Blog

Zahrada je pro mnohé relaxem, koníčkem a důležitou součástí domu. Podle velikosti samotné plochy se musí odvíjet i samotné plánování zahrady a poměr osázené plochy rostlinami a stromy (zelená hmota) a poměr pevných ploch.

Pokud je zahrada dostatečně velká, můžete si zvolit jakoukoli variantu. Je zde prostor pro všechno. Pokud je však zahrada úzká, dlouhá nebo atriová, malá, dokonce jen s minimálním prostorem, je nutno vymyslet opravdu praktické řešení, kde bude dokonale ladit zelená hmota a pevné prvky.

Okrasný záhon u plotu

Tento prostor je poměrně často vidět u úzkých a dlouhých zahrad. Zahradu není možné vytvořit uprostřed, ale je třeba soustředit zeleň a výsadbu vedle plotu, aby zůstal volný prostor i na trávník, dětské hřiště, bazén nebo altán. Záhon může tedy vzniknout z vnitřní nebo vnější strany zahrady, vedle plotu či podél cesty. Tyto venkovní prostory jsou obyčejně úzké a trávník se špatně udržuje.

Výběr druhů záleží na orientaci vůči světovým stranám. Pokud je prostor před plotem slunečný a alespoň 50 cm široký, je zde možnost vysadit monokulturu, to znamená, trvalky jednoho druhu v jedné řadě. Během kvetení se vám naskytne opravdu krásný obraz.

Vhodné je použít levanduli, šalvěj hájní, petrovskie, rozchodník, okrasné trávy... zkrátka to, co se vám líbí. Zajímavé jsou také kombinované výsadby s růžemi, levandulí (lavandula), šalvějí (salvia), kavylem (stipa) a okrasnými česneky (allium).

Záhon u plotu z vnitřní strany je už osobnější. Měl by odrážet váš životní styl, čas, který mu umíte věnovat, nebo by měl korespondovat s architekturou domu či sídlem ve městě nebo na venkově. Někomu se líbí bohatá trvalková výsadba anglických zahrad, někdo upřednostní striktní střídání 3 druhů, případně doplněk s okrasnými keři, 2 vzrostlé stromy na kmínku. Fantazii se meze nekladou.

Platí zde však určitá pravidla. Čím je záhon užší, tím je komplikovanější jej v těchto rozměrech udržet. Je třeba také vybírat druhy, které se příliš nerozrůstají a jsou užší, abyste časem záhon nemuseli posouvat. Širší záhony se časem zaplní, žijí si vlastním životem, a proto je dobré, je-li různorodý. Je opravdu důležité dodržet světelné podmínky. Na stinné části je nutné vysadit druhy, které mají rádi stín a vlhko. I ve stínu dokáže zeleň růst a můžete vytvořit opravdu pěkná zákoutí i dlouhý rovný záhon pomocí bohyšky, dlužichy, hortenzie, či azalek a kapradin.

Strom k plotu

Vedle plotu můžete mít samozřejmě vysazeno cokoli. Bylo by však dobře, pokud byste dodržovali vzdálenost od oplocení a přemýšleli i dopředu. Strom dokáže za 10 let nabrat na výšce, objemu, koruně i tloušťce kmene. Část koruny bude časem přesahovat také na sousední pozemek. Zkuste si o tom promluvit i se sousedem, pokud je ve vaší těsné blízkosti. Není moc příjemné, pokud ovocný strom sousedovi poškozuje dlažbu, vodu v jezírku nebo může vzniknout i jiná situace, která naruší vaše vztahy.

Živý plot u plotu

Pokud plánujete zároveň s pevným oplocením mít i živý plot ze dřevin, je třeba dodržet dostatečný odstup od oplocení. Standardně se dodržuje minimálně 70 cm, vhodný je i 1 m, ale ne vždy je k dispozici takový rozměr. Je to nutné kvůli růstu dřevin do šířky, byť se budou i upravovat řezem. Pokud je plot pevný a betonový, není vhodné, pokud jsou dřeviny na něm nalepené. V létě se beton velmi přehřívá, rostliny nemají dostatek vzduchu a spálí se.

Pokud je plot pletivový či jiný s otvory, dřeviny časem dokážou přerůst až na druhou stranu, případně se vplést do pletiva. Pletivo je nutné časem i opravit, ošetřit, ale pokud dřeviny budou příliš blízko, nedostanete se tam. Za živým plotem by měl být vždy prostor pro šířku jednoho člověka, abyste mohli dřeviny upravovat, stříhat, ošetřit oplocení, dřevo či kov.

Dřeviny na živý plot volte zodpovědně podle poměru slunce a stínu, podle půdy, vláhy a vlastních potřeb či času na stříhání, hnojení a ošetřování. Pokud máte děti a psy, vyhněte se jedovatým druhům s jedovatými či nejedlými plody, dřevinám, které mají trny, nebo patří mezi alergeny.

Co zasadit k betonovému plotu

Jak jsme již zmínili, betonové ploty jsou v dnešní době jakýmsi nevhodným trendem. Obklopit se betonem a pak to zachraňovat zelení je dost obtížné. Beton je stálý, přehřívá se, je neestetický a mnoho lidí se ho snaží nějakým způsobem zakrýt. Je zde tedy možnost před betonový plot vysadit zeleň stromovou nebo křovitou. Dbejte na rozestupy a vzdálenost od pevného oplocení. Pokud byste ho chtěli zakrýt popínavými rostlinami, také přihlížejte k množství světla a stínu. Je lepší, pokud na panely umístíte i treláže, které pomohou popínavkám se udržet. Na slunci se bude dařit popínavým růžím, přísavníku, zimolezu, v polostínu plamínku či břečťanu. Mnohé popínavky rostou agresivněji, a proto je třeba dobře si promyslet jejich samotnou výsadbu. Méně agresivně roste přísavník trojcípý. Betonový plot částečně zakryjete i vysokými okrasnými trávami. Je třeba ale počítat s tím, že na jaře je musíte ostříhat.

Pokud se rozhodnete pro betonový plot, nedejte jej po celé délce, ale jen v určitých úsecích a mezery vyplňte kovem nebo dřevem. Bude to určitě vhodnější řešení.

TIP: Přečtěte si také naše další články, které vám pomohou s výběrem stromů do malé zahrady nebo s vytvořením barevného živého plotu.

Dřišťál (Berberis) je opadavý či stálezelený keř, který je velmi oblíbený nejen u zahrádkářů, ale také jako okrasná zeleň v parcích a městských zástavbách. Tento rod zahrnuje až na pět stovek různých druhů, přičemž téměř všechny se vyznačují přítomností trnů či trnitých okrajů listů. Zbarvení listů může být různé – opadavé formy mají listy zelené a na podzim se vybarvují do pestré škály odstínů. Stálezelené druhy mohou mít listy ze spodní strany bílé nebo stříbrné, čímž celý keř získává na atraktivitě.

Jak pěstovat dřišťál

Dřišťálu se dobře daří v mírném až subtropickém podnebí. Proto se s ním setkáme zejména v Evropě, Asii a Severní Americe. Keře nejsou vůbec náročné na pěstování. S přehledem přežijí prakticky v jakémkoliv typu půdy. Co se týče světelných podmínek, dřišťály s barevnými nebo sytě zelenými listy preferují slunce, žlutolisté varianty vyžadují spíše polostín, protože na slunci ztrácí barvu.

