Posts tagged 'okrasné keře pěstování'

Cesmína (Ilex) je stálezelený keř (některé druhy však mohou být opadavé). V České republice se tyto rostliny přirozeně nevyskytují, pěstujeme je pouze jako okrasné. Cesmínu si spojíme především s obdobím Vánoc. Poznáme ji podle tuhých, ostnitých listů a sytě červených bobulovitých plodů.

Některé druhy cesmín však mohou mít listy hladké a celokrajné, plody pak klidně fialové barvy, silně připomínající borůvky. Pro všechny zástupce však platí, že jejich plody jsou poměrně dost toxické.

Naopak listy, obsahující mimo jiné také kofein, se používají k přípravě povzbuzujících nápojů. Další využití našly listy cesmíny i v lidovém léčitelství a medicíně. Kromě listů se z keře využívá také dřevo. To je poměrně drahé a vzácné, často nahrazuje eben.

V angličtině cesmíny známe pod názvem „holly“ – zajímavostí pak je, že právě z tohoto jména vznikl název jednoho z nejznámějších míst USA – Hollywood.

Jak pěstovat cesmínu?

Pěstování cesmíny závisí na konkrétním druhu, nicméně pro většinu z nich jsou společné tyto podmínky – půda by měla být spíše humózní a kyselá. Při výsadbě je tedy zapotřebí vyhloubit jámu trochu více a její dno vysypat rašelinou. Co se týče nároků na světlo, cesmíny preferují polostín až stín. Přímé slunce jim příliš nesvědčí, a to zejména v zimě.

Keře jsou poměrně odolné, co se sucha a horkého počasí týče, ovšem není žádoucí je nechávat úplně vyschnout. Při letních tropech cesmínu raději pravidelně zalévejte.

Cesmína je odolná vůči znečištěnému prostředí, dokonce má tendence smog a částečky prachu zachytávat a mírně pročistit vzduch ve svém okolí. To z ní dělá perfektní rostlinu do města, zejména pak do blízkosti průmyslových oblastí. Pokud z ní vytvoříte živý plot, neproniknou přes něj nejen nečistoty, ale v případě ostnolistých odrůd ani nevítaní hosté.

Chcete-li si cesmínu namnožit, nejefektivnějším způsobem je řízkování. Mladé vrcholové řízky odebíráme z matečné rostliny v květnu, případně pak v červnu až červenci. Odebrané řízky necháme chvíli uložené v igelitovém sáčku na stinném místě, poté je můžeme potřít stimulátorem pro zakořenění a původně spodním koncem zapíchnout do květináče se směsí zahradního substrátu a rašeliny.

Cesmína odrůdy a druhy

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) – jak již druhový název napovídá, listy této cesmíny jsou ostnaté. Plody jsou sytě červené, samozřejmě prudce jedovaté. Právě tento druh je často spojován s Vánocemi, zejména pak v USA, kde se jedná o oblíbený vánoční symbol. U nás se pěstuje jako okrasná rostlina. Z odrůd tohoto druhu můžeme zmínit například odrůdy ‚Alaska‘ nebo ‚Argentea Marginata‘ s bílo-zelenými listy.

Cesmína vroubkovaná (Ilex crenata) – jedná se o stálezelené keře s hladkými, lesklými listy. Ty rostou střídavě a poměrně hustě, a tak působí keř velmi košatě. Dobře se tvaruje a je vhodná jako solitérní keř i do živých plotů. Mezi oblíbené odrůdy patří ‚Fastigiata‘ nebo ‚Golden Gem‘.

Cesmína altaklarenská (Ilex altaclerensis) – tento druh má mírně zoubkaté listy a červenohnědé plody. Je stálezelený a vhodný k pěstování v živých plotech i jako solitér. Oblíbenou odrůdou je například ‚Golden King‘ se zlatavými okraji listů.

Mezi další známé druhy patří třeba cesmína paraguayská (Ilex paraguariensis), cesmína Pernyova (Ilex pernyi), cesmína přeslenitá (Ilex verticillata) nebo cesmína americká (Ilex opaca).

Rádi byste svoji zahradu zkrášlili jedním z těchto krásných keřů, případně z nich rovnou vytvořili působivý živý plot? Vybírejte z oblíbených druhů a odrůd cesmíny na našem e-shopu

Květ cesmíny

Květy cesmíny mohou být buď jednoduché, nebo uspořádané v řídkých vrcholících či svazečcích. Vzhledem k tomu, že jsou květy jednopohlavné, pro vytvoření plodů je potřeba mít v zahradě více zástupců cesmíny, tedy rostliny samčí a samičí. Květy jsou opylovány hmyzem, produkují totiž množství sladkého nektaru, který opylovače láká.

Květ má obvykle žlutou barvu, může být však také narůžovělá, zelená, bílá nebo červená. Po odkvětu se na jeho místě objevuje plod, kterým je dužnatá peckovice červené, hnědé nebo černé barvy. Plod prudce jedovatý, proto se nedoporučuje mít keře v zahradách, ve kterých se pohybují malé děti.

Cesmína na kmínku

I přesto, že se některé druhy cesmín snadno tvarují, se keřík ve většině případů na kmínek roubuje. Nejčastěji se jedná o cesmínu ostrolistnou, modrou nebo vroubkovanou. Jestliže se na roubování mladého keře na podnož necítíte, lze rostlinu v této úpravě již zakoupit. Není to však nic složitého a postupuje se stejně jako u roubování jiných rostlin – zvolíte si vhodnou podnož, z mateřského keře odříznete asi 4 životaschopné větve a připevníte je za kůru podnože přímo v její vrchní části. Vše pak dobře stáhněte folií.

Jak řezat cesmínu?

Cesmíny mají tendence neuspořádaně přerůstat, proto je důležité dát keři tvar, a to každoročně. Řez provádíme od konce března, klidně až do června. Větve sestřihujeme poměrně radikálně, klidně jen na délku 45 centimetrů. Důležité je se keřem trošku probrat – při řezu odstraňte i odumřelé větve, na kterých se neobjevují listy, nebo příliš tenké větvičky, které budou za pár týdnů z keře opět vyčnívat.

Silné větve brzy obrazí a rostlina bude opět hezky košatá. Pokud chcete keř tvarovat podobně jako třeba buxus, je cesmína tou pravou volbou.

TIP: Mezi další okrasné keře, které ozdobí zahradu nejen svými listy, ale také plody, patří například hlohyně. Více o pěstování hlohyně šarlatové najdete v tomto článku.

Vajgélie květnatá (lat. Weigela florida) patří mezi opadavé dřeviny, jejichž větve každoročně zdobí záplava různobarevných květů. Keř vajgélie lze dobře tvarovat, proto je vhodný nejen jako solitér do okrasné zahrady, ale také jako působivý živý plot. Kromě barevných květů nabízí příjemnou podívanou také listy - ty mohou mít světlou i tmavou barvu, nebo být dokonce panašované.

