Posts tagged 'okrasné keře pěstování'

Šeřík, latinsky jako Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeříky původně pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie, některé druhy jsou původní v jihovýchodní Evropě.

Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách. Barva květu je nejčastěji v různých odstínech fialové, najdeme však i bílé, žluté a růžové kultivary. 

Druhy šeříku

Existuje asi 16 druhů šeříku, přičemž mezi ty nejznámější patří šeřík čínský, šeřík karpatský, šeřík hyacintokvětý, šeřík Meyerův, a hlavně šeřík obecný (Syringa vulgaris), který se nejčastěji pěstuje u nás, protože jsou mu naše podnební podmínky nejbližší. 

Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Ty se od sebe liší celkovým tvarem keře, vzhledem listů, velikostí květenství nebo barvou samotných květů.

Barvy šeříku

Šeřík fialový

Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Tato barva je šeříku obecnému přirozená. Mezi odrůdy, které mají světlé či tmavě fialová květenství patří například: ‘Amethyst’, ‘Palibin’, ‘Charles Joly’, ‘Paul Thirion’, ‘Michael Büchner’ a další…

Bílý šeřík

Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Kultivary se světlými květy jsou například: ‘Krásavica Moskvy’, ‘Madame Lemoine’, ‘Liliana’, ‘Souvenire D’Alice Harding’ a další…

Žlutý šeřík

Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světle laděných keřových výsadeb a decentních zahrad. Nejoblíbenější odrůdou v této barvě je ‘Primrose’.

Růžový šeřík

Šeříky s růžovými květy jsou jemné, decentní a hodí se například k růžovým hortenziím, rododendronům a dalším kvetoucím keřům. 

Oblíbenými odrůdami jsou: ‘Miss Kim’, ‘Superba’, ‘Maidens Blush’, ‘Kindy Rose Gaby’, ‘Žemčužina’ a další…

Nádherné barvy šeříků mohou oživit i vaši zahradu. Vyberte si některou z oblíbených odrůd v našem e-shopu

Jak pěstovat šeřík

Stanoviště - volíme plně slunné stanoviště, v polostínu šeřík méně kvete i voní. Pěstovat ho můžeme jako solitérní rostlinu i do keřových výsadeb, při kterých je však nutné poskytnout šeříku dostatek prostoru a odpovídající řez.

Substrát - šeříky si vystačí s klasickým zahradním substrátem s neutrálním pH, nemají zvláštní požadavky.

Zálivka - ani na zálivku nejsou tyto keře náročné. Intenzivně zaléváme zejména mladé keře po výsadbě. V dalších letech doplňujeme vláhu zejména v horkých letních dnech a obdobích sucha. Šeříku vyhovuje mírně vlhký substrát, který není přemokřený. 

Hnojení - přihnojovat můžeme už od jara. Ideální je kompost, který rozprostřeme kolem keře, případně klasická hnojiva aplikovaná se zálivkou. Důležité je doplnění živin zejména v období květu.

Odolnost - šeřík obecný i další u nás běžně pěstované druhy jsou plně mrazuvzdorné, je možné je pěstovat celoročně venku. Netrpí ani na napadání škůdci a chorobami.

Množení - keře množíme nejlépe řízkováním, je však možné také hřížení, roubování, očkování, výsev ze semen nebo množení pomocí odkopků.

Jak zasadit šeřík

Nejprve si zvolíme vhodné stanoviště, které by mělo být dostatečně prosluněné s neutrální až mírně zásaditou kyprou půdou. Na dno připravené jámy dáme kompost. Nezapomínejte, že šeříky mají velký kořenový systém. Jáma by tedy měla být dostatečně hluboká, v okolí nevysazujeme rostliny příliš blízko a dno jámy ještě propícháme například vidlemi, aby mohly kořeny snadněji prorůstat. 

Kořenový bal před výsadbou namáčíme na 24 hodin do kbelíku s čistou vodou. Poté keřík umístíme do jámy, zasypeme kyprou zeminou a pravidelně zaléváme, abychom podpořili zakořenění. Šeřík se často rozrůstá kořenovými výhonky. Mladé výhonky likvidujte včas.

Kdy stříhat šeřík

Šeříky snášejí řez velmi dobře. Proto je snadné je tvarovat a udržovací řez můžeme provádět prakticky kdykoliv. Květenství jsou nejhustší a v nejvyšším počtu na jednoletých a dvouletých výhonech, ty staré je tedy vhodné odstraňovat, abychom podpořili růst nových. K tomu je potřeba provést radikálnější řez, který realizujeme nejčastěji hned po odkvětu.

A jak stříhat šeřík? Výhony můžete zkrátit a tvarovat do požadovaného vzhledu keře. Při radikálním řezu se nebojte zkrátit větve na 20 až 30 centimetrů délky. Odstraňujeme také všechny suché větve.

Šeřík v květináči

Některé menší druhy a odrůdy je možné pěstovat také v květináčích, například jako voňavou dekoraci na slunné terase. Jako nejlepší šeřík do květináče se jeví šeřík Meyerův, který se dorůstá výšky kolem jednoho metru. Do nádob však můžete vysadit i jiné druhy, je však důležité je od začátku pravidelně tvarovat, abychom zachovali kompaktní vzhled.

Šeřík na kmínku

Skvělou volbou do květináčů, ale i do záhonů, je šeřík na kmínku. Vypadá jako malý, bohatě kvetoucí stromek. Tvarování klasického šeříku do této formy je náročné, obvykle se přistupuje k roubování na podnož.

TIP: Hledáte další zajímavý druh do rozkvetlé a voňavé zahrady, která je jako stvořená pro včely, motýly a další opylovače? Vysaďte si komuli neboli motýlí keř. O pěstování komule jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Trojpuk, latinsky jako Deutzia, je kvetoucí keř z čeledi hortenziovitých. Jedná se o poměrně nízké rostliny dorůstající se výšky kolem jednoho, maximálně dvou metrů. Začátkem léta se na koncích větví začínají objevovat bohatá květenství tvořená zvonkovitými květy různých barev.

Trojpuk se pěstuje jako okrasná rostlina nejen v zahradách, ale také v parcích či městských zástavbách. 

Trojpuk druhy

Trojpuk růžový

Trojpuk růžový (Deutzia rosea) se vyznačuje hustými bledě růžovými květenstvími, které se začínají objevovat již během května. Jedná se o středně rychle rostoucí keř dorůstající se výšky asi jednoho a půl metru. Hodí se do keřových výsadeb nebo jako solitéra. 