Rostlina je plně mrazuvzdorná, na zimu tedy nejsou nutná žádná speciální opatření. Keříky můžeme vysazovat na mnoho způsobů – menší druhy se hodí do skalek, střední a větší jsou ideální pro vytvoření okrasných živých plotů. Dřišťál je možné pěstovat i jako solitér nebo v keřových záhonech.

Kdy stříhat dřišťál

Před výsadbou bychom měli vědět, jak dřišťál stříhat. Řez u této rostliny není vyloženě nutný. Roste velmi pomalu a obvykle si udržuje svoji výšku a kompaktnost. Při tvarování je ale nutné postupovat obezřetně kvůli trnům. K údržbě si tedy vezměte pevné zahradnické rukavice, které se hodí také pro manipulaci s toxickými druhy.

Střih dřišťálu si naplánujte na konec léta až začátek jara. V tomto období rostlina nejrychleji roste a dobře zacelí rány vzniklé řezem.

Dřišťál živý plot

Živý plot z dřišťálu je skvělou volbou. Můžete použít různé druhy a vytvořit pestrobarevný pás, který váš pozemek ochrání nejen před zvědavými pohledy kolemjdoucích, ale také před smogem a znečištěním z ulice. Další výhodou živého plotu z dřišťálu je, že vypadá dobře během všech ročních období. Je jen na vás, zda zvolíte variantu opadavou, jejíž keře budou v zimě zdobit pouze zbylé bobule, nebo poloopadavou a stálezelenou odrůdu.

Řez je u živého plotu trochu odlišný. Provádíme jej totiž dvakrát až třikrát do roka – začínáme koncem jara, kdy odstraňujeme všechny přerůstající výhonky a listy. Další řez můžeme provádět po odkvětu a ten poslední necháváme na konec srpna až začátek září.

Dřišťál druhy

Rod dřišťál zahrnuje téměř 500 konkrétních druhů, proto není možné je zde všechny uvést. Mezi ty nejoblíbenější nejen v českých zahradách můžeme zařadit například následující druhy.

Opadavé druhy

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) – tento druh má nejčastěji tmavě červené listy i plody. Existuje mnoho odrůd a kultivarů, které se od sebe liší zejména velikostí, ale i odstínem listů.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) – vyskytuje se běžně v evropské přírodě, jeho plody jsou jedlé.

Dřišťál ottawský (Berberis ottawensis purpurea) – druh se sytě purpurovými listy

Neopadavé druhy

Dřišťál zimostrázový (Berberis buxifolia) – tento druh má nápadné žluté květy a drobné vejčité listy různých odstínů.

Dřišťál Darwinův (Berberis darwinii) – má lesklé zelené listy, žluté květy a purpurové plody

Dřišťál úzkolistý (Berberis stenophylla) – využívá se jako půdokryvná rostlina. Je nízký, má úzké zelené listy, kvete žlutými květy.

Rádi byste si dřišťál vysadili i do své zahrady? Vyberte si některý z oblíbených druhů dřišťálů na našem e-shopu

Dřišťál plody

Plody dřišťálu mohou i nemusí být jedovaté. Zatímco některé druhy jsou toxické, a to včetně listů a prakticky celé rostliny, u dalších druhů (například u dřišťálu obecného) jsou plody jedlé a využívají se v kuchyni i léčitelství. Plod dřišťálu obecného je sytě červený, kulatý až mírně podlouhlý. Má trpkou chuť a obsahuje velké množství vitamínu C a K, kyseliny vinné, jablečné a citronové, které jsou ceněnými antioxidanty.

Plody se suší – sušené bobule dřišťálu připomínají brusinky. Připravit z nich lze také džemy a jiné zavařeniny, případně ovocné šťávy a sirupy. V Íránu, kde je tato plodina hojně využívaná, se bobule přidávají  k jehněčímu masu nebo se přimíchávají do příloh. S konzumací plodů by se to však nemělo přehánět, protože obsahují určité množství toxického berberinu. Doporučená dávka činí asi dvě polévkové lžíce bobulí pro dospělého člověka.

TIP: Hledáte krásně kvetoucí živý plot, který bude ozdobou vašeho pozemku? Kromě klasiky jako je zlatice nebo pustoryl může být právě dřišťál tou pravou volbou pro vás!

Hyacint – latinsky Hyacinthus je nádherná cibulnatá rostlina pocházející z Turecka a Asie, která našla domov v Nizozemsku. Odtud jsou dováženy nejkvalitnější cibule, které na jaře rozzáří a provoní každý záhon. Rod zahrnuje 3 druhy. Všechny jsou odvozeny od základního H. orientalis- H. východní.

Hyacinty mají dutý dužinatý stonek cca 20-30 cm vysoký a je třeba s nimi pracovat s rukavicemi, protože šťáva i cibule obsahují kyselinu šťavelovou. Stonek vyrůstá z mohutné cibule. Cibule jsou pevné, s fialovou slupkou. Sází se na podzim, do kypré a výživné půdy na volno nebo do plastových košíků na cibule. Kvete na jaře v březnu až dubnu spolu s jinými cibulovinami, nazývanými jako jarní efeméry: narcisy, tulipány, sněženky. Termín kvetení závisí na termínu výsadby, kvalitě cibulek a teplotách v jarním období.

Květy jsou drobné, hvězdičkovité, modré, fialové, bílé, žluté, růžové, tmavě růžové a silně vonící. Rozmnožit si jej můžete z dceřiných cibulek, které se vyvíjejí po roce na mateřské cibuli. Jednoduše je oddělíte a vysadíte samostatně.

Hyacint druhy

Multiflora – jsou volně rostoucí druhy s drobnějšími květy.

Roman – vytvářejí menší stonky i drobnější květy, pěstují se velmi vzácně.

Kdy zasadit hyacinty

Cibule hyacintů se sázejí v podzimním období v průběhu měsíce října až do začátku listopadu.

Cibule občas požírají hlodavci, myši a hraboši, proto je ideální, pokud se sází do hnízda a přesypávají štěrkem nebo drobnějšími kamínky, které je mírně ochrání, nebo je vysaďte do plastových košíků. Plastové koše na cibuloviny zároveň také zabraňují sestupování cibulek hlouběji do půdy a jsou vhodné i pro jiné cibule jako tulipány a narcisy. V případě, že chcete měnit záhon a druhové složení, bez problémů je najdete a bez poškození či rozseknutí vyberete také s košíkem a přesadíte na jiné místo. Cibule jsou také chráněny před ohryzem, ne však před nadbytečnou vlhkostí.

Hyacinty upřednostní, propustné, výživné půdy, plné slunce ale dokážou růst i v polostínu. Mohou být vysazeny samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami modřic či narcisů.

Sází se do hloubky 3 násobku velikosti své cibule. Tato míra platí při výsadbě pro všechny cibuloviny. Rovněž pro drobné cibule muscari /modřence/ nebo sněženek, nebo i pro cibule obrovské lilie. Při nadbytečné vlhkosti či příliš jílovité půdě mohou cibule nahnívat, dno jámy proto vysypte kamínky a tím zajistíte drenážní vrstvu.

Po odkvětu na jaře stoky nesestřihávejte ale nechte rostlinky přirozeně zatáhnout. Cibule potřebuje své listy k čerpání živin a vyživování cibule, která ukládá zásoby pro budoucí kvetení.

