat také v našem eshopu

Jak pěstovat batáty

Okrasné:

• Stanoviště: pěstování batátů je vhodné na slunci až v polostínu. Pěstovat lze v záhonu, v truhlíku i větším květináči. Okrasné kultivary se skvěle hodí do truhlíků k letničkám.
• Nároky na půdu: výživný a kyprý substrát
• Závlaha: rostlina má raději vlhké prostředí bez přelévání.
• Řez: pěstuje se jako letnička, řez tedy nevyžaduje.
• Množení: batáty množíme pomocí listových řízků nebo naklíčených hlíz.
• Hnojení: okrasné druhy hnojíme jednou až dvakrát týdně hnojivem pro balkonové rostliny

Jedlé:

• Stanoviště: pěstujeme na slunci až v polostínu, na dostatečně velkém prostranství. Ke stonkům lze umístit oporu, v opačném případě se bude rostlina na stanovišti chovat jako půdokryvná.
• Nároky na půdu: hluboké, hlinitopísčité půdy bohaté na živiny.
• Závlaha: pravidelně zaléváme, v období sucha zálivku ještě zintenzivníme.
• Řez: řez není vyžadován, batát se pěstuje jako jednoletá rostlina.
• Odolnost: nejsou mrazuvzdorné, před případnými přízemními mrazíky je nutné rostliny chránit.
• Množení: batáty množíme pomocí listových řízků nebo naklíčených hlíz.
• Hnojení: pěstujeme-li povijnici batátovou pro hlízy, je nutné používat organická hnojiva, například kompost.

Výsadba batátů

Batáty většinou pěstujeme z kořenových hlíz. Je potřeba počítat s tím, že plazivá povijnice zabere na pozemku dost místa, proto jí vyhradíme obdobné políčko, jako bychom sázeli klasické brambory. Na pozemku si vytvoříme asi 10 centimetrů hluboké brázdy rozmístěné přibližně 40 centimetrů od sebe. Samotné naklíčené hlízy do nich vkládáme opět se 40centimetrovým rozestupem. Rozmístěné hlízy zahrneme hlínou do hrůbků, přičemž předtím ještě můžeme do zeminy zapravit kompost nebo hnůj.

Kvetení a dozrávání hlíz

Květy se objevit můžou, ale nemusí. Když už budete mít to štěstí, najdete kalichovité kvítky bílé, růžové až fialové barvy, které jsou poměrně velké a na rostlině rozmístěné ve skupinách.

Hlízy dozrávají obvykle během září a října. Poznáme to tak, že lodyhy začnou zasychat. Teprve až po úplném zaschnutí lodyh se uchylujeme k vykopání hlíz. Postupujeme velmi opatrně, mechanické poškození sladkých brambor by mělo za následek jejich rychlou zkázu, vzhledem k obsahu cukru. Sklizené batáty můžeme uskladnit na suchém, chladném a dobře větraném místě.

Choroby a škůdci batátů

V našich podmínkách se povijnici batátové škůdci i choroby vyhýbají a k žádnému z onemocnění zde není náchylná. Na rostlině si nepochutnávají ani mandelinky a další „typicky bramboroví“ škůdci. Jediné, na čem si mohou nezvaní hosté pochutnávat, jsou hlízy. Ty obvykle požírají hlodavci.

Využití batátů

Jak jsme se již zmínili výše, povijnice batátová se často pěstuje jako rostlina okrasná listem. Skvěle se jí daří v nádobách a pěstitelé ji s oblibou usazují do truhlíků s letničkami, se kterými tvoří krásné, převislé, i metr dlouhé kompozice.

Pro člověka jsou však užitečnější hlízy této rostliny. Ty obsahují celou řadu živin, lehce stravitelné sacharidy, dostatek vlákniny, betakaroten a mnoho dalších zdraví prospěšných látek. Zralé hlízy tedy našly své široké uplatnění v kuchyni a lze je zařadit do mnohých receptů. Batáty lze vařit, péct, smažit – mezi nejoblíbenější recepty patří batátové pyré, batátové hranolky, ale i bramboráky z batátů, případně sladké pokrmy a moučníky.

TIP: Chcete-li se dozvědět více i o pěstování dalších druhů zeleniny, přečtěte si například náš článek o pěstování rajčat na balkoně.