Trojpuk drsný

Trojpuk drsný (Deutzia scabra) patří mezi sadovnicky zajímavé kultivary s bílými až narůžovělými květy. Keř je vzpřímený a může se dorůstat výšky až 3 metrů. Pro své rozměry se hodí hlavně k pěstování samostatně.

Trojpuk něžný

Trojpuk něžný (Deutzia gracilis) patří mezi pomaleji rostoucí druhy se sněhově bílými květy. Dorůstá se výšky asi jednoho a půl metru, a hodí se tak nejen k samostatnému pěstování jako solitéry, ale také do keřových záhonů a výsadeb. Květy jsou o něco menší než u jiných druhů trojpuku, nicméně množstvím se ostatním druhům vyrovnají.

Vysaďte si tento vděčný keř také do své zahrady. Ať už umístíte květinami zaplavený trojpuk do keřové výsadby nebo pro něj najdete samostatné stanoviště, vždy vás potěší záplavou hustých a voňavých květenství

Trojpuk skvělý

Trojpuk skvělý (Deutzia magnifica) má opět čistě bílé květy a dorůstá se výšky asi dvou metrů. Jedná se o křížence, který nabízí mnoho různých kultivarů.

Pěstování trojpuku

Tento světlomilný keř upřednostňuje plně slunné stanoviště, ovšem dobře si poradí i s polostínem. Vyhovují mu vlhké a dobře propustné půdy - trojpuk zejména v sušším období pravidelně zaléváme tak, aby zemina kolem keře (nebo v květináči) nebyla přemokřená ani delší dobu suchá.

Přemokření často způsobuje uhnívání kořenů nebo problémy s jejich namrzáním během zimy. Velké sucho může zapříčinit menší množství květů a opad listů, proto je vhodné na stanovištích s rychlým vysycháním umístit kolem keře drcenou kůru, která vlhkost lépe udrží.

Trojpuk můžete pěstovat nejen v zahradě, ale také v nádobách na terase nebo na balkoně. Jedná se o plně mrazuvzdornou rostlinu, zejména trojpuk něžný si s nízkými teplotami poradí velmi dobře a nevadí mu ani teploty sahající až pod -20 °C. 

Trojpuk řez

Trojpuk roste poměrně pomalu. Pravidelný a radikální řez nevyžaduje, je ale vhodné po odkvětu seříznout staré větve až u země. Tím poskytnete dostatečný přísun živin a světla mladším výhonům, které budou bohatě kvést v dalším roce.

TIP: Trojpuk vypadá skvěle vy výsadbě s dalšími kvetoucími keři jako jsou například vajgélie, hortenzie, kalina, rododendron či drobná azalka. O pěstování azalky jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Bez černý, latinsky Sambucus nigra, patří mezi naše největší původní byliny. Jedná se o poměrně hojnou rostlinu, kterou najdete na různých stanovištích - v městských parcích, kolem cest, podél řek či dokonce na okrajích lesů, polních cest a remízků.

Černý bez neboli bezinka se v lidovém léčitelství používá po celá staletí, a tak není divu, že ji najdeme pod řadou lidových názvů jako je již zmíněná bezinka, ale i kozička, kozinka nebo smradinka.

Keř je u nás i v celé střední Evropě původní a vyskytuje se zde běžně v přírodě. Dorůstá se výšky 3 až 7 metrů a poznáme jej podle vejčitých lichozpečených listů uspořádaných po pěti. Květenství jsou bílé až krémové barvy a výrazně voní. Po jejich odkvětu se objeví plody - černé bobule, které slouží hlavně jako potrava pro ptactvo.

Chcete-li mít tuto léčivou bylinu během roku k dispozici a využít čerstvých květů, můžete si ji vysadit také do zahrady. Vybrat si navíc můžete i z různých odrůd. V následujících řádcích se o pěstování černého bezu v zahradě dozvíte vše, co před výsadbou potřebujete vědět.

Bez černý pěstování

Keře bezinky jsou poměrně velké a rozkládají se do šířky, a tak je důležité jim vyčlenit dostatek prostoru. Pěstují se jako solitéry a nevadí jim růst například u zídky nebo u plotu. Vhodné je slunečné stanoviště, případně polostín.

Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře vyživená, kyprá a propustná. I když je bez nenáročný a roste všude, při těchto podmínkách se dočkáte většího množství květů a plodů.

Keře můžeme každoročně přihnojit dusíkem nebo použít kompost, který rozprostřeme kolem kmene. Je-li v létě příliš sucho a teplo, dopřejte bezu také občasnou zálivku.

Keře jsou plně mrazuvzdorné, před zimou nepotřebují kromě řezu žádnou speciální péči ani ochranu.

Co se týče množení bezinky, můžeme postupovat několika způsoby. Tím prvním je množení semeny, které je poměrně zdlouhavé. Zahradníci tak preferují spíše řízkování, kdy se na konci srpna odebírají mladé výhony o délce asi 10 až 20 centimetrů. Ty se zapíchnou do zeminy a poměrně rychle zapustí kořeny.

Druhy černého bezu

Při pěstování bezinky v zahradě máme možnost zvolit některou ze šlechtěných odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například:

´BLACK TOWER´ - tento netradiční kultivar jakoby ani černý bez na první pohled nepřipomínal. Roste spíše do výšky, než aby se rozkládal do široka. Listy jsou tmavé, vínového odstínu. Na jaře pak kvete růžovobílými květy, které jsou poměrně velké a voní po citronech.

´HASCHBERG´ - odrůda je velmi podobná divoké formě černého bezu. Jedná se o vysoký keř, který může dosahovat výšky až 7 metrů. Větve jsou rozkladité, květenství má bílou barvu a plody jsou černé. Listy mají tmavě zelený odstín.

´EVA LACE´ - další zajímavý kultivar, který v zahradě působí velmi esteticky a často se pěstuje jako okrasný keř. Listy jsou úzké, mají červenofialové zbarvení. Květy jsou světle růžové a plody temně fialové až červené. Stejně jako všechny druhy při kvetení silně voní. Je vhodný také do keřových výsadeb.

´BLACK BEAUTY´ - okrasná odrůda s velmi tmavými listy v bordó odstínu. Vhodná do záhonů k dalších druhům keřů.

Pokud bychom se na druhy bezu podívali spíše z botanického hlediska, můžeme pod rodem “bez” najít hned několik příbuzných bezu černého. Mezi ty patří například bez červený nebo bez chebdí, známý také jako bez bílý, který si s jeho černým příbuzným můžeme v době květu snadno splést. K jejich rozpoznání nám může napovědět výška, bez chebdí se totiž nedorůstá více než dvou metrů.