Dle výběru odrůdy lze pěstovat vajgélii se vzpřímenými větvemi, převislou, hustější či řidší. Zvonkové květy vyrůstají na drobných postranních větvičkách a celý keř má příjemně kompaktní vzhled. Dorůst se však může výšky i dva metry a vaši zahradu bude zdobit až 50 let!

Jak pěstovat vajgélii

Rostlina není příliš náročná na pěstování. Jedná se o vytrvalý a mrazuvzdorný keř, který si dokáže poradit s různými podmínkami, a proto se s vajgélií setkáme v zahradách téměř po celém světě.

Vyžadují mírně vlhkou, živnou a dobře propustnou půdu hlinitého typu. Je vhodné ji pěstovat na slunném až polostinném stanovišti. Pokud bychom se rozhodli pro množení keře, činíme tak dřevitými řízky zasazenými přímo ven do půdy. Škůdci si na keři obvykle nepochutnávají, stejně tak je odolná proti chorobám.

Kvetoucí vajgélie

Květy vajgélie jsou dominantou celého keře. Mají zvonkovitý tvar, celou škálu barev i velikostí. Jsou pravidelného tvaru, na větvích uspořádány jednotlivě či v chudých vrcholících. Obvykle narůstají na mladých výhonech, případně na loňských větvích, které nekvetly a nebyly zkráceny. Objevují se však i na vrcholcích seříznutých větví.

Vajgélie kvetou velmi dlouho, některé odrůdy od dubna až do září. Po celou dobu lákají do zahrady motýly, včely a další užitečné opylovače.

Vajgélie druhy

Existují desítky různých odrůd, které se od sebe liší výškou, tvarem koruny, barvou a velikostí květu nebo vzhledem listů. Pojďme si uvést některé z nejoblíbenějších kultivarů:

‘Nana Purpurea’ - poměrně nízký keř s velmi tmavými listy a fialovo-růžovými květy

‘Albiflora’ - vajgélie něžného vzhledu se světle zelenými listy a sněhobílými květy

‘Red Prince’ - řidčeji rostoucí keř se sytě červenými květy

‘Variegata’ - převislá odrůda, květy mají růžovou až světle fialovou barvu

‘Alexandra’ - jeden z nejzajímavějších kultivarů, který se vyznačuje hnědými listy, které doplňují růžové květy

‘Bristol Ruby’ - vyšší keř s tmavými listy a sytě purpurovými květy

Nádherně kvetoucí a ověřené odrůdy vajgélie květnaté různých barev i tvarů, najdete na našem e-shopu

Vajgélie řez

Stříhání vajgélie bychom měli provádět pravidelně - rostlina dobře obráží i po radikálnějším střihu, navíc tvarování vajgélie do živých plotů stříhání mladých větviček přímo vyžaduje.

Kdy stříhat vajgélie? Větší “zákroky” provádíme brzy na jaře, nebo ještě lépe po odkvětu. V tuto chvíli můžeme odkvetlé výhony zkrátit až o jednu třetinu. Jedná se o ideální období pro výchovný řez u kvetoucích okrasných plotů.

Vajgélie na kmínku

Pěstování keřů různých druhů na kmínku je velkým hitem - v zahradě vypadají skvěle a upraveně, a navíc poskytuje dostatek prostoru při zemi pro další rostliny. Také vajgélii lze tímto způsobem pěstovat. Docílit toho můžeme buďto pravidelným tvarováním mladého keře nebo roubováním. Rozhodnete-li se pro tvarování, vv prvních 2 až 3 letech ponechejte pouze jeden nejsilnější výhon rostoucí vzpřímeně a zbytek vždy odstraňte. Když má výhon více než metr, necháme narůst korunu. Nezapomeňte pravidelně a důkladně odstraňovat obrost na kmínku.

TIP: Milujete rozkvetlou zahradu, která hraje všemi barvami, ale péče o letničky vás příliš neláká? Vsaďte na kvetoucí okrasné dřeviny, v článku se dozvíte něco více o jejich výběru a pěstování.

Pustoryl (Philadelphus), známé také jako jasmín nepravý či jasmín voňavý, jsou opadavé či stálezelené keře dorůstající se výšky až 4 metry. Tento rod zahrnuje přibližně 70 různých druhů, přičemž mezi ty nejoblíbenější mezi zahradníky patří například pustoryl věncový nebo pustoryl vrcholičnatý. V zahradě je lze pěstovat jako solitéry i voňavé živé ploty. Jedná se o méně náročné rostliny, se kterými si poradí i začínající pěstitelé.

Pustoryl neboli nepravý jasmín

Nepravý jasmín je nejčastěji pěstován jako okrasný keř v zahradách a parcích. Pustoryly mají původ pravděpodobně v Asii, dnes jsou však hojně rozšířené také po severní Americe. V Evropě se nejčastěji setkáme s pustorylem věncovým.

Listy pustorylu jsou jednoduché, vstřícné a mohou buďto opadávat, nebo na rostlině zůstávat i v období vegetačního klidu (to závisí na konkrétním druhu). Větve nesoucí listy rostou vzpřímeně, případně převisle. Jednoduché sněhobílé květy intenzivně voní, zejména v teplém počasí. o se týče výšky, ta může být různá. Některé druhy se dorůstají okolo 100 centimetrů, jiné až čtyř metrů.

Pustoryl pěstování

Stanoviště

Rostlina si poradí i se stínem, ovšem výsadba na slunná stanoviště s sebou nese více květů, které voní ještě intenzivněji a přilákají do zahrady mnoho opylovačů. Plané druhy si vystačí s téměř jakýmkoliv typem substrátu, šlechtěným kultivarům raději dopřejte kyprou a dobře propustnou půdu.

Výsadba nepravého jasmínu

Pustoryl můžeme vysazovat na podzim i na jaře. Důležité je nevystavovat mladou rostlinu ihned po výsadbě mrazům. Ideální je kolem keře rozptýlit vrstvu mulčovací kůry nebo chvojí, aby byly kořeny dobře chráněné.

Zálivka a hnojení

Ihned po výsadbě je důležité keř řádně zalít. Pravidelnou zálivku pak pustoryl vyžaduje, dokud řádně nezakoření. Poté již dopřáváme mladé rostlině vláhu jen při velmi suchých obdobích, vzrostlý keř si již s vodou umí hospodařit sám.

S hnojením si v tomto případě hlavu příliš nelámeme. Pustoryly nejsou náročné na substrát ani na živiny. Šlechtěné odrůdy ale jistě potěší vrstva kompostu na dně jámy při výsadbě, případně nějaké organické hnojivo v zálivce.

Kvetoucí pustoryl

Tyto keře se pěstují zejména pro své bílé, sladce vonící květy. Jejich vůně je tak intenzivní, že je po větru cítit i metry daleko. Silněji vonící odrůdy se nedoporučuje vysazovat k oknům, která často otevíráte nebo hned vedle zahradního posezení. Při nákupu si dejte pozor, abyste sáhli po správném druhu, některé totiž téměř vůbec nevoní.