Možná to zní neuvěřitelně, ale pravda je taková, že i květy se dají konzumovat. A pokud je vhodně naaranžujete na talíř, určitě Vám bude i lépe chutnat. Není to jen módní výstřelek. Tyto květy se používaly v kuchyni už v minulosti. Ve Středomoří, na Dálném i Středním Východě.

Není to jídlo k nasycení se, ale pokrm pro oči, chuťové pohárky, poznávání nových vůní a chutí.
I květy mají osobitou chuť. Některé jsou výrazně, některé méně aromatické a mnohé svou barvou zaujmou natolik, že každodenní všední jídlo bude působit s květinami elegantněji, upraveněji a estetičtěji.
Kromě toho, že si je můžete nasbírat na loukách, mnoho z nich lze pěstovat i v zahradě nebo v nádobách na terase a balkoně.

Při jejich sběru je třeba dodržovat určité zásady:

- květy sbírejte brzy ráno nebo dopoledne, kdy je jejich chuť výraznější, protože obsahují více vody, která se ještě nestačila vypařit
- sbírejte jen na místech, kde není prach
- nepoužívejte na rostliny žádné chemické postřiky a hnojiva
- květiny nebo rostliny napadené chorobami a škůdci nepoužívejte
- květy nemyjte, jen je otřeste
- odstraňte z nich všechny pestíky, pyl a tyčinky
- ve většině případů jsou vhodné na konzumování jen okvětní lístky
- pokud máte alergii, květy nekonzumujte
- květy můžete konzumovat čerstvé, sušené, mražené, tepelně lehce upravené, pečené
- i květák a brokolice jsou nerozvinuté květy
- květy, které neumíte přesně identifikovat, raději nekonzumujte

Které květy jsou jedlé

Mezi nejčastější konzumovatelné květy patří: levandule, lichořeřišnice, květy běžných bylinek (máta, meduňka, mateřídouška, tymián, pažitka), aksamitník, měsíček, fialky a macešky.

Na louce můžete sesbírat květy pampelišky, podbělu, prvosenky jarní, plicníku lékařského, brutnáku, hluchavky, fialky, šípkové růže, kopretiny, chrpy, květy lesních jahod a jiné odrůdy s bílým květem, květy jetele..

Na zeleninovém záhonu nezapomeňte na květy okurek, dýní a cuket, kopru, pažitky, cibule, česneku, rukoly, bazalky ...

V květinovém záhoně nasbíráte jedlé květy z těchto trvalek: levandule, šalvěj, růže, slunečnice, hřebíček, chryzantémy, rudbekie (echinacea), macešky ..

Dokonce i z balkonu můžete sesbírat okrasné květenství fuchsie a muškátu. Výborné jsou citrusové květy.

V lese nasbíráte: lipový i akátový květ, bezový květ

Pozor! Z některých rostlin jsou jedlé opravdu jen květy. Platí to například u akátu. Celá rostlina kromě květů je jedovatá! Vyzkoušejte smažený cuketový květ, obalený v těstíčku. Stejným způsobem lze připravit i květy akátu a bezu.
Pokud nemáte zahradu, ale láká vás pěstování, mnohé z nich si můžete vypěstovat i v nádobách na balkoně a terase. Vděčná a rychle rostoucí je lichořeřišnice, levandule, šalvěj, bylinky, aksamitník.

Jedlé květy pěstování

S pěstováním můžete začít přímo od semínka, nebo si lze zakoupit hotové rostliny v květináčích. Jedlé květiny nevyžadují speciální péči na pěstování. Logické je, že se nesmí používat žádné chemické postřiky a hnojiva, které by poškodily chuť samotného květu. Pokud chcete takové rostliny hnojit, používejte jen vlastní kompost, který stačí zapracovat, nebo nasypat k rostlině. Některé zakoupené substráty již mohou obsahovat granulované hnojivo. V nádobě se bude dařit i maceškám a lichořeřišnici. Nejsou náročné na pěstování a pokud jim dopřejete dostatek slunce a vláhy, budou vzkvétat.
Mnohé květy, kterými chcete osvěžit nápoje, můžete zmrazit do nádoby i s vodou a v podobě kostek ledu je pak používat. Zejména květy mateřídoušky, meduňky a máty. Květy fialky a macešek vyniknou v zeleninovém salátu, na zmrzlině nebo koláčích a zákuscích.
Nechejte se inspirovat, získejte z vlastní zahrady maximum a poznávejte nové netradiční chutě.