Černý bez pro okrasu i užitek do vaší zahrady si můžete vybrat také na našem e-shopu

Černý bez květ

Bez černý kvete postupně. Velké a košaté vrcholičnaté laty tvořené drobnými pětičetnými květy bíložluté (u některých odrůd růžové) barvy se objevují od května až do srpna.

Květy velmi silně voní - keř ucítíte i na několik metrů daleko. Díky jejich aroma i velkému množství sladkého nektaru přilákají do zahrady mnoho opylovačů.

Květy jsou velmi výživné a používají se v lidovém léčitelství i v moderní medicíně. Obsahují totiž velké množství nenasyceným mastných kyselin, třísloviny, flavonoidy, glykosidy, tanin a další účinné látky. Připravuje se z nich odvar nebo oblíbený bezový sirup, který se již po staletí používá k řešení různých zdravotních neduhů.

Bezový květ se dokonce konzumuje, a to jako smažený pokrm zvaný kosmatice.

Černý bez plody

Plody dozrávají koncem srpna. Jedná se o malé bobule černé nebo temně fialové barvy. Peckovičky jsou také známé pod názvem bezinky. Necháte-li je na keřích, poskytnou na podzim a začátkem zimy potravu ptactvu. Pokud je chcete využít sami, lze z nich připravit alkoholické likéry, sirupy, džemy, zavařeniny či bezinkové víno.

Bez černý jedovatost

Listy a kůra keře jsou pro člověka jedovaté. Obsahují totiž glykosidy a alkaloidy, které působí projímavě, ve větším množství mohou vyvolat také zvracení.

Plody tyto látky obsahují také, ovšem tepelným zpracováním se jejich účinky neutralizují. Nedoporučuje se tedy bobule konzumovat v syrovém stavu.

Kdy prořezat černý bez

Bez snese i radikální řez, nicméně doporučuje se spíše mírné výchovné tvarování a řez výhonů starších dvou let, které již neplodí. Odstraňovat můžete výhony klidně ihned po odkvětu a dát tak možnost růstu mladým větvím. Květy se totiž na každém výhonu objevují pouze jednou. Během vegetačního období provádíme pouze mírný výchovný řez a stříhání květenství či plodenství. Starší větve odstraňujeme až na podzim, kdy se rostlina chystá na období vegetačního klidu.

TIP: Bez je bezesporu jedním z nejvoňavějších kvetoucích keřů, které můžeme v zahradě pěstovat. Doplnit ho můžete dalšími kvetoucími keři nebo okrasnými stromy. Nejkrásnější kvetoucí stromy do zahrady jsme vám představili v našem předchozím článku.

Dřín, jinými názvy také dřínovec či svída (Cornus) je keř, někdy i strom či vyšší bylina z čeledi dřínovitých. Tento rod zahrnuje několik druhů, přičemž některé z nich rostou planě také v České republice či na Slovensku. Zmínit můžeme například dřín obecný, který je u nás zákonem chráněný.

Pro svůj užitek či zajímavý vzhled se tyto rostliny pěstují také v zahradách. Zde rozeznáváme dříny okrasné a ty, které pěstujeme pro léčivé plody.

Svída pěstování

Nároky na světlo - dříny preferují přímé slunce, velmi dobře se jim daří i v polostínu. Plný stín není pro jejich pěstování vhodný.

Vhodný typ zeminy - půda by měla být dobře propustná, kyprá a dostatečně vyživená. Na pH svídám příliš nezáleží, snesou mírně kyselou i mírně zásaditou zeminu.

Odolnost - dříny jsou ve většině případů mrazuvzdorné a celkově odolné rostliny. Nemají příliš škůdců a netrpí nemocemi.

Stanoviště - v přírodě nejlépe rostou na slunných křovinatých stráních a kolem lesů. V zahradě se jim bude dobře dařit vedle dalších keřů a stromků.

Nároky na vláhu - půda kolem rostliny by měla být stále mírně vlhká, nikoliv však podmáčená. Také během zimy dbáme na to, aby svída netrpěla suchem. Zálivku ale omezíme.

Množení svídy - způsobů množení je několik. Rostlinu můžeme pěstovat ze semen, množení však častěji probíhá dřevitými či bylinnými řízky (dle konkrétního druhu). Oblíbené je také roubování.

Svída druhy

Druhy svíd se dále dělí do podrodů. Ty se od sebe odlišují především uspořádáním listů nebo velikostí rostliny. Některé druhy se pěstují pouze jako rostliny okrasné, jiné zase pro plody. K čemu který druh slouží si dále uvedeme v jejich popisu.

Svída bílá

Svída bílá (Cornus alba) je opadavý, středně velký keř. Větve mají červenou barvu, listy jsou světlé, někdy panašované. Kvete bílými květy uspořádanými do květenství. Jedná se o oblíbenou okrasnou rostlinu, kterou na trhu najdeme hned v několika odrůdách. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‘Sibirica’, ‘ Sibirica Variegata’ nebo ‘Elegantissima’.

Svída krvavá

Svída krvavá (Cornus sanguinea) je běžným českým druhem. Tento opadavý keř můžeme potkat v blízkosti lesů a na křovinatých stráních. Květy svídy krvavé jsou bílé a silně páchnou. Po jejich odkvětu se objevují černé plody, které se již dnes nevyužívají (dříve se jejich účinků užívalo při průjmech). Svída krvavá se pěstuje také v zahradách jako okrasná rostlina. Zajímavá je zbarvením dřeva, které je “krvavě” červené. Mezi oblíbené odrůdy patří například ‘Midwinter Fire’.

Svída výběžkatá

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. U nás se pěstuje pouze v zahradách, jako okrasný keř. Tento druh je také často vysazován v parcích nebo ve městech podél cest a chodníků. Může vytvořit hustý živý plot. Vyhledávanou odrůdou je ‘Flaviramea’.

Svída pochybná

Svída pochybná (Cornus controversa) je nízký opadavý strom s jednoduchými střídavými listy. Pochází z východní Asie, u nás se v přírodě nevyskytuje. V zahradách se pěstuje spíše zřídka, u nás tento druh není tolik oblíbený.

Svída střídavolistá

Svída střídavolistá (Cornus alternifolia) je opadavý keř až strom s jednoduchými střídavými listy. Tento druh pochází ze severní Ameriky. U nás se někdy pěstuje v zahradách, častěji ale svídu střídavolistou najdeme v botanických zahradách jako sbírkový exemplář.

Dřín lékařský

Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř pocházející z Asie. Je běžnou součástí čínské tradiční medicíny, kde se z něj připravuje tonikum, které tamější lidé využívají při celé řadě zdravotních neduhů. V našich zahradách jej najdeme pouze sporadicky, častěji se pak s exempláři setkáme v botanických zahradách.