Vzhled květu se liší od konkrétního druhu. Některé jsou jednoduché, jiné poloplné. Barva je vždy bílá - může mít však různé odstíny, od sněhobílé až po krémovou. Jednotlivé květy jsou uspořádané v bohatých hroznovitých květenstvích.

Řez pustorylu

U pustorylu se doporučuje neprovádět pravidelný radikální řez. Seřezáváme pouze vrchní část výhonů, a to hned poté, co začnou odkvétat. Jednou za tři roky můžeme keř zbavit nejstarších výhonů, které již nevyvádějí květy. Tím zajistíme bohaté kvetení i v dalších letech. Některé odrůdy, například ‘Cochleatus’, však lze stříhat dle libosti, což je žádoucí při výsadbě do živých plotů.

Druhy a kultivary pustorylu

Druhů nepravého jasmínu je více než 70, proto si uvedeme pouze ty nejběžnější v našich zahradách.

Pustoryl věncový (Philadelphus coronarius) - nejčastěji pěstovaný druh v Evropě, někdy i planě rostoucí. Dosahuje výšky až 300 centimetrů, má bílé, silně vonící květy. Rozrůstá se do šířky, tudíž se pěstuje spíše jako solitér.

Pustoryl Lemoineův (Philadelphus x lemoinei) - jedná se o nižší odrůdu dorůstající se výšky 70-150 centimetrů. Květy jsou jednoduché, sladce vonící.

Pustoryl mnohokvětý (Philadelphus x polyanthus) - tento druh vznikl křížením pustorylu Lemoinova s pustorylem význačným. Je velmi oblíbený mezi pěstiteli i šlechtiteli.

Pustoryl červenoskvrnný (Philadelphus x purpureo-maculatus) - květy tohoto druhu jsou po okrajích okvětních lístků zajímavě tvarované a jejich střed má purpurovou barvu. Keře jsou opadavé, 80-150 centimetrů vysoké.

Pustoryl nevonný (Philadelphus inodorus) - tento druh se od většiny ostatních odlišuje tím, že velké, čtyřčetné květy téměř vůbec nevoní. Z tohoto důvodu se tolik nepěstuje.

Pustoryl načervenalý (Philadelphus purpurascens) - voňavé květy mají načervenalý kalich. Keř se dorůstá až 4 metrů. Jedná se o odolný druh, který planě roste zejména v Asii. U nás se pěstuje pouze v zahradách.

V našem eshopu naleznete nejčastěji pěstovaný pustoryl věncový, vyberte si z nabídky

Živý plot z pustorylu

Z nepravého jasmínu lze tvořit krásné a voňavé živé ploty. Keře rostou rychle, takže bohatý plot, který ochrání váš pozemek před zraky zvědavých kolemjdoucích i před hlukem a znečištěním z ulice, vyroste doslova za pár měsíců. Vhodné je vybírat ze stálezelených druhů, které poskytnou soukromí i v zimním období.

Nelze však očekávat precizně střižený plot v úhledném tvaru. Živé ploty z pustorylu budou romanticky “rozevláté”, protože přílišné stříhání by minimalizovalo kvetení. Existují však odrůdy, které lze stříhat dle libosti, případně lze využít nevonné varianty, u které nebudete absence květů tolik litovat.

TIP: Pokud byste rádi doplnili živý plot z pustorylu dalším krásně kvetoucím keřem, vyzkoušejte například kalinu. Více o pěstování kaliny se dozvěte v našem článku.

Rod mochna zahrnuje více než 500 různých druhů. Některé rostou planě v přírodě, jiné zahradníci s oblibou pěstují ve svých zahradách. V druhém případě mluvíme hlavně o křovitých druzích a exotických mochnách, které se vyznačují barevnými květy a zajímavým vzezřením celé rostliny.

Keře jsou nenáročné na pěstování, mrazuvzdorné a vhodné k dozdobení každé zahrady. Pěstovat je lze jako solitéry, součásti záhonů s keříky nebo jako nižší živé ploty rozdělující pozemek na více částí.

Pěstování mochny

Stanoviště

Mochny nejsou na stanoviště náročné. Prospívá jim umístění na plném slunci, zvládnou však i stinné kouty zahrady. Pokud budeme pěstovat odrůdy se sytě barevnými květy v červených, oranžových a růžových odstínech, volíme spíše polostín, protože na přímém slunci mají barvy květů tendenci blednout.

Rostlina preferuje dobře vyživenou a dostatečně propustnou půdu, nicméně chcete-li keř vysadit do blízkosti skalky, určitě se ujme i zde. Ideální je kyselejší až neutrální pH, ovšem v zásaditých půdách si vede také dobře.

Nároky na péči

Zálivka by měla být intenzivní a pravidelná, rostlina však nesnáší přemokření. Naopak zvládá dobře sucho, proto četnost zalévání přizpůsobíme těmto nárokům i aktuálnímu počasí a teplotám. Mochna kvete od června až do září a v tomto období by měla mít dostatek vláhy. Na podzim, po opadání listů, můžeme zálivku snížit na minimum.

Některé druhy mochny lze pěstovat také v nádobách. V tomto případě volíme dostatečně velký květináč, který vysypeme zahradnickým substrátem obohaceným o kompost či jiné hnojení. Na dno květináče můžeme umístit drenážní vrstvu, aby mohla přebytečná voda bez problému odtékat.

Výsadba

Sazenice mochny umístíme přímo do záhonu začátkem jara nebo na podzim. Učiníme-li tak v podzimních měsících, měli bychom mladou rostlinu chránit před mrazy. K tomu lze využít mulčovací kůru a chvojí, případně netkanou textilii.

Škůdci a choroby

Mochna se vyznačuje vysokou odolností proti škůdcům a chorobám. Poškození vznikají zejména nevhodnou péčí – listy mohou žloutnout a kořeny uhnívat, stojí-li keř v podmáčené hlíně.

Vyberte si ze zajímavých kultivarů mochny i do vaší zahrady

Mochna druhy

Tento rod zahrnuje na 500 různých druhů, proto si je zde nemůžeme uvést všechny a představíme si pouze ty, které najdeme v české přírodě či zahradách nejčastěji.

Mochna křovitá (Potentilla fruticosa)

jedná se o přibližně metr vysoký keř, který v České republice není původní. Mezi šlechtiteli je mochna křovitá velmi oblíbená, proto jsou k dostání různé kultivary, které se od sebe liší barvou květů i listů.

Mochna jarní (Potentilla tabernaemontani)

také tento druh je často vysazován v zahradách v podobě šlechtěných odrůd, najdeme jej však i ve volné přírodě jako planě rostoucí mochnu se žlutými pětičetnými květy.

Mochna husí (Potentilla anserina)

je považována za plevel. Roste při zemi, plazí se a vytváří husté porosty. V České republice je ve volné přírodě velmi běžná a setkáme se s ní prakticky kdekoliv. Její květy jsou žluté.

Mochna bílá (Potentilla alba)

jak již druhový název napovídá, má tato mochna, narozdíl od jiných planě rostoucích druhů, bílé květy. U nás patří mezi ohrožené druhy. Setkat se s ní můžeme v dubových hájích a na slunných loukách.