TIP: Chcete dát přednost spíše klasickým bylinkám? Možná vás pak spíše zaujme například medvědí česnek a způsob jeho pěstování.

Užitnou část zahrady si mnoho lidí bez tradičních brambor ani neumí představit. Jejich pěstování má dlouhou tradici a každý pěstitel má svůj „recept“ na bohatou úrodu.

Co však dělat, když je vaše zahrada příliš malá a zvažujete kam vysadit každou jednu rostlinu? Pokud se nechcete vzdát své vlastní úrody brambor, nabízíme vám způsob jak získat větší množství brambor v malé zahradě pomocí pletiva.

Nezoufejte, že máte malou zahradu a nemůžete v ní pěstovat všechny druhy zeleniny. Navíc asi každý si uvědomí, že brambory potřebují velkou plochu, protože jsou vysoké a potřebují přihrnovat zemí.

Nabízíme Vám výborné řešení, jak i na malé ploše získáte velké množství brambor. Postačí Vám k tomu pletivo s většími oky, sláma, kompost nebo substrát a sadbové brambory. Tento koš na brambory umístěte na světlé místo v zahradě. Pletivo může být libovolně vysoké.

1. Stočte pletivo do kruhu a zajistěte, aby se nerozcházelo.

2. Mírně ho přihrňte zemí.

3. Na dno umístěte slámu a zasypte ji vyzrálým kompostem nebo zahradnickým substrátem.

4. Po obvodu kruhu vysaďte brambory tak, aby byly alespoň v každém druhém oku pletiva.

5. Dbejte na to, aby očka brambor směřovaly ven.

6. Přidejte opět vrstvu slámy, zasypte kompostem a postup s bramborami a výsadbou opakujte, dokud se nedostanete na vrch pletiva.

7. Vrchní brambory mohou být vysazeny ve středu, neboť mají možnost růst nahoru.

8. V případě potřeby zalévejte a sledujte, jak Vám pletivo obrůstá listy brambor.

9. Když listy seschnou cca v září, povytahujte zaschlou nať, vytáhněte pletivo, brambory se Vám vysypou přímo na zahradu a stačí je jen sebrat.

Vypěstujte si bohatou úrodu zeleniny, v naší nabídce najdete také kvalitní a odolné sazenice zeleniny

TIP: V případě malé zahrady nebo pěstování na balkoně, si přečtěte také článek o pěstování zeleniny v nádobách.

Zdroj foto inspirace : http://alternative-energy-gardning.blogspot.ca/2013/10/how-to-make-potato-barrel-using-chicken.html

Bobkový list všichni známe zejména z kuchyně. Jeho nezaměnitelnou vůni nenahradí v některých jídlech naprosto nic. Známe ho většinou sušený. Věděli jste, že jej můžete vypěstovat i ve vaší zahradě nebo v květináči? Stačí pár důležitých informací o pěstování a můžete hned začít.

Bobkovišeň a vařín rozdíl

...aneb Prunus laurocerasus vs Laurus nobilis...

Mnozí si je pletou, proto je velmi důležité vědět rozdíly. Vavřín a Bobkovišeň jsou dvě rozdílné rostliny, jak naznačuje i jejich latinský název, chápeme, že ne každý ho ale zná. Často se běžný člověk o vavřínu vyjadřuje jako o vavřínovci - bobkovišni a naopak. Ale bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) je jedovatá dřevina a vavřín pravý (Laurus nobilis) je jedlý bobkový list. Rozdíl je vidět i na listech a samotné stavbě rostliny-dřeviny.

Bobkový list pochází z Asie, Íránu, ale hojně se nachází také kolem Středomoří. Je náchylný na mrazy, ale postupně zdomácněl i v našich podmínkách. Starší dřeviny umí přežít bez poškození i v zahradě na jihu ČR, obvykle se však na zimu přenáší do nemrznoucích podmínek, zejména jedná-li se o mladé dřeviny a zakořeňující řízky.

Je to stálozelený keř, výborně se tvaruje a dobře zvládá řez. Rychle se rozmnožuje řízky a jeho listy můžete využít k aranžování, sušení a zejména v kuchyni. Kvete na jaře bílými květy. Později se tvoří plody ve velikosti třešně fialové až černé barvy.