Listy odstraňujte, až když přirozeně zežloutnou a lze je volně odstranit rukou.

Nádherné odrůdy hyacintů pro podzimní výsadbu naleznete také v našem eshopu*
* dostupnost dle vhodného času pro výsadbu

V případě, že se rozhodnete kvetoucí soukvětí použít do aranžmá nebo do vázy, dbejte na to, abyste v té místnosti neusnuli, vůně je opravdu intenzivní a silná. Dokáže provonět celý byt a dokonce vás z vůně může bolet hlava.

Jak pěstovat hyacint v květináči

Na konci zimy nebo brzy na jaře lze v různých obchodních řetězcích zakoupit i rychlené cibule hyacintů v nádobě skleněné či přímo vysazené v květináči. Cibule si můžete přirychlit i vy doma, nebo si cibule z podzimu vysadit do nádoby hned. Hlavním požadavkem je chladná místnost, dostatek světla a ideální teplota. Přirychlit je můžete ve skleněné nádobce s úzkým hrdlem, do kterého posadíte cibuli. Ta vytvoří kořeny, které budou ponořeny ve vodě. Zdravé a chlazené cibule vytvoří květní stonek a teprve potom listy. Pokud cibule začne tvořit listy, kvést už nebude, cibule je malá, slabá a nemá dostatek sil a výživy na květy.

Cibule můžete vysadit i přímo do nádob samostatně nebo v kombinaci s jinými cibulkami. Takto získáte pěknou dekoraci pro terasu nebo balkon již brzy na jaře. Cibule se sázejí do nádoby tak, že polovina může z půdy vyčuhovat. Vhodné jsou proto mělké mísy a keramické nádoby.

Pokud cibule nejsou předchlazené, dejte je na 4 týdny do papírového sáčku do chladničky do spodního boxu. Cibule z naší nabídky již není nutné chladit. Potom je dejte na suché a tmavé místo cca na týden až dva s teplotou kolem 7-10^oC. Pokud uvidíte ve středu cibule květní stonek a poupě, cibule zasaďte, změňte místo na světlé a zvyšte zálivku a teplotu.

Hyacint z obchodu

Určitě víte, že zakoupený hyacint v květináči z obchodu vás potěší květy a poté si kladete otázku, co s ním dál. Je to snadné. Rostlinu zalévejte, dokud jí přirozeně nezačnou schnout listy. Květný stonek po uschnutí můžete odstřihnout. Suché žluté listy jemně rukou odstraňte a cibuli pak můžete vysadit přímo do zahrady. Pokud nemáte zahradu, můžete ji uložit do papírového sáčku do tmy ve spíži nebo ve sklepě. Pozor na vyšší vlhkost. Tma a sucho je základ. Následně je třeba před opakovanou výsadbou opakovat bod s chlazením a výsadbou v zimních měsících.

Věříme, že pěstování hyacintů jsme vám dostatečně přiblížili a do podzimní výsadby se pustíte připraveni a bez obav z neúspěchu.

TIP: Chcete si na zahradě vysadit královnu cibulovin? Právem tak můžeme nazvat řebčík a v článku vám přiblížíme, jak se řebčík pěstuje.

Tisy (Taxus) jsou prastaré stromy či keře, které se na Zemi vyskytovaly již v druhohorách. Některé druhy se mohou dorůstat výšky až dvaceti metrů a odhaduje se, že nejstarší známé exempláře dosahují věku až 300 let. V současnosti jsou však tyto neopadavé stromy silně ohrožené, a přestože se u nás tis červený běžně vyskytoval volně v přírodě, dnes už na něj narazíte snad jen v parcích a zahradách, kde je pěstován jako okrasná dřevina.

Jeho pěstování není příliš náročné. Volit lze z desítek různých kultivarů, a kromě působivých živých plotů lze tisy pěstovat také jako solitéry nebo bonsaje.

Jak pěstovat tis?

Vhodné stanoviště

Tisy snesou prakticky jakékoliv světelné podmínky. Velmi dobře se jim daří na slunci, díky kterému jsou jejich plody zdobící větve ještě červenější. Prospívají však i v plném stínu. Půda na stanovišti by měla být dobře propustná, vlhká a ideálně vápenitá.

Výsadba

Zakoupené keříky vysazujeme buďto na jaře, když odejdou poslední mrazíky, nebo naopak na podzim před tím, než teploměr klesne pod nulu. Kontejnerované dřeviny vysazujeme během celého roku kromě zimy. Sázíme-li tis jako samostatně stojící s vidinou košatého keře, je třeba mu poskytnout dostatek prostoru. Pokud máte v plánu rostlinu tvarovat nebo pěstovat jako bonsaj, bude se skvěle hodit i do skalky či mezi záhony. Při výsadbě živého plotu pak musíme dodržet určité rozestupy, abychom každému keři poskytli dostatek životního prostoru.

Požadavky na péči

Tisy nemají žádné zvláštní požadavky na péči. Mladé rostliny musíme po výsadbě pravidelně zalévat, aby dobře zakořenily. Poté už se o sebe strom postará v tomto ohledu víceméně sám. Hnojení není třeba, pokud však chcete stromku přilepšit, použijte k tomu například kompost, který rozprostřete kolem kmene. Co se týče zimy, tisy ji v našich podmínkách zvládají dobře a nevyžadují žádné speciální úkony před prvními mrazy. Pouze nově vysazené keříky bychom měli chránit například chvojím, aby mráz nepoškodil kořeny.

Druhy tisu

Tis červený

známý také jako tis obecný (Taxus baccata) se běžně vyskytuje ve smíšených lesích Evropy i Asie. Dnes se však jedná o ohroženou a chráněnou rostlinu, která je ve volné přírodě spíše vzácností. Plody tohoto druhu jsou sytě červené a výtažky z nich se využívají v medicíně jako složka některých léčiv.

Tis červený je dnes velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, která zdobí parky, města i zahrady. Díky vysoké hustotě dřeva se také využívá k výrobě drahého nábytku či jiných dřevěných předmětů.

Do zahrady si pěstitelé mohou vsadit celou řadu různých odrůd. Mezi ty nejoblíbenější patří například ‚Amersfoort‘ se zakulacenými jehlicemi, ‚Aurea‘ se žlutě zbarvenými jehlicemi, ‚Erecta‘ rostoucí jako mohutný vzpřímený keř nebo ‚Repandens‘, což je nízká poléhavá forma tisu nebo ´Fastigiata´ striktně sloupovitého vzrůstu.

Další druhy tisu

• - Tis čínský – vyskytuje se pouze v Číně a Vietnamu
• - Tis japonský – výskyt v Japonsku a na východě Ruska
• - Tis himalájský – hornaté oblasti Barmy, jižní Číny a Himaláje
• - Tis floridský – jedná se o silně ohrožený endemit, který se vyskytuje pouze v USA, konkrétně ve státě Florida
• - Tis mexický – oblasti střední Ameriky
• - Tis kanadský – sever Spojených států amerických a Kanada

Uvažujete-li o výsadbě tisu i ve vaší zahradě, vyberte si ze široké nabídky druhů tisů z našeho e-shopu

Kdy stříhat tis

Tisy velmi dobře snáší radikální řez. Díky tomu je lze prakticky neomezeně tvarovat. Základní řez provádíme jednou ročně, nejlépe koncem června. V tomto období odstraníme všechny větve a výhony, které narušují kompaktní tvar rostliny. Tis můžeme také zaštipovat a tvarovat jako bonsaj nebo pěstovat jako tvarovaný solitér.