Dřín obecný

Dřín obecný (Cornus mas), též dřín jarní, je listnatá dřevina běžně se vyskytující v české přírodě. Tento druh se pěstuje také v zahradách, a to hlavně pro jedlé plody červené barvy, které koncem léta nahrazují bílé květy. Plody jsou bohaté na vitamín C, používají se k výrobě sirupů, džemů a podobně. Údajně také pomáhají s trávicími problémy. Na Slovensku se z plodů připravuje tradiční alkoholický nápoj s názvem drienkovica. Do zahrad se vysazují šlechtěné kultivary. Mezi nejoblíbenější patří ‘Alex’, ‘Expres’,'Jolico', 'Devín', 'Macrocarpa', 'Xanthocarpa' (má plody žluté).

Dřín japonský

Dřín japonský (Cornus kousa) je opadavý keř či strom pocházející z východní Asie. Jedná se o velmi krásnou a oblíbenou rostlinu, která se v zahradách využívá jako okrasná. Existuje nespočet různých odrůd, které se od sebe liší barvou listů, velikostí celé rostliny a dalšími zajímavými znaky. Po odkvětu drobného květenství se objevují červené kulaté plody, které jsou typické drobnými “bodlinkami” na povrchu. Plody svídy japonské jsou jedlé, v asijských zemích je někdy využívají k přípravě vína. Oblíbenými kultivary mezi zahradníky jsou 'Summer Fun', 'Gold Star', 'Satomi', 'Heart Throb' a 'China Girl'.

Dřín květnatý

Dřín květnatý (Cornus florida) opadavý keř s jednoduchými listy. Pochází ze Severní Ameriky a u nás se pěstuje jako okrasný keř. Jedná se o velmi estetickou rostlinu, která je v době květu doslova posetá květy různé barvy, dle konkrétní odrůdy. Někdy se využívá také tvrdé dřevo tohoto druhu, v Americe i kůra, která má údajně povzbuzující účinky.

Dřín kanadský

Dřín kanadský (Cornus canadensis) je bylina s podzemním plazivým oddenkem. Rostlina má nápadné listeny, které jsou umístěné kolem květenství. Vyskytuje se v chladnějších oblastech Asie a Severní Ameriky, zřídka se pěstuje u nás. Využívá se jako půdokryvná rostlina.

Svída do okrasné zahrady nebo jedlé dřínky jsou pro svou nenáročnost skvělou volbou pro každou zahradu. Oblíbené druhy a odrůdy najdete i v našem e-shopu

Využití dřínu

Dřín má mnoho využití, které závisí zejména na daném druhu. Dle výše uvedených popisů jednotlivých druhů je zřejmé, že některé z nich pěstujeme jako okrasné pro jejich velké či početné květy, zajímavé panašované listy nebo červeně zbarvené dřevo.

Jiné zase jako zdroj zdravých plodů nabitých vitamínem C, ze kterých se připravují různé výrobky, jako jsou sirupy, džemy, zavařeniny, či dokonce alkoholické nápoje.

U některých druhů, konkrétně se jedná zejména o dřín květnatý, se používá také dřevo, které je tvrdé a hodí se pro využití v průmyslu.

Plody dřínu

Plody jsou jedlé pouze v některých případech. U nás se nejčastěji ke zpracování využívají plody dřínu obecného, v Asii pak preferují dřín japonský a jeho “pichlavé” kulaté plody.

Plodem svídy je peckovice, která může mít různý tvar i barvu. Nejčastěji je kulatá, až mírně protáhlá, připomínající šípek. Chuť jedlých druhů je sladkokyselá až kyselá. Barva je nejčastěji červená, může být i červeno-růžová (u dřínu japonského), nebo černá (u svídy krvavé).

Jak stříhat svídy

Svídy velmi dobře snáší řez a snadno je tak můžeme tvarovat a přizpůsobit vlastním požadavkům i prostorovým možnostem. V Asii z nich často tvarují bonsaje, u nás se zase nezřídka pěstují v nádobách.

Pokud pěstujete svídu klasicky jako solitér nebo menší živý plot v zahradě, je vhodné provádět jednou za pár let zmlazovací řez. Díky němu se keř zahustí a bude celkově zdravější a schopnější růstu. Řez provádíme brzy na jaře. V tomto případě zkracujeme větve až 10 centimetrů nad úrovní půdy.

Častěji (není úplně třeba každoročně) však přistupujeme k řezu udržovacímu, při kterém větve stříháme ostrými zahradnickými nůžkami přibližně 50 centimetrů nad zemí.

Jak rychle roste dřín

Při pěstování dřínu ze semen je potřeba mít na paměti, že klíčení a následný růst sazenice probíhá velmi pomalu. Je tedy vhodnější jej množit řízky, které zakoření poměrně rychle, roubováním, nebo zakoupit již předpěstované sazenice.

Keře a stromky tohoto druhu rostou poměrně pomalu po celý život. Ročně přibude asi 10 centimetrů, což z dřínu dělá ideálního adepta na živý plot, který pak nebude nutné neustále během sezóny zastřihovat. Na hustý porost poskytující soukromí si ale chvíli počkáte.

Chcete-li dřín pěstovat pro jeho plody, je výhodnější zakoupení již vzrostlejší dřeviny. Svídy totiž začínají plodit nejdříve desátým rokem.

TIP: Dřínům se skvěle daří ve společnosti dalších keřů. Zvolit můžete například hlohyně, bobkovišně nebo cesmíny. Jak pěstovat cesmínu se dozvíte v našem minulém článku. A pokud vás zajímají spíše méně známé druhy ovocných keřů, vyzkoušejte třeba pěstování muchovníku.

Brslen (Euonymus) je opadavý nebo stálezelený keř s jednoduchými listy, drobnými zajímavými květy, jehož plodem je kulatá tobolka. V tomto rodu najdeme více než 140 různých druhů.

Původně pocházejí brsleny pravděpodobně z Číny, dnes jsou však doma téměř na všech kontinentech. V České a Slovenské republice jsou původní dva druhy, a to brslen evropský a brslen bradavičnatý. V okrasných zahradách se pak pěstují i další druhy.

Pěstování brslenu

Brsleny jsou nenáročné rostliny, které v našich končinách bez problémů přezimují. Hodí se tedy k celoroční výsadbě do zahrad. Mrazy nezvládá pouze brslen japonský, který musíme zazimovat ve skleníku či interiéru. Použití v zahradě je různorodé. Brsleny mohou sloužit jako půdokryvné rostliny, solitéry, živé ploty i popínavé rostliny, vše závisí na konkrétním druhu.