Pěstování bobkového listu

Bobkový list v zahradě

Umístěte jej na přímé slunce s chráněnou expozicí alespoň ze 2 stran a kořeny zamulčujte kůrou. V případě poškození mrazem dobře po řezu regeneruje. Venku však doporučujeme pěstovat jen v teplejších lokalitách na jihu Moravy a opravdu starší dřeviny s postupným otužováním. Jinak zvládá teploty do -5 stupňů.

Bobkový list v květináči

Vyžaduje klasický univerzální substrát nebo substrát pro bylinky. Po zakoupení jej určitě přesaďte a pěstujte na terase nebo balkoně až do příchodu mrazů. Později jej přemístěte do bytu, světlé a chladné chodby, zimní zahrady. Pěstovat se může jako keř nebo na kmínku. V bytě vyžaduje to, co klasické pokojové rostliny. Na chodbě zvládne 13-18 stupňů a přiměřenou zálivku. Čím je teplota nižší, tím nižší musí být zálivka. Pokud je teplota v bytě vyšší, je třeba i rosit listy. Má rád světlé místo, pozor však na radiátor a přímé slunce přes sklo, používejte raději žaluzie nebo jej umístěte v blízkosti okna.

Jak stříhat bobkový list

Bobkový list stříháme venku cca 2x ročně. Podporujeme jeho habitus a hustotu a také jej můžeme stříhat samozřejmě dle potřeby v kuchyni. Pokud vavřín pěstujete jako kmínek, korunku zastřihávejte pravidelně, udržíte tak její hustý vzhled. Řízky můžete použít zároveň k dalšímu zakořeňování. Křovitý vavřín upravujte podle potřeby a požadovaného tvaru. Řez je jednoduchý, nevyžaduje nic speciálního.

Hnojení a zálivka

Hnojit můžete univerzálním hnojivem během vegetace, v zimě se nehnojí. Zálivka by měla být pravidelná, ale půda a substrát nesmí být dlouhodobě podmáčeny.

Je bobkový list mrazuvzdorný?

Jak jsme již uvedli v textu, máme zkušenosti, že starší dřeviny bez problémů přežijí i naše zimy na jihu Moravy v chráněné poloze. Doporučujeme však zejména mladé dřeviny přemístit před mrazy do nemrznoucích podmínek. Zvládá teplotní pokles na -2 až -5 st., starší dřeviny i -10 až -15 st. Mnozí pěstitelé je preventivně obalují i do starších dek a kořeny mulčují listím a kůrou.

Kdy sklízet bobkový list a jeho použití

Bobkový list se využíval již v minulosti k dekorování vítězů v podobě věnců. Jeho nezaměnitelné aroma pozná snad každý. Listy se však nekonzumují, jen se nechají vyvařit nebo se nakládají se zeleninou, jsou velmi hořké a ostré. Můžete je používat také k aranžování, vázání věnců a zajímavých dekorací.

Chcete si vavřín vypěstovat v zahradě nebo v květináči? Vyberte si z aktuální nabídky rostlin bobkového listu v našem eshopu

Listy se sbírají během celého roku. Zkontrolujte, zda nemají známky poškození. Suší se volně položené vedle sebe na plechu, v polostínu nebo v sušičce a uskladňují v dobře uzavíratelných skleněných nádobách, ale také v látkových a papírových sáčcích.

Používat se mohou také čerstvé listy. Využít je můžete na různé zálivky při zavařování zeleniny, okurek, zelí, papriky i hub. Vhodný je také pro přípravu masa, ryb, do kyselých polévek. Můžete z něj vyrobit i repelent proti otravnému hmyzu nebo jej uložit do skříněk, aby vám moli nenapadli rýži, sušené houby nebo fazole.

Z vývarů se dělají i různé obklady na rány a je velmi oblíbený také v léčitelství. V Řecku a v Římě byl považován za posvátnou rostlinu a byl vysazen před každým chrámem. Ukrývá v sobě silice, glykosidy, partenolidy, třísloviny, hořčiny a také éterické oleje. Pomáhá při cukrovce, otocích, při bolestech křížů, na trávení, tlak a podporuje chuť k jídlu. Také působí protizánětlivě a dezinfekčně.