Živý plot z tisu

Z této prastaré rostliny můžeme vytvořit také husté živé ploty. Výhodou je, že tisy rostou poměrně pomalu, proto odpadá neustálé stříhání během roku. Řez tisu v živém plotu stačí provádět klidně jednou za rok, opět optimálně koncem června, ovšem pokud si zakládáte na precizním tvaru, je možné větvičky zkrátit kdykoliv během vegetačního období.

Dalším nesporným plusem živého plotu z tisu je, že zůstane zelený po celou zimu, a navíc jeho větve ozdobí také sytě červené bobule. Tisy také velmi dobře snášejí znečištění, hodí se tedy k oddělení pozemku od rušné silnice nebo do blízkosti průmyslových zón. Rostlina má dokonce tendence nečistoty pohlcovat a pomáhat pročistit vzduch v jejím okolí.

Je tis jedovatý?

Při pěstování tisu v zahradě bychom měli mít na vědomí, že se jedná o prudce jedovatou rostlinu. Tisy obsahují celou řadu toxických látek, ať už se jedná o alkaloidy, nitrily či steroidy. Nutno však podotknout, že deriváty z některých těchto látek se využívají v moderní medicíně k léčbě rakoviny vaječníků a plic. V minulosti se výtažky z tisu využívaly také při hadím uštknutí nebo k vyvolání potratu.

Tis je také velmi silný alergen, tedy konkrétně samčí rostliny. V jarním měsících květy produkují velké množství pylu, přičemž pylová zrna jsou natolik drobná, že hravě pronikají i sítěmi proti pylu a mohou tak přitížit alergikům. Při nadýchání pylu však obavy z otravy nejsou nutné – pyl neobsahuje dostatek alkaloidů.

Na pozoru by se měli mít také majitelé domácích a hospodářských zvířat. Zejména koně a skot může po požití čekat silná reakce či dokonce smrt. Při chovu koz ale nejsou obavy nutné, tato zvířata snášejí jedy obsažené v rostlině velmi dobře. Stejně tak to má i spárkatá zvěř, proto není důvod tisy nevysazovat, žijete-li blízko lesa.

Plod tisu

Je velmi překvapivým faktem, že ačkoliv je celá rostlina silně toxická, sytě červené dužnaté obaly semen jsou víceméně jedlé, dokonce chutnají sladce. Při pozření bobule tisu tedy člověku nic nehrozí, ovšem důležité je tvrdé semeno uvnitř dužiny nerozkousnout a vyplivnout. Obecně je však v semenech méně toxinů než v jiných částech rostliny. I přesto se nedoporučuje výsadba tisů lidem, kteří mají malé děti, u nichž je riziko ochutnání bobulí připomínajících drobné ovoce velké.

TIP: Pokud je váš pozemek postrádá sluneční paprsky a vy stále hledáte vhodný druh rostliny pro výsadbu bohatého živého plotu, tis patří mezi nejoblíbenější jehličnany do stínu.

Aronie, odborně temnoplodec, lidově zvaná jako černý jeřáb, je opadavý keř, jehož bobule jsou oblíbené pro své pozitivní účinky na lidské zdraví. Keře černého jeřábu pohlcují smog a dobře snáší život v průmyslových oblastech. Díky své houževnatosti se pěstuje jako součást živých plotů.

Péče o keř není nijak náročná, temnoplodec preferuje slunné až polostinné a sušší stanoviště, navíc je odolný vůči škůdcům. Je to zkrátka ideální rostlina do každé zahrady, proto si ji pojďme představit blíže.

Aronie druhy

Do rodu aronie řadíme tři konkrétní druhy, a to:

Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia) – keře jsou vysoké přibližně 2 až 4 metry. Běžně se vyskytuje v USA, jeho plody byly oblíbené u původních obyvatel Ameriky. Malvice tohoto druhu jsou jasně až tmavě červené a na keři zůstávají až do zimy.

Temnoplodec černý, příp. černoplodý (Aronia melanocarpa) – tento druh je přezdíván jako černý jeřáb. Pěstuje se nejen pro své živinami nabité plody černé barvy, ale také jako okrasná rostlina. Keře jsou až tři metry vysoké, nemají žádné zvláštní nároky na pěstování a hodí se do každé zahrady.

Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia) – tento druh se vyznačuje vejčitými špičatými listy, které jsou na spodní straně mírně ochlupené. Plody jsou červené až černé a nezůstávají na keři přes zimu.

Jak zasadit aronii

K pěstování aronie si nejprve musíme opatřit kvalitní sazenice. Výsadba se pak nijak neliší od sázení jiných keřů. Nejprve si tedy vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, asi o 15 centimetrů hlubší, než je samotný kořenový bal. Stěny jámy můžeme ještě narušit špičkou rýče, abychom kořenům usnadnili průchod zeminou.

Dno jámy vyložíme čerstvým zahradním substrátem promíchaným s kompostem, na který keřík uložíme. Poté už jen překryjeme kořeny zeminou, dobře ji přitlačíme a keř zalijeme.

Co se týče termínu výsadby, máme dvě možnosti – buďto keř vysadíme na podzim před prvními mrazy, nebo pak na jaře, když naopak poslední mrazy odejdou. Kontejnerované dřeviny lze vysázet během celého roku, kromě zimy.

A jak pěstovat aronii dál? Rostlina nepotřebuje téměř žádnou další péči. Mladý keř je třeba pravidelně zalévat, dokud se řádně neuchytí. Černý jeřáb preferuje slunce, v polostínu nestrádá, ale plody mohou mít problém dozrávat. Keř můžeme jednou za čas přihnojit kompostem.

Vysaďte si tento léčivý keř i do své zahrady. Aktuální nabídku zajímavých odrůd aronií si můžete prohlédnout v našem e-shopu

Stříhání aronie

Řez aronie se nedoporučuje provádět nijak radikální. To však platí v případě, že toužíte po záplavě bílých květů a bohaté sklizni plodů. V tomto případě můžeme seřezávat pouze nové nebo příliš staré výhony, jelikož plody se objevují na dvou až šestiletých větvích. Pozor také na seřezávání konců vitálních výhonů, protože plody se nejčastěji nacházejí právě na jejich koncích.

Aronie živý plot

Temnoplodec je možné pěstovat také jako součást živého plotu. Rostlina pohlcuje nečistoty ve vzduchu, a tak je aronie ideálním živým plotem v případě, že bydlíte blízko průmyslové oblasti nebo u hlavní cesty. Další výhodou je krásný vzhled po celé roční období – na jaře zdobí keře sytě zelené listy, v létě bílé až růžové květy, na podzim a v zimě červené nebo černé plody.

O živý plod z aronie je potřeba pečovat zcela minimálně. Díky odolnosti proti škůdcům a chorobám nevznikají v porostu prázdná místa po poškození. Při výsadbě plotu rozmístíme jednotlivé rostliny s přibližně 50 centimetrovými rozestupy.