Mochna bahenní (Potentilla palustris)

jedná se o vytrvalou bylinu, která vyhledává velmi vlhké prostředí – najdeme ji kolem vodních ploch, na rašeliništích a rumištích. Květy jsou tmavě červené.

Mochna nátržník (Potentilla erecta)

tento druh se vyskytuje snad na všech typech stanovišť, od rašelinišť v nížinách až po skalnaté prostředí hor. Květy jsou žluté, dlouhé a tenké lodyhy nesou přisedlé pětičetné listy.

Mochna písečná (Potentilla arenaria)

typických stanovištěm tohoto druhu jsou suchá a písčitá místa. Najdeme ji tedy u polních cest, v lesostepích, na písečných či skalnatých svazích. Květy jsou žluté, listy dlanitě dělené.

Mochna plazivá (Potentilla reptans)

tento druh je asi nejběžnější u nás. Roste prakticky všude ovšem nejhustší porosty vytváří na vlhkých místech jako jsou okraje rybníků, řek a lesů. Vyhledává však i místa ovlivněná lidskou činností.

Mochna křovitá řez

Co se týče řezu, zde se názory mírně rozcházejí. Zatímco někteří pěstitelé zastávají pro zachování bohatého kvetení rázný zmlazovací řez, jiní doporučují keř jen mírně zastřihovat. Pravdou je, že ne každý druh či odrůda radikální řez zvládnou. Asi nejlepší variantou je mírný řez brzy zjara. V tuto dobu sestřihneme všechny větve přibližně o pětinu délky. Díky tomu se konce stonků mírně rozvětví a je zajištěno nejen bohaté kvetení, ale také kompaktní tvar keře. Pokud se rozhodnete pro radikálnější řez, posunete kvetení až o měsíc.

TIP: Pokud hledáte originální druhy pro nízké živé ploty i do keřových záhonů, vybírejte z méně známých ozdobných keřů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Dřišťál (Berberis) je opadavý či stálezelený keř, který je velmi oblíbený nejen u zahrádkářů, ale také jako okrasná zeleň v parcích a městských zástavbách. Tento rod zahrnuje až na pět stovek různých druhů, přičemž téměř všechny se vyznačují přítomností trnů či trnitých okrajů listů. Zbarvení listů může být různé – opadavé formy mají listy zelené a na podzim se vybarvují do pestré škály odstínů. Stálezelené druhy mohou mít listy ze spodní strany bílé nebo stříbrné, čímž celý keř získává na atraktivitě.

Jak pěstovat dřišťál

Dřišťálu se dobře daří v mírném až subtropickém podnebí. Proto se s ním setkáme zejména v Evropě, Asii a Severní Americe. Keře nejsou vůbec náročné na pěstování. S přehledem přežijí prakticky v jakémkoliv typu půdy. Co se týče světelných podmínek, dřišťály s barevnými nebo sytě zelenými listy preferují slunce, žlutolisté varianty vyžadují spíše polostín, protože na slunci ztrácí barvu.

Rostlina je plně mrazuvzdorná, na zimu tedy nejsou nutná žádná speciální opatření. Keříky můžeme vysazovat na mnoho způsobů – menší druhy se hodí do skalek, střední a větší jsou ideální pro vytvoření okrasných živých plotů. Dřišťál je možné pěstovat i jako solitér nebo v keřových záhonech.

Kdy stříhat dřišťál

Před výsadbou bychom měli vědět, jak dřišťál stříhat. Řez u této rostliny není vyloženě nutný. Roste velmi pomalu a obvykle si udržuje svoji výšku a kompaktnost. Při tvarování je ale nutné postupovat obezřetně kvůli trnům. K údržbě si tedy vezměte pevné zahradnické rukavice, které se hodí také pro manipulaci s toxickými druhy.

Střih dřišťálu si naplánujte na konec léta až začátek jara. V tomto období rostlina nejrychleji roste a dobře zacelí rány vzniklé řezem.

Dřišťál živý plot

Živý plot z dřišťálu je skvělou volbou. Můžete použít různé druhy a vytvořit pestrobarevný pás, který váš pozemek ochrání nejen před zvědavými pohledy kolemjdoucích, ale také před smogem a znečištěním z ulice. Další výhodou živého plotu z dřišťálu je, že vypadá dobře během všech ročních období. Je jen na vás, zda zvolíte variantu opadavou, jejíž keře budou v zimě zdobit pouze zbylé bobule, nebo poloopadavou a stálezelenou odrůdu.

Řez je u živého plotu trochu odlišný. Provádíme jej totiž dvakrát až třikrát do roka – začínáme koncem jara, kdy odstraňujeme všechny přerůstající výhonky a listy. Další řez můžeme provádět po odkvětu a ten poslední necháváme na konec srpna až začátek září.

Dřišťál druhy

Rod dřišťál zahrnuje téměř 500 konkrétních druhů, proto není možné je zde všechny uvést. Mezi ty nejoblíbenější nejen v českých zahradách můžeme zařadit například následující druhy.

Opadavé druhy

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) – tento druh má nejčastěji tmavě červené listy i plody. Existuje mnoho odrůd a kultivarů, které se od sebe liší zejména velikostí, ale i odstínem listů.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) – vyskytuje se běžně v evropské přírodě, jeho plody jsou jedlé.

Dřišťál ottawský (Berberis ottawensis purpurea) – druh se sytě purpurovými listy

Neopadavé druhy

Dřišťál zimostrázový (Berberis buxifolia) – tento druh má nápadné žluté květy a drobné vejčité listy různých odstínů.

Dřišťál Darwinův (Berberis darwinii) – má lesklé zelené listy, žluté květy a purpurové plody

Dřišťál úzkolistý (Berberis stenophylla) – využívá se jako půdokryvná rostlina. Je nízký, má úzké zelené listy, kvete žlutými květy.

Rádi byste si dřišťál vysadili i do své zahrady? Vyberte si některý z oblíbených druhů dřišťálů na našem e-shopu

Dřišťál plody

Plody dřišťálu mohou i nemusí být jedovaté. Zatímco některé druhy jsou toxické, a to včetně listů a prakticky celé rostliny, u dalších druhů (například u dřišťálu obecného) jsou plody jedlé a využívají se v kuchyni i léčitelství. Plod dřišťálu obecného je sytě červený, kulatý až mírně podlouhlý. Má trpkou chuť a obsahuje velké množství vitamínu C a K, kyseliny vinné, jablečné a citronové, které jsou ceněnými antioxidanty.

Plody se suší – sušené bobule dřišťálu připomínají brusinky. Připravit z nich lze také džemy a jiné zavařeniny, případně ovocné šťávy a sirupy. V Íránu, kde je tato plodina hojně využívaná, se bobule přidávají  k jehněčímu masu nebo se přimíchávají do příloh. S konzumací plodů by se to však nemělo přehánět, protože obsahují určité množství toxického berberinu. Doporučená dávka činí asi dvě polévkové lžíce bobulí pro dospělého člověka.