TIP: Další oblíbená rostlina, která prospívá našemu zdraví je například medvědí česnek. Přečtěte si článek o tom, jak se Allium ursinum pěstuje.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Toto období je vhodné na nákup semen zeleniny. Neboť některé druhy zeleniny mají příliš dlouhou vegetační dobu, je dobré si je včas předpěstovat, abyste se i dočkali úrody.

U druhů, které mají krátkou vegetační dobu jako salát a kedlubny, předpěstováním naopak docílíte brzké sklizně. Teplomilná zelenina jako papriky, rajčata, okurky, dýně a melouny nesnášejí chlad a jarní mrazy, proto je třeba si promyslet výsevy a zejména jejich samotnou výsadbu do skleníku, fóliovníku nebo do volné půdy.

Na venkovní záhony se obyčejně vysazují po rizikových jarních mrazech, které se v poslední době trochu posouvají na období kolem 25.5.

Pokud si nejste zcela jisti, jak postupovat při výsevu, přečtěte si článek jako semínka na sázení správně připravit.

Nabízíme Vám praktického poradce pro odhadnutí správného termínu výsevu a výsadby do volné půdy podle zeleniny:

Jarní výsev zeleniny

Jarní období je zde. Je čas na přípravu záhonů a výsevy zeleniny s krátkým vegetačním obdobím.V březnu začíná oficiálně zahrádkářský rok, kdy je třeba připravit záhony. Pokud máte jen malou plochu vyčleněnou na užitkovou zahradu, vyzkoušejte moderní pěstování ve vyvýšených záhonech. Půda se tak nepřehřívá, udržuje si déle vláhu a i plevelu se méně daří a navíc odpadává manuální a těžké okopávání.

V mnoha případech stačí půdu malými hrabičkami prokypřit. Ve vyvýšených záhonech můžete pěstovat všechny druhy zeleniny i bylinky spolu s letničkami. Mezi časné a první výsevy patří výsevy kopru, salátu, ředkviček a špenátu. V poslední době si u nás našel místo i novozélandský špenát, který je podobný využitím jako klasický špenát. Oficiální název je Čtyřboč rozložitý - Tetragon expansa.

Tato semena můžete vysévat již od poloviny března, pokud to půdní podmínky dovolují a půda je proschlá, bez sněhu. Klíčí při teplotě 3 - 4 °C. Později koncem března můžete začít s výsevem mrkve rané, petržele, pastináku a cibule. Mrkev pozdní stačí vysít v polovině dubna. Ředkvičku, salát, špenát i hrášek můžete vysít i 3x do konce sezóny a úrody se určitědočkáte. Plochu po výsevu udržujte. V první řadě určitě vyklíčí plevele, které ihned odstraňujte. V místě výsevu však opatrně aby ste nevytrhli i klíčící zeleninu.

Správná taktika plevel zabrzdí

Pokud chcete plevel oklamat, připravte vše na výsevy, ale semena nevysejte. Klíčící plevel vyškubejte a vysejete semena. Plevelu bude déle trvat, než vyroste znova a Vy tím zajistíte vyšší rostlinky ze semen. Moderní výsadby jsou takové, které i oku lahodí. Vysévejte tedy různé druhy zeleniny do řad vedle sebe. Zamezíte tím i výskytu škůdců. Vysejte řadu ředkviček, řadu mrkve, řadu špenátu atd.. Samozřejmě dbejte na jednotlivou snášenlivost plodin a zejména na střídání plodin během jednotlivých let.

Na ploše si nechte prostor ještě na dubnové výsevy a výsadby teplomilné zeleniny. Pokud vysejete ještě letničky po obvodu jako například aksamitníky, které jsou v různých barvách i výškách, vytvoříte doslova eko-zahrádku. Letničky, které jsou aromatické, odhánějí i množství škůdců. Celkově užitkovou část od okrasné můžete oddělit zelenou nebo květinovou stěnou, či nízkým živým plotem z letniček, trvalek, jehličnanů a keřů.

Spolupracujeme s nadšenými pěstiteli z akosadit.sk. Využijte svou plochu co nejefektivněji a vytvořte zároveň podmínky pro maximalizaci úrody!

Nechte si vytvořit svůj osevní plán speciálním algoritmem ZDE. Přejeme Vám mnoho pěstitelských úspěchů.

TIP: V našem dalším článku se dozvíte podrobnější informace o pěstování ředkvičky a jiné rychlené zeleniny.