Plody aronie

Plody aronie se začínají objevovat ve třetím až čtvrtém roce života, přičemž úroda bývá největší mezi sedmým až desátým rokem stáří keře. Z jedné rostliny lze získat 3 až 8 kilogramů malvic ročně.

Ovoce je plné vitamínů, minerální a antioxidantů. Díky tomu působí proti celé řadě zdravotních neduhů. Černý jeřáb působí blahodárně na kardiovaskulární systém, žaludeční vředy a celkové zdraví žaludku a trávicí soustavy, problémy s chudokrevností, zlepšení paměti, zlepšení zraku a zdraví očí.

Látky obsažené v plodech také zmírňují příznaky neurodegenerativních onemocnění jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, pomáhají udržet optimální hladinu cukru v krvi, a v neposlední řadě velmi účinně zbavují tělo těžkých kovů a dalších nežádoucích látek.

Aronie využití

Plody temnoplodce černého mají široké využití. Kromě toho, že jsou oblíbené v lidovém léčitelství, se používají k přípravě ovocných šťáv a sirupů, kompotů, džemů a marmelád, vína a jiných alkoholických nápojů, čajů.

Plody také lze sušit či mrazit na pozdější zpracování. Čerstvé malvice mají spíše trpkou chuť, proto se ovoce zřídka konzumuje nezpracované.

TIP: Pokud chcete vaši zahradu maximálně využít, a zároveň byste v ní rádi měli dostatek soukromí, vsaďte na aronii. Po vysazení vznikne jedlý živý plot, který bude nejen krásný, ale i užitečný!

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Pelargonium crispum neboli Pelargonium citronella je pojmenování pro zajímavý a vyhledávaný muškát s citrónovou vůní, který jednoduše odpuzuje létající a otravný hmyz jako komáři a vosy.

Muškát proti komárům

Atraktivní kultivar ´Moskito Schocker´ je polodřevnatý muškát, který i snadno přezimujete. Má výrazné aromatické listy a nepatrné květy. Listy jsou mírně zvlněné, jiné než mají běžné vzpřímené muškáty. Stačí slabý vánek a ucítíte příjemnou citrónovou vůni. Dosahuje výšky max. 50 cm, je ideální pro výsadbu do nádob, může být také v závěsném květináči. Má drobné květy, které nejsou až tak zajímavé jako celková vůně muškátu.

Určitě máte na zahradě, balkoně či terase místa, kde se večer se západem slunce usadíte a vychutnáte si pohodovou atmosféru a tu vám mohou znepříjemnit komáři.

Začátkem jarní sezóny si můžete obstarat muškáty, které odpuzují komáry

Zkuste se obklopit těmito rostlinkami v nádobách a uvidíte rozdíl.

Citronový muškát pěstování

Citronový muškát pěstujeme podobně jako klasické vzpřímené muškáty. Můžete si je zajistit v časných jarních měsících v sadbovačích a vypěstovat nebo zakoupit mladé kontejnerované rostlinky, které si vysadíte do libovolných nádob.

Vyžadují slunce až polostín, výživný substrát pro balkonové rostliny, vydatnou zálivku podle teploty a hnojení cca jednou za týden podobně jako jiné balkonové rostliny.

Na podzim ho seřízněte o polovinu a řízky můžete zakořenit. Muškáty umístěte v chladné a světlé místnosti na okně nebo ve sklepě. Dají se dobře přezimovat i ve tmě s minimální zálivkou. V únoru, je nutné je ostříhat ještě o 1/3 a připravit na jaro.

Muškát s citrónovou vůní si oblíbíte nejen pro vůni, ale i praktické využití zejména při večerním posezení.

TIP: Tvoří muškáty hlavní část vaší balkonové výsadby? Přečtěte si článek jakou péči byste muškátem měli poskytnout.

Morušovníky, latinsky Morus, jsou opadavé stromy, jejichž plody jsou drobná a  velmi chutná souplodí nažek, kterým říkáme moruše. Stromy pocházejí z Číny, ovšem v teplejších oblastech Evropy jsou vysazovány již po celá staletí a daří se jim tu velmi dobře. Morušovníky jsou také velmi úzce spjaty s výrobou hedvábí. Na jejich listech si totiž s oblibou pochutnávají housenky bource morušového, z jehož kokonů se hedvábná vlákna získávají.

Stromky moruší si však můžete vysadit i na své zahradě. V našem článku se dozvíte víc o pěstování, a také o dalších odrůdách tohoto druhu.

Pěstování moruše

Pěstování moruší je možné pouze v některých částech našeho území. Potřebují totiž teplejší podnebí, průměrná roční teplota by se měla pohybovat okolo 8°C. Vhodné jsou tedy teplejší nížiny, například jižní Morava je pro pěstování moruší jako stvořená.

Stromy potřebují plně slunné stanoviště. Stín jim nedělá dobře, plody špatně dozrávají a nejsou tolik sladké. Důležitý je také správný typ půdy. Musí být dostatečně výživná, hlinitá, aby dobře udržovala teplo. Morušovníky nesnáší stát v mokru, proto by měl být substrát také dobře propustný.

Zálivkou se zabýváme pouze v prvním roce po výsadbě, než se strom dobře uchytí. Kořeny morušovníků jsou velmi rozrostlé a sahají hluboko, takže si strom vodu dobře najde i sám. Potřebuje však, aby mu v tomto nekonkurovala žádná jiná větší rostlina v okolí, proto morušovníky vysazujeme co nejdál od ostatních dřevin.

Výsadba moruše

Keř moruše nakupujeme ideální na jaře či na podzim, kdy je také nejlepší doba pro jeho výsadbu. Máme-li zakoupeno, ponoříme kořeny mladého stromku do kbelíku s odstátou, ideálně dešťovou vodou na několik hodin. Mezitím si připravíme dostatečně hlubokou jámu, kořeny se potřebují dobře uchytit – proto můžeme kopat do hloubky klidně až jednoho metru, přičemž na spodek jámy v případě nutnosti vysypeme čerstvý zahradní substrát obohacený o kompost.

Dále postupujeme tak, jak je běžné – k mladému stromku umístíme kůl jako oporu a kořenový systém rostliny dobře uschováme pod kyprou zeminu. Udusáme a nově vysazený stromek ještě zalijeme, v období zakořeňování by okolní půda neměla být příliš suchá, i když v budoucnu moruše preferují spíše sušší zeminu.

Plody moruše

Plodem morušovníku je souplodí nažek, které je doslova nabité živinami. Kromě vysokého obsahu vitaminu C obsahuje také velké množství vlákniny, vitaminu K, vitamínů ze skupiny B, železa, vápníku, fosforu, draslíku, hořčíku i zinku – zkrátka přírodní vitamínový komplex. Zajímavostí moruší je, že obsahují také velké množství rostlinných bílkovin, které jsou navíc dobře stravitelné, což z nich dělá ideální plodinu pro vegany a vegetariány.

Plody morušovníku svým tvarem mohou připomínat ostružiny. Nejsou však tolik kyselé, jejich chuť je spíše sladká. Barva může být temně fialová, růžová až bílá. Plody morušovníku dozrávají během léta, a pokud máte v blízkosti nějaký z těchto stromů, jistě jste si všimli, jak spadané plody vypadají – jsou celé poničené a rozmačkané.