TIP: Hledáte krásně kvetoucí živý plot, který bude ozdobou vašeho pozemku? Kromě klasiky jako je zlatice nebo pustoryl může být právě dřišťál tou pravou volbou pro vás!

Hlohyně se řadí mezi stálezelené vytrvalé keře, které v zahradě působí velmi esteticky v sezóně i po ní. Na jaře se na keři objevují bohatá květenství, od konce léta až do podzimu se na větvích červenají drobné kulaté plody, v zimě je keř ozdobný zajímavým listem. chcete-li si hlohyni šarlatovou v zahradě vysadit i Vy, v našem článku se dočtete jak na to.

Hlohyně šarlatová patří mezi okrasné rostliny. Jedná se o neopadavý keř, který má svůj původ v Asii a na jihu Evropy. V české přírodě není původní, ovšem tento druh hlohyně u nás poměrně rychle zdomácněl a v poslední ji můžeme najít také jako volně rostoucí v naší přírodě.

Keř obvykle dosahuje výšky až dva metry. Větve pokrývají modifikované trny a kopinaté až eliptické listy drobnějších rozměrů, které na zimu neopadávají. Hlohyně se často vysazují do živých plotů, kolem zídek i jen tak do prostoru, kde se jejich větve mohou rozpínat do šířky.

Odrůdy hlohyně

- ‚Orange Glow‘ – odolná varianta se sytě oranžovými zářivými plody.
- ‚Red Column‘ – odrůda se vyznačuje sytě červenými kulatými malvičkami.
- ‚Harleqiun‘ – tento kultivar lze poznat podle zelenobílých panašovaných listů s nádechem růžové.
- ‚Soleil D’Or‘ – pro tuto odrůdu jsou typické žlutě zbarvené plody.
- ‚Saphyr Jaune‘ – má světlejší žluté, drobné plody.
- ‚Orange Charmer‘ – květenství jsou velmi bohatá, plody sytě oranžové.
- ‚Mohave‘ – odrůda s krásně červeně vybarvenými plody.
- ‚Fire Light‘ – malvice jsou oranžové, vrcholky listů této odrůdy mají načervenalou barvu.

Další odrůdy vhodné k pěstování v našich klimatických podmínkách: ‚Ebben‘, ‚Kasan‘, ‚Pauciflora‘ či ‚Telstar‘.

Pěstování hlohyně

Doba výsadby

Kontejnerové druhy hlohyně šarlatové vysazujeme nejčastěji na jaře nebo v podzimních měsících, nicméně lze je bez problému sázet během celého vegetačního období.

Stanoviště

Slunce, polostín; při plném stínu méně kvete. Keře vysazujeme minimálně půl metru od sebe a od dalších překážek, aby se mohly přiměřeně rozpínat do prostoru.

Nároky na půdu

Běžný zahradní substrát, dává přednost zásaditějším vápenatým půdám.

Závlaha

Dobře snáší sucho, dlouhodobě vyžaduje polosuché stanoviště. Nově vysazené keře zaléváme pravidelně, již vzrostlé silné rostliny pak obvykle nezaléváme, vystačí si se srážkami.

Kdy stříhat hlohyně

Řez provádíme jej koncem zimy až začátkem jara. Při zkracování by nemělo mrznout. Řez nesmí být příliš radikální – větve nikdy nezkracujeme o více než jednu třetinu.

Odolnost

Velmi odolná rostlina, nenáročná na pěstování, plně mrazuvzdorná.
Množení: hlohyně se množí pomocí řízků.

Naši aktuální nabídku hlohyně šarlatové si můžete prohlédnout přímo v eshopu

Hnojení

Rostlina není na živiny náročná, jednou za čas lze vyživit například kompostem. Při přehnojení nikterak nezvýšíme okrasnou hodnotu keře, naopak mu můžeme uškodit.

Kvetení

Květy se na keřích objevují od května do června. Rostou ve velmi bohatých květenstvích, které tvoří mnohoramenné chocholíky. Jednotlivé květy jsou drobné, pětičetné a pravidelné. Barva květů je obvykle bílá, o některých odrůd může být i mírně narůžovělá.

Hlohyně plody

Po odkvětu se na okolících začnou objevovat plody. Ty vypadají jako bobule, jedná se však o drobné malvice. Plody mají žlutou, oranžovou, nejčastěji pak červenou barvu. Na větvích se malvičky drží až do zimy, přičemž neztrácejí svou barvu. Obvykle slouží jako potrava pro ptáky a mají estetickou funkci v zahradě. Plody jsou mírně jedovaté – kvůli možné záměně s hlohem, jehož plody jsou jedlé a připravují se z nich například zavařeniny, je důležité to mít na paměti.

Přezimování hlohyně

Hlohyně šarlatová je rostlina, která je plně mrazuvzdorná a bez problému zvládá i teploty dlouhodobě bod bodem mrazu, bez úhony vydrží i –27 °C. Dospělé urostlé keře tedy není potřeba na zimu nijak připravovat. Mladé, čerstvě vysazené keříky je vhodné před mrazíky chránit například netkanou textilií. Na konci zimy, kdy už se rtuť teploměru šplhá nad nulu, přistoupíme k odstranění větví a částí rostliny, které byly mrazem a sněhem poškozeny.

Choroby a škůdci hlohyně

Co se týče chorob a škůdců, hlohyně obvykle nemá problémy ani s jedním. Jedná se o poměrně houževnatou a odolnou rostlinu, která není náchylná k poškození patogeny ani jinými vnějšími vlivy.

Využití hlohyně

Využití hlohyně šarlatové je poměrně jednostranné. Jedná se totiž o čistě okrasnou rostlinu, jejíž plody nejsou jedlé a nezpracovává se ani žádná další část keře. Nejčastěji jsou hlohyně vysazovány do živých plotů, které jsou díky pravidelnému kvetení a zářivým nápadným plodům mnohem poutavější. Keř navíc roste velmi hustě, a tak takový živý plot poskytne i dostatek soukromí nebo zachytí nečistoty z okolí.

V parcích, ve městech, ale také v zahradách bývají hlohyně vysazeny i jako solitéry. V tomto případě je nutné keř držet co nejdále od dalších rostlin nebo například od plotu. Kolem vzrostlejšího keře ale lze vysadit nižší či snadno tvarovatelné keříky, jako je třeba brslen, popřípadě okrasné traviny. V okolí keře je vhodné rozmístit mulčovací kůru, která jen podtrhne vzhled celého zátiší, který nebude narušován nežádoucím plevelem.

TIP: Kdo by nechtěl aby okrasné keře na zahradě vydržely i zimní mrazy! Přečtěte si které kvetoucí mrazuvzdorné keře zkrášlí vaši zahradu i v zimě.

Bobkovišeň (Prunus laurocerasus) patří mezi architektonicky hodnotné stálezelené dřeviny. V zimě neopadává, velmi dobře regeneruje po mrazech a řezu, rychle roste. V krátké době docílíte zajímavé zelené stěny.