Řez keře nevyžadují. Chcete-li růst usměrnit a zkrátit větve či dodat brslenu tvar, učiňte tak během května. Co se týče půdy, měla by být humózní, hlinitá a dobře vyživená.

Brsleny preferují slunné až polostinné stanoviště, nicméně pokud pěstujete kultivar s barevnými listy, umístěte jej spíše na slunce, kde se kresba listů vybarví. Chcete-li keř rozmnožit, zvolte metodu řízkování nebo hřížení.

Brslen druhy opadavé

Brslen evropský

B. evropský (E. europaeus) je jedním z původních druhů v Česku. Jeho kopinaté listy na podzim změní barvu na červenou a následně opadají. Květy se objevují od května do června, jsou drobné, žluté barvy. Když odkvetou, začnou dozrávat čtyřlaločné červené plody, které působí velmi esteticky.

Brslen křídlatý

B. křídlatý (E. alatus) má tmavě zelené vejčité listy, které jsou na omak tuhé. Na podzim zčervenají, následně opadávají. Květy jsou žlutozelené.

Brslen Hamiltonův

B. Hamiltonův (E. hamiltonianus) květy tohoto druhu jsou bílé až načervenalé. Po odkvětu se tvoří růžové plody. Listy jsou tuhé, vejčitého tvaru.

Brslen širokolistý

B. širokolistý (E. latifolius) je poměrně vysoký keř, který dorůstá výšky až 5 metrů. Je vhodný k pěstování jako solitér. Má sytě zelené listy, zelenožluté květy a plody jsou růžové, někdy až do červena.

Stálezelené druhy

Brslen Fortuneův

B. Fortuneův (E. fortunei) je drobnější stálezelený brslen, který může v zahradě sloužit jako půdokryvná rostlina. Listy jsou různě velké i tvarované, působí nepravidelně, mají vejčitý tvar. Je okrasný díky svým různě vybarveným listům. Konkrétní barva se liší podle odrůdy.

Brslen japonský

B. japonský (E. japonicus) je jediným zástupcem, který není schopen v našich podmínkách přezimovat. Zvolíte-li tento druh, je nutné pěstování v nádobách, aby bylo možné brslen přenést do prostor, kterým se v zimě mráz vyhýbá. Je ale dobré mít na paměti, že se dorůstá výšky až 4 metrů, a tak je třeba velká nádoba a pravidelný řez, který zachová keř kompaktní. Je dostupných mnoho odrůd, které mají různě barevné, panašované či žíhané listy.

Brslen nízký

B. nízký (E. nanus) - tento druh patří k těm nižším. Může být součástí záhonů s keři, drobným živým plotem, který opticky rozděluje pozemek, nebo sloužit jako půdokryvná rostlina. Jedná se o poloopadavý druh.

Vyberte si některý z těchto druhů do vaší zahrady. Nenáročné brsleny nabízíme na našem e-shopu

Brslen na kmínku

Různé druhy a kultivary brslenů lze sehnat také jako roubované kontejnerové rostliny na kmínku. V tomto případě působí rostlina jako drobný okrasný stromek, který se svým vzhledem hodí třeba do zahrad japonského stylu. Lze jej pěstovat také v nádobách, proto je vhodné kupovat jako roubovaný brslen japonský.

Díky vysoké snášenlivosti řezu je možné stromek často zastřihovat a udržovat tak jeho korunu hezky kompaktní. Roubování navíc zvyšuje celkovou odolnost rostliny.

Brslen popínavý

Některé druhy, například brslen Fornuterův, mohou fungovat také jako popínavé rostliny. Výborně vypadají vysazené do dřevěných truhlíků s oporou, kde vytvoří přírodní zábranu, která uchrání vaši terasu před větrem, sluncem i pohledy kolemjdoucích. Popínavý brslen však může pokrývat i ploty, kmeny stromů nebo zdi, a to až do výšky 3 metrů.

Živý plot z brslenu

Živý plot z brslenu je velmi oblíbený hned z několika důvodů. Keře obvykle rostou pomalu, velmi dobře snáší řez a pravidelné tvarování, jsou husté a neopadavé druhy poskytují soukromí také v zimním období. Jednotlivé keříky stačí na podzim či na jaře vysadit v rozestupech 50-80 centimetrů, dle velikosti zvolené odrůdy.

Brslen pěstování v květináči

Nižší kultivary nebo roubované brsleny na kmínku pěstujeme také v nádobách. K jejich naplnění použijeme kvalitní, humózní a dobře vyživený zahradní substrát. Ten musí být neustále mírně vlhký, nikoliv přelitý. Při pěstování v květináči dáváme rostliny spíše do polostínu. Brslen japonský je vhodné chránit také před větrem a mrazem.

TIP: Brsleny skvěle doplní další bohatě kvetoucí keře. Zvolit můžete například zlatici, kalinu či hlohyni. O pěstování hlohyně jsme se více rozepsali v našem předchozím článku.

Hořcový stromek, odborně spíše jako lilek modrý (Lycianthes rantonnetii syn. Solanum rantonnetii) je okrasná rostlina s květy podobnými hořcům, ale příbuzná s lilkovitými druhy. Rostlinu lze pěstovat jako keř, častěji ji ale zahradníci tvarují jako stromek, který může dorůst do výšky až dvou metrů.

Výrazné květy bohatě pokrývající celou korunu mají fialovou barvu, výjimečně také čistě bílou. Všechny části rostliny jsou jedovaté, včetně zralých bobulovitých plodů. V následujících řádcích se podíváme na to, jak pečovat o hořcový stromek.

Pěstování hořcového stromku

• Stanoviště - slunné, je třeba si dát pozor na přímý úpal; přes polední slunce bychom měli rostlině dopřát mírný stín s rozptýlenými paprsky.
• Půda - na typ substrátu je hořcový stromek poměrně náročný. Vyžaduje kyprý, humózní a výživný substrát s neutrálním pH.
• Zálivka - stromek zaléváme pravidelně tak, aby substrát nikdy nevyschnul, ale rostlina zároveň nestála v podmáčené půdě. Vydatnou zálivku aplikujeme ráno nebo večer, nikdy během horkého slunečného dne.
• Hnojení - při přesazování bychom měli čerstvý substrát promíchat s kompostem. Během vegetační doby vyživujeme hořcový stromek ideálně hnojivy rozpustnými ve vodě.
• Kvetení - do květu rostlina přechází v červnu a poslední květy na větvích najdeme ještě v září. Květy jsou pětičetné, fialové či bílé barvy, uprostřed mají typickou žlutou skvrnu.
• Přesazování - stromek bychom měli v prvních letech přesazovat jednou ročně, později jednou za dva až tři roky. Vždy vyměníme substrát a použijeme větší nádobu.