Moruše jsou velmi křehké a nezvládají manipulaci ani dopravu, proto je téměř nikdy neseženete na trhu ani na pultech obchodů.

A to je další důvod, proč si morušovník zasadit také na své zahradě. Výběr chutných odrůd moruší najdete také na našem e-shopu

Řez moruše

Výchovný řez moruší

Když stromek vysadíme a začne se nám pomalu rozrůstat, je třeba první výhony střechovitě zkrátit, abychom docílili pravidelného růstu větví. Během života morušovníku již provádíme pouze řez výchovný, radikální řez tyto stromy nepotřebují a je zcela zbytečný.

Výchovný řez provádíme v době vegetačního klidu, asi měsíc po shození listů. Neměli bychom jej provádět v mrazech. Další možností je seříznout stromek v předjaří, ještě před nasazením pupenů. Řežeme pouze větve s průměrem menším než 5 centimetrů, v opačném případě strom ztrácí příliš mnoho mízy. V každém případě rány ošetříme štěpařským voskem bez toxických přísad.

Moruše převislá řez

U moruší převislých je to s řezem trochu jinak. Kupujeme-li řezem neošetřený stromek v zahradnictví, budeme muset všechny převislé výhony zkrátit asi o dvě třetiny jejich délky hned v prvním roce vysazení mladého stromu. Následující vegetační období necháme větve volně růst a od dalšího roku už odstraňujeme pouze ty větve, které vybočují z požadovaného tvaru koruny, tedy provádíme opět pouze jakýsi udržovací výchovný řez.

Odrůdy moruše

Morušovník černý

Morušovník černý, latinsky Morus nigra, je opadavý strom, který se dorůstá výšky až 10 metrů. Pěstuje se jako strom okrasný i ovocný. Zralé plody tohoto druhu jsou temně fialové a lze je konzumovat čerstvé nebo je přidávat do zavařenin, ovocných šťáv či vína. Jedná se o poměrně teplomilnou rostlinu, které se dobře daří ve vinařských oblastech.

Morušovník bílý

Morušovník bílý, latinsky Morus alba, je zpravidla o něco málo vyšší než moruše černá. Taktéž se však jedná o opadavý strom s na pohled úzkou korunou, kterému se dobře daří v teplých oblastech. Plody jsou světle růžové až zcela bílé. Právě tento druh se pěstuje pro bource morušového – hmyz, který stojí za produkcí drahých hedvábných vláken. U nás se pěstuje mnohem častěji než jeho příbuzný Morus nigra.

Morušovník převislý

Morušovník převislý není druhem jako takovým, jedná se pouze o převislou variantu morušovníku černého nebo bílého. Mezi pěstiteli je velmi oblíbený zejména díky snadnějšímu přístupu k plodům při sklizni.

Věříme, že po přečtení článku bude výběr a také samotné pěstování moruše pro vás hračkou a její chutné a sladké plody se stanou součástí mnoha zahrad.

TIP: Chcete-li pěstovat ještě méně známé a tradiční druhy, inspirujte se například článkem o pěstování goji, klikvy a dalších druhů.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Rod ostružiník je natolik obsáhlý, že se jeho zkoumáním zabývá dokonce zvláštní odnož botaniky. Nás ovšem budou v následujícím článku zajímat pouze tmavé, sladkokyselé plody ostružiny beztrnné, které se vyznačují právě absencí trnů. Shrneme-li základní vlastnosti těchto užitečných rostlin, můžeme říci, že se jedná o keře opatřené drobnými trny, jejichž plody jsou zpravidla jedlá a chutná souplodí peckoviček.

Plody se s oblibou konzumují čerstvé, jejich využití je však mnohem širší. Z ostružin lze připravovat moučníky, kompoty, marmelády a džemy, šťávy, ovocná vína, ba dokonce pálenky. Je-li úrody nadbytek, můžeme kromě výše zmíněného ostružiny i zmrazit. Své uplatnění najdou také listy ostružiníku, ze kterých se připravují bylinné odvary lidového léčitelství.

Ostružiny druhy

Jak jsme si již řekli v úvodu našeho článku, druhů a odrůd ostružiníku je skutečně mnoho. Mezi ty nejoblíbenější a nejlepší ostružiny patří například tyto:

‘Arapaho’ - tuto odrůdu lze vysadit téměř ve všech pěstitelských oblastech. Vyznačuje se pravidelným vyváděním velkých a chutných plodů.

‘Navaho’ - jedná se o novější kultivar, který zaujme vzpřímeným růstem, velkými a chutnými plody, které dozrávají v srpnu až září. Patří mezi druhy bez trnů.

‘Loch Ness’ - odrůda velmi dobře snáší i silnější mrazy a patří mezi ty odolnější i co se chorob týče. Na stoncích se koncem léta objevují velké trsy plodů, pod kterými se rostlina doslova prohýbá. Je tak nezbytná opora. Sklizeň je velmi snadná i díky absencí trnů, o které bychom se mohli poranit.

‘Black Jewel’ - plody tohoto kultivaru jsou tmavě fialové, na pohled až černé. Mají výraznou, sladkou chuť a jsou vhodné pro všechny druhy zpracování.

‘Triple Crown’ - tuto odrůdu řadíme mezi polovzpřímené, potřebuje tedy ke svému růstu oporu. Je ale o poznání kompaktnější než jiné odrůdy. Patří mezi rané druhy a plody se objevují již začátkem července.

‘Dirksen’ - kultivar Dirksen vysazujeme spíše v teplejších oblastech. Je odolná vůči chorobám a nese velké, mírně kyselé až trpké plody vyvážené chuti, které lze upotřebit nejen k přímé konzumaci, ale také k pečení nebo zavařování.

‘Cacanska Beztrna’ - je oblíbená díky absenci trnů a velmi sladkým plodům. Patří mezi středně rané odrůdy.

‘Black Satin’ - rostliny jsou vysoké a bohatě větvené. Díky tomu jsou výnosy z jednoho keře poměrně velké, a lze z něj sklidit až 6 kilogramů středně velkých sladkých ostružin. Trny na rostlinách téměř nenajdeme.

‘Relevant’ - mezi novější odrůdy řadíme i Relevant. Rostlina se hodí do všech pěstitelských oblastí a nese plody skvělé chuti.

V našem e-shopu najdete chutné a zdravé ostružiny i na svou zahradu

Pěstování ostružin

Jak pěstovat ostružiny? U dnešních odrůd ostružin to není nic náročného, nicméně některých pravidel se držet musíme. Důležitý je pravidelný řez, dostatečně pevná opora, po které se rostliny mohou plazit, úrodná půda s občasným přihnojením a samozřejmě pravidelná zálivka. Ostružiny nejsou náročné na prostor a pěstovat je můžeme klidně u drátěného plotu na menších zahrádkách.

Kdy přesadit ostružiny

Klasické ostružiníky se běžně do zahrady přesazují na podzim, ovšem beztrnné varianty a maliníky můžeme vysazovat také v jarních měsících. Chceme-li přesadit mladé rostliny na jiné stanoviště, popřípadě do většího květináče, opět tak lze učinit na jaře i v podzimních měsících.