Obklopte se zelení a jako druh určitě zvolte stálozelené dřeviny samostatně nebo v kombinaci s jinými neopadavými dřevinami nebo dokonce s kvetoucími dřevinami. Kvete bílými květy na jaře.

Nejvíce dekorativní jsou však lesklé, světlé nebo tmavě zelené listy s voskovým vzhledem. Tvoří také červeno-černé plody, které jsou nejedlé. Jedovaté jsou listy a samotná semena, proto je důležité zvážit pěstování v blízkosti dětí.

Dosahuje výšky od 1 m po 4 m, v závislosti na kultivaru. V našich podmínkách je mrazuvzdorný, při nižší teplotě, než je -21 stupňů však mohou koncové větvičky namrznout, ale po řezu na jaře velmi dobře regeneruje.

Bobkovišeň druhy

Je několik kultivarů, které se kromě výšky liší také velikostí listů či barvou olistění.

Prunus laurocerasus ´Caucasica´

- nejčastěji pěstovaný

- výška 3 - 4 m

- mrazuvzdorný do -27 stupňů

- úzké listy zelené barvy

Prunus laurocerasus ´Etna´

- pro nízké živé ploty

- výška do 2 m

- zbarvení mladých výhonků do měděné barvy

- mrazuvzdorný do -27 stupňů

Prunus laurocerasus 'Rotundifolia'

- velké kulaté listy tmavě zelené

- výška cca 3 m, šířka 1,5 m

- mrazuvzdorný do -21 stupňů

Prunus laurocerasus ´Novita´

- rychle rostoucí

- výška 3 - 5 m, šířka 2 m

 - mrazuvzdorný do -30 stupňů

- podobnost s Rotundifolia

Prunus laurocerasus ´Otto Luyken´

- kompaktní nižší kultivar

- výška 1,2 - 2 m

- vhodný pro nižší živé stěny

- úzké listy

- mrazuvzdorný do -24 stupňů

Prunus laurocerasus 'Mano'

- sytě zelená barva listů

- výška do 2 m

- kulaté lesklé listy

- mrazuvzdorný do -23 stupňů

Prunus laurocerasus ´Kleopatra´

- lesklé, světle zelené listy

- výhonky v mládí měděné

- výška do 2 m max.

- mrazuvzdorný do -21 stupňů

Prunus laurocerasus ´Zabeliana´

- výška max. 1,3 m

- vhodný pro nízké stěny a půdopokrývání

- vyniká spíše šířkou 2,5 m

 - úzké listy

- mrazuvzdorný do -24 stupňů

Vyberte si odrůdy bobkovišně z nabídky našeho eshopu

Bobkovišeň sázení

Bobkovišeň se může vysazovat kontejnerovaná během celého roku kromě trvale zamrzlé půdy. Prostokořenné druhy nebo s kořenovým balem se sázejí obyčejně brzy na jaře v březnu až dubnu nebo říjnu až listopadu.

Sadí se do předem připravených jam jako solitérní druhy samostatně nebo do skupin. Často se však vysazuje jako živý plot s rozestupy od 0,50 – 0,80 cm. V jílovité půdě zvolte drenáž z písku nebo štěrku. Má ráda polostín, krátkodobě zvládne i slunce, ale ne celodenní. Slunce škodí zejména listům, které jsou pak bledé a spálené.

Kdy se stříhá bobkovišeň

Po výsadbě už nepotřebuje kromě zálivky a hnojení nic speciálního, jen stříhání. Hlavní řez se provádí vždy na jaře, v časném jaře – období vegetačního klidu, kdy už nehrozí žádné mrazy.

Během roku je třeba jen odstraňovat estetické vady nebo nevhodně rostoucí větve. Pokud je porost hnojený více, více i roste a je dost možné, že jej musíte ostříhat i koncem léta. Také záleží, jestli chcete kvetoucí volně rostoucí živý plot nebo přísně střižený úzký plot či stěnu.

Odebrané řízky lze zakořenit. Zakořeňují v perlitu nebo ve vlhkém substrátu za 3-4 týdny. Během zakořeňování mohou ztratit listy.

Bobkovišeň v květináči

Bobkovišeň můžete pěstovat také v květináči na terase a balkoně. Vynikne z ní i celoroční stěna v nádobách. Nádoby by měly být dostatečně velké, betonové nebo keramické.

Dřeviny udržujte v kompaktním tvaru pravidelným řezem. Upřednostní polostín před celodenním sluncem. Pokud je slunce víc, dopřejte jim dostatek vláhy a mírné stínění v létě. Na dně květináče by měla být drenáž, květináče vyberte důkladně. Dřeviny jsou stálozelené, proto je nutné je zalévat během zimy i ve dnech, kdy nemrzne.

Bobkovišeň hnojení

Správným hnojením podpoříte rychlost růstu, přiměřenou výživu ke kořenům a vitalitu. Míra hnojení však ovlivňuje také barvu listů. Přehnojení se projevuje změnou barvy listů. Kořeny neumí zpracovat nadbytek hnojiva a rostliny jsou naopak citlivější i náchylnější k nemocem a škůdcům.

Hnojení se doporučuje na začátku vegetace hnojivem Start, případně s vyšším obsahem dusíku, a na podzim s vyšším obsahem draslíku pro zrání pletiv. Hořká sůl je také vhodná pro správnou barvu a ochranu před chorobami a škůdci.

Bobkovišeň na kmínku

Kromě křovitých forem je lze pěstovat i na kmínku, na zahradě i v květináči. Není zde žádný rozdíl v pěstování. Korunka však musí být vypěstována na silném základě, proto doporučujeme ukotvení kolíkem a uvázání. Korunku je třeba pravidelně stříhat a tvarovat.

TIP: Věděli jste, že bobkovišeň a vavřín není stejná rostlina? O vavřínu se dočtete v našem článku o pěstování bobkového listu.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Během zimy a v předjaří zahrada působí šedivě a nezáživně. Jsou tam jen holé větve, pár jehličnanů, svázané okrasné trávy a neostříhala květenství trvalek. Zatímco se začnou zelenat větvičky listnatých dřevin, je možné, aby je předběhli i květy.

Musíte však vybírat druhy, které jsou charakteristické časným jarním kvetením, ještě před vývinem listů. Tímto způsobem můžete osvěžit zahradu a obohatit ji o jiný pohled.

Kromě toho hodně udělají i časné jarní cibuloviny, které jako podrost vykvétají již od února. Více se dozvíte v článku o prvních jarních květinách.

Mezi atraktivní barvy časného jara patří žlutá, červená, růžová a bílá a mezi zajímavé jarní dřeviny patří: vilín (Hamamelis japonica), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), lýkovec (Daphne mezerum), zákula japonská (Kerria japonica), kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica), zlatice prostřední (Forsythia x intermedia), judášovec strukový (Cercis siliquastrum).

Před samotným olistěním kvete líska, olše, vrba bílá, purpurová, vrba jíva převislá (Salix caprea pendula), magnólie (Magnolia) i mandle (Prunus tenella).