Chcete si tuto zajímavou bohatě kvetoucí rostlinu vysadit i na své zahradě či terase? Hořcové stromky najdete i v našem e-shopu

Hořcový stromek přezimování

Hořcové stromky nejsou odolné vůči mrazům, a tak je možné je pěstovat pouze v přenosných nádobách, abychom je před mrazy včas uchránili. Ven rostlinu přenášíme až v druhé polovině května, kdy už žádné mrazíky nehrozí a vzduch je dostatečně teplý.

Pokud v zimě přemístíte stromek do interiéru, vyhřívaného skleníku nebo zimní zahrady, může kvést i během zimních měsíců. Podmínkou je, že teplota v místnosti neklesá pod 10 °C. Chceme-li ho zazimovat, přenášíme nádobu se stromkem do tmavé místnosti s teplotou okolo 5 °C, omezíme zálivku na minimum a vynecháme hnojení. Během zimního období může stromek shodit listy.

Jak správně řezat hořcový stromek

Pravidelný řez a tvarování je u hořcového stromku zcela nezbytné. Bez zásahů nůžek by byla rostlina nevzhledným keřem vyhánějícím větve do všech stran. Chcete-li mít z lilku modrého pěkný stromek, musíte s tvarováním začít co nejdříve.

Mladé rostlině ponechejte pouze jeden výhon (středový, nejsilnější). Tento výhon necháme vyrůst minimálně do výšky jednoho metru. Když má hlavní výhon jeden až jeden a půl metru, vrchol zaštípneme. V tuto chvíli se začne stonek v jeho horní části větvit a vytvářet korunu. Všechny tyto úkony provádíme na jaře, aby měla rostlina dostatek času zacelit rány a síly pro růst nových výhonů.

V dalším roce přichází čas na pravidelné přesazování a radikální řez. Po přesazení zastřihneme korunu do kompaktního tvaru, případně se zbavíme výhonů, které narušují vzhled stromu. Ponecháme pouze kmínek a velmi krátce střiženou korunu - ta začně hned v květnu bohatě obrůstat. Abychom zachovali tvar a zajistili co nejvyšší počet květů, mladé větvičky pravidelně zaštipujeme.

TIP: Rozkvetlý hořcový stromek v zahradě skvěle doplní například vajgélie. I ta nabízí záplavu různobarevných květů i nenáročnost. Jak pěstovat vajgélii se dozvíte v našem předchozím článku.

Hebe, jiným názvem také rozrazilec, je velmi obsáhlým rodem. V přirozeném prostředí, kterým je Austrálie a Nový Zéland, se hebe dorůstá velikosti stromu, při pěstování v našich podmínkách dosáhne velikosti menšího až středního keře.

Jedná se o stálezelené rostliny, které jsou poměrně nenáročné na péči a jejich pěstování zvládne i začátečník. Listy jsou vejčité a lesklé, jejich velikost závisí na konkrétním druhu či odrůdě. Klasovitá květenství nesou množství jednotlivých květů, které mohou mít bílou, růžovou, fialovou nebo dokonce modrou barvu.

Jak pěstovat hebe

Pěstování hebe je poměrně snadné, protože rostlina je nenáročná a odolná. Dobře zvládá i znečištěné prostředí, takže je ideálním keřem do města a průmyslových oblastí. Co se týče stanoviště, nejlepší je vybrat slunné až polostinné místo. Zemina by měla být dobře propustná, rostlině příliš nesvědčí stát v podmáčené hlíně.

Mrazuvzdorné hebe

Většina druhů není plně mrazuvzdorná - nízké teploty hebe vydrží, nicméně při mrazech je třeba keře chránit například chvojím, netkanou textilií nebo přenesením rostliny do nevytápěného skleníku. Ochranu před mrazem vyžadují hlavně druhy s velkými listy.

Jak řezat hebe

Řez provádíme na jaře. Odstraňujeme pouze vyčnívající výhony, které narušují kompaktní vzhled rostliny. Těmito výhony je možné keř i rozmnožit. Stačí je vysadit do půdy se stimulátorem zakořenění a řízky umístit do pařáku. Drobnější druhy lze rozmnožovat i dělením trsů.

Hebe můžeme vysazovat do skalek, jako solitéry, do skupinové výsadby keřů, některé druhy i jako živé ploty. Rostliny lze pěstovat i v nádobách. Menší druhy jsou vhodné také jako půdokryvné rostliny.

Hebe druhy

Hebe ‘Emerald Green’ - trávově zelené nízké keříky kulovitého tvaru. Kompaktní, vhodné k pěstování ve skalkách nebo v nádobách. Není mrazuvzdorné a nevyžaduje řez.

Hebe ‘Red Edge’ – šedozelené listy mají červený proužek na okraji, dorůstá se výšky pouhých 30 centimetrů, a tak se hodí do skalek, vřesovišť nebo květináčů.

Hebe andersonii ‘Tricolor’ - listy jsou úzké a poměrně dlouhé, mají zelenou barvu se světlými okraji či červenými okraji. Květenství jsou dlouhá, fialové barvy. Tato odrůda se dorůstá výšky až dvou metrů a lze ji využít i jako solitér nebo do živých plotů.

Další zajímavé druhy a odrůdy:

• Hebe armstrongii
• Hebe recurva
• Hebe cupressoides
• Hebe rakaiensis
• Hebe pinguifolia Pagei
• Hebe buchananii
• Hebe Autumn Glory
• Hebe albicans
• Hebe Green Globe
• Hebe odora

Ať už hledáte vkusné keře do skalky nebo vyšší kvetoucí keř se zajímavými listy, který bude dominovat zahradě, právě hebe může být tou správnou volbou. Vyberte si z několika druhů na našem e-shopu

Hebe v květináči

Mnoho variant hebe lze díky menšímu vzrůstu pěstovat i v nádobách, ať už se jedná o okrasné truhlíky plné dalších rostlin nebo větší květináče, ve kterých hebe pěstujeme samostatně. Pěstování v nádobách se od toho klasického v záhonu příliš neliší - rostlinu přes rok pravidelně zaléváme, v zimním období snížíme frekvenci zálivky na minimum. Co se týče řezu, ten ani v tomto případě téměř neprovádíme a přihnojujeme jen minimálně.

Hebe - pěstování doma

Vzhledem k tomu, že některé druhy hebe dobře prospívají v polostínu, v teplejších podmínkách a nevadí jim ani život v květináči, lze je pěstovat i doma. Volíme spíše odrůdy s většími listy, které preferují teplo a nejsou mrazuvzdorné. Květináč či truhlík umístíme na jižní či východní parapet, případně do prostoru s dostatkem rozptýleného světla.