Ostružiny v květináči

Pěstování ostružin v květináči je poměrně neobvyklé, ovšem ne nemožné. V poslední době, kdy se lidé z měst dávají na “balkonové zahradničení”, se ostružiny pěstují v nádobách stále častěji. I v tomto případě samozřejmě potřebuje rostlina oporu. Volíme spíše kompaktnější odrůdy. Při pěstování v květináči budeme muset rostlinu v prvních letech přesadit do prostornější nádoby. Učiníme tak na jaře či na podzim.

Co se týče zeminy, postačí běžný zahradní substrát, který promícháme s dobře uleženým kompostem nebo použijeme již připravené hnojivo. K ostružinám v květináči přistupujeme stejně i při řezu, který je však v tomto případě o něco radikálnější.

Čím hnojit ostružiny

Ostružiny je nezbytné přihnojovat hned na jaře, kdy potřebují ke svému růstu co nejvíce dusíku. Během vegetačního období přihnojujeme také, ovšem tentokrát by se mělo jednat spíše o hnojivo s obsahem draslíku a síry. Jelikož hodláme plody konzumovat, je nejlepší využít k výživě hnojiva organická. Skvělý je kompost nebo třeba slepičince.

Pro správný růst a bohatou úrodu můžeme využít také přípravků s obsahem mykorhizních hub. Ty fungují na principu symbiózy, kdy se houby usadí na kořenech rostliny a zásobují ji živinami. Další výhodou je pak zahuštění a rozšíření kořenového systému, díky čemuž může rostlina z půdy čerpat ještě více. Výborným přípravkem z této skupiny je například SYMBIVIT.

Choroby ostružiníku

I když jsou ostružiníky poměrně houževnaté a odolné rostliny, mohou se o ně pokoušet některé choroby i škůdci. Mezi ty nejběžnější patří například rzi či mšice.

Jak stříhat ostružiny

Řez ostružin je třeba provádět pravidelně, protože keře se rychle rozrůstají. Pravidelný řez také zajistí větší úrodu a vyšší odolnost vůči chorobám. A kdy ostružiny stříhat? Činíme tak hlavně na jaře, kdy je řez velmi radikální, nicméně i na podzim potřebují keře zkrátit.

Jak stříhat ostružiny na jaře

Na jaře stříháme ostružiník co nejdříve, avšak až tehdy, kdy už nehrozí příliš silné mrazy. Stříháme hlavně odplozené výhony, plody se totiž objevují na výhonech dvouletých. Díky tomu, že výhony, které neplodily, ponecháme, a ty ostatní odstřihneme, se dočkáme bohaté úrody každoročně.

Stříhání ostružin na podzim

 Aby byl keř košatý, můžeme některé postranní výhony ještě zkrátit nad druhým až třetím pupenem. Tato část výhonu zdřevnatí a z oček budou vyrůstat čerstvé výhony. Tento řez ostružin provádíme na podzim, ideálně v září. Na zimu bychom měli co nejvíce listů ponechat. Ostružiníky jsou sice mrazuvzdorné, ovšem silný mráz a studený vítr příliš dobře nesnáší. Listí, které ještě neopadalo, jim poskytne určitou ochranu.

TIP: Společně s ostružinami si můžete na zahradě i v květináči vypěstovat také například kiwi. Máte-li obavy z pěstování tohoto méně tradičního ovoce, přečtěte si článek o pěstování kiwi.

Pomohl vám tento článek? Chcete-li dostávat pravidelné pěstitelské tipy do zahrady, informace o novinkách v sortimentu a výhodné akční nabídky, registrujte se k odběru našeho newsletteru.

Hlohyně se řadí mezi stálezelené vytrvalé keře, které v zahradě působí velmi esteticky v sezóně i po ní. Na jaře se na keři objevují bohatá květenství, od konce léta až do podzimu se na větvích červenají drobné kulaté plody, v zimě je keř ozdobný zajímavým listem. chcete-li si hlohyni šarlatovou v zahradě vysadit i Vy, v našem článku se dočtete jak na to.

Hlohyně šarlatová patří mezi okrasné rostliny. Jedná se o neopadavý keř, který má svůj původ v Asii a na jihu Evropy. V české přírodě není původní, ovšem tento druh hlohyně u nás poměrně rychle zdomácněl a v poslední ji můžeme najít také jako volně rostoucí v naší přírodě.

Keř obvykle dosahuje výšky až dva metry. Větve pokrývají modifikované trny a kopinaté až eliptické listy drobnějších rozměrů, které na zimu neopadávají. Hlohyně se často vysazují do živých plotů, kolem zídek i jen tak do prostoru, kde se jejich větve mohou rozpínat do šířky.

Odrůdy hlohyně

- ‚Orange Glow‘ – odolná varianta se sytě oranžovými zářivými plody.
- ‚Red Column‘ – odrůda se vyznačuje sytě červenými kulatými malvičkami.
- ‚Harleqiun‘ – tento kultivar lze poznat podle zelenobílých panašovaných listů s nádechem růžové.
- ‚Soleil D’Or‘ – pro tuto odrůdu jsou typické žlutě zbarvené plody.
- ‚Saphyr Jaune‘ – má světlejší žluté, drobné plody.
- ‚Orange Charmer‘ – květenství jsou velmi bohatá, plody sytě oranžové.
- ‚Mohave‘ – odrůda s krásně červeně vybarvenými plody.
- ‚Fire Light‘ – malvice jsou oranžové, vrcholky listů této odrůdy mají načervenalou barvu.

Další odrůdy vhodné k pěstování v našich klimatických podmínkách: ‚Ebben‘, ‚Kasan‘, ‚Pauciflora‘ či ‚Telstar‘.

Pěstování hlohyně

Doba výsadby

Kontejnerové druhy hlohyně šarlatové vysazujeme nejčastěji na jaře nebo v podzimních měsících, nicméně lze je bez problému sázet během celého vegetačního období.

Stanoviště

Slunce, polostín; při plném stínu méně kvete. Keře vysazujeme minimálně půl metru od sebe a od dalších překážek, aby se mohly přiměřeně rozpínat do prostoru.

Nároky na půdu

Běžný zahradní substrát, dává přednost zásaditějším vápenatým půdám.

Závlaha

Dobře snáší sucho, dlouhodobě vyžaduje polosuché stanoviště. Nově vysazené keře zaléváme pravidelně, již vzrostlé silné rostliny pak obvykle nezaléváme, vystačí si se srážkami.

Kdy stříhat hlohyně

Řez provádíme jej koncem zimy až začátkem jara. Při zkracování by nemělo mrznout. Řez nesmí být příliš radikální – větve nikdy nezkracujeme o více než jednu třetinu.

Odolnost

Velmi odolná rostlina, nenáročná na pěstování, plně mrazuvzdorná.
Množení: hlohyně se množí pomocí řízků.

Naši aktuální nabídku hlohyně šarlatové si můžete prohlédnout přímo v eshopu

Hnojení

Rostlina není na živiny náročná, jednou za čas lze vyživit například kompostem. Při přehnojení nikterak nezvýšíme okrasnou hodnotu keře, naopak mu můžeme uškodit.

Kvetení

Květy se na keřích objevují od května do června. Rostou ve velmi bohatých květenstvích, které tvoří mnohoramenné chocholíky. Jednotlivé květy jsou drobné, pětičetné a pravidelné. Barva květů je obvykle bílá, o některých odrůd může být i mírně narůžovělá.

Hlohyně plody

Po odkvětu se na okolících začnou objevovat plody. Ty vypadají jako bobule, jedná se však o drobné malvice. Plody mají žlutou, oranžovou, nejčastěji pak červenou barvu. Na větvích se malvičky drží až do zimy, přičemž neztrácejí svou barvu. Obvykle slouží jako potrava pro ptáky a mají estetickou funkci v zahradě. Plody jsou mírně jedovaté – kvůli možné záměně s hlohem, jehož plody jsou jedlé a připravují se z nich například zavařeniny, je důležité to mít na paměti.

Přezimování hlohyně

Hlohyně šarlatová je rostlina, která je plně mrazuvzdorná a bez problému zvládá i teploty dlouhodobě bod bodem mrazu, bez úhony vydrží i –27 °C. Dospělé urostlé keře tedy není potřeba na zimu nijak připravovat. Mladé, čerstvě vysazené keříky je vhodné před mrazíky chránit například netkanou textilií. Na konci zimy, kdy už se rtuť teploměru šplhá nad nulu, přistoupíme k odstranění větví a částí rostliny, které byly mrazem a sněhem poškozeny.

Choroby a škůdci hlohyně

Co se týče chorob a škůdců, hlohyně obvykle nemá problémy ani s jedním. Jedná se o poměrně houževnatou a odolnou rostlinu, která není náchylná k poškození patogeny ani jinými vnějšími vlivy.

Využití hlohyně

Využití hlohyně šarlatové je poměrně jednostranné. Jedná se totiž o čistě okrasnou rostlinu, jejíž plody nejsou jedlé a nezpracovává se ani žádná další část keře. Nejčastěji jsou hlohyně vysazovány do živých plotů, které jsou díky pravidelnému kvetení a zářivým nápadným plodům mnohem poutavější. Keř navíc roste velmi hustě, a tak takový živý plot poskytne i dostatek soukromí nebo zachytí nečistoty z okolí.

V parcích, ve městech, ale také v zahradách bývají hlohyně vysazeny i jako solitéry. V tomto případě je nutné keř držet co nejdále od dalších rostlin nebo například od plotu. Kolem vzrostlejšího keře ale lze vysadit nižší či snadno tvarovatelné keříky, jako je třeba brslen, popřípadě okrasné traviny. V okolí keře je vhodné rozmístit mulčovací kůru, která jen podtrhne vzhled celého zátiší, který nebude narušován nežádoucím plevelem.

TIP: Kdo by nechtěl aby okrasné keře na zahradě vydržely i zimní mrazy! Přečtěte si které kvetoucí mrazuvzdorné keře zkrášlí vaši zahradu i v zimě.

Ovocné dřeviny jsou klasické dřeviny, které si také vyžadují odbornou péči, abyste docílili vysoké a kvalitní sklizně. Nepůjde to bez základních faktorů jako je řez, závlaha, hnojení a ochrana proti chorobám a škůdcům.

Na trhu je množství druhů a kultivarů, které jsou rezistentní, čili odolné vůči některým nemocem a škůdcům a nevyžadují takovou chemickou ochranu vůči běžným onemocněním.

Bez závlahy a hnojení však nastávají problémy s růstem, vývojem květních pupenů a dokonce i kvalita plodů a jejich velikost či chuť je ovlivněna právě jejich zdravotním stavem.

Hnojením dodáte stromu základní živiny, které jsou nezbytné pro růst a dozrávání pletiv, množství květů a plodů. Samozřejmě je důležité, jaká hnojiva používáte a jakým způsobem je nabídnete dané dřevině. Na všechno je určité vhodné období.

Na jaře je vhodné přidávat hnojiva v podobě rozloženého kompostu, listovky a dusíku. Pozor však na bujně rostoucí ovocné druhy, ty dusíkem nepodporujte. Na podzim naopak používejte hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu.

Přírodní či chemická cesta?

Před samotnou výsadbou ovocných stromů věnujte dostatečnou pozornost přípravě půdy. Je vhodné i hnojení chlévským hnojem, např. 1 až 2 roky před samotnou výsadbou stromů. Strom si pak dlouhodobě bere živiny z hloubky. Nikdy nepřidávejte čerstvý hnůj ke kmenům i kořenům. Granulovaným hnojivem hnojte do vlhké půdy.

Další prvky, které ovocné dřeviny vyžadují, jsou vápník, hořčík a jiné mikroelementy. Co se týče ochrany proti různým chorobám a škůdcům, je samozřejmě na Vás jakou chemickou či biologicko-ekologickou ochranu zvolíte. Je několik možností.

Vyberte si vhodné ovocné stromy do svého sadu z naší nabídky*

* dostupnost v podzimní nabídce

Momentálně je tu období bio pěstování plodů, což je bez jakékoliv chemické ochrany. Bohužel, někdy to nejde bez chemie. Pak je tu jediný způsob, jak zamezit šíření onemocnění - a to vykopáním a odstraněním daného pěstovaného kultivaru ze sadu a zahrady a nahrazením ho za rezistentní.

Postřiky v ovocné zahradě

Myslíte si, že se v dnešní době bez postřiků v ovocné zahradě neobejdete? Jak naši předkové bojovali s nemocemi a škůdci? Používali různé odvary z lučních a léčivých rostlin, které se dodnes používají v zahradách a sadech. Používá se odvar z kopřiv a dalších aromatických plodin, jako je cibule a česnek, tabák, které nepáchnou po škůdcích.

Někdy však nejsme s výsledkem zcela spokojeni, ale vnímáme takový postřik jako ekologické hnojivo a biohnojivo.

Poté nastalo období používání silné chemie, která měla rovněž negativní účinky na celé životní prostředí. V dnešní době si na trhu nacházejí cestu ekologické postřiky, které působí přímo na škůdce nebo chorobu, a někdy se bez nich bohužel neobejdeme. Kadeřavost listů broskvoní rozhodně není ničena výluhem. Měděné přípravky je třeba použít včas a "osprchovat" celý strom a pupeny. V květnu se provádí druhý preventivní postřik.

V květnu se aplikují postřiky proti plísni angreštů, jabloní a rybízu, a pokud chcete pravidelně sklízet meruňky, nezapomeňte na postřik proti monilióze meruněk (odumírání výhonů a květů). Nezbytný je také postřik proti pilatce švestkové a vrtivce třešňové. Samozřejmě existují i další vhodné postřiky na jahody, meruňky a vinnou révu.

Snažte se stromy pečlivě kontrolovat, abyste včas zasáhli proti škůdcům, jako jsou mšice. Dbejte na správnou výživu a hnojení, pravidelně a vydatně zalévejte, zejména během suchého jara a v době nasazování květů a plodů. Mísy kolem kmenů udržujte volné, aby se voda a živiny lépe dostávaly přímo ke kořenům. Možná se vám tak podaří zachránit některé stromy před postřikem.

Na jaře mnoho lidí používá předsprejové postřiky, aby zničili přezimující stádia škůdců, vajíčka a larvy, které se s oteplením začínají probouzet a vyvíjet. Postřik je třeba provést před květem za bezvětrného počasí, bez deště, při teplotě kolem 15 °C.

TIP: Aby ovocné stromy v sadě prosperovaly a dokázaly odolávat škůdcům a chorobám, musíte jim vytvořit vhodné podmínky pro jejich růst. Přečtěte si ovocné desatero pěstitele a zvyšte si šanci na zdravý růst stromů.