Inspirovat se můžete také naší nabídkou keřů, které kvetou v zimě nebo brzy na jaře

Mnohé z vyjmenovaných druhů lze pěstovat i v nádobách na terase a balkoně. Vysazovat je můžete přímo na jaře. Nezapomeňte je pravidelně zalévat a přihnojovat. V nádobě substrát rychle prosychá. V zimním období je třeba dřeviny obalit a přisunout alespoň ke zdi, aby byly ochráněny přímo před větrem a mrazem.

Mezi prvními magnóliemi rozkvétá již v březnu šácholan hvězdovitý (Magnolia stellata). Pokud ji chcete pěstovat, dopřejte jí samostatnou plochu, protože nesnáší konkurenční rostliny v oblasti kořenů ani okopávání. Má mělké kořeny. Vyžaduje slunce až polostín, výživné kyselejší půdy a jelikož pomaleji roste, je vhodná do menších zahrad nebo i do nádob.

TIP: Chcete-li mít jistotu, že vysazené keře přežijí zimu, přečtěte si článek o mrazuvzdorných kvetoucích keřích.

Rod zahrnuje asi 75 druhů. Patří do stejné skupiny jako rododendrony (pěnišníky), ale jsou méně zastoupeny, o to více však kvetou. Druhy mohou být stálezelené i opadavé.

Azalky kvetou většinou červeně, růžově a bíle, zejména na jaře, a proto jsou velmi podstatné pro záhonové kompozice. Rododendrony a azalky si lidé často pletou, a přestože mají rádi stejné podmínky, je mezi nimi i rozdíl.

Azalky a pěnišník rozdíl

Hlavně si všímejte listů - pěnišníky mají listy velké, tmavozelené až namodralé, z druhé strany hnědé a kožovité, zatímco azalka má listy drobnější, zelené a s jemnými chloupky na povrchu.

Květy azalky jsou na dřevině uspořádány jednotlivě, zatímco rododendron je má uspořádány v klastrech. Rododendrony mají širší škálu barev než azalky.

Přečtěte si také článek o pěstování rododendronů.

Nejznámější druh je Azalea japonica a její kříženci.

Pěstují se obvykle venku na záhoně, chráněném stanovišti v kyselé půdě - rašelině. Milují slunce, kumulované teplo od zdi a stěny, chráněnou polohu před větrem a mrazy ale ne celodenní úpal. Nejlepší je mozaikový stín, ne plný. Ve společenství jiných stálezelených druhů a jehličnanů vytvoří dokonalou kulisu zejména během kvetení. Dobře se pěstují v křovité podobě.

Půda může být i písčitá, doplněná o kompost a rašelinu. Nevhodná je výsadba do trvale podmáčených půd, do jílu a nevýživných půd, skal.

Vysazují se na jaře nebo na začátku podzimu do předem připravených jam. Je třeba počítat s jejich přirozenou šířkou podle kultivaru. Mají rádi i mulčování kůrou, štěpkou, jehličím. Nepoužívejte štěrk a kameny, které se často v létě přehřívají. Zálivka by měla být po výsadbě hojná, pokud se jedná o stálezelený druh, je nutné zalévat i v zimě během období, kdy nemrzne. Nejčastější příčinou uhynutí je právě vyschnutí, ne mrazíky.

Azalky patří mezi jedovaté rostliny, nekonzumují se žádné části a při práci s nimi byste měli používat ochranné rukavice. Hnojení není nutné, pokud je pravidelně nanovo mulčujete kompostem, rašelinou, jehličím. Hnojení hnojivy s vyšším obsahem dusíku je spíše nevhodné, protože se pak tvoří jen listy a barevně se po silné dávce hnojení také dokážou změnit. Spíše se soustřeďte na vyšší obsah fosforu a draslíku, což je vhodné pro tvorbu květů a vyzrávání pletiv.

Azalka na kmínku

Kromě klasických křovitých nízkých druhů si azalky můžete vypěstovat, nebo i zakoupit i na kmínku v podobě stromečku. Mnohé jsou oblíbené i mezi příznivci bonsají. Dokonce existují druhy, které jsou určeny pro bytové podmínky. Azalea indica patří mezi oblíbené pokojové rostliny. V obchodních řetězcích často vidíte právě název stromečková azalka, ale nikdo neví, zda se jedná o dřevinu na kmínku, která přežije u nás zimu, nebo je to pokojová rostlina.

Pokud toužíte pěstovat tuto bohatě kvetoucí dřevinu, prohlédněte si náš aktuální sortiment azalek

Důležitý je latinský název. Pokud se jedná o Azalea japonica, tak přestože je na kmínku či křovitá, v našich podmínkách běžně zimu zamulčovaná přežije. Pokud se jedná o Azalea indica, je to pokojová rostlina, mrazy venku nepřežije. Nenechte se oklamat.

Kdy kvetou azalky

Azalky kvetou na jaře. Keř je doslova obsypán jednotlivými květy červené, růžové a bílé barvy. Pokud vidíte i jinou barvu, není to azalka ale rododendron- pěnišník, se kterým je často zaměňována.

Nekvete vám azalka?

Zkuste zkontrolovat následující podmínky: slunce až polostín, řídký mozaikový stín, chráněné stanoviště, dostatek vláhy ale ne podmáčená jílovitá půda. Téměř žádný řez neprovádějte. Hnojení není nutné, dusíkatá hnojiva jsou nevhodná, tvoří se po nich jen listy. Nepřesazujte ji každoročně. Mrazy v zimě mohly zničit květní pupeny, které se tvoří již po odkvětu. Dalším důvodem může být nevhodné zazimování, nízká ochrana.

Pěstování azalky v květináči

Kromě trvalých výsadeb můžete pěstovat i azalky v květináčích. Počítejte však s tím, že takové azalky musíte pak přemístit v listopadu do bytu, domu, chodby s teplotou do 8 ^oC. Daří se jim v keramických a kameninových květináčích, kde se v létě nepřehřívají kořeny a v chladných měsících zároveň dokáží navázat vodu. Nezapomeňte, že na dno potřebují drenáž pro správný odtok vody. Nesnášejí přemokření a kořeny ve vodě. Vyžadují také kyselé prostředí, a to zabezpečíte rašelinou.

Azalka přezimování

Azalky pěstované v květináčích ponechte na místě jen do poloviny listopadu nebo podle aktuálních teplot. Přezimují v tmavé a suché místnosti s teplotami 6-8 ^oC. Venku pěstované azalky je třeba zamulčovat kůrou v oblasti kořenů a vnitřek vyplnit jehličnatými větvemi.

Azalka řez

Azalky není třeba každoročně a pravidelně stříhat. Pokud potřebujete upravit tvar, nebo odstranit estetické nedostatky, učiňte tak po odkvětu. Květní pupeny pro budoucí kvetení se totiž diferencují téměř hned po odkvětu a řezem byste je odstranili, a tak se připravili o jarní kvetení.

Věříme, že si tyto dřeviny zamilujete. Ve společenství pierisů, rododendronů, vřesovců a skimie budou opravdu nádherné. A ten pohled na rozkvetlé keře vám opravdu bude stát za to.