Je hebe jedovaté?

I přesto, že jej řadíme do stejné čeledi jako léčivé byliny typu jitrocel, patří hebe bohužel mezi jedovaté rostliny. Je tedy nezbytné jej umístit mimo dosah dětí a využívat pouze k dekorativním účelům.

TIP: Pokud hledáte stálezelenému hebe kvetoucí společnice, které ozdobí záhony i na podzim, s astrami nesáhnete vedle. Vybírat můžete z nespočtu barev, tvarů i velikostí. Pěstování astry jsme pro vás popsali v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Nandina domácí, latinsky Nandina domestica, je stálezelený keř pocházející z Japonska a dalších částí Asie. Do Evropy byl nebeský bambus přivezen až v roce 1804 a stal se oblíbenou okrasnou rostlinou vhodnou k pěstování v teplejších oblastech. Jak lze pěstovat nebeský bambus v našich podmínkách?

Nandina domácí - charakteristika

Tento stálezelený keř se dorůstá výšky dvou metrů. Vyznačuje se velkým množstvím stonků, které se většinou vůbec nerozvětvují. Listy nandiny jsou na lodyhách umístěny střídavě a jsou trojitě lichozpeřené. I přesto, že v ideálních podmínkách listy neopadávají, při nižších teplotách se keř stává opadavým.

Nebeský bambus kvete drobnými, bílými a poměrně intenzivně vonícími květy. Ty se zpravidla objevují koncem jara až počátkem léta. Do zahrady přilákají mnoho opylovačů, protože i přes jejich nenápadnost obsahují velké množství sladkého nektaru. Po odkvětu je nahradí plody. Ty se objevují u rostlin starších dvou let.

Pěstování nebeského bambusu

Stanoviště - prospívá v polostínu i na plném slunci. Stanoviště musí být chráněno před větrem. Nejlépe se nebeskému bambusu daří v nižších polohách.

Nároky na půdu - pH půdy by mělo být neutrální, nicméně nandině se daří i v mírně kyselých či zásaditých půdách. Nejdůležitější je nízká salinita. Zemina by také měla být bohatá na humus.

Zálivka - rostlina vyžaduje stabilní vlhkost, půda však musí být dobře odvodněná, aby rostlina nestála v blátě.Úplné sucho nesnáší příliš dobře.

Množení - lze pěstovat ze semen či řízků. Co se týče semen, ta klíčí až po studené stratifikaci. Řízky pak odebíráme na podzim či na jaře a necháme je zakořenit v nádobě s vodou. Rostlina zakořeňuje poměrně pomalu.

Odolnost - nandina domácí je plně mrazuvzdorná, celoroční pěstování venku tak snáší dobře. V tomto případě shazuje listy, proto je lepší rostlinu pěstovat spíše v nižších polohách. Není vhodné příliš větrné stanoviště.

Řez - výhony zkracujeme v polovině nebo na konci jara. Jedná se o řez výchovný - odstraňujeme tedy větve, které vyčnívají z požadovaného tvaru keře.

Plody nandiny domácí

Plody nebeského bambusu jsou bobule velké asi 4-8 mm. Mají sytě červenou barvu a jsou uspořádány do bohatých plodenství. Každá bobule obsahuje semena, která jsou přenášena ptáky živícími se plody. Bobule obsahují malé množství kyseliny kyanovodíkové, jsou tedy nevhodné ke konzumaci a mírně jedovaté.

Nandina domácí je jedním z keřů, které svými rudými plody ozdobí zahradu i v zimních měsících. Pěstovat ji můžete i vy, najdete ji v našem e-shopu

Odrůdy nandiny domácí

Odrůd nebeského bambusu je hned několik. Liší je zpravidla velikostí celé rostliny nebo zbarvením listů. Mezi oblíbené kultivary patří například:

‘Obsessed’ - úzké listy jsou v jarních měsících zbarveny do červena, během léta se odstín mění na tmavě zelený. Dorůstá se výšky maximálně 150 centimetrů. Lze pěstovat jako solitéry na zahradě nebo v nádobách.

‘Curly Obsessed’ - vzhledem je tato odrůda podobná ‘Obsessed’, její listy jsou však zvlněné.

‘Gulfstream’ - menší odrůda, která se dorůstá přibližně 30-80 centimetrů. Keř je kompaktní, kopinaté listy mají při rašení narůžovělou až bronzovou barvu, přes léto pak světle až tmavě zelenou a na podzim sytě červenou. Díky své výšce je ideální k pěstování v nádobách, nicméně běžně se pěstuje i v záhonech.

‘Compacta’ - listy této odrůdy jsou o něco širší, zelené s fialovými, žlutými či červenými odstíny. Compacta se dorůstá výšky asi jednoho metru a opět ji můžeme pěstovat v zahradě i v nádobách.

Mezi další oblíbené kultivary patří například ‘Rubra Nana’, ‘Magical Lemon’ nebo ‘Firepower’.

Použití nandiny domácí

U nás se tato rostlina pěstuje jako okrasná - v záhonech, jako solitéra či v nádobách. V Japonsku a dalších asijských zemích (například v Číně) se pak využívá také v léčitelství.

TIP: V nižších živých plotech, které opticky rozdělují pozemek nebo se vysazují před vyšší rostliny, ladí nebeský bambus například s rujemi. Jak pěstovat ruj vlasatou se dozvíte v našem předchozím článku.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Květy, které si mnozí pamatujete jako neodmyslitelnou součást zahrady své babičky. Nedalo se přehlédnout jejich nádherné a bohaté hlávky, které svítily už z dálky.

Pokud jste si hortenzie oblíbili a chcete oživit vzpomínky na dětství, máme pro vás dobrou zprávu. Tyto nádherné trvalky opět patří mezi vyhledávané a populární na pěstování v záhonech, případně ve velkých nádobách. Na to, abyste je mohli úspěšně pěstovat v zahradě, je třeba vědět pár informací, které vám teď prozradíme.

Jak vypěstovat modré hortenzie

Je neskutečné množství kultivarů a barev. Někdy se stává, že si zakoupíte modře kvetoucí a příští rok vykvete na růžovo. Nebojte se, nikdo Vám neprodal nabarvenou hlávku.

Vyberte si z nabídky našeho eshopu modré hortenzie *

* aktuální nabídka podle ročního období

To jen díky půdní reakci změnila barvu. Barva hortenzie souvisí s pH půdy a obsahem hliníku v půdě. V kyselé půdě se tvoří modré květy, které jsou původně z růžové. Půdy s vyšším pH 5,5 - 6 tvoří růžové, červené květy. Bílé nejsou ovlivňovány hodnotou pH.

Náš tip: Chcete-li dosáhnout modré zbarvení květů růžové hortenzie, přidávejte v zálivce hnojivo na modré hortenzie. Další možnost na podporu modrého zbarvení je i použití modré skalice rozpuštěné ve vodě.

Nezapomeňte však na to, že aby hortenzie přijala z hnojiva síran hlinito-amonný, potřebuje kyselejší půdu - rašelinu.

Pěstování hortenzie

Bude se jim dařit na chráněném místě, nejlépe ve stínu nebo polostínu tak, aby byly chráněny před sluncem v čase nejintenzivnějšího slunečního záření.

Vysazujeme je přibližně do začátku léta s kořenovým balem a dopřejeme jim dostatek místa. Pro úspěšné zakořenění výsadbovou jámu dostatečně zalijeme vodou aby kořeny mohli ihned čerpat potřebnou vláhu. Dobrý nápad je i použití mulčovací kůry v tloušťce přibližně 5-6cm.

Kompletní nabídka hortenzií do vaší zahrady

K rostlinám během růstu pravidelně doplňujeme rašelinu, kterou jemně zapracujeme do vrchní vrstvy půdy.
Na bohaté kvetení nesmíme zanedbat ani správný řez. Přečtěte si náš článek o tom jak a kdy stříhat hortenzie.

Čas na přesazování hortenzie

Blýskavka Fraserova (lat. Photinia fraseri), jiným názvem také jako blýskalka, je neopadavý keř z čeledi růžovitých. Rostlina dosahuje dvou až tří metrů výšky, má vysoce lesklé oválné listy a zajímavé zbarvení. Zatímco běžně jsou dorostlé listy sytě zelené, při rašení mají červený odstín. Díky tomu keř stále vypadá, jako by kvetl.

Klasické květy se samozřejmě objevují také - mají čistě bílou barvu, jsou pětičetné a poměrně nenápadné.

Během léta se tato květenství přeměňují na plodenství drobných červených bobulí, které na keři zůstávají až do zimy a zajímavě ho ozdobí. Rostlina je plně mrazuvzdorná a s přehledem zvládne teploty sahající až k -20 °C. Blýskavku můžeme pěstovat jako solitérní keř nebo ve skupinkách či živých plotech.

Jak pěstovat blýskavku

Stanoviště a nároky na světlo - rostlina vyžaduje buďto plné slunce, nebo polostín - v úplném stínu neprospívá. Naopak na slunci se více vybarvují listy, zejména pak ty červené.

Půda - blýskavky upřednostňují dobře propustný, kyprý zahradnický substrát. Ideální stav je mírně kyselé pH, takže před výsadbou keře se doporučuje vyhloubit jámu o něco více a vystlat ji čerstvým substrátem smíchaným s rašelinou. Do této směsi můžete přidat i kompost, protože blýskavka miluje vyživenou půdu.

Nároky na vláhu - na vodu jsou tyto rostliny trochu háklivé. Nejen, že jim vadí přílišné přemokření i sucho, ale také nesnášejí zalévání přes list. Pokud tak učiníte, vystavujete keř riziku nákazy houbovým onemocněním listů. Při přemokření pak mají tendenci listy shazovat, takže vyladit si frekvenci a množství zálivky je zde stěžejní pro úspěšné pěstování (tedy alespoň u mladých keřů, ty vzrostlé už s vodou umí hospodařit sami).

Množení blýskavky - nejčastěji se keř množí klasickým řízkováním. Odebírá se jednoletý výhon, kterému ponecháme dvouletou patku, aby lépe zapustil kořeny. Řízek namočíme do stimulátoru zakořenění a zapíchneme jej do květináče s zakořeňovacím substrátem.

Ochrana před mrazem, nemocemi a škůdci - vzrostlé keře jsou plně mrazuvzdorné a není třeba je nijak chránit, nicméně máte-li v zahradě vysazené keře mladé, před zimou ochraňte kořenový systém (případně celý keřík) například chvojím. Vůči škůdcům a chorobám je rostlina velmi odolná. Pokud se nějaké problémy objeví, nejčastěji je to patrné na listech - poškozené listy proto ihned odstraňte, stejně jako všechno spadané listí pod keřem. To by mělo být po dobu pěstování pravidlem.

Nemůžete se rozhodnout, který keř bude vaší zahradě slušet nejvíce? Blýskavka je skvělou volbou pro slunné i polostinné pozemky

Blýskavka - kdy stříhat?

Keř roste poměrně rychle, a tak je důležité udržovat jeho tvar pravidelným střihem a řezem. Blýskavku upravujeme minimálně jednou ročně. Nejlepším obdobím pro řez je konec zimy až začátek jara, kdy je ještě období vegetačního klidu a na větvích nejsou patrné pupeny. Optimální však je stříhat rostlinu, když už nemrzne (přetrvávající nízké teploty nad nulou nevadí).

Po řezu celý keř rychle obrůstá, a hlavně houstne a má udržovanější a kompaktnější tvar. Bát se nemusíte ani radikálního řezu, klidně až o polovinu délky jednoletých výhonů. Mladé, čerstvě přesazené keře blýskavky nestříháme, případně pouze velmi mírně.

Rychlost růstu blýskavky

Mladé rostliny photinia fraseri rostou velice rychle. Když dosáhnou výšky asi jeden a půl metru, jejich růst se zpomalí. Opět se zrychlí až po ostříhání keře, kdy nové výhony nejen rostou do výšky, ale také zahušťují celý keř až do fáze, kdy skrz větve není téměř vůbec vidět - z tohoto důvodu je blýskavka ideální pro tvorbu živého plotu.

Blýskavka jako živý plot

K výsadbě živého plotu můžeme využít různé odrůdy. Tou nejoblíbenější ze všech je rozhodně blýskavka ‘Red Robin’, která sklízí úspěchy mezi zahradníky z celého světa už více než dvacet let. Tato odrůda neopadává, porost je velmi hustý a neprostupný, dorůstá se klidně i tří metrů a navíc se jedná o velmi esteticky působící keř. Listy jsou při rašení téměř sytě rudé, poté mírně světlají až úplně zezelenají. Listy navíc na keři přibývají po celý rok, takže vrcholy výhonků jsou permanentně červené.

TIP: Hledáte nižší keř, který má podobné nároky na pěstování jako blýskalka? Přečtěte si článek o pěstování mochny, která bude s blýskavkou v zahradě skvěle ladit.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.