TIP: Nejen květiny dělají zahradu pěknou, přečtěte si článek o dřevinách, které ji ozdobí plody.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Když se řekne ibišek, napadne vás povětšinou ibišek syrský, který se nachází na venkově všude v zahradách, dokonce podél silnic, v parcích nebo pokojový čínský ibišek. Existují však i jiné ibišky, které dokážou v zahradě opravdu zazářit.

Představíme vám je a naučíme vás je i pěstovat.

Jak pěstovat ibišek bahenní

V poslední době je ibišek bahenní dokonce boom na trhu. Žádaný, atraktivní velkokvětý ibišek, který bude v zahradě opravdu dominantní dřevinou. Nejatraktivnější jsou právě velké talířové květy bílé, růžové, pudrové, červené až vínové barvy. Některé kultivary vynikají i bordovými a střiženými listy, ale nic se nevyrovná jejich květům. Kvetení sice není dlouhé, ale zato okouzlující.

Nejvhodnější je zajistit si kontejnerové dřeviny, které můžete vysadit kdykoliv během roku až do trvalého zamrznutí půdy. Vyžadují kvalitní, humózní půdy, dostatečně vlhké a slunné stanoviště. Kvetou od poloviny června až do mrazů. Po odkvětu můžete všechny výhony seříznout na 10 cm. Kvetou totiž vždy na nových výhoncích, které vyrostou od kořene.

Rašit začínají pozdě, koncem dubna až v květnu. Seříznuté dřeviny je nutné zamulčovat a připravit na zimu nebo výhony ponechat a odstřihnout je až na jaře v březnu. A kořeny zamulčujte listím, slámou nebo kůrou. Ibišky můžete pěstovat i v nádobách. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku a hnojení tekutým hnojivem a pozor na přezimování. V nádobách dřeviny přezimují hůř, pokud se jedná o nevhodné umístění do plastů. Zvolte velké keramické, cihlové, dřevěné nádoby, vystlané textilií, jutou, případně jej obalte. Řez je stejný.

Ibišek syrský pěstování

Ibišky syrské jsou klasické kvetoucí dřeviny vhodné do živých plotů nebo pěstované jako solitérní keře. Přestože Vás okouzlí svým bohatým barevným kvetením, raší až koncem jara, podle podmínek některé až v létě, a proto zůstávají dlouho neolistěné. Jiné keře a stromy už dávno mají listy a na ibišku není vidět ani poupě. Vyžadují slunce až polostín, vhodné propustné půdy, závětří a jižní orientaci s dostatkem slunce. Mají v oblibě blízkost opěrné zídky, stěny, kde se v zimě dokáže nakumulovat teplo. Jsou to opadavé a mrazuvzdorné dřeviny. Barevně vás zaujmou zejména fialové, růžové, vínové a bílé kultivary. Nesnáší přemokření ale ani totální sucho, tedy během léta uvítá zálivku a řeknou vám to i svěšené listy na keři. Dokáže růst i v kyselé půdě. Pozor na kořeny, mělce koření a nesnáší okopávání.

Ibišek čínský pěstování

Ibišek čínský můžete v zahradě pěstovat pouze jako přenosnou dřevinu v nádobě. Zimu v našich podmínkách nepřežijí, proto je na terase, balkoně nebo záhoně klidně letněte do 5 stupňů a potom přemístěte do bytových podmínek. Zimu přežijí při teplotě 10-13  ^oC v blízkosti okna bez radiátoru, nevyhovuje mu ani podlahové topení. Vyžaduje spíše menší květináč, protože mělce koření jako ibišky obecně. Po přemístění z vnějšku se často stává, že některé listy opadnou. Je to jen změnou prostředí i teplot. Pokud opadnou všechny listy, zkontrolujte teplotu a vlhkost. Při teplotě 10 ^oC není důležité pravidelně a často zalévat, aby substrát nebyl mokrý, jen přiměřeně vlhký a druhou zálivku aplikujte až po proschnutí. Listy na jaře určitě narostou, podpoříte to hnojením.

Celý sortiment ibišků najdete mezi okrasnými keři v našem eshopu

Stříhání ibišku

Ibišek čínský se stříhá na jaře. Zkraťte se dlouhé výhony, udržíte tím tak kompaktní tvar a přinutíte ho kvést. Na podzim můžete sestříhat výhonky ibišku bahenního, ale není to podmínka. Ideální je, pokud to ponecháte na jaro. Stejně to platí o řezu ibišku syrského. V předjaří, po uplynutí největších mrazů, ostříháte ibišek a on krásně obraší, i když později. Starší porosty na jaře upravíte hlubším řezem také.

Živý plot z ibišku

Dřeviny dorůstají do 3-4 m. Máme teď na mysli ibišek syrský. Rostou však pomalu. Starší živé ploty s ibiškem syrským vám poskytnou nádherný pohled zejména v létě. Keř je hustý, doslova obsypaný květy. Ideální je ve venkovském sídle bez stříhání, kdy se doslova rozkvetou do krásy celé výhonky. Pokud ho plánujete udržovat v přísné stěně, obíráte se o značnou část květů. Ibišek bahenní je také vhodný na živé ploty, jen počítejte s tím, že než dosáhne alespoň 5-6 výhonů, bude potřebovat čas. Na jaře počítejte s tím, že je bude potřeba seříznout na 10 cm. Tedy jistý čas budete bez živého plotu.

Proč nekvete ibišek

Ibišky nekvetou, pokud jsou vysazeny ve velkých nádobách. Více se jim daří, pokud mají kořeny natěsno. Zkuste tedy kontejnerovým dřevinám zvolit menší nádoby, případně zkontrolovat stanoviště. Mělo by být opravdu bez průvanu, teplé, slunečné, chráněné. Zkontrolujte také výskyt škůdců, zejména mšice. Také jim dopřejte hnojení, správnou zálivku a řez provádějte rozhodně tehdy, kdy se má řezat.

Nemoci a škůdci ibišku

Nejčastěji jsou to mšice, které doslova obsypou celý keř, zejména listy, koncové výhonky. Postačí však zvolit správný postřik a vyhnete se tak lepkavým listům, následně mravencům a celkově mšicím. Pokud vám opadávají listy, je třeba zkontrolovat podmínky, zejména orientaci, poměr slunce a stínu, vláhu, či vzdušnou vlhkost. Pokud dřeviny nevysvětlitelně vadnou, zkontrolujte kořenový systém, poškození kořenů nebo ohryz.

Mrazuvzdorné ibišky

Všechny ibišky jsou v našich podmínkách mrazuvzdorné. Samozřejmě kromě čínských. Ty jsou považovány v našich podmínkách za pokojové. Ideální je, pokud jsou zimy se sněhem, tehdy zvládnou teploty -25 ^oC. Připravte je však vždy na zimu alespoň mulčováním kořenů slámou, listím, jehličnatými větvičkami, kůrou. Nic tím nezkazíte, naopak jen získáte.

TIP: Chcete si zahradu zpestřit keři? Přečtěte si článek o zajímavých keřích do zahrady